20 C 137/2016 - 450

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: plk. [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno][Anonymizováno][Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 63 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 8. 2016 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 937 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 8. 2016 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 57 959 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon“ nebo „OdpŠk“). Žalobce uvedl, že tato újma mu vznikla v důsledku nezákonného vzetí do vazby a pobytu v ní, když rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby předcházelo zahájení trestního stíhání usnesením policejního orgánu [Anonymizováno]“) [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Usnesením [Anonymizováno] [adresa], sp. zn. [spisová značka] ze dne 22. 10. 2015, bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby podle § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) trestního řádu. Vazba byla započítána od 9:15 hodin dne 20. 10. 2015. Žalobce proti usnesení o vazbě podal prostřednictvím svého obhájce ihned po vyhlášení usnesení stížnost, která byla následně odůvodněna, a [Anonymizováno] pak usnesením ze dne 16. 11. 2015 sp. zn. [spisová značka] podle § 149 odst. tr. řádu zrušil vydané usnesení o vazbě a k propuštění žalobce z vazby došlo 16. 11. 2015 ve 12.35 hodin. V důsledku pobytu v nezákonné vazbě pak žalobce trpěl psychickými problémy a stresem, nespavostí a depresemi a vyhledal odbornou pomoc. Rovněž se mu zhoršila choroba [Anonymizováno], kterou trpí od roku 2013. Žalobce měl dále obavy o svou rodinu, kdy rodina byla vystavena nebezpečí pomsty ze strany osob, s nimiž žalobce přicházel do kontaktu během plnění pracovních úkolů jako příslušník [Anonymizováno]. Celá trestní kauza a umístění žalobce do vazby bylo medializováno. Žalobcova budoucí kariéra u ozbrojených složek byla zničena, došlo k zasažení pověsti a dobrého jména žalobce a rodina žalobce nesla těžce odloučení a trpěla obavou o finanční zajištění. Žalobce rovněž žádá v souladu s judikaturou o zohlednění délky kompenzačního řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nesporovala, že u ní žalobce dne 26. 2. 2016 uplatnil žalovaný nárok. K projednání žádosti došlo dne 25. 8. 2016 a žalovaná žádost žalobce pro předčasnost uplatněného nároku zamítla. Žalovaná konstatovala, že řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 21. 10. 2015 zahájením trestního stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákona v jednočinném souběhu se zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea prvá, odst. 4 písm. b) trestního zákona, spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákona a pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákona, v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 328 odst. 2 alinea první trestního zákona. Dne 22. 10. 2015 se konalo vazební zasedání, při kterém bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby, žalobce si do protokolu podal stížnost, kterou následně odůvodnil, dne 16. 11. 2015 bylo vydáno usnesení o propuštění žalobce z vazby na svobodu, trestní řízení v té době nebylo skončeno. Trestní řízení nebylo skončeno, rozhodnutí o vzetí do vazby bylo sice zrušeno na základě podaného řádného opravného prostředku a to stížnosti, která byla podána při vazebním zasedání přímo do protokolu a později odůvodněna, ale tato skutečnost dosud nezakládá nezákonnost vydaného rozhodnutí. Rozhodujícím měřítkem je výsledek trestního řízení podle § 9 zákona, které je speciálním ustanovením k § 8 zákona a zcela striktně uvádí, že řízení musí skončit zastavením trestního stíhání, zproštěním obžaloby či postoupením věci jinému orgánu. V opačném případě nezakládá nezákonnost rozhodnutí ve smyslu § 9 zákona a tím ani právo na náhradu škody či přiměřeného zadostiučinění. V předmětné věci tak nebyly splněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona, když dosud není známo konečné rozhodnutí ohledně viny či neviny žalobce, proto žalovaná žádost žalobce jako předčasnou zamítla. Žalovaná zároveň sporuje jak vznik újmy, tak i příčinnou souvislost mezi vznikem škody a žalobcem tvrzeným odpovědnostním titulem. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Ve vyjádření ze dne 9. 3. 2017 žalovaná zdůraznila, že i za situace, kdy by soud shledal existenci odpovědnostního titulu ve věci, je nárok žalobce předčasný, neboť není znám konečný výsledek trestního řízení. V případě vyslovení viny a následného odsouzení žalobce dojde k zápočtu vykonané vazby do nepodmíněného trestu odnětí svobody a odsouzené osobě nebude náležet odškodnění nezákonné vazby. K založení odpovědnosti státu za škodu musí dojít ke skončení trestního řízení zproštěním obžaloby, zastavením trestního stíhání či postoupením věci do přestupkového řízení.

4. Při jednání konaném dne 31. 10. 2022 žalobce výslovně uvedl, že v souvislosti s nezákonnou vazbou neuplatňuje samostatný nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví. Se závěrem o předčasnosti žaloby žalobce nesouhlasil, možnost přeměny jeho trestu v trest odnětí svobody je z jeho pohledu pouze hypotetická a další prodlení v otázce přiznání odškodnění nezákonné vazby považuje s ohledem na délku stanovené zkušební doby a délku řízení za nepřípustné. Výsledek trestního řízení nemá dle názoru žalobce vliv na to, zda újma vznikne či nikoliv. Dále žalobce zdůraznil, že žaloba byla podána z důvodu možného promlčení nároku.

5. V řízení bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 11. 2022, č.j. 20 C 137/2016-364, který byl změněn rozsudkem odvolacího soudu ze dne 17. 5. 2023, č.j. 69 Co 114/2023-390 tak, že žaloba je co do základu důvodná, neboť všechny předpoklady odpovědnosti žalované za újmu vzniklou žalobci jsou splněny, a to včetně újmy kterou je namístě odškodnit v penězích. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby rozhodl o výši zadostiučinění za omezení osobní svobody rozhodnutím o vazbě a o nákladech řízení. Dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2023, č.j. 30 Cdo 2636/2023-407.

6. V podání ze dne 7. 12. 2023 nazvaném žalobcem jako upřesní žaloby, žalobce mění žalobu tak, že vedle nároku na náhradu na nemajetkové újmy za výkon vazby ve výši 500 000 Kč požaduje nově i nárok na náhradu škody na zdraví ve výši 500 000 Kč za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu ve smyslu o.z. Žalobce je přesvědčen, že se o změnu žaloby nejedná.

7. Jelikož se jedná se o změnu skutkových tvrzení, kdy žalobce sice požaduje stejné plnění, avšak na jiném skutkovém základě, soud usnesením ze dne 13. 12. 2023 změnu žaloby spočívající ve změně skutkových tvrzení, podle nichž žalobce nově požaduje zaplacení částky 500 000 Kč z celkové částky 1 000 000 Kč jako náhrady škody na zdraví, podle § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil, neboť připuštění změny žaloby by nebylo v souladu se zásadou hospodárnosti řízení. Ve věci již proběhlo několik jednání, bylo provedeno dokazování k vymezenému předmětu řízení, poskytnutá poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů se týkala původního předmětu (zaměřeno na nemajetkovou újmu vzniklou omezením svobody ve výši 1 000 000 Kč)[Anonymizováno]a bylo rozhodnuto o základu nároku s tím, že nyní se řízení vede pouze pro stanovení výše zadostiučinění za omezení osobní svobody výkonem vazby. Soud nesdílí názor žalobce, že se nejedná o změnu žaloby, ale toliko o upřesnění tvrzení. Žalobce nově uvádí, že z žalované částky ve výši 1 000 000 Kč požaduje částku 500 000 Kč jako náhradu škody na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy podle o.z., tyto nároky však nebyly předmětem žaloby. Žalobce po žalované tedy nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a rozsahu), avšak na jiném skutkovém základě, než jak ho vylíčil v podané žalobě, a z jiného právního důvodu, jedná se tak o změnu žaloby, o které musí být soudem rozhodnuto. V této souvislosti lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 439/2002, 30 Cdo 2175/2005 a 30 Cdo 2877/2010.

8. Zároveň lze poukázat na to, že žalobce výslovně po převzetí senátu novou soudkyní na jednání dne 31. 10. 2022 k dotazu soudkyně potvrdil, že samostatný nárok na náhradu škody na zdraví žalobou neuplatnil. Ničeho v tomto směru netvrdil ani v podaném odvolání proti rozsudku ze dne 9. 11. 2022, v němž se soud k předmětu řízení rovněž vyjádřil, a výpočet požadovaného odškodnění odvíjel od součinu počet dnů ve vazbě x 40 000 Kč.

9. Pro úplnost soud uvádí, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovatelného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Případná újma na zdraví způsobená protiprávní vazbou tak je nárokem odlišným, který se neodškodňuje v režimu posouzení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou vazbou, a její zohlednění v rámci tohoto nároku tak není možné (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2888/2019, 30 Cdo 503/2022). Náhrady škody na zdraví se přitom nelze domáhat ani souhrnně, vždy je nutné jednotlivé nároky odlišit a jasně stanovit, jaké výše se poškozený domáhá jako bolestného, jaké výše jako ztížení společenského uplatnění apod.

10. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 26. 2. 2016 uplatnil u žalované žalovaný nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o vazbě. Žalovaná reagovala vydáním zamítavého stanoviska ze dne 25. 8. 2016.

11. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 22. 10. 2015 se u [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] konalo vazební zasedání, v jehož rámci bylo vyhlášeno usnesení, sp. zn. [spisová značka], kterým byl žalobce podle § 68 odst. 1, § 73b odst. 1 a § 73d odst. 2 tr. řádu, dle § 67 písm. b) tr. řádu, vzat do vazby a vazba se započítává ode dne 20. 10. 2015 od 9:15 hodin. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost ze dne 26. 10. 2015 a [Anonymizováno] usnesením ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. [spisová značka] napadené usnesení zrušil. V odůvodnění uvedl, že neshledal důvody pro ztotožnění se s napadením rozhodnutím o vzetí žalobce do vazby, naopak je názoru, že důvody tzv. vazby koluzní podle § 67 písm. b) trestního řádu, od počátku nebyly u žalobce dány, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z protokolu o vazebním zasedání, jakož i ze zmíněných rozhodnutí.

12. Z hlášení změn [Anonymizováno] [adresa], bylo zjištěno, že žalobce byl dne 16. 11. 2015 v 12:35 hodin propuštěn z vazby na příkaz [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], na svobodu.

13. Ze spisu[Anonymizováno][adresa] sp. zn. [spisová značka] bylo dále zjištěno, že dne 21. 10. 2015 pod č.j. [Anonymizováno] bylo vydáno usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestných činů přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 398 odst. 2 alinea první trestního zákoníku. Dne 6. 8. 2019 byla podána obžaloba. Rozsudkem ze dne 30. 11. 2021 ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 27. 4. 2022, č. j. [spisová značka] byla trestní věc byla pravomocně skončena ke dni 27. 4. 2022. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přečinu porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 398 odst. 2 alinea první trestního zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku (ve zbylé části obžaloby byl žalobce zproštěn) a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 let, k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč, k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu povolání ve služebním poměru nebo pracovním poměru u bezpečnostních sborů, obecní či městské policie po dobu 5 let a k trestu propadnutí věci – mobilního telefonu iPhone 6.

14. Ze zprávy Vězeňské služby, Vazební věznice Litoměřice, ze dne 20. 11. 2015 soud zjistil, že ve výkonu vazby žalobce navštívil jeho obhájce dne 23. 10. 2015, 30. 10. 2015, 2. 11. 2015 a 24. 11. 2015.

15. Z článků s názvem „[jméno FO].“ 16. Z dopisu obhájce žalobce ze dne 2. 11. 2015 bylo zjištěno, že tento žádal o zajištění adekvátní zdravotní péče žalobce ve výkonu vazby zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce trpí chorobou [Anonymizováno].

17. Ze zpráv o [tituly před jménem].

18. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 27. 3. 2020, který byl vypracován v rámci trestního řízení žalobce ke zjištění, zda žalobce trpí duševní poruchou a zda je schopen se účastnit jednání, bylo zjištěno, že znalkyně dospěla k závěru, že žalobce trpí [Anonymizováno], na jejímž rozvoji se především podílí probíhající trestní řízení, která nebrání účasti na jednání.

19. Z posudku [adresa], který byl vypracován v souvislosti s žádostí žalobce o propuštění ze služebního poměru u [Anonymizováno] ke zjištění, zda poškození zdraví žalobce je v souvislosti s výkonem služby příslušníka [Anonymizováno] a následnou vazbou, bylo zjištěno, že znalecký kolektiv dospěl k závěru, že onemocnění žalobce nejsou v přímě souvislosti s výkonem služby, a souhlasil s tím, že vazba měla nepříznivý vliv na celkový zdravotní stav žalobce, podle jeho názoru však nešlo o příčinu důležitou, podstatnou a značnou. [Anonymizováno].

20. Z čestných prohlášení [jméno FO] ze dne 23.2.2016 a 15. 9. 2020 a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že po vzetí žalobce do vazby nastal v rodině zmatek. V médiích byla zveřejněna podoba žalobce i jeho pravá identita. Rodina žila v obavách z možného jednání pachatelů, které žalobce pomohl odhalit, přesunula se na bezpečné místo, manželka žalobce byla na vše sama. Žalobce byl ve výkonu vazby v obavách o bezpečnost rodiny po prozrazení pravé identity a v obavách o finanční zajištění rodiny. Výkon vazby měl nepříznivý vliv na psychiku žalobce i jeho fyzické zdraví, po propuštění žalobce začal navštěvovat [podezřelý výraz].

21. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobce byl [Anonymizováno] [podezřelý výraz], [Anonymizováno] [podezřelý výraz]. Ve výkonu vazby se žalobce zdržoval téměř výlučně na cele z obavy o bezpečnost. Celu opustil celkem 6x, kdy 4x bylo odveden do sprchy a 2x do knihovny, a to v době, kdy ostatní osoby byli zavřené na svých celách. Zaměstnanci vězeňské služby rovněž sdíleli obavu, že by neuhlídali bezpečnost žalobce s ohledem na ostatní osoby umístěné do věznice, které o výkonu vazby žalobce věděli a mohli se po věznici pohybovat. Izolaci žalobce prožíval úkorně, od 4. dne výkonu vazby vnímal situaci jako kritickou, byla k němu zavolána psychiatrička, která diagnostikovala rozvinutou [Anonymizováno], což vedlo k rozhodnutí věznice o přidělení televizoru do cely. Žalobce tak trávil celé dny sám na cele s puštěnou televizí, nemohl spát, nechával rozsvícené světlo, měl pocit neustálé kontroly dozorci, trpěl nechutenstvím, velkou únavou a nedostatkem pohybu, když mohl pouze sedět. Žalobce v době výkonu vazby trpěl [Anonymizováno] která však byla určitým způsobem stabilizovaná, uměl s ní pracovat, i když není léčitelná. Ticho v cele, celodenní mlčení a pocit, že nikam nemůže odejít, na projev této choroby velmi negativně působily, žalobci pískalo v hlavě, nedalo se to ovládat a měl pocit, že se zblázní. Dále se žalobce nemohl ubránit myšlenkám, že pracoval 30 let v utajení, měl 2 krycí identity, které byly prozrazeny, a že je jeho rodina v nebezpečí a on může jen bezmocně čekat ve vazbě. Čím déle byl žalobce ve vazbě, tím hůře se cítil. Žalobce znal, jakým způsobem probíhá výkon vazby, jaké prostředí panuje ve věznici, několikrát ji navštívil v rámci výkonu své služby, ale vždy stál na druhé straně, zažití výkonu vazby jej překvapilo. Ve výkonu vazby žalobce navštívil 4x jeho obhájce a 1x manželka, žalobce trpěl nedostatkem informací. Psal dopisy manželce, ona psala jemu, ale dopisy nebyly doručeny. Informace o rodině dostával od svého obhájce, informace ohledně medializace své vazby od obhájce a příslušníků vězeňské služby. Před výkonem vazby se žalobce cítil zdravý, po propuštění musel být odveden kolegy, nebyl schopen sám odejít, výrazně zhubl, nevěřil tomu, že je propuštěn. Výkon nezákonné vazby žalobce vnímá citlivěji než probíhající trestní stíhání, protože žalobce z výkonu svého zaměstnání věděl, že je to špatně, že to tak nemá být, ale mohl jen bezradně přihlížet událostem. Výkon vazby měl vliv i na zaměstnání žalobce, neboť dle zavedené praxe příslušníci, kteří jsou umístěni do vazby jsou postaveni mimo službu, což má rovněž finanční dopad, příslušníci, kteří jsou jen trestně stíhaní nikoliv. Následně podle výsledku trestního stíhání se příslušníci vrací do služby, pokud nedojde k odsouzení, žalobce z důvodu odsouzení odešel ze zaměstnání.

22. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejména průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané nezákonnou vazbou v osobnostní sféře žalobce a související důkazy soud zjištění shrnuje v rámci právního posouzení a určení výše odškodnění. Soud neprovedl zbylé navržené důkazy (výslech lékaře, vyhotovení znaleckého posudku týkajícího se zdravotního stavu žalobce), neboť jejich provedení by bylo již nadbytečné a žalobce neuplatnil samostatný nárok na náhradu újmy na zdraví způsobené výkonem vazby. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

23. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

25. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

26. Ve věci byla shledána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7, § 8 OdpŠk v podobě usnesení [adresa]. [spisová značka], kterým byl žalobce vzat do vazby. Jedná se o rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na jeho právní moc, které pak [Anonymizováno] jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. [spisová značka] zrušil s odůvodněním, že k jeho vydání vůbec nemělo dojít. Rozhodnutí o vazbě tak představuje nezákonné rozhodnutí, na jehož základě byl žalobce nezákonně zbaven osobní svobody, bez ohledu na to, jakým způsobem došlo k ukončení trestního stíhání žalobce, neboť zde nebyla vůbec dána existence vazebních důvodů, pro které byl žalobce nezákonně zbaven osobní svobody. Nelze tak proto hovořit ani o tom, že by si žalobce vazbu zavinil sám. Uvedeným byla porušena základní práva žalobce zakotvená v čl. 5 Úmluvy o ochraně základních práv a lidských svobod, neboť žalobce byl omezen v daném období na osobní svobodě bez legální licence. Úprava v § 9 OdpŠk, na kterou odkazovala žalovaná a pro kterou je podstatný výsledek trestního stíhání poškozeného, je speciální úpravou vůči § 8 OdpŠk a v případě, kdy je rozhodnutí o vazbě zrušeno pro nezákonnost, se postupuje podle § 8 a nikoli podle § 9 OdpŠk. Rovněž byl shledán na straně žalobce v příčinné souvislosti s výkonem vazby i vznik újmy. Soud se proto ve smyslu vydaného rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 17. 5. 2023 dále zabýval výši adekvátního zadostiučinění za omezení svobody žalobce výkonem nezákonné vazby.

27. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30Cdo 2357/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sv. 4, č. 52/2012, str. 521 mj. uvedl, že soudy v České republice nejsou - ani za současné právní úpravy - ve výši odškodnění vázány žádnými pravidly a ani pevnými částkami. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. To platí tím spíše, jsou-li soudy povolány k přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Z toho nepochybně plyne, že je toliko na uvážení soudu, aby v každém jednotlivém případě při zvážení jeho individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy vzniklé protiprávním zadržením a vykonáním vazby. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i slova ESLP, že „úplné reparaci (restitutio in integrum) brání vlastní povaha bezpráví, které záleží ve zbavení svobody v rozporu s čl. 5 odst. 1 Úmluvy“. Co se týče relevantních kritérií, těmi základními zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody, následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti omezení osobní svobody jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států - vycházet ze sazby stanovené za jeden den odnětí svobody. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání odnětí svobody, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění.

28. Provedeným dokazováním (účastnický výslech, čestná prohlášení, lékařské zprávy, zprávy z věznice, články) byly v řízení prokázány zásahy vyvolané na straně žalobce vazbou v rodinném soužití, konkrétně v tom směru, že manželka žalobce vnímala výkon vazby jako ohrožují bezpečnost rodiny, kdy došlo s ohledem na zaměstnání žalobce a možná rizika způsobená zveřejněním informací o vazbě žalobce k přesunutí rodiny na bezpečné místo. Dále soud shledal zásahy ve sféře finanční, když lze uvěřit tomu, že v době výkonu vazby žalobce nebyl výdělečně činný, a proto měla finanční problémy i jeho rodina. Nicméně tyto zásahy ve sféře finanční soud neshledává zcela zásadními, když žalobce k těmto nic dalšího neuváděl, byl ve výkonu vazby necelý 1 měsíc, dále byl postaven mimo službu z důvodu probíhajícího trestního stíhání a zavedené praxe u [Anonymizováno], důvodem ukončení služebního poměru nebyl výkon vazby, ale odsouzení v trestním řízení a ušlý výdělek za výkon vazby mu byl následně přiznán. Dále bylo prokázáno, že žalobce věděl vzhledem k výkonu svého zaměstnání, co vazba a odnětí svobody obecně obnáší, v prostředí se dokázal vzhledem k předchozím pracovním zkušenostem orientovat, což mu však v prožívání výkonu vazby žádným způsobem nepomohlo, spíše naopak byl žalobce v beznaději, že se ocitl na „druhé“ straně, a to nezákonně. Žalobce byl po celou dobu výkonu vazby téměř bez kontaktu s okolím a se svou rodinou, pouze jej 4x navštívil obhájce a 1x manželka. Dopisy žalobce i jeho manželky, které byly odeslány, se do dispozice žalobce ve výkonu vazby nedostaly. Žalobce trpěl nejistotou a zejména tím, že není schopen zajistit bezpečnost pro svou rodinu. Informace o zadržení žalobce a vzetí do vazby byla šířena médii. Podmínky výkonu vazby žalobce byly specifické s ohledem na jeho zaměstnání a riziko bezpečnostního incidentu, žalobce trávil celé dny téměř výhradně na své cele, kde nedělal ničeho jiného než sledování televize, nebylo mu umožněno se pohybovat po věznici, pouze 4x byl odveden do sprchy a 2x do knihovny. Soud uvěřil výpovědi žalobce o intenzitě újmy, kterou od 4. dne výkonu vazby prožíval kriticky, nemohl spát, trpěl nechutenstvím, nedostatkem fyzické aktivity, únavou, izolací, stresem a úzkostí, což vedlo ke zhoršení projevů choroby tinnitus, kterou sice žalobce trpěl již od roku 2013, ale uměl s ní pracovat a projevy eliminovat. Výkon vazby žalobce provázel pískot v uších, šelest, vibrace a pocit zbláznění z toho, že není v tichu věznice úniku. Výkon vazby tak na žalobce působil jinak než na běžně zdravého člověka. Došlo rovněž k výraznému zhoršení psychického stavu žalobce, který je od té doby léčen s těžkou depresivní poruchou, jež byla provázena i sebevražednými myšlenkami. Soud dospěl k závěru, že držení ve vazbě na osobu žalobce působilo silněji, než by tomu bylo u jiných osob, a žalobci vznikla výkonem vazby intenzivní újma.

29. V souhrnu tak lze konstatovat, že soud shledal na straně žalobce vyvolané vazbou částečné zásahy ve sféře rodinné, finanční a profesní a dále zásahy do svobody pohybu, práva na soukromí, dobrou pověst a lidskou důstojnost.

30. Pokud jde o povahu trestné činnosti, pro kterou byl žalobce vzat do vazby, pak sama povaha této trestné činnosti nenasvědčuje tomu, že by výkon vazby byl pro ni u žalobce obtížnějším, jako je tomu například u deliktů sexuálních či proti životu a zdraví, soud proto nedospěl k závěru, že pro povahu trestné činnosti, pro kterou byl vzat do vazby, by bylo třeba základní částku odškodnění navyšovat.

31. Žalobce se domáhá odškodnění za dobu trvání vazby od 20. 10. 2015 do 16. 11. 2015, přičemž tato doba trvání vazby odpovídá provedenému dokazování, když do vazby byl žalobce vzat na základě usnesení [adresa]. [spisová značka], a propuštěn byl na základě usnesení [Anonymizováno] ze dne 16. 11. 2015 dle hlášení vazební věznice. Žalobcem vyčíslená doba trvání vazby, za niž požaduje odškodnění, tak činí 28 dnů.

32. Soud dospěl k závěru, že za přiměřenou lze v souzeném případě považovat výši finančního odškodnění ve výši 2 250 Kč za 1 den trvání vazby, tedy částku vyšší, než jaké je judikaturou obecně stanovené rozmezí za 1 den trvání vazby v rozsahu 500-1500 Kč, a to právě s ohledem na shora uvedené konkrétní okolnosti případu žalobce a vznik intenzivní újmy (zejména specifické podmínky výkonu vazby ve věznici, povolání žalobce, vliv na psychické i fyzické zdraví žalobce a následky po výkonu vazby). Tato výše rovněž k požadavku žalobce zohledňuje i délku odškodňovacího řízení, které bylo zahájeno v listopadu 2016 a dosud neskončilo (pozn. v období od března 2017 do července 2022 bylo řízení přerušeno). K tomuto soud doplňuje, že v řízení nebyly prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly zvýšení odškodnění za prvé dny trvání vazby, neboť sám žalobce uvedl, že prvé dny vazby pro něj nebyly obtížnějšími, výkon vazby prožíval kriticky již od 4. dne.

33. Jelikož vazba žalobce trvala 28 dnů, činí nárok žalobce na zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonnou vazbou částku 63 000 Kč. Žalovaná z tohoto odpovědnostního titulu dosud žalobci neuhradila ničeho, proto jí soud uložil tuto částku žalobci uhradit výrokem I. rozsudku a výrokem II. rozsudku žalobu ve zbylé části vč. příslušenství zamítl.

34. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu s § 15 odst. 1, 2 OdpŠk, podle kterého přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle tohoto zákonného ustanovení má žalovaná zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání nároku a pro vyplacení částky, kterou v rámci mimosoudního projednání uznala jako důvodnou. Teprve až uplynutím této lhůty se žalovaná může dostat do prodlení. Jelikož žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 26. 2. 2016, mohla se žalovaná dostat do prodlení až uplynutím šestiměsíční lhůty, žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 29. 8. 2016, nárok na úrok z prodlení mu náleží tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

35. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady, které jsou tvořeny odměnou právního zástupce [tituly před jménem] za 6 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení; žaloba; účast na jednání dne 8. 3. 2017; porada za účelem přípravy na jednání 7. 3. 2017 a za účelem splnění výzvy dané soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. po jednání dne 14. 3. 2017; doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k výzvě soudu ze dne 16. 3. 2017), za 6x náhrad hotových výdajů po 300 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) § 13 odst. 1, 4 AT) a za 21 % náhradu DPH 4 284 Kč. Dále odměnou právního zástupce [tituly před jménem] za 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč (účast na jednání dne 31. 10. 2022, 10. 5. 2023 a 13. 12. 2023; účast na vyhlášení rozhodnutí 17. 5. 2023 a 20. 12. 2023 – každá ve výši odměny; porady za účelem přípravy na jednání 27. 10. 2022 a dne 5. 12. 2023, při nichž měl být žalobce vyslechnut, porada za účelem stanovení postupu po prvním rozhodnutí ve věci a přípravy odvolání 13. 1. 2023; odvolání vč. doplnění ze dne 20. 1. 2023), za 9x náhrad hotových výdajů po 300 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, § 11 odst. 1 písm. c), d), g), odst. 2 f), § 13 odst. 1, 4 AT) a za 21 % náhradu DPH 5 775 Kč. Celkem činí náhrada nákladů 57 959 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované.

36. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení v souvislosti s druhým převzetím zastoupení [tituly před jménem] [Anonymizováno] za účelem přípravy odvolání byla přiznána) a podáním ze dne 7. 12. 2023 upřesňujícím žalobu z důvodu neúčelnosti nákladů.

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení