20 C 140/2019-713

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů přecházejí do výlučného vlastnictví žalobkyně nemovité věci, a to pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec] a stavba [adresa], stojící na pozemku st. [parcelní číslo], v katastrálním území a obci [obec].

II. Ze zaniklého společného jmění manželů přechází do výlučného vlastnictví žalovaného obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa].

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádat obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], a pohledávku ve výši 1 200 000 Kč, která byla evidována v účetnictví společnosti jako závazek [právnická osoba] s.r.o. za žalovaným jako jediným společníkem a která byla po ukončení společného soužití účastníků kapitalizována, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku ve výši 1 905 300 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu ve výši 14 049 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu ve výši 14 049 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a to konkrétně pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], stavby [adresa] stojící na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO] a pohledávky ve výši 1 200 000 Kč, která byla evidována v účetnictví společnosti jako závazek [právnická osoba] s.r.o. za žalovaným jako jediným společníkem a která byla po ukončení společného soužití účastníků kapitalizována. Dále žalobkyně požadovala při vypořádání zohlednit její vnos ve výši 300 000 Kč z jejích výlučných prostředků (dar od jejího otce ze dne [datum]) do společného jmění (v květnu 2010 byla pořízena jímka s čerpadlem, půdní schody, byly provedeny obkladačské práce, dodávka a montáž dveří a zárubní, v červnu 2010 byly provedeny zemní práce, venkovní rolety a v listopadu 2010 pokládka střešní krytiny) včetně jeho valorizace (hodnota rodinného domu totiž od roku 2010 do roku 2022 výrazně vzrostla) a její vnos ve výši 30 000 Kč (zápůjčka poskytnutá od její matky za trvání manželství pouze žalované, její výlučný závazek, a vrácena po zániku manželství z výlučných prostředků žalobkyní) do společného jmění (oplocení pozemku ve společném jmění, oprava střechy pergoly v červnu 2017, oprava vnějších okenních rolet v únoru 2017, elektropráce, nákup kalového čerpadla v červenci 2017 a výměna pojistného ventilu v prosinci 2016), resp. s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu je na místě částku ve výši 30 000 Kč zohlednit do vypořádacího podílu v rámci zásluhovosti žalobkyně, která prostředky do společného jmění obstarala, avšak ze svých finančních prostředků vrátila. [příjmení] byla do rodinného domu investována po celý rok 2017, tj. i před tím, než byla její matkou žalobkyni zapůjčena. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a pravomocně rozvedeno dne [datum]. K ukončení vedení rodinné domácnosti účastníků došlo ke dni [datum]. Žalovaný v průběhu roku 2016 (po ukončení vedení společné rodinné domácnosti) kapitalizoval ve [právnická osoba] s.r.o. část své pohledávky ve výši 1 200 000 Kč, kterou vůči společnosti jako jediný společník měl, čímž ve společnosti vznikly kapitálové fondy. Žalovaný ze společných prostředků postupně do společnosti vložil 1 476 000 Kč, kdy se bezesporu jednalo o vnosy ze společného jmění. Tyto fondy však žalovaný do zániku společného jmění ([datum]) prohospodařil, a proto výsledná hodnota celé společnosti činila pouze 199 400 Kč. Pohledávka společníka za společností tak tvořila masu společného jmění manželů, neboť byla zcela generována z vkladů žalovaného ze společného jmění. O této kapitalizaci žalobkyně nevěděla, žalobkyni tak svědčí námitka relativní neplatnosti jednostranného právního jednání žalovaného spočívajícího v předmětné kapitalizaci. Žalobkyně však kapitalizaci nezpochybnila a námitku relativní neplatnosti nevznesla. Pokud se tím žalovaný snažil řešit ztrátu společnosti, pak dle judikatury není manžel povinen podílet se na ztrátě druhého manžela z podnikání. Hodnota vlastního kapitálu společnosti před kapitalizací byla v záporné hodnotě - 705 000 Kč a po kapitalizaci + 279 000 Kč. Ke dni [datum] za dobu, kdy již spolu účastníci nežili, klesla hodnota vlastního kapitálu na 90 000 Kč a ke dni [datum] činila podle posudku tato hodnota dokonce - 257 000 Kč. Společnost je dlouhodobě ve ztrátě a není zřejmé, z jakého důvodu dlouhodobě funguje, negeneruje-li zisk. Z provedené kapitalizace tak očividně profitoval pouze žalovaný, když pohledávka by byla zdrojem společného jmění. Žalovaná se na odčerpávání finančních prostředků ze společnosti nijak nepodílela. Žalovaný většinu zakázek prováděl soukromě. Po roce 2011 nepodnikal jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen„ OSVČ“). Na svůj účet si tyto zakázky i inkasoval, avšak náklady účtoval na společnost a pouze pár zakázek evidoval na samotnou společnost, aby toto jednání nebylo tolik patrné. Některé zakázky [právnická osoba] s.r.o. tak nebyly hrazeny na účet společnosti, nýbrž různou formou buď na účet žalobkyně (dokud vedli společnou domácnost) nebo na účet žalovaného, popř. hotově, jednalo se však stále o zakázky této společnosti a byl použit materiál pořízený touto společností. Tyto praktiky byly žalovaným užívány za dobu vedení společné domácnosti, a proto je žalobkyně přesvědčena, že tak žalovaný činil i poté, čímž docházelo ke snižování hodnoty společnosti (toto je patrné i ze skutečnosti, že společnost přestala účtovat o zásobách). Po ukončení vedení společné domácnosti z toho však již žalobkyně nijak neprofitovala a naopak jí to poškozovalo, neboť tím docházelo ke snižování hodnoty majetku ve společném jmění. K hodnotě kapitalizací vzniklých fondů by tak mělo být v rozhodnutí přihlédnuto na základě principu zásluhovosti či disparity, tj. v podobě negativní zásluhovosti na straně žalovaného. Žalobkyně rovněž v řízení navrhla, aby byl obchodní podíl oceněn nejprve ve stavu ke dni zániku společné rodinné domácnosti, po zjištění kapitalizace pohledávky ve stavu bezprostředně po její kapitalizaci. Rozhodně by ale žalobkyni nemělo být kladeno k tíži snížení hodnoty této společnosti po rozvodu manželství k současnému datu a minimálně by měl soud vyjít z hodnoty společnosti ke dni rozvodu manželství. Pokud by byly důsledně veškeré zakázky účtovány na společnost, musel by se stav ve společnosti narovnat a nikoliv docházet ke kontinuálnímu snižování hodnoty společnosti i po kapitalizaci pohledávky. Žalobkyně oficiálně nikdy účetnictví pro [právnická osoba] s.r.o. nevyřizovala. Po dobu společného soužití, tj. od roku 2011 do července 2016 pouze občasně vypomáhala, avšak pouze s tím, aby doklady byly gramaticky správně, nikoli se samotným účetnictvím. Software na účetnictví se nacházel u nich doma, žalobkyně do něj však nezasahovala. S ohledem na skutečnost, že před rozhodnutím soudu byl obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o. prodán, z čehož žalobkyně neobdržela žádné finanční prostředky a nedávala žádný souhlas s tímto prodejem, navrhla, aby při vypořádání soud vyšel z částky 40 000 Kč. Obsah smlouvy a jeho prodej za symbolickou hodnotu byl zjištěn až při soudním jednání, při kterém vznesla námitku relativní neplatnosti vůči žalovanému, nemohla však již do rozhodnutí soudu tak učinit vůči druhé straně. Tato skutečnost by však měla být v soudním rozhodnutí zohledněna. Nemovitosti, nechť jsou přikázány do vlastnictví žalobkyně, když úvěr na případné vyplacení vypořádacího podílu by mohl být žalobkyni poskytnut ve třech měsících.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že souhlasí s vypořádáním nemovitých věcí a obchodních podílů, které učinila předmětem řízení žalobkyně, neboť tyto byly nabyty účastníky za trvání manželství ze společných prostředků. Po prodeji obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o. zůstal ke dni rozhodnutí soudu k vypořádání pouze obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o. [právnická osoba] byla dlouhodobě nefunkční a vykazovala nulové daňové přiznání. Vklad, který společníci na počátku uhradili, byl postupně rozpuštěn do chodu společnosti související např. se zpracováním daňových přiznání. Prodej obchodního podílu nebyl s žalobkyní konzultován. Společnost [právnická osoba] dlouhodobě nevykonává žádnou aktivitu, a proto postupně docházelo ke snižování hodnoty podílu v této společnosti od rozvodu manželství do současnosti. Aktuálně již ve společnosti dobíhá leasing, který je třeba doplatit. Z toho důvodu dosud nedošlo k zániku společnosti, popř. prodeji obchodního podílu, neboť na společnost jsou navázané smlouvy, které je třeba doplatit, aby nedošlo k odebrání leasingu. Na tyto smlouvy žalovaný hradí ze svých příjmů jako OSVČ z těchto příjmů hradí splátky. Hodnoty nemovitostí a obchodních podílů byly v řízení oceněny znaleckými posudky, s čímž žalovaný souhlasí, pouze v případě nemovitostí by měla být jejich cena komparována s hodnotou celého funkčního celku, tedy včetně pozemků v podílovém spoluvlastnictví. Hodnoty nemovitostí ve společném jmění a v podílovém spoluvlastnictví by měly být zasazeny do vzájemných souvislostí a porovnávány s hodnotou celku. Nemovitosti navrhl žalovaný v souladu s žalobkyní přikázat do jejího vlastnictví a obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o. do jeho vlastnictví. Žalobkyně v řízení neprokázala oba tvrzené vnosy. Žalobkyně po mnoho let výlučně užívala rodinný dům, aniž by to žalovanému jakkoliv kompenzovala. Je běžné, že vynaložila finanční náklady na údržbu běžných technologických zařízení (jako např. čerpadlo). Žalovanému byly zaslány na jeho bankovní účet finanční prostředky od otce žalobkyně ve výši 300 000 Kč, avšak tím došlo k promíchání jeho prostředků s nově připsanými, resp. prostředků, které na tomto účtu již byly a patřily do společného jmění, lze tedy obtížně zjistit, na co které prostředky byly použity. Vnosy, které mají být podle judikatury vypořádány, musí zhodnocovat majetek manželů. Nemůže se jednat pouze o prostředky, které jsou v průběhu manželství spotřebovány v souvislosti s běžnými potřebami rodiny a běžnými opravami spotřebních součástí nemovitosti a jejich technologií (jako je např. bojler, čerpadlo apod.). Žalobkyně vedla v době jejich společné domácnosti účetnictví ve [právnická osoba] s.r.o. Žalovaný nesouhlasil s tím, že měly být ze [právnická osoba] s.r.o. odčerpávány nějaké finanční prostředky. Na jeho bankovní účet mu byly zasílány částky od třetích osob, kterým v rámci protislužby zhotovil nábytek pouze za cenu materiálu, popř. pomoc v rámci rodiny a od [právnická osoba] s.r.o., která mu jako zaměstnanci vyplácela mzdu. V současnosti (asi od srpna roku 2019) podniká jako OSVČ. Vklady do [právnická osoba] s.r.o. byly prováděny z příjmů žalovaného získaných za prodej jeho bytu, který měl ve výlučném vlastnictví. V průběhu let 2012 – 2016, kdy vedla účetnictví ve společnosti žalobkyně, bylo účtováno špatně. Po odchodu žalobkyně ze společnosti, což odpovídá ukončení společné domácnosti společníků, byly chyby v účetnictví napravovány dalšími subjekty. S ohledem na velkou zadluženost společnosti, způsobenou vklady a způsobem vedení účetnictví žalobkyní, měla společnost jen dvě možnosti, buď pohledávku žalovaného vůči společnosti kapitalizovat, nebo celé toto období přeúčtovat. Jako jednodušší cesta se jevila kapitalizace pohledávky, ke které došlo někdy na přelomu roku 2016 a roku 2017. Žalovaný účetnictví nerozumí, a proto byl ve společnosti vždy někdo, kdo se o to staral. Po ukončení společné domácnosti jediná další pomoc žalovaného vůči společnosti byla ve formě peněz darovaných žalovanému od jeho rodičů, žádné jiné další vklady neprobíhaly. Žalovaný neměl prostředky, ze kterých by tak činil. Nelze v rámci vypořádání společného jmění přezkoumávat rozhodnutí valné hromady ani jednatele společnosti. Pokud byly tyto prostředky společností prohospodařeny nelze to dávat k tíži žalovaného, a to ani formou disparity podílu. Žalovaný neuplatnil předmětem řízení žádné vnosy. Z vypořádání společného jmění nelze činit vypořádací spor, ani nelze přezkoumávat vnitřní poměry ve společnostech. Nelze stavět disparitu na bagatelním a běžném chování. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

15. Závěr o skutkovém stavu je takový, že manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum]. Účastníci spolu nežijí a nevedou společnou domácnost od [datum]. Účastníci za trvání manželství ze společných peněz postavili v roce 2010 rodinný dům, ve kterém po odstěhování žalovaného do současnosti žije pouze žalobkyně, a koupili pozemek [parcelní číslo]. Rodinný dům stojí na pozemku, který mají účastníci v katastru nemovitostí zapsaný v podílovém spoluvlastnictví. Pozemek p. [číslo] rodinný dům (pořízené za trvání manželství) mají za současného stavu a za současnou tržní cenu hodnotu v celkové výši 4 050 000 Kč. Otec žalobkyně daroval žalobkyni dne [datum] částku ve výši 300 000 Kč. Tato částka byla zaslána dle vůle žalobkyně na účet žalovaného. Tento účet byl zrušen dne [datum] a banka již neměla žádné výpisy k tomuto účtu, tj. není zřejmé, kolik peněz na účtu v době připsání částky bylo, jakož ani zda byly další peníze na tento účet do jeho zrušení připsány a zda na účtu byly nějaké finanční prostředky v době jeho zrušení, popř. v jaké výši a jak s nimi bylo naloženo. S financemi v rodině hospodařil žalovaný, který měl i přístup k účtu žalobkyně. Nebylo přesně řešeno, co bude z jakých prostředků hrazeno. Žalobkyně po darování peněz nevěděla, na co je použije. O drobnějších záležitostech rozhodoval pouze žalovaný. Účastníci se dohodli na nákupu rolet, o kterých se původně neuvažovalo a nebyly v nákresu rodinného domu. Ty byly zakoupeny a namontovány v červnu roku 2010. Veškeré práce, které byly na rodinném domě v roce 2010 provedeny, byly fakturovány na žalovaného. Pouze pro úplnost soud dodává, že provedené faktury nebyly žalobkyní v řízení předloženy po koncentraci řízení (jak v řízení namítal žalovaný), neboť byly k důkazu provedeny po poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dané při jednání konaném dne [datum]. Po odstěhování žalovaného na konci roku 2016 a v roce 2017 provedla žalobkyně na rodinném domě drobné opravy (nákup a výměna pojistného ventilu a kalového čerpadla, drobné opravy elektrikářem, oplocení části pozemku či výměna tašek na pergole). V srpnu 2017 matka žalobkyně žalobkyni půjčila částku ve výši 30 000 Kč a tuto částku žalobkyně své matce v srpnu roku 2018 vrátila. K tomu soud dodává, že uzavřel, že celá tato finanční částka byla žalobkyni vyplacena najednou, když toto vyplývá z prohlášení, které matka žalobkyně učinila a s úředně ověřeným podpisem uvedený den podepsal a ve shodě tak vypověděla žalobkyně. Tyto důkazy tak byly ve vzájemné shodě oproti tomu, co vypověděla v řízení matka žalobkyně. Soud se přiklonil k pravdivosti obsahu samotného prohlášení i s ohledem na věk matky žalobkyně, jakož i s ohledem na časový odstup od poskytnutí peněz do její výpovědi učiněné v řízení. Žalobkyně tyto finanční prostředky spotřebovala na opravy rodinného domu a dokončení plotu. Dne [datum] byla do obchodního rejstříku zapsána [právnická osoba] s.r.o., v níž měl žalovaný obchodní podíl ve výši 40 000 Kč. Tento podíl byl uhrazen za trvání manželství ze společných peněz účastníků. Žalovaný byl ve společnosti veden jako jeden ze společníků a jednatelů. Společnost nikdy nezačala vyvíjet žádnou činnost. Každý rok tak vykazovala nulový hospodářský výsledek. Hodnota obchodního podílu žalovaného v této společnosti ke dni rozvodu odpovídala hodnotě zaplaceného základního kapitálu ve výši 40 000 Kč, neboť společnost neevidovala žádné závazky, neměla ani uzavřené žádné smlouvy. Žalovaný dne [datum] podepsal smlouvu o převodu podílu v citované společnosti na třetí osobu za 1 Kč, což učinil bez vědomí žalobkyně. Žalovaný je dále v obchodním rejstříku zapsaný jako jediný jednatel a společník ve [právnická osoba] s.r.o. Vklad žalovaného ve výši 200 000 Kč (odpovídající základnímu kapitálu společnosti) byl žalovaným uhrazen v roce 2011 ze společných prostředků účastníků. Společnost se zabývá truhlářstvím a podlahářstvím. Společnost je dlouhodobě ve ztrátě (s výjimkou roku 2015, kdy evidovala mírný zisk), ačkoliv obecně bylo dané odvětví prosperující. Od roku 2014 trvale klesal objem zásob. K [datum] již byl nulový a toto setrvalo i k [datum] O zásobách je jinak účtováno, není vedena evidence zásob. Společnost dlouhodobě k financování užívá vlastní kapitál a cizí zdroje (dlouhodobé závazky ke společníkovi). Žalobkyně o vkladech do společnosti do [datum] věděla. Na konci roku 2016 došlo ke kapitalizaci podstatné části pohledávky společníka (žalovaného) za společností a ke vzniku kapitálových fondů ve výši 1 200 000 Kč. Před kapitalizací byl vlastní kapitál společnosti záporný. Po provedené kapitalizaci vzrostla hodnota vlastního kapitálu na 271 000 Kč, ale v důsledku dalších ztrát v následujících letech dosahovala hodnota vlastního kapitálu k [datum] částky 95 000 Kč a v současnosti je tato hodnota opět záporná. K [datum] velmi výrazně poklesl objem výkonů, neboť žalovaný po rozvodu manželství převedl část svých podnikatelských aktivit zpět na OSVČ. Závazky společnosti ke společníkovi ke dni [datum] činí opět 556 000 Kč. Hodnota obchodního podílu ke dni rozvodu manželství tak byla oceněna na 199 400 Kč a v současnosti má nulovou hodnotu. Trend společnosti je po celou dobu konstantní. Žalovanému byla vyplácena mzda ve výši cca 8 000 Kč. V období od 2012 až 2014 byla mzda vyplácena na účet žalobkyně, z tohoto účtu byly i prováděny vklady jednatele (žalovaného) do společnosti a byly tam připisovány platby od třetích osob za zhotovení nábytku. Žalobkyně vedla ve [právnická osoba] s.r.o. v období od 2012 do ukončení vedení společné domácnosti účetnictví. K tomu soud dodává, že ačkoliv žalovaná ve svém výslechu tuto skutečnost popřela, byla v řízení dostatečně prokázána ostatním provedenými a na sobě nezávislými důkazy, tj. protokolem o ústním jednání před finančním úřadem ve spojení s výslechem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], čímž byla věrohodnost její výslechu v tomto rozsahu zpochybněna. Těmto třem na sobě nezávislým důkazům tak soud přisoudil vyšší váhu oproti samotnému účastnickému výslechu žalobkyně. [jméno] žalobkyně před finančním úřadem tuto skutečnost potvrdila. Skutečnosti, které před finančním úřadem v roce 2014 ohledně vedení účetnictví žalobkyně uvedla, odpovídají i skutečnostem, které v řízení vypověděli uvedení svědci. V řízení nebylo ani přes poučení § 118a o. s. ř. (dané při jednání konaném dne [datum]) prokázáno, že by žalovaný po ukončení vedení společné domácnosti neúčtoval veškeré zakázky na společnost, resp. že by společnost poškozoval tím, že by materiál nakupoval na společnost, ačkoliv zhotovené zakázky si nechal následně vyplatit na soukromý účet. Žalobkyně k tomuto ničeho nevypověděla, jakož ani žalobkyní navržení a vyslechnutí svědci. Ti si obecně již k zakázkám prováděným žalovaným již příliš nepamatovali a nadto většina z těchto zakázek byla provedena ještě před ukončením vedení společné domácnosti. Takové praktiky ani bez dalšího nevyplynuly z výpisů z účtů společnosti a žalovaného.

16. Soud zamítl zbylé návrhy na doplnění dokazování, neboť řada z nich měla prokázat tvrzení, která nejsou pro rozhodnutí ve věci relevantní, popř. měla prokázat tvrzení, která již byla prokázána jinými v řízení provedenými důkazy (výslechem žalovaného, dodacími listy a fakturami na č. l. 62 – 66 a 374 spisu, kupní smlouvou na č. l. 284 – 287 spisu, stanovením tržní ceny nemovitosti na č. l. 354 – 359 spisu, stanovením obvyklé ceny nemovitosti na č. l. 311 - 324 spisu, fotkami na č. l. 298 – 302 spisu, doplňkem znaleckého posudku k ocenění nemovitých věcí jako celku včetně pozemků v podílovém spoluvlastnictví účastníků, výpisem z účtu na č. l. 700, výdajovými doklady společnosti, doplněním znaleckého posudku k ocenění valorizace vnosu žalobkyně ve výši 300 000 Kč, stanovením obvyklé ceny nemovitosti na č. l. 677 - 679 spisu, výslechem svědka [celé jméno svědkyně]). Soud dále zamítl důkazy (svědeckou výpovědí Ing. [jméno] [příjmení] a e-mailovou korespondencí s ním, výpovědí [celé jméno svědkyně], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], doplňující výpovědí [celé jméno svědka], znaleckým posudkem ke zjištění, zda výdaje, které společnost účtovala, byly navyšovány o náklady spojené se zakázkami, u kterých nebylo společností účtováno), které byly žalobkyní označeny k prokázání tvrzení, že žalovaný po ukončení vedení společné domácnosti si nechával vyplácet zakázky od zákazníků na svůj soukromý účet, ačkoliv používal materiál, který byl pořízen [právnická osoba] s.r.o. Žalobkyně k tomu mj. označila vypracování znaleckého posudku. V této souvislosti je však třeba uvést, že i kdyby byl v řízení vypracován znalecký posudek, v němž by se znalec zabýval otázkou, zda výdaje společnosti odpovídají společností vypracovaným zakázkám (ačkoliv evidenci zásob od roku 2014 klesala a od roku 2017 ji nevedla) a i kdyby byl závěr takový, že tyto výdaje jsou vyšší, nebylo by možné z takového důkazu uzavřít, že tento rozdíl je způsobený právě vyplácením zakázek na soukromý účet žalovaného. Takový závěr je třeba přijmout zvláště za situace, že z žádných dalších v řízení provedených důkazů nebyly takové praktiky prokázány. Jsou-li na soukromých účtech uvedeny příjmy od zákazníků, nelze z toho bez dalšího uzavřít, jak byl materiál na takovou zakázku zakoupen. Tento závěr nebylo možné učinit ani z výpovědi svědků, kteří si v této souvislosti nic nepamatovali, popř. rozhodující okolnosti ani nevěděli, neboť pro ně nebylo významné, zda byla zakázka prováděna společností nebo výlučně žalovaným či jak byl nakoupen materiál. Nadto nelze přehlédnout, že většina zakázek zmíněných svědky byla provedena ještě před ukončením vedení společné domácnosti, tj. byly z doby, kdy ještě účastníci žili spolu. Vyplácení zakázek po ukončení vedení společné domácnosti na soukromý účet žalovaného není patrný ani z provedeného výpisu z účtu žalovaného. S ohledem na vše uvedené soud proto neprováděl zbylé v této souvislosti žalobkyní navržené důkazy, a to jednak s ohledem na hospodárnost řízení a další nenavyšování nákladů řízení a jeho další protahování, jakož i s ohledem na zjevnou nezpůsobilost takového důkazu prokázat žalobkyní tvrzené skutečnosti.

17. Dle § 709 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl. Dle odst. 3 téhož ustanovení součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

18. Dle § 710 písm. b) o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

19. Dle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Dle odst. 2 téhož ustanovení jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

20. Dle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

21. Dle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

22. Dle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek. Dle odst. 2 téhož ustanovení hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

23. Dle § 120 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), stavba není součástí pozemku.

24. Dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Dle odst. 2 téhož ustanovení stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

25. Po právním zhodnocení skutkových zjištění rozhodl soud v souladu s § 736 a § 740 o. z. následujícím způsobem o návrhu žalobkyně na vypořádání společného jmění účastníků. V řízení bylo prokázáno, že společné jmění manželů vzniklo dne [datum], tj. za účinnosti obč. zák., avšak zaniklo až dne [datum], a proto je třeba při vypořádání postupovat podle o. z. v souladu s § 3028 odst. 1 a 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017). Zda daná vypořádávaná věc tvoří masu SJM však vychází z pravidel dle úpravy platné a účinné v době, kdy společné jmění tuto věc nabylo.

26. Žalobkyně předně učinila předmětem vypořádání pozemek p. [číslo] rodinný dům. V obou případech nebylo sporu o tom, že tyto věci byly nabyty za trvání manželství ze společných prostředků účastníků. Ačkoliv je rodinný dům v katastru nemovitostí zapsán jako součást pozemku, který mají účastníci ve spoluvlastnictví. Nebylo mezi účastníky sporu, že rodinný dům byl postaven (do stádia, kdy je již patrno první nadzemní podlaží) v roce 2010. Rodinný dům se tak ve smyslu § 120 odst. 2 obč. zák. stal samostatnou věcí v právním smyslu. Svůj právní režim si podržel i za účinnosti o. z., neboť v souladu s § 3055 odst. 1 o. z. se nestal součástí pozemku. V řízení bylo totiž prokázáno, že vlastnický režim rodinného domu (ve vlastnictví SJM) je odlišný od vlastnického režimu pozemku st. [parcelní číslo] (ve spoluvlastnictví účastníků, neboť pozemek byl nabyt před uzavřením manželství), na kterém stojí. Faktický stav má přednost před stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Obě tyto věci, tj. pozemek p. [číslo] rodinný dům proto byly ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. součástí společného jmění. Hodnota obou těchto nemovitých věcí byla zjištěna ve výši 4 050 000 Kč (způsob ocenění byl proveden v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, tj. vycházel soud z obvyklé ceny věcí a jejího stavu v době rozhodování soudu). Rodinný dům pak byl oceněn jako samostatná věc bez zohlednění ceny pozemku, na kterém stojí (jak v řízení navrhoval žalovaný), neboť tento pozemek nebyl předmětem řízení, když společného jmění netvoří. V rozhodnutí je na místě zohlednit právní vadu takové stavby, tj. že stavba nesdílí vlastnický režim pozemku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4901/2017). Účastníci shodně navrhli, aby nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Rovněž soud neshledal žádného důvodu tomuto návrhu účastníků nevyhovět, když žalobkyně tyto nemovité věci od roku 2016 (od ukončení vedení společné domácnosti) do současnosti sama využívá a stará se o ně a rovněž prokázala, že je schopna zajistit si finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu.

27. V souvislosti s rodinným domem žalobkyně v řízení tvrdila, že v průběhu roku 2010 do domu investovala své výlučné finanční prostředky ve výši 300 000 Kč, které obdržela darem od svého otce. K tomu soud uvádí, že samotný dar žalobkyni v dubnu 2010 od jejího otce byl v řízení prokázán. Žalobkyni se však již, ani přes poučení jí dané dle § 118a o. s. ř. (při jednání konaném dne [datum]), nepodařilo prokázat, že právě tyto finanční prostředky byly použity na uhrazení jednotlivých faktur v řízení žalobkyní předložených. Provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že za trvání manželství do července 2016 účastníci užívali finančních prostředků, které byly k dispozici, na chod domácnosti, výstavbu rodinného domu, investování finančních prostředků do [právnická osoba] s.r.o., aniž rozlišovali původ jednotlivých peněz. Peníze od otce žalobkyně tak byly zaslány na účet žalovaného, naopak peníze z prodeje bytu žalovaného na účet žalobkyně a tyto finanční prostředky byly postupně spotřebovávány podle toho, jak bylo potřeba. O financích pak v rodině rozhodoval spíše žalovaný. V řízení pak ani nebylo prokázáno, kolik finančních prostředků bylo na účtu žalovaného v době, kdy tam byly peníze připsány, zda tam následně byly připsány další finanční prostředky, ani jakým způsobem byly hrazeny jednotlivé žalobkyní předložené faktury z roku 2010. Ačkoliv tak žalobkyně v řízení předložila faktury časově přibližně navazující na darování peněz a svou výší v souhrnu zhruba odpovídající darované částce, neprokázala, že právě z jejích výlučných prostředků byly tyto faktury hrazeny. Naopak soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že dar poskytnutý žalobkyni od jejího otce byl v průběhu manželství spotřebován, aniž bylo prokázáno, co přesně z něho bylo hrazeno, tj. že by ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. vynaložila výhradní majetek na společný rodinný dům, který je předmětem tohoto vypořádání. Obdobně byly spotřebovány i finanční prostředky získané z prodeje bytu žalovaného. Toto soud uvádí pouze pro dokreslení způsobu hospodaření účastníků s finančními prostředky v manželství do července 2016, ačkoliv žalovaný v řízení nepožadoval vypořádat jakýkoliv vnos. Jelikož nebyl vnos žalobkyně do rodinného domu prokázán, nebylo třeba se ani zabývat tím, zda byly splněny podmínky pro jeho valorizaci.

28. Žalobkyně rovněž požadovala vypořádat částku ve výši 30 000 Kč ve formě vnosu, popř. formou disparity podílu. V řízení bylo v této souvislosti prokázáno, že žalobkyně si dle § 2390 a násl. o. z. zapůjčila v srpnu roku 2017 od své matky finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Stalo se tak v době, kdy již žalobkyně a žalovaný společně nebydleli. Žalovaný tak nedával souhlas s takovou zápůjčkou. S ohledem na výši poskytnuté zápůjčky, charakter toho, co bylo z poskytnutých peněz hrazeno, jakož i to, že účastníci spolu již v té době nevedli rodinnou domácnost, nelze uzavřít, že by se ve smyslu § 710 písm. b) o. z. jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny a tedy, že by se jednalo o závazek ve společném jmění. Jelikož tak soud uzavřel, že se jednalo o výlučný závazek žalobkyně, byla rovněž pouze žalobkyně povinna k jeho splnění, tj. vrácení peněz své matce. Plnila-li tak žalobkyně ze svých výlučných prostředků po rozvodu manželství na svůj výlučný závazek, byť sjednaný v době trvání manželství, nelze takové plnění vypořádat jako vnos v tomto řízení. Rovněž provedené opravy na rodinném domě financované z těchto finančních prostředků nelze považovat za vnos, neboť peníze z této zápůjčky vyplacené za trvání manželství již společné jmění tvoří (ačkoliv se jedná o výlučný závazek pouze jednoho z manželů). Žalobkyně tak na opravy rodinného domu a dokončení plotu použila finanční prostředky, které naopak ve společném jmění jsou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020). Soud tak shledal, že nebyl v řízení prokázán jakýkoliv vnos žalobkyně ve výši 30 000 Kč. Soud však ani s ohledem na uvedenou částku neshledal za spravedlivé zohlednit ji formou disparity podílů. Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 k této otázce uvádí:„ Tímto způsobem lze překonat případnou„ nespravedlnost“ spočívající v tom, že majetek získaný na základě výlučného závazku jednoho z manželů se stává součástí SJM, přestože dluh z převzatého závazku tíží jen zavázaného manžela. Za předpokladu, že získaný majetek skutečně rozšířil masu společného jmění a zavázaný manžel uhradil nebo má uhradit dluh ze svého výlučného majetku, lze uvažovat např. o disparitě podílů v případě vypořádání SJM. Nelze zde však hovořit o vnosu z výlučného na společný majetek.“ Soud v daném případě i s ohledem na citovaný názor Nejvyššího soudu neshledal důvodu k disparitě podílu přistoupit. Předně nelze přehlédnout, že z těchto prostředků žalobkyně nerozšířila masu SJM, tj. nedochází k vypořádání věci, která by byla nabyta ze společných prostředků, o jejichž zajištění se zasloužil pouze jeden manžel a pouze tohoto jednoho manžela tíží povinnost k jejich vrácení. Zákon rovněž v § 721 odst. 1 písm. a) o. z. vychází z obecného principu, dle kterého podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Přistupuje-li soud k disparitě podílů, jedná se o výjimku z obecného pravidla, a proto je třeba k tomu přistupovat spíše zdrženlivě, má-li tím být překonána určitá nespravedlnost, která by rovnými podíly byla nastolena. Soud však neshledal, že by se jednalo o tento případ. Peníze byly použity pouze na drobné opravy na rodinném domě, který dlouhodobě užívala a užívá žalobkyně, a proto je pochopitelné, že tyto náklady vynaložila. Rovněž se nejednalo o takové investice, u kterých by bylo možné uvažovat o nějakém významném zhodnocení rodinného domu, které by bylo na místě např. i formou disparity podílu v rámci vypořádání zohlednit. Provedenými důkazy však bylo dostatečně prokázáno, že finanční prostředky byly použity pouze na drobné opravy a dokončení plotu. V řízení tak nevyplynuly žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly prolomení obecného pravidla zakotvujícího rovnost podílů.

29. V řízení bylo dále prokázáno, že součástí společného jmění byl rovněž ve smyslu § 709 odst. 3 o. z. podíl žalovaného ve [právnická osoba] s.r.o., neboť žalovaný se stal společníkem v této společnosti v roce 2016. Po rozvodu manželství, avšak před rozhodnutím soudu, byl tento podíl ve společnosti převeden, a proto jej již nelze v rámci tohoto řízení vypořádat přikázáním do vlastnictví žalovaného. Ke dni rozhodnutí soudu totiž již masu společného jmění netvořil. Rovněž ke dni rozhodnutí soudu nebyla ze strany žalobkyně vůči této převodní smlouvě účinně vznesena námitka relativní neplatnosti. S ohledem na znění § 714 odst. 1 o. z. bylo třeba k uzavření této smlouvy souhlasu žalobkyně, který však nebyl dán. Jednal-li přesto žalovaný bez souhlasu žalobkyně, mohla se žalobkyně ve smyslu § 714 odst. 2 o. z. dovolat neplatnosti takového jednání. Jelikož se žalobkyně s obsahem smlouvy seznámila až při jednání konaném dne [datum], vznesla námitku relativní neplatnosti při tomto jednání, avšak pouze vůči žalovanému. Do dne rozhodnutí soudu tak neučinila (a ani nemohla úspěšně učinit) i vůči druhé straně převodní smlouvy. Smlouva je tak nadále platná. Obecně by tak do úvahy připadalo pouze vypořádání finanční částky, kterou žalovaný za tento prodej nabyl. S ohledem na všechny okolnosti daného případu však tento postup neshledal soud za spravedlivý. Podíl ve společnosti byl ke dni rozvodu manželství znalcem oceněn na částku 40 000 Kč, odpovídající uhrazenému vkladu žalovaného do základního kapitálu společnosti při jejím založení. V této souvislosti znalec uvedl, že ke dni rozvodu manželství společnost nevyvíjela žádnou činnost, nevlastnila žádný majetek, neevidovala žádné závazky, ani neměla uzavřeny žádné smlouvy. S ohledem na daňová přiznání z následujících let, zejména z roku 2020, nelze uzavřít, že by se cokoliv na chodu společnosti změnilo (výsledek hospodaření byl vždy nulový a společnost evidovala základní kapitál v plné výši 120 000 Kč). Prodal-li žalovaný společnost pouze za symbolickou 1 Kč, jeví se takové jednání žalovaného za účelové ve snaze snížit hodnotu vypořádávaného společného jmění. Soud proto při vypořádání vyšel z hodnoty podílu ve stavu ke dni rozvodu manželství, neboť tento postup považoval s ohledem na shora uvedené za spravedlivý (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1295/2021), a to i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně ani neměla možnost, jak se před rozhodnutím soudu s obsahem smlouvy seznámit, a tedy i případně účinně vznést námitku relativní neplatnosti. Při vypořádání tak tuto hodnotu zohlednil, aniž by byl zároveň podíl přikázán do vlastnictví žalovaného (to již nebylo s ohledem na jeho dosud platný prodej možné).

30. V řízení bylo rovněž prokázáno, že součástí společného jmění byl i podíl žalovaného ve [právnická osoba] s.r.o. ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) a odst. 2 obč. zák., neboť byl nabyt za trvání manželství v roce 2011. Byl proto přikázán do vlastnictví žalovaného, neboť s ohledem na to, že společníkem a jednatelem v této společnosti je pouze žalovaný, nikoliv žalobkyně, jiný způsob vypořádání ani nebyl možný (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3192/2015). Soud se dále zabýval tím, k jakému datu podíl ve společnosti ocenit. Žalobkyně v této souvislosti navrhovala nejprve ocenění k datu ukončení vedení společné domácnosti v červenci 2016, poté s ohledem na vytvoření kapitálových fondů ve společnosti a tím zvýšení účetní a tržní hodnoty společnosti k datu následujícímu po kapitalizaci pohledávky žalovaného – jednatele a společníka ve společnosti. K tomuto postupu však soud neshledal zákonné podmínky, když dle § 740 o. z. o vypořádání soud rozhoduje podle stavu, kdy došlo k zániku společného jmění. S ohledem na aktuální shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu je pak třeba přednostně vycházet ze stavu ke dni rozhodnutí soudu, výjimečně, jsou-li proto shledány spravedlivé důvody, ze stavu ke dni zániku společného jmění, nikoliv však dříve. Pouze pro úplnost soud dodává, že by ani neshledal za spravedlivé podíl ocenit ve stavu bezprostředně následujícím po kapitalizaci pohledávky. Pokud by soud teoreticky uvažoval o dřívějším datu, pak jedině ve stavu ke dni zániku vedení společné rodinné domácnosti. Do té doby totiž byla žalobkyně o chodu společnosti informována, neboť ve společnosti vedla účetnictví. Věděla tedy v jakém stavu se společnost nachází, tj. že je dlouhodobě ve ztrátě a že hlavním zdrojem příjmu jsou vklady společníka, tj. žalovaného (které po dlouho dobu byly prováděny i z jejího osobního bankovního účtu). Nelze však přehlédnout, že pokud by byl podíl oceněn s ohledem na jeho stav ke dni zániku vedení společné rodinné domácnosti, byla by jeho hodnota s ohledem na závěry znaleckého posudku rovněž nulová, neboť hodnota vlastního kapitálu společnosti před kapitalizací byla záporná (s přihlédnutím k výši závazku společnosti za společníkem). Přistoupil-li žalovaný na konci roku 2016 ke kapitalizaci své pohledávky jako společníka za společností, pak tím účetně a tržně hodnotu společnosti a tedy i jeho podílu v ní zvýšil. Nelze proto shledat, že by tímto jednáním žalobkyni jakkoliv poškodil, ba naopak. S ohledem na způsob fungování dané společnosti a její stav, do kterého se dostala za dobu, kdy spolu účastníci vedli společnou domácnost (po ukončení společné domácnosti do konce roku 2016 nebyl zjištěn žádný výrazný zlom ve vedení společnosti), nebylo možné považovat pohledávku žalovaného za společností za dobytnou (společnost byla ve výrazné ztrátě). Kapitalizací pohledávky a vytvořením kapitálových fondů tak alespoň tržně zvýšil hodnotu podílu ve společnosti. Nebylo by tedy jakkoliv odůvodnitelné, proč by měl být podíl oceněn právě ve stavu, kdy byla jeho tržní hodnota nejvyšší. Soud však neshledal ani za spravedlivé vycházet ze stavu ke dni rozhodnutí soudu, tj. z nulové hodnoty. Nelze totiž shledat, že by se žalovaný po rozvodu manželství coby jediný jednatel a společník ve společnosti snažil alespoň uchovat hodnotu dané společnosti, když už se dlouhodobě nedařilo její hodnotu zvyšovat generováním zisku z vlastní činnosti. Žalovaný naopak výrazně omezil podnikatelskou aktivitu ve společnosti a naopak od roku 2019 zvýšil svou podnikatelskou aktivitu jako OSVČ. Tuto samotnou skutečnost by soud žalovanému nekladl k tíži, pokud by i spolu s tím přijal opatření, aby nedocházelo k dalšímu snižování hodnoty společnosti (např. pokud by i po dohodě s žalobkyní přistoupil k prodeji podílu, popř. k likvidaci společnosti, neměl-li zájem na jejím dalším fungování). Žalovaný, resp. společnost naopak v témže roce přistoupila k pořízení dřevoobráběcího stroje na leasing, ačkoliv byl společnost dlouhodobě ve ztrátě a měla závazky ke společníkovi, tj. žalovanému. Soud proto neshledal za spravedlivé, aby se žalobkyně po rozvodu manželství s ohledem na uvedené na další ztrátě společnosti podílela. Soud proto vyšel z hodnoty podílu ve stavu ke dni rozvodu manželství. Pouze pro úplnost soud dodává, že znalec své závěry obsažené ve znaleckém posudku ze dne [datum] i náležitě obhájil, a to včetně toho, jakou metodu ocenění zvolil. Zejména není-li společnost dlouhodobě zisková, považuje i soud za správně ocenění majetkovou metodou (tj. stanovení účetní hodnoty vycházeje z bilance společnosti – vlastní kapitál je rozdílem mezi účetní hodnotou celkových aktiv a účetní hodnotou závazků všeho druhu). S ohledem na použitou metodu, lze ze závěrů znaleckého posudku vyjít i ke dni rozhodnutí soudu. Soud tak při vypořádání podílu ve [právnická osoba] s.r.o. vyšel z jeho hodnoty 199 400 Kč (a to i s ohledem na již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1295/2021).

31. Žalobkyně dále předmětem řízení učinila pohledávku ve výši 1 200 000 Kč, která byla evidována v účetnictví společnosti jako závazek [právnická osoba] s.r.o. za žalovaným jako jediným společníkem a která byla po ukončení společného soužití účastníků kapitalizována. K tomu soud uvádí, že jelikož došlo ke kapitalizaci této pohledávky ve výši 1 200 000 Kč a vzniku kapitálových fondů ve společnosti v uvedené výši, pohledávka žalovaného za společností tím zanikla. Obecně je třeba dodat, že kapitalizací pohledávky, je myšlena situace, kdy společník má za společností pohledávku např. ze zápůjčky, a naopak společnost má vůči společníkovi povinnost tuto zápůjčku vrátit. Společník se zároveň rozhodne zvýšit vlastní kapitál společnosti poskytnutím příplatku mimo základní kapitál (vytvořením kapitálového fondu). Následně dojde k zápočtu jeho pohledávky z titulu zápůjčky vůči jeho závazku vůči společnosti z titulu povinnosti uhradit příplatek mimo základní kapitál společnosti. Pokud tak žalovaný za trvání manželství postupně půjčil, resp. zapůjčil společnosti částku mj. v celkové výši 1 200 000 Kč, čímž žalovanému vznikla za společností pohledávka v uvedené výši, jednalo se obecně o pohledávku ve společném jmění manželů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3192/2015). Zanikla-li tato pohledávka jeho jednostranným započtením na výlučný závazek žalovaného vůči společnosti uhradit příplatek ve výši 1 200 000 Kč mimo základní kapitál, mohla žalobkyně namítnout neplatnost takového započtení, který způsobil zánik této pohledávky. Jelikož však žalobkyně neplatnost nikdy nenamítla (jak ostatně v řízení sama potvrdila), došlo k platnému zániku pohledávky za trvání manželství, a proto již nebylo možné tuto pohledávku vypořádat, neboť již neexistovala. Soud pak neshledal ani za spravedlivé uvažovat o vypořádání majetku získaného takovou transakcí, neboť žalovaný reálně z tohoto započtení ničeho nenabyl. Byť je pravdou, že právně by bylo možné uvažovat o tom, že žalovaný pohledávkou ve společném jmění manželů„ uhradil“ svůj výlučný závazek, který měl vůči společnosti v důsledku vytvoření kapitálového fondu, ale reálně se tímto postupem žalovaný na úkor žalobkyně, resp. na úkor společného jmění žádným způsobem neobohatil. Jak již bylo uvedeno shora, žalovaný tímto postupem pouze zvýšil účetní a tržní hodnotu [právnická osoba] s.r.o. a ve svém důsledku tedy i hodnotu společného jmění, aniž by tím zároveň společné jmění jakkoliv poškodil, neboť nebylo lze uvažovat o jakékoliv dobytnosti takové pohledávky. Ostatně kdyby měla žalobkyně za to, že je pohledávka dobytná, mohla předmětem řízení učinit i zbylou pohledávku za společností, která nebyla tímto způsobem kapitalizována, popř. mohla vznést námitku relativní neplatnosti. I přes shora uvedený právní rámec dané transakce došlo ve svém důsledku pouze k „ přeúčtování“ jednotlivých účetních položek ve společnosti ve snaze zvýšit vlastní kapitál společnosti. S ohledem na uvedené závěry se tak již soud dále blíže nezabýval tím, zda jednotlivé vklady do společnosti byly tvořeny pouze z prostředků ve společném jmění manželů, popř. i z výlučných prostředků žalovaného, tj. zda se v celé výši jednalo či nikoliv o pohledávku ve společném jmění manželů, neboť takové zjištění by nemělo žádný vliv na rozhodnutí soudu v této věci. S ohledem na takto přijaté závěry pak soud neuvažoval ze stejných důvodů ani o disparitě podílů ve výši 1 200 000 Kč. Žalovaný o tuto částku společné jmění, resp. žalobkyni nepoškodil. Převážná většina vkladů, která byla kapitalizována, musela být do společnosti vložena v době, kdy spolu účastníci žili a vedli společnou rodinnou domácnost. Žalobkyně v řízení rovněž potvrdila, že o těchto vkladech věděla, což je rovněž zřejmé ze skutečnosti, že ve společnosti v této době účtovala, a proto měla dostatečné informace o účetním stavu společnosti. Soud pak ani neshledal, že je na místě uvažovat i případně o jiné disparitě podílů v jiné výši, a to i bez návrhu, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný záměrně snižoval hodnotu [právnická osoba] s.r.o. za období od zániku vedení společné domácnosti do rozvodu manželství. Žalobkyní tvrzené praktiky ve společnosti nebyly přes poučení dané podle § 118a o. s. ř. prokázány, a tedy ani nebyla prokázána jakákoliv konkrétní škoda, která by tím společnému jmění vznikla. V řízení bylo naopak prokázáno skokové zhodnocení společnosti po zániku vedení společné domácnosti díky kapitalizaci pohledávky, nikoliv však již cílené snižování její hodnoty způsobené např. náhlým prodejem majetku apod. Na tomto závěru ničeho nemění ani samotná skutečnost, že společnost začala jiným způsobem účtovat o zásobách. V této souvislosti totiž nelze rovněž přehlédnout, že objem zásob trvale klesal již od roku 2014, tj. ještě dlouho před tím, kdy účastníci ukončili vedení společné domácnosti.

32. S ohledem na vše shora uvedené, tak soud přikázal do vlastnictví žalobkyně předmětné nemovité věci, jak účastníci v řízení shodně navrhovali (výrokem I. tohoto rozsudku) a do vlastnictví žalovaného podíl ve [právnická osoba] s.r.o. (výrok II. tohoto rozsudku). Zbylé položky, které učinila žalobkyně předmětem řízení byly zamítnuty, neboť ke dni rozhodnutí soudu již netvořily masu společného jmění (výrok III. tohoto rozsudku). Pouze pro úplnost soud dodává, že, jelikož nebyly v řízení prokázány jakékoliv vnosy, nebylo důvodu tuto skutečnost projevit ve výrokové části v rámci rozhodnutí o vyrovnání podílů účastníků, kdy tak nemusí být tvrzený vnos výslovně zamítnut (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2752/2014). Výše podílu každého z manželů činí shodně 2 144 700 Kč (vycházeje z celkové hodnoty majetku, tj. 4 050 000 Kč + 199 400 Kč + 40 000 Kč = 4 289 400 Kč = 2 144 700 Kč). Jelikož žalobkyni byl přikázán do výlučného vlastnictví majetek v celkové výši 4 050 000 Kč, bylo jí uloženo vyrovnat výši podílu v penězích (4 050 000 Kč – 2 144 700 Kč), tj. 1 905 300 Kč (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří měsíců od právní moci rozsudku při zohlednění skutečnosti, že žalobkyně si bude za účelem výplaty částky muset vyřídit úvěr u banky. Nadto soud nepovažuje tuto dobu ani za nepřiměřeně dlouhou ve vztahu k právům žalovaného na vyrovnání jeho podílu (výrok IV. tohoto rozsudku).

33. O náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., a to s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu. V daném případě se totiž jednalo o řízení s povahou iudicii duplicis, v nichž měla žalobkyně i žalovaný totožné postavení. Vyhoví-li tak soud návrhu a rozhoduje-li o způsobu vypořádání společného jmění, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když v řízení nebyly shledány konkrétní okolnosti odůvodňující jiný postup (k tomu srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22 nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20). Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V. tohoto rozsudku).

34. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení státu činily celkem 28 098 Kč a byly tvořeny státem vyplaceným přiznaným znalečným znalci [celé jméno znalce] [anonymizováno] ve výši 325 Kč (přiznané pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s č. l. 229 spisu), svědečným svědkovi [celé jméno svědka] ve výši 2 298,35 Kč (přiznané pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 2. 2022, č. j. [číslo jednací] ve spojení s č. l. 543 spisu), znalečným znalci [celé jméno znalce] [anonymizováno] ve výši 14 604,70 Kč (přiznané pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2022, č. j. [číslo jednací] ve spojení s č. l. 586 spisu) a znalečným znalkyni [celé jméno znalkyně] ve výši 10 870 Kč (přiznané pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 9. 2022, č. j. [číslo jednací] ve spojení s č. l. 707 spisu). Tyto náklady byly mezi účastníky rozděleny dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (procesní úspěch obou účastníků byl v řízení stejný), tj. rovným dílem a povinnost k jejich úhradě byla účastníkům uložena ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok VI. a VII. tohoto rozsudku).

Poučení