20 C 148/2015-383

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalovaný: [název žalované], [IČO] [anonymizována dvě slova] [adresa žalované] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [adresa] o zaplacení částky 782 170 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 782 170 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 782 170 Kč ode dne 1. 11. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 330 906,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 13. 4. 2015 u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 961 858 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek žalobce“). S právním předchůdcem žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] - [anonymizováno] [obec] (dále jen„ právní předchůdce žalovaného“) uzavřel [příjmení] smlouvu ze dne 29. 9. 1978 (dále jen„ smlouva 1978“), jejímž předmětem bylo užívání části pozemku žalobce o výměře 1 000 m2, a to bezplatně, na dobu neurčitou. Dále uzavřeli [příjmení] smlouvu ze dne 12. 3. 1985 (dále jen„ smlouva 1985“), jejímž předmětem bylo užívání části pozemku žalobce o výměře 10 000 m2, a to na dobu určitou do 28. 2. 1990. Právní předchůdce žalovaného byl po tomto datu povinen část pozemku žalobce o výměře 9 000 m2 vyklidit a předat žalobci, což neučinil. Žalovaný pokračoval v užívání pozemku žalobce bez právního důvodu. K napravení této situace proběhlo osobní setkání mezi žalobcem a žalovaným, což vyplývá z písemné korespondence ze dne 21. 12. 1998. Dne 5. 9. 2012 žalovaný požádal o pronájem pozemku žalobce, avšak tento ho vyzval k vyklizení předmětné části pozemku, a to do 31. 12. 2012, kdy žalovaný užíval bez právního důvodu část pozemku žalobce o velikosti 9 000 m2. Žalovaný opětovně požádal o nájemní smlouvu dne 3. 12. 2012, což bylo žalobcem zamítnuto, jelikož činnost žalovaného je v rozporu s funkčním využitím pozemku žalobce podle územního plánu, tudíž nemohla být nájemní smlouva uzavřena. Žalobce následně dne 27. 6. 2013 vyzval žalovaného k vyklizení části pozemku žalobce o výměře 9 000 m2, a to do konce roku 2013. Žalovaný pak požádal o prodloužení lhůty. Žalobce ho opětovně vyzval dne 20. 1. 2014, přičemž žalovaný navrhl, že část pozemku žalobce vyklidí pouze částečně v rozsahu 1 300 m2. Pozemek žalobce je oplocený a na příjezdové cestě jsou umístěna uzamykatelná vrata s cedulí žalovaného, avšak žalobce k jeho pozemku nemá přístup a nemůže nakládat se svým vlastnictvím. Žalovaný za období 1. 1. 2013 - 30. 6. 2014 užívá část pozemku žalobce bez právního důvodu a bezdůvodně se na jeho úkor obohatil ve výši 961 858 Kč. Výše náhrady je uplatňována Odborem evidence, správy a využití majetku, [stát. instituce], za pronájem pozemků [územní celek] na základě usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne 14. 12. 2004, konkrétně podle části 2 písm. E, jež odkazuje na výměry Ministerstva financí, konkrétně Výměr Ministerstva financí č. 01/ 2012, ze dne 28. 11. 2011, v jehož části I. oddílu A bod 3 odst. 1 je stanovena na 120 Kč/m2/rok pro část pozemku žalobce o výměře 5 200 m2, a podle části 2 písm. E, jež odkazuje na výměry Ministerstva financí, konkrétně Výměr Ministerstva financí č. 01/96, ze dne 16. 11. 1995, v jehož části I. oddílu A bod 12 písm. c) je stanovena na 5 Kč/m2/rok pro část pozemku žalobce o výměře 3 800 m2 (část pozemku jako parkoviště a část jako volná plocha). O daném informoval žalobce žalovaného dopisem ze dne 1. 7. 2014 s uvedením splatnosti dlužné částky do 31. 10. 2014. Žalovaný ničeho neuhradil a dne 1. 7. 2014 požádal o přizpůsobení splatnosti této částky jeho finančním možnostem. Dále žalobce uvedl, že veškerá korespondence byla podepsána [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a opatřena razítkem žalovaného. Žalobce byl tak v dobré víře, že jedná s oprávněnou osobou. Z místního šetření správcovské společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný část pozemku žalobce nadále užívá.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal co do důvodu ani výše. Žalovaný vznesl námitku promlčení, kdy uvedl, že část nároku žalobce za období 1. 1. 2013 - 12. 4. 2013 je promlčen, jelikož se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za 2 roky. Dále uvedl, že není pasivně legitimován. Žalovaný jakožto pobočný spolek, dříve organizační jednotka sdružení s názvem [anonymizována tři slova] - [anonymizována dvě slova] – [anonymizována tři slova], odmítá skutková tvrzení žalobce. Žalovaný neužívá pozemek žalobce, je přístupný veřejnosti a důkazy nevypovídají o tom, kdo užívá část pozemku žalobce v žalobě neurčitě specifikovanou. Žalobce dokládá užívání pozemku žalovaným korespondencí mezi žalobcem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je zcela jinou osobou od žalovaného, a jeho reakce činěné toliko z důvodu obnovy činnosti spolku na pozemku žalobce a rozšíření stávající smlouvy nikoliv jak vyplývá z předmětných listin učinit uznání dluhu. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je sice oprávněnou osobu jednat za žalovaného, avšak veškerá korespondence měla být adresována přímo spolku (žalovanému). Žalovaný nikdy neužíval celý pozemek žalobce. Žalovaný užíval část pozemku z titulu smlouvy 1978 o výměře 1 000 m2, která nebyla nikdy vypovězena a žalobcem nebyla nikdy zpochybněna její platnost. Po omezenou dobu byla rozšířena na základě smlouvy 1985 pro dalších 10 000 m2. Žalovaný se pokoušel navázat nájemní vztah s žalobcem z důvodu potřeby rozšíření své činnosti, neúspěšně. Žalovaný tak nadále část pozemku žalobce užíval v souladu se smlouvou 1978 o výměře 1 000 m2, za což do 30. 6. 2014 uhradil žalobci částku ve výši 19 084 Kč, a tato není nijak oplocena. Pozemek žalobce je o celkové výměře 29 064 m2 a žalobce v žalobě nijak nespecifikuje, které části mají být žalovaným konkrétně užívány.

3. Částečným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2016, č. j. 20 C 148/2015 - 65, bylo rozhodnuto, že se žaloba v té části, kterou se žalobce domáhá, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 179 688 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výší 8,05% ročně z částky 179 688 Kč od 1. 11. 2014 do zaplacení, zamítá. Soud dospěl k závěru, že vznesená námitka promlčení ze strany žalovaného je oprávněná. Promlčecí doba ohledně práva na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 1. 2013 do 12. 4. 2013 počínala běžet v tomto období a toto bylo promlčeno nejpozději dne 12. 4. 2015, kdy žaloba byla podána dne 13. 4. 2015. Výše žalobcem požadovaného bezdůvodného obohacení za toto období činí po zaokrouhlení částku ve výši 179 688 Kč, a je v této části promlčeno. Proto bylo soudem rozhodnuto částečným rozsudkem, že se žaloba co do této částky zamítá.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce je vlastníkem pozemku žalobce, a že s právním předchůdcem žalovaného uzavřel smlouvu 1985, která byla uzavřena pro užívání části pozemku žalobce žalovaným o výměře 10 000 m2, a to na dobu určitou do 28. 2. 1990.

6. Z kopie Hospodářské smlouvy ze dne 29. 9. 1978 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalovaného a Státním statkem [územní celek], jejímž předmětem je dočasné užívání části pozemku žalobce, který je v užívání Státního statku [územní celek], o výměře 1 000 m2, a to v rozsahu zakresleném na situačním plánku, na dobu neurčitou, bezplatně, a ke dni ukončení práva užívání je povinen právní předchůdce žalovaného vrátit pozemek v původním stavu, tj. jeho celkové vyklizení a urovnání na úroveň okolních pozemků.

7. Z kopie [příjmení] smlouvy o dočasném užívání pozemků ze dne 12. 3. 1985 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [anonymizováno] - [anonymizováno] [obec] (právní předchůdce žalovaného) a Národním výborem hlavního města Prahy, jejímž předmětem je dočasné užívání pozemku žalobce o výměře 10 000 m2, jež je vyznačena na situačním plánku, za účelem zabezpečení činnosti [anonymizována dvě slova], a to na dobu určitou od 1. 1. 1985 do 28. 2. 1990, a po skončení užívání je právní předchůdce žalovaného povinen na svůj náklad dočasně užívané pozemky řádné vyklidit a komisionálně předat odboru výstavby NVP, a to ihned následujícího dne po skončení dočasného užívání.

8. Z kopie dopisu ze dne 19. 12. 1984 Státního statku [územní celek] adresovaného právnímu předchůdci žalovaného soud zjistil, že tento podle evidence Geodesie [obec] není ani uživatelem ani správcem pozemku žalobce, jehož pravděpodobným uživatelem je Národní výbor, z čehož vyplývá, že smlouva 1978 je v dané době neplatná a je potřeba užívání pozemku žalobce vyřešit s právoplatným uživatelem a správcem.

9. Z kopie dopisu ze dne 30. 1. 1985 Útvaru hlavního architekta [územní celek] adresovaného právnímu předchůdci žalovaného soud zjistil, že tento souhlasí s jeho dočasným užíváním pozemku žalobce po dobu 5 let.

10. Z kopie dopisu ze dne 12. 2. 1985 Národního výboru v [obec a číslo] adresovaného právnímu předchůdci žalovaného soud zjistil, že tento souhlasil s tím, aby dočasně užíval část pozemku žalobce o výměře 10 000 m2 k zabezpečení činnosti [anonymizována dvě slova], a to do roku 1990.

11. Z kopie dopisu ze dne 13. 2. 1985 [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] (právní předchůdce žalovaného) adresovaného Národnímu výboru hlavního města Prahy soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného uzavřel se Státním statkem [územní celek] smlouvu 1978. Z výpisu z evidence nemovitostí zjistil, že Státní statek [územní celek] není správcem ani uživatelem pozemku žalobce z čehož vyplývá, že smlouva 1978 je neplatná a pozemek žalobce je ve vlastnictví Národního výboru [územní celek], kterého žádá o souhlas k dočasnému užívání pozemku žalobce o výměře 10 000 m2. Z připojeného situačního plánu soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného užíval pozemek žalobce o výměře 10 000 m2 a tento byl oplocen.

12. Z kopie dopisu ze dne 21. 12. 1998 [anonymizováno] – [anonymizováno] (právní předchůdce žalovaného) adresovaného [stát. instituce] soud zjistil, že ve věci hospodaření na části pozemku žalobce osobně jednali dne 3. 8. 1998, kdy se dohodli na užívání části pozemku žalobce formou zápůjčky, avšak obdrželi návrh nájemní smlouvy, která je pro ně nepřijatelná, jelikož je v ní uvedeno mimo jiné, že je provozována činnost vrakování aut, ačkoliv se jedná především o sídlo občanského sdružení [anonymizováno] – [anonymizováno] [obec].

13. Z kopie dopisu ze dne 5. 9. 2012 [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, adresovaného [jméno] [příjmení], soud zjistil, že mu sdělují, že jeho žádosti o pronájem části pozemku žalobce nelze vyhovět, a proto ho žádají o vyklizení pozemku žalobce do 31. 12. 2012.

14. Z kopie dopisu ze dne 3. 12. 2012 žalovaného adresovaného [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako předseda žalovaného reagoval na dopis ze dne 5. 9. 2012 jemu adresovaný [stát. instituce] a uvedl, že na pozemku žalobce se nachází areál žalovaného již od roku 1978 a v roce 1985 se užívaná část rozšířila do v současnosti užívané plochy. Pozemek byl žalovanému zapůjčen bezúplatně za účelem zřízení základny pro motoristy, od roku 1982 v areálu funguje středisko likvidace a využití autovraků, kdy do roku 1996 zajišťoval odstraňování a likvidaci autovraků pro hlavní město Prahu a nyní pro občany, kteří se na ně obrátí. Žalovaný požádal o uzavření nové nájemní smlouvy na jím užívaný areál.

15. Z kopie dopisu ze dne 26. 2. 2013 Městské části [obec a číslo], odbor územního rozvoje, adresovaného [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, soud zjistil, že tento obdržel žádost o stanovisko k pronájmu pozemku žalobce žalovaným k jeho činnosti, kterou převzal po [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] [obec] (právní předchůdce žalovaného), a že pozemek žalobce je podle územního plánu funkčně zařazen jako zeleň, částečně v ploše sady a zahrady PS a částečně v ploše městské a krajinné zeleně ZMK. Náplň klubu – motoristické sporty a likvidace autovraků – je v rozporu s funkčním využitím podle územního plánu a nesouhlasí tak s pronájmem pozemku žalobce žalovanému k jeho aktivitám.

16. Z kopie dopisu ze dne 20. 2. 2013 útvaru rozvoje [územní celek] adresovaného [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, soud zjistil, že tento obdržel žádost o vyjádření k pronájmu pozemku žalobce žalovaným k jeho činnosti a uvedl, že stávající využití pozemku žalobce je v rozporu s platným územním plánem a uváděná sportovní činnost žalovaného neodpovídá současnému využití pozemku, převládající funkce je vrakoviště a bylo by žádoucí vyklizení pozemku a jeho propojení s navazujícími rekultivovanými pozemky, a proto pronájem části pozemku žalobce nedoporučují.

17. Z kopie dopisu ze dne 27. 6. 2013 [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, adresovaného [jméno] [příjmení], soud zjistil, že v návaznosti na žádost žalovaného o pronájem části pozemku žalobce požádali o stanovisko [příjmení] část [obec a číslo], ze kterého vyplývá, že se záměrem užívání pozemku žalobce žalovaným nesouhlasí, protože jeho aktivity jsou v rozporu s územním plánem, a proto žádají o vyklizení pozemku žalobce do 31. 12. 2013.

18. Z kopie dopisu ze dne 26. 11. 2013 žalovaného adresovaného [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, soud zjistil, že tento požádal s ohledem na náročnost a složitost spočívající zejména v technických a finančních záležitostech o posunutí termínu pro vyklizení užívaného pozemku žalobce.

19. Z kopie dopisu ze dne 24. 2. 2014 žalovaného adresovaného [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, soud zjistil, že s vědomím, že je areál v současné velikosti užíván v rozporu s územním plánem, navrhuje částečné vyklizení pozemku žalobce po etapách. Uvedl, že byl seznámen se záměrem Městské části [obec a číslo], jejíž projekt by se měl dotýkat části pozemku žalobce, který užívá žalovaný, a proto přednesl návrh, že uvolní severní část pozemku žalobce o rozloze cca 1 300 m2, čímž by se umožnila realizace projektu a [ulice] část [obec a číslo] se k tomuto návrhu vyjádřila kladně.

20. Z kopie dopisu ze dne 1. 7. 2014 [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, adresovaného [jméno] [příjmení], soud zjistil, že tímto požádal o úhradu za faktické užívání části pozemku žalobce o výměře 9 000 m2 za období od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2014 ve výši 961 858 Kč jako vydání bezdůvodného obohacení.

21. Z kopie dopisu ze dne 29. 10. 2014 žalovaného adresovaného [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, soud zjistil, že reaguje na výzvu ze dne 1. 7. 2014 a uvedl, že platí nájemné podle stanovené původní smlouvy a žádá částku přizpůsobit faktickému užívání pozemku, který využívá o výměře 8 700 m2 a také jeho finančním možnostem. Navrhl hradit částku ve výši 50 Kč/m2/rok za 4 200 m2 a ve výši 5 Kč/m2/rok za 3 800 m2, kterou bude platit od 1. 11. 2014. Zároveň uvedl, že probíhají vyklizovací práce s tím, že k 30. 10. 2014 dojde k vyklizení 700 m2 a k vyklizení a ukončení užívání plochy vrakoviště dojde ke dni 30. 10. 2015, a proto žádá o uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou 1. 11. 2014 - 30. 20. 2015, kdy předají celý vyklizený areál.

22. Z dopisu ze dne 12. 12. 2016 [stát. instituce], odbor evidence, správy a využití majetku, adresovaného žalovanému, soud zjistil, že tento vypověděl smlouvu 1978 na základě usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne 6. 12. 2016.

23. Z kopie výzvy k úhradě dlužné částky právního zástupce žalobce adresované žalovanému soud zjistil, že tento vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 961 858 Kč za faktické užívání části pozemku žalobce o výměře 9 000 m2.

24. Z kopie usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne 14. 12. 2004, části 2 písm. E, soud zjistil, že za pronájem pozemků, které nejsou pozemními komunikacemi, a za pozemky, které neslouží nájemci k podnikání je cena maximálního ročního nájemného stanovena výměry Ministerstva financí.

25. Z kopie Výměru Ministerstva financí č. 01/ 2012, ze dne 28. 11. 2011, část I., oddíl A, bod 3, odst. 1, soud zjistil, že maximální nájemné za pozemek na území Prahy je 120 Kč/m2/rok.

26. Z kopie Výměru Ministerstva financí č. 01/96, ze dne 16. 11. 1995, část I., oddíl A, bod 12, písm. c), soud zjistil, že nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce na území hlavního města Prahy je 5 Kč/m2/rok.

27. Z kopie katastrální mapy a ortofomapy soud zjistil, že žalovaný podle jeho označení užíval v daném období pouze přední část pozemku žalobce, a to těsně za vraty.

28. Ze zápisů z jednání ze dne 10. 7. 2017 a 5. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaný se zavázal vyklidit a odstranit určité budovy do 31. 10. 2017, a že [anonymizována dvě slova] [příjmení] předal klíč od vstupní brány, a že část pozemků žalobce využívá také [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].

29. Z foto-ortomap jaro 2012, léto 2013, léto 2014, léto 2015 a léto 2016 soud zjistil, že v těchto obdobích byl pozemek žalobce využíván ve stejném rozsahu a byly na něm umístěny automobily a pravděpodobně autosoučástky.

30. Z kopie prohlášení o jednostranném započtení pohledávky ze dne 29. 1. 2021 [stát. instituce], odboru hospodaření s majetkem adresovaného žalovanému soud zjistil, že tento za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 179 688 Kč jakožto bezdůvodné obohacení za období 1. 1. 2013 - 12. 4. 2013 za užívání pozemku žalobce, a na tuto započetl částku uhrazenou žalovaným ve výši 19 084 Kč dne 3. 11. 2014.

31. Z úplného výpisu ze spolkového rejstříku žalovaného vedeného Městským soudem v Praze, oddíl [anonymizováno], vložka [číslo], soud zjistil, že vznikl 2. 2. 2004, zapsán byl 1. 1. 2014 a statutárním orgánem je od 19. 12. 2014 předseda [anonymizováno] [jméno] [příjmení]

32. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znalcem [celé jméno znalce], soud zjistil, že výše obvyklého nájemného východní části pozemku žalobce za období 13. 4. 2013 - 30. 6. 2014 činilo na základě zjištění 20 - 50 Kč/m2/rok, ale znalec nemohl ověřit způsob využití pozemku žalobce za dané období. Pokud by byl pozemek žalobce využíván jako parkoviště, tak výše nájemného byla v roce 2013 - 418 Kč a 2014 - 308 Kč /m2/rok. Ohledně užívané části pozemku žalobce o výměře 1 000 m2 znalec uvedl, že za tento lze obecně stanovit výši nájemného ve výši 25 - 55 Kč/m2/rok, avšak dané nelze objektivně stanovit s ohledem na ne zcela zřejmý rozsah. V územním plánu označené využití pozemku žalobce vylučuje jeho komerční využití.

33. Dne 4. 4. 2018 bylo provedeno místní šetření na pozemku žalobce, při kterém soud zjistil, že na vratech, která byla v době šetření otevřena, je umístěna cedule s nápisem [anonymizováno] – [anonymizováno] [obec a číslo] s otevírací dobou. Za vraty se nachází menší prostor, kde parkují vozidla a jsou zde kontejnery se sutí. Ze dvora vede průchod do dalších prostor. Dále se nachází další dvůr, kde jsou autosoučástky na zemi, paletách, i volně, a přístřešek, v němž jsou barely a přístroje. Prostor je vlevo ohraničen svahem a drátěným plotem, vpravo plechovým plotem a přístřeškem. Další prostory jsou volné prostranství a převážně prázdné, vpravo se nachází zřejmě stavební odpad, barely. Strany učinily nesporné, že plechový plot na této straně ohraničuje hranice pozemku žalobce. Další prostory jsou taktéž téměř prázdné s menšími hromadami odpadu s vyšší plechovou budovou a vzadu se nachází vrata v plechovém plotě. Dále jsou prázdné prostory, vlevo je menší svah s křovisky a jsou zde tři plechové budovy, a je zde odpad. Další prostor je taktéž prázdný, vzadu je pás odpadu a zbytky kovového schodiště. Další prostor je taktéž ohraničený drátěným a plechovým plotem, prázdný s odpadem. Dále je zatravněný svah, odpad a drátěný plot.

34. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnancem společnosti [právnická osoba] a pro žalobce zajišťují správu nemovitostí, místní šetření atd. Po roce 2016 prováděl místní šetření na pozemku žalobce. V té době byl pozemek žalobce oplocený a někdy byla plechová vrata uzavřena a do areálu se nedalo vjet, jindy otevřena byla. Další vchody byly uzavřené. Část pozemku žalobce, která není oplocena, je oddělen svahem a zelení – stromy a křoví. Areál byl užívaný stejným způsobem od roku 2009 do 2016, byla tam budova s autoservisem, STK a parkovala tam vozidla, byly tam uskladněny převodovky atd. Po tuto dobu byl také oplocen stejným plechovým plotem.

35. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [jméno] soud zjistil, že prováděl místní šetření na pozemku žalobce a je zaměstnancem společnosti [právnická osoba] Dokud neobdrží pokyn od žalobce, provádějí šetření po obvodu pozemku, včetně vjezdových vrat. Areál žalobce byl oplocen se dvěma vjezdovými vraty, které někdy byly a někdy nebyly zavřeny. Když byly otevřeny, dělali fotografie vnitrobloku areálu, když byly zavřené, dělali fotografie vrat. Jiný přístup tam nebyl a bylo tomu tak i v letech 2013 2014. Z louky nebylo možné na pozemek žalobce vstoupit, protože tam byl plot nebo to bylo zarostlé zelení, ale nedalo se tudy projít.

36. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil.

37. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

38. Právní předchůdce žalovaného uzavřel se Státním statkem [územní celek] smlouvu 1978, na základě které mu bylo umožněno užívání pozemku žalobce v rozsahu 1 000 m2, bezúplatně, kdy tato byla uzavřena na dobu neurčitou. V roce 1984 zjistili, že tato smlouva je neplatná, protože Státní pozemkový úřad není na rozdíl od Národního výboru uživatelem nebo správcem pozemku žalobce, a nemohl smlouvu 1978 uzavřít. Národní výbor [územní celek] uzavřel s žalovaným smlouvu 1985, kterou mu bylo umožněno užívání pozemku žalobce v rozsahu 10 000 m2, bezúplatně, kdy tato byla uzavřena na dobu určitou do 28. 2. 1990. Právní předchůdce žalovaného a následně i žalovaný však pozemek žalobce užívali i po 28. 2. 1990 bez právního důvodu. Žalovaný se snažil uzavřít s žalobcem nájemní smlouvu na užívání části pozemku žalobce tak, jak ho užíval na základě smluv 1978 a 1985, avšak toto bylo žalobcem s odůvodněním, že činnost žalovaného a jeho způsob dosavadního užívání pozemku žalobce je v rozporu s jeho funkčním využitím podle územního plánu, odmítnuto. Přesto však žalovaný pozemek žalobce nadále užíval.

39. Podle § 1989 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

40. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

41. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

42. Bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka postavení detentora jeho pozemku tím, že celý oplocený pozemek uzamkl a učinil jej přístupným pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně užíval (jakou plochu, jak často, případně kolikrát konkrétně se na něm zdržoval). I v takovém případě se výše bezdůvodného obohacení musí odvíjet od výše nájemného odpovídající nájemní smlouvě v daném místě, čase ve vztahu k celému pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011).

43. Jestliže je v daných poměrech výše obvyklého nájemného závislá i na účelu a způsobu užívání, musí soud přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jaké nájemné by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se proto odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 2999 odst. 1 o. z.). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018).

44. Za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl teoreticky dosáhnout vlastník věci, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Bezdůvodným obohacením je i užívání cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc; prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat. Domnělý "nájemce" - uživatel pozemku není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou; pokud její výše není předpisem stanovena, určí ji soud postupem podle § 136 o. s. ř. opírajícím se o jeho volnou úvahu, a to z hlediska finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99).

45. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdce žalovaného si byl vědom toho, že smlouva 1978 byla neplatná z toho důvodu, že Státní statek [územní celek] nemohl tuto s ním uzavřít, jelikož nebyl ani správcem ani uživatelem pozemku žalobce. Logicky pak uzavřel s Národním výborem [územní celek], který tuto již uzavřít mohl, smlouvu 1985. Nelze mít pochybnosti o tom, že smlouva 1985 byla uzavřena právě proto, že smlouva 1978 byla neplatná, v opačném případě by smlouva 1985 postrádala smysl, přestože jejím předmětem bylo mimo jiné rozšíření užívání pozemku žalobce žalovaným, a to o 9 000 m2. Žalovaný tak v projednávané věci nemůže uspět s argumentací, že pozemek žalobce užíval na základě smlouvy 1978, protože věděl, že doba, na kterou byla uzavřena smlouva 1985, vypršela. Navíc bylo prokázáno, že žalovaný užíval i po 28. 2. 1990 pozemek žalobce v rozsahu větším, než na základě smlouvy 1978. Žalovanému jsou nepochybně známy všechny okolnosti, které se k užívání pozemku žalobce jeho právním předchůdcem vztahovaly od roku 1978, včetně způsobů nabytí jeho práva užívání pozemku se všemi podmínkami, i to, kdy došlo k užívání pozemku žalobce bez právního důvodu.

46. Bezdůvodným obohacením je i užívání cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc; prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99). Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný minimálně za žalované období 13. 4. 2013 – 30. 6. 2014 užíval pozemek žalobce bez právního důvodu v rozsahu 9 000 m2, a dokonce si toho byl vědom. Žalovaný minimálně od roku 2012 jednal s žalobcem ohledně možnosti uzavření nájemní smlouvy na užívání části pozemku žalobce, avšak neúspěšně. Uzavření nájemní smlouvy bylo žalobcem vždy odmítnuto s odůvodněním, že činnost žalovaného, kterou vykonává na pozemku žalobce, je v rozporu s jeho funkčním využitím podle územního plánu, a vyzval ho k vyklizení pozemku, jelikož ho užívá bez právního důvodu. V korespondenci žalovaný uvedl mimo jiné, že pozemek žalobce užívají již od roku 1978, kdy užívaná část se rozšířila v roce 1985 do v současnosti užívané plochy (důkaz: dopis ze dne 3. 12. 2012), tudíž o rozsahu 10 000 m2. V návaznosti na žádost žalobce o vyklizení pozemku žalobce žalovaným do 31. 12. 2012, následně do 31. 12. 2013, žalovaný uvedl, že je si vědom toho, že část pozemku žalobce užívá v rozporu s jeho funkčním využitím podle územního plánu a navrhl částečné vyklizení pozemku po etapách s tím, že uvolní severní část o rozloze 1 300 m2 (důkaz: dopis ze dne 24. 2. 2014). Na výzvu žalobce k úhradě za faktické užívání pozemku o rozloze 9 000 m2 (důkaz: dopis ze dne 1. 7. 2014) reagoval tím, že hradí nájemné podle původního návrhu nájemní smlouvy a žádá částku tomu přizpůsobit. Zároveň uvedl, že pozemek žalobce užívá o rozloze 8 700 m2 s tím, že probíhají vyklízecí práce a do 30. 10. 2014 vyklidí 700 m2 užívané části pozemku žalobce a zbývající část do 30. 10. 2015, tudíž žádá o uzavření nájemní smlouvy (důkaz: dopis ze dne 29. 10. 2014). Žalovaný tak ignoroval tu skutečnost, že užívá část pozemku žalobce neoprávněně, dle jeho tvrzení hradil nájemné na základě návrhu nájemní smlouvy, která nebyla nikdy uzavřena a žádným způsobem nesporoval žalobkyní uváděnou skutečnost, tudíž že užívá pozemek žalobce v rozsahu 9 000 m2. Soud pochybuje o záměrech žalovaného, když s plným vědomím o užívání pozemku žalobce bez právního důvodu tento nadále užíval a neustále se snažil o uzavření nájemní smlouvy, když o nemožnosti jejího uzavření věděl. Informoval žalobce o vyklízení užívané části pozemku žalobce v roce 2014, kdy do 30. 10. 2014 mělo dojít k vyklizení pouze 700 m2, přestože měla být část pozemku žalobce užívaná žalovaným vyklizena do 30. 12. 2013. Skutečnost, že k vyklizení částí pozemku žalobce užívaných žalovaným nedocházelo, svědčí i ortofomapy za období 2012 – 2016 ze kterých je zcela zřejmé, že umístění automobilů a dalších movitých věcí bylo po celou dobu neměnné především, co se týče rozsahu užívání části pozemku žalobce. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že všichni zúčastnění věděli, o jaké části pozemku žalobce se jedná, které části právní předchůdce žalovaného a žalovaný užívají, a nelze tak přisvědčit argumentaci žalovaného, že žalobce v podané žalobě přesně nespecifikoval konkrétní části, které má užívat, jelikož pozemek žalobce je mnohem větší rozlohy, než kterou žalovaný užívá. Dokonce z provedeného místního šetření vyplynulo, že na části pozemku žalobce jsou stále zbytky automobilových součástek.

47. Zároveň z místního šetření vyplynulo, že na vratech sloužících jako vstup na pozemek žalobce je umístěna cedule s označením žalovaného jako [anonymizováno] – [anonymizováno] [obec a číslo] s otevírací dobou. Tudíž i ke dni 4. 4. 2018 bylo zřejmé, že část pozemku žalobce užívá žalovaný. Žalovaný tvrdí, že vrata se nedala uzavřít, a tak má na pozemek žalobce přístup kdokoliv, kdykoliv. Soud však tomuto neuvěřil. Provedené dokazování totiž nasvědčuje tomu, že vrata byla uzavíratelná, a že od nich měl klíče žalovaný, resp. jeho statutární orgán [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Je pravdou, že při místním šetření byla vrata otevřena, nicméně o termínu místního šetření byly strany vyrozuměny předem. Z výslechů svědků vyplynulo, že v rámci jejich několika náhodných místních šetření zjistili, že přístup na pozemek žalobce je možný několika vraty, která jsou však uzamčená, a jediné, které jsou někdy otevřené, jsou právě ty s cedulí žalovaného. Soud nemá důvod neuvěřit výpovědi dvou svědků, kteří prováděli místní šetření po obvodu pozemku žalobce. Nadto ze zápisu z jednání ze dne 5. 3. 2018 vyplynulo, že právě [anonymizováno] [jméno] [příjmení], statutární orgán žalovaného, předal [anonymizováno] klíč od vstupní brány. Nelze tak mít pochybnosti o tom, že vrata byla uzavíratelná a dokonce uzamykatelná. Zároveň je pozemek žalobce oplocený a argumentace žalovaného, že na místě zeleně oplocený není, soud považuje za absurdní, když právě zeleň tvoří přírodní rozhradu (křoví, stromy), která znemožňuje vstup na pozemek žalobce. Soud připouští, že při vynaložení větší snahy by se tímto místem mohlo dát na pozemek žalobce vstoupit, avšak dané nic nemění na tom, že pozemek žalobce lze považovat za oplocený a nepřístupný (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011).

48. Žalovaný ve svých podáních namítal, že žalobce dokládá užívání pozemku žalovaným korespondencí mezi žalobcem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je zcela jinou osobou od žalovaného, a jeho reakce byly činěné toliko z důvodu obnovy činnosti spolku na pozemku žalobce a rozšíření stávající smlouvy. Zároveň uvedl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je sice oprávněnou osobou jednat za žalovaného, avšak veškerá korespondence měla být adresována přímo žalovanému. Soud se neztotožnil s takovou argumentací. Žalobce skutečně veškerou korespondenci adresoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jakožto fyzické osobě. Ten však vždy odpověděl jménem žalovaného a dopis opatřil svým podpisem a razítkem žalovaného. Po celou dobu korespondování, tj. minimálně od roku 2012 do roku 2014, tento žádným způsobem nesporoval, že by dopisy žalobce byly adresované neoprávněné osobě, naopak na ně bez jakýchkoliv výhrad reagoval. Nadto se jedná o statutární orgán žalovaného, tudíž jeho zájmy lze považovat za zájmy žalovaného a nelze zpochybňovat, že by ho snad jeho jednání nemělo zavazovat. Soud tak považuje za na jisto postavené, že korespondence mezi žalobcem a žalovaným, resp. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byla vedena mezi oprávněnými a zainteresovanými osobami.

49. Pokud jde o výši žalované částky, zde soud neshledal ničeho, co by mělo vliv na její redukci. Žalobce tuto vypočítal na základě usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne 14. 12. 2004, části 2 písm. E, Výměru Ministerstva financí č. 01/ 2012, ze dne 28. 11. 2011, část I., oddíl A, bod 3, odst. 1, podle něhož je maximální nájemné za pozemek na území Prahy 120 Kč/m2/rok, a Výměru Ministerstva financí č. 01/96, ze dne 16. 11. 1995, část I., oddíl A, bod 12, písm. c), podle něhož je nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce na území hlavního města Prahy 5 Kč/m2/rok. Částka 120 Kč/m2/rok se tak vztahuje k části pozemku žalobce o výměře 5 200 m2, a částka 5 Kč/m2/rok k části pozemku žalobce o výměře 3 800 m2 (část pozemku jako parkoviště a část jako volná plocha). Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znalcem [celé jméno znalce], vyplynulo, že výše obvyklého nájemného východní části pozemku žalobce za období 13. 4. 2013 - 30. 6. 2014 činila 20 - 50 Kč/m2/rok, pokud by byl pozemek žalobce využíván jako parkoviště, tak výše nájemného byla v roce 2013 - 418 Kč a 2014 - 308 Kč /m2/rok. Ohledně užívané části pozemku žalobce o výměře 1 000 m2 znalec uvedl, že za tento lze obecně stanovit výši nájemného ve výši 25 - 55 Kč/m2/rok, avšak dané nelze objektivně stanovit s ohledem na ne zcela zřejmý rozsah. Částka vypočtená žalobcem tak není v rozporu se znaleckým posudkem a zcela odpovídá cenovým předpisům, tudíž je oprávněná (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018).

50. Závěrem se soud v krátkosti vyjádří ke skutečnosti, že žalobce jednostranně započetl částku uhrazenou žalovaným ve výši 19 084 Kč na evidovanou pohledávku vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalobce za období 1. 1. 2013 - 12. 4. 2013. Žalovaný s takovým započtením nesouhlasil s odůvodněním, že pohledávka za toto období je promlčena a odkázal na částečný rozsudek vydaný zdejším soudem v projednávané věci. Nicméně podle § 1989 odst. 1 o. z. promlčení pohledávky započtení nebrání, a žalovaný neuvedl ničeho dalšího, co by zavazovalo soud k povinnosti vypořádat se s tímto, a proto se soud touto námitkou žalovaného dále nezabýval, jelikož není předmětem tohoto řízení.

51. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žaloba byla podána důvodně, když bylo prokázáno, že žalovaný skutečně za žalované období 13. 4. 2013 – 30. 6. 2014 užíval část pozemku žalobce bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil a toto obohacení je povinen mu vydat, přičemž výše bezdůvodného obohacení je uvedena ve výroku tohoto rozsudku.

52. Výrok II. tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 48 093 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.), z tarifní hodnoty ve výši 961 858 Kč za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba ze dne 13. 4. 2015, písemné podání ze dne 9. 12. 2015, účast na jednání dne 13. 4. 2016 a 24. 11. 2016) a za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka ze dne 20. 3. 2015) ve výši 12 180 Kč za jeden úkon. Dále mu náleží odměna z tarifní hodnoty ve výši 782 170 Kč za 13 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (písemní podání ze dne 26. 5. 2017, 7. 8. 2017, 8. 12. 2017, 28. 1. 2019, 4. 7. 2019, 24. 8. 2019 (2020), účast na jednání dne 8. 6. 2017, 25. 9. 2019, 24. 6. 2020, 19. 11. 2020, 7. 10. 2021 a 18. 1. 2022, účast na místním šetření dne 4. 4. 2018) a za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 2 a. t. (písemné podání ze dne 2. 2. 2021, účast na jednání dne 25. 1. 2022 – vyhlášení rozhodnutí) ve výši 11 460 Kč za jeden úkon. V souladu s § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s 21 úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21 % DPH v částce 49 083,30 Kč, protože právní zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 330 906,30 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení na účet jeho právního zástupce.

53. Právní zástupce žalobce ve svém vyúčtování ze dne 31. 1. 2022 navíc účtoval jako 1 úkon jednání u mediátora dne 30. 8. 2016 a dále uhrazený poplatek za první setkání s mediátorem ve výši 726 Kč. Dané podle názoru soudu nelze považovat za úkon právní služby, když účast na setkání s mediátorem je osobní a povinná pouze pro účastníky sporu, nikoliv pro jejich právní zástupce. Přítomnost právního zástupce je toliko dobrovolná (usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. II. ÚS 150/20). Nárok na odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně (usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3658/17), a stejně tak poplatek uhrazený za první setkání s mediátorem.

Poučení