20 C 155/2019- 118

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o částku 315 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 255 000 Kč spolu s 9,75 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 9. 9. 2019 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 60 000 Kč spolu s 9,75 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 9. 3. 2019 do zaplacení a dále spolu s 9,75 % p. a. úrokem z prodlení z částky 255 000 Kč za dobu od 9. 3. 2019 do 8. 9. 2019 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 30 798 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 10. 9. 2019 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci celkem částku 315 000 Kč s příslušenstvím, která představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobkyni vzniknout nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Žalobce krátce zrekapituloval průběh posuzovaného řízení a poukázal na skutečnost, že žalobu ke [anonymizována tři slova] v [obec] podal dne 17. 5. 1996 a posuzované řízení skončilo dne 12. 9. 2018. Žalobce dále uvedl, že [anonymizována tři slova] v [obec] neučinil během 4 let, žádný krok směřující k projednání věci, když řízení bylo po vydání platebního rozkazu a jeho zrušení z důvodu podaného odporu přerušeno, neboť na žalovanou společnost v posuzovaném řízení byl prohlášen konkurz ke dni 27. 1. 2000. Posuzované řízení bylo ukončeno až po více jak 22 letech. Žalobce proto vyčíslil nemajetkovou újmu v částce 15 000 Kč za rok, tj. za prvé dva roky 15 000 Kč a za dalších dvacet let částkou 300 000 Kč, neboť po celou dobu trvání řízení setrvávala v nejistotě ohledně výsledku sporu. Žalobce se na délce posuzovaného řízení nijak nepodílel, jednalo se o řízení nikterak právně složité, o čem svědčí skutečnost, že v řízení byl vydán platební rozkaz. Význam předmětu řízení pro žalobce časem upadl, neboť nelze očekávat přílišnou bdělost, když posuzované řízení trvá přes 22 let, zvlášť za situace, kdy žalovaná v posuzovaném řízení prošla konkurzem a následně byla zrušena a vstoupila do likvidace. Kompenzační řízení bylo zahájeno dne 8. 3. 2019 uplatněním nároku u žalované.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce byl u ní uplatněn dne 7. 3. 2019. Žádost byla projednána dne 26. 9. 2019 a žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona a vyslovila konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, které shledala dostačující formou odškodnění. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 17. 5. 1996 a skončeno dne 12. 9. 2018, trvalo 22 let a 3 měsíce, došlo v něm k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a uvedla, že žalobce podal žalobu ke [anonymizována tři slova] v [obec] dne 17. 5. 1996. Dne 22. 5. 1996 byl žalobce vyzván k doplnění žaloby a zaplacení soudního poplatku. Žalobce doplnil žalobu dne 31. 5. 1996 a zaplatil soudní poplatek dne 27. 6. 1996. Dne 2. 7. 1996 vydal soud platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný dne 19. 7. 1996 odpor. Dne 31. 7. 1996 byl žalobci vrácen přeplatek soudního poplatku. Dne 27. 1. 2000 byl na majetek žalobce prohlášen konkurz a řízení bylo přerušeno. V řízení bylo pokračováno dne 4. 4. 2017, když usnesení o zrušení konkurzu na majetek žalobce ze dne 6. 3. 2017 nabylo právní moci. Dne 15. 8. 2017 byl žalobce vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Žalobce byl opět vyzván k doplnění žaloby dne 15. 1. 2018. Žalobce ovšem na výzvy soudu nijak nereagoval, a proto soud vydal dne 1. 5. 2018 usnesení o odmítnutí žaloby, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2018. Žalovaná proto konstatovala porušení práva žalobce, což považuje za dostačující odškodnění. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek žalobce na zaplacení částky 1 150 574 Kč, z titulu dohody o vzájemném finančním vypořádání ze dne 5. 5. 1993, kdy řízení probíhalo pouze před soudem I. stupně. Složitost řízení nelze posoudit, neboť nedošlo k věcnému projednání žaloby z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně a následného přerušení řízení. Z chování žalobce v průběhu celého řízení, je zjevné, že řízení pro něj nemělo žádný význam, když byl absolutně pasivní a nereagoval na výzvy soudu, což vedlo k odmítnutí žaloby. Žalobce v posuzovaném řízení nepodal stížnost na průtahy v řízení ani návrh na určení lhůty k provedení úkonu dle § 17 zákona č. 6/2006 Sb. Žalobce se tak svojí nečinností na délce soudního řízení významně podílel. Vzhledem k uvedenému má žalovaná za to, že žalobci nemajetková újma z důvodu nepřiměřené délky řízení vůbec nemohla vzniknout. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a zároveň požádala o přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Rozsudkem ze dne 23. 9. 2020, č.j. [číslo jednací] soud žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 300 Kč (výrok II.). K odvolání žalobce odvolací [název soudu] usnesením ze dne 17. 2. 2021, č.j. [číslo jednací] napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Účastníci sice vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, avšak nebyla splněna podmínka v podobě možnosti rozhodnout na základě skutkových tvrzení účastníků a jimi předložených listinných důkazů. V žalobním návrhu absentují tvrzení o průběhu vedlejšího řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a důkaz tímto spisem nebyl žádným z účastníků navržen. Soud si však citovaný spis připojil z vlastní iniciativy a z jeho obsahu čerpal. Za uvedeného procesního stavu tak již soud I. stupně nemohl rozhodnout bez nařízení jednání a účastníkům byla upřena možnost vyjádřit se k provedenému dokazování. Žalobce byl zkrácen i o právo na poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. za účelem doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně nesprávného úředního postupu v rámci vedlejšího, konkursního, řízení. Odvolací soud dále shledal rozhodnutí nepřezkoumatelné v části, v níž se odůvodňuje délka konkursního řízení vedlejšími spory, když z bodu 6 napadeného rozsudku lze pouze předpokládat, že se jedná o incidenční spor týkající se vyloučení vysokozdvižného vozíku z konkursní podstaty. K správnímu řízení u katastrálního úřadu pak nebyly provedeny žádné důkazy. Rozhodnutí absentuje skutkovým zjištění, kde a pod jakou sp. zn. byly spory vedeny a jak se podílely na délce konkursního řízení. Na soudu I. stupně tak bude, aby provedl dokazování v souladu s § 122 odst. 1 o.s.ř. a umožnil účastníkům se k důkazům vyjádřit ve smyslu § 123 o.s.ř. Odvolací soud poznamenal, že se soud I. stupně správně, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, zabýval i řízením vedlejším, pro které bylo posuzované řízení přerušeno (např. rozhodnutí ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 840/2011).

4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně dopisem ze dne 7. 3. 2019 prostřednictvím svého právního zástupce požádala žalovanou o zaplacení částky 420 000 Kč, představující přiměřené zadostiučinění za nesprávní úřední postup podle zákona v posuzovaném řízení. Žalovaná dopisem ze dne 8. 3. 2019 potvrdila, že jí byl téhož dne doručen dopis žalobkyně ze dne 7. 3. 2019. Následně pak ve svém stanovisku ze dne 26. 9. 2019 dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a vyslovila konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

5. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 17. 5. 1996 byla u [název soudu] podána žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 150 574 Kč proti společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 22. 5. 1996 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad podání a úhradě soudního poplatku. Dne 2. 7. 1996 byl ve věci vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná dne 17. 7. 1996 odpor. Dne 31. 7. 1996 byl žalobkyni vrácen přeplatek soudního poplatku. Dne 22. 3. 2000 bylo řízení přerušeno z důvodu konkurzu prohlášeného na majetek žalobkyně. Dne 6. 3. 2017 bylo vydáno usnesení o zrušení konkurzu na majetek žalobkyně, které nabylo právní moci dne 4. 4. 2017. Dne 15. 8. 2017 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby. Dne 15. 1. 2018 byla žalobkyně opětovně vyzvána k doplnění žaloby. Usnesením ze dne 11. 5. 2018 byla žaloba odmítnuta, usnesení nabylo právní moci 12. 9. 2018. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení).

6. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 17. 5. 1996 byl věřitelem [právnická osoba], podán k [název soudu] návrh na prohlášení konkurzu dlužníka [anonymizováno] – [právnická osoba] Usnesením ze dne 27. 1. 2000, byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka a správcem konkurzní podstaty byl ustanoven [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 29. 3. 2000 se konala schůze věřitelů. Dne 2. 5. 2000 byla soudu doručena zpráva o průběhu konkurzu. Usnesením ze dne 9. 8. 2000 soud uložil správci konkurzní podstaty předložit dílčí zprávu o své činnosti ve lhůtě 30 dnů a seznam přihlášených pohledávek ve lhůtě 15 dnů. Správce doručil soudu zprávu o průběhu konkurzu dne 14. 9. 2020. Usnesením ze dne 21. 9. 2000 bylo nařízeno přezkumné jednání na den 22. 11. 2000. Podáním správce konkurzní podstaty ze dne 12. 10. 2000 byl doplněn soupis majetkové podstaty. Dne 22. 11. 2000 proběhlo přezkumné jednání a schůze konkurzních věřitelů. Usnesením ze dne 11. 1. 2001 soud uložil správci konkurzní podstaty podat zprávu o průběhu konkurzního řízení. Usnesením ze dne 2. 3. 2001 soud vyzval správce konkurzní podstaty ke splnění povinnosti dané usnesením ze dne 11. 1. 2001. Dne 15. 3. 2001 byla soudu doručena zpráva o průběhu konkurzu a návrh na vyloučení pohledávek zapsaných do seznamu majetku konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 19. 3. 2001 soud jmenoval zástupcem věřitelů věřitele [číslo] [právnická osoba] Usnesením ze dne 26. 4. 2001 soud uložil [jméno] [příjmení], podat žalobu o vyloučení vysokozdvižného vozíku ze soupisu konkurzní podstaty. Podáním ze dne 20. 4. 2001 opravil správce konkurzní podstaty návrh na vyloučení pohledávek doručený soudu ze dne 15. 3. 2001. Podáním doručeným soudu dne 22. 6. 2001 požádal správce konkurzní podstaty o vyplacení zálohy. Dne 16. 7. 2001 byl soudu doručen návrh správce konkurzní podstaty na prodej pohledávek zapsaných do konkurzní podstaty mimo dražbu. Usnesením ze dne 27. 7. 2001 soud uložil správci konkurzní podstaty předložit zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 27. 7. 2001 soud vyhověl návrhu správce ze dne 16. 7. 2001 na prodej pohledávek mimo dražbu. Usnesením ze dne 27. 7. 2001 bylo schváleno vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty. Dne 18. 9. 2001 byla soudu doručena dílčí zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Usnesením soudu ze dne 24. 9. 2001 byla lhůta pro předložení konečné zprávy správci konkurzní podstaty prodloužena do 29. 7. 2002. Usnesením ze dne 5. 10. 2001 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost dle § 12 odst. 1 a 2 ZKV. Správce konkurzní podstaty předložil zprávu na základě usnesení dne 7. 11. 2001. Usnesením ze dne 13. 12. 2001 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost dle § 12 odst. 1 a 2 ZKV. Správce konkurzní podstaty předložil zprávu na základě usnesení dne 29. 1. 2002. Usnesením ze dne 15. 3. 2002 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost dle § 12 odst. 1 a 2 ZKV. Správce konkurzní podstaty předložil dílčí zprávu o činnosti dne 23. 4. 2002. Usnesením ze dne 9. 8. 2002 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost dle § 12 odst. 1 a 2 ZKV. Správce konkurzní podstaty se dne 16. 9. 2002 se dostavil do kanceláře soudce a podal požadované informace. Usnesením ze dne 4. 10. 2002 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost splnit povinnost uloženou na ústním jednání dne 16. 9. 2002. Správce konkurzní podstaty doložil dílčí zprávu o činnosti dne 17. 10. 2002. Usnesením ze dne 23. 10. 2002 byla lhůta pro předložení konečné zprávy správci konkurzní podstaty prodloužena do 30. 4. 2003. Usnesením ze dne 23. 10. 2002 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost splnit povinnost uloženou na ústním jednání dne 16. 9. 2002. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 6. 11. 2002. Usnesením ze dne 17. 2. 2003 soud uložil správci konkurzní podstaty předložit dílčí zprávu o činnosti a návrh na další postup v řízení. Usnesením ze dne 17. 2. 2003 soud schválil vyloučení vozíku [jméno] [příjmení] z konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 12. 3. 2003 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost předložit dílčí zprávu dle usnesení ze dne 17. 2. 2003. Správce konkurzní podstaty předložil zprávu dne 13. 3. 2003. Podáním ze dne 14. 4. 2003 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy. Usnesením soudu ze dne 20. 5. 2003 byla lhůta pro předložení konečné zprávy prodloužena do 30. 4. 2004. Usnesením ze dne 1. 7. 2003 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost podat zprávu o průběhu řízení o žalobě [anonymizováno] [obec], případně návrh na další postup v řízení. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 30. 7. 2003. Usnesením ze dne 9. 10. 2003 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost předložit dílčí zprávu o činnosti a přehled stavu majetku. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 3. 11. 2003. Usnesením ze dne 11. 11. 2003 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost doložit písemné vyjádření k nákladům na správu konkurzní podstaty a věřitelský orgán vyzval k vyjádření se k nákladům spojeným se správou a udržováním konkurzní podstaty. Zástupce věřitelů reagoval podáním doručeným soudu dne 8. 12. 2003. Usnesením ze dne 24. 10. 2003 soud vyhověl návrhu konkurzního věřitele [právnická osoba], aby na jeho místo vstoupil věřitel [právnická osoba] Dne 4. 12. 2003 byla soudu doručena zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 28. 1. 2004 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost předložit soudu písemné odsouhlasení hotových výdajů a nákladů spojených se správou konkurzní podstaty věřitelským orgánem [anonymizována dvě slova] ve [obec]. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 11. 3. 2004. Usnesením ze dne 15. 3. 2004, soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost předložit přehled stavu zpeněžení majetku úpadce. Správce konkurzní podstaty přehled doložil podáním doručeným dne 1. 4. 2004. Usnesením ze dne 7. 4. 2004, soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost sdělit aktuální stav řízení vedeného před zdejším soudem sp. zn. [spisová značka], zajistit změnu běžného a termínovaného účtu, na němž jsou uloženy peněžní prostředky úpadce, zvážit vstup do řízení vedeného u [název soudu] týkající se [anonymizována dvě slova] ve [obec] proti úpadci, sdělit současnou tržní cenu akcií úpadce, zpracovat přehled všech pohledávek, které jsou součástí konkurzní podstaty. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 10. 5. 2004. Usnesením ze dne 30. 6. 2004 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost předložit návrh na prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 12. 7. 2004, a žádal o prodloužení lhůty do 30. 5. 2012. Usnesením ze dne 16. 7. 2004 byla správci konkurzní podstaty lhůta prodloužena. Usnesením ze dne 13. 9. 2004, soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 11. 10. 2004. Usnesením ze dne 19. 10. 2004, soud schválil postoupení pohledávky za [právnická osoba] [obec] ve výši 29 500 Kč úplatně, mimo dražbu. Usnesením ze dne 19. 10. 2014 soud schválil vyloučení nedobytných pohledávek z majetkové podstaty ve výši 2 192 090,40 Kč. Usnesením ze dne 29. 12. 2004 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 25. 1. 2005, soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu danou usnesením ze dne 29. 12. 2004 a zároveň ho vyzval ke sdělení dalšího postupu ve věci, když žaloba proti [anonymizována dvě slova] ve [obec] na určení neexistence pohledávky byla zamítnuta. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 28. 2. 2005. Usnesením ze dne 3. 3. 2005 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 30. 4. 2006. Usnesením ze dne 4. 5. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným dne 5. 5. 2005. Usnesením ze dne 6. 6. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost předložit návrh na prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním dne 21. 6. 2005. Podáním doručeným soudu dne 25. 8. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o vyplacení odměny. Usnesením soudu ze dne 29. 8. 2005, soud vyplacení odměny povolil. Usnesením ze dne 29. 12. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 27. 1. 2006. Usnesením ze dne 4. 5. 2006, soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty, když soud jeho návrhu dne 16. 6. 2020 vyhověl a zprávu předložil dne 20. 6. 2006. Usnesením ze dne 26. 7. 2006 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2006. Usnesením ze dne 22. 9. 2006, soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 17. 10. 2006. Usnesením ze dne 9. 1. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Správce konkurzní podstaty zprávu doložil 8. 2 2007 a 27. 4. 2007. Usnesením ze dne 5. 2. 2007, soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2007. Usnesením ze dne 26. 6. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost předložit specifikaci přihlášené pohledávky [anonymizována dvě slova] ve [obec]. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 9. 7. 2007. Usnesením ze dne 14. 11. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 17. 12. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby splnil povinnost uloženou usnesením ze dne 14. 11. 2007. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 19. 12. 2007. Usnesením ze dne 8. 1. 2008 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 30. 6. 2008. Usnesením ze dne 11. 3. 2008 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 14. 4. 2008 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby splnil povinnost uloženou usnesením ze dne 11. 3. 2008. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním dne 14. 4. 2008. Usnesením ze dne 3. 7. 2008 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil zprávu o dílčí činnosti a návrh na prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním dne 23. 7. 2008. Usnesením ze dne 6. 8. 2008 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2008. Usnesením ze dne 24. 10. 2008 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 3. 12. 2008 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby splnil povinnost uloženou usnesením ze dne 24. 10. 2008. Usnesením ze dne 8. 1. 2009 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 30. 6. 2009. Usnesením ze dne 10. 3. 2009 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním doručeným soudu dne 10. 4. 2009. Usnesením ze dne 4. 6. 2006, soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Správce konkurzní podstaty reagoval podáním dne 23. 6. 2009. Usnesením ze dne 26. 6. 2009 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2019. Usnesením ze dne 21. 9. 2009 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost předložit zprávu o výsledku řízení o určovací žalobě [anonymizováno] ve [obec] a usnesením ze dne 13. 10. 2009 splnit povinnost danou usnesením ze dne 21. 9. 2009. Správce konkurzní podstaty podal zprávu 15. 10. 2009. Usnesením ze dne 26. 1. 2010 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 30. 6. 2010. Usnesením ze dne 26. 1. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty povinnost předložit zprávu o výsledku odvolacího řízení ve věci žaloby [anonymizována dvě slova] ve [obec] a návrh na další postup v řízení. Usnesením ze dne 26. 2. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby splnil povinnost danou usnesením ze dne 26. 1. 2010. Správce konkurzní podstaty reagoval 12. 3. 2010 a požádal o prodloužení lhůty, když mu soud usnesením ze dne 22. 3. 2010 vyhověl. Správce konkurzní podstaty dne 26. 4. 2010 předložil požadované zprávy. Usnesením ze dne 2. 7. 2010, soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 16. 8. 2010 vyzval soud správce konkurzní podstaty ze splnění povinnosti dané usnesením ze dne 2. 7. 2010. Správce konkurzní podstaty reagoval zprávou 18. 8. 2010. Usnesením ze dne 26. 8. 2010, soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2010. Usnesením ze dne 11. 10. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 5. 11. 2010 soud vyzval ke splnění povinnosti dané usnesení ze dne 11. 10. 2010. Správce konkurzní podstaty podal zprávu 18. 11. 2010. Usnesením ze dne 8. 9. 2011 soud svolal schůzi věřitelů na den 12. 10. 2011. Dne 12. 10. 2011 proběhla schůze věřitelů. Usnesením ze dne 3. 1. 2012, soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 3. 2. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby splnil povinnost danou usnesením ze dne 3. 1. 2012. Správce konkurzní podstaty doložil zprávu dne 14. 2. 2012. Usnesením ze dne 17. 2. 2012 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy do 30. 6. 2012. Usnesením ze dne 9. 5. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnost. Správce konkurzní podstaty podal zprávu dne 29. 5. 2012. Usnesením ze dne 10. 9. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil dílčí zprávu o činnost, včetně oznámení o tom zda již byli oceněny akcie a poté bez prodlení přistoupil k jejich zpeněžení. Správce konkurzní podstaty podal zprávu dne 17. 9. 2012 a 19. 10. 2012. Usnesením ze dne 30. 10. 2012, soud schválil prodej akcií úpadce mimo dražbu. Usnesením ze dne 11. 12. 2012 soud vyzval správce konkurzní podstaty k předložení zprávy o výsledku zpeněžení konkurzní podstaty. Správce konkurzní podstaty doložil zprávu dne 8. 1. 2013. Usnesením ze dne 22. 4. 2013, soud vyzval [anonymizováno] k předložení zprávy o výsledku zpeněžení konkurzní podstaty. Správce konkurzní podstaty podal návrh na odprodej minoritního balíku akcií dne 16. 5. 2013. Usnesením ze dne 19. 6. 2013, soud vyzval správci konkurzní podstaty k předložení zprávy o výsledku zpeněžení konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 11. 7. 2013, soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k předložení konečné zprávy a vyúčtování jeho odměny do 31. 8. 2013. Dne 17. 9. 2013 byla soudu doručena konečná zpráva a vyúčtování odměny správci konkurzní podstaty. Usnesení ze dne 19. 9. 2013, vyslovil soud souhlas s vydáním výtěžku věřiteli [číslo] [právnická osoba] a správci konkurzní podstaty uložil povinnosti vyplatit výtěžek zpeněžení oddělenému věřiteli a podal zprávu o provedeném vydání výtěžku. Usnesením ze dne 3. 10. 2013 soud uložil úpadci zaplatit soudní poplatek za konkurzní řízení. Usnesením ze dne 20. 1. 2014, soud schválil, aby ze soupisu konkurzní podstaty byla vyloučena nedobytná pohledávka za panem [jméno] [příjmení]. Dne 12. 2. 2014 byla soudu správcem konkurzní podstaty doručena závěrečná zpráva. Usnesením ze dne 29. 4. 2014 soud uvědomil úpadce a konkursní věřitele, o tom, že správce konkurzní podstaty podal konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů. Podáním ze dne 23. 5. 2014 podal věřitel [anonymizováno] [územní celek] námitky. Usnesením ze dne 29. 5. 2014 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby se vyjádřil k námitkám. Usnesením ze dne 25. 6. 2014, soud vyzval správce konkurzní podstaty o doplnění konečné zprávy doložení cestovného atd. Správce konkurzní podstaty se vyjádřil dne 6. 8. 2014. Usnesením ze dne 8. 8. 2014 bylo nařízeno jednání o konečné zprávě a vyúčtované odměně a výdajích správce. Dne 14. 10. 2014 proběhlo jednání, když soud rozhodl usnesení tak, že konečnou zprávu o zpeněžování majetku neschvaluje. Usnesením ze dne 16. 12. 2014 soud uložil správci konkurzní podstaty splnit povinnost danou usnesení ze dne 14. 10. 2014. Správce konkurzní podstaty reagoval 22. 12. 2014. Dle záznamu č. l. 598 byl [anonymizováno] dne 13. 1. 2015 osobně seznámen s chybami, které soud zjistil v návrhu na částečný rozvrh ze dne 19. 12. 2014. Přípisem ze dne 20. 4. 2015 vyzval soud [právnická osoba], aby sdělila, zda trvá na přihlášené pohledávce nebo zda ji bere zpět. Dne 25. 5. 2015 soud urgoval [právnická osoba], o vyjádření. Usnesením ze dne 3. 7. 2015 soud vyzval správce konkurzní podstaty, zda mu byl zaslán protokol z jednání před [název soudu], za účelem zjištění kontaktu na věřitele [právnická osoba] [anonymizována tři slova] reagoval podání ze dne 17. 7. 2015. Dne 2. 9. 2015 předložil správce konkurzní podstaty návrh konečné zprávy. Dne 10. 11. 2015 vyzval soud [právnická osoba], aby sdělila, zda trvá na přihlášené pohledávce nebo zda ji bere zpět. Dne 3. 12. 2015 doručil věřitel [právnická osoba] své vyjádření. Dne 2. 3. 2016 doložil správce konkurzní podstaty vyúčtování nákladů za správu. Dle úředního záznamu ze dne 15. 2. 2016 vzal věřitel [číslo] podáním ze dne 23. 11. 2015 přihlášku zpět. Soud usnesení řízení o pohledávce zastavil, když usnesení nabylo právní moci dne 29. 12. 2015. Usnesením ze dne 21. 3. 2016, soud uložil úpadci doplatit soudní poplatek 24 Kč. Dne 28. 3. 2016 předložil správce konkurzní podstaty návrh konečné zprávy. Soud vyzval k opravě nedostatků emailem ze dne 20. 4. 2016. Dle úředního záznamu ze dne 10. 5. 2016 správce konkurzní podstaty sdělil, že zprávu opravil a že znovu telefonicky urgoval vyjádření zástupce věřitelů ke konečné zprávě. Dle úředního záznamu ze dne 6. 6. 2016, č. l. 674 soud vyzval ke splnění povinností zástupce věřitelů i správce. Dne 8. 6. 2016 bylo soudu doručeno doplnění závěrečné zprávy. Usnesením ze dne 11. 7. 2016, soud uvědomil úpadce a konkursní věřitele, o tom, že správce konkurzní podstaty podal konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů. Usnesením ze dne 30. 8. 2016 bylo nařízeno jednání o konečné zprávě a vyúčtované odměně a výdajích správce. Dne 11. 10. 2016 proběhlo jednání. Soud schválil konečnou zprávu usnesením ze dne 12. 10. 2016. Usnesením ze dne 16. 1. 2017 soud rozhodl o rozdělení výtěžku zpeněžené majetkové podstaty úpadce. Dle úředního záznamu ze dne 27. 2. 2017 byl spis založen na lhůtě, neboť správce konkurzní podstaty sdělil, že splnění rozvrhu zašle do 6. 3. 2017. Usnesením ze dne 6. 3. 2017 soud rozhodl o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Usnesení nabylo právní moci 4. 4. 2017. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

7. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 6. 6. 2001 byla u [název soudu] podána žaloba [jméno] [příjmení] na vyloučení vysokozdvižného vozíku ze soupisu konkurzní podstaty v řízení vedeném u [název soudu] sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne 14. 6. 2001 byl žalobce [jméno] [příjmení] vyzván k odstranění vad žaloby, a jelikož vady neodstranil, byl návrh na zahájení řízení usnesením ze dne 3. 9. 2001 odmítnut. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 9. 2001. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

8. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce požadoval zaplacení částky 315 000 Kč představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

10. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím /nesprávným úředním postupem/ a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011).

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud shledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení spočíval v průtazích mezi jednotlivými úkony soudu od 31. 7. 1996, kdy soud vrátil žalobci přeplatek soudního poplatku do 22. 3. 2000, kdy bylo rozhodnuto o přerušení řízení z důvodu konkurzu na majetek žalobce, neboť ze strany soudu ani účastníků řízení nebyl učiněn žádný úkon. Z hlediska délky posuzovaného řízení soud zároveň hodnotil i délku následujících řízení (viz již zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 840/2011). Řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, když dle žalobce toto řízení bylo též nepřiměřeně dlouhé. V tomto vedlejším konkursním řízení po dobu přerušení posuzovaného řízení soud nesprávný úřední postup neshledal, jednotlivé úkony soudu byly činěny v přiměřených lhůtách a postup soudu lze hodnotit jako plynulý. Dalším řízením bylo řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem bylo vyloučení vysokozdvižného vozíku ze soupisu konkurzní podstaty v uvedeném konkurzním řízení, v němž konkurzní soud uložil [jméno] [příjmení] povinnost podat tuto žalobu. Ani v průběhu tohoto řízení soud neshledal existenci nesprávného úředního postupu, řízení bylo vedeno v době od 6. 6. 2001 do 28. 9. 2001, jeho průběh byl plynulý, bez průtahů a jeho délka nebyla z hlediska délky konkursního řízení významná.

15. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví ve zmíněném nesprávném úředním postupu.

16. V citovaném ust. § 31a odst. 2 zákona je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Zmíněný nesprávný úřední postup v podobě průtahů mezi jednotlivými úkony soudu však již měl významný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení, a proto soud již přistoupil k poskytnutí finanční formy zadostiučinění.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

18. Posuzované řízení vedené trvalo ve vztahu k žalobci v době od 17. 5. 1996, kdy žalobce podal žalobu do 12. 9. 2018, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 11. 5. 2018, kterým byla žaloba odmítnuta. Soud při posouzení imateriální újmy za zmíněný nesprávný úřední postup vycházel již ze základní sazby v částce 20 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční. Základní sazba pro přiměřené finanční zadostiučinění za uvedené období odpovídá částce 425 000 Kč. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

19. Předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení finančního plnění. Z hlediska složitosti nebylo posuzované řízení složité, neboť žaloba byla v jeho závěru odmítnuta. Avšak je třeba přihlédnout též k uvedeným vedlejším řízením, z nichž bylo složité zmíněné konkursní řízení, které probíhalo delší dobu a je třeba vzít v úvahu tu skutečnost, že se konkursní řízení má svá specifika. Konkursní řízení se člení na několik relativně samostatných fází, z nichž první, přípravná fáze počíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu, druhá, realizační fáze se v době od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy [anonymizována tři slova] pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkursní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku, a třetí, závěrečná fáze počínající rozvrhovým usnesením, postihuje vlastní rozvrh výtěžku konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 208/2003, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2917/2007, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí B a stanovisek). Naprostá většina posuzovaného konkursního řízení se odehrávala v tzv. realizační fázi řízení. Konkursní řízení bylo složité zejména z důvodu zjišťování a zpeněžování majetku v konkursní podstatě, jak ostatně vyplývá ze samotného průběhu tohoto řízení. Soud proto z hlediska složitosti řízení, snížil základní částku o 40 %.

20. Z hlediska stupňů soudní soustavy, jakožto součásti kritéria složitosti, soud základní částku nesnižoval ani nezvyšoval, když posuzované řízení včetně řízení vedlejších probíhala na jednom stupni soudní soustavy.

21. Z hlediska postupu soudů během posuzovaného a vedlejších řízení soud základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když přihlédl ke skutečnosti, že postup soudu v posuzovaném řízení je sice zohledněn již tím, že pouhé konstatování porušení práva se v daném případě nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy, a proto bylo přistoupeno k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě.

22. Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka„ v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 a rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci Patta proti České republice, č. 12605/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci Frydlender proti Francii (velký senát), č. 30979/96, § 43, ESLP 2000), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době (srov. část IV. písm. d) Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Tento závěr o klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu, vyjádřenému např. v jeho nálezu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10. V posuzovaném řízení se jednalo o zaplacení peněžité částky. Tento majetkový nárok žalobce obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jak namítala žalovaná, posuzované řízení nebylo pro žalobce významné, když skončilo odmítnutím žaloby a ani nedošlo k věcnému projednání. Žalobce byl také po celou dobu posuzovaného řízení pasivní a rozhodně tak nelze hovořit o zvýšeném významu posuzovaného řízení pro žalobce, ale ze zjištěných skutečností vyplývá, že se pro žalobce mělo naopak nízký význam. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 30 Cdo 4336/2010„ účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného“. V případě žalobce nelze mluvit o stavu nejistoty, když si v průběhu posuzovaného řízení počínal tak, jako by spor vůbec neprobíhal. Soud proto z hlediska významu posuzovaného řízení pro žalobce základní částku nezvyšoval, ani nesnižoval.

23. Základní částka odškodnění tak byla snížena celkem o 40 %. Výsledná částka 255 000 Kč pak s ohledem na uvedené závěry představuje přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající finanční zadostiučinění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti se zjištěným nesprávným úředním postupem posuzovaného řízení. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobci částku 255 000 Kč. Zároveň bylo žalobci přiznáno i příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 1612/09. V posuzované věci byl nárok u žalované ze strany žalobce uplatněn dne 8. 3. 2019, kdy byla žalované doručena žádost o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobce uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne 8. 9. 2019, a proto se dne 9. 9. 2019 žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto žalobci ve výroku I. přiznal také úroky z prodlení z částky 255 000 Kč ode dne 9. 9. 2019 a ve výroku II. žalobu ve zbývajícím rozsahu pro její nedůvodnost zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

24. Výrok IV. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 3 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, kdy je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit. Žalobce byl v řízení úspěšný, neboť na základě úvahy soudu mu bylo přiznáno finanční zadostiučinění a má tak právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalované. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč, podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů a dále náklady právního zastoupení v částce 21 700 Kč, za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání učiněná vůči soudu a týkající se věci samé ze dne 9. 9. 2019, 20. 7. 2020, 5. 11. 2020 a účast na jednáních soudu dne 31. 5. 2021, 9. 8. 2021, 27. 10. 2021), každý v částce 3 100 Kč, podle § 6 odst. 1, ve spojení s § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu je v částce 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a dále v částce 2 100 Kč za 7 náhrad hotových výdajů z uvedených úkonů právní služby, každá v částce 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu. Ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. náleží žalobci také 21 % zákonná sazba daně z přidané hodnoty v částce 4 998 Kč z nákladů právního zastoupení v částce 23 800 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, jak bylo zjištěno z osvědčení o registraci vystaveného [anonymizována tři slova] [územní celek] s elektronickým podpisem dne 23. 4. 2014 Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

Poučení