20 C 161/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhrada škody takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 18 150 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované náklady řízení ve výši 6 073 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhali odškodnění ve výši 18 150 Kč a tvrdili, že měli zájem na svých pozemcích vybudovat hráz a založit nový rybník, když žalobkyně zmocnila svého manžela, žalobce ad a) k jednání před příslušným odborem životního prostředí a památkové péče Městského úřadu Pacov. Jejich záměr byl následně projednán vedoucím odboru ing. [příjmení], a příslušným odborníkem vodoprávního úřadu [jméno] [příjmení], a na základě těchto získaných informací na ohlášení stavby, pak pověřili ing. [jméno] [příjmení], projektanta ekologických staveb, ke zpracování projektové dokumentace k ohlášení stavby. Žalobce ad a) k žádosti na příslušný úřad připojil připravenou projektovou dokumentaci k ohlášení stavby, a podal ji na podatelnu Městského úřadu Pacov (dále jen MěÚ [obec]). Následně bylo vydáno rozhodnutí uvedeného úřadu dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o provedení stavebního řízení, s výzvou k doplnění žádosti a předložení listin, a o přerušení stavebního řízení ve lhůtě uvedené výzvy k doplnění. Uvedené rozhodnutí úřadu však bylo v rozporu se získanou informací, že nemusí žádat o stavební povolení a stavbu hráze mohou provést pouze na základě ohlášení stavby. Jelikož tím došlo k nesprávnému úřednímu postupu uvedeného úřadu, zbytečně žalobci vynaložili náklady na vypracování projektové dokumentace v žalované výši. Svůj nárok na náhradu majetkové újmy uplatnili u Ministerstva životního prostředí, jejich žádosti vyhověno nebylo.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neuznala nárok co do důvodu ani výše. Nesporovala okolnosti o uplatnění nároku u příslušného ministerstva, kdy příslušný ústřední orgán jejich nárok na odškodnění odmítl. Poukazovala na to, že tvrzení žalobců o nesprávném úředním postupu vodoprávního úřadu MěÚ [obec] není pravdivé. Konzultaci s vodoprávním úřadem si vyžádal sám žalobce ad a) k zamýšlenému stavebnímu projektu. Při této konzultaci s úřední osobou však ze strany žalobců, nepadl návrh konkrétního stavebně technického řešení tvrzeného záměru. Na závěr konzultace žalobci ad a) byl poskytnut požadovaný formulář k ohlášení stavby, dle přílohy k vyhlášce [číslo] Sb., jelikož z celého jednání bylo zřejmé, že se snaží navrhnout jednodušší variantu ke schválení návrhu na vytvoření zemní hrázky. Poukazovala dál na to, že příslušná projektová dokumentace, jejíž náhrady se žalobci domáhají, bylo možné použít ve stavebním řízení a úvaha žalobců o nesprávném úředním postupu je zcela nedůvodná a účelová.

3. Soud po provedeném dokazování žalobu rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] jako nedůvodnou zamítl, protože neshledal splnění podmínky odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup s odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk). K odvolání žalobců bylo rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jímž bylo soudu I. stupně uloženo mj. vyřešit spornou otázku, zda žalobcům se skutečně dostalo vadné informace ohledně stavebních možností a formálních náležitostí tak, aby se stavba vodní hráze nemusela projednávat v procesně náročnějším režimu stavebního povolení a zda úřední osoby poskytly kvalifikované informace o záměru žalobců. Bylo též uloženo soudu zabývat se realizací procesních práv a povinností žalobců, vylíčit v projednávané věci rozhodná skutková tvrzení a provést navržené důkazy, k čemuž je nutné poučení žalobců dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř.

4. Při jednání soudu dne [datum] žalobci byli po koncentraci řízení poučeni soudem dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání právně významných skutečností v projednávané věci a to okolností, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu při výkonu veřejné moci před MěÚ v [obec], že žalobcům vznikla majetková újma v žalované výši, a že tato újma vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem orgánů státu při výkonu veřejné moci, zároveň žalobci byli poučeni o tom, že pokud neoznačí důkazy v projednávané věci, nesou následky neúspěchu ve sporu.

5. Po provedeném a doplněném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobci měli zájem na svém pozemku vybudovat rybník, aby vyřešili sousedské spory. Jednáním s příslušným orgánem státu pověřila svého manžela. Žalobkyně uvedla, že svému manželovi udělila procesní plnou moc. K dotazu soudu dále uvedla, že zhruba 15 let jsou s manželem vlastníkem rybníku na pozemku.

7. Z výpovědi žalobce soud dále zjistil, že s manželkou měl zájem postavit rybník ve výšce dvou metrů. Proto na příslušném úřadu jednal s panem [příjmení]. Uvedená osoba mu též sdělila, že pokud bude hrázka rybníku do jednoho metru, nebude nutné stavební povolení a bude dostačující pouze ohlášení stavby. Na základě tohoto jednání pak zadal vypracování projektu. K dotazu soudu o zmocnění manželky zastupovat ji ve správním řízení, žalobce uvedl, že paragrafy příslušných zákonů nezná, ale byl vedený u manželky jako hospodář majetku. Uvedl dále, že s panem [příjmení] má velké spory ve věcech pozemkových úprav, protože jeho jednání považuje za trestuhodné. Ke správnímu řízení dále uvedl, že se obrátil na příslušný úřad, úředníkem byl nesprávně informován a toto řízení již dále nepokračuje, protože se obrátil na soud z důvodu, že přišli o žalovanou částku, to je podstatou celé věci.

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že společně se žalobcem ad a) navštívil odbor životního prostředí MěÚ v [obec] a společně jednal se žalobcem ing. [příjmení]. Žalobce měl v plánu vybudovat hráz vysokou 1,8 m u kraje návodní hráze rybníka a na konci 50 cm. Při této návštěvě pan [příjmení] jim sdělil, že tato hrázka by vyžadovala stavební povolení, proto doporučuje vybudovat po celé délce hráze 1 m vysokou hráz, a 1 m odstup od hranice souseda s tím, že za těchto podmínek lze hráz vybudovat na základě ohlášení. Sdělil dále, že za těchto podmínek lze hrázku vybudovat. Žalobci byla též předložena písemná žádost o ohlášení stavby. Při odchodu z kanceláře vyzval k vypracování příčných a podélných řezů stavby, následně pak byla zadána projektová dokumentace. Žalobce pak vyplnil žádost o ohlášení a připojil k tomu příslušnou dokumentaci, v té době už na pozemky probíhaly pozemkové úpravy. Svědek dále uvedl, že panem [příjmení] při návštěvě nebyli informováni o tom, že by k žádosti bylo nutné připojit stanovisko Povodí Vltavy.

9. Z výpovědi svědka ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce ad a) a pan [příjmení] se ho ptali na nějaké zemní úpravy v zátopě rybníka. Protože sám funkci vodoprávního úřadu nevykonával, zavedl je za kolegou [příjmení] a [příjmení]. Dále se o případ nezajímal. Okolnosti o jednání žalobce ad a) a pana [příjmení] s panem [příjmení] si již svědek nepamatoval.

10. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ho někdy koncem srpna 2016 v kanceláři navštívil žalobce ad a) a pan [příjmení]. S odstupem času se svědek detaily nepamatoval. Uvedené osoby přišli za ním s tím, že mají nějaké sousedské spory s panem [příjmení] a vlastní též malý rybník, na kterém se nachází malá vodní nádrž. Přinesli nějakou představu hrázky k rozdělení pozemku. To mělo vyřešit hraniční spory. S tím se nesetkal a nechápal. Byly nadneseny nějaké parametry, mluvilo se o 1 m, přesně si to nepamatoval. Nebylo to zcela jasné a neměli sebou žádnou projektovou dokumentaci. V této situaci klientům říká, že„ předložte to na základě doložených dokladů a ve věci relevantně odpovíme“. Žalobce nepožadoval zápis o jednání. Protože požadovali co nejrychlejší a nejjednodušší způsob řešení, a pokud možno na ohlášení, poskytl příslušný formulář při tomto jednání. Asi po měsíci obdrželi žádost o ohlášení s připojeným projektem, který se zhodnotil. Poté s kolegou došli k názoru, že je nutné uvedenou věc podle stavebního zákona, v souladu s vodním zákonem překlopit do stavebního řízení. Při původním jednání se žalobcem a panem [příjmení] se mluvilo o hrázi ve výši 100 cm, jednání o výši hráze 180 cm si svědek nepamatoval. Po nastudování projektové dokumentace stavebník byl vyzván usnesením a upozorněn na překlopení věci na stavební řízení.

11. Z obsahu listin spisu MěÚ [obec] spisové značky [číslo] 2016 soud dále zjistil, že žalobkyně ad b) podala dne [datum] na uvedený úřad písemné ohlášení podle § 15a odst. 3 vodního zákona a § 104 odst. 2, písm. n) stavebního zákona v ohlášení vyplnila, že je zastoupena svým manželem [celé jméno žalobce] a označila pozemky, které se mají použít pro stavbu. Vyplnila též údaje o zpracovateli projektové dokumentace. Z usnesení o zastavení řízení ze dne [datum] vyplývá, že odbor životního prostředí a památkové péče MěÚ v [obec], jako vodoprávní úřad příslušný podle zákona o vodách a speciální stavební úřad příslušný podle vodního zákona a stavebního zákona, zastavuje podle § 66 ods. 1, písm. c) stavebního řádu řízení zahájené dne [datum] na základě podání ohlášení stavby, kterou podala žalobkyně [celé jméno žalobce] na stavbu rybníka, protože vodoprávní úřad zjistil, že žádost neobsahuje požadované náležitosti. V poučení rozhodnutí byla žalobkyně poučena o tom, že proti rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho oznámení ke Krajskému úřadu kraje [obec]. Rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne [datum]. Soud z listin spisu dále zjistil, že dne [datum] byla k písemnému ohlášení rovněž připojena průvodní a technická zpráva rybníku vypracovaná ing. [jméno] [příjmení]. Soud z usnesení o provedení stavebního řízení ze dne [datum] zjistil, že vodoprávní úřad vyzval žalobkyni do [datum] k doplnění žádosti nejpozději do [datum]. Bylo jí úřadem uloženo, aby předložila plnou moc pro zatupování, další vyhotovení paré projektové dokumentace, žádost o změnu nakládání s vodami, ke kterému budou doloženy povinné přílohy, tzn. stanovisko správce povodí, vyjádření příslušného správce vodního toku atd., dále doložené povinné přílohy podle vodního zákona, stanoviska dotčených orgánů, doklady prokazující vlastnické právo atd., dále posudky zpracovaný odborně způsobilou osobou pověřenou Ministerstvem zemědělství podle vodního zákona s tím, že stavební řízení se ve lhůtě k doplnění přerušuje. Z usnesení ze dne [datum] dále vyplývá, že se zastavuje řízení zahájené dne [datum] na základě ohlášení stavby ze dne [datum] podle ust. § 107 odst. 1 stavebního zákona. Úřad dospěl k závěru, že ohlášený stavební záměr nesplňuje podmínky pro vydání souhlasu, nejedná se o udržovací práce pro ohlášení stavby a z důvodu, že těmito stavebními úpravami nutno žádat o změnu nakládání s vodami podle vyhl. č. 432/2001 Sb. Žalobkyně byla též poučena, že proti rozhodnutí je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho oznámení ke Krajskému úřadu kraje [obec]. Z obsahu spisu nebylo zjištěno, že žalobkyně využila svého práva odvolání.

12. Z daňového dokladu vystaveného ing. [jméno] [příjmení] vyplývá, že předmětem daňového dokladu je projektová dokumentace ve sjednané ceně, ve výši 18 150 Kč, včetně DPH.

13. Z průvodní a technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] dále vyplývá, že ta se týká rybníku p. [číslo] v k.ú. [část obce], konkrétně rozdělovací hráze. Záměrem projektu je úprava nádrže tak, aby nezasahovala na cizí pozemky. Investorem stavby je žalobkyně ad b). Dle zprávy je projektant zapsán v evidenci autorizovaných osob vedeného Českou komorou architektů. Podle zprávy rozsah řešeného území má vypadat tak, že navrhované práce nezasahují mimo stávající nádrž a nasypána zemní hrázka 1 m vysoká bude 1 m od vytýčení vlastnické hranice. Jedná se o stavbu trvalou, která má charakter opravné a udržovací práce. Předmětná nádrž byla zřízena za účelem akumulace a vzdouvání povrchových vod a vedlejším účelem nádrže je chov ryb a rekreační využití. Zpráva neřeší požárně bezpečnostní řešení, zásady hospodaření s energiemi, připojení na technickou infrastrukturu, dopravní řešení ochranu obyvatelstva a řeší částečně vliv stavby na životní prostředí a jeho ochranu. Záměrem projektu je rozdělení zátopy zemní hrázkou tak, aby nedocházelo provozem nádrže k zatápění cizích pozemků. Byla vypracována v souladu s požadavky vyhl. č. 268/2009 Sb., a neobsahuje vyjádření dotčených orgánů, protože zpráva bude reagovat na případné vyjádření a tyto vyjádření budou součástí dokladové části.

14. Soud hodnotil provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co účastníci uvedli. Soud v projednávané věci hodnotil listinné důkazy, jako důkazy přímé a nestranné a nehodnotil účastnické výpovědi, jelikož žalobci měli na výsledku tohoto sporu právní zájem. Z obsahu listin příslušného spisu vodoprávního orgánu a z předložené projektové zprávy jednoznačně bylo prokázáno, že žalobkyně ad b) neudělila procení plnou moc k zastupování v předmětném vodoprávním řízení pro žalobce ad a). V písemném ohlášení neuvedla svůj„ záměr“, zda bude provádět udržovací práce, obnovu vodního díla nebo jiné stavební úpravy. Nevyužila opravného prostředků proti rozhodnutí vodoprávního orgánu o provedení stavebního řízení a jeho přerušení. K písemnému ohlášení nepřipojila žádné vyjádření dotčených orgánů. Z výpovědi svědka [příjmení] a [příjmení] bylo prokázáno, že informace před zahájením řízení, které podával zaměstnanec vodoprávního úřadu pan [příjmení], se týkaly pouze výšky kraje návodní hráze. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobci svůj nárok před podáním žaloby uplatnili v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., bezúspěšně.

15. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen OdpŠk), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 13 odst. 1, uvedeného zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Žalobci v projednávané věci uplatnili nárok na náhradu škody, který se odvíjí od toho, že vodoprávní úřad nesprávně informoval o jejich záměru vybudovat na svém pozemku hráz a založit nový rybník, aby tak současně vyřešili komplikované vlastnické vztahy k pozemkům v této lokalitě. Jednáním této záležitosti žalobkyně ad b) pověřila svého manžela, žalobce ad a). Následně pak žalobci též tvrdili, že v rámci pozemkových úprav měli zájem pozemky zaměřit, rybník vypustit a proto se rozhodli vybudovat novou boční hráz, který měl navazovat na hráz hlavní, aby tak zajistili, že rybníkem nebyl dotčen sousední pozemek. Tvrdili, že„ hlavní hráz, na který by navazovala hráz boční, měl mít výšku 1,8 m a bylo tak logické, že napojovací boční hráz by byla ve stejné výši a na opačné straně by postačovala výška hráze cca. 0,5 m. Současně též chtěli boční hráz vybudovat co nejdříve. Žalobkyně z uvedeného důvodu jednáním pověřila svého manžela, který konzultoval uvedený záměr s úředníkem vodoprávního úřadu, panem [jméno] [příjmení]. Uvedená úřední osoba pak informovala žalobce o tom, že v případě výšky hlavní hráze 1,8 m, musí v místě napojení boční hráz rovněž být v uvedené výši, a k tomu je zapotřebí stavební povolení a potřebná projektová dokumentace. Z uvedeného důvodu pak žalobce sám navrhoval, že postaví boční hráz do výše 1 m, protože měl zájem o napuštění rybníku. Přitom projevil zájem, že boční hráz ve výši 1,8 m bude postavena dodatečně v budoucnu. Jeho záměr byl uvedeným úředníkem potvrzen. Bylo teda odsouhlaseno, že vybudování boční hráze do 1 m je dostačující pro ohlášení stavby. Při uvedeném jednání byl žalobci předán tiskopis, a ujištění, že není nutné doložení dalších dokladů“. Žalobci též tvrdili, že po podání vyplněného tiskopisu, bylo vydáno usnesení vodoprávním orgánem s výzvou k doplnění dokladů. Žalobce ad a) proto opětovně navštívil výše uvedenou úřední osobu, která mu sdělila, že na stavbu jakékoliv boční hráze musí být stavební povolení. Změna stanoviska úřední osoby, dle tvrzení žalobců spočívala v „ podvodu“ a nesprávné informovanosti. Procesní závěr stavebního úřadu o zastavení řízení pak v důsledku nesprávné informace, výše popsaného vedlo ke vzniklé škodě, protože vynaložili náklady na vypracování projektové dokumentace. Bez ohledu na to, jak žalobci právně kvalifikují odpovědnost státu, je zřejmé, že výše uvedené skutkové vymezení pochybení při výkonu veřejné moci se spojuje i s rozhodnutím o zastavení řízení, které pro nezákonnost nebylo zrušeno.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk., odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Tento zákon jak uvedeno výše obecnou bližší definici nesprávného úředního postupu nepodává. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Plsf [číslo], publikované pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod [číslo]). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

19. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk ([příjmení], P., [příjmení], V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci). Žalobci se však domáhají tvrzeného nároku z odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu.

20. V návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu, soud zkoumal spornou skutkovou otázku, zda žalobcům byli poskytnuté vadné informace ohledně stavebních možností vybudování hráze tak, aby se stavba nemusela projednávat v procesně náročnějším režimu stavebního povolení, resp. zda úřední osoby poskytly kvalifikované informace podle jejich záměru a zda jim vznikla škoda v příčinné souvislosti s poskytnutím vadné či nesprávné informace.

21. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, i podle odkazu odvolacího soudu, stát může podle OdpŠk odpovídat za porušení principů dobré správy a minimalizace nákladů podle § 6 odst. 2 a § 8 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, pokud poškozenému vzniknou zbytečné náklady vynaložené v důsledku, že se poškozený spoléhal na předchozí nesprávnou kvalifikovanou informaci nebo na nesprávné poučení ze strany úředních osob; v takovém případě může jít o nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk, ač nesprávnost předchozího poučení či sdělení se projeví teprve v následném rozhodnutí správního orgánu (viz zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 5521/2007, ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 737/2013, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2903/2017, a ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1650/2016; dále viz také rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1851/2002, a ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012).

22. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), zákon upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha. V rámci vztahů upravených tímto zákonem se bere v úvahu zásada návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, včetně nákladů na související ochranu životního prostředí a nákladů na využívané zdroje, v souladu se zásadou, že znečišťovatel platí. Podle ust. § 5 odst. 1 uvedeného zákona, každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání podle podmínek tohoto zákona a dále dbát o to, aby nedocházelo k znehodnocování jejich energetického potenciálu a k porušování jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Podle ust. § 15a odst. 1 uvedeného zákona, k provedení vodních děl určených pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, jejichž podstatnou součástí jsou výrobky označované CE podle zvláštního právního předpisu, postačí ohlášení vodoprávnímu úřadu. Při jejich ohlašování se přiměřeně použijí ustanovení stavebního zákona o ohlašování staveb. Podle ust. § 15a odst. 2, ohlášení vodního díla podle odstavce 1 obsahuje a) náležitosti podle stavebního zákona, b) kategorii výrobku označeného CE, c) projektovou dokumentaci zpracovanou osobou, která získala oprávnění k této činnosti podle zvláštního právního předpisu, d) způsob vypouštění odpadních vod, e) vyjádření příslušného správce vodního toku v případě vypouštění odpadních vod z vodního díla do vod povrchových, f) stanovisko správce povodí, g) vyjádření osoby s odbornou způsobilostí v případě vypouštění odpadních vod z vodního díla přes půdní vrstvy do vod podzemních a h) provozní řád. Podle ust. § 15a odst. 3, k provedení vodního díla do plochy 20 000 m2 s výškou hráze do 2,5 m, které slouží ke vzdouvání a akumulaci vod a které nepodléhá technickobezpečnostnímu dohledu nebo splňuje kritéria pro zařazení do IV. kategorie technickobezpečnostního dohledu, postačí ohlášení vodoprávnímu úřadu. Při ohlašování vodního díla podle věty první se obdobně použijí ustanovení stavebního zákona o ohlašování staveb. Podle ust. § 15a odst. 6, udržovací práce, které by mohly negativně ovlivnit životní prostředí nebo stabilitu vodního díla, je jeho vlastník povinen ohlásit vodoprávnímu úřadu. Ohlášení podléhá i obnova vodních děl zničených živelní pohromou nebo havárií a vodohospodářské úpravy; zemní práce a změny terénu v přirozených korytech vodních toků a na pozemcích sousedících s nimi, jimiž se podstatně nemění přirozená koryta vodních toků, nevyžadují stavební povolení ani ohlášení. V případech podle věty první a druhé činí lhůta pro sdělení vodoprávního úřadu, že nemá námitek, 15 dnů; v této lhůtě může stavební úřad ohlášenou obnovu nebo udržovací práce nebo vodohospodářské úpravy zakázat.

23. Podle ust. § 11e odst. 1 vyhl. č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, vlastník předkládá s ohlášením podle povahy a) doklad prokazující vlastnické právo k pozemku nebo stavbě, pokud vodoprávní úřad nemůže existenci takového práva ověřit v katastru nemovitostí, b) projektovou dokumentaci nebo jednoduchý technický popis prací v případech podle § 177 odst. 3 stavebního zákona, c) posouzení vlivu na stabilitu vodního díla, na nakládání s vodami, na životní prostředí, d) závazná stanoviska dotčených orgánů vyžadovaná po vlastníkovi jinými právními předpisy), pokud mohou být veřejné zájmy, které tyto orgány podle jiného právního předpisu hájí, dotčeny, e) vyjádření příslušného správce vodního toku, pokud se ohlášení týká vodního díla souvisejícího s tímto vodním tokem, f) vyjádření obecného stavebního úřadu o souladu navrhované stavby s územním souhlasem, popřípadě územním rozhodnutím nebo se záměry územního plánování.

24. V projednávané věci soud považuje za důležité rovněž připomenout, že podle ustálené judikatury se vlastník pozemku může svobodně rozhodnout o zastavění svého pozemku, avšak stavební činnost a výsledná stavba musejí odpovídat kritériím stanoveným v čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), ze kterých lze dovodit, že vlastního výkonu stavebního práva, stejně jako výkonu vlastnického práva, nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Základním právním předpisem, který přestavuje souhrnnou úpravu českého vodního práva, je vodní zákon. Stanoví podmínky pro využívání povrchových a podzemních vod, uceleně upravuje problematiku ochrany před povodněmi, stanoví působnost orgánů veřejné správy, upravuje systém plateb a financování výdajů na opatření ve veřejném zájmu. Jeho účelem je zejména chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů, v neposlední řadě pak zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropské unie. Vodoprávní úřady jsou správní orgány, které jsou příslušné k rozhodování, vedení řízení a činnostem stanoveným vodním zákonem. Prováděcími předpisy k vodnímu zákonu je zejména vyhláška č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, nebo vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla. Vyhláška obsahuje vymezení základních pojmů (jako např. odběrný objekt, kterým je vodní dílo nebo jeho část, sloužící k odebírání vody z koryta vodního toku nebo z vodní nádrže, atd.) a stanoví obecné technické požadavky pro vodní díla včetně zakládání vodních děl, dále technické požadavky na stavební konstrukce jednotlivých typů vodních děl (přehrady a hráze, nádrže, jezy a další speciální stavby). Souvisejícím předpisem je rovněž zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). [ulice] zákon však upravuje ve vztahu k vodním dílům především proces vydávání stavebního povolení k provedení vodních děl, k jejich změnám, změnám jejich užívání, k jejich zrušení a odstranění, atd. Ve většině případů je k nakládání s vodami, ale případně i k dalším činnostem ovlivňujícím vodní poměry, vyžadováno povolení nebo souhlas vodoprávního úřadu. V ust. § 8 odst. 1 vodního zákona jsou vyjmenované činnosti, ke kterým je třeba povolení k nakládání s vodami. Řízení o povolení k nakládání s vodami je zahajováno na žádost podanou u příslušného vodoprávního úřadu. Žádosti o povolení nakládání s vodami se podávají na formulářích, jejichž vzory jsou obsaženy v přílohách vyhlášky č. 432/2001 Sb. V dané vyhlášce jsou zároveň uvedeny požadavky na přílohy jednotlivých žádostí. Příslušným vodoprávním úřadem je ve většině případů obecní úřad obce s rozšířenou působností. Pro určité činnosti vyžaduje vodní zákon v § 17 místo povolení tzv. souhlas vodoprávního úřadu. Takového souhlasu je třeba ke stavbám, zařízením nebo činnostem, k nimž není třeba povolení podle vodního zákona. Vodoprávní úřad vydává souhlas na základě žádosti o udělení souhlasu, přičemž formulářový vzor žádosti je uveden v příloze vyhlášky č. 432/2001 Sb. Souhlas vodoprávního úřadu pak je závazný pro stavební úřad, který rozhoduje ve správním řízení dle stavebního zákona. Ust. § 18 vodního zákona též stanoví třetí variantu možností, a to tak, že každý, kdo hodlá umístit, provést, změnit nebo odstranit stavbu nebo zařízení, nebo provádět jiné činnosti, pokud takový záměr může ovlivnit např. vodní poměry či jakost nebo množství vod, má právo, aby po dostatečném doložení záměru obdržel vyjádření vodoprávního úřadu, zda je tento záměr z hlediska zájmů chráněných podle vodního zákona možný, popřípadě za jakých podmínek. Vodoprávní úřad vydává vyjádření na základě žádosti o vyjádření, jejíž formulářový vzor je přílohou vyhlášky č. 432/2001 Sb. Takové vyjádření je pak pouze určitou předběžnou informací a není rozhodnutím ve správním řízení. Nenahrazuje povolení nebo souhlas vodoprávního úřadu vydaný podle vodního zákona. Protože vodní díla jsou specifickými stavbami, většinu pravomocí ohledně jejich povolování nevykonávají obecné stavební úřady, ale právě vodoprávní úřady jako tzv. speciální stavební úřady, jako v projednávaném případě. V ust. § 115 odst. 1 vodního zákona je stanoveno, že jde-li o rozhodování týkající se vodních děl, potom vodoprávní úřady postupují primárně dle vodního zákona, přičemž v otázkách, které vodní zákon neupravuje, se postupuje podle stavebního zákona. Pokud ani ten danou otázku neupravuje, aplikuje se na ni správní řád. Specifika stavebního povolení k vodním dílům jsou upravena v § 15 vodního zákona [ulice] povolení vydává vodoprávní úřad na základě žádosti, přičemž formulářový vzor žádosti o stavební povolení k vodnímu dílu je rovněž přílohou vyhlášky č. 432/2001 Sb. Pro určitá vodní díla postačí dle vodního zákona ohlášení, a stavebního povolení tedy není třeba. Jedná se o vodní díla určená pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, jejichž podstatnou součástí jsou výrobky označované CE podle zákona o technických požadavcích na výrobky, dle ust. § 15a odst. 3 vodního zákona. Na ohlášení takových vodních staveb se použije vodní zákon s tím, že na jím neupravené otázky bude vodoprávní úřad aplikovat přiměřeně ustanovení stavebního zákona o ohlašování staveb. Náležitosti ohlášení stanoví sám vodní zákon s tím, že formulářový vzor takového ohlášení je opět v příloze vyhlášky č. 432/2001 Sb. O účastnících řízení v případě ohlášení však nelze hovořit, neboť se nejedná o správní řízení. Jednou z náležitostí ohlášení je však doložení souhlasů osob, které mají vlastnická práva nebo práva odpovídající věcnému břemenu k pozemkům, které mají společnou hranici s pozemkem, na kterém má být předmětné vodní dílo realizováno. [ulice] zákon dále stanoví, že jestliže vodoprávní úřad s provedením ohlášeného vodního díla souhlasí, vydá souhlas s ohlášením. Nevydává tedy rozhodnutí ve správném řízení. Ze shora uvedeného vyplývá, že vodoprávní řízení, je poměrně složité a oproti "klasickému" správnímu řízení upravenému ve správním řádu, i specifické. Na vodoprávní úřady proto jsou tak kladeny vysoké požadavky co do odborných technických znalostí, tak do znalostí právních, neboť se aplikuje jak vodní zákon, tak stavební zákon, a k tomu řadu souvisejících právních předpisů.

25. Spornou otázkou v dané věci je, zda příslušný vodoprávní úřad poskytl žalobcům nesprávné informace o zamýšleném návrhu, a zda tvrzené nesprávné informace byly příčinné souvislosti s okolností, že žalobcům nebyl udělen očekávaný souhlas s realizací záměru v režimu ohlášení, a zda proklamovaná škoda na nákladech vynaložených na projektovou dokumentaci, vznikla v příčinné souvislosti s nesprávnou informací. Jak bylo soudu prokázáno, žalobci měli zájem o realizaci stavby pouze v režimu ohlášení. Nejdříve tvrdili, že jejich záměrem bylo vybudování hráze a založení nového rybníku. V průběhu řízení uvedenou okolnost upřesnili (změnili), že ve skutečnosti chtěli vybudovat boční hráz, která by navazovala na hlavní hráz, protože rybník již byl vypuštěn a měli zájem o rychlé jeho napuštění. Svou záležitost před podáním ohlášení ústně projednal pouze žalobce ad a) s [jméno] [příjmení], úředníkem vodoprávního úřadu. Při ústním projednání uvedená osoba se vyjádřila k technickým záležitostem umístnění stavby od hranice sousedního pozemku a k náležitostem výšky stavby. To vyplynulo i z výpovědi svědka [jméno] [příjmení]. Při této příležitosti byl žalobci ad a) předán formulář na ohlášení, jak vyplývá z výpovědi svědka [jméno] [příjmení]. Jak bylo však soudu jednoznačně prokázáno, uvedený tiskopis ohlášení, jenž je formulářovým vzorem a přílohou vyhlášky č. 432/2001 Sb., byl podepsán žalobkyní ad b), nikoliv žalobcem ad a). Žalobkyně svůj záměr s [jméno] [příjmení] tedy neprojednala a žádné nesprávné informace tak nemohla dostat. K ohlášení podané dne [datum] nebyla připojena žádná plná moc pro žalobce ad a), ani příslušné doklady prokazující vlastnické právo, ani závazná stanoviska příslušných orgánů podle ust. § 11e odst. 1 vyhl č. 432/2001 Sb. V této předmětné žádosti (ohlášení) nebyl vyplněn žádný záměr stavebníka s nakládáním vodního díla (konkretizace záměru). Ohlášení tak nesplňuje obligatorní náležitostí podle ust. § 105 odst. 1 stavebního zákona, jímž jsou údaje o ohlášené stavbě, jejím rozsahu a účelu. Chybí v ohlášení popis tvrzeného záměru o vybudování boční hráze v souladu s ust. § 104 odst. 2 písm. n) stavebního zákona. Z předmětného ohlášení nevyplývá, zda stavebník měl zájem o obnovu vodního díla, udržovací práce, nebo jak tvrdí žalobci„ mělo jít o stavbu nové boční hráze“. Je tak nepochybné, že s realizací nepopsaného záměru s vodním dílem nemůže příslušný vodoprávní úřad vyjádřit souhlas v režimu ohlášení ani v režimu podle ust. § 15a vodního zákona. Jestliže bylo podáno ohlášení na stavbu vodního díla, jak tvrdí žalobci, možnost projednat stavbu v režimu ohlášení je sice vyloučena podle ust. § 105 odst. 4 stavebního zákona, ale rozhodně není vyloučen postup vodoprávního úřadu podle výše uvedeného zákonného ustanovení, k němuž došlo i v projednávané věci. Soudu nebylo tvrzeno ani prokazováno, že žalobci měli zájem o udržovací práce, které jsou vymezené v ust. § 3 odst. 4 stavebního zákona, kdy se údržbou stavby rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost. K pojmu udržovací práce a jeho významu se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 6. 2009, čj. 1 As 35/2009-69, a uvedl:„ Smyslem udržovacích prací je zachovat stavbu ve stavu, který odpovídá projektové dokumentaci ověřené ve stavebním řízení, ve zkráceném stavebním řízení či dokumentaci přiložené k ohlášení, popřípadě dokumentaci skutečného provedení stavby ([příjmení], M. - [příjmení], B. a kol. [ulice] zákon. Komentář, C. H. Beck, [obec a číslo], s. 15). V podstatě se jedná o běžně prováděné opravy, kterými se nemění právní poměry stavby (na rozdíl od nástavby, přístavby, změny účelu užívání), neboť udržovací práce musí být v souladu s existujícím právním stavem stavby“. Jak bylo prokázáno projektovou zprávou k ohlášení stavby Ing. [jméno] [příjmení], ten sice, popisuje opravné a udržovací práce a základní parametry vodní nádrže po opravě, nicméně odkazuje na skutečnost, že vychází z vyjádření jednotlivých organizací státní správy a popisuje, že požadavky dotčených orgánů budou doloženy, nicméně příslušná vyjádření dotčených orgánů neobsahuje. Dle názoru soudu je nepřípustné, aby v rámci zjednodušeného režimu ohlášení, což bylo i záměrem žalobců jak sami tvrdí, byl aprobován stavební záměr, především v případě vodních děl, ke kterému je vzhledem k jeho typově většímu riziku třeba i určitá forma souhlasu orgánů veřejné moci. Pokud ohlášení ze dne [datum], doručené příslušnému vodoprávnímu úřadu dne [datum], neobsahovalo obligatorní náležitosti stanovené zákonem, dotčený vodoprávní orgán nebyl povinen ani jej projednat v režimu ohlášení, a to ani na základě připojené projektové zprávy, která byla k ohlášení připojena. Uvedená okolnost o této absenci nikterak nesouvisí, dle názoru soudu, s průvodní technickou zprávou, kterou žalobci nechali vyhotovit, a s informací poskytovanou úřední osobou před podáním. Účelem ohlašování staveb i podle stavebního zákona je umožnit rychlé a administrativně jednoduché získání oprávnění ke stavbě v případech, kdy vzhledem k charakteru, rozsahu a účelu stavby není z důvodu ochrany veřejného zájmu nutné povolení. Institut ohlášení stavby vychází ze zásady, že omezovat svobodu jedince při výkonu jeho vlastnického práva nebo jiného práva, jež mu z hlediska soukromoprávního zakládá možnost stavět, lze veřejnoprávními požadavky (v procesní rovině např. vyžadováním stavebního povolení nebo jiného obdobného souhlasu ke stavbě) jen v té míře, v jaké je to nezbytné k ochraně veřejného zájmu. Z obsahu projektové zprávy, z výpovědi svědků též bylo prokázáno, že žalobci měli zájem o vyřešení sousedních sporů, s panem [příjmení]. Pokud žalobkyně ad b) od [datum], kdy bylo zahájeno řízení podle vodního zákona u příslušného vodohospodářského úřadu, nereagovala na výzvu úřadu ze dne [datum] k doplnění podání, na odstranění procesních vad, a byla zcela nečinná až do [datum], kdy bylo řízení zastaveno, nespatřuje soud v tom zásah do jejich práv. V projednávané věci se tak nejedná o nesprávnou kvalifikovanou informaci nebo nesprávné poučení ze strany úřední osoby, ani o nesprávný úřední postup dle ust. § 13 OdpŠk v souvislosti s poskytnutím informace o technických parametrech vodní nádrže [jméno] [příjmení], osobou jednající za vodoprávní úřad. Předmětné řízení o podaném ohlášení vodního díla bylo zastaveno podle ust. § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

26. Soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval žalobce i k prokázání existence příčinné souvislosti mezi nesprávným postupem příslušného vodoprávního úřadu a vzniklou škodou. Uzavírá s ohledem na výše uvedené, že žalobci v projednávané věci neunesli břemeno důkazní a neprokázali, že jediným a podstatným důvodem vzniklé škody je nesprávná informace o technickém parametru hráze vodního díla, která jim byla poskytnuta [jméno] [příjmení] pro ohlášení předmětné stavby. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3748/2008). Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013). V projednávané věci je podstatné, že žalobci tvrdí toliko jednu věc, jímž je okolnost o poskytnuté nesprávné informaci, a že svůj záměr zaměřili na rychlý a jednoduchý způsob z možných variant stavebně technického řešení. Původní škodná událost měla být právě vyvolána předběžnou informací [jméno] [příjmení]. Na základě této předběžné informace zadali i zpracování projektu. Projekt byl připojen k ohlášení vodní stavby. Nicméně výše bylo soudem vysvětleno, že v případě vodního díla se jedná o komplex právních předpisů upravující působnost orgánů veřejné správy a ochrany veřejného zájmu. Je proto zcela nelogické, aby výše uvedená úřední osoba podala předběžně kvalifikované informace o záměru stavebníka, bez objektivní možnosti získat konkrétní informace z projektové dokumentace, vypracované v souladu s právním předpisem. V projednávané věci je též zásadní, co bylo obsahem projektové zprávy a zda jeho obsah byl v souladu s právními předpisy. Pokud však vodoprávní úřad vyhodnotil nedostatky ohlášení bez obligatorních náležitostí, bez technickobezpečnostních podkladů, jako nedostatečné pro režim ohlášení, došlo tak k přerušení příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a skutečností, že vynaložili náklady na projektovou dokumentaci v žalované výši, a že jim vznikla škoda.

27. S poukazem na výše uvedené soud žalobu zamítl, protože s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci nárok dle ust. § 13 OdpŠk není dán.

28. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalované v přiznal náhradu nákladů dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 15 úkonů po 300 Kč a cestovné (písemné vyjádření ze dne [datum], [datum], příprava účasti na jednání [datum], [datum], [datum], účast na jednání [datum], [datum], [datum], cestovní náklady dožádanému soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 573 Kč, ze jednání před soudem I. stupně, písemné vyjádření k odvolání ze dne [datum] a za opětovné řízení před soudem I. stupně za písemné vyjádření ze dne [datum], příprava účasti na jednání dne [datum], [datum], účast na jednání dne [datum], [datum]), celkem ve výši 6 073 Kč. Náhradu nákladů řízení jsou pak žalobci povinni zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení