20 C 163/2022 - 199

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Jméno advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 70 500 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 41 125 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 10. 2022 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 29 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 10. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 500 Kč od 12. 10. 2022 do 13. 10. 2022 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 35 093,50 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 10. 2022 domáhal částky ve výši 265 000 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. [Anonymizováno] (u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno], následně převzato soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] a vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno], dále jen jako „posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo vedení exekuce ve prospěch oprávněné [právnická osoba]. na majetek povinných [jméno FO] a [Jméno žalobce A] (žalobce). Exekuce byla vedena k vymožení částky 4 108 506,32 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, a to nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví povinných. Soudní exekutorka se v řízení dopustila procesních vad, její rozhodnutí o určení ceny spoluvlastnického podílu bylo opakovaně odvolacím soudem zrušeno, dále bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno rozhodnutí o procesním nástupnictví na straně oprávněné. [právnická osoba] rok byl nařízen více než po 3 letech od nařízení exekuce, dále v průběhu exekuce došlo k zahájení insolvenčního řízení na majetek povinných a k vyhotovení znaleckého posudku na určení ceny. Exekuce byla zastavena usnesením soudní exekutorky ze dne 13. 4. 2022 z důvodu prodeje nemovitostí, neboť exekuční řízení nelze vést jiným způsobem, a trvala tak 9 let a 10 měsíců, což žalobce považuje za nepřiměřenou délku. Řízení nebylo složité a od počátku byl pouze jediný možný způsob jeho provedení. Zejména kvůli pochybením soudní exekutorky byl průběh řízení nekoncentrovaný a délka nepřiměřená, čímž žalobci vznikla nemajetková újma. S ohledem na ekonomický vývoj v ČR od vydání stanoviska Cpjn 206/2010 žalobce považuje za adekvátní odškodnění částku 30 000 Kč za jeden rok řízení, celková délka řízení je extrémní. Žalobce uplatnil dne 10. 8. 2022 u žalované nárok na zaplacení částky 265 000 Kč, žalovaná stanoviskem ze dne 12. 10. 2022 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, finanční odškodnění však žalobci nepřiznala. Žalobce s vydaným stanoviskem nesouhlasí a poukazuje na to, že v řízení došlo k tzv. soudnímu ping-pongu, který nelze podřadit pod kritérium instančnosti řízení z důvodu, že k opakovanému rozhodování soudů docházelo pro nerespektování závazných právních názorů soudní exekutorkou, což vedlo k prodlužování řízení a nelze to klást k tíži žalobce, ale naopak se jedná pochybení orgánu přičitatelné státu. Žalobce byl nucen vlivem postupu soudní exekutorky opravné prostředky využívat. Rovněž žalobce nesouhlasí s názorem žalované o složitosti řízení, protože vypracování znaleckého posudku je běžný postup v exekuční věci, která je vedena prodejem zástavy – nemovitostí, a dále z důvodu, že zahájením insolvenčního řízení nedošlo ke ztížení posuzovaného řízení. Dále žalobce nesouhlasí s názorem žalované o sníženém významu řízení z důvodu, že žalobce byl v postavení povinného.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce dne 10. 8. 2022 předběžně uplatnil svůj nárok. Žalovaná nárok projednala a dospěla k závěru, že posuzované řízení trvalo 9 let a 10 měsíců, ve vztahu k žalobci však trvalo 8 let a 10 měsíců, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, z toho soud prvního stupně rozhodoval 39x, odvolací soud 11x a Nejvyšší soud 1x. Žalovaná v řízení shledala jistou míru skutkové složitosti, ve věci byl vypracován znalecký posudek za účelem ocenění nemovitosti, věc byla zatížena i procesně, neboť dne 17. 9. 2019 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek povinného, v němž byl prohlášen úpadek a jeho řešení oddlužením, které skončilo 21. 6. 2022. Po zahájení insolvenčního řízení nebylo možné provádět exekuci. S ohledem na to, že některá rozhodnutí soudní exekutorky byla opakovaně soudem rušena, dospěla žalovaná k závěru o nepřiměřené délce řízení. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotí jako snížený z důvodu procesního postavení povinného a důvodně zahájené exekuce. Dále žalovaná poukázala na to, že dne 19. 9. 2019 byl udělen příklep na dražených nemovitostech a že se žalobce na celkové délce významně podílel podáváním neúplných podání, kdy musel být soudní exekutorkou opakovaně vyzýván k doplnění a odstranění vad, podáváním blanketních opravných prostředků, blanketní námitky podjatosti vůči znalci a neposkytnutím součinnosti znalci při prohlídce nemovitosti. A to v situaci, kdy žalobce byl v řízení právně zastoupen. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku vyhodnotila délku řízení jako nepřiměřenou a konstatovala porušení práva žalobce, což považuje za plnohodnotné odškodnění. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje stále za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Při jednání konaném dne 26. 6. 2023 žalovaná doplnila, že nebyly prokázány konkrétní zásahy zvyšující újmu žalobce z nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení a že žalobce mohl svou újmu minimalizovat tím, že by se domluvil s oprávněnýma soudní exekutorkou na tzv. prodeji z volné ruky nebo na dobrovolné dražbě, což by vedlo k rychlému vyřešení exekučního řízení. Žalobce v řízení podával opravné prostředky, které se ukázaly jako důvodné, ve svém důsledku však žalobce těžil z toho, že posuzované řízení protahoval a měl díky tomu zajištěno bydlení. Dále žalobce dne 20. 9. 2017 podal návrh na zrušení dražebního jednání z důvodu insolvenčního řízení zahájeného v září 2017, které se však v insolvenčním rejstříku neuvádí, proto toto jednání žalobce lze považovat za účelové. Závěrem žalovaná poukázala na změnu významu řízení pro žalobce v průběhu posuzovaného řízení, který byl s ohledem na zahájení insolvenčního řízení a prodej nemovitosti ke dni 31. 7. 2020 minimálně od roku 2019 snížen, neboť žalobce již nemohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení. Uvedenou argumentaci žalované žalobce při jednání odmítl.

4. Rozsudkem ze dne 3. 7. 2023, č. j. 20 C 163/2022-98, uložil zdejší soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 76 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ročně od 13. 10. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 188 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 76 375 Kč od 12. 10. 2022 do 13. 10. 2022 (výrok II) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám advokáta žalobce (výrok III). K odvolání obou stran odvolací soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 91 Co 297/2023-134, napadený rozsudek soudu ve výroku I změnil částečně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 5 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 10. 2022 do zaplacení; jinak rozsudek v tomto výroku a ve výroku II. potvrdil (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 30 798 Kč k rukám advokáta žalobce (výrok II). K dovolání žalované Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 30 Cdo 1049/2024-148, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 91 Co 297/2023-134, ve výroku II, o nákladech řízení a ve výroku I, pokud jím byl ohledně částky 70 500 Kč s příslušenstvím potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 7. 2023, č. j. 20 C 163/2022-98, zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odvolací soud poté usnesením ze dne 30. 10. 2024, č. j. 91 Co 297/2023-172 zrušil rozsudek zdejšího soudu ve výroku I ohledně částky 70 500 Kč s příslušenstvím a výroku III a věc vrátil k dalšímu řízení. Městský soud uložil zdejšímu soudu zabývat se dle pokynů dovolacího soudu (alespoň ve stručném rozsahu) průběhem předmětného insolvenčního řízení, jehož zahájení a průběh sice tvořilo samo o sobě překážku pokračování posuzovaného řízení exekučního, nicméně s ohledem na souběžnost obou řízení (kdy je újma povinného vnímána v obou řízeních jako jediná) je třeba hodnotit i toto později zahájené insolvenční řízení. Dle názoru dovolacího soudu je totiž jen tak možno vypořádat se v úplnosti s obranou žalované, která s ohledem na vlastní průběh insolvenčního řízení činila odlišné závěry jak o délce posuzovaného řízení exekučního, tak i ohledně snížení (vymizení) nejistoty žalobce coby povinného v souvislosti se zcizením zástavy (podílu na ní) v průběhu insolvenčního řízení, kdy nadále zůstala předmětem exekučního řízení toliko otázka nákladů exekuce. V této souvislosti bylo odvolacím soudem zdejšímu soudu rovněž uloženo zabývat se – při posuzování kritéria významu řízení pro poškozeného dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk – jeho vývojem v čase, neboť význam předmětu řízení není konstantní veličinou, nýbrž v průběhu řízení může dojít k jeho snížení nebo naopak zvýšení. Nejvyšší soud v této souvislosti připomněl, že žalovaná nicméně v průběhu řízení před soudem I. stupně i v podaném odvolání uplatnila relevantní argumentaci k tomu, že zahájením insolvenčního řízení nastala situace, kdy obě řízení (posuzované i insolvenční) měly charakter tzv. souběžných řízení, a nadto zcizením a zpeněžením nemovité věci, která tvořila zástavu (konkrétní okamžik, kdy se tak stalo, se ze skutkových zjištění obsažených v rozhodnutích soudů nižších stupňů nepodává), odpadla podle jejího přesvědčení jakákoliv nejistota žalobce jako poškozeného v posuzovaném exekučním řízení (kde věcí samou byl v zásadě jen prodej zástavy a nikoliv postižení jiného jeho majetku) a nejméně tato část exekučního řízení by neměla být podle přestav žalované odškodňována vůbec. Soud I. stupně pak opomenul náležitě hodnotit, zda i v období po tvrzeném zpeněžení nemovité věci v rámci insolvence bylo možno (pojmově) uvažovat o existenci nemajetkové újmy na straně žalobce (poškozeného), a zda byl správně (v materiálním pojetí) vymezen konec exekučního řízení, jestliže bylo žalovanou tvrzeno, že po zcizení žalobcova podílu v insolvenčním řízení bylo pro něj exekuční řízení zcela bezvýznamné, byť formálně stále ještě po určitou dobu trvalo. Nejvyšší soud na adresu soudů nižších stupňů rovněž uvedl, že z jejich skutkových zjištění neplyne ani okamžik, kdy došlo v rámci insolvenčního řízení definitivně ke zcizení žalobcova podílu na zástavě, ani co bylo pro žalobce coby povinného, v dalším průběhu exekučního řízení v sázce, odbývalo-li se to již jen ohledně nákladů exekuce, jejichž výše nebyla zjišťována, stejně jako okolnost, zda i ve vztahu k těmto nákladům nebyl žalobce coby dlužník od jejich placení osvobozen v souvislosti s ukončením procesu jeho oddlužení a zda rozhodování byť i jen o nákladech exekuce tak nemělo, z hlediska kritéria významu exekučního řízení, ryze akademickou povahu.

5. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Kutné Hoře, sp. zn. 8 EXE 46/2012 soud zjistil následující. Dne 22. 6. 2012 byla soudu doručena žádost soudního exekutora o pověření k provedení exekuce ve věci oprávněného, [Anonymizováno]., proti povinnému, [jméno FO] a [Jméno žalobce A], na základě exekučního návrhu, který byl podán dne 18. 6. 2012. Usnesením ze dne 26. 9. 2011 byla nařízena exekuce soudním prodejem zástavy pro pohledávku ve výši 4 108 506,32 Kč s příslušenstvím a dále pro náklady řízení. V mezidobí, do vydání usnesení o nařízení exekuce, byla věc vrácena soudnímu exekutorovi bez věcného vyřízení dne 3. 7. 2012 s ohledem na to, že návrh na nařízení exekuce a exekuční titul označují chybné označení čísla listu vlastnictví. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 8. 2012 ve věci 7 C 86/2011 bylo opraveno usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy ze dne 26. 9. 2011, neboť při vyhotovování usnesení došlo k písařské chybě v označení listu vlastnictví. Dále bylo vydáno opravné usnesení k tomuto opravnému usnesení ze dne 6. 11. 2012. Dne 18. 4. 2013 soudní exekutor zaslal soudu opravený exekuční návrh včetně všech opravných exekučních usnesení k exekučnímu titulu. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře, č. j. 8 EXE 46/2012–26 ze dne 27. 5. 2013 soud nařídil, podle exekučního titulu Okresního soudu v Kutné Hoře ve věci 7 C 86/2011, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 4 108 506,32 Kč s příslušenstvím a pro náklady předcházejícího řízení a pro náklady exekuce, exekuci prodejem zástavy. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO]. Toto usnesení bylo doručeno soudnímu exekutorovi dne 6. 6. 2013. Dne 15. 7. 2013 soudní exekutor zaslal soudu potvrzení o doručení daného usnesení a požádal o vyznačení doložky právní moci s tím, že toto usnesení bylo povinnému, [Jméno žalobce A], doručeno dne 26. 6. 2013 do vlastních rukou. Dne 19. 7. 2013 na usnesení vyznačil doložku právní moci. Usnesením ze dne 25. 5. 2016 soudní exekutor určil cenu nemovitých věcí ve výši 1 078 000 Kč. Dne 14. 3. 2017 soudní exekutorka sdělila soudu, že dražební vyhláška ze dne 12. 8. 2016 byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2016 zrušena, věc byla vrácena soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 21. 9. 2017 bylo dražební jednání nařízené na 3. 8. 2017 odročeno na neurčito, neboť bylo zjištěno, že proti povinnému je vedeno insolvenční řízení. Usnesením soudního exekutora ze dne 24. 7. 2019 byla stanovena dražba na den 19. 9. 2019. Téhož dne soudní exekutor vydal dražební vyhlášku. Usnesením ze dne 27. 1. 2019 soudní exekutor rozhodl, že do řízení vstupuje, ve vztahu k povinnému číslo [hodnota] na místo oprávněného společnost [právnická osoba] Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018 bylo zrušeno usnesení soudní exekutorky ze dne 2. 1. 2018 o procesním nástupnictvím. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019 bylo potvrzeno usnesení soudní exekutorky ze dne 28. 1. 2019 o procesním nástupnictví. Dne 15. 6. 2020 byla věc předložena soudu k rozhodnutí o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce s tím, že soudní exekutor námitkám nevyhověl. Příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán dne 27. 5. 2020. Usnesením soudu ze dne 30. 6. 2020 byly námitky povinného, [jméno FO], zamítnuty. Dne 1. 9. 2020 soudní exekutor k žádosti soudu sdělil, že dosud nebylo vydání usnesení o rozvrhu. Dne 5. 11. 2020 soudní exekutor sdělil soudu, že usnesení o rozvrhu nabylo právní moci dne 21. 10. 2020. Dne 25. 5. 2022 soudní exekutor vydal oznámení o skončení exekuce, neboť tato byla ke dni 5. 5. 2022 zastavena.

6. Ze spisu Exekutorského úřadu [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující. Dne 18. 6. 2012 byl doručen návrh na nařízení exekuce od oprávněného, [Anonymizováno] proti povinným, [jméno FO] a [Jméno žalobce A] (dále jen „druhý povinný“). Dne 21. 6. 2012 proběhla lustrace v Centrální evidenci obyvatel k osobám povinných. Dne 21. 6. 2012 soudní exekutor požádal o vydání pověření soud. Dne 4. 7. 2012 byla věc vrácena soudnímu exekutorovi bez věcného vyřízení spolu s výzvou k opravě pověření. Dne 23. 7. 2012 soudní exekutor vyzval oprávněného o opravu návrhu a exekučního titulu. Dne 31. 10. 2012 oprávněný sdělil soudnímu exekutorovi, že jeho výzvě nelze vyhovět, neboť Okresní soud v Kutné Hoře neopravil, k jeho žádosti, všechna administrativní pochybení v exekučním titulu. Dne 2. 4. 2013 byla soudnímu exekutorovi doručena opravná usnesení k exekučnímu titulu. Dne 18. 4. 2013 oprávněný podal doplněný exekuční návrh, včetně všech opravných usnesení. Dne 18. 4. 2013 byl opravený návrh zaslán exekučnímu soudu k vydání pověření. Usnesením ze dne 27. 5. 2013 soud nařídil exekuci prodejem zástavy. Usnesení bylo doručeno soudnímu exekutorovi dne 6. 6. 2013. Dne 11. 6. 2013 soudní exekutor provedl lustrace povinných v Centrální evidenci obyvatel. Dne 12. 6. 2013 soudní exekutor vydal exekuční příkaz na provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinného. Dne 12. 6. 2013 soudní exekutor požádal o součinnost Exekutorský úřad [adresa]. Dne 12. 6. 2013 soudní exekutor sdělil oprávněnému, že exekutorský příkaz Exekutorského úřadu [adresa] ze dne 5. 4. 2012 postihuje tytéž nemovitosti, proto soudní exekutor doporučuje oprávněnému, aby k jinému soudnímu exekutorovi přihlásil svou pohledávku do prováděné exekuce prodejem nemovitostí povinného. Dne 12. 6. 2013 soudní exekutor vyzval povinné k dobrovolnému plnění. Dne 15. 7. 2013 soudní exekutor požádal soud o vyznačení doložky právní moci na usnesení o nařízení exekuce. Dne 8. 8. 2013 soudní exekutor informoval účastníky o tom, že došlo k přeložení soudního exekutora a exekuci nyní povede [tituly před jménem] [jméno FO] namísto [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 21. 8. 2013 soudní exekutor ustanovil znalce k ocenění nemovitosti. Dne 26. 11. 2013 byl soudnímu exekutorovi doručen znalecký posudek. Dne 5. 12. 2013 soudní exekutor vydal usnesení o ceně nemovitostí. Dne 31. 12. 2013 bylo soudnímu exekutorovi doručeno odvolání druhého povinného proti usnesení o ceně nemovitostí. Dne 21. 1. 2014 se oprávněný vyjádřil k odvolání. Dne 31. 1. 2014 byla věc předložena s odvoláním k rozhodnutí soudu. Dne 6. 2. 2014 byl do spisu nahlížet druhý povinný, který požádal o zaslání veškerých doručenek. Výzvě bylo vyhověno dne 17. 2. 2014. Dne 5. 3. 2014 byla věc vrácena soudnímu exekutorovi bez věcného vyřízení s ohledem na to, že odvolání je vadné, nejprve je proto nutné přistoupit k odstranění vad. Dne 18. 3. 2014 Okresní soud v Kutné Hoře požádal o sdělení v dané exekuci. Výzvě bylo vyhověno dne 19. 3. 2014. Dne 3. 6. 2014 byla doručena přihláška pohledávky od věřitele, [právnická osoba] [právnická osoba]. Usnesením ze dne 19. 6. 2014 byl odvolatel vyzván k doplnění podání. Výzvě bylo vyhověno dne 28. 7. 2014. Dne 1. 10. 2014 soud požádal o sdělení, zda došlo k rozvrhu. Odpověď byla soudu zaslána dne 24. 11. 2014. Dne 3. 11. 2014 byla věc předložena soudu k rozhodnutí o odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2014 bylo zrušeno usnesení soudního exekutora ze dne 5. 12. 2013 o určení ceny spoluvlastnického podílu. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu nepřezkoumatelnosti pro absenci odůvodnění určené ceny. Dne 26. 3. 2015 se k výzvě vyjádřil znalec, který doplnil znalecký posudek. Dne 30. 3. 2015 soudní exekutor vydal usnesení o ceně nemovitosti. Dne 14. 4. 2015 druhý povinný podal odvolání proti tomuto usnesení. Dne 20. 4. 2015 soud požádal o sdělení, zda došlo k rozvrhu. Dne 23. 4. 2015 byla soudnímu exekutorovi doručena žádost o součinnost od jiného soudního exekutora. Dne 23. 4. 2015 byl spis předložen soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 5. 5. 2015 soudní exekutor odpověděl na žádost o součinnost Exekutorskému úřadu [adresa]. Dne 30. 5. 2015 soudní exekutor odpověděl soudu. Dne 2. 6. 2015 byla věc bez věcného vyřízení vrácena soudnímu exekutorovi z důvodu, že odvolatel nebyl vyzván k odstranění vad odvolání a zároveň z důvodu, že ve spise se nenacházejí doručenky. Usnesením ze dne 8. 6. 2015 soudní exekutor vyzval odvolatele k doplnění podání. Výzvě bylo vyhověno dne 22. 6. 2015. Dne 2. 7. 2015 byl spis opětovně předložen soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 25. 8. 2015 soud požádal o sdělení. Výzvě soudní exekutor vyhověl dne 26. 8. 2015. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2015 bylo zrušeno usnesení soudního exekutora ze dne 30. 3. 2015 o určení ceny spoluvlastnického podílu. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu, že soudní exekutor znovu rozhodl o určení ceny, aniž v odůvodnění rozhodnutí řádně zhodnotil znalecký posudek a to, zda vytyčené vady v předchozím rozhodní odvolacího soudu byly napraveny. Závěrem odvolací soud uvedl, že soudní exekutor bude muset ustanovit jiného znalce k ocenění obvyklé ceny nemovitých věci a příslušenství tak, aby jeho posudek byl přezkoumatelný. Dne 11. 9. 2015 soudní exekutor ustanovil znalce k ocenění nemovitostí. Dne 24. 9. 2015 byly proti uvedenému usnesení podány námitky ze strany druhého povinného. Usnesením ze dne 2. 10. 2015 byl druhý povinný vyzván k doplnění námitek proti osobě znalce. Výzvě bylo vyhověno dne 13. 10. 2015. Usnesením ze dne 14. 10. 2015 soudní exekutor odmítl námitky proti osobě znalce. Dne 30. 10. 2015 soud požádal o sdělení stavu řízení. Soudní exekutor reagoval dne 23. 11. 2015. Dne 29. 2. 2016 soud požádal o sdělení právní moci rozvrhového usnesení. Na uvedené reagoval soudní exekutor dne 21. 3. 2016 tak, že v současné době stále čeká na vytvoření nového znaleckého posudku. Dne 16. 5. 2016 byl soudnímu exekutorovi doručen znalecký posudek. Dne 19. 5. 2016 soud požádal o sdělení stavu řízení. Výzva bylo vyhověno dne 23. 5. 2016. Dne 25. 5. 2016 soudní exekutor vydal usnesení o ceně nemovitostí. Dne 3. 6. 2016 byla soudnímu exekutorovi doručena přihláška pohledávky od Exekutorského úřadu [adresa]. Dne 8. 6. 2016 druhý povinný podal odvolání proti usnesení o ceně. Dne 15. 6. 2016 podal odvolání proti usnesení o ceně první povinný. Dne 17. 6. 2016 byla věc předložena soudu k rozhodnutí o odvoláních. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016 bylo usnesení soudního exekutora ze dne 25. 5. 2016 o určení ceny potvrzeno. Dne 12. 8. 2016 soudní exekutor vydal dražební vyhlášku. Dne 11. 8. 2016 exekuční soud požádal o sdělení stavu v řízení. Výzvě bylo vyhověno dne 19. 8. 2016. Dne 26. 8. 2016 druhý povinný podal odvolání proti dražební vyhlášce. Dne 26. 7. 2016 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Výzvě bylo vyhověno dne 9. 9. 2016. Dne 10. 9. 2016 bylo soudnímu exekutorovi doručeno vyčíslení pohledávky věřitele [právnická osoba]. Dne 22. 9. 2016 bylo dražební jednání nařízené na 27. 9. 2016 zrušeno a odročeno na neurčito z důvodu podaného odvolání. Dne 22. 9. 2016 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 1. 11. 2016 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Výzvě bylo vyhověno dne 4. 11. 2016. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2016 bylo usnesení soudního exekutora ze dne 12. 8. 2016, dražební vyhláška, zrušena. Věc byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu, že postup při nařízení dražby byl stižen závažnou vadou, neboť byla nařízena dražba nemovitých věcí jako celku, ačkoliv nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastnictví povinných. Dne 10. 2. 2017 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Výzvě bylo vyhověno dne 28. 2. 2017. Dne 24. 3. 2017 soudní exekutor provedl lustraci v katastru nemovitostí a vydal dražební vyhlášku. Dne 2. 4. 2017 soudní exekutor vydal exekuční příkaz k prodeji movitých věcí. Dne 3. 4. 2017 bylo soudnímu exekutorovi doručeno vyčíslení přihlášky [právnická osoba]. Dne 10. 4. 2017 bylo soudnímu exekutorovi doručeno odvolání druhého povinného proti dražební vyhlášce. Dne 13. 4. 2017 bylo soudnímu exekutorovi doručeno odvolání povinného 1 proti dražební vyhlášce. Dne 16. 5. 2017 byla nařízená dražba odročena. Dne 31. 5. 2017 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Dne 6. 6. 2017 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 13. 6. 2017 soudní exekutor reagoval na výzvu soudu k žádosti o sdělení stavu řízení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2017 bylo usnesení ze dne 24. 3. 2017, dražební vyhláška, potvrzeno. Dne 17. 7. 2017 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Dne 20. 7. 2017 Krajský soud v Praze vydal opravné usnesení z důvodu nesprávně uvedeného právního zastoupení povinného. Dne 3. 8. 2017 byla vydána další dražební vyhláška, kdy termín byl stanoven na 21. 9. 2017. Dne 7. 8. 2017 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Výzvě bylo vyhověno dne 11. 8. 2017. Dne 20. 9. 2017 povinný požádal o zrušení dražby z důvodu, že oba povinní podali návrh na oddlužení. Usnesením ze dne 21. 9. 2017 bylo dražební jednání odročeno na neurčito z důvodu vedení insolvenčního řízení proti povinnému. Toto se týká dražby spoluvlastnického podílu povinného 1. Dne 21. 9. 2017 proběhla elektronická dražba spoluvlastnického podílu povinného 2. Dne 20. 9. 2017 byla soudnímu exekutorovi doručena další přihláška pohledávky. Dne 9. 10. 2017 oprávněný navrhl vstup nového oprávněného do řízení s ohledem na to, že pohledávka byla postoupena společnosti [právnická osoba] Dne 14. 11. 2017 byl soudnímu exekutorovi doručen souhlas nabyvatele pohledávky se vstupem do exekučního řízení. Usnesením ze dne 27. 11. 2017 soudní exekutor vyzval oprávněného, aby doplnil své podání. Usnesením soudního exekutora ze dne 27. 11. 2017 soudní exekutor zamítl návrh společnosti [právnická osoba] na vstup společnosti [právnická osoba] na stranu oprávněnou do řízení, a to s ohledem na to, že oprávněným v dané exekuční věci je [právnická osoba]. a daná společnost proto nebyla legitimována k podání návrhu. Dne 21. 11. 2017 soud vyzval ke sdělení stavu řízení. Dne 14. 12. 2017 oprávněný doplnil návrh na vstup nového oprávněného do řízení. Usnesením ze dne 2. 1. 2018 soudní exekutor rozhodl, že do řízení na místo oprávněného vstupuje [právnická osoba] Dne 10. 1. 2018 povinný 2 podal odvolání proti usnesení o změně účastníka. Dne 24. 1. 2018 soudní exekutor vyzval oprávněného k vyjádření. Dne 19. 2. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 14. 2. 2018 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Soudní exekutor odpověděl dne 21. 2. 2018. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018 bylo usnesení soudního exekutora, ve vztahu k povinnému 2, ze dne 2. 1. 2018 zrušeno. Věc byla vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu, že soudní exekutor o procesním nástupnictví rozhodl, aniž měl k dispozici listiny splňující předpoklady a dále z důvodu, že usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění. Dne 16. 4. 2018 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Soudní exekutor odpověděl dne 24. 4. 2018. Dne 27. 4. 2018 soudní exekutor vyzval oprávněného k doplnění návrhu na změnu účastníka. Dne 28. 5. 2018 a 21. 6. 2018 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Dne 19. 7. 2018 soudní exekutor odpověděl. Dne 10. 10. 2018 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Soudní exekutor odpověděl dne 12. 10. 2018. Dne 29. 10. 2018 oprávněný doplnil návrh na vstup nového účastníka. Přílohy doplnil dne 22. 11. 2018. Dne 27. 11. 2018 soudní exekutor vyzval oprávněného k doplnění návrhu o souhlasné prohlášení nového nabyvatele. Dne 30. 11. 2018 exekuční soud požádal o sdělení stavu v řízení. Dne 4. 12. 2018 oprávněný doplnil svůj návrh. Dne 11. 12. 2018 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Dne 15. 1. 2019 oprávněný založil přílohy ke svému návrhu. Usnesením ze dne 28. 1. 2019 soudní exekutor rozhodl, že do řízení vstupuje, ve vztahu k povinnému 2, na místo oprávněného [právnická osoba] Dne 12. 2. 2019 povinný 2 podal odvolání proti tomuto usnesení. Dne 18. 2. 2019 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Dne 25. 2. 2019 soudní exekutor vyzval oprávněného, aby se vyjádřil k podanému odvolání. Oprávněný se vyjádřil dne 27. 2. 2019. Dne 11. 3. 2019 byla věc předložena exekučnímu soudu. Dne 25. 3. 2019 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Výzvě bylo vyhověno dne 26. 3. 2019. Dne 4. 4. 2019 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019 bylo usnesení soudního exekutora ze dne 28. 1. 2019 o procesním nástupnictvím potvrzeno. Dne 12. 7. 2019 oprávněný navrhl nařízení dražebního jednání. Dne 17. 7. 2019 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Soudní exekutor výzvě vyhověl dne 24. 7. 2019, dále provedl lustraci v katastru nemovitostí a dne 24. 7. 2019 vydal dražební vyhlášku, kdy stanovil termín dražby na 19. 9. 2019. Dne 6. 8. 2019 bylo doručen odvolání povinného 2 proti dražební vyhlášce. Dne 9. 9. 2019 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Soudní exekutor vyhověl výzvě dne 11. 9. 2019. Dne 18. 9. 2019 byla dražba odročena na neurčito, neboť bylo zjištěno, že proti povinnému 2 je vedeno insolvenční řízení. Dne 18. 9. 2019 byla soudnímu exekutorovi doručena přihláška pohledávky věřitele Zaklipso. Dne 19. 9. 2019 proběhla dražba spoluvlastnického podílu povinného 1 a bylo vydáno usnesení o udělení příklepu. Dne 30. 9. 2019 povinný 2 podal odvolání proti dražební vyhlášce. Dne 30. 9. 2019 povinný 1 podal odvolání proti usnesení o udělení příklepu. Dne 2. 10. 2019 povinní požádali o vyčíslení jejich dluhu. Výzvě bylo vyhověno dne 16. 10. 2019. Dne 29. 10. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 6. 12. 2019 odvolací soud věc vrátil bez věcného vyřízení soudnímu exekutorovi, neboť mu nebyl předložen celý spis. Dále byla dne 31. 1. 2020 vrácena věc ve věci odvolání do usnesení o příklepu z důvodu vyjasnění zastupování odvolatele, případně z důvodu nového doručení usnesení o udělení příklepu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020 bylo usnesení soudní exekutorky ze dne 24. 7. 2019 změněno tak, že se dražba podílu povinného [Jméno žalobce A] nenařizuje, a to z důvodu, že v době rozhodování odvolacího soudu bylo zahájeno insolvenční řízení a bylo již rozhodnuto o úpadku povinného. Po dobu trvání insolvenčního řízení nelze v exekuci prodejem spoluvlastnického podílu povinného na nemovitých věcech pokračovat. Soudnímu exekutorovi bylo uloženo, aby vyčkal skončení insolvenčního řízení a následně, případně, pokračoval v exekučním řízení. Dne 6. 2. 2020 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Výzvě bylo vyhověno dne 10. 2. 2020. Usnesením ze dne 24. 2. 2020 soudní exekutor vyzval povinného 1, aby předložil plnou moc pro svého zástupce. Výzvě bylo vyhověno dne 13. 3. 2020. Dne 17. 3. 2020 soudní exekutor sdělil stav řízení soudu. Dne 20. 4. 2020 se otázal na stav řízení vydražitel spoluvlastnického podílu povinného 1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020 bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 19. 9. 2019. Dne 18. 5. 2020 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Dne 19. 5. 2020 soudní exekutor vyzval vydražitele k doplacení nejvyššího podání. Dne 20. 5. 2020 soudní exekutor odpověděl soudu na žádost o sdělení stavu řízení. Dne 26. 5. 2020 bylo soudnímu exekutorovi doručeno potvrzení o zaplacení nejvyššího podání. Dne 27. 5. 2020 soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce povinnému 1. Dne 4. 6. 2020 povinný podal námitky do příkazu k úhradě nákladů exekuce. Dne 9. 6. 2020 byly námitky předloženy exekučnímu soudu k rozhodnutí. Dne 22. 6. 2020 povinný [jméno FO] podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020. Usnesením exekučního soudu ze dne 30. 6. 2020 byly námitky povinného 1 zamítnuty. Dne 9. 7. 2020 se oprávněný vyjádřil k dovolání. Dne 24. 7. 2020 soudní exekutor na den 23. 9. 2020 nařídil rozvrhové jednání. Dne 28. 7. 2020 byla věc předložena dovolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 3. 8. 2020 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Dne 1. 9. 2020 soudní exekutor odpověděl soudu. Dne 23. 9. 2020 se konalo rozvrhové jednání a bylo vydáno rozvrhové usnesení. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2020 bylo dovolání odmítnuto. Dne 21. 10. 2020 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Dne 4. 11. 2020 vydražitel požádal o sdělení stavu řízení. Soudní exekutor reagoval na žádosti dne 5. 11. 2020. Zároveň podal katastru nemovitostí žádost o výmaz práva. Dne 24. 11. 2020 soud požádal o sdělení stavu řízení. Výzvě bylo vyhověno dne 27. 11. 2020. Dne 1. 12. 2020 exekuční soud požádal o sdělení stavu řízení. Výzvě bylo vyhověno dne 8. 12. 2020. Usnesením ze dne 8. 3. 2022 soudní exekutor vyzval oprávněného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s úplným zastavením exekuce, a to z důvodu, že soudní exekutor zjistil, že byl udělen příklep na nemovitých věcech a jejichž prodejem byl v rámci tohoto exekučního řízení pověřen. Jelikož je exekuce vedena prodejem zástavy, může být provedena pouze prodejem zástavy a výtěžek z prodeje zástavy nepostačuje na náhradu celé exekuované pohledávky. Dle soudního exekutora nastala skutečnost, jež je důvodem k úplnému zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Usnesením insolvenčního soudu ve věci dlužníka [Jméno žalobce A] ze dne 11. 3. 2022 vzal soud na vědomí zpětvzetí přihlášky soudního exekutora. Dne 23. 3. 2022 oprávněný sdělil soudnímu exekutorovi, že souhlasí se zastavením exekuce. Usnesením soudního exekutora ze dne 13. 4. 2022 byla exekuce zastavena. Soudnímu exekutorovi nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce a oprávněnému toto právo rovněž přiznáno nebylo. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 5. 2022 a doručeno bylo právnímu zástupci povinných dne 19. 4. 2022. Dne 25. 8. 2022 Ministerstvo spravedlnosti požádalo soudního exekutora o vyjádření k žádosti o odškodnění za exekuční řízení. Soudní exekutor k žádosti dne 26. 9. 2022 sdělil, že řízení neshledává nepřiměřené dlouhým a nárok odmítá.

7. Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 17. 9. 2019 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn návrh na povolení oddlužení a vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Výzvou ze dne 24. 9. 2019 byl žalobce vyzván k doplnění návrhu a žalobce tak učinil dne 7. 10. 2019. Dne 4. 11. 2019 bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení. Dne 31. 1. 2020 bylo zveřejněno sdělení insolvenčního správce ze dne 30. 1. 2020 s tím, že insolvenční správce předvolal žalobce k přezkumnému jednání na den 13. 1. 2020, nicméně z důvodu, že správce neměl k dispozici všechny přihlášky pro řádný přezkum, bylo přezkumné jednání odročeno na 10. 2. 2020. Z toho důvodu insolvenční správce požádal o prodloužení lhůty k předložení zprávy o přezkumu. 17. 2. 2020 bylo zveřejněno sdělení insolvenčního správce ze dne 14. 2. 2020 s tím, že přezkumné jednání se dne 10. 2. 2020 neuskutečnilo z důvodu nepříznivého počasí a bylo odročeno na 2. 3. 2020 a insolvenční správce opět požádal o prodloužení lhůty k předložení zprávy o přezkumu. Dne 10. 3. 2020 byl zveřejněn seznam přihlášených pohledávek, zpráva o přezkumu a zpráva o jednání s dlužníkem. Přihlášena byla jedna zajištěná pohledávka ve výši cca 8,2 milionu Kč a dvě nezajištěné pohledávky v celkové částce cca 212 000 Kč a žalobce byl poučen o povinnostech v insolvenčním řízení. Dne 10. 3. 2020 byla zveřejněna zpráva pro oddlužení a soupis majetkové podstaty. Dle soupisu žalobce vlastnil spoluvlastnický podíl ve výši ideální poloviny na nemovitostech zapsaných na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa] v hodnotě dle znaleckého posudku 1 290 000 Kč a dále vlastnil obvyklé vybavení domácnosti. Dne 11. 3. 2020 byla zveřejněna vyhláška, kterou soud uvědomil účastníky řízení, že byla zveřejněna zpráva o přezkumu a zpráva pro oddlužení. Usnesením ze dne 3. 4. 2020 byla schválena zpráva o přezkumu a bylo schváleno oddlužení žalobce plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty. Dne 31. 7. 2020 bylo zveřejněno sdělení insolvenčního správce ze dne 30. 7. 2020, že došlo ke zpeněžení zajištěného majetku zapsaného v majetkové podstatě, tedy konkrétně spoluvlastnického podílu ve výši ideální na nemovitostech zapsaných na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa] na základě kupní smlouvy ze dne 22. 7. 2020 za kupní cenu 1 270 000 Kč. Dne 9. 10. 2020 byl zveřejněn návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, jehož přílohou byl pokyn zajištěného věřitele k prodeji zajištěné nemovitosti mimo dražbu. Soud zveřejnil vyhlášku o tomto návrhu dne 12. 10. 2020. Dne 16. 10. 2020 byla zveřejněna zpráva insolvenčního správce o stavu řízení, dle které aktuální míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 19,59 %. Dne 22. 10. 2020 soud vydal usnesení, kterým vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Dne 25. 11. 2020 bylo zveřejněno sdělení insolvenčního správce o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli. Dne 27. 4. 2021 byla zveřejněna zpráva o stavu řízení s tím, že aktuální míra uspokojení činila 52,6 %. Dne 30. 4. 2021 byla zveřejněna zpráva o zpeněžování dle § 409 odst. 2 insolvenčního zákona, dle které insolvenční správce vyzval zaměstnavatele žalobce k odeslání deponovaných peněžních prostředků na účet majetkové podstaty včetně návrhu na rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Dne 27. 10. 2021 bylo zveřejněno sdělení insolvenčního správce o plnění oddlužení, kdy aktuální míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila cca 75 %. Dne 9. 2. 2022 byl zveřejněn aktualizovaný soupis majetku a dne 17. 2. 2022 pak vyhláška o zveřejnění tohoto soupisu. Dne 23. 2. 2022 bylo zveřejněno zpětvzetí insolvenčního správce k návrhu na rozdělení deponovaných prostředků mezi nezajištěné věřitele. Dne 2. 5. 2022 soud vyzval insolvenčního správce k doložení zprávy dle § 409 odst. 2 insolvenčního zákona. Dne 31. 5. 2022 soud vyzval insolvenčního správce k doložení aktuální zprávy o plnění oddlužení a opětovně ho k doložení této zprávy vyzval dne 16. 6. 2022. Dne 17. 6. 2022 insolvenční správce zaslal soudu zprávu o splnění oddlužení, dle které byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny ve výši 100 %. Dne 21. 6. 2022 bylo vydáno usnesení soudu o vzetí splnění oddlužení žalobce na vědomí a dále bylo rozhodnuto o osvobození žalobce od placení pohledávek a toto usnesení nabylo právní moci 23. 9. 2022. Soud dále zjistil, že v průběhu insolvenčního řízení neproběhly žádné incidenční spory a v řízení byly podány celkem [hodnota] přihlášky, z toho u jedné bylo rozhodováno v průběhu řízení usnesením o změně v osobě věřitele, proti kterému bylo podáno odvolání, následně bylo potvrzeno Vrchním soudem.

8. Z LV č. [hodnota] pro obec a k. ú. [adresa] soud zjistil, že současný vlastník nabyl předmětné nemovitosti mimo jiné kupní smlouvu ze dne 23. 7. 2020.

9. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností a důkazy duplicitní k provedenému spisu.

10. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

11. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

23. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 26. 6. 2013, kdy se žalobce jako 2) povinný dozvěděl o nařízení exekuce na jeho majetek doručením usnesení o nařízení exekuce, do 5. 5. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Současně však bylo řízení přerušeno v době probíhajícího insolvenčního řízení, které bylo zahájeno 17. 9. 2019 a skončilo dne 23. 9. 2022. Celková doba exekučního řízení tak činila 8 let a 10 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci nepeněžité odškodnění. V rámci uvedené doby je ovšem třeba samostatně hodnotit dobu 2 let a 6 měsíců probíhajícího insolvenčního řízení, po kterou pak bylo exekuční řízení přerušeno.

24. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1021/2010, dále platí, že: „Probíhají-li souběžně dvě nebo více soudních řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010). Pokud by tedy například probíhala vedle sebe řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru (hlavní řízení) a nároků z něj plynoucích (navazující řízení), je zjevné, že řízení o nárocích z neplatného rozvázání pracovního poměru jsou závislá na zodpovězení otázky, zda skutečně k rozvázání pracovního poměru došlo neplatně. Tato okolnost se proto typicky projeví v přerušení navazujících řízení do doby skončení řízení hlavního. Zohlednění souběžného průběhu úzce souvisejících řízení vyloučí nebezpečí duplicitního odškodnění za nepřiměřenou délku každého z nich.“ 25. Dle usnesení ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4900/2016, Nejvyšší soud zdůraznil, že „je nezbytné důsledně odlišovat fázi, kdy se soud zabývá existencí nesprávného úředního postupu, tedy otázkou, zda posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a fázi, kdy soud posuzuje výši přiměřeného zadostiučinění. Závěr ustálené judikatury Nejvyššího soudu, na nějž dovolatel poukazuje [závěr citovaný v předcházejícím odstavci], se vztahuje k prvně zmíněné fázi řízení.“ Překážka duplicitního odčinění újmy se pak vztahuje k druhé fázi řízení, přičemž Nejvyšší soud v citovaném usnesení dále uvedl, že pro určení přiměřeného zadostiučinění je třeba „odečíst celou dobu souběhu obou řízení, neboť právě v rozsahu souběžného průběhu je újma vnímána za jedinou.

26. Dle rozsudku Nejvyššího soudu Nejvyššího soudu ze dne 14.1.2016, sp. zn. 30 Cdo 954/2014, je sice dlouhodobě ustálen názor, že (cit.): „do celkové doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po kterou bylo řízení přerušeno podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., tedy z důvodu, že probíhá jiné (vedlejší) řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v řízení hlavním“, nicméně s tím, že „při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se v takovém případě přihlédne k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně (zda šlo skutečně o situaci předvídanou ustanovením § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a v případě, že ano, zda vedlejší řízení probíhalo po přiměřeně dlouhou dobu“. Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku přitom současně uzavřel, že v případě (cit.): „pokud by se ukázalo, že přerušení řízení nebylo (byť třeba jen po část svého trvání) důvodné, vedlo by toto zjištění k závěru, že doba, po kterou bylo posuzované řízení přerušeno (nebo jeho část), je průtahem na straně soudu, který k přerušení přistoupil, ač pro to nebyl důvod, nebo v přerušeném řízení včas nepokračoval“.

27. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení. K uvedenému závěru vede soud průběh posuzovaného řízení, kdy zejména v důsledku opakovaného nesprávného rozhodování soudní exekutorky v otázce určení ceny dražené nemovitosti a v otázce procesního nástupnictví na straně oprávněné a nekoncentrovaného postupu došlo k nepřiměřené délce řízení.

28. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby základní částka ročního odškodnění u posuzovaného řízení činila 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí pro žalobce 117 500 Kč.

29. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

30. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

31. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí [kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk]. Řízení bylo složitějším po stránce procesní, neboť řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval opakovaně, dovolací soud 1x, a to z důvodů četných opravných prostředků podávaných proti rozhodnutím soudního exekutora především ze strany 2. povinného, tj. žalobce. Soudní exekutorka vydala usnesení o určení ceny nemovitosti dne 5. 12. 2013, které bylo zrušeno odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost, dále dne 30. 3. 2015, které bylo zrušeno odvolacím soudem pro nevypořádání se s vytyčenými vadami v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu a pro nepřezkoumatelnost závěrů znalce ohledně určené ceny, a dne 25. 5. 2016, které bylo odvolacím soudem potvrzeno. Dále soudní exekutorka rozhodovala o procesním nástupnictví na straně oprávněné usnesením ze dne 27. 11. 2017, kdy jej zamítla, dále usnesením ze dne 2. 1. 2018, které bylo zrušeno odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost, a usnesením ze dne 28. 1. 2019, které bylo odvolacím soudem potvrzeno, a o námitkách žalobce proti osobě znalce. Soudní exekutorka vydala dražební vyhlášku dne 12. 8. 2016 (tato byla zrušena odvolacím soudem z důvodu procesních vad), dne 24. 3. 2017 (potvrzena odvolacím soudem) a dne 3. 8. 2017 byl stanoven termín dražby na den 21. 9. 2017, který byl odročen na neurčito z důvodu zahájení insolvenčního řízení proti 1) povinnému. Vůči spoluvlastnickému podílu 2) povinného se dražba konala, ale neúspěšně. Další dražební vyhláška byla vydána dne 24. 7. 2019, dražba však byla ve vztahu k 2) povinnému odročena na neurčito z důvodu zahájení insolvenčního řízení na majetek 2) povinného. Ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu 1) povinného dražba dne 19. 9. 2019 proběhla a bylo vydáno usnesení o příklepu. Následně byla exekuce zastavena usnesením soudní exekutorky ze dne 13. 4. 2022 z důvodu, že v insolvenčním řízení na majetek 2) povinného byl udělen příklep na nemovitých věcech, jejichž prodejem byla exekutorka v tomto řízení pověřena, a exekuci nelze provést jiným způsobem. Pro počet soudních instancí soud základní částku tedy soud snížil základní částku odškodnění o 10 % z důvodu vyšší procesní složitosti řízení.

32. Dále se soud zabýval kritériem sdílené újmy žalobce, kterou žalobce sdílel se svým bratrem [jméno FO], který v posuzovaném řízení vystupoval v procesním postavení 1. povinného, přičemž oběma svědčilo vlastnické právo (každému podílem id.) k nemovitosti, ve vztahu k níž byla soudem nařízena exekuce prodejem zástavy. Z uvedeno důvodu tedy soud přistoupil ke snížení základní částky odškodnění o 5 %.

33. Ohledně kritéria jednání poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk] soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, jeho procesní aktivitu v podobě využívání opravných prostředků mu nelze klást k tíži. Je pravdou, že žalobce podal 3 blanketní odvolání, další návrhy však již byly řádné, což v kontextu celkové délky řízení soud rovněž žalobci nepřikládá k tíži. Ani námitku žalované o účelovém podání prvního insolvenčního návrhu v září 2017 soud neshledává za důvod, který lze klást žalobci k tíži, neboť dražba spoluvlastnického podílu žalobce se konala a k jejímu zmaření nedošlo. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

34. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] soud základní částku snížil o 10 %, a to s ohledem na výše popsaný postup orgánů veřejné moci během řízení z důvodu shora popsaného opakovaně chybného postupu i rozhodování soudního exekutora, včetně opakovaného rušení jeho rozhodnutí odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost či vrácení věci bez věcného vyřízení.

35. Význam řízení pro poškozeného nebyl zanedbatelný, avšak z hlediska z hlediska kritéria dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk jej lze hodnotit jako snížený. Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci exekuční mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení, a nepředstavuje náhradní plnění poškozeného za předmět posuzovaného řízení. Smyslem přiznaného odškodnění tak je odškodnit nejistotu žalobce ohledně výsledku posuzovaného řízení. Žalobce sám ve svých tvrzeních uvádí, že od počátku řízení byl možný pouze jeden způsob provedení exekuce, a to prodejem zástavy, což bylo žalobci po celou dobu exekučního řízení známo, proto trpěl nižší nejistotou ohledně výsledku řízení. Dalším důvodem pro nižší význam řízení je skutečnost, že od září 2019, kdy došlo k zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobce a následně bylo rozhodnuto o úpadku a o jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (3. 4. 2020), nebylo možné v provedení exekuce pokračovat z důvodu souběžně vedeného insolvenčního řízení, v němž dochází k poměrnému uspokojení věřitelů dlužníka a v němž bylo přistoupeno k prodeji spoluvlastnického podílu na exekučně postižené nemovitosti. Samotnou délku insolvenčního řízení pak soud s ohledem na shora uvedená skutková zjištění považuje za zcela přiměřenou, bez jakýchkoliv průtahů. Soud se pak dále zcela ztotožňuje s názorem žalované, že již 31. 7. 2020 byl v rámci insolvenčního řízení prodán spoluvlastnický podíl žalobce na předmětných nemovitých věcech, jejichž prodej tvořil předmět exekučního řízení. V první polovině roku 2022 splnil žalobce splátkový kalendář v rámci povoleného oddlužení a následně proto bylo insolvenční řízení skončeno. V návaznosti na tuto skutečnost došlo ke dni 5. 5. 2022 i k pravomocnému skončení předmětného exekučního řízení. Žalobce při tom po celou dobu předmětné nemovité věci užíval k zajištění svých osobních bytových potřeb. Uvedené bylo důvodem pro zastavení exekuce a minimálně ode dne prodeje spoluvlastnického podílu tak žalobce již nemohl trpět žádnou nejistotou ohledně výsledku řízení. Soud proto uzavírá, že význam řízení byl shledán jako snížený a základní odškodnění bylo pro toto kritérium sníženo o 60 %.

36. Pro úplnost soud uvádí, že se neztotožnil s námitkou žalované ohledně sníženého významu řízení z důvodu, že žalobce byl v postavení povinného v exekučním řízení, ani s tím, že žalobce měl snížit svou újmu z nejistoty ohledně výsledku řízení a aktivně splnit vymáhanou povinnost. Žalobce byl účastníkem řízení po celou jeho dobu a nelze jej žádným jiným než exekučním způsobem nutit ke splnění vymáhané povinnosti a spatřovat v tom, že se neplněním povinnosti dostal do exekuce, snížený význam řízení.

37. Základní odškodnění tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací činí 41 125 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neposkytla žalobci finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, soud žalobci ve výroku I přiznal tuto částku a ve zbývající části (29 375 Kč) žalobu výrokem II zamítl.

38. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (10. 8. 2022). Úroky z prodlení pak soud přiznal v žalobcem požadované výši z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal za přiměřenou, za dobu prodlení od 13. 10. 2022 do zaplacení, neboť žalovaná se ocitla v prodlení až po vydání stanoviska ze dne 12. 10. 2022. Žalobcem požadovaný úrok z prodlení za dobu od 12. 10. 2022 soud pro nedůvodnost výrokem II zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za právní zastoupení žalobce za osm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 2. 3. 2023, účast na jednání dne 26. 6. 2023, odvolání ze dne 7. 8. 2023, vyjádření k odvolání žalované, účast na jednání dne 15. 11. 2023 a účast na jednání dne 7. 2. 2025) v sazbě mimosmluvní odměny dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), tj. v částce 3 100 Kč, dále náklady za osm paušálních náhrad hotových výdajů, 7 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Ve smyslu § 137 o. s. ř. byla žalobci přiznána taktéž 21 % náhrada DPH ve výši 5 743,50 Kč, neboť právní zástupce je plátcem této daně. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 35 093,50 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

40. Soud nepřiznal náhradu za uplatnění nároku žalobce u žalované s ohledem na § 31 odst. 4 OdpŠk, podle kterého poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu a dále za specifikaci náhrady nákladů řízení ze dne 10. 7. 2023, neboť tento úkon neshledal jako účelný úkon právní služby.

41. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení