20 C 171/2022-108

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 12 390 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 553 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 553 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 837 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 837 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 666,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 12 390 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že osobní automobil se zdvihovým objemem motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. To žalobkyně mj. zjistila ze sdělení pojišťovny [pojišťovna]. Vozidlo tak bylo nepojištěno 130 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalovanému odeslala žalobkyně výzvu dne [datum] (prostřednictvím České pošty, s. p.; podací číslo [anonymizováno]), což je podmínkou pro uplatnění nároku. Výzva k úhradě byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalobkyni vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalobkyně žalovanému zaslala upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně požadovala uhradit částku 12 390 Kč. Jedná se o částku 12 090 Kč (zákonná denní sazba 93 Kč vynásobená počtem dní, tj. 130), a částku 300 Kč, což je poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

2. Žalovaný prvotně uvedl, že vozidlo převedl na třetí osobu, která nezajistila změnu údajů o vlastníkovi v registru vozidel. Posléze po provedeném dokazování uvedl, že výzva k úhradě byla žalovanému zasílána na adresu, na které se již nezdržoval, byť v centrální evidenci tato adresa uvedena byla. Žalovaný se tak dle jeho názoru objektivně nemohl seznámit s obsahem doručovaných písemností. Dále uvedl, že žalobkyně měla zvážit jiný postup (např. ustanovení opatrovníka z důvodu neznámého pobytu), když se jí výzvy vracely jako nedoručené. Zároveň vznesl námitku promlčení alespoň části nároku, když poukázal, že žaloba byla podána dne [datum], a žalované období zasahuje před dobu, za kterou je uplatňován příspěvek, a tento je promlčen.

3. Žalobkyně k popření řádného doručení toliko uvedla, že bylo na žalovaném, aby se s doručovanými písemnostmi seznámil. Není na ní, aby pátrala, kde se žalovaný skutečně zdržuje, nebo zdržoval.

4. Předně se soud zabýval námitkou promlčení. Jestliže je v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006). Soud se tedy nejprve zabýval námitkou promlčení, přičemž dospěl k závěru, že tato je na místě. Období, za které žalobkyně uplatňovala od [datum] do [datum] nárok na příspěvek, vzhledem k datu podání žaloby zasahuje 3 letou promlčecí lhůtu ve smyslu ust. § 629 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s ust. § 619 o. z. a ust. § 1958 o. z. Nárok žalobkyně je tedy v rozsahu 9 dní již promlčen. Soud tedy žalobu v této části zamítl (9 × 93).

5. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný byl od [datum] vlastníkem (provozovatelem) vozidla [registrační značka] (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum] a zjištěnými údaji o vozidle). Toto vozidlo bylo nejdéle do [datum] pojištěno u subjektu [pojišťovna] (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 12 390 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z informací, které měla žalobkyně k dispozici od pojišťoven (a z centrálního registru vozidel), zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel uvedeného vozidla, a k tomuto vozidlu nebylo v období od [datum] do [datum] uzavřeno povinné ručení. Vypočtenou částku určila tak, že denní sazba příspěvku činila podle daného typu vozidla 93 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum]). Tuto výzvu žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] pod podacím číslem [anonymizováno], přičemž toto číslo odpovídá označení uvedeného na výzvě k úhradě (prokázáno Informacemi o [anonymizováno] a výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum]). Výzva byla žalovanému zaslána na v tu dobu v informačním systému evidovanou adresu [adresa] (prokázáno zjištěnými údaji o vozidle; mezi účastníky nesporné). Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy, a byla vhozena do domovní schránky žalovaného. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalobkyně k úhradě příspěvku vyzývala žalovaného opakovaně, o čemž svědčí upomínky ze dne [datum] a [datum] (prokázáno předmětnou upomínkou). Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno předžalobní upomínkou a podacím archem). Ještě před zasláním předžalobní výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě spol. [právnická osoba] (výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum]). Kupní smlouvou předloženou žalovaným bylo toliko prokázáno, že ke dni [datum] převedl vlastnické právo k vozidlu na spol. [právnická osoba] (prokázáno kupní smlouvou č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] [číslo]).

6. Na základě předložených důkazů, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalovaný neměl v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení k vozidlu [registrační značka], jehož byl vlastníkem nebo provozovatelem. Žalobkyně žalovanému dne [datum] zaslala výzvu k zaplacení částky 12 390 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla. Denní sazba příspěvku činila podle daného typu vozidla 93 Kč (× 130 dní = celková výše příspěvku 12 090 Kč), náklady uplatnění činily 300 Kč. Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Žalovanému byla výzva k úhradě odeslána dne [datum]. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek.

7. Dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o odpovědnosti“) vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

8. Dle § 1 odst. 2 zákona o odpovědnosti (a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, (b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

9. Dle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti pojistitel (pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti), sděluje [anonymizováno] údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti nejméně v rozsahu údajů, které stanoví ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. Dle § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti [anonymizováno] sděluje údaje podle odstavce 1 týkající se vozidel, která podléhají registraci vozidel, Ministerstvu dopravy. Dle § 15 odst. 3 zákona o odpovědnosti Ministerstvo dopravy porovnává údaje podle odstavce 2 s údaji jím vedenými a sdělí [anonymizováno] výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích, které nebyly sděleny [anonymizováno], a to v rozsahu údajů podle odstavce 12 vedených v registru silničních vozidel. [anonymizováno] má právo požadovat sdělení i jednotlivých údajů vedených v registru silničních vozidel, jsou-li pro to důvody vyplývající z její působnosti podle tohoto zákona.

10. Dle § 4 odst. 3 zákona o odpovědnosti se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 2 odst. 1 písm. I) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč. Dle § 4 odst. 4 zákona o odpovědnosti osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Dle § 4 odst. 6 zákona o odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Dle § 4 odst. 7 zákona o odpovědnosti výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.

11. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

13. V daném případě byl v souladu s výše citovanými ustanoveními žalovaný, jako vlastník (provozovatel) tuzemského vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyzván k úhradě příspěvku za každý den porušení povinnosti plynoucí § 1 odst. 2 zákona o odpovědnosti. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které v souladu s účinnou právní úpravou řádně, včetně jejich výše, vyúčtovala. Žalovaný vozidlo sice převedl na třetí osobu, ale to až ke dni [datum]. V žalovaném období však byl stále jeho vlastníkem. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za to, že výzva žalobkyně k úhradě příspěvku, obsahovala veškeré zákonem předepsané náležitosti, avšak žalovaný ani po jejím doručení příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neuhradil. Žalovaný sice sporoval doručení výzvy k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, ale jeho argumenty neshledává soud opodstatněnými. Z provedeného dokazování, a především z jeho vlastního vyjádření, bylo jednoznačně zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána na adresu, kterou měl v dané době vedenu v informačním systému jako doručovací – jako adresu trvalého pobytu – [adresa]. Názor, že žalovaný se fakticky nezdržoval na této adrese, a proto se objektivně nemohl seznámit s doručovanou písemností, soud odmítl.

14. Je dlouhodobě zavedenou a akceptovanou rozhodovací i teoretiky přijímanou praxí, že projev vůle dojde na místě právního jednání nepřítomnému adresátovi, když dostane do sféry jeho dispozice, tj. když adresát má objektivní možnost se s projevem vůle seznámit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4835/2009). S poukazem na další s tímto spojené otázky, třeba připomenout, že není vyžadováno, aby se adresát přímo a prokazatelně seznámil s tímto projevem vůle, a naopak pouze postačí možnost seznámení se bez toho, aby se adresát ve skutečnosti s projevem vůle fakticky seznámil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Není tedy právně nezbytné, aby adresát své možnosti, resp. dosažitelnosti projevené vůle skutečně využil a s obsahem vůle se seznámil. Do sféry dispozice adresáta se tak dostane např. dopis obsahující projev vůle vhozením oznámení o jeho uložení na poště do této schránky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006). Dojití do dispoziční sféry adresáta nicméně prokazuje odesílatel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018). Projev vůle je třeba považovat za došlý v okamžiku, kdy se s ním adresát seznámí, popř. nastane-li takový okamžik dříve, kdy adresát získal objektivní možnost se s ním seznámit, tj. kdy lze za normálních, běžných okolností počítat s tím, že se s právním jedním seznámí. Z hlediska okamžiku dojití není rozhodné, zda adresát možnosti seznámit se s právním jednáním skutečně využije, a okamžik doručení nelze vázat na ochotu adresáta se s právním jednáním seznámit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011). Možnost seznámit se s obsahem nelze vyloučit, resp. popřít, jestliže adresát má sice v místě, kam projev vůle došel, své bydliště, resp. své sídlo (adresu pro doručování), ale v tomto místě se nezdržuje, bez ohledu na důvod, proč tomu tak je (srov. např. komentář Woters Kluwer k § 570 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dostupný v právním systému ASPI). Od okamžiku dojití adresát nese riziko, že v jeho dispoziční sféře dodatečně nastane okolnost, která mu zabrání se seznámit s obsahem zásilky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016). Existenci okolnosti vylučující dojití prokazuje naopak adresát (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019 sp. zn. 26 Cdo 3144/2018). Soudu judikatura Nejvyššího soudu ČR, která by celou takovou koncepci zcela obracela, a přenášela odpovědnost za znalost přesného pobytu (resp. momentálního zdržování se) adresáta na odesílatele, není zřejmá. Naopak i popsaná ustálená rozhodovací praxe je použitelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4016/2017).

15. Bylo prokázáno, že zásilka obsahující výzvu k úhradě příspěvku byla žalovanému doručována prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na jeho v tu dobu evidovanou (žalobkyni jedinou známou) adresu dne [datum]. Vzhledem k tomu, že adresát nebyl poštovním doručovatelem uvedeného dne zastižen, byla mu zásilka vhozena do poštovní schránky. Objektivní možnost seznámit se s obsahem psaní obsahujícího výzvu k úhradě tedy žalovaný prakticky získal tentýž okamžik po vhození zásilky do schránky. Nicméně vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila ani nenavrhla důkaz, kterým by byl nebo mohl být prokázán přesný den doručení, vychází soud v tomto případě z tzv. domněnky doby dojití upravené v ust. § 573 o. z., podle níž je zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb doručena třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě [datum]. Splatnost příspěvku a nákladů byla ve výzvě stanovena ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy, nastala by tedy ke dni [datum], přičemž žalobkyně odvozuje splatnost příspěvku a nákladů dokonce až ode dne [datum].

16. Okolnost, zda se na takto evidované adrese žalovaný v okamžiku doručování výzvy (a dalších upomínek) fakticky zdražoval, nemá z právního hlediska žádný význam. Z toho důvodu též soud zamítl provedení důkazů nájemní a pracovní smlouvou, které by měly prokazovat, že se fakticky zdržoval na jiné adrese. Do jeho dispozice se doručované písemnosti dostaly, a bylo jeho odpovědností, nebo dokonce volbou, zda a jak si zajistí možnost seznámit se s nimi. Žalobkyně v tomto směru učinila vše, co bylo v jejích silách, aby žalovaného vyzvala k plnění deklarovaných povinností. Byť nebyla v řízení zjištěna žádná okolnost svědčící, že by se žalovaný úmyslně přijímání poštovních zásilek vyhýbal, nezbavuje jej to odpovědnosti za jejich řádné přijímání. Tím méně to může být přičítáno k tíži odesílateli tedy.

17. Soud s ohledem na výše uvedené považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu výše specifikovaného příspěvku, stejně tak nárok úhradu nákladů na jeho uplatnění, za oprávněný, a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

18. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě pojistného nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2 o.s.ř. dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění (Srov. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014). Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno. Zastavuje-li soud řízení, zabývá se ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Tam, kde účastník zavinil zastavení řízení, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení. Použití § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně chování žalovaného. V daném případě tak lze dospět k závěru, že žalobkyně vzala podanou žalobu zpět z důvodu chování žalovaného, který počal situaci aktivně řešit až po podání žaloby. Teprve v den nařízeného jednání podal žalobu na určení vlastnického práva k vozidlu [anonymizováno], jejímž důsledkem bylo částečné zastavení řízení (nad to třeba podotknout, že v rámci obrany argumentoval i podáním žaloby na určení vlastnického práva k vozidlu, které zůstalo předmětem tohoto řízení). Zastavení řízení tudíž v daném případě zavinil žalovaný a je povinen hradit žalobkyni náklady předmětného řízení.

20. V tomto řízení se žalobkyně domáhala zaplacení příspěvku vlastníka popřípadě provozovatele motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že vlastníkem vozidla je osoba zapsaná jako provozovatel v registru silničních vozidel. Ani žalovaný sám nesporoval, že to byl právě on, kdo byl zapsán v registru k datu podání žaloby a tuto skutečnost také žalobkyně doložila výpisem zjištěných údajů o vozidle. Je logické, že žalobkyně neměla možnost se dozvědět před podáním žaloby, že žalovaný vozidlo převedl na jinou osobu. Přitom podle § 8 odst. 2 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je stanovena povinnost do deseti dnů od převodu vozidla podat oznámení nebo žádost o zápis změny do registru silničních vozidel.

21. V projednávané věci žalobkyně podala žalobu v situaci, kdy žalovaný byl zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník obou vozidel, k nimž nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Povinnost k úhradě příspěvku do garančního fondu má v takovém případě vlastník či provozovatel vozidla zapsaný v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 1 a 2 zákona), tedy v projednávané věci žalovaný. Této povinnosti se může zprostit pouze tak, že doloží okolnosti, které jeho povinnost k úhradě příspěvku vylučují (§ 4 odst. 7 zákona). Do doby, než tak učiní je povinen příspěvek zaplatit. Žalovaný okolnost vylučující jeho povinnost k placení příspěvku doložil, ač k tomu byl žalobkyní před podáním žaloby opakovaně vyzýván, až po zahájení tohoto řízení. V době zahájení řízení tak žalovaný měl povinnost, vzhledem k nedoložení důvodů pro zproštění se povinnosti k placení příspěvku, příspěvek zaplatit, a na žalobu je třeba ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. pohlížet jako na důvodnou. Důvodem zpětvzetí žaloby pak bylo chování žalovaného, který až po podání žaloby doložil okolnost (prodej vozidla), jež jej povinnosti platit příspěvek zprošťuje (Srov. např. usnesení Krajského soud v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 14 Co 173/2019). Není vyloučeno, že ke zpětvzetí dojde pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) i tehdy, nesplnil-li žalovaný (jiný účastník řízení) beze zbytku to, co bylo žalobním (nebo jiným) petitem v řízení uplatněno. Nejen žalobní petit, ale i žalobní tvrzení (důvody žaloby) vyjadřují, proč se žalobce (jiný navrhovatel) domáhá právě toho plnění, jež uplatňuje (Srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s.). Lze tak uzavřít, že žalobkyně vzala důvodně podanou žalobu zpět pro chování žalovaného, a proto je žalovaný podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni náhradu v řízení účelně vynaložených nákladů pro případ zpětvzetí žaloby, a ve zbývající části podle úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části.

22. Ve zbývající části, jež nebyla zastavena, soud převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (srov. DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s.

974. ISBN 978-80-7400 -107-9)

23. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 857 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 415 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 33 025 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 12 390 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 760 Kč ve výši 2 049,60 Kč.

24. Soud neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela žalobkyni odměna a paušální náhrada hotových výdajů (včetně DPH). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (Srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Opodstatněným soud neshledal přiznání náhrady za doplnění žaloby ze dne [datum]. V daném případě s ohledem na obsah žalobního návrhu a jeho doplnění je zřejmé, že žalobkyně mohla a měla rozhodné skutečnosti uvést již dříve v návrhu.

25. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění

Poučení