20 C 175/2020-91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupeného [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o částku 465 210 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 465 210 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení ve výroku I. uvedené částky se zmíněným příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Žalobce uvedl, že zmíněná částka představuje ušlý zisk spočívající v nenastalém zvětšení majetku žalobce, který by bylo možné, nebýt nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného před [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“), důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí z obvyklého nájemného, když předmětem posuzovaného řízení bylo určení neplatného oznámení žalobce o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 23. 9. 2011, kterého se domáhala [jméno] [příjmení] (nájemkyně bytu [číslo] nacházejícího se v domě [adresa] v ulici [adresa žalobkyně], který je ve vlastnictví žalobce) žalobou proti žalobci. V posuzovaném řízení šlo ve stručnosti o to, zda údaj o podlahové ploše předmětného bytu o rozloze 132,5 m uvedený v oznámení o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 23. 9. 2011 je správný či nikoliv. Soudem ustanovený znalec v roce 2018 zjistil, že podlahová plocha bytu činní 132,7 m a soudy obou stupňů na základě zjištěného minimálního rozdílu ve výměře podlahové plochy bytu o 0,2 m (to je 0,15 % celkové plochy bytu) ve prospěch nájemkyně (vedla by k nižšímu nájemnému) dovodily neplatnost oznámení o jednostranném zvýšení nájemného pro nesprávnost údaje o podlahové ploše bytu. Tento postup soudů žalobce považuje za příliš formalistický, jejich rozhodnutí za nespravedlivé, které fakticky stále zachovává a posvěcuje neústavní regulace nájemného v předmětném bytě (nájemkyně od roku 2011 dosud stále platí nájemné pouze ve výši 10 315 Kč za více jak 130 m byt v širším centru města), a to i 8 let poté, kdy došlo k úplné deregulaci nájemného v dané lokalitě. Žalobce poukázal na to, že v posuzovaném řízení došlo k prvnímu úkonu soudu ve věci až 5. 2. 2015, tj. více jak 3 roky po podání žaloby, další průběh byl provázen dlouhými prostoji a mezerami mezi jednotlivými jednáními, došlo i ke změně senátu, [anonymizována tři slova] [obec] ve věci rozhodl rozsudkem až dne 8. 2. 2019, to je více až po 7 letech od podání žaloby. Žalobce žádnou příčinu k jakýmkoliv průtahům nezavdal. O odvolání proti uvedenému rozsudku rozhodl [anonymizována tři slova] [obec] 19. 11. 2019 rozsudkem č.j. [číslo jednací], rozhodnutí ve věci samé nabylo právní moci dne 28. 12. 2019 a ohledně nákladů řízení v září 2020. Popsaný postup soudu tak nepřípustným a závažným způsobem omezil žalobce v jeho vlastnickém právu ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) a § 2 odst. 1 občanského zákoníku. Do pravomocného skončení řízení se žalobce totiž nemohl domáhat zvýšení nájemného soudní cestou a nepřiměřená délka řízení tak žalobci zapříčinila vznik majetkové škody v částce 465 210 Kč představující právě již zmíněný ušlý zisk z obvyklého nájemného, neboť pokud by nedošlo k průtahům v posuzovaném řízení, majetek žalobce by se bez jakýchkoliv pochybností o obvyklé nájemné (což bylo i smyslem deregulace nájemného, ke které v Brně došlo ke dni 31. 12. 2012) zvětšil. Výše nájemného měla odpovídat místním podmínkám tak, aby nedocházelo k diskriminaci mezi pronajímateli bytů s regulovaným nájemným a pronajímateli bytů s tržním nájemným (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 20/05, IV. ÚS 611/05, I. ÚS 711/05, IV. ÚS 111/06). Žalobce dále poukázal na ustálenou soudní judikaturu, která v souvislosti s průtahy řízení dovodila, že ušlým ziskem může být i ztráta příjmu za pronájem nemovitostí, přičemž výše náhrady se v takovém případě odvíjí od částky, kterou v předmětném období poškozeným za obvyklých okolností v daném místě mohl získat na nájemném podle běžným průměrům odpovídající platné nájemní smlouvy (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2012 sp. zn. 28 Cdo 2460/2010). V této souvislosti žalobce nechal vypracovat znalecký posudek č. 754/6/20 ze dne 18. 5. 2020 u soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která určila výši obvyklého nájemného v předmětném bytě v letech 2014 až 2020 takto: rok 2014 nájemné dle posudku 16 000 Kč, ve skutečnosti v částce 10 315 Kč, rozdíl je v částce 5 685 Kč, půlroční rozdíl v částce 34 110 Kč; v roce 2015 nájemné dle posudku 16 500 Kč, ve skutečnosti v částce 10 315 Kč, rozdíl je v částce 6 185 Kč a roční rozdíl v částce 74 220 Kč; v roce 2016 nájemné dle posudku v částce 17 000 Kč, ve skutečnosti v částce 10 315 Kč, rozdíl je tak v částce 6 685 Kč, roční rozdíl v částce 80 220 Kč; v roce 2017 nájemné dle posudku v částce 17 500 Kč, ve skutečnosti v částce 10 315 Kč, rozdíl je tak v částce 7 185 Kč a roční rozdíl v částce 86 220 Kč; v roce 2018 nájemné dle posudku v částce 18 000 Kč ve skutečnosti v částce 10 315 Kč, rozdíl v částce 7 685 Kč a roční rozdíl v částce 92 220 Kč; v roce 2019 nájemné dle posudku v částce 18 500 Kč, ve skutečnosti v částce 10 315 Kč, rozdíl v částce 8 185 Kč, roční rozdíl v částce 98 220 Kč Celkem po součtu ročních rozdílu se jedná o částku 465 210 Kč. Tato škoda vznikla žalobci následkem nesprávného úředního postupu, neboť pokud by soud rozhodl v zákonem přiměřené lhůtě, mohl žalobce důvodně očekávat, že již od této doby se bude jeho majetek zvyšovat o obvyklé nájemné za pronájem předmětného bytu. Jedná se škodu, jejíž příčinu lze spatřovat v nesprávném úředním postupu a vznik odpovědnosti státu podle zákona tak nemůže být vyloučen (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2012 sp. zn. 28 Cdo 2460/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 28 Cdo 399/2010).

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že podáním doručeným žalované dne 15. 6. 2020 žalobce uplatnil nárok jednak na poskytnutí zadostiučinění v částce 140 000 Kč, jakožto náhrady nemajetkové újmy a dále náhradu škody v částce 532 692 Kč představující ušlý zisk z obvyklého nájemného z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná uvedla, že celkovou délku posuzovaného řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a dospěla k závěru, že částka 140 000 Kč je nepřiměřeně vysoká a odpovídající zadostiučinění v penězích by mělo být v částce 103 500 Kč. Tvrzený nárok žalobce na náhradu materiální újmy shledala žalovaná nedůvodným. Žalovaná krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že nenese žádnou odpovědnost za skutečnost, že tamní žalobkyně (jakožto nájemce předmětného bytu č. 7) neplatila družstvu, tj. žalobci, nájem za byt. Pokud nájemné nebylo hrazeno, je na žalobci, aby se svého nároku domáhal soudní cestou v podobě samostatné žaloby. Žalobce, konkrétně netvrdí a neprokazuje, z jakého důvodu se dle svých tvrzení nemohl domáhat zvýšení nájemného soudní cestou na nájemci a vyčkával až na ukončení posuzovaného řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 15. 6. 2020 adresovaným žalované uplatňoval nárok na náhradu imateriální a materiální újmy nesprávným úředním postupem způsobeným nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Žalovaná nesporovala, že dopis byl žalované doručen 15. 6. 2020. Žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 1.12.2020, ve kterém dospěla k závěru, že nárok na náhradu majetkové újmy v částce 532 692 Kč, která má představovat škodu v podobě ušlého zisku z obvyklého nájemného nelze považovat za důvodný. Dále uvedla, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, za což žalobci bude poukázána částka 103 500 Kč na účet uvedený v žádosti.

4. Ze znaleckého posudku vyhotoveného 18. 5. 2020 s doložkou ve smyslu § 127a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vypracovaného Mgr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že výše obvyklého nájemného za užívání bytu č. 7 na adrese [adresa žalobkyně], od roku 2013 do současnosti je následující: v roce 2013 v částce 15 877 Kč měsíčně, v roce 2014 v částce 16 000 Kč měsíčně, v roce 2015 v částce 16 500 Kč měsíčně, v roce 2016 v částce 17 000 Kč měsíčně, v roce 2017 v částce 17 500 Kč měsíčně, v roce 2018 v částce 18 000 Kč měsíčně, v roce 2019 v částce 18 500 Kč měsíčně, v roce 2020 v částce 19 000 Kč měsíčně. V roce 2012 se jedná o nájemné, jehož výše byla regulována a jako maximální byla stanovena částka 15 877 Kč měsíčně. Pokud by nájemník umožnil renovaci bytu, pak by se nájemné pohybovalo v částkách 21 900 Kč až 26 900 Kč.

5. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 29. 12. 2011 byla [anonymizována tři slova] [obec] doručena žaloba žalobkyně [jméno] [příjmení] proti žalované [název žalobkyně], kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti zvýšení nájemného ze dne 23. 9. 2011 pro byt č. 7 nacházející se v [anonymizována dvě slova] [adresa] v [obec]. Spolu s žalobou žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 43 C 1/2012. Dne 17. 1. 2012 soud pověřil asistenta soudce k rozhodnutí o osvobození žalobkyně od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Dne 30. 1. 2012 vyzval soud žalobkyni k doložení majetkových poměrů. Dne 23. 2. 2012 bylo soudu doručeno vyplněné prohlášení o majetkových poměrech. Dne 15. 3 2012 byla žalobkyně osvobozena od soudních poplatků, a byl jí ustanoven zástupce JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 2. 7. 2012 byl soudu žalovaným zaslán dotaz na stav řízení. Dne 23. 11. 2012 byla žalovanému zaslána žaloba a výzva k vyjádření se k žalobě. Dne 20. 12. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Dne 3. 1. 2013 bylo vyjádření žalovaného zasláno na vědomí žalobkyni. Z úředního záznamu ze dne 2. 8. 2013 vyplývá, že vzhledem k většímu množství neskončení starších věcí senátu 43 C nelze zatím stanovit datum nařízeného jednání. Dne 23. 6. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně. Dne 31. 7. 2014 byl soudu doručen dotaz žalovaného, kdy lze očekávat nařízení jednání. Dne 5. 3. 2015 byl soudu doručen návrh žalovaného na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to nařízení jednání. Dne 6. 3. 2015 bylo nařízeno jednání na 5. 5. 2015. Dne 13. 3. 2015 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání z důvodu dlouhodobě plánované dovolené právní zástupkyně žalovaného. Dne 17. 3. 2015 bylo jednání odročeno na 12. 5. 2015. Dne 12. 5. 2015 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování a výslechu žalobkyně. Dne 22. 9. 2015 byl soudu doručen dotaz žalovaného, kdy lze očekávat nařízení jednání. Z úředního záznamu ze dne 8. 10. 2015 se podává, že soudce čerpal dovolenou, následně došlo ke stěhování kanceláře a odpojení IT systému v důsledku havárie. (Není řečeno, v jakém datu či v jakých termínech.) Dne 4. 12. 2015 byl soudu doručen návrh žalovaného na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to nařízení jednání. Dne 8. 12. 2015 byl nařízen výslech žalobkyně na 8. 2. 2016, a to na místě samém, na adrese [adresa žalobkyně]. Dne 16. 12. 2015 byl soudu doručen návrh žalobkyně na ustanovení znalce za účelem zjištění výměry bytu žalobkyně při výslechu žalobkyně dne 9. 2. 2016. Dne 13. 1. 2016 byl soudem ustanoven znalec. Dne 9. 2. 2016 proběhlo jednání na místě samém, byla vyslechnuta žalobkyně a znalec přistoupil k zaměření místnosti. Dne 19. 2. 2016 byl soudu doručen znalecký posudek. Dne 14. 3. 2016 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům řízení. Dne 21. 3. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně ke znaleckému posudku. Dne 26. 4. 2016 soud přiznal znalci znalečné. Dne 20. 10. 2016 byl soudu doručen dotaz žalovaného, kdy lze očekávat nařízení dalšího jednání. Dne 4. 11. 2016 bylo nařízeno jednání na 10. 1. 2017. Dne 27. 12. 2016 bylo jednání přeloženo na 2. 2. 2017 bez uvedení důvodu. Dne 2. 2. 2017 proběhlo jednání, na kterém byl vyslechnut znalec a svědci. Dále byl znalcem předložen vypracovaný dodatek ke znaleckému posudku a jednání bylo odročeno z důvodu změny v obsazení senátu. Dne 6. 3. 2017 byl soudu doručen dotaz žalovaného, kdy lze očekávat nařízení dalšího jednání. Dne 16. 3. 2017 reagoval soud na dotaz žalobce tak, že sdělil, že termín jednání bude stanoven s ohledem na změnu v obsazení senátu 43 C. Dne úředního záznamu ze dne 31. 7. 2017 byla s účinností od 1. 7. 2017 věc přidělena Mgr. [příjmení], předsedkyni senátu 43 C. Dne 4. 3. 2018 byla soudu doručena žádost žalobkyně o nařízení jednání na květen nebo červen 2018. Dne 6. 3. 2018 bylo nařízeno jednání na 20. 6. 2018. Dne 21. 5. 2018 bylo jednání odročeno na 25. 7. 2018 z organizačních důvodů. Dne 25. 7. 2018 proběhlo jednání, které bylo odročeno na 30. 10. 2018 za účelem poskytnutí lhůty účastníkům k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Dne 31. 8. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k protokolu o jednání. Dne 3. 9. 2018 vznesl soud dotaz na znalce ohledně nesrovnalosti v dodatku znaleckého posudku. Dne 12. 9. 2018 bylo soudu doručeno podání znalce, kterým reagoval na dotaz soudu. Dne 27. 9. 2018 bylo jednání nařízené na den 3. 10. 2018 odročeno na 19. 10. 2018 z organizačních důvodů pro nepřítomnost soudkyně. Dne 19. 10. 2018 proběhlo jednání, které bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty 15 dnů zástupcům účastníků k předložení vyjádření ke znaleckému posudku, a to na 21. 11. 2018. Dne 21. 11. 2018 proběhlo jednání, na kterém byl vyslechnut znalec a jednání bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na 8. 2. 2019. Dne 27. 11. 2018 bylo uloženo znalci, aby doplnil znalecký posudek. Znalecký posudek byl doplněn dne 16. 1. 2019. Dne 8. 2. 2019 proběhlo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým soud určil, že oznámení o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 23. 9. 2011 pro byt č. 7, který se nachází v [anonymizována dvě slova] [adresa], je neplatné (výrok I.). Rozhodl, že žaloba na určení, že oznámení o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 18. 10. 2010 pro byt č. 7, který se nachází v [anonymizována dvě slova] [adresa] v [obec], je neplatné, se zamítá (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] na náhradně nákladů řízení částku 863 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). A žalovanému uložil povinnost zaplatit [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.). Výrok II. nabyl právní moci 25. 5. 2019. Dne 21. 5. 2019 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného proti rozsudku [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 8. 2. 2019. Dne 3. 6. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání. Ten byl uhrazen dne 10. 6. 2019. Dne 6. 8. 2019 byla věc předložena k rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec]. Dne 19. 11. 2019 proběhlo jednání před odvolacím soudem, na kterém došlo k vyhlášení rozsudku, kterým soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a V. potvrdil (výrok I.), a dále rozhodl, že ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení se rozsudek prvního soudu zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací k dalšímu řízení (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 12. 2019. Usnesením ze dne 6. 4. 2020 [anonymizována tři slova] [obec] rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit České republice [anonymizována tři slova] [obec] na náhradě nákladů řízení na znalečném částku 863 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.). Dále rozhodl, že Česká republika [anonymizována tři slova] [obec] nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v souvislosti s ustanoveným zástupcem žalobkyně (výrok III.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice [anonymizována tři slova] [obec] na náhradě nákladů odvolacího řízení 100% nákladů v souvislosti s ustanoveným zástupcem žalobkyně, jejichž výše bude určena samostatným usnesením (výrok IV.). Usnesení nabylo právní moci dne 5. 5. 2020. Dne 22. 5. 2020 soud vyzval právního zástupce žalobkyně k doložení vyúčtování odměny za zastupování. Dne 15. 6. 2020 soud urgoval doložení vyúčtování odměny k zastupování. Dne 16. 6. 2020 bylo soudu doručeno vyúčtování odměny za zastupování. Usnesením ze dne 2. 7. 2020 byla právnímu zástupci žalobkyně přiznána odměna za zastupování. Dne 2. 9. 2020 bylo usnesením rozhodnuto o výši nákladů řízení dle výroku IV. usnesení ze dne 6. 4. 2020. Uvedené bylo zjištěno ze spisu [anonymizována tři slova] [obec], sp. zn. [spisová značka].

6. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

7. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce požadoval zaplacení částky 465 210 Kč jakožto náhrady škody v podobě ušlého zisku, kterého by za běžného chodu věcí dosáhl z obvyklého nájemného za předmětný byt, v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

8. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím /nesprávným úředním postupem/ a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011).

9. Co se týká prvého z uvedených předpokladů, žalobce sice vymezil nesprávný úřední postup, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008), jednak v časové prodlevě od podání žaloby do konání prvního jednání ve věci, nicméně se již nezmínil, že od podání žaloby soud musel řešit navrhované osvobození žalobkyně od soudních poplatků, která byla nakonec osvobozena dne 15. 3. 2012 a zároveň jí byl také ustanoven zástupce z řad advokátů. Dále obecně poukázal na to, že průběh posuzovaného řízení provázely dlouhé prostoje a mezery mezi jednotlivými jednáními. Žalobce dále za nesprávný úřední postup označil průtahy v době od podání odvolání proti rozsudku ze dne 8. 2. 2019 (odvolání bylo soudu doručeno dne 21. 5. 2019), o kterém bylo rozhodnuto 19. 11. 2019 a dále do rozhodnutí o nákladech řízení v září 2020. Ze spisu posuzovaného řízení však vyplynulo, že dne 3. 6. 2019 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 19. 11. 2019, v jehož závěru soud rozhodl rozsudkem, dne 6. 4. 2020 bylo rozhodnuto o nákladech řízení a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 5. 2020, dne 22. 5. 2020 byla učiněna výzva k doložení vyúčtování, dne 2. 7. 2020 bylo rozhodnuto o odměně za zastupování a dne 2. 9. 2020 o výši nákladů řízení. V žalobcem uvedeném období soud průtahy mezi jednotlivými úkony soudu neshledal, tyto byly činěny v přiměřených lhůtách i s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve věci také rozhodoval soud vyššího stupně a samotná skutečnost, že ve věci rozhoduje soud vyššího stupně, pak objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu potřebou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení, pro dobu nutnou k vydání rozhodnutí, jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení.

10. Nesprávný úřední postup v podobě průtahů mezi jednotlivými úkony soudu byl v posuzovaném řízení zjištěn v době ode dne 3. 1. 2013, kdy soud zaslal vyjádření žalovaného na vědomí žalobkyni do 6. 3. 2015, kdy soud ve věci nařídil jednání, dále v době od 12. 5. 2015, kdy jednání bylo odročeno na neurčito do 8. 12. 2015, kdy soud nařídil výslech žalobkyně na místě samém, dále v době od 26. 4. 2016, kdy soud rozhodl o znalečném do 4. 11. 2016, kdy bylo ve věci nařízeno jednání, dále v době od 2. 2. 2017, kdy ve věci proběhlo jednání do 6. 3. 2018, kdy ve věci bylo nařízeno další jednání, jak bylo zjištěno ze spisu posuzovaného řízení. Takto zjištěný nesprávný úřední postup však žalobce nekonkretizoval a je tak otázkou, zda v příčinné souvislosti s takto zjištěným a žalobcem ale nevymezeným nesprávným úředním postupem vznikla žalobci tvrzená škoda v podobě ušlého zisku.

11. Žalobce takto zjištěný nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení nevymezil, ale obecně poukázal na nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, jakož i na výše tvrzený nesprávný úřední postup, který však soud jako nesprávný úřední postup neshledal. Bylo proto na žalobci, aby prokázal konkrétní nesprávný úřední postup, jakož i vznik škody v podobě tvrzeného ušlého zisku a existenci příčinné souvislosti mezi konkrétním nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení a ušlým ziskem.

12. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nebylo škodné události - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Charakter ušlého zisku má i majetková újma představovaná ztrátou majetkového přínosu, který poškozený jakožto věřitel mohl od svého dlužníka očekávat při obvyklém sledu událostí, nebýt nesprávného úředního postupu. Vznik škody na straně věřitele v takovém případě předpokládá, že jeho právo na plnění proti dlužníkovi není uspokojeno, resp. že jeho pohledávka se stala nevymahatelnou. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat, a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4734/2008).

13. Žalobce k tvrzenému ušlému zisku předložil znalecký posudek Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 18. 5. 2020, ze kterého vyplývá výše nájemného za užívání bytu č. 7 na adrese [adresa žalobkyně]. Žalobce z tohoto posudku dovodil vznik ušlého zisku v období let 2014 až 2019. Ušlý zisk má dle žalobce podobu nájemného, jehož by se žalobce mohl domáhat, pokud by posuzované řízení skončilo dříve. Posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobci zahájeno dne 23. 11. 2012, žalobce však požadoval ušlý zisk již od roku 2013, přestože posuzované řízení muselo po určitou dobu trvat a je tak zřejmé, že minimálně ušlý zisk za rok 2013 není důvodný. Nicméně žalobce měl konkrétně vymezit nesprávný úřední postup, v jehož příčinné souvislosti měla na jeho straně vzniknout škoda v podobě ušlého zisku a nikoli pouze obecně poukázat na nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. V této souvislosti nelze přesně stanovit výši ušlého zisku, když není tvrzen konkrétní nesprávný úřední postup v podobě konkrétních průtahů a o jaký časový úsek mohlo posuzované řízení skončit dříve, a v jejichž příčinné souvislosti měla žalobci vzniknout škoda. Z předloženého znaleckého posudku tak není možné zjistit konkrétní existenci ušlého zisku za konkrétně tvrzený nesprávný úřední postup či tvrzené nesprávné úřední postupy v posuzovaném řízení, když žalobce toto nespecifikoval. Zároveň není ani zřejmé, co žalobci bránilo v tom, domáhat se zvýšení nájemného za další období, když předmětem posuzovaného řízení byla neplatnost oznámení o zvýšení nájemného za rok 2011, jakož ani to, zda nájemce žalobci platil nájemné a pokud tak nečinil, nemůže být stát za to odpovědný podle zákona, neboť zde absentuje příčinná souvislost. K jednání, které se ve věci konalo dne 25. 8. 2021 se žalobce nedostavil a nemohlo mu být poskytnuto poučení ve smyslu § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k doplnění skutkových tvrzení a důkazů.

14. Za takto zjištěného skutkového stavu nebyly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona, a soud proto žalobu pro její nedůvodnost ve výroku I. zamítl.

15. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 600 Kč za dva úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 26. 2. 2021, účast na jednání dne 25. 8. 2021). Ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.

Poučení