20 C 18/2024 - 92

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] doručovací adresou [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro zaplacení 54 820 Kč s příslušenstvím[Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úroky z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbách: 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení; 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení; 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (80 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([jméno FO] [jméno FO]) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Dále plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (15 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle kupní smlouvy od předchozího vlastníka) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Dále plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (104 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Dále plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (103 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([jméno FO] [jméno FO]) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Dále plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (91 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle kupní smlouvy od předchozího vlastníka) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Dále plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (139 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([jméno FO] [jméno FO]) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Dále plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (105 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Dále plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (92 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno] neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Dále plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (77 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno] neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]).

2. Soud musel žalobkyni vyzvat k doplnění důkazních návrhů, neboť při více jak 6 nárocích žalobkyni některé důkazy chybí (zřejmě z kapacitních důvodů datové zprávy) a administrativa advokátní kanceláře se je neobtěžuje doplnit bez výzvy soudu sama další datovou zprávou. Případně mohlo být důvodem nezaslání listin k nárokům 7 až 9 i případné uvědomění si žalobkyně, že obesílala chybné adresy, a pokus zamaskovat své pochybení před soudem pro případ, že nebude podklady důsledně zkoumat.

3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soudu se nicméně podařilo ji kontaktovat a sdělila pro doručení adresu jinou (č. p. 791) a na takové adrese jí bylo doručeno do vlastních rukou. K nároku se písemně nevyjádřila, ačkoliv telefonicky avizovala, že z těchto vozidel má pouze jedno.

4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. [spisová značka]). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované v každém jiném řízení (např. nyní probíhá od shodné žalobkyně řízení pod sp. zn. [spisová značka] pro [částka], EPR [č. účtu] pro [částka] a EPR [č. účtu] pro [částka]) adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud zkusí obesílat (což při ceně přes [částka] za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit, či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu. Takto žalovaná promeškala příležitost prokázat tvrzení, která sama naznačila. Ke skutečnostem, k nimž soud přihlíží z moci úřední (prekluze aj.), soud přihlíží bez ohledu na její nechuť zabývat se nárokem, který zavinila a který musí soud projednávat.

5. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jako vlastník a provozovatel osobního automobilu [jméno FO] [jméno FO] se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 81 kW a maximální hmotností 1 845 kg s RZ [SPZ] (nároky 1, 4 a 6) jak výše neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] (č. l. 38), [datum] (č. l. 29) a [datum] (č. l. 73) žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částek [částka], [částka] a [částka]. Žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] (č. l. 40) a [datum] (č. l. 37), doručovanými rovněž na tehdy platnou adresu trvalého pobytu žalované. Dále byla dne [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba]., kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) zpravidla na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Přitom tyto upomínky ani nesplňují všechny zákonné náležitosti výzvy (§ 4 odst. 7 tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb.), nemohou tedy v případě obeslání správné adresy ani přivodit následek včasného uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku [částka], na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Současně byly touto agenturou zaslány upomínky i na adresy s č. p. 720 a 819, což jsou historické adresy trvalého pobytu žalované (tato agentura se snaží obesílat i další adresy, nepátrá však po aktuální, pouze využívá adresy od žalobkyně, která sama k jedné osobě mnohdy obesílá více různých, viz dále). Dne [datum] (č. l. 55) a [datum] (č. l. 54) zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

6. Upomínky č. l. 32 a 34 ke 4. nároku zasílala žalobkyně na č. p. 725, kterou měla žalovaná v registru obyvatel jen do dubna 2021. Stejně tak na neaktuální adresu mířila upomínka od advokáta č. l.

51. To však již řádné uplatnění nároku nemohlo zmařit.

7. Pokud se týká nároků 1., 4. a 6., zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je ohledně 1., 4. a 6. nároku zcela důvodná, a proto jí vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaná některé vozidlo již nevlastnila, či v rozhodné době dokonce již bylo fakticky zničeno (o čemž poplatníky ve výzvách povinně poučuje žalobkyně a soud tak nečiní poučení o hmotném právu, pouze rekapituluje zákonné náležitosti uplatnění nároku a současně reflektuje ústní vyjádření žalované dle úředního záznamu č. l. 82), žalovaná bez zjevného důvodu procesně promeškala. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky.

8. Pokud se týká 3. nároku, soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jako vlastník a provozovatel osobního automobilu VW Golf Variant se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 66 kW a maximální hmotností 1 845 kg s RZ jak výše neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] (č. l. 28) žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka]. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum] (č. l. 31), doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného.

9. Upomínku č. l. 33 ze dne [datum] zasílala žalobkyně opět na č. p. 725, kterou však měla žalovaná v registru obyvatel jen do dubna 2021. Toutéž vadou pak trpí předžalobní upomínka od zástupce žalobkyně ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne [datum]. To však již řádné uplatnění nároku nemohlo zmařit.

10. Pokud se týká 5. nároku, soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jako vlastník a provozovatel osobního automobilu VW Golf Variant se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 66 kW a maximální hmotností 1 845 kg s RZ jak výše neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalované vyplynulo z kopie kupní smlouvy č. l. 27, dle které vozidlo zakoupila od [jméno FO] dne [datum] (ve smlouvě je uvedena adresa žalované s č. p. 725). Výzvou ze dne [datum] (č. l. 30) žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka]. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] a [datum], doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dále byla dne [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba]., kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) zpravidla na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Přitom tyto upomínky ani nesplňují všechny zákonné náležitosti výzvy (§ 4 odst. 7 tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb.), nemohou tedy v případě obeslání správné adresy ani přivodit následek včasného uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku [částka], na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

11. Upomínky č. l. 35 a 36 ze dne [datum] a [datum] zasílala žalobkyně opět na č. p. 725, kterou však měla žalovaná v registru obyvatel jen do dubna 2021. Toutéž vadou pak trpí předžalobní upomínka od zástupce žalobkyně ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne [datum] (č. l. 61). To však již řádné uplatnění nároku nemohlo zmařit.

12. Pokud se týká nároků 2., 7., 8. a 9., soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dle registru obyvatel (č. l. 16) má žalovaná adresu trvalého pobytu jak v záhlaví shora od [datum]. Předtím měla ve shodné ulici trvalý pobyt na č. p. 763, 819, 749, 725, 733, 759, 785, 720 a 793. Na kartě údajů č. l. 25 (2. nárok) je u osoby žalované uvedena adresa s č. p. 759 a datum „Období pův. obeslaný“ [datum] a žalobkyně se tak opět usvědčila z toho, že údaj z registru vozidel u žalované několik let neaktualizovala, neboť odpovídá adrese trvalého bydliště právě z té doby. Na kartě údajů č. l. 24 je u osoby žalované uvedena adresa s č. p. 725 a datum „Období pův. obeslaný“ [datum] a žalobkyně se i zde opět usvědčila z toho, že údaj z registru vozidel u žalované několik let neaktualizovala, neboť odpovídá adrese trvalého bydliště právě z té doby. U jiných vozidel současně žalovanou již obesílala na aktuální adresy, i v této věci tak demonstrovala, jak nesystematicky má nastaveny své procesy a jak problémy, vyplývající z četných rozhodnutí, v zájmu kvantity a zachování stávajícího softwaru a administrativních postupů ignoruje. Nadto se mnohdy se její pracovníci dopouští jen obtížně pochopitelných chyb z nepozornosti, neboť v jiných případech byly adresy různým způsobem komoleny a zjevně byly do systému přepisovány z kupní či pojistných smluv ručně, ledabyle a bez následné kontroly (i pouhého faktu, zda vůbec odpovídají existujícímu místu). Soud žalobkyni ke sdělení původu adresy v tomto řízení vyzývat nemusel, neboť jejich původ byl zřejmý. Nejpozději v květnu 2021 měla žalobkyně vycházet ze správné adresy trvalého bydliště, což nečinila. Podobné chyby jsou bohužel velmi časté a soud z těchto důvodů značnou část nároků zamítá. Nepochybně tedy značná část nároků u soudů končí spoluzaviněním žalobkyně a tedy zbytečně. Jelikož se však žalobkyně nechává zastupovat advokáty a na bezpočet předchozích upozornění na tento tristní stav nereaguje (pokud je vůbec svými advokáty s obsahy rozsudků seznamována), zjevně nemá motivaci způsob vykonávání své agendy měnit.

13. Výzvy k těmto čtyřem nárokům (č. l. 39, 74, 75 a 76) adresovala žalobkyně právě na takové neaktuální adresy s č. p. 759 a třikrát na 725. Tamtéž dále zaslala upomínku ze dne [datum] (č. l. 41), když o dokládání upomínek u nároků 7., 8. a 9. soud ani neusiloval, neboť nemají všechny nezbytné náležitosti výzvy (již první upomínka obsahuje kratší lhůtu ke splnění, než ukládá § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb.). Dále byla dne [datum], [datum] a [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba]. (č. l. 45, 46 a 47), kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) zpravidla na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Zde sice došlo k pokusu o obeslání tří různých adres, všechny ale byly historické, z předchozích pokusů o upomínání. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku [částka], na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Zde ani jedna výzva od této agentury nesměřovala na adresu správnou (ač se příležitostně do správné strefí). Nicméně tyto upomínky rovněž nesplňují všechny zákonné náležitosti výzvy (§ 4 odst. 7 tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb.), nemohou tedy v případě obeslání správné adresy ani přivodit následek včasného uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě. Dne [datum] (č. l. 58) zástupce žalobkyně ohledně 2. nároku odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne - opět ale na shodnou neaktuální adresu. Chybějící výzvy k nárokům 7., 8. a 9. soud soud doplnit rovněž nevyžadoval, neboť ani ty nemají všechny zákonné náležitosti výzvy (§ 4 odst. 7 tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb.) a nemohly by výsledek řízení změnit (nadto právní zástupkyně pravidelně opakuje shodnou adresu, jako žalobkyně v původní výzvě a nereaguje ani na jiné adresy, užité agenturou [právnická osoba].).

14. Z jiných řízení této žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně adresy mnohdy získá např. přepisem z historické kupní smlouvy či historické pojistné smlouvy, současně však u dalšího vozidla žalované může i nadále evidovat odlišnou adresu. V jiné věci se zdá, že naopak přiřadila jinou adresu od jiného vozidla (případně může jít chybu, která se žalovaným ani nemusí souviset, neboť jde o ručně zadávané údaje). Ve věci sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] soud dokonce zjistil, že dvě odlišné adresy je žalobkyně schopna vést u shodného vozidla shodného vlastníka, přestože jde o nároky z bezprostředně následujících krátkých časových úseků a vymáhané částečně souběžně. Tak tomu bylo i v tomto řízení sp. zn. [spisová značka] (nárok 5. vs. 7., 8. a 9.). Ve sp. zn. [spisová značka] zdejšího soudu výzvu ke shodnému vozidlu a za období [datum] až [datum] zasílala dne [datum] na správnou adresu a upomínku pak zasílala dne [datum], tedy až poté, co již v souběžné věci používala adresu jinou - zkomolenou. Je zřejmé, že informační systém žalobkyně vykazuje zcela fatální nedostatek a adresní data jednotlivých nároků neporovnává/neaktualizuje. Fatální je většinou bohužel pro občany, pro žalobkyni jen v případě obezřetnosti soudu.

15. Soudu je z desítek předchozích řízení již známo, že žalobkyně (a agentura [právnická osoba]., i její právní zástupkyně) zjišťuje adresu u každého nároku zpravidla pouze jednou, a to z registru vozidel, případně z kupní smlouvy, pojistné smlouvy či jiného zdroje, který zcela arbitrárně uzná za vhodný. Překvapivě takové adresy nesjednocuje pro osobu, ale někdy ani pro shodné vozidlo, což se soudu nezdá praktické a logické. Různé adresy pro různá vozidla mohou mít v některých situacích opodstatnění (vozidlo může mít shodného vlastníka, ale různého provozovatele apod.). Různé adresy u shodného vozidla při paralelním vymáhání však již žalobkyně nemůže obhájit žádným logickým argumentem. V předmětné věci se na jednání žalobkyně podepsala skutečnost, že žalovaná poměrně často mění adresu trvalého bydliště, zatímco žalobkyně u každého jednotlivého nároku vychází jen z údaje ve svém informačním systému (který již tedy může být zastaralý či pocházet z nepřípustného zdroje). Dle vyjádření registru obyvatel je soudu známo, že je v něm zapisována výhradně adresa trvalého pobytu (a nikoliv tedy již případná adresa doručovací), přebíraná z registru obyvatel. Zjišťování povahy či okolností pochybení žalobkyně však není smyslem nalézacího řízení, kterým je pouze povinnost posoudit splnění zákonných náležitostí uplatnění výzvy a z moci úřední zohlednit případnou prekluzi nároku (§ 654 odst. 1 věta druhá o. z.) v roční lhůtě. Žalobkyně lustruje pouze registr vozidel, nikoliv podkladový registr obyvatel – do něhož měla do března 2024 zákonem umožněn přístup. Nedochází tedy k opakovanému zjišťování adresy, nedochází pravidelně ke sjednocování údaje o adrese, a především nedochází ke zjišťování údaje o trvalém bydlišti (či doručovací adrese) z registru obyvatel. A to dokonce ani v případech, kdy je adresa zjištěna z historické kupní smlouvy či historické pojistné smlouvy a není tedy žádným způsobem závazná, pokud nedojde k prokazatelnému doručení do vlastních rukou (čímž není ani záznam „dodáno adresátovi“ ve službě Sledování zásilky [právnická osoba].). Překvapivě nedochází ani k účelnému pokusu o kontaktování poplatníků, přestože prakticky v každé pojistné smlouvě je uváděno faktické bydliště, telefonický a emailový kontakt (a soudu se tak poměrně jednoduše daří účastníky těchto řízení kontaktovat), nadto vychází ze smluv, které jsou již podstatně starší než v době vzniku nároku žalobkyně.

16. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, resp. jak se ukazuje v projednávané věci, vychází zřejmě již jen ze své vlastní databáze, kterou v tomto případě zřejmě od roku 2020 ani neaktualizovala, ačkoliv § 15 odst. 7 tamtéž počítá s měsíční aktualizací údajů a ačkoliv žalovanou obesílala ještě ve druhé polovině roku 2023. Totéž lze konstatovat i k údajům v živnostenském rejstříku a totéž soud v řízení sp. zn. [spisová značka] zjistil i ve vztahu k sídlu právnické osoby, u kterých lze shodně dovozovat jejich průpis do registru vozidel. To ostatně odpovídá zjevně mechanickému provádění agendy vymáhání těchto nároků jak u žalobkyně, tak u advokátní kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], které je třeba někdy výzvy zasílat opakovaně a apelovat, aby byly svěřeny k vyřízení osobě, schopné pochopit smysl procesní výzvy a nezaslat pouze vzorovou odpověď, opakující tvrzení formulářového návrhu. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. [spisová značka]) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města [adresa], že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Žalobkyně i tato právní zástupkyně si toho z desítek (či spíše stovek) tisíc dosavadních řízení již musí být mnoho let dobře vědomy, zjevně to však ignorují, spoléhaje na úspěch v převážné většině řízení. Žalobkyně přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). [adresa] se takový přístup slučuje s povinností řádného hospodáře však není otázkou pro toto řízení - orgánem dozoru nad činností žalobkyně však není veřejné mínění ani soudy, ale Česká národní banka.

17. Výpisy žalobkyně k vozidlům nejsou skutečným výpisem z veřejného registru (vozidel), ačkoliv to žalobkyně před soudy jejich formulacemi předstírá („zjištěné údaje“, „přijato dne“), resp. neurčitými tvrzeními navozuje („dovoluje si zdvořile navrhnout soudu, aby si případně sám vyžádal výpis z registru silničních vozidel“), ale toliko stavem vlastní databáze žalobkyně, která do ní zapisuje údaje z jiných zdrojů dat - dle míry chybovosti zřejmě ručně. Případně je nijak neaktualizuje a v lepším případě se dotazuje u každého nároku pouze jednou, ačkoliv uplatnění a upomínání probíhá několik měsíců. Soudu není dosud ani známo, zda registr vozidel rozlišuje podnikatele a nepodnikatele. Právě proto však je živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík i (donedávna) seznam držitelů datových schránek všem veřejně přístupný, resp. žalobkyni byl donedávna dokonce zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Tato řízení v důsledku toho nepostrádají významný veřejnoprávní moment, daný i dalšími aspekty (zřízení žalobkyně dle zákona, uložení povinností zákonem, zákonem definovaný postup zjištění i uplatnění nároku, sankční složka nároku na příspěvek do Garančního fondu aj.) - k tomu srovnej právní větu nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3344/12. Žalobkyně však ani jeden přístup zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v [adresa]) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní/pojistné smlouvy má toliko historickou relevanci. V aktuálně platné úpravě již o toto nikdy nevyužívané oprávnění dokonce přišla, a nedojde-li v budoucnu revizi jejích povinností a oprávnění, bude muset na základě aktuálně platné právní úpravy občan i žalobkyně spoléhat na funkčnost automatizovaného průpisu těchto údajů (a smířit se s nevyužíváním případného údaje o adrese doručování, viz dále). Totéž lze nyní analogicky dovodit i pro živnostenský rejstřík (či sídlo právnické osoby). V četných případech tak žalobkyně doručuje všechny písemnosti i na již neaktuální adresy trvalého pobytu či podnikatelského sídla, což má pro občany prakticky shodné následky, jako použití adresy chybné, cizí či zkomolené.

18. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. Pomine-li soud, že žalobkyně v přiměřených intervalech nelustruje ani registr vozidel a důvod její neznalosti správné adresy spočívá především v tom, odkazované ustanovení nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v řízení sp. zn. [spisová značka] ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města [adresa]). Dle sdělení Magistrátu města [adresa] ze dne [datum] (ve věci zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) k přímému dotazu soudce není v registru vozidel v úřední praxi evidován dokonce údaj o případné doručovací adrese vlastníka/provozovatele vozidla. To je ostatně v souladu s § 4 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona č. 56/2001 Sb., který počítá s vedením údajů v následujícím rozsahu: údaje o vlastníkovi a provozovateli, není-li totožný s vlastníkem, kterými jsou jméno, popřípadě jména a příjmení, adresa místa trvalého pobytu, dlouhodobého pobytu, přechodného pobytu v délce alespoň 6 měsíců nebo jiného povoleného pobytu a rodné číslo, pokud bylo přiděleno, popřípadě datum narození. Údaje jsou tedy zjevně vedeny v rozsahu pro identifikaci subjektu, s údajem o (sekundární) doručovací adrese výslovně počítáno není. S ohledem na aktuální vypuštění práva žalobkyně na přístup do registru obyvatel (zřejmě nedůsledností zákonodárce) to již kodifikuje zjevný nedostatek právní úpravy, která nepočítá s využitím údaje o případné jiné doručovací adrese. Je zřejmé, že čerpání údaje o doručovací adrese občana ze sekundárního registru je problematické řešení a odnětí práva přístupu do registru obyvatel žalobkyni stávající právní úpravou lze považovat za problematické a nevyhovující řešení.

19. V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy, zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb. Občan nemůže být nucen, aby při změně adresy trvalého bydliště obcházel veškeré agendy státní správy a činil totéž. Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální a [Jméno žalobkyně] se vůbec nemusí zajímat o skutečnost, zda na osvědčení o registraci vozidla má či nemá občan adresu aktuální. Samotným osvědčením o registraci vozidla občan svou totožnost nikomu neprokazuje. Občan oproti tomu má právo ohledně nároku z příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení (aktuálního) údaje (alespoň) o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje. Zprvu snad z pohodlnosti, v pozdějších letech již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem již mohou nezhojitelně trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků a žalobkyně se zřejmě bojí tuto praxi jakkoliv tematizovat. Ostatně kdykoliv je její nárok rozsudkem zcela zamítnut, bere žaloby zpět, aby dosáhla zrušení takového rozsudku – pravděpodobně právě proto, aby nebyl veřejně publikován.

20. Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Obdobně to nepochybně platí i na poměry podnikající fyzické osoby i právnické osoby a jejich podnikatelská sídla. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí „jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu (č. 56/2001 Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí s výměnou dokladů, a nikoliv s aktuálním stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně vychází z jiného zdroje informací (historických kupních či pojistných smluv), aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem registru obyvatel (či v jiných případech živnostenského či obchodního rejstříku). Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu [částka], což na ni nepochybně klade i břemeno odpovědnosti. Zda tuto náhradu přenechává společnosti [právnická osoba]., je věcí žalobkyně, nicméně je jistě případnou otázkou, zda tyto prostředky neodčerpává právě upomínání externí agenturou [právnická osoba]., když dle znalosti z předchozích řízení využívají její služby i komerční pojišťovny, které za upomínání rovněž požadují částku okolo tří set Kč. Současně pak lze žalobkyni aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě „CEPR“, kterých je zpravidla početně více), v roce 2023 pak šlo již o 158 řízení a 1 567 celkem. Odpovědnost žalobkyně za správnost jejích postupů má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti. A to nejen z řad „neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla (ať už u vozidla pojízdného či „na díly“) či „likvidátor“ nevydal potvrzení o likvidaci, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Rovněž vůči spolehlivosti doručování písemností [právnická osoba]., lze mít četné výhrady (jen v tomto roce již senát 20C zdokumentoval a reklamoval 8 nepravdivě vyplněných údajů na vrácených obálkách). Soud si přitom nedokáže vysvětlit, proč žalobkyně vědomě ignorovala tak nespornou výsadu, jakou je přístup do registru obyvatel. Zřejmě právě z důvodu nevyužívání tohoto oprávnění s ním již nová úprava zákonem č. 30/2024 Sb. ani nepočítá. Žalobkyně přitom neváhá investovat do informativních spotů do celoplošných médií (zbytné finanční prostředky tedy zjevně má), sama je však ke svým povinnostem dlouhodobě lhostejná. Správný postup by přitom žalobkyni zvýšené náklady zřejmě ani nepřinášel. Spíše naopak, neboť opakované zasílání upomínek na chybné adresy je nepochybně méně efektivní řešení, než zaslání jediné upomínky na adresu aktuální/správnou. Nic ostatně žalobkyni neomezuje ani v odeslání následných upomínek na jakoukoliv další adresu, kterou uzná za vhodné, pokud svou povinnost alespoň jednou splnila zasláním výzvy a předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné (v této věci jde o 47 a [částka] za každý den, tedy [částka], resp. [částka] ročně!), má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat.

21. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytuje oprávnění, nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat. Svévolným postupem žalobkyně dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku samotného a tím i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Ty původní pohledávku dále výrazně navyšují, nemluvě o transakčních nákladech státu a prohlubování krize exekučního vymáhání, které se dlouhodobě týká téměř 6 % obyvatel státu. Tím spíše to platí pro živnostenský a obchodní rejstřík, kam může nahlížet každý, a to bezplatně. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci bydliště žalované promeškaly více než dvacetkrát.

22. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně u nároků 2., 7., 8. a 9. použila pro zaslání výzev (a navazujících upomínek) k uplatnění nároku nesprávnou adresu - s výjimkou některých upomínek od [právnická osoba]., které ovšem nemohly přivodit následek zachování nároku pro absenci některých povinných náležitostí výzvy. Žalobkyně, stejně jako soudy v občanském soudním řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn 1/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. [spisová značka]) musí respektovat základní principy doručování, byť u žalobkyně nejsou striktně stanoveny zákonem jako pro soudy. Žalobkyně však v rámci materiální interpretace povinnosti odeslat ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. nepochybně může a také musí rozlišovat, zda jedná vůči fyzické osobě nepodnikající (tehdy má lustrovat registr obyvatel, případně registr datových schránek), fyzické osobě podnikající či právnické osobě a podle toho zvolit adekvátní zdroj informací. Tyto nároky proto soud zamítnul, neboť nedošlo k řádnému uplatnění nároku v roční prekluzivní lhůtě, kterou by již ani částečně nemohlo zhojit doručení upomínky či předžalobní výzvy, které neobsahují všechny zákonem stanovené náležitosti, ani žalobního návrhu soudem, k němuž došlo až v dubnu 2024. K prekluzi nároku soud přihlíží z úřední povinnosti - § 654 odst. 1 věta druhá o. z. Žalobkyně nemá oprávnění stanovovat adresu na základě vlastního odhadu pravděpodobnosti či vhodnosti, pokud se na takové adrese prokazatelně nezdaří doručení do vlastních rukou. Údaj v kupní či pojistné smlouvě není pro třetí strany jakkoliv závazný, může být ostatně i nesprávný záměrně (např. při koupi vozidla lze mít obavu, zda prodávající nemá v úmyslu vozidlo odcizit s použitím duplikátu klíče a znalosti adresy bydliště kupujícího, v pojistné smlouvě může být zkomolena zprostředkovatelem), či může být jednoduše výsledkem mylného zápisu prodávajícím či kupujícím či pojišťovacím zprostředkovatelem. V situaci, kdy na takové adrese nedojde k prokazatelnému doručení, nemůže žalobkyně považovat písemnost za doručenou do dispoziční sféry adresáta, pokud se současně nejedná o aktuální adresu trvalého pobytu či o aktuální doručovací adresu (dle registru obyvatel). Adresa poplatníka, uvedená kdekoliv jinde, má ryze indikativní charakter a může se stát obsoletní již večer téhož dne. Prokazatelným doručením není ani údaj u doporučeného psaní, neboť ten zahrnuje i vhoz do schránky, předání zmocněnci pro přejímání zásilek aj. a nejde o údaj na jiné veřejné listině (u něhož platí předpoklad správnosti). Ostatně nejen u žalobkyně, ale i u velké části veřejnosti chybí základní povědomí o tom, že služby, sjednané ohledně doručování zásilek, nemají vliv na způsob doručování úředních písemností. Mnozí tak mylně spoléhají na poštovní plnou moc k přebírání zásilek, na službu dosílka či změna ukládací pošty. Ostatně důvěra soudu je neustále zkoušena i samotných jiných veřejných listin – doručenek soudních písemností, kterých jen v tomto roce již senát 20C reklamoval osm.

23. Pokud se týká nároků 3. a 5., soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Ohledně vozidla [Anonymizováno] soud shledal, že uplatnění denní sazby [částka] na případ vozu s motorem 1.9 TDI žalovaného (dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) by bylo v rozporu s ústavně garantovaným právem na ochranu majetku. Soud prvního stupně nemůže více zdůraznit, že důvodem není jakékoliv zpochybňování institutu příspěvku do garančního fondu, upraveného na úrovni zákona, ale toliko uvalení sazby na vozidlo žalovaného, kterou shledává v této sazbě soud za nesmyslně diskriminační.

24. Příslušný podzákonný předpis byl přijat na základě zákonného zmocnění v § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., který stanoví, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud shledal, že příslušná vyhláška stanovuje jako kritérium pro odlišení různých sazeb u osobních automobilů toliko zdvihový objem motoru, vozidlo žalovaného tak formálně spadá do kategorie písm. h) 1 850 cm3 až 2 500 cm3. Již z výše sazby a porovnání s tržní nabídkou povinného ručení (bez bonusů a malusů v průměru nejvýše cca [částka] denně, spíše ale méně – notorieta pro každého pojistníka vozidla) je zřejmé, že výše příspěvku substituuje jednak obvyklé pojistné a jednak v sobě (logicky) zahrnuje i sankční prvek, neboť je nezřídka násobně vyšší.

25. Proti tomu nelze ničeho namítat, neboť hrazení škod z garančního fondu s sebou nepochybně přináší transakční náklady a ztrátovost, danou neuhrazením všech uplatněných příspěvků. Z garančního fondu jsou následně hrazeny škody, způsobené vozidly bez pojištění (samotné náklady vyřízení pojistné události bývají škůdcem hrazeny zvlášť – např. společnosti [právnická osoba]., jak vyplývá z takových řízení před soudem), přičemž po škůdcích je zpravidla vymáhána toliko část poskytnutého plnění (třetina, nejvýše však [částka] dle § 24 odst. 2 tamtéž). V českém právním řádu jde však o poměrně nezvyklý institut a současně jde o poměrně vysokou sankci (násobky běžného komerčního pojistného) a nelze již proto připustit, aby již tak neobvykle vysoká sankce dopadala na osoby v různé výši na základě ryze diskriminačního kritéria. Rozdíl mezi výší obvyklého pojistného a příspěvkem dosahuje za rok více než 10 tis. Kč a taková sankce je nepochybně citelná. Soud prvního stupně přirozeně nemá ambici nahrazovat hierarchii poplatků vlastními propočty, uchyluje se proto pouze k redukci z extrémních sazeb ([částka], případně [částka]) na sazbu nejblíže nižší - aby nespravedlnost zmírnil do doby, než zákonodárce přijme nápravu. Neschopnost soudu předložit „lepší“ sazebník jistě nemůže být validním argumentem pro nečinnost, zvláště v době, kdy celospolečenská neschopnost rozpoznat a stíhat lichevní praktiky (tj. navyšování pohledávek o plnění nad 60 % jistiny ročně za současného ignorování neschopnosti spotřebitele takové úvěry splácet) doslova drtí nízkopříjmovou populaci a nenávratně poškozuje demokratické instituce země. Sankcionování osob na základě nesmyslného diferenciačního kritéria představuje obdobnou nespravedlnost právní úpravy, jakou by bylo určování výše sankce ve správním trestání či v trestním řízení např. vzhledem k rase, náboženskému vyznání nebo hmotnosti pachatele, metrážní velikosti jím užívaného bytu apod. Každé z těchto příkladmo vyjmenovaných kritérií postrádá vztah k běžným parametrům českého právního řádu, podle nichž je určována výše sankce vzhledem k povaze a zavinění skutku, osobě pachatele, způsobeného následku či ohrožené hodnoty. Níže pak soud uvádí, proč zdvihový objem motoru nesouvisí s výší škody na majetku třetích osob a nelze jej proto obhájit jako kritérium pro určování výše sankčního příspěvku - který v případě vozidel žalované činí [částka] ročně. Ačkoliv se nejedná o likvidační sumu, soud ani takovou částku nepovažuje za plnění zanedbatelné a nehodné pozornosti soudů, nota bene jedná-li se v důsledku aktuální kombinace právních a společenských faktorů o nejčastější typ řízení ve sporné občanskoprávní agendě.

26. Soud shledal, že aplikace kritéria zdvihového objemu spalovacího motoru je nevhodná a z pohledu ústavně garantovaného práva na ochranu majetku žalovaného (do něhož je excesivní částka k zaplacení nepochybně významným zásahem) představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné – který se s ohledem na objem projednávaných nároků této žalobkyně nepochybně týká desítek tisíc občanů. Žalobkyně však nezohledňuje enormní sociální aspekty své činnosti a nezajímá se dokonce ani o údaj o trvalém pobytu v registru obyvatel, ačkoliv jí zákon zřídil právo přístupu s aktualizací jednou měsíčně a především uplatňuje nároky četnými souběžnými žalobami, zřejmě ve snaze maximalizovat odměnu za právní zastoupení. Jen u zdejšího soudu se jedná o několik tisíc řízení ročně. Žalobkyni přirozeně tento stav (koncepce vyhlášky) vyhovuje a v důsledku nespojování nároků nelze v drtivé většině řízení uplatnit dovolání (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), neboť plnění nedosáhnou výše [částka] a nejedná se o spotřebitelský vztah. V odvoláních proti rozhodnutí soudu prvního stupně žalobkyně uvádí, že soud prvního stupně se nikdy neobrátil na Ústavní soud. Soud konstatuje, že k tomu u podzákonného předpisu není oprávněn (§ 64 odst. 3 a contrario zákona č. 182/1993 Sb.) a právní zástupkyně to ostatně sama při jednání dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka] připustila. Stejně tak se soud nemůže obrátit na Soudní dvůr Evropské unie, neboť samotný příspěvek do Garančního fondu od nepojištěných je již ryze vnitrostátní právní úpravou, nikoliv právem komunitárním.

27. Z odst. 2 tamtéž systematickým a teleologickým výkladem vyplývá, že úmyslem tvůrce předpisu bylo reflektovat spíše maximální dosažitelný výkon vozidla, nežli jednotlivý konstrukční detail spalovacího motoru. Z nedůslednosti se tvůrce předpisu sám usvědčuje sledováním parametru maximálního výkonu u vozidel s hybridním pohonem, doplněným do předpisu později s nástupem nových prvků pohonu vozidel, aniž by náležitě upravil předchozí metodiku. Není přitom vůbec zřejmé, proč by u vozidel na pohon s výlučně vnitřním spalováním nemělo kritérium výkonu hrát stejnou roli, jakou hraje u vozidel s hybridním pohonem (tj. kombinace spalovacího motoru s elektropohonem). Porovnáním těchto sazeb je přitom zřejmé, že je zde výrazný nepoměr, když právě velká část vozidel, které formálně spadají do kategorie nad 1 850 cm3 (a tedy [částka]/den), nedosahuje výkonu ani 80 kW, který spadá do kategorie nižší ([částka]/den). To je právě případ předmětných vozidel (obě mají shodný motor s maximálním výkonem 66 kW). Ani kritérium výkonu není parametrem, který by bylo možno považovat za optimální a dostatečný, je však nejdostupnějším provizorním kritériem, které má soud prvního stupně k dispozici a u kterého lze předpokládat, že je zohledňováno pojišťovnami při výpočtu komerčního pojistného - což u zdvihového objemu neplatí (viz dále).

28. Je jistě legitimní otázkou, zda určitá korelace mezi výší komerčního pojistného („povinného ručení“) a zdvihovým objemem motoru, která je soudu historicky známa, je projevem skutečných statistických dat, velkým počtem ojetých (až historických) vozidel, kde zdvihový objem ještě historicky skutečně může s ostatními významnými parametry vozidel korelovat, či je naopak nechtěným, sebeposilujícím důsledkem předmětné právní úpravy. Pokud soud v minulosti zjistil, že kritérium zdvihového objemu se u jinak prakticky shodných vozidel a shodných ostatních parametrů skutečně odlišuje, šlo o rozdíl řádově nižší, než zakládá odkazovaná vyhláška, a není zřejmé, zda taková cenová diference vychází z reálných pojistných událostí, či zda je právě důsledkem této vyhlášky. Autopark v rámci České republiky je nepochybně ze značné části tvořen staršími vozidly, kde vztah zdvihového objemu s parametry hmotnosti/výkonu/spotřeby/nejvyšší dosažitelné rychlosti/normovaného zrychlení aj. významně koreloval. Jedná se však jen o menší část vozidel, jejichž éra skončila v devadesátých letech s počátkem masivního dovozu zahraničních vozidel s pokročilým řízením, vstřikováním, sáním a turbodmychadly. Předmětné vozidlo takovým vozidlem nepochybně není a jedná se o vozidlo, jehož doménou je extrémně nízká spotřeba paliva za cenu absence dynamiky v jakémkoliv smyslu. Motor 1.9 TDI plní v tomto vozidle obdobnou úlohu jako souběžně vyráběné motorizace 1.4i, pouze za cenu vyšší pořizovací ceny a celkové hmotnosti přináší nižší spotřebu paliva.

29. V současnosti je kritérium zdvihového objemu spalovacího motoru jako korelátoru výkonu zcela zjevně neobhajitelné, dynamiku provozu určují vozidla moderní a ta se také více účastní dopravních nehod. Dle veřejně dostupných statistických dat ze zdrojů Policie ČR (https://nehody.cdv.cz/statistics.php) lze ověřit, že dopravních nehod se násobně více účastní vozidla mladší pěti let, nežli vozidla starší. Garanční fond je koncipován právě jako fond, shromažďující prostředky pro budoucí vzniklé škodní situace, které s předmětným vozidlem přímo nijak nesouvisí, nanejvýš statisticky. Pokud se má výše příspěvku odvíjet od výše škody, kterou nepojištěné vozidlo potenciálně může způsobit, nelze ignorovat zjevně nepřípadnou systematiku. Pokud způsobí dopravní nehodu vozidlo příslušné obsahové třídy, ale o několik set kilogramů těžší a výkonnostně podstatně silnější (např. vozidlo vyšší střední třídy s motorem „2.0“ a výkonem nad 100 kW, než vozidlo zde projednávané, jedná se zjevně o mísení neslučitelných kategorií vozidel, které může statistiku skutečně vychýlit a založit korelaci zdvihového objemu a výše způsobené škody - nikoliv však ospravedlnit archaickou kategorizaci. Soudobá vozidla s takto vysokým zdvihovým objemem zpravidla představují zcela odlišnou kategorii vozidel – jak co do výkonu, hmotnosti, tak i co do ceny – již s ohledem na ekologickou daňovou politiku.

30. Výše uvedené samozřejmě není pouhou spekulací soudce soudu prvního stupně. Pokud se zdejší soud v minulosti dotazoval [právnická osoba]., zda je zdvihový objem motorizací vozidel sledován při vyhodnocování pojistných událostí a zda má vliv na určování pojistného při pojišťování ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. (soud v dotazu výslovně vyloučil vztah k havarijnímu pojištění vozidla samotného pojištěnce), zprávou ze dne [datum] (ve sp. zn. [spisová značka]) bylo sděleno, že zdvihový objem sám o sobě „není sazbovacím parametrem při výpočtu pojistného“. Soud tak ověřil, že kritérium zdvihového objemu skutečně není používáno ani v praxi pojišťovny s (mírně řečeno) značným podílem na trhu, kterou nepochybně nelze podezírat z toho, že by z pojistně matematického hlediska nedokázala identifikovat statisticky významný parametr, korelující s výší škod, způsobovaných ostatním účastníkům silničního provozu. U komerčního pojistného je přitom přímý vztah mezi parametry pojištěného vozidla a očekávanou (průměrnou) výší škody, způsobené jiným účastníkům silničního provozu. Plnění garančního fondu, kde je takový vztah statisticky prakticky vymizelý (z fondu budou s největší pravděpodobností hrazeny škody způsobené někým jiným někomu jinému), tak nemůže žádným dalším plausibilním argumentem odůvodnit sazbování příspěvku zdvihovým objemem spalovacího motoru, než definicí kruhem – odkazem na taxaci vyhláškou č. 205/1999 Sb.

31. Zdvihový objem spalovacího motoru s výkonem spolehlivě nekoreluje, zejména pokud není nijak odlišen typ motoru podle paliva ani způsobu plnění válců (tzn. atmosférické plnění s různou volumetrickou účinností sání vs. motory s nuceným přeplňováním turbodmychadly či kompresory). Soud neshledává důvodným, aby byl více sankcionován např. relativně objemný, přesto nízkovýkonný úsporný motor u vozidla žalované, které svou hmotností i délkou zjevně nevybočuje z kategorie vozidel nižší střední třídy, než přeplňované nízkoobjemové motorizace do 1,0 litru - s výkony mnohdy podstatně vyššími a to navíc ve vozidlech s výrazně většími rozměry, prázdnými hmotnostmi i maximálními dosažitelnými rychlostmi. Obdobně nelogickým a diskriminačním postupem zákonodárce by bylo, pokud by např. systém poplatků a mýtného za použití dálnic a rychlostních komunikací nejrůznějšími vozidly (od osobních po těžké nákladní) nebyl závislý na délce platnosti kupónu, ujetých kilometrech a hmotnostní třídě vozidla (které mají logický vztah k míře opotřebovávání vozovky a zatížení sítě pozemních komunikací provozem), ale např. na počtu sedadel (bez ohledu na jejich využití), nejvyšší dosažitelné (avšak zpravidla na veřejných komunikacích zakázané) rychlosti či právě na zdvihovém objemu motoru. Nelogicky koncipovaná právní úprava vede k nerovné ekonomické zátěži občanů i podnikatelských subjektů, k diskriminaci technických řešení a k deformaci technologického vývoje i trhu s automobily, a tím mnohdy k nechtěným, právně perverzním účinkům. Ostatně tlak na snižování zdvihového objemu motorů a jeho pofidérní vztah k reálné spotřebě vozidel je široce diskutované téma, a je proto otázkou, zda předmětná vyhláška není právě skrytým projevem cílené diskriminace vozidel s relativně vysokým zdvihovým objemem - s cílem jejich vytěsnění z vozového parku ekonomickým tlakem. Takový záměr by však v kontextu problematiky zajištění příjmu garančního fondu soud nemohl považovat za legitimní postup tvůrce předpisu podzákonné síly.

32. Tvůrce předpisu zjevně selhal, pokud měl stanovit pomocné kritérium, které by korespondovalo s výší pojistných rizik, která pojišťovny stanovují na základě mnoha dalších kritérií, zejména pak stáří vozidla, hmotnosti vozidla, výkonu vozidla (nemluvě o kritériích, navázaných přímo na osobu pojištěnce/provozovatele/řidiče či na oblast provozování či roční nájezd vozidla) apod. Předmětná vyhláška sankcionuje některé typy automobilů, které pro dosažení optimálních provozních výsledků (včetně emisních norem) volí parametry většího objemu spalovacího prostoru válce bez nuceného přeplňování a nelze popřít, že některé automobilky s motory o objemu okolo 0,5 litru na válec dosahují nejnižších reálných spotřeb v provozu (resp. tepelné účinnosti). I v současnosti probíhá vývoj budoucích úsporných motorů (např. třemi automobilkami v Japonsku), založených na této objemové koncepci. Některé z nich, především pak ryze atmosféricky plněné motory s typicky vyšším zdvihovým objemem, přitom svým charakterem vyhovují spíše defenzivně řídícím vlastníkům/provozovatelům vozidel a v reálném provozu dosahují vysoké tepelné účinnosti a tím ekonomičnosti. Předmětná vyhláška postupuje přesně opačně. Je-li smyslem zákonné úpravy institutu povinného ručení, resp. garančního fondu pro vozidla nepojištěná garantovat úhradu případné škody, vzniklé viníkem dopravní nehody ostatním účastníkům silničního provozu či třetím osobám, pak takové riziko nepochybně narůstá (na straně viníka) spíše s kritérii, jako je hmotnost či maximální výkon vozidla, které mohou ovlivnit převažující způsob jízdy vozidlem a jeho setrvačný moment v okamžiku střetu, nežli jednotlivý konstrukční detail motoru. Kritérium zdvihového objemu působí v tomto kontextu smysluplně nanejvýše do masového nástupu přeplňovaných nízkoobjemových motorů, kdy pouhý zdvihový objem motoru přestal s výkonnostní třídou korelovat. Z garančního fondu (resp. z pojištění ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb.) přitom nejsou hrazeny škody na škodícím vozidle, ale škody způsobené jiným vozidlům/objektům, s nimiž se škodící vozidlo v provozu střetne. Koncepce taxace této vyhlášky však v konečném důsledku předpokládá, že s vyšším zdvihovým objemem motoru je spojeno riziko vyšší škody na vozidle/věci/osobě, s níž se škodící nepojištěné vozidlo střetne. Taková koncepce je jednoduše absurdní, v lepším případě archaická.

33. Vozidlo žalované přitom svým výkonem představuje spíše nižší průměr, odpovídající mnohem lépe kategorii vozidel se zdvihovým objemem motoru do 1 850 cm3, z pohledu současné produkce vozidel s tříválcovými turbomotory spíše ještě nižšímu. Důsledné uplatnění parametru maximálního výkonu by bylo nepochybně akceptovatelnějším kompromisem relativně jednoduchého normativního pravidla na diferenciaci vozidel a sazeb – byť by se i v jeho případě jednalo o kritérium zjednodušující a ne zcela vhodné, zejména (opět) kvůli absenci rozlišování vozidel s přeplňováním od atmosféricky plněných, která maximálního výkonu dosahují až v oblasti nejvyššího spektra otáček a tedy jej prakticky nikdo v provozu nevyužívá (z důvodu hluku, spotřeby a opotřebení). O zdvihovém objemu motoru však nelze říci ani toto a stejně tak mohl tvůrce předpisu arbitrárně zvolit jiný konstrukční detail spalovacího motoru (např. počet válců, kompresní poměr, volumetrickou účinnost plnění, maximální točivý moment, normovanou spotřebu paliva aj.) a dopustil by se stejného pochybení. Takové konstrukční parametry jsou závislé na odlišném přístupu k řešení spalovacího motoru (třebas ve shodné hmotnostní a výkonnostní třídě) a jejich vztah k pojistným rizikům je krajně nepravděpodobným (případně se může jednat o falešnou korelaci). Sám zákonodárce to implicitně uznal po úpravě taxace vozidel s hybridním pohonem, kde kritériem učinil maximální dosažitelný výkon. Soud proto jako pomocné, náhradní kritérium, volí právě výkonnostní třídu vozidla, jako nejbližší dostupné kritérium, které netrpí tak zjevnou neadekvátností k míře způsobení škod ostatním účastníkům silničního provozu, jako zdvihový objem spalovacího motoru. Současně takto respektuje systematiku téhož ustanovení vyhlášky v jeho druhém odstavci. Ostatně ani směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/103/ES ze dne [datum] takové konkrétní kritérium (zdvihový objem válců) členským státům nepředepisuje, stejně tak jej nepředepisuje ani zákon č. 168/1999 Sb., dle jehož § 15 odst. 12 má naopak žalobkyně přístup k mnoha dalším parametrům nepojištěných vozidel, včetně výkonu a stáří vozidla apod. (od určitého roku dokonce uchovává kopie technických průkazů vozidel). Pokud bylo úmyslem tvůrce podzákonného předpisu maximálně zjednodušit sazebník na několik kategorií silničních motorových vozidel a v rámci stejné kategorie uplatnit jen jedno další odlišovací kritérium, soudu se tedy jeví zvolené řešení jako dílem svévolné, odporující smyslu zákonného zmocnění a v konečném důsledku neproporcionálně porušující jiné významné právo žalované – právo na majetek. Zásahem do tohoto práva soud prvního stupně samozřejmě nemá na mysli automobil žalované, ale zásah do jejího majetku nepřiměřeně vysokou, resp. diskriminující sankcí.

34. Má-li proto soud posoudit, zda je přijaté opatření rozumným řešením konfliktu mezi právem žalované na ochranu majetku a zájmem [právnická osoba] na dostatečném naplnění garančního fondu, dospěl soud k závěru, že nikoliv. Soud tedy úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. zvolil odlišné zařazení vozidla žalované a to do kategorie písm. g) se sazbou [částka] za den, které více odpovídá výkonu a tím i obvyklé velikosti a hmotnosti daného vozidla a motorizace. V případě žalované se jedná o vozidlo nižší střední třídy, jehož hmotnost se od vozidel takové velikostní třídy neodlišuje, dieselový motor je naopak motorizací, koncipovanou jako palivově úsporný pohon nízké výkonnostní třídy a soud nezná žádnou logickou spojitost mezi jeho zdvihovým objemem a rizikem škod či zvýšených škod, které takové vozidlo v rámci silničního provozu (statisticky) způsobuje. Uvedené zařazení nelze považovat za otázku řešitelnou v daný okamžik odborným či znaleckým posudkem konkrétní specializace, neboť závisí na kvalifikované úvaze de lege ferenda tvůrce předpisu, do níž se promítne více kritérií z oblasti pojišťovnictví, motorismu, ekonomie apod., proto ji soud pro účel tohoto řízení považuje za zjistitelnou jen s nepoměrnými obtížemi (případný návrh na zpracování znaleckého posudku musí vzejít z iniciativy účastníka řízení). Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], jakkoliv v tomto případě je oddělené uplatňování více nároků souběžně (nejen žalobkyní, ale i třetí osobou – [právnická osoba]., a posléze taktéž právní zástupkyní žalobkyně) mnohdy hraniční. Pokusy soudu prvního stupně o jakoukoliv korekci v jednání žalobkyně a její právní zástupkyně však ve všech případech narážejí na absolutní nezájem a přístup osob po vzoru tohoto žalované vede k absurdnímu počtu nalézacích řízení, následných exekucí a absolutní dlužné částky, jakkoliv se s největší pravděpodobností jedná povětšinou o vozidla trvale nepojízdná, zakupovaná za symbolické částky na náhradní díly.

35. Soud k projednání věci nařídil jednání v předchozí obdobné věci sp. zn. [spisová značka], byť jediným důvodem k tomuto postupu byl obsah odvolání žalobkyně (např. ve sp. zn. [spisová značka]), která konkrétně uplatňovala následující: „Dle názoru žalobkyně je však takovýto postup i ve vztahu k nařízení Ministerstva financí na místě, pakliže dle názoru soudu prvního stupně je zařazení některých vozidel do některých příslušných skupin dle této vyhlášky nevhodné a z pohledu ústavně garantovaného práva na ochranu majetku žalovaného uvedené představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné. Jak však vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, soud prvního stupně o tomto postupu ani neuvažoval, a to ani za situace, kdy napadený rozsudek vydal bez předchozího nařízení jednání a odňal tak žalobkyni možnost postup dle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. soudu navrhnout.“ Jakkoliv je odkazováno na oprávnění soudu, spojené s předpisem zákonné síly (nikoliv podzákonné, jak je relevantní v projednávaných věcech), soud nemá žádný důvod odpírat žalobkyni její práva, naopak dlouhodobě usiluje, aby se právní zástupkyně začala věnovat těmto řízením úsilím, hodným postavení advokáta, když soud se pravidelně potýká s odpověďmi, které nekorespondují s obsahem procesních výzev. Z vyjadřování dostavujících se advokátů za žalobkyni je naopak zřejmé, že v rámci výkonu této agendy není dbáno ani jejich vlastních doporučení. Dle očekávání soudu však ani takové jednání nepřineslo nová zjištění či procesní postup, stejně tak nevedlo k osobní účasti právní zástupkyně a návrh ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. logicky nebyl uplatněn, a ani návrh srovnatelný, neboť k němu jednoduše chybí nezbytné zákonné oprávnění (aktivní legitimace). Žalobkyni proto v budoucnu nemůže překvapit, pokud soud další jednání v analogických řízeních pro zjevnou neúčelnost a zbytečné navyšování nákladů řízení nenařídí. Žalobkyně bude mít možnost nechat posoudit soulad vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. s právním řádem České republiky postupem dle § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, teprve v situaci, kdy by zdejší odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobkyně v takové věci podala ústavní stížnost. Současně však ve svých odvoláních nevyjadřuje, že by jí předmětná právní úprava nevyhovovala, pravděpodobně se tak jedná o ryze samoúčelnou právní argumentaci, nikoliv o vyjádření autentického postoje klienta, který na žádné podněty, vzešlé ze současné a nedávné soudní praxe nereagoval.

36. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžité pohledávky, proto jí s odkazem na § 1970 občanského zákoníku svědčí povinnost hradit i úrok z prodlení, když počátek prodlení odpovídá splatnosti dle výzev a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu násobku rozdílu těchto sazeb s příslušnou částí úroku z prodlení proto soud žalobu II. výrokem také zamítnul.

37. Běh příslušenství soud aritmeticky zjednodušil, dopočetl úrok z předchozích období u společné sazby 8,25 % ročně částkou [částka] a dále jej nechal běžet ze společného základu [částka] od [datum] do zaplacení.

38. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nebyla v části řízení úspěšná (nároky 2., 7., 8. a 9.), ve zbytku však ano, když výše dále nepřiznaného plnění již závisela na úvaze soudu. Proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, odpovídající úspěchu v jistině [částka] a tedy celkem [hodnota] % rozdílu úspěchů účastníků.

39. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním předžalobní výzvy (byť jich žalobkyně v důsledku svého způsobu uplatňování a vymáhání zaslala nejméně devět) a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. K redukci odměny soud v tomto případě neshledal důvod, když ustanovení o snížené odměně se u nároku nad [částka] nemůže uplatnit a žalobkyně poměrně výjimečně postupovala cestou společného návrhu (zatímco u jiných žalovaných by podala devět samostatných návrhů, aniž by bylo soudu zřejmé, co takové případy navzájem odlišuje)

40. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaný se zřejmě o rozsudku ani nedozví (pokud se soudu nepodaří jej vypátrat posledním pokusem) a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalovaného.

Poučení