20 C 183/2024 - 48

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [organizační složka státu], IČO [číslo] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] žaloba o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 20 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o 20 000 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 713,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal 20 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského jdoucím od 14. 11. 2024 do zaplacení, jako nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem Městského úřadu [město] v řízeních vedených pod sp. zn. [číslo] a [číslo], v nichž žalobce vystupoval jako obviněný z přestupků. Nesprávný úřední postup podle žalobce spočíval v nedůvodném a opakovaném zahajování řízení o přestupcích s tím, že tato řízení skončila jejich zastavením pro zánik odpovědnosti za projednávané přestupky. Uvedený postup Městského úřad [město] považuje žalobce za šikanu, jež mu způsobila psychickou i administrativní zátěž. V daných řízeních se žalobce totiž musel zastupovat sám, aktivně činit příslušné procesní úkony, dostavovat se na úřad, vyzvedávat poštu a jeho újmu prohloubil rovněž velký počet obvinění ze zbíhajících se přestupků. Žalobce dále uvedl, že v daném případě s ohledem na jeho příkoří pouhé konstatování a omluva chybného postupu nepostačuje, a vzniklou újmu je třeba nahradit v penězích, přičemž částku 10 000 Kč za každé z uvedených řízení, tedy celkem požadovaných 20 000 Kč, považuje za symbolickou a minimální.

2. Žalovaná požadavek žalobce odmítla s tím, že všechna přestupková řízení byla zahájena na základě řádných oznámení Městské policie [město] a Policie ČR, která byla řádně odůvodněna a zdokumentována. Žalovaná poukázala na to, že každý je povinen v případě projednávání přestupku strpět předepsaný procesní postup, a žalobce tak nebyl ze strany Městského úřad [město] šikanován. Žalovaná dále zmínila, že je jí známo, že žalobce byl nejen sám účastníkem mnoha přestupkových řízení, nýbrž v jiných přestupkových řízeních zastupoval další obviněné a dále byl dokonce účastníkem trestních řízení, a shora označená přestupková řízení s ohledem na jeho předchozí zkušenosti tak nemohla zasáhnout do jeho osobnostních práv natolik, aby bylo namístě poskytnout peněžní odškodnění.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že dne 14. 6. 2017 bylo Městskému úřadu [město] doručeno oznámení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měla dopustit paní [jméno FO] v souvislosti s řízením vozidla Škoda [typ vozidla] RZ [SPZ]. Z úředního záznam o podání vysvětlení před Policií ČR dne 9. 6. 2017 žalobce uvedl, že je majitelem označeného osobního vozidla s tím, že toto vozidlo měla dlouhodobě vypůjčené právě jeho dcera paní [jméno FO]. V průběhu vedení tohoto přestupkového řízení Městský úřad [město] z karty uvedeného vozidla jako výstupu z tehdejšího Centrálního registru vozidel (dnes Registru silničních vozidel) zjistil, že žalobce byl skutečně evidován jako provozovatel a vlastník tohoto vozidla a dále bylo ze sdělení České kanceláře pojistitelů a ze zprávy České pojišťovny a. s. a AXA pojišťovny a. s. zjištěno, že u uvedeného vozidlo nebylo v době dopravní nehody, tj. ke dni [datum], sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Městský úřad [město] dne 4. 4. 2018 vydal příkaz, kterým uznal žalobce vinným, že dne 24. 5. 2017 provozoval toto motorové vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž se dopustil přestupku podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla porušením povinnosti stanovené v § 1 odst. 2 uvedeného zákona (pozn. soudu: zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v tehdy platném a účinném znění). Proti uvedenému příkazu podal žalobce včasný odpor, a Městský úřad [město] žalobce předvolal k jednání na den 16. 5. 2018 na 9:00 hodin. Z protokolu o tomto ústním jednání vyplývá, že jednání trvalo od 9:00 do 9:19 hodin a žalobce jako obviněný z přestupku namítl podjatost oprávněné úřední osoby, tedy osoby, která přestupek projednávala. O této námitce rozhodl Městský úřad [město] dne 18. 5. 2018, a proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž Krajský úřad [Anonymizováno] kraje rozhodl dne 21. 8. 2018 tak, že toto odvolání zamítl a napadené usnesení Městského úřadu [město] potvrdil. Na uvedené rozhodnutí žalobce reagoval podáním podnětu k provedení přezkumného řízení, a Krajský úřad [Anonymizováno] kraje předal spisovou dokumentaci Ministerstvu dopravy ČR s tím, že zároveň spis vrátil Městskému úřadu [město] k dalšímu postupu, neboť námitka podjatosti nemá odkladný účinek. Ministerstvo dopravy ČR žalobci písemným sdělením z 21. 11. 2018 oznámilo, že nebude zahajovat přezkumné řízení, neboť k tomu neshledalo důvod. Uvedené rozhodnutí obdržel žalobce dne 3. 12. 2018. V daném přestupkovém řízení již poté nebyl učiněn žádný procesní úkon ze strany správního úřadu, a ani žalobce, a toto řízení skončilo tak, že Městský úřad [město] dne 3. 5. 2024 usnesením pod č. j. [číslo] rozhodl o jeho zastavení, neboť zanikla žalobcova odpovědnost za přestupek. Správní orgán, tedy Městský úřad [město], v odůvodnění uvedl, že v řízení poté, co mu byla vrácena spisová dokumentace nepokračoval, neboť odpovědnost za přestupek žalobce zanikla dne 21. 4. 2019.

4. Ke stavu věci soud dále zjistil, že Městský úřad [město] vedl další řízení o přestupku, resp. přestupcích, tentokráte pod sp. zn. [číslo] to z toho důvodu, že mu bylo dne 25. 11. 2022, 28. 11. 2022, 5. 12. 2022, 7. 12. 2022, 8. 12. 2022, 9. 12. 2022, 13. 12. 2022 a 31. 12. 2022 oznámeno ze strany Městské policie [město] podezření ze spáchání přestupku, kterého se měl ve všech případech dopustit nezjištěný řidič tím, že zaparkoval vozidlo tovární značky Seat [typ vozidla] RZ [SPZ] na [adresa] kde nerespektoval dopravní značení IP 13b a neumístil viditelně na vozidle parkovací kotouč, čímž se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Každé oznámení bylo fotograficky zdokumentováno a byla k němu připojena karta vozidla, tedy příslušný výpis z Registru silničních vozidel, ze kterého vyplynulo, že jako provozovatel a vlastník označeného vozidla je evidován žalobce. Na každé oznámení o podezření ze spáchání přestupku reagoval Městský úřad [město] výzvou žalobci k zaplacení částky 500 Kč, popřípadě namísto jejího zaplacení sdělením údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Ke skutkům, které se měly stát přede dnem 20. 12. 2022 podal žalobce vysvětlení, o nichž byl učiněn záznam dne 20. 12. 2022. K podání vysvětlení podle § 137 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se žalobce dostavil na základě předvolání a tato vysvětlení podal v době od 9:00 do 9:20 hodin tak, jak vyplývá ze záznamu o tomto procesním úkonu. Žalobce vždy uvedl, že v místě, kde bylo zaparkované motorové vozidlo RZ [SPZ] se dle jeho názoru nestal žádný přestupek, neboť na místě nezaregistroval žádnou dopravní značku, která by odpovídala vyhlášce s tím, že všechny přestupky do tohoto data jsou ve vztahu k řidiči totožné, přičemž vozidlo řídil on. Dne 24. 5. 2023 Městský úřad [město] oznámil zahájení řízení o přestupku, resp. o osmi vymezených skutcích, a žalobce jako obviněného z přestupku předvolal na den 26. 3. 2023 na 9:00 hodin. Z protokolu o ústním jednání konané zmíněného dne 26. 6. 2023 vyplývá, že toto jednání trvalo 30 minut, tj. od 9:00 do 9:30 hodin, a žalobce jako obviněný k popsaným skutkům uvedl, že Městský úřad [město] je v kolizi, neboť proti městskému úřadu je vedeno soudní řízení u Okresního soudu v Sokolově, a město [adresa] tak zahájením přestupkového řízení reagovalo na tuto žalobu. Podle žalobce nebyl k zahájení přestupkových řízení důvod, neboť přestupku se nedopustil. Žalobce v rámci tohoto ústního jednání navrhl místní šetření a výslech osob zaznamenaných na oznámení o jednotlivých přestupcích a dále navrhl, aby Městský úřad v [město] zhodnotil střet zájmu týkající se města [adresa] v souvislosti se zmíněnou žalobou týkající se předmětného vozidla odtaženého z místa, které mělo být místem spáchání přestupku. Městský úřad v [město] si v dalším průběhu řízení vyžádal mj. sdělení Policie České republiky o okolnostech a podmínkách umístění dopravní značky IP 13b, kterou měl žalobce jako řidič parkujícího vozidla ignorovat, a dne 19. 9. 2023 obdržel sdělení Policie České republiky s popisem umístění příslušných dopravních značek a jejich souladu příslušnými předpisy upravujícími dopravní značení. Dne 1. 2. 2024 Městský úřad [město] obdržel od Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje sdělení k žádosti o posouzení námitky střetu zájmů. Městský úřad [město] poté usnesením ze dne 3. 7. 2024, č.j. [číslo], rozhodl o zastavení řízení, neboť zanikla odpovědnost za přestupek uplynutím promlčecí doby. Městský úřad [město] poté dne 23. 9. 2024 vydal oznámení o zahájení řízení a předvolání žalobce týkající se šesti z osmi shora uvedených skutků, přičemž ještě před tím usneseními ze dne 17. 9. 2024, č.j. [číslo]/[číslo] o dvou z nich rozhodl tak, že věc odložil pro zánik odpovědnosti za tyto dva přestupky. Řízení o zbývajících šesti bylo však tentokráte zahájeno proti žalobci nikoliv jako řidiči, nýbrž jako provozovateli totožného vozidla. Toto řízení však bylo usnesení Městského úřadu [město] ze dne 6. 12. 2024 zastaveno, neboť spáchání skutku, o nichž se řízení vedlo, nebylo obviněnému prokázáno. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí dále vyplývá, že Městský úřad [město] takto rozhodl i s ohledem na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2024, č. j. 41 A 21/2022024–50 něhož vyplývá, že pokud správní orgán odložil věc přestupku řidiče podle jiného důvodu než podle § 76 odst. 1 písm. l) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, pak nemůže toto usnesení změnit a následně projednávat přestupek proti provozovateli vozidla.

5. Soud dále zjistil, že v období let 2008 až 2024 bylo proti žalobci vedeno Městským úřadem [město] přinejmenším 16 přestupkových řízení, o nichž bylo rozhodnuto tak, že řízení bylo buď zastaveno, nebo odloženo, jak vyplývá z přehledu přestupkových věcí vyřizovaných orgány města [město] v uvedeném období týkajících se žalobce jako obviněného z přestupku, který si soud jako důkaz od Městského úřadu [město] vyžádal na návrh žalobce.

6. Žádost o odškodnění za nesprávný úřední postup v uvedených přestupkových řízeních, tedy náhradu nemajetkové újmy, uplatnil žalobce před podáním žaloby u soudu u Ministerstva dopravy, přičemž toto ministerstvo požadavek odmítlo s odůvodněním, že není dána odpovědnost státu za vznik nemajetkové újmy. Toto zjištění vyplývá z vyjádření Ministerstva dopravy ze dne 13. 11. 2024, č.j. [číslo] a [číslo] předloženého žalobcem a rovněž z žalobního vyjádření, tj. ze stanoviska žalované k žalobě.

7. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění vyplývajících ze dvou shora označených přestupkových spisů Městského úřadu [město] a přehledu přestupkových řízení vedených proti žalobci ve vymezeném období, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce byl v období let 2008 až 2024 účastníkem 16 řízení o přestupcích v postavení obviněného, přičemž v žádném z těchto řízení nebyl uznán vinným a dále, že v přestupkovém řízení vedeném Městským úřadem [adresa] pod sp. zn. [číslo] bylo přestupkové řízení proti žalovanému zahájeno vydáním příkazu ze dne 4. 4. 2018, přičemž k zahájení tohoto řízení došlo poté, co správní orgán při zjišťování okolností jiného přestupku oznámeného Policií ČR dne 14. 6. 2017 pojal podezření, že ke specifikovanému vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. V dalším přestupkovém řízení vedeném Městským úřadem [adresa] pod sp. zn. [číslo] vždy řízení o přestupku zahájeno na základě oznámení Městské policie [město], která vždy při výkonu své činnosti zaznamenala přestupek stran nesprávného parkování, a věc oznámila Městskému úřadu [město], přičemž ke každému nahlášenému skutku žalobce uvedl, že byl řidičem vozidla ve všech uvedených případech, byť se bránil tím, že se žádného přestupku nedopustil. O přestupcích projednávaných pod sp. zn. [číslo] bylo posléze pod totožnou spisovou značkou zahájeno další řízení o přestupku žalobce, které však bylo proti němu vedeno jako proti provozovateli vozidla.

8. Před vyhodnocením zjištěného skutkového stavu věci soud zdůrazňuje, že žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím nikoliv v nepřiměřené délce řízení, o níž se okrajově v žalobě zmínil, a která je důvodem pro požadavek na náhradu nemajetkové újmy v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 42 C 357/2024 v případě přestupkového řízení vedeného pod sp. zn. [číslo] nýbrž nemajetkové újmy způsobené šikanózním postupem Městského úřadu [město] spočívajícím v opakovaném a nedůvodném zahajování přestupkových řízení ve dvou označených věcech. Soud dospěl k předběžnému závěru, že žalobce dostatečně určitě v žalobě a v dalším průběhu řízení vylíčil svůj úkorný pocit, který v něm vznikl v důsledku výkonu veřejné moci Městským úřadem v [město], tedy srozumitelně identifikoval svou nemajetkovou újmu a dále rovněž dostatečným způsobem vylíčil příčiny vzniku jeho tvrzené újmy, tedy vylíčil konkrétní skutečnosti, jež měly být příčinou této újmy, a soud tedy mohl přistoupit k hodnocení skutkových zjištění v tom směru, zda odpovídají těmto žalobcovým tvrzením.

9. Za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem odpovídá stát za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného zákona stát odpovídá rovněž za případně vzniklou nemajetkovou újmu tak, jak vyplývá z § 1 odst. 3 tohoto zákona. Soud má dále tudíž s ohledem na zjištění uvedená v odst. 6 tohoto odůvodnění za splněnou podmínku dle § 14 odst. 3 tohoto zákona, tedy předchozí uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u příslušného úřadu, tedy byla splněna podmínka předběžného projednání nároku žalobce, který směřuje vůči státu.

10. Shora uvedený zjištěný skutkový stav je podle přesvědčení soudu dostatečným podkladem pro rozhodnutí o požadavku žalobce, a soud tak neprovedl další z důkazů navržených žalobcem, a to důkaz svědeckou výpovědí oprávněných úředních osob, tj. osob, které se podílely na vedení uvedených řízení a vydání příslušných rozhodnutí, jež se měly vyjádřit k délce řízení, resp. dodržování zákonem stanovených lhůt, a to proto, že postup ve dvou dotčených přestupkových řízeních je zcela zjevný z obsahu příslušných přestupkových spisů, které měl soud k dispozici a dokumenty v nich obsažené provedl jako důkaz, a dále z toho důvodu, že pro soud je významný objektivní stav vyplývající z úředního spisu, nikoli subjektivní důvody úředních osob, které řízení vedly; jinými slovy, jejich myšlenkový postup v řízení je navenek manifestován v samotném obsahu spisů, tedy v procesních úkonech, které příslušné úřední osoby činily. Výpověď dotčených oprávněných úředních osob by tak byla zcela nadbytečná a pro řízení bezvýznamná. Soud dále neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalobce, neboť tento důkaz může soud podle § 131 odst. 1 o. s. ř. nařídit, pouze pokud dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. V daném případě je předmětem řízení nemajetková újma, jíž judikatura definuje jako újmu spočívající v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu měřitelnou v penězích, a proto nevede ani k žádnému snížení jeho majetku. Podstatou nemajetkové újmy je oprávněně úkorný pocit poškozeného, do jehož práv bylo zasaženo (např. duševní útrapy). Jelikož duševní stav poškozeného nelze měřit, je třeba nemajetkovou újmu objektivizovat (viz např. rozsudek NS 30 Cdo 520/2014.) Pokud tedy žalobce podle soudu dostatečným způsobem v žalobě a v dalším průběhu řízení vylíčil svůj úkorný pocit, tedy srozumitelně identifikoval svou nemajetkovou újmu, není třeba s ohledem na nutnost posuzování existence jejího objektivního důvodu jeho účastnické výpovědi ohledně jeho subjektivního vnímání stavu způsobeného nesprávným úředním postupem Městského úřadu [město]. Soud by tedy v případě prokázání existence tvrzených důvodů vzniku újmy pouze přistoupil k hodnocení toho, zdali měl žalobce objektivní důvod cítit se tak úkorně, jak popsal, přičemž předmětem dokazování by mělo být pouze to, zda by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba v obdobném postavení jako žalobce, která by byla danou skutečností postižena, ledaže by šlo o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek NS 30 Cdo 2555/2010).

11. Po vyhodnocení průběhu přestupkových řízení ve věcech, které jsou základem pro požadavek žalobce na odškodnění, dospěl soud k závěru, že správní orgán, tedy v projednávané věci Městský úřad [město], postupoval při jejich zahájení zcela v souladu se zákonem. Odpovědnost za přestupky, a především řízení o nich, což je pro daný spor významné, upravuje zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Městský úřad [město] v dotčených přestupkových věcech vystupoval správně jako orgán věcně a místně příslušný (§ 60 a 62 tohoto zákona), a rovněž jako orgán, který nebyl vyloučen, neboť v obou věcech byly námitky podjatosti, resp. námitky střetu zájmů, vznesené žalobcem shledány nedůvodnými.

12. Ve věci vedené u Městského úřadu [město] pod sp. zn. [číslo] bylo řízení o přestupku proti žalovanému zahájeno dne 4. 4. 2018 vydáním příkazu č.j. [číslo], doručeným žalobci dne 20. 4. 2018, kterým byl žalobce uznán vinným, že dne 24. 5. 2017 provozoval vozidlo RZ [SPZ] bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které řídila jiná řidička, čímž se měl dopustit z nedbalosti přestupku dle § 16 odst. 1 písm. a)zákona o pojištění z provozu vozidla porušením povinnosti stanovené v § 1 odst. 2 tohoto zákona. Tento postup byl v souladu s § 150 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, jako zákona, který se podpůrně použije na řízení o přestupcích, a dle kterého příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné a vydání příkazu může být tedy prvním úkonem v řízení. Zahájení řízení o tomto přestupku bylo podloženo dostatečnými zjištěními ohledně absence povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla RZ [SPZ], u něhož byl v Registru silničních vozidel evidován jako provozovatel a vlastník žalobce. Je třeba zdůraznit, že správní orgán pojal podezření ze spáchání zmíněného přestupku poté, co zjevně začal projednávat přestupek proti řidičce [jméno FO] na základě oznámení P ČR ze dne 9. 6. 2017, doručeného mu dne 14. 6. 2017, neboť dne 24. 5. 2017 došlo k dopravní nehodě, o níž policie sepsala protokol a zajistila podání vysvětlení ze strany žalobce jako provozovatele tohoto vozidla, který při podání tohoto vysvětlení výslovně potvrdil, že je majitelem označeného vozidla, jež řídila jmenovaná řidička s jeho souhlasem. Sám žalobce tedy způsobil takový stav věci, že při podání vysvětlení sám sebe označil za skutečného vlastníka vozidla a v Registru silničních vozidel byl navíc evidován jako provozovatel a vlastník, a správní orgán dále po předložení rešerše smluv k tomuto vozidlu vypracovaného Českou kanceláří pojistitelů a ze sdělení dalších dvou pojišťoven zjistil, že u něho absentuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. K námitce žalobce učiněné v průběhu ústního jednání u soudu, a to, že v rámci podaní vysvětlení před Policií ČR uvedl, že je vlastníkem uvedeného vozidla na ochranu své dcery, která vozidlo řídila, byť jeho vlastníkem byl ve skutečnosti tehdy její druh, soud uvádí, že nesoulad se stavem skutečným a zapsaným v Registru silničních vozidel a evidenci České kanceláře pojistitelů způsobil tedy sám žalobce, a důsledkem tohoto nesouladu (pokud byla skutečně v době nehody provozovatelem a vlastníkem jiná osoba) bylo důvodné podezření, že se mohl dopustit v příkazu ze dne 4. 4. 2018 popsaného skutku, a tedy vzniklo důvodné podezření ze spáchání přestupku, jež svou skutkovou podstatou (upravenou v § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v tehdy platném a účinném znění) odpovídal skutečnostem vyplývajícím ze shromážděných podkladů, a správní orgán byl povinen ze své úřední moci tyto okolnosti prověřit v rámci zahájeného řízení tak, jak mu ukládal, resp. stále ukládá § 78 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dle kterého správní orgán zahájí řízení o každém přestupku, který zjistí, a postupuje v řízení z moci úřední. V daném případě podle přesvědčení soudu s ohledem na podklady, jež měl správní orgán k dispozici, nebyl na místě jiný postup, než řízení zahájit a věc projednat, neboť nebyla splněna žádná z podmínek pro odložení věci dle § 76 zmíněného přestupkového zákona. Řízení bylo tedy zahájeno zcela důvodně v souladu s citovaným § 78 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., a žádná šikana ze strany označeného správního orgánu zjištěna nebyla.

13. Ve věci vedené u Městského úřadu [město] pod sp. zn. [číslo] tento správní orgán opětovně postupoval v řízení v souladu se zákonem, neboť jím učiněné výzvy k zaplacení určené částky 500 Kč, popřípadě namísto jejího zaplacení sdělení údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, je postup, který upravuje (a tehdy rovněž upravoval) zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v jeho § 125h odst. 1 a 6. Správný byl rovněž postup správního orgánu při zahájení řízení oznámením ze dne 24.5.2023, neboť určené částky 500 Kč nebyly žalobcem zaplaceny s tím, že správní orgán měl po podaném vysvětlení ze strany žalobce indicie o totožnosti skutečného řidiče vozidla, a mohl, resp. byl povinen vést řízení proti této osobě, kterou byl právě žalobce, což je postup v souladu s § 125h odst. 5 uvedeného zákon silničním provozu v tehdy i v současnosti platném a účinném znění. Oznámením o zahájení řízení o osmi přestupcích navíc správní orgán správně fakticky spojil do společného řízení.

14. V případě obou věcí vedených u MÚ [město] pod shora několikráte uvedenými spisovými značkami tak soud zjistil zcela odlišný stav, než jak jej popsal žalobce v žalobě a doplnil v průběhu řízení, a závěr soudu je tudíž takový, že správní orgán vždy řízení o přestupcích vedených proti žalobci jako domnělému skutečnému přestupci, tj. nikoli jako proti provozovateli označených vozidel, zahájil důvodně. Prostřednictvím důkazů navržených žalobcem, a to shora označenými spisy, resp. příslušnými dokumenty obsaženými v těchto spisech, jež tvořily podklad pro zahájení těchto řízení, byl tedy zjištěn přesný opak tvrzené příčiny jeho újmy. Pokud obě řízení byla ukončena rozhodnutím o jejich zastavení pro zánik odpovědnosti za přestupek z důvodu uplynutí promlčecí doby (§ 29 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), nemá tato skutečnost vliv na důvody, pro něž bylo řízení zahájeno, a je pouze důsledkem marného uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby. Jinou otázkou je, z jakých důvodů došlo k vydání tohoto rozhodnutí v případě řízení pod sp. zn. [číslo] až po pěti letech po uplynutí promlčecí doby, resp. po prekluzi, tedy zániku odpovědnosti za přestupek. Odpověď na tuto otázku však soud nehledal, neboť případně nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení nebyl v daném sporu žalobcem vymezen jako příčina jeho tvrzené újmy, jak je již shora poznamenáno, a je dokonce předmětem jiného soudního řízení. V obou případech považuje soud za významné na okraj tohoto odůvodnění poznamenat, že sám žalobce svým chování zavdal příčinu k projednávání zmíněných přestupků, neboť jak je již shora naznačeno, sám sebe v případě prvního řízení označil za skutečného majitele vozidla a stav ve veřejné evidenci smluv ohledně pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byl takový, že žádná smlouva k němu evidována nebyla. Pokud by žalobce dbal na to, aby byl skutečný stav stran vlastnictví vozidla uveden do souladu se stavem evidovaným v Registru silničních vozidel, byla by zde tehdy možnost, že by se přinejmenším řízení o přestupku ve věci sp. zn. [číslo] vyhnul. V druhém případě opět sám sebe označil za řidiče parkujícího vozidla, u něhož vyvstalo podezření z porušení příslušných dopravních předpisů. Správní orgán měl tedy dostatečné a zcela důvodné podklady od oznamovatele přestupků k zahájení příslušných řízení.

15. Jediným vážným pochybením týkajícím se zahájení přestupkového řízení je postup správního orgánu, tj. Městského úřadu [město], poté, co usnesením ze dne 3. 7. 2024, č.j. [číslo] rozhodl o zastavení řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek, a to, že opětovně zahájil usnesením ze dne 23. 9. 2024, č.j. [číslo] řízení o šesti shodných přestupcích (vyjma dvou, o nichž dříve rozhodl usnesením o odložení věci pro zánik odpovědnosti za přestupek usneseními ze dne 17. 9. 2024, č.j. [číslo] [číslo], neboť takový postup byl zjevně v rozporu s ustanovením § 125f odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v tehdy platném a účinném znění. Dle uvedeného ustanovení obecní úřad obce s rozšířenou působností, v daném případě Městský úřad [město], přestupek provozovatele vozidla projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a a) nezahájil řízení o tomto přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o tomto přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno. V daném případě však dříve došlo k zastavení řízení o totožných skutcích vedeného proti skutečnému pachateli, tj. nikoli proti provozovateli, z jiného důvodu, než který je ve zmíněném § 125f odst. 5 písm. a) a b) zákona o silničním provozu. Zákon tedy vychází z principu, že proti provozovateli se přestupkové řízení vede pouze podpůrně (tj. pokud není zjištěn skutečný pachatel), a navíc jej nelze zahájit a vést, pokud došlo k prekluzi odpovědnosti za přestupek v řízení vedeném proti skutečnému pachateli, tj. v daném případě skutečnému řidiči vozidla, kterým byl spáchán přestupek. Uvedený postup však soud hodnotí jako procesní pochybení správního orgánu, které bylo vydáním konečného rozhodnutí ze dne 6. 12. 2024, č.j. [číslo] v přiměřené době napraveno, a nenese žádné znaky šikany či úmyslného nedůvodného zahájení řízení, pouze znaky prvotní chybné úvahy správního orgánu při rozhodování o dalším pokračování v řízení o vymezených skutcích oznámených Městskou policií [město] jako možné přestupky. I kdyby tomu tak však bylo, neměnilo by to nic na shora uvedeném závěru soudu, tj. že byl zjištěn přesný opak tvrzené příčiny újmy žalobce, poněvadž by se v tomto případě jednalo o jediné nedůvodně zahájené řízení, tedy nikoli o jedno z mnoha, neboť právě množstvím nedůvodně a šikanózním způsobem zahájených řízení o přestupcích žalobce odůvodnil vznik své újmy.

16. Co se týká zjištění ohledně existence dalších čtrnácti řízeních vedených proti žalobci vyplývajících z přehledu přestupkových věcí vyřizovaných orgány města [město] v období let 2008-2024 týkajících se žalobce jako obviněného z přestupku, tak toto zjištění nemělo žádný vliv na hodnocení důvodnosti žalobcem požadovaného plnění, neboť na základě těchto řízení žalobce náhradu nemajetkové újmy nepožaduje, a pro soud tak bylo významné toliko hodnocení důvodnosti řízení zahájených pod dvěma shora uvedenými spisovými značkami, v nichž měla být žalobci způsobená tvrzená nemajetková újma.

17. Soud tak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Rozhodnutí o nákladech řízení soud učinil postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého právo na jejich náhradu přiznal žalované jako úspěšné účastnici sporu. Náklady řízení, které žalované v souvislosti s tímto řízením vznikly představuje paušální náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč za každý procesní úkon, který žalobce v tomto řízení učinil, resp. pouze za podané žalobní vyjádření, a dále jízdné za použití osobního vozidla RZ [SPZ] jízdou k ústnímu jednání na trase Plzeň-Sokolov a zpět při ujetí 192 km ve výši 1 413,40 Kč jako náhrada za pohonné hmoty a náhrada v sazbě 5,80 Kč na 1 km jízdy dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Náklady řízení ve výši 1 713,40 Kč je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty odlišné od zákonem podpůrně stanovené třídenní.

Poučení