20 C 193/2022-61

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Ungra a přísedících Mgr. Svatavy Hernandezové a Petry Čadové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalované ze dne 6. 5. 2022 a doručené žalobkyni dne 23. 5. 2022, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu [okres] dne 29. 6. 2022 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru provedeného dopisem žalované ze dne [datum], doručeným žalobkyni dne 23. 5. 2022. Zároveň si nárokovala náhradu nákladů řízení. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku č. 1 ze dne [datum] pracovala žalobkyně u žalované jako zástupkyně vedoucí prodejny. Dopisem ze dne [datum] žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr žalobkyně podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“), neboť žalobkyně měla dne [datum] v cca [údaj o čase] hodin fyzicky a slovně napadnout zaměstnankyni žalované odpovědnou za chod prodejen [celé jméno svědkyně]. Následně měla během odpolední směny opustit prodejnu v [anonymizováno] ulici. Žalobkyni byl dopis s okamžitým zrušením pracovního poměru doručen až 23. 5. 2022. Žalobkyně tvrdila, že skutečnosti uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru nejsou pravdivé. Žalobkyně se v prodejně žalované zmínila o nespokojenosti se mzdou, která jí byla vyplacena za měsíc duben roku 2022. Na základě toho ji slovně napadla [celé jméno svědkyně]. Do prodejny byla přivolaná hlídka Policie ČR. K fyzickému napadení nedošlo. Žalobkyně byla donucena opustit místo výkonu práce. Předmětnou prodejnu neopustila svévolně. Žalobkyně rovněž uvedla, že na dalším zaměstnávání u žalované netrvá.

2. Žalovaná podanou žalobu považovala za nedůvodnou. Tvrdila, že pracovní výkony žalobkyně byly nevyhovující. Žalobkyně kouřila v prostorách prodejny v [anonymizováno] ulici či v její těsné blízkosti. Úkoly zadávané žalovanou plnila neochotně, případně jejich plnění přenechávala ostatním zaměstnancům. Chovala se hrubým způsobům k zákazníkům i kolegům. Dne [datum] proběhla kontrola prodejny, v níž žalobkyně pracovala, pověřenou zaměstnankyní [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně při této kontrole začala emotivně vyjadřovat nespokojenost se mzdou vyplacenou za měsíc březen roku 2022. Během navazujícího rozhovoru žalobkyně slovně i fyzicky napadla pověřenou zaměstnankyni [celé jméno svědkyně]. Tuto měla žalobkyně chytit pod krkem a nadávat jí. Tomuto jednání žalobkyně přihlížel pan [celé jméno svědka], který přivolal hlídku Policie ČR. Zaměstnankyně [celé jméno svědkyně] kontaktovala účetní žalované, paní [příjmení], která jí doporučila, aby s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce alespoň ve formě rukou psaného dokumentu. Žalobkyně však tuto listinu odmítla převzít. Následně prodejnu opustila. Jednání žalobkyně dle žalované naplnilo skutkovou podstatu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Došlo i k řádnému předání listiny s okamžitým ukončením pracovního poměru. V jednání žalobkyně, která se následující den nedostavila na místo výkonu práce na pracovní směnu, lze spatřovat souhlas s okamžitým ukončením pracovního poměru. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

3. Na vyjádření žalované reagovala žalobkyně replikou, v níž uvedla, že uložené pracovní úkoly vždy plnila svědomitě a k zákazníkům se chovala slušně; neměla ani problémy s ostatními zaměstnanci. Žalovaná žalobkyni nikdy nevytkla nedostatky v její práci. Tvrzení žalované i jí předložená čestná prohlášení stávajících zaměstnanců žalované považovala žalobkyně za účelová. Na připomínku žalobkyně stran výše mzdy za měsíc březen roku 2022 reagovala pověřená zaměstnankyně [celé jméno svědkyně] sdělením, že pokud má žalobkyně s výší mzdy problém, ať podá výpověď. Toto žalobkyně odmítla, na což pověřená zaměstnankyně [celé jméno svědkyně] reagovala křikem a nadávkami. Po incidentu nebyla vyhotovena listina s okamžitým zrušením pracovního poměru. Incidentu v prodejně nebyl nikdo přítomen.

4. Při ústním jednání dne 15. 11. 2022 účastníci řízení setrvaly na svých procesních stanoviscích.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že písemné vyhotovení okamžitého ukončení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno dne 23. 5. 2022. Dále mezi nimi nebylo sporu o tom, že pověřená zaměstnankyně [celé jméno svědkyně] byla faktickou nadřízenou žalobkyně. Mezi účastníky bylo též nesporné, že poté, co žalobkyně po incidentu odešla z pracoviště, zmeškala cca jeden a půl až dvě hodiny pracovní doby. Rovněž mezi účastníky řízení nebylo sporu, že dne [datum] došlo mezi žalobkyní a pověřenou zaměstnankyní [celé jméno svědkyně] ke konfliktu. Spor se vedl o povaze tohoto konfliktu a jeho intenzitě.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaná odůvodnila okamžité zrušení pracovního poměru odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a uvedla, že hrubé porušení pracovní kázně spočívalo ve fyzickém a slovním napadení pověřené zaměstnankyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní a opuštěním místa výkonu práce, prodejny žalované v [anonymizováno] ulici, v průběhu odpolední směny (srov. jak rukou psaná listina s názvem„ Okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení povinnosti“ ze dne [datum], podepsané svědkyní [celé jméno svědkyně], tak listina s názvem„ Ukončení pracovního poměru“ ze dne [datum], podepsané jednatelem žalované [jméno] [příjmení]), a zároveň se mezi účastníky řízení vedl spor o povaze a intenzitě konfliktu mezi žalobkyní a pověřenou zaměstnankyní [celé jméno svědkyně], byl rozsah zjišťovaných skutečností v projednávané věci dán zejm. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ve spojení s § 60 téhož zákona.

7. Soud na tomto místě předesílá, že ve skutečnosti, že žalobkyně po předmětném incidentu proběhnuvším mezi ní a pověřenou zaměstnankyní [celé jméno svědkyně] opustila provozovnu žalované v [anonymizováno] ulici, a zameškala tak cca jednu a půl až dvě hodiny práce, nelze spatřovat zvlášť hrubé porušení povinnosti žalobkyně vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4150/2019 a contrario). Vzhledem k odůvodnění okamžitého zrušení pracovního poměru nebyla pro projednávanou věc významná případná jiná porušení pracovních povinností žalobkyně, než která byla uvedena v okamžitém zrušení pracovního poměru datovaném [datum]. Soud tedy zaměřil svou pozornost pouze na povahu a intenzitu konfliktu mezi žalobkyní a pověřenou zaměstnankyní [celé jméno svědkyně], s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu.

8. Z pracovní smlouvy ze dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně v době incidentu pracovala u žalované jako zástupkyně vedoucí prodejny.

9. Z listiny označené jako„ Ukončení pracovního poměru“ ze dne [datum] soud zjistil, že ke dni [datum] žalovaná žalobkyni udělila okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť žalobkyně měla fyzicky a slovně napadnout pověřenou zaměstnankyni [celé jméno svědkyně] a opustit prodejnu v [anonymizováno] ulici během odpolední směny. Ke zrušení pracovního poměru došlo ke dni [datum]. S okamžitým zrušením pracovního poměru měla být žalobkyně seznámena téhož dne.

10. Z otisku obrazovky na č.l. 21 soudního spisu ve spojení s výslechem svědkyně [příjmení] a svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že dne [datum] v době od [údaj o čase] svědkyně [celé jméno svědkyně] telefonovala svědkyni [příjmení]. Telefonní hovor trval 16 minut, tedy do 14:57.

11. Ze sdělení městské policie [obec] ze dne 7. 9. 2022 ve spojení s výpisem z informačního systému městské policie [obec] na č.l. 29 a výslechem svědka [příjmení] vzal soud za prokázané, že dne [datum] ve 14:55 hodin oznámil svědek [celé jméno svědka] incident v prodejně žalované v [anonymizováno] ulici městské policii s tím, že má docházet ke konfliktu dvou žen a mělo by docházet k napadání. Na místo byla vyslána hlídka a zásah městské policie trval do 15:30 hodin. V provozovně žalované probíhala slovní rozepře mezi žalobkyní a svědkyní [celé jméno svědkyně].

12. Při výslechu svědek [celé jméno svědka] uvedl, že byl přítomen incidentu mezi žalobkyní a svědkyní [celé jméno svědkyně]. V době, kdy vešel do provozovny žalované, v ní byly další tři osoby. Žalobkyně měla slovní rozepři se svědkyní [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně měla svědkyni [celé jméno svědkyně] označit za„ mladého rozmazleného parchanta“. Svědek si nepamatoval, kdo slovní rozepři vyvolal, ani zda svědkyně [celé jméno svědkyně] urážela žalobkyni, případně se vyjadřovala k její rodině. Slovní rozepře přerostla ve fyzické napadení. Žalobkyně měla svědkyni [celé jméno svědkyně] držet pod krkem po krátkou dobu. Právě ve chvíli, kdy slovní rozepře přerostla ve fyzické napadení, svědek [celé jméno svědka] volal městskou policii. V době oznámení incidentu městské policii byl svědek stále v prodejně, přičemž žalobkyni stále sledoval. Svědek [celé jméno svědka] je v kamarádském vztahu ke svědkyni [celé jméno svědkyně], intimní vztah mezi těmito byl v době před [anonymizováno] a [anonymizováno] lety. Svědek rovněž zná rodinu svědkyně [celé jméno svědkyně]. Incident měl trvat asi 45 minut.

13. Svědkyně [celé jméno svědkyně] při výslechu uvedla, že žalobkyně měla svědkyni [celé jméno svědkyně] označit před zákazníky za„ malého smrada“. Žalobkyně měla svědkyni [celé jméno svědkyně] chytit pod krkem. Konflikt vyvolala žalobkyně. Před chycením svědkyně pod krkem žalobkyní byl konfliktu přítomen nějaký další muž, chycení pod krkem byl přítomen již jen svědek [celé jméno svědka]. Vztah se svědkem [příjmení] popsala žalobkyně jako kamarádský s tím, že před rokem byl bližší. Incident měl trvat asi 40 minut. Impulsem k hádce byla stížnost žalobkyně na mzdové ohodnocení. Svědkyně [celé jméno svědkyně] se vyjádřila k vnučce žalobkyně slovy, že„ jablko nepadá daleko od stromu“, žalobkyně urážela otce svědkyně [celé jméno svědkyně]. Po fyzickém napadení telefonovala svědkyně [celé jméno svědkyně] svědkyni [příjmení].

14. Svědkyně [příjmení] při výslech uvedla, že tato [datum] okolo druhé hodiny telefonicky hovořila se svědkyní [celé jméno svědkyně], která jí řekla, že v provozovně žalované došlo k incidentu, kdy žalobkyně svědkyni [celé jméno svědkyně] chytla pod krkem a tyto se slovně napadly. Svědkyně [příjmení] hovořila i s žalobkyní. Žalobkyně měla na otázku, zda chytla svědkyni [celé jméno svědkyně] pod krkem, odpovědět:„ no a spratek jeden mladej“.

15. Svědek [příjmení] při výslechu uvedl, že byl přítomen incidentu v provozně žalované dne [datum], který se měl stát v době okolo 14:

45. Slyšel křik a hádku žalobkyně se svědkyní [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně měla svědkyni [celé jméno svědkyně] označit slovem„ spratek“ a tykat jí. Svědek neviděl žádné fyzické napadení z žádné strany. Za iniciátorku konfliktu svědek označil žalobkyni.

16. Při účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že tato se dne [datum] optala svědkyně [celé jméno svědkyně] na výši mzdy za měsíc březen. Svědkyně [celé jméno svědkyně] měla odpovědět v tom smyslu, že pokud se to žalobkyni nelíbí, ať dá výpověď, že by svědkyně [celé jméno svědkyně] stejně byla radši. Následně žalobkyně i svědkyně [celé jméno svědkyně] zvýšily hlas. Svědkyně [celé jméno svědkyně] měla urazit rodinu žalobkyně, načež žalobkyně na tuto svědkyni zakřičela. Svědkyně [celé jméno svědkyně] měla na žalobkyni taktéž křičet. Hádka měla trvat asi 20 minut. V průběhu hádky v provozovně nikdo nebyl, poté přišly dvě nebo tři zákaznice. Hned po nich přišel svědek [celé jméno svědka]. Hádku nemohl slyšet nikdo. Žalobkyně svědkyni [celé jméno svědkyně] pod krkem nechytila. Žalobkyně mluvila telefonicky asi deset minut se svědkyní [příjmení]. Svědka [příjmení] si žalobkyně nepamatovala. Po odchodu z provozovny žalované žalobkyně nepočítala s tím, že se do provozovny vrátí.

17. Na základě shora provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a její nadřízenou [celé jméno svědkyně] došlo ke slovní rozepři, při které žalobkyně svoji nadřízenou označila slovy„ spratek“, případně„ parchant“ a poukázala na její nízký věk. [celé jméno svědkyně] učinila invektivu vůči rodině žalobkyně. Obě na sebe křičely a slovní rozepře byla oboustranně vyhrocená a místy i velmi osobní povahy. Žalovaná neprokázala, že došlo k tvrzenému fyzickému napadení svědkyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní (k tomu blíže viz odstavec 26 odůvodnění).

18. Z výpisu z obchodního rejstříku na č.l. 8 spisu, z vyjádření kolegyně žalobkyně ze dne 24. 8. 2022, z vyjádření kolegyně žalobkyně [jméno] [příjmení], z žádosti svědkyně [celé jméno svědkyně] o poskytnutí záznamu o výjezdu hlídky městské policie [obec] soud, ani z kopie docházkového listu žalobkyně soud nezjistil nic významného pro své rozhodnutí.

19. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

20. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

21. Podle § 60 zákoníku práce musí v okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

22. Podle § 301 zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

23. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněného pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3034/2016 uveřejněného v časopise Právní rozhledy č. 5/2017, s. 40, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012). Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce„ Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,...“). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5727/2015) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4150/2019).

24. Důkazní břemeno stran prokázání splnění podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru tížilo v projednávané věci žalovanou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. II. ÚS 1471/14; či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4479/2010). Žalovaná tedy byla povinna tvrdit a prokázat, že žalobkyně dne [datum] porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a že právě toto jednání bylo uvedeno v okamžitém ukončení pracovního poměru. Soud dospěl k závěru, že žalovaná důkazní břemeno týkající se prokázání tvrzeného škrcení neunesla a slovní rozepře nebyla takového charakteru, aby odovodňovala okamžité zrušení pracovního poměru.

25. S přihlédnutím ke skutkovým okolnostem projednávané věci mohlo hypotézu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce naplnit buď neadekvátně hrubé slovní napadení svědkyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní, nebo její fyzické napadení žalobkyní. Stran slovního napadení soud ze svědeckých výpovědí svědka [příjmení] a [příjmení] a svědkyně [celé jméno svědkyně], kteří byly incidentu na místě přítomni, zjistil, že žalobkyně svědkyni označila slovy„ spratek“, případně„ parchant“ a poukázala na její nízký věk. V tomto jednání, ani v proběhlé slovní rozepři soud neshledal naplnění hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyně neporušila povinnost vyplývající jí z právních předpisů zvlášť hrubý způsobem, zakládajícím důvodnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalovanou s žalobkyní. Hádka mezi svědkyní [celé jméno svědkyně] a žalobkyní probíhala vzájemně a obě se jí účastnily podobně intenzivně. I kdyby hádku vyvolala žalobkyně, nedopustila se vůči své nadřízené natolik hrubých a závažných invektiv, aby v tom bylo možné spatřovat porušení povinností žalobkyně zvlášť hrubým způsobem, zakládajícím důvodnost okamžitého zrušení pracovního poměru. I kdyby snad soud uvažoval o tom, že by se mohlo jednat o porušení povinností žalobkyně zvlášť hrubým způsobem, tak v daném případě jistě bylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala nadále po dobu výpovědní doby a udělit žalobkyni výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce, a to tím spíše, když svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalobkyni společnost potřebovala a že firma nemá kapacitu k tomu, aby někoho vyhodila a platila mu odstupné bez toho, aniž by ten člověk chodil do práce. Soud z toho dovodil, že pro žalovanou bylo složité žalobkyni nahradit a její absence při směně dne [datum] i dne [datum] byla pro žalobkyni problematická.

26. K tvrzenému fyzickému napadení svědkyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní soud uvádí, že fyzické napadení naopak zásadně je důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalované se však nepodařilo prokázat, že k fyzickému napadení svědkyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní skutečně došlo. Žalovanou tvrzené fyzické napadení svědkyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní měla vidět svědkyně [celé jméno svědkyně] a svědek [celé jméno svědka]. Soud se proto zaměřil na svědecké výpovědi těchto dvou svědků (svědek [anonymizováno] fyzické napadení neviděl, svědkyně [příjmení] nebyla incidentu přítomna). Důkazní hodnota svědecké výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] byla ovlivněna tím, že tato byla přímým aktérem incidentu s žalobkyní (vlastně měla být objektem, který měla žalobkyně fyzicky napadnout). Obdobně byla ovlivněna i důkazní hodnota svědecké výpovědi svědka [příjmení]. Tento se totiž blízce zná se svědkyní [celé jméno svědkyně], měl s ní v minulosti intimní vztah a i v současné době mají kamarádský vztah a pro svědkyni [celé jméno svědkyně] koná společenské úsluhy, přinejmenším v podobě hlídání domácích zvířat. Ve vztahu k soudu svědek [celé jméno svědka] působil nedůvěryhodně rovněž proto, že při podávání svědecké výpovědi klopil oči k zemi, nenavazoval oční kontakt s předsedou senátu a působil vyhýbavě a celkově nejistě. Svědkyně [celé jméno svědkyně] zároveň vyhotovila rukou psaný dokument okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum], o němž tvrdila, že jej téhož dne předala žalobkyni a žalobkyně jej odmítla převzít. Svědkyně [celé jméno svědkyně] tedy měla zřejmý zájem na výsledku sporu, jako osoba odpovědná za„ úspěšnost“ okamžitého zrušení pracovního poměru. Další zájem svědkyně [celé jméno svědkyně] na výsledku sporu je dán tím, že společnost žalované je rodinným podnikem, [anonymizována tři slova].

27. Svědecká výpověď svědka [příjmení] byla nevěrohodná zejména z dalšího důvodu. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že městskou policii volal bezprostředně po tvrzeném fyzickém napadení svědkyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní. Svědek telefonoval na městskou policii ve 14:55 hodin, kdy byla na místo vyslána hlídka městské policie [obec] (srov. bod 14 tohoto rozsudku). Ve 14:55 hodin však stále probíhal telefonní hovor se svědkyní [příjmení] (srov. bod 11 tohoto rozsudku), který v tu dobu trval již 14 minut. Z výslechu svědkyně [příjmení] ale vyplývalo, že jí svědkyně [celé jméno svědkyně] v průběhu telefonního hovoru sdělila, že byla fyzicky napadena žalobkyní. Dle sdělení svědkyně [celé jméno svědkyně] svědkyni [příjmení] k napadení muselo dojít před provedením telefonního hovoru, tedy před 14:41 hodin, kdy tento započal. K tvrzenému fyzickému napadení svědkyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní tedy nemohlo dojít ve 14:55 hodin, ani v době bezprostředně předcházející, jak tvrdil svědek [celé jméno svědka]. V tuto dobu probíhal již 14 minut telefonní hovor svědkyně [celé jméno svědkyně] se svědkyní [příjmení] a z ničeho nevyplývalo, že by svědkyně [celé jméno svědkyně] měla být napadena žalobkyní v jeho průběhu. Naopak ze svědecké výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] a svědkyně [příjmení] vyplývalo, že tyto spolu telefonicky hovořily až poté, co měla být svědkyně [celé jméno svědkyně] fyzicky napadena žalobkyní. Svědecká výpověď svědka [příjmení], jako fakticky jediného svědka předmětného incidentu (jak je uvedeno výše, svědkyni [celé jméno svědkyně] bylo třeba považovat za napadenou a tudíž za osobně zúčastněnou svědkyni), tak byla v rozporu se svědeckými výpověďmi svědkyň [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] Ani svědecká výpověď svědka [příjmení] tedy neprokázala, že by k žalovanou tvrzenému napadení svědkyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní mělo dojít; naopak z ní spolu se svědeckými výpověďmi svědkyň [celé jméno svědkyně] a [příjmení] vyplývalo, že k napadení svědkyně [celé jméno svědkyně] žalobkyní nemohlo dojít tak, jak tvrdil svědek [celé jméno svědka] a svědkyně [celé jméno svědkyně].

28. Lze tedy shrnout, že žalované se nepodařilo prokázat, že by žalobkyně fyzicky napadla svědkyni [celé jméno svědkyně], a to ani po poučení žalované podle § 118a o.s.ř. V prokázaných verbálních útocích žalobkyně vůči svědkyni [celé jméno svědkyně] soud nespatřuje porušení povinností žalobkyně zvlášť hrubým způsobem, zakládajícím důvodnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovanou provedené okamžité zrušení pracovního poměru s žalobkyní tak nebylo důvodné. Proto soud rozhodl výrokem I tohoto rozsudku tak, že určil, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalované ze dne [datum] a doručené žalobkyni dne 23. 5. 2022, je neplatné.

29. Nad rámec shora uvedeného soud konstatuje, že vzhledem k nedůvodnosti okamžitého zrušení pracovního poměru se již nezabýval otázkou jeho doručení žalované dne [datum], když tato otázka je vzhledem k závěru soudu o nedůvodnosti okamžitého zrušení bez praktických důsledků.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 25 716 Kč Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za sedm úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) a 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“; jedná se o převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, poradu zástupce žalobkyně s žalobkyní ze dne 12. 10. 2022, podání repliky k vyjádření žalované a účast u jednání soudu dne 15. 11. 2022, které trvalo 4 hodiny a 15 minut), dále náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za sedm úkonů právní služby v celkové výši 2 100 Kč. Zástupce žalobkyně soudu doložil, že je plátcem DPH, tudíž mu soud dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. rovněž přiznal náhradu 21 % DPH z částky 19 600 Kč, tedy částku 4 116 Kč Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.