20 C 226/2020-203

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného, žalované a žalobkyně] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] 3. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného, žalované a žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozestavěná stavba, postavená na pozemku parc. č. st. 292, v katastrálním území Jelenice u Mělníka, obec Malý Újezd, je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a druhého žalovaného.

II. Určuje se, že stavba [adresa], rodinný dům, postavená na pozemku parc. č. st. 253, v katastrálním území Jelenice u Mělníka, obec Malý Újezd, je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a druhého žalovaného.

III. Prvá žalovaná a druhý žalovaný jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o určení vlastnického práva k rozestavěné stavbě ve výši 27 638 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Třetí žalovaná a druhý žalovaný jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o určení vlastnického práva k rodinnému domu ve výši 27 638 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že jsou nemovité věci patrné z výroku I. a II. tohoto rozsudku ve společném jmění žalobkyně a druhého žalovaného. Svůj nárok odůvodnila tím, že je bývalou manželkou druhého žalovaného. Manželství bylo uzavřeno dne [datum] a pravomocně rozvedeno dne [datum]. První žalovaná a třetí žalovaná jsou sestry druhého žalovaného. Žalobkyně s druhým žalovaným za trvání manželství postavili rodinný dům [adresa] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (dále jen„ rodinný dům“) a rozestavěnou stavbu (garáž) na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (dále jen„ garáž“) vše v obci [obec], [katastrální uzemí]. Výstavba rodinného domu i garáže byla financována z prostředků ve společném jmění manželů, a to z vlastních peněz bývalých manželů (neměli žádné půjčky v rámci rodiny). Měli rovněž bezúročnou stavební půjčku, s jejímž vyřízením jim třetí žalovaná pomáhala, jakož i s podklady pro kolaudaci a listinami pro získání stavebního povolení, se zápisem do katastru nemovitostí. Oba manželé se na stavbě podíleli i přímo fyzickými silami. Všichni sourozenci měli dobré vztahy a stále mají, vše se v rodině řešilo, tj. vše kolem výstavby a jejího financování. Nemovité věci tak nabyli do společného jmění manželů, ačkoliv tato skutečnost byla do katastru nemovitostí nesprávně zapsána. Do katastru nemovitostí byl jako jejich vlastník zapsán pouze druhý žalovaný. Žalobkyně neměla důvod nesprávnost zápisu napravovat, neboť s druhým žalovaným a jejich společnými dětmi v rodinném domě dlouhodobě žila. Měli zde společnou domácnost a vychovávali zde společné děti. V roce 2019 se žalobkyně po déle trvajících vzájemných neshodách z rodinné domácnosti odstěhovala a podala návrh na rozvod manželství. Žalovaný i s dětmi v rodinném domě nadále bydlí. Druhý žalovaný se žalobkyni nikdy nezmínil, že chce převést vlastnictví k nemovitým věcem, a proto žalobkyně neměla důvodu ani v souvislosti s rozvodem opravu v katastru nemovitostí řešit. Dne [datum] uzavřel druhý žalovaný s prvou žalovanou kupní smlouvu se zřízením věcného břemene, kterou převedl nemovité věci bez vědomí a souhlasu žalobkyně na prvou žalovanou. Žalobkyně se dovolala neplatnosti této smlouvy. Smlouva obsahuje i zvláštní konstrukci úhrady kupní ceny. Pravým smyslem kupní smlouvy nebylo její uzavření úplatně, neboť si žalobkyně není vědoma, že by měli s druhým žalovaným jakékoli dluhy. Prvá žalovaná nenabyla vlastnictví v dobré víře, šlo pouze o účelový převod učiněný krátce po podání návrhu na rozvod manželství ze strany žalobkyně. Není ani zřejmé, proč k převodu nemovitých věcí došlo, pokud žalovaný i s dětmi v rodinném domě nadále bydlí. Po dovolání se relativní neplatnosti přistoupila prvá žalovaná k převodu vlastnického práva k rodinnému domu na třetí žalovanou směnnou smlouvou. Není-li platná kupní smlouva mezi prvou žalovanou a druhým žalovaným, nemůže být platná ani navazující směnná smlouva týkající se rodinného domu uzavřená mezi prvou a třetí žalovanou, neboť třetí žalovaná věděla o námitce relativní neplatnosti vznesené žalobkyní. Žalobkyně má na tomto určení naléhavý právní zájem, neboť tyto nemovité věci jsou předmětem zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů. V katastru nemovitostí jsou však evidovány jiné osoby.

2. Všichni žalovaní shodně s podanou žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí v celém rozsahu s odůvodněním, že předmětné nemovité věci byli ve výlučném vlastnictví druhého žalovaného, a proto s nimi mohl sám nakládat. Předmětné nemovité věci jsou postaveny na pozemcích, které druhý žalovaný nabyl ještě před uzavřením manželství s žalobkyní. Rodinný dům druhý žalovaný vybudoval ze svých výlučných prostředků, a proto byl do katastru nemovitostí zapsán pouze na něj, o čemž žalobkyně věděla. Žalobkyně tuto skutečnost ani nikdy nerozporovala a nikdy se nesnažila tvrzený nesprávný zápis dostat do souladu s faktickým stavem. Nemovité věci druhý žalovaný postavil ze svých finančních prostředků, které měl naspořené již před vznikem manželství (finanční prostředky měl naspořené na třech vkladních knížkách), ze svého stavebního spoření sjednaného před uzavřením manželství, z finančních darů od rodičů, kteří hradili materiál na výstavbu rodinného domu, a půjček od rodinných příslušníků za trvání manželství. Tyto dary a půjčky byly rodinnými příslušníky druhého žalovaného poskytovány výlučně druhému žalovanému. Nebyly k tomu sjednávány žádné formální písemné smlouvy. Peníze byly vždy užity na nákup materiálu na výstavbu rodinného domu a garáže. Dary a půjčky byly poskytovány průběžně dle potřeb vzniklých v souvislosti se stavbou. Žalobkyně se na stavbě fyzicky podílela, stejně tak i kamarádi druhého žalovaného. Všichni žalovaní již v době výstavby garáže a rodinného domu věděli, z jakých finančních prostředků jsou tyto nemovité věci stavěny, tj. z peněz druhého žalovaného získaných před uzavřením manželství a z výlučných darů a půjček od rodičů žalovaných ve prospěch druhého žalovaného za trvání manželství. Žalobkyně i během trvání manželství uváděla, že nemovité věci jsou druhého žalovaného. Žalobkyně se prvé žalované nikdy nezmínila o úmyslu rodinnou domácnost společnou s druhým žalovaným opustit, ani o záměru podat návrh na rozvod manželství. Prvá žalovaná pouze věděla, že se žalobkyně ze společné domácnosti odstěhovala a odvezla osobní automobil. Následně prvá žalovaná obdržela dopis, kterým se žalobkyně dovolávala relativní neplatnosti kupní smlouvy. V té době byla sjednaná směnná smlouva. Prvá a třetí žalovaná se proto dohodly, že počkají na výsledek dalších jednání. Po uplynutí dvou měsíců od dovolání se neplatnosti, byla řádně dne [datum] uzavřena domluvená směnná smlouva, neboť v katastru nemovitostí nebyla žádná poznámka o spornosti vlastnictví k nemovitosti. Lhůta k zápisu spornosti žalobkyni uplynula dne [datum], když lhůta plyne od [datum], kdy žalobkyně prokazatelně o nesprávném zápisu v katastru nemovitostí věděla. Údaje v katastru nemovitostí jsou veřejné, a proto je stát povinen chránit dobrou víru. Třetí žalovaná rodinný dům nabyla v dobré víře. Třetí žalovaná k uzavření směnné smlouvy přistoupila, aby pomohla druhému žalovanému – svému bratrovi. V případě obou smluv bylo vzájemné protiplnění odpovídající, nejedná se tak o zkracující jednání či zastírající právní jednání. Žalobkyně však zejména nemá na určení naléhavý právní zájem, který odpadl rozvodem, a proto má žalobkyně vše řešit v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Vztahy mezi žalovanými coby sourozenci jsou dobré, rodina funguje. Druhý žalovaný v současnosti bydlí u svých rodičů na statku. Rodinný dům je v současnosti užíván třetí žalovanou pro zajišťování jejích bytových potřeb. Druhý žalovaný zde pouze občas přespává ale trvale zde nebydlí, ačkoliv tam má stále hlášeno trvalé bydliště.

3. Ze shodných tvrzení účastníků, provedených listinných důkazů a účastnických výslechů učinil soud následující skutková zjištění: Manželství žalobkyně a druhého žalovaného trvalo od [datum] do [datum] /viz shodná tvrzení účastníků a rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] na č. l. 8 - 9 spisu/. Před uzavřením manželství v roce 1991 druhý žalovaný koupil pozemky st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] u Mělníka, [obec]. K těmto pozemkům byl v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník druhý žalovaný. V současnosti je v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je dle evidence v katastru nemovitostí stavba [adresa], v k. ú. [část obce] u Mělníka, [obec] třetí žalovaná a pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je dle evidence v katastru nemovitostí rozestavěná stavba, v k. ú. [část obce] u Mělníka, [obec] prvá žalovaná. Za doby trvání manželství v roce 2002 byla na pozemku st. parc. [číslo] dostavěna stavba [adresa], rodinný dům, která byla částečně kolaudována, tj. v této době se již v rodinném domě dalo bydlet a bezesporu tak bylo již patrno první nadzemní podlaží dané stavby /viz shodná tvrzení účastníků, ohlášení vlastníka nebo jiného oprávněného pro provedení záznamu do katastru nemovitostí včetně potvrzení a kopie OP na č. l. 10 spisu, rozhodnutí o přidělení č. p. na č. l. 11 spisu, kolaudační rozhodnutí na č. l. 11 – 12 spisu, geometrický plán na č. l. 12 – 13 spisu, vyrozumění o provedeném zápisu záznamem do katastru nemovitostí na č. l. 13 spisu/. Na pozemku st. parc. [číslo] se nachází rozestavěná stavba, garáž. Tato garáž se dostala do stádia rozestavěnosti, když bylo patrno prvé nadzemní podlaží v říjnu roku 2008 /viz shodná tvrzení účastníků a geometrický plán pro vyznačení budovy na č. l. 113 – 114 spisu/. Pouze druhý žalovaný byl po celou dobu v katastru nemovitostí evidován i jako vlastník těchto dvou staveb, u nichž je rovněž evidováno v katastru nemovitostí, že jsou součástí pozemku /viz shodná tvrzení účastníků/.

4. Žalovaní jsou sourozenci a mají mezi sebou dobré vztahy. Tyto dobré vztahy byly i v letech 1998 – 2008, v té době byly dobré vztahy i s žalobkyní. Dne [datum] podala žalobkyně návrh na rozvod s druhým žalovaným. Dne [datum] byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka pro druhého žalovaného obsahující návrh na rozvod a předvolání k jednání. Zásilka byla druhému žalovanému vhozena do schránky dne [datum] /viz shodná tvrzení účastníků/.

5. Žalovaný měl ještě z doby před svatbou čtyři vkladní knížky. Na vkladní knížce, vkladový účet [číslo] měl žalovaný ke dni [datum] zůstatek ve výši 89 130 Kč, po provedení dalšího vkladu (nečitelné, kdy byl vklad proveden) činil zůstatek 125 966,50 Kč. Vypovězeno ke dni [datum]. Na vkladní knížku, číslo vkladového účtu nečitelné, byly postupně vkládány od roku 1992 do roku 1997 částky. Zůstatek byl převeden dne [datum] ve výši 92 401,78 Kč (narůstající od posledního vkladu z dubna 1997 o prémie a úrok). V mezidobí od posledního vkladu do převedení zůstatku nebyl činěn žádný výběr. Na vkladní knížku, vkladový účet [číslo] byly postupně vkládány částky v období od června roku 1996 do března roku 2000. Výběr byl proveden dne [datum] a poté až [datum], kdy byl zároveň účet zrušen. Na vkladní knížku, vkladový účet [číslo] byly postupně od roku 1973 do roku 1995 činěny vklady. V roce 1993 a 1996 byly provedeny dva výběry. Zůstatek byl vybrán v roce 2010 a účet byl zrušen /viz vkladní knížky na č. l. 148 - 151 spisu/. Žalovaný měl od roku [datum] sjednanou smlouvu o stavebním spoření. Od ledna roku 1997 do prosince roku 1998 byly na smlouvu činěny vklady. Ke dni [datum] činil zůstatek 125 836,17 Kč. V průběhu roku 2000 byl čerpán úvěr. Dne [datum] sjednal druhý žalovaný se stavební spořitelnou smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, s níž vyslovila žalobkyně souhlas. Úvěr byl poskytnut za účelem výstavby rodinného domu na st. parcele [číslo] v k. ú. [část obce] u Mělníka /viz Smlouva o stavebním spoření včetně výpisu z účtu na č. l. 152 - 153 spisu a Smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření včetně prohlášení ručitele na č. l. 154 – 158 spisu/. V průběhu let 1997 až 2000 byly vystaveny faktury na paní [jméno] [celé jméno žalované], a [celé jméno žalovaného] (např. dodávka a montáž střešní krytiny rodinného domu, dodání a montáž plastových oken) /viz příjmové pokladními doklady na č. l. 103 – 112 spisu, faktury na č. l. 115 – 124 spisu/.

6. Dne [datum] byla mezi druhým žalovaným v postavení prodávajícího a prvou žalovanou v postavení kupujícího podepsána kupní smlouva se zřízením věcného břemene, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je rozestavěná stavba, a k pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je [anonymizováno] dům [adresa], vše v k. ú. [část obce] u Mělníka, [obec], za kupní cenu 1 500 000 Kč. K tíži pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] u Mělníka, [obec], bylo ve prospěch pozemků st. p. [číslo] zřízeno právo chůze, jízdy, užívání a vedení inženýrských sítí. Kupní cena měla být dle smlouvy hrazena tak, že částka ve výši 200 000 Kč bude uhrazena druhému žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy, částka ve výši 250 000 Kč v hotovosti do tří dnů ode dne, kdy druhý žalovaný doručí prvé žalované výpis z katastru nemovitostí, z nějž bude patrné, že výlučným vlastníkem nemovitostí je prvá žalovaná, částka ve výši 50 000 Kč v hotovosti třetí žalované do deseti dnů ode dne, kdy druhý žalovaný doručí prvé žalované výpis z katastru nemovitostí, z nějž bude patrné, že výlučným vlastníkem nemovitostí je prvá žalovaná, z titulu již uskutečněných plateb za druhého žalovaného od [datum] do [datum], částka ve výši 250 000 Kč, která již byla před podpisem smlouvy vyplacena prvou žalovanou třetí žalované z titulu smlouvy o půjčce mezi druhým žalovaným a třetí žalovanou ze dne [datum] a částka ve výši 755 000 Kč odpovídající půjčkám poskytnutým druhému žalovanému prvou žalovanou dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Návrh na vklad vlastnického práva prvé žalované k těmto nemovitostem na základě uvedené kupní smlouvy byl podán [datum] a ke stejnému dni jsou zapsány právní účinky zápisu. V katastru nemovitostí nebyla v té době ohledně těchto nemovitostí zapsána žádná poznámka spornosti /viz shodná tvrzení účastníků, návrh na vklad práva do katastru nemovitostí na č. l. 21 spisu, kupní smlouva se zřízením věcného břemene na č. l. 22 – 23 spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 129 spisu, seznam nemovitostí na LV na č. l. 35 spisu/.

7. Žalobkyně dne [datum] předala prostřednictvím pošty k odeslání dopisy adresované prvé žalované a druhé žalované, v nichž žalobkyně mj. uvedla, že se dovolává neplatnosti kupní smlouvy se zřízením věcného břemene ze dne [datum]. Zásilka pro prvého žalovaného byla dodána do domovní schránky dne [datum], pro prvou žalovanou byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum] /viz dovolání se neplatnosti kupní smlouvy se zřízením věcného břemene na č. l. 14 a 15 spisu včetně sledování zásilek na č. l. 16 – 17 spisu a podací stvrzenky na č. l. 18 spisu/.

8. Dne [datum] byla mezi prvou žalovanou a třetí žalovanou podepsána směnná smlouva, jejímž předmětem byla směna pozemku st. parc. [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa], v k. ú. [část obce] u Mělníka, [obec], prvé žalované za nemovitou věc třetí žalované, a to pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], v obci [obec], k. ú. [část obce] u Mělníka s tím, že si smluvní strany sjednaly, že dohodnuté ceny těchto nemovitých věcí jsou stejné. Návrh na vklad vlastnického práva prvé žalované k těmto nemovitostem na základě uvedené smlouvy byl podán [datum] a ke stejnému dni jsou zapsány právní účinky zápisu /viz shodná tvrzení účastníků, návrh na vklad práva do katastru nemovitostí včetně směnné smlouvy na č. l. 125 – 128 spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 42 – 43 a 64 - 67 spisu/. Vlastníkem pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], v obci [obec], k. ú. [část obce] u Mělníka, je v současné době v katastru nemovitostí evidována prvá žalovaná /viz shodná tvrzení účastníků/.

9. Z úřední činnosti je soudu známo, že u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 101/2021 probíhá řízení o vypořádání společného jmění manželů mezi žalobkyní a druhým žalovaným. Řízení, které bylo zahájeno žalobou ze dne [datum], je v současnosti přerušeno. Předmětem vypořádání jsou mj. stavby, o kterých je rozhodováno v tomto řízení (tj. předmětný rodinný dům a garáž) /viz usnesení zdejšího soudu, č. j. 12 C 101/2021-99 na č. l. 183 spisu/.

10. Z výslechu druhého žalovaného soud zjistil, že rodinný dům se začal stavět od roku 1998. Na výstavbu byly použity finanční prostředky, které měl druhý žalovaný naspořené před manželstvím, dále druhý žalovaný použil dary a půjčky poskytované rodiči druhému žalovanému za trvání manželství, o čemž žalobkyně rovněž věděla. Rodiče za druhého žalovaného kupovali materiál, který byl použit na výstavbu domu nebo garáže. Rodiče vždy uváděli, že se jedná o peníze pro druhého žalovaného. Před uzavřením manželství měl druhý žalovaný zřízené stavební spoření, úvěr v této souvislosti byl poskytován v průběhu stavby. Vybíral se v roce 1998 - 1999. Na smlouvu se vkládaly finanční prostředky i za trvání manželství, i v roce 1998, kdy druhý žalovaný přišel o práci. Byl na úřadu práce, dostával podporu a z toho žili. U svých rodičů začal pracovat asi v roce 2005, výši mzdy si nepamatoval, aktuálně je ve výši [částka]. Dále byly na stavbu použity finanční prostředky, které si druhý žalovaný vložil na vkladní knížky, kde spořil. Z vkladních knížek bylo vybíráno, jak bylo potřeba. V roce 1990 nebo 1991 kupoval druhý žalovaný stavební parcely, neboť chtěl bydlet ve svém. Stavět se začalo až v roce 1998. Před tím neměl na výstavbu finanční prostředky. Druhý žalovaný nevěděl, proč s výstavbou nezačal dříve a nevyužil peněz na vkladních knížkách a pomoci od rodičů. S žalobkyní si společně žádný úvěr nebrali. Nějakou dobu trvalo získat stavební povolení. Původně tam stál starý dům, který byl zbořen a byl postaven nový. Před svatbou s žalobkyní nebydlel. Po svatbě nejprve bydleli u rodičů druhého žalovaného. V té době tam bydleli sourozenci druhého žalovaného. Druhý žalovaný s žalobkyní tam bydlel do kolaudace v roce 2001 nebo 2002. Žalobkyně v rodinném domě bydlela do května 2019, kdy se odstěhovala. Dary a půjčky od rodičů byly poskytovány od roku 1998, materiál byl nakupován už dříve. Dům stavěli svépomocí. Pomáhali druhému žalovanému a žalobkyni známí, sourozenci. Žalobkyně byla v té době zaměstnaná, a to až do roku 2004, kdy se jim narodilo dítě. Chodila občas na dům pomáhat s tím, co bylo zrovna potřeba, uklízet, zednické práce a podobně. Rodinný dům druhý žalovaný stavěl, protože v něm chtěl bydlet. V té době chtěl, aby tam s ním žila i žalobkyně. Po odstěhování žalobkyně v rodinném domě bydel s dětmi. Třetí žalovaná tam s druhým žalovaným bydlí od roku 2020, takto tam bydlí i v současnosti. Půjčky rodičům vracel po prodání domu, od rodičů to byly většinou dary. Byli domluveni, že budou půjčky vráceny, ne však přesně kdy. Po uzavření manželství si žalobkyně založila stavební spoření a z těchto finančních prostředků byla uhrazena kuchyň. Vlastnictví rodinného domu bylo v katastru nemovitostí zapsáno pouze na druhého žalovaného, s žalobkyní to neřešil, ale věděla o tom, neboť to stavěl a financoval. Nikdy proti tomu nic nevznášela. Kupní smlouvu s první žalovanou uzavíral, protože měl dluhy a byl na dně. Zahradu, která je u rodinného domu, prodat nechtěl. Dluhy měl od doby, kdy se žalobkyně odstěhovala. Kupní cenu mu prvá žalovaná uhradila v hotovosti ve výši 1 500 000 Kč při podpisu smlouvy. Takto mu byla vyplacena celá částka. Doklad o přijetí této částky asi podepsán nebyl. Tyto peníze propil a zaplatil z nich dluhy u známých. Druhý žalovaný nevěděl, jak byla placena daň z převodu nemovitosti. Je-li v kupní smlouvě uveden způsob úhrady kupní ceny, pak byla kupní cena asi hrazena tímto způsobem. Konkrétnější skutečnosti si k půjčkám uvedeným v kupní smlouvě nepamatoval. Peníze byly použiti na úhradu podkroví. Druhý žalovaný si však pamatuje, že mu byla předána kupní cena v hotovosti ve výši 1 500 000 Kč, okolnosti předání kupní ceny si však druhý žalovaný nepamatoval, resp. byla předána v poledne v hotovosti v rodinném domě, nikdo další u toho přítomen nebyl. Vztahy v rodině byly normální. O financování rodinného domu v rodině s rodiči mluvili, někdy byly přítomny i sestry. Takto pořizovaný materiál byl použit na výstavbu domu i garáže. Garáž je stále nedostavěná. I na výstavbu garáže byly použity prostředky od rodičů, tj. dary a půjčky. S žalobkyní o rozvodu nemluvil. Půl roku uvažoval o prodeji domu. Nabízel ho známým, kamarádům, bývalým kolegům z práce, v rodině, konkrétní osoby si již nepamatoval. Nikdo však o dům neměl zájem. Nakonec se dohodl s prvou žalovanou, svou sestrou, která věděla, jak na tom druhý žalovaný je. Ta i nechala připravit kupní smlouvu. Druhý žalovaný si již nepamatoval, jak dlouho řešili tento prodej, nepamatoval si, jak se dohodli na výši kupní ceny. Nepamatoval si ani, proč dům neprodal dříve, ale až v době rozvodu. Dohodli se, že tam bude druhý žalovaný dál bydlet a platit nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně. S žalobkyní o prodeji rodinného domu nemluvil, odmítala s ním před i po odstěhování mluvit. Marně ji opakovaně kontaktoval. Dům chtěl prodat, protože chtěl splatit své dluhy vůči známým, výši dluhů si nepamatoval. Pil, sázel a hazardoval. Po prodeji domu chtěl koupit nový dům, kam by se odstěhoval s dětmi. Nový dům by koupil z kupní ceny získané z prodeje původního domu. Chtěl si vzít půjčku na koupi nového domu, ptal se u různých bank, nikdo mu však peníze neposkytl. Neměl čím ručit. Pracoval a stále pracuje u své matky. Nevěděl, z jakého důvodu byla uzavírána směnná smlouva, nezajímal se o ni, ačkoliv v domě s dětmi nadále bydlel. Byl domluven, že bude v rodinném domě dál bydlet a byla připravena nová nájemní smlouva.

11. Z výslechu třetí žalované soud zjistil, že je vystudovaná stavební inženýrka. Veškeré stavební povolení a nákresy druhému žalovanému v letech 1995 – 1998 vyřizovala. Kolaudaci rodinného domu již neřešila. Od svatby žalobkyně a druhého žalovaného do roku 2001 bydleli společně v domě u rodičů žalovaných. Již v roce 1994 druhý žalovaný řešil přístupovou cestu k pozemku. Výstavba započala v roce 1998. V témže roce došlo k odstranění původní stavby na pozemku. Již před výstavbou byl nakoupen nějaký materiál. První nadzemní podlaží k domu bylo vybudováno na jaře roku 1999, kdy bylo určitě postaveno první patro. Bylo vybudováno z cihel, které koupila matka žalovaných v roce 1997. Měli od rodičů naspořené nějaké peníze, které měli na vkladních knížkách. Za trvání manželství žalobkyně a druhého žalovaného třetí žalovaná půjčovala druhému žalovanému nějaké peníze na výstavbu domu, vždy jí to vracel. Žalobkyně o tom věděla. Matka žalovaných nakupovala materiál ve větším množství, aby měla množstevní slevu. Rodiče druhému žalovanému peníze poskytovali buď hotově anebo přímo platili dělníky. Hodně prací však udělal druhý žalovaný sám. Žalobkyně zpočátku nepomáhala, protože se připravovala na maturitu. I třetí žalovaná na domě vypomáhala. Žalobkyně tam dělala nějaké úklidové práce. Vybírala dlaždičky, spárořez dlaždic. Druhý žalovaný si přál dům, ve kterém plánoval rodinné bydlení, a to ještě než potkal žalobkyni. Poté, když potkal žalobkyni, plánoval, že tam bude bydlet s ní. Žalobkyně tam asi chtěla bydlet taky. Podílela se na vybavení domu. Nikdy s žalobkyní zápis v katastru nemovitostí neřešila, ani jak by dům mohl být zapsán do společného jmění. Po kolaudaci se jí žalobkyně zmínila, že je dům druhého žalovaného, který ho financoval. Rodiče druhému žalovanému darovali na výstavbu finanční prostředky, byly tam dále půjčky od sourozenců. Informaci o uzavírání kupní smlouvy třetí žalovaná neměla. Zaslechla, že v období od ledna do dubna v roce 2020 šly po obci fámy, že chce bratr dům prodávat. I třetí žalované se ptal v květnu 2020, zda dům nekoupí. Neměla však peníze. V rodině se to řešilo, protože se dozvěděli o finančních problémech druhého žalovaného. Přišel za nimi soused, že má od něj bratr půjčené peníze. Třetí žalovaná věděla, že druhý žalovaný pije alkohol a z toho vznikly dluhy. Dluhy by měly být již splacené. O kupní smlouvě se dozvěděla v srpnu nebo v září 2020 od prvé žalované v souvislosti s tím, že bratr ležel venku opilý. V kupní smlouvě je uvedena půjčka sjednaná se třetí žalovanou v roce 2015, u níž si dohodli splatnost pět let. Jednalo se o půjčku ve výši 250 000 Kč na dodělaní a opravy domu. Neřešila, z jakých peněz bude půjčka splacena. Směnná smlouva byla uzavírána proto, že prvá žalovaná měla úraz, měla nepohyblivou pravou ruku a byla na její majetek zahájena exekuce, měl tam být i nějaký psychický nátlak ze strany žalobkyně. Třetí žalovaná tak směnila svůj dům, který koupila a chtěla v něm bydlet, po jeho směně se používá k rekreačním účelům. Prvá žalovaná totiž bydlí na Mělníku. Prvá žalovaná informovala třetí žalovanou o tom, že se žalobkyně dovolala relativní neplatnosti. Čekali, zda bude v katastru nemovitosti zapsána poznámka spornosti. Dlouhodobě pracuje na katastru nemovitostí. O rozvodu žalobkyně a druhého žalovaného neměla informace, dozvěděla se o něm v srpnu nebo v září 2020 O problémech v manželství žalobkyně a druhého žalovaného se třetí žalovaná dozvěděla před odstěhováním žalobkyně v dubnu 2019. V rodinném domě bydlí třetí žalovaná s druhým žalovaným a jeho dětmi. Druhý žalovaný jí platí nájem ve výši 7 000 Kč. Garáž není využívána.

12. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že se dům začal stavět v roce 1998, žádost o stavební povolení na stavebním úřadě podávala žalobkyně a pomáhala jí s tím třetí žalovaná. S projektem stavby pomáhala teta žalobkyně a poté pomáhala kamarádka od třetí žalované. Třetí žalovaná pomáhala s vyřízením bezúročné půjčky a částečně dělala i stavební dozor, vše kolem stavby společně řešili. Na stavbu byly použity finance, které měli s druhým žalovaným naspořené, a společně si za trvání manželství brali bezúročnou půjčku od státu ve výši 200 000 Kč. Na nákup tepelného čerpadla a otopnou sestavu bylo použito stavební spoření žalobkyně založené za trvání manželství, čerpalo se v roce 2001. Druhý žalovaný byl v roce 1998 na úřadu práce a v té době vypomáhal u rodičů na statku. Než dostavěli a měli rodinu, chodila žalobkyně do roku 2004 do práce. Příjem měla 8 000 až 10 000 Kč. Poté byla asi deset let doma s dětmi a její příjem činil 7 600 Kč. Druhý žalovaný měl v té době pouze peníze z úřadu práce a jednoroční odměnu od rodičů (nejprve ve výši 150 000 Kč, později 200 000 Kč), celou domácnost tak financovala žalobkyně. Později byl u rodičů druhý žalovaný zaměstnán s minimální mzdou. Během manželství měli pouze jeden společný účet, druhý žalovaný bankovní účet neměl. Po svatbě nejprve bydleli u rodičů druhého žalovaného na statku. V srpnu roku 1998 byla zahájena stavba rodinného domu, neboť nechtěli dále bydlet u rodičů a rozhodli se společně postavit rodinný dům. Chtěli založit rodinu. Na této stavbě žalobkyně vypomáhala v podstatě se vším, co bylo potřeba. Nosila cihly, pomáhala s fasádou, topením, občas vypomáhali i sourozenci druhého žalovaného, zejména když se dělala hrubá stavba. Poté měli objednané zedníky, na střechu měli tesaře, materiál se snažili objednávat za sníženou cenu bez DPH, aby ušetřili. Žalobkyně vypomáhala i s pracemi na střeše, elektriku dělal známý. Pomáhala i s omítkou, vymalovala celý dům. O půjčkách druhého žalovaného od rodičů na výstavbu domu žalobkyně nic nevěděla. Pouze mu platili za práci na statku. Vše se hradilo z aktuálních finančních zdrojů, které měli. Oba měli stavební spoření, které na to použili a zmiňovanou bezúročnou půjčku. Bývalý manžel vypomáhal hodně na statku, a proto stavbu jejich rodinného domu iniciovala zejména žalobkyně. Neví, že by třetí žalovaná po odstěhování žalobkyně v rodinném domě bydlela. Třetí žalovaná by měla nadále bydlet u rodičů na statku. V letech 1998 – 2010 byly vztahy v rodině druhého žalovaného dobré. O věcech společně komunikovali. Dobré vztahy byly až do odstěhování žalobkyně v květnu roku 2019. Mezi žalobkyní a druhým žalovaným docházelo častěji ke konfliktům, jednomu byla přítomna i třetí žalovaná. Situace byla mezi žalobkyní a druhým žalovaným vyhrocena od března roku 2019. O rodinných problémech žalobkyně a druhého žalovaného v manželství obě žalované věděly, v rodině se to řešilo. Všichni se sešli asi v dubnu 2019 a snažili se nalézt řešení, přítomny byly i obě žalované, řešily se vztahy v rodině, nikoliv majetek. Obě žalované o odstěhování věděly, třetí žalovaná byla stěhování přítomna. Poté bylo obtížné s druhým žalovaným komunikovat. Po odstěhování žalobkyně z rodinného domu se s prvou žalovanou viděla pouze jednou na ulici. Se třetí žalovanou se občas potkala, přímo o rozvodu nikdy nemluvily. V průběhu stavby rodinného domu o výstavbě a financování společně v rodině druhého žalovaného komunikovali, tj. s oběma žalovanými. O všem se společně v rodině mluvilo. Kupní smlouvu s prvou žalovanou druhý žalovaný uzavřel ihned poté, co byl zrušen její trvalý pobyt v tomto rodinném domě a v době, kdy přišla obsílka od soudu k rozvodu. V té době již bylo ukončeno řízení o péči o děti, během kterého druhý žalovaný uváděl, že obdržel kupní cenu ve výši 750 000 Kč. Druhý žalovaný věděl, že žalobkyně bude podávat žádost o rozvod. Žalobkyně nevěděla, že by měl mít druhý žalovaný nějaké dluhy nebo problémy s alkoholem. O půjčkách se dozvěděla až z kupní smlouvy založené v katastru nemovitostí. Měli ve střídavé péči syna, každý týden si ho pravidelně předávali. Druhého žalovaného tedy pravidelně vídala, opile na ni nepůsobil, o ničem se nezmiňovali ani děti, ani sousedé. V průběhu výstavby rodinného domu bylo o výstavbě komunikováno s rodiči druhého žalovaného a jeho sourozenci, některý materiál se kupoval přes jeho rodiče. Dům stavěli svépomocí. Na garáž si nic nepůjčovali. Druhý žalovaný věděl, že se chce žalobkyně rozvést a že chce vyplatit z domu, řekl jí však, že jí nic nedá. Nevěděla, že chce prodat dům, to jí nikdo neřekl. Nedalo se s ním komunikovat. Když se odstěhovala, sledoval ji, urážel, byl agresivní, vyčítavý. Nikdy neřekla, že je to dům pouze druhého žalovaného, vždy mluvila o tom, že je to jejich dům. Do katastru nemovitostí byl druhý žalovaný zapsán asi kvůli stavebnímu povolení, které bylo pouze na něho, neboť pozemky byly jeho. Zápis do katastru nemovitosti zařizovala třetí žalovaná, neboť na katastru nemovitostí v té době pracovala. Žalobkyně věděla, že stavby jsou zapsány pouze na druhého žalovaného. Za trvání manželství jí to nepřišlo divné, nenapadlo ji to řešit.

13. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobkyně a druhý žalovaný byli manželé od [datum] do [datum]. V květnu roku 2019 se žalobkyně odstěhovala ze společné domácnosti, což obě žalované věděly. Před uzavřením manželství druhý žalovaný koupil pozemky, na nichž za trvání manželství byl postaven rodinný dům a garáž, tj. obě stavby se dostaly do fáze rozestavěnosti, kdy již bylo patrno první nadzemní podlaží, za trvání manželství a před rokem 2014. Vždy bylo vlastnictví k těmto stavbám v katastru nemovitostí zapsáno pouze na druhého žalovaného. Žalovaní jsou sourozenci a mají mezi sebou dobré vztahy. Dobré vztahy byly i v letech 1998 až 2008, kdy probíhala výstavba rodinného domu a garáže, o čemž v rodině mluvili. Žalované tak věděly, jak jsou stavby financovány, že je stavěno svépomocí a s jakým záměrem jsou stavby stavěny. Rodinný dům i garáž byly stavěny po svatbě s tím, že tam bude žalobkyně s druhým žalovaným bydlet a založí rodinu. Dům stavěli svépomocí a žalobkyně na stavbě pomáhala. Byly použity různé finanční prostředky, mj. úvěr, který žalovaný čerpal na svém stavebním spoření v roce 2000, na základě smlouvy o úvěru, kterou podepsal se souhlasem žalobkyně v roce 1999. Účastníci se neshodovali, jaké veškeré finanční zdroje byly na výstavbu domu použity, zejména zda žalobkyni a druhému žalovanému vypomáhali rodinní příslušníci druhého žalovaného formou půjček a darů. Dne [datum] podala žalobkyně návrh na rozvod manželství s druhým žalovaným. Během rozvodového řízení dne [datum] byla podepsána kupní smlouva, jejímž předmětem byl mj. převod vlastnického práva k pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je rozestavěná stavba, a k pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], vše v k. ú. [část obce] u Mělníka, [obec], z druhého žalovaného na prvou žalovanou za kupní cenu 1 500 000 Kč. Kupní cena byla dle kupní smlouvy hrazena po částech. Tentýž den byl podán i návrh na vklad do katastru nemovitostí. Žalobkyně dne [datum] odeslala prvé žalované a druhému žalovanému dopis, v němž se dovolávala neplatnosti této kupní smlouvy. Dne [datum] byla mezi prvou žalovanou a třetí žalovanou podepsána směnná smlouva, jejímž předmětem byla směna pozemku st. parc. [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa], v k. ú. [část obce] u Mělníka, [obec], prvé žalované za nemovitou věc třetí žalované. Jelikož byla třetí žalovaná informovaná o vznesené námitce neplatnosti, čekaly žalované s návrhem na vklad vlastnického práva do [datum], neboť nedošlo v mezidobí k žádnému zápisu poznámky spornosti.

14. Soud pro nadbytečnost zamítl zbylé návrhy na doplnění dokazování (výslechem prvé žalované, spisem stavebního úřadu [obec], odbor výstavby [číslo jednací], výslechem svědka [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], svědka [jméno] [příjmení], potvrzením o příjmech žalobkyně za roky 1998 2004 na č. l. 142 – 146 spisu, přehledem vyplacených dávek, výpisy banky - příjmy zaslané na účet žalobkyně na č. l. 137 – 140 spisu, protokolem o jednání zdejšího soudu vedené pod sp. zn. [spisová značka] na č. l. 190 – 194 spisu a výpisem z účtu žalobkyně na č. l. 141 spisu), neboť veškeré pro věc relevantní skutečnosti již byly dostatečně provedenými důkazy prokázány.

15. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba 17. Dle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Dle odst. 2 téhož ustanovení jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

18. Dle § 980 odst. 2 o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

19. Dle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

20. Dle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

21. Dle § 3055 odst. 1 o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.

22. Dle § 119 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), věci jsou movité nebo nemovité. Dle odst. 2 téhož ustanovení nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

23. Dle § 120 odst. 2 obč. zák. stavba není součástí pozemku.

24. Dle § 143 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

25. Dle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

26. Jelikož se jednalo o žalobu na určení vlastnického práva, zabýval se soud nejprve otázkou, zda měla žalobkyně na podání žaloby naléhavý právní zájem. Jelikož je v § 984 odst. 1 o. z. zakotven princip materiální publicity zápisů do veřejných seznamů, bylo na žalobkyni, aby, měla-li za to, že předmětné nemovité věci patří do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění s druhým žalovaným, podala určovací žaloba, která je podkladem pro vyznačení poznámky spornosti. Určovací žalobu nemůže nahradit žaloba na plnění, opírající nárok na plnění o právo, jehož existence má být posouzena jako předběžná otázka. Přestože tak probíhá řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, měla žalobkyně naléhavý právní zájem na podání takové žaloby a tedy na určení vlastnického práva k předmětným stavbám, neboť takovým žalobním návrhem dojde k zápisu poznámky spornosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3234/2018). Tento závěr je třeba přijmout tím spíše, že v době podání určovací žaloby již byla v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných staveb zapsána prvá žalovaná (již v průběhu soudního řízení bylo vlastnické právo k rodinnému domu zapsáno v katastru nemovitostí na třetí žalovanou). V případě, že by vlastnické právo bylo řešeno pouze jako předběžná otázka v rámci řízení o vypořádání společného jmění mezi žalobkyní a druhým žalovaným, nebylo by rozhodnutí závazné pro prvou žalovanou a posléze i pro třetí žalovanou. Takové rozhodnutí by rovněž nebylo podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, pokud by soud v řízení dospěl k závěru, že takový majetek je součástí společného jmění manželů a je tedy třeba jej vypořádat. Za takového stavu je tak naopak více než vhodné, aby bylo (dříve než bude společné jmění manželů vypořádáno v jiném řízení) závazným způsobem určeno (v řízení, v němž jsou účastníky i obě žalované), zda předmětné stavby patří do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů či nikoliv (k tomu srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 507/2019 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017). Soud proto na straně žalobkyně shledal naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ke stavbám.

27. Poté se soud zabýval tím, zda předmětné stavby byly (v době, kdy se staly věcmi v právním slova smyslu) součástí masy společného jmění manželů. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že za trvání manželství žalobkyně a druhého žalovaného byl postaven rodinný dům a garáž a že tyto stavby byly postaveny na pozemcích, které byly ve výlučném vlastnictví druhého žalovaného, neboť je nabyl ještě před uzavřením manželství. Jelikož se obě stavby dostaly před účinnosti o. z. do takové fáze rozestavěnosti (v případě rodinného domu nejpozději v roce 2002 a v případě garáže v roce 2008), kdy již bylo patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, staly se dle § 119 odst. 1 a 2 obč. zák. samostatnou věcí v právním slova smyslu, neboť dle tehdy platné a účinné právní úpravy (§ 120 odst. 2 obč. zák.) nebyly stavby součástí pozemku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007). Věcí v právním slova smyslu se rovněž staly za trvání manželství, a proto zde platila dle § 144 obč. zák. vyvratitelná právní domněnka, že tyto stavby zároveň tvořily společné jmění žalobkyně a druhého žalovaného, kteří v té době byli manželé. Namítali-li žalovaní, že stavby byly od počátku ve výlučném vlastnictví druhého žalovaného, bylo na nich, aby tvrdili a prokázali takové rozhodné skutečnosti, které tuto právní domněnku vyvrátí. Žalovaní v této souvislosti tvrdili více finančních zdrojů, z nichž měly být obě stavby postaveny, a to mj. i půjčky, které měly být poskytovány pouze žalovanému od jeho rodinných příslušníků. Již z tohoto tvrzení žalovaných lze uzavřít, že i dle obrany žalovaných byly na výstavbu obou staveb použity mj. i společné prostředky žalobkyně a druhého žalovaného, neboť finanční prostředky vyplacené z půjček uzavřených za trvání manželství (byť by se jednalo pouze o výlučný závazek jednoho z manželů), jsou penězi patřícími do společného jmění manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020). Ačkoliv se účastníci neshodli, zda tyto půjčky od rodinných příslušníků druhého žalovaného byly či nikoliv poskytnuty, není tato otázka pro věc významná. V řízení bylo prokázáno, že za trvání manželství byl žalobkyni a druhému žalovanému vyplacen úvěr ze stavebního spoření, které měl sjednán druhý žalovaný. I tyto prostředky tak s ohledem na shora uvedené jsou prostředky, jež tvoří ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění, aniž by pro rozhodnutí v dané věci bylo významné, zda zároveň z této smlouvy vyplývající závazek tvoří či nikoliv jejich společné jmění.

28. S ohledem na shora uvedené je tak třeba předně konstatovat, že žalovaní netvrdili, že by předmětné stavby byly financovány pouze z výlučných prostředků druhého žalovaného a naopak z jejich tvrzení vyplynuly i zdroje, které tvoří společné jmění. Financování výstavby rodinného domu z majetku tvořícího společné jmění manželů (finanční prostředky vyplacené dle smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum]) pak bylo v řízení i prokázáno. Nadto je však třeba zdůraznit, že i kdyby bylo prokázáno, že veškeré finanční prostředky, které byly na výstavbu obou staveb použity, byly ve výlučném vlastnictví druhého žalovaného, byl by závěr soudu o tom, že stavby v době jejich vzniku tvořily společné jmění manželů, stejný. Rodinný dům se začal stavět brzy poté, co žalobkyně a druhý žalovaný uzavřeli manželství s tím, že v tomto rodinném domě budou spolu bydlet a vychovávat děti, což se také stalo. Žalobkyně s druhým žalovaným od dokončení rodinného domu do roku 2019 v tomto rodinném domě společně s dětmi bydleli. Rovněž bylo shodně prokázáno, že rodinný dům i garáž byly stavěny svépomocí účastníků. V řízení tak byl dostatečně prokázán způsob výstavby i účel, pro který byly obě stavby stavěny, tj. s tím, aby byly stavby užívány pro účely rodiny ke společnému bydlení ve společné domácnosti. Jelikož se tak jednalo o stavby zřízené společně účastníky svépomocí, nešlo o transformaci majetku ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., a to i kdyby se jednalo o finanční prostředky pouze ve výlučném vlastnictví druhého žalovaného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1168/2019). Soud tak uzavřel, že rodinný dům i garáž tvořily společné jmění druhého žalovaného a žalobkyně.

29. Předmětné stavby a pozemky, na kterých tyto stavby stály, tak měly odlišné vlastníky, když pozemky byly ve vlastnictví druhého žalovaného a stavby ve společném jmění manželů. V důsledku rozdílných vlastníků se ani nemohly dle § 3028 odst. 1 a 2 a § 3055 odst. 1 o. z. stavby stát po 1. 1. 2014 součástí těchto pozemků. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, jak bylo vlastnické právo k těmto nemovitým věcem zapsáno v katastru nemovitostí, neboť rozhodný je skutečný stav, který byl v daném případě prokázán odlišně od stavu zapsaného do katastru nemovitostí, čímž došlo k vyvrácení domněnky plynoucí z § 980 odst. 2 o. z.

30. Soud se tak dále zabýval tím, zda prvá žalovaná nabyla ve smyslu § 1105 o. z. vlastnické právo k rodinnému domu a ke garáži (převáděné kupní smlouvou ze dne [datum]) jeho zápisem do katastru nemovitostí. Jelikož soud uzavřel, že obě stavby byly ve společném jmění manželů a ke sjednání předmětné kupní smlouvy došlo ještě za trvání manželství, byl druhý žalovaný oprávněn tuto kupní smlouvu uzavřít dle § 714 odst. 1 o. z. pouze se souhlasem žalobkyně, neboť se nejednalo o běžnou záležitost. V řízení pak bylo prokázáno, že takový souhlas ze strany žalobkyně nebyl dán, když shodně se žalobkyní i druhý žalovaný vypověděl, že s ní o prodeji nemluvil. Žalobkyně se v září 2020 vůči oběma stranám kupní smlouvy ve smyslu § 714 odst. 2 o. z. dovolala její neplatnosti. Soud proto shledal tuto kupní smlouvu, na základě které měla prvá žalovaná vlastnické právo ke stavbám nabýt, ve smyslu § 580 odst. 1 a § 586 odst. 1 za neplatnou.

31. Za takového stavu se tak soud dále zabýval tím, zda byla prvá žalovaná ke dni podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. v dobré víře, že vlastníkem obou staveb je v souladu se zápisem v katastru nemovitostí výlučně druhý žalovaný. Takový závěr však s ohledem na žalovanými tvrzené skutečnosti a v řízení prokázaný skutkový stav učinit rovněž nelze. V řízení bylo všemi provedenými výslechy shodně prokázáno, že vztahy v rodině druhého žalovaného jsou dlouhodobě dobré. Prvá žalovaná (sestra druhého žalovaného) byla v kontaktu s druhým žalovaným i žalobkyní, když byly stavby stavěny, věděla, jakým způsobem jsou stavby stavěny (svépomocí), z jakých finančních prostředků, jakož i za jakým účelem. Věděla tedy, že obě stavby byly stavěny za trvání manželství žalobkyně a druhého žalovaného s cílem, aby v rodinném domě společně manželé bydleli. Rodinný dům pak zároveň manželé téměř dvacet let ke společnému bydlení užívali a za účelem společného užívání byla stavěna i garáž. Prvá žalovaná tak musela vědět, že obě stavby jsou ve společném jmění manželů. Rovněž si musela být vědoma toho, že žalobkyně nedala s takovým prodejem souhlas. Věděla totiž, že již rok spolu manželé ve společné domácnosti nežijí, že se žalobkyně odstěhovala a komunikace mezi žalobkyní a druhým žalovaným je špatná. Pokud za takového stavu prvá žalovaná přistoupila k uzavření kupní smlouvy, nemohla jednat v dobré víře, že je druhý žalovaný výlučným vlastníkem a že je oprávněn se stavbami tímto způsobem nakládat. Na dobrou víru prvé žalované pak nelze usuzovat ani z okolností, za nichž byla předmětná kupní smlouva uzavírána a z jejího obsahu. Smlouva byla uzavřena v době, kdy již probíhalo rozvodové řízení. Druhý žalovaný byl ve věci rozvodu v té době již soudem obesílán. Tentýž den, kdy byla smlouva uzavřena, byl i podán návrh na zápis nového vlastníka do katastru nemovitostí. Nadto je s podivem, že nebyly převáděny veškeré pozemky, avšak pouze pozemky, jejichž součástí měly být předmětné stavby. Druhý žalovaný přistoupil k prodeji rodinného domu, v němž společně se svými dětmi bydlel, aniž by měl vyřešené jiné bydlení. V domě nadále druhý žalovaný zůstal bydlet i po sjednání takové smlouvy. Výslech druhého žalovaného pak byl pro soud i velmi nevěrohodný, když druhý žalovaný např. tvrdil, že si s jistotou pamatuje, že mu byla předána celá kupní cena ve výši 1 500 000 Kč v hotovosti. Konkrétní okolnosti takového předání již však obtížně popisoval. Poté, kdy byl soudem konfrontován s ujednáním o způsobu úhrady kupní ceny v kupní smlouvě, tvrdil, že tedy bylo plněno v souladu s tímto ujednáním. Přestože se druhý žalovaný rozhodl prodávat dům, ve kterém se svými dětmi bydlel, což lze považovat za poměrně zásadní rozhodnutí, nebyl schopen konkretizovat osoby, se kterými o prodeji mluvil a rodinný dům jim ke koupi nabízel, nedokázal popsat okolnosti, za kterých byla kupní smlouva uzavírána, na základě čeho byla určena kupní cena apod. Konečně druhý žalovaný tvrdil, že chtěl z tohoto prodeje financovat koupi nového domu a zároveň uváděl, že kupní cena byla použita na úhradu jeho dluhů.

32. Jelikož soud neshledal na straně prvé žalované dobrou víru o tom, že druhý žalovaný je výlučným vlastníkem mj. převáděného rodinného domu a garáže, nebylo možné uzavřít, že by prvá žalovaná k těmto stavbám platně nabyla vlastnické právo. Bylo tak již nadbytečné zabývat se tím, zda se v daném případě zároveň jednalo o úplatný převod, tj. zda druhému žalovanému za takový převod mělo být skutečně něco hrazeno a v jaké výši. S ohledem na uvedené závěry proto soud určil, že garáž je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a druhého žalovaného (výrok I. tohoto rozsudku).

33. Jelikož vlastnické právo k rodinnému domu bylo dále převáděno směnnou smlouvou z prvé žalované, které však s ohledem na shora uvedené nesvědčilo vlastnické právo k této stavbě (ačkoliv byla jako vlastník v katastru nemovitostí zapsána), na třetí žalovanou, zabýval se soud ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. rovněž dobrou vírou třetí žalované ke dni podání návrhu na zápis vlastnického práva o tom, že prvá žalovaná je jejím skutečným vlastníkem. Třetí žalovaná sama v řízení vypověděla, že jí byly známy okolnosti výstavby rodinného domu. Věděla tak, že rodinný dům byl stavěn za trvání manželství svépomocí druhého žalovaného a žalobkyně. Rovněž věděla, že dům byl stavěn s tím, že v něm budou společně žalobkyně a druhý žalovaný s jejich dětmi bydlet. Třetí žalovaná tak měla veškeré informace o tom, že rodinný dům tvoří společné jmění manželů. Třetí žalovaná rovněž věděla, že s prodejem domu nedala žalobkyně souhlas a že se neplatnosti kupní smlouvy v září roku 2020 dovolala, což v řízení třetí žalovaná sama potvrdila. Byl-li návrh na zápis vlastnického práva k rodinnému domu na základě směnné smlouvy podáván dne [datum], nemohla být k tomuto okamžiku třetí žalovaná v dobré víře, že je prvá žalovaná vlastníkem rodinného domu. V tento moment totiž již s jistotou měla veškeré rozhodné informace, z nichž závěr o tom, kdo je vlastníkem, vyplýval. Soud proto ani ve vztahu ke třetí žalované neshledal, že platně nabyla vlastnické právo k rodinnému domu, a proto i ve vztahu k této stavbě určil, že je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a druhého žalovaného (výrok II. tohoto rozsudku).

34. V souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení soud uzavřel, že žaloba byla založena na pluralitě nároků. Žalobkyně se v jednom řízení domáhala dvou nároků - určení, že dvě stavby jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění žalobkyně a druhého žalovaného s tím, že ke dni rozhodnutí soudu bylo v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo ke garáži na prvou žalovanou a k rodinnému domu na třetí žalovanou. S ohledem na charakter určení musel být v obou případech zároveň účastníkem řízení druhý žalovaný. Vznikly tak dva samostatné procesní vztahy v případě řízení o určení vlastnického práva ke garáži mezi žalobkyní na jedné straně a prvou žalovanou a druhým žalovaným na straně druhé (tito dva žalovaní vystupovali s ohledem na charakter řízení ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. jako nerozluční společníci) a v případě řízení o určení vlastnického práva k rodinnému domu mezi žalobkyní na jedné straně a třetí žalovanou a druhým žalovaným na straně druhé (opět žalovaní v postavení nerozlučných společníků).

35. Žalobkyně byla zcela úspěšná s oběma svými nároky, a proto jí soud v obou případech přiznal plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. Celkové náklady žalobkyně v řízení odpovídaly částce 55 276 Kč a byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou za zastupování advokátem v celkové výši 35 700 Kč za sedm úkonů právní služby po 5 100 Kč úkon (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání konaném dne [datum], dne [datum] přesahující dvě hodiny, tj. za dva úkony právní služby, a dne [datum] rovněž přesahující dvě hodiny, tj. za dva úkony právní služby), dále náhradou hotových výdajů v celkové výši 2 100 Kč za 7 úkonů právní služby po 300 Kč, náhradou za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. ve výši 2 550 Kč, za účast při jednání dne 25. 11. 2021, které bylo odročeno bez projednání věci (jednání bylo odročeno, aniž by došlo k zahájení jednání přednesem žaloby ke společnému návrhu účastníků za účelem pokusu o mimosoudní vyřešení sporu) a náhradou za promeškaný čas strávený cestou ke čtyřem soudním jednáním (trasa Litoměřice – Mělník a zpět) ve výši 1 200 Kč za 12 i započatých půlhodin po 100 Kč (3 započaté půlhodiny na jednu zpáteční cestu), to vše dle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 12 odst. 3, § 13 odst. 1 a 4 a § 14 odst. 1 písm. a), 2 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Soud k tarifní hodnotě uvádí, že v řízení z žádného z provedených důkazů nevyplynula hodnota nemovitých věcí, a proto bylo třeba postupovat podle § 9 odst. 4 písm. b) a. t. Zároveň bylo předmětem řízení určení vlastnického práva ke dvěma nemovitým věcem, a proto výše tarifní hodnoty odpovídá v souladu s § 12 odst. 3 a. t. součtu tarifních hodnot, tj. 2 x 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5233/2016). Dále soud přiznal 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 8 726 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. V rámci každého ze samostatných procesních vztahů činí výše náhrady nákladů řízení polovinu z jejich celkové výše, tj. pokud jde o nárok o určení vlastnického práva ke garáži, činí náhrada nákladů řízení 27 638 Kč a k jejich úhradě jsou povinni společně a nerozdílně prvá žalovaná a druhý žalovaný. Pokud jde o určení vlastnického práva k rodinnému domu, činí náhrada nákladů řízení rovněž 27 638 Kč, avšak k jejich úhradě jsou povinni společně a nerozdílně třetí žalovaná a druhý žalovaný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017). Zaplacení náhrady nákladů soud uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. a IV. tohoto rozsudku).