20 C 231/2021-97

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému [celé jméno žalovaného], [datum narození] trvale bytem [adresa žalovaného] doručovací adresou [adresa žalovaného] pro výživné a zajištění některých nákladů neprovdané matky, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen hradit žalobkyni na výživném neprovdané matky [částka] měsíčně od [datum] do [datum], a to vždy předem do každého 22. dne měsíce, za který výživné náleží.

II. Nedoplatek výživného za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě, kterou dle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona určí insolvenční soud.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni nákladech spojených s těhotenstvím a porodem [částka], a to ve lhůtě, kterou dle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona určí insolvenční soud.

IV. Žaloba se zamítá co do výživného neprovdané matky v rozsahu [částka] měsíčně za dobu od [datum] do [datum] a dále v rozsahu [částka] měsíčně za dobu od [datum] do [datum].

V. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s těhotenstvím a porodem v rozsahu [částka].

VI. Žalovaný není povinen hradit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u Okresního soudu v Mostě dne [datum], doplněnou k výzvám soudu ve smyslu § 43 o. s. ř. podáními ze dne [datum] (č. l. 17) a [datum] (č. l. 51), přiznání výživného neprovdané matky od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím [částka]. Pokud se dále domáhala výživného na nezl. syna [jméno] a výbavičky, soud tuto část vyloučil usnesením ze dne [datum] k samostatnému řízení a zdejší opatrovnický soud věc postoupil pro místní nepříslušnost Okresnímu soudu v Mostě, kde je věc projednávána pod sp. zn. 20 Nc 2009/2021 (dle informace pracovnice infocentra tamního soudu v tamní věci dosud nebylo nařízeno první jednání). Ke svým poměrům uvedla, že žalovaný s ní pobýval jen v prvních měsících těhotenství, poté odešel k jiné ženě. Bydlí v domě svých rodičů, v samostatném bytě, po skončení nemocenské čerpá rodičovský příspěvek, přídavek na syna a příspěvek na bydlení, v květnu 2021 měla výpadek v příjmech, získala ale nárok na porodné [částka]. Se žalovaným společně pořídili kočárek, dětskou postýlku a hradili společné výdaje, poté již žalovaný jen od června 2021 zasílal [částka] měsíčně, kterou oba (nesporně) považují za výživného pro nezl. syna. Otcovství žalovaného bylo v průběhu řízení uznáno a žalobkyně již mohla soudu předložit rodný list nezletilého, kde byl žalovaný jako otec zapsán. O žalovaném jí bylo známo, že již má další dvě nezletilé děti a někde pracuje.

2. Žalovaný nárok odmítl v celém rozsahu s tím, že jeho hrubé příjmy nepřesahují [anonymizována dvě slova]. Kč měsíčně, podstupuje oddlužení splátkovým kalendářem, což obnáší srážky ze mzdy, dále má vyživovací povinnost na dvě nezletilé děti á [částka] měsíčně a v únoru 2022 očekává narození dalšího potomka s partnerkou [jméno] [příjmení], s níž hradí jen na nájemném a službách s tím spojených [částka] měsíčně. Se žalobkyní byli do [datum], do té doby společně hospodařili, převážně se podílel na pořízení kočárku, hygienických potřeb a plen. Zasílá výživné na syna [jméno] [částka] měsíčně (prokázáno na č. l. 79), více mu poměry nedovolují.

3. K projednání věci soud nařídil jednání, k němuž se oba účastníci dostavili. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně prokázala rodným listem č. l. 83 narození syna [jméno] dne [datum] a otcovství tam zapsaného žalovaného. Dle fotografie korespondence v aplikaci [anonymizováno] č. l. 31 a [číslo] spolu účastníci dne [datum] komunikovali o požadavku žalobkyně na výživné, žalovaný však dle dopisu ze dne [datum] (č. l. 77) neměl zájem hradit více, než [částka] na výživném žalobkyně i nezletilého dohromady.

4. Ke svým osobním a majetkovým poměrům žalobkyně prokázala následující: Rozhodnutím lékaře č. l. 3 prokázala počátek pracovní neschopnosti v důsledku rizikového těhotenství od počátku listopadu 2020. Žalobkyně má dle registru obyvatel č. l. 54 pouze jediné dítě. Dle bankovních záznamů č. l. 26 a 27 měla žalobkyně od prosince 2020 do dubna 2021 nárok na nemocenskou ve výši okolo [anonymizována dvě slova]. Kč měsíčně. Dle oznámení Úřadu práce (dále jen„ ÚP“) č. l. 22 má od května 2021 nárok na rodičovský příspěvek ve výši [částka], získala nárok na porodné [částka] a dle oznámení ÚP č. l. 23 získala taktéž nárok na přídavek na dítě ve výši [částka]. Dle výňatku nájemní smlouvy č. l. 28 a 30 (dupl. č. l. 84 a 85) a prohlášení rodičů č. l. 86 žalobkyně bydlí v dvojdomku svých rodičů, kterým od července 2021 hradí měsíční nájemné [částka] a zálohy na služby spojené s užíváním bytu [částka], které dle dokladů č. l. 29 skutečně hradí. Dle oznámení ÚP na č. l. 87 dále žalobkyně získala od července 2021 nárok na příspěvek na bydlení ve výši [částka] měsíčně, od října 2021 však tento příspěvek dle oznámení č. l. 90 činí již jen [částka]. Žalobkyně předložila na č. l. 33-48 více než 3 desítky faktur/účtenek/objednávek zboží, když k většině z nich při jednání deklarovala (v souladu s popisem zboží v těchto dokladech), že byly určeny pro potřebu nezletilého syna. Soud tak v tomto řízení přihlíží jen k těm položkám, které se vztahují k potřebám žalobkyně v době jejího těhotenství a porodu syna, když ostatní položky mají charakter výbavičky, resp. průběžných potřeb nezl. dítěte (což platí i pro nákup kočárku a dětské postýlky, které účastníci rovněž tematizovali), což by však mělo být předmětem probíhajícího opatrovnického řízení před Okresním soudem v Mostě. Na nákladech s těhotenstvím a porodem žalobkyně prokázala celkovou vynaloženou částku [částka] (deka č. l. 33 p. v., oblečení žalobkyně č. l. 37, odsávačka č. l. 40, boty žalobkyně č. l. 41 p. v. a oblečení žalobkyně č. l. 48), dále prokázala běžné nákupy potravin, oblečení, lékárenského a drogistického zboží v prodejnách [anonymizována dvě slova], [titul], [příjmení], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [příjmení] apod. na č. l. 42-46 v celkovém objemu [částka] v období března až července 2021.

5. Osobní a majetkové poměry prokázal žalovaný v následující podobě. Vyhláškou č. l. 5 a usnesením insolvenčního soudu č. l. 6 bylo prokázáno, že v dubnu 2021 byl osvědčen úpadek žalovaného a povoleno jeho oddlužení. Již tím je prokázáno, že žalovaný je jinak nemajetný, odkázán jen na svůj průběžný příjem ze zaměstnání. Dle lustrace č. l. 9 dosud ve výkonu trestu nebyl. Dle úředního záznamu č. l. 12 žalovaný dlouhodobě bydlí v [obec], pouze několik měsíců bydlel se žalobkyní. Zdejší soud je tak dlouhodobě obecným soudem žalovaného. Zasílání výživného na syna [jméno] částkou [částka] bylo nesporné, současně bylo doloženo kontrolními útržky poukázek č. l.

24. Dle registru obyvatel (č. l. 53) má žalovaný dvě další děti, [jméno] [příjmení] (2014) a [celé jméno žalovaného] ([číslo]). Dle rozsudku zdejšího opatrovnického soudu pod číslem jednacím 14 Nc 1337/2014-75 ze dne 6. 3. 2015, má žalovaný vůči nezl. [jméno] (jejímž je dle rodného listu č. l. 69 otcem) vyživovací povinnost v rozsahu pouhých [částka] měsíčně. Dle odůvodnění tohoto rozsudku dosahoval v roce 2014 jako manipulační dělník čistého výdělku v průměru okolo [anonymizována dvě slova]. Kč. Dle rozsudku zdejšího opatrovnického soudu pod číslem jednacím 0 P 122/2021-89 ze dne 6. 8. 2021, má žalovaný vůči nezl. [jméno] vyživovací povinnost v rozsahu pouhých [částka] měsíčně. Dle odůvodnění rozsudku žalovaný pracoval jako dělník, svářeč či montér a je vyučen jako kuchař, měl řidičské oprávnění skupiny B, byl nemajetný, mimo osobní automobil z roku 2003. Výplatními páskami č. l. 64 a 65 žalovaný prokázal, že do června 2021 pracoval na hlavní pracovní poměr u jiného zaměstnavatele (VTP – [právnická osoba] – č. l. 81) a za poslední tři měsíce dosahoval čistých výdělků [částka] (po srážce [částka] na insolvenci), [částka] (po srážce [částka] na insolvenci), resp. [částka] (v posledním měsíci bez možnosti srážky). Potvrzením OSSZ Teplice č. l. 57 a pracovní smlouvou č. l. 61 bylo prokázáno, že žalovaný nečerpá žádný důchod a od srpna 2021 žalovaný pracuje pro [právnická osoba], bez uvedení náplně práce, je vyplněn pouze rozsah týdenního úvazku (40 hodin), místo výkonu práce ([ulice a číslo] v [obec]) a jako výplatní den 20. den měsíce. Mzdovým výměrem č. l. 62 byl prokázán základní výměr mzdy [částka] před zdaněním a odvody. Výplatními páskami č. l. 63 a 64 a potvrzením zaměstnavatele č. l. 82 bylo prokázáno, že žalovaný dosahuje aktuálně konstantního čistého příjmu (za poslední 4 měsíce) [částka] (je mu sráženo [částka]). Nájemní smlouvou č. l. 73 žalovaný prokázal, že aktuálně sdílí domácnost s [jméno] [příjmení] ([číslo]) a nájemné za byt s výměrou 34 m2 v [anonymizováno] ulici v [obec] včetně záloh za služby, spojené s užíváním bytu, má být hrazeno [částka] měsíčně.

6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem:

7. Podle § 911 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 921 o. z. platí, že (1) Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. (2) Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení.

8. Podle § 913 o. z. platí, že (1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. (2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

9. Podle § 920 odst. 1 o. z. platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. Podle § 922 odst. 2 o. z. platí, že výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

10. Poměry žalobkyně svědčí o tom, že uplatněný nárok je částečně důvodný jak co do měsíčního výživného, tak co do jednorázového nároku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Nárok na výživné neprovdané manželky však lze přiznat teprve od narození dítěte s odkazem na § 920 odst. 1 o. z. („ …po dobu dvou let od narození dítěte…“), soud tak nemohl vyhovět žalobě za období od [datum] do [datum] (výrok IV.) a současně byl vázán žalobním návrhem (který žalobkyně vyjádřila až po dvou instruktivních usneseních soudu), který nárok ukončoval dnem [datum]. Pokud tedy žalobkyně usilovala o přiznání výživného po dobu celých dvou let, nesprávnou formulací nároku sama zapříčinila, že soud mohl výživné přiznat pouze za období od [datum] (tedy oproti podané žalobě [datum] zpětně ve smyslu § 922 odst. 2 o. z.) právě jen do dne [datum] a nebyl oprávněn tuto formulační chybu k tíži žalovaného jakkoliv napravovat a přiznávat tak více.

11. Žalobkyně je po dobu prvních (až čtyř) let věku dítěte zajištěna rodičovským příspěvkem, který je třeba považovat za příjem od státu, plošně kompenzující celodenní péči o dítě. Ostatní dávky (zde, příspěvek na bydlení a jednorázové porodné) jsou již závislé na příjmových poměrech oprávněné osoby a jejich vyplácení tak lze považovat za příjem žalobkyně, který snese přímé aritmetické porovnání s příjem žalovaného, jen pokud by na něj žalobkyně neztratila nárok ani v případě, že by oba účastníci sdíleli společnou domácnost (a jejich společné příjmy by tak přiznání příslušné sociální dávky nevylučovaly). V opačném případě totiž takové dávky státní sociální podpory částečně nahrazují i neplnění vyživovací povinnosti ze strany žalovaného a je úkolem soudu stanovit výživné, které je žalovaný schopen hradit, jakkoliv to může následně vést k přepočtu nároku na příslušné sociální dávky, které žalobkyně čerpá. Přídavek na dítě pak má vztah k potřebám samotného dítěte a bude tak více ovlivňovat rozhodnutí o výši výživného k nezletilému opatrovnickým soudem. Rodičovský příspěvek žalobkyně čerpá částkou [částka] měsíčně, což je třeba považovat za obvyklé a přiměřené rozvržení vyčerpání celkové dotace [částka] (§ 30 zákona č. 117/1995 Sb.). V této výši příspěvek (s výpadkem měsíce porodu – května 2021) plynule navázal na výpadek příjmu ze zaměstnání a nemocenskou ve výši cca [částka] do dubna 2021. Tento příjem žalobkyně ve spojení s příspěvkem na bydlení ([částka], resp. od října 2021 částka [částka] pak po odečtení skutečných nákladů na bydlení ve výši [částka] znamená, že o nezl. batole celodenně pečující žalobkyně měsíčně hospodaří zhruba s částkou pod 7 tis. Kč, dále má k dispozici přídavek na dítě a v brzké budoucnosti lze očekávat vyměření výživného pro dítě.

12. V případě žalovaného soud s odkazem na § 913 o. z. dospěl k závěru, že dlouhodobě vykonává zaměstnání, které neodpovídá jeho možnostem a schopnostem. Žalovaný dosahoval takového příjmu již v roce 2014, jeho navýšení o cca [anonymizováno] tis. Kč (bez nespecifikovaných srážek, které neodpovídají žalovaným tvrzené splátce oddlužení cca [částka]) neodpovídá ani posunu výše průměrných hrubých mezd v národním hospodářství [anonymizováno] lety 2014 (cca 23 tis. Kč) a 2021 (cca 33 tis. Kč), natož prohlubování jeho kvalifikace či alespoň získávání pracovních zkušeností a návyků. Žalovaný je zdráv a je vyučen jako kuchař, i bez praxe tedy může pracovat přinejmenším jako pomocný kuchař. Současně má dlouhodobou praxi v oblasti stavebnictví, ve kterém je trvale vysoká poptávka po (spolehlivé) pracovní síle, a v neposlední řadě má řidičské oprávnění skupiny B, což oblasti jeho potenciálního pracovní uplatnění exponenciálně násobí (jak ve stavebnictví, tak i v jiných profesích, např. kurýr či závoz s vozidly do 3,5tuny). Žalovaný přitom již po několik let dosahuje (formálně) příjmu na úrovni minimální mzdy. Pokud v minulosti jeho skutečný pracovní potenciál degradoval sklon ke zneužívání návykových látek, tento již nebyl tvrzen jako aktuální problém (dle č. l. 71 opatrovnický soud zjistil, že žalovaný podstoupil [anonymizována dvě slova] problému již před několika lety a sám další problémy neguje). Pokud bylo tematizováno aktuální trestní řízení žalovaného, které může možnosti pracovního uplatnění žalovaného omezit, soudu není známo více o skutku či právní kvalifikaci. Jde však o skutečnost, která nemůže žalovanému neomezeně polehčovat, neboť jej jednak zavinil a jednak jej zcela jistě nediskvalifikuje ze všech pracovních příležitostí, v nichž jsou osoby nikoliv zcela bezúhonné běžně zaměstnávány. Pokud žalovaný nemá další nezdaněný příjem (nad rámec služebního vozidla pro dopravu do zaměstnání a příspěvku na obědy á [částka]) již nyní, dle názoru soud tak žalovaný je dlouhodobě schopen vykonávat zaměstnání, kde bude dosahovat čistého měsíčního příjmu nejméně okolo [anonymizována dvě slova]. Kč. V případě žalovaného se přitom nejedná o pouhou hypotetickou možnost, ale s ohledem na rozsah závazků žalovaného povinnost. Žalovaný riskoval početí dalšího dítěte v situaci, kdy již měl dvě předchozí vyživovací povinnosti (které v částce [částka] již tak představují spíše formální povinnost, zatímco skutečné násobně vyšší náklady nesou za žalovaného třetí osoby či stát), svou těhotnou partnerku opustil a prakticky ihned přivedl do jiného stavu další ženu (sám žalovaný tvrdí očekávaný porod v únoru 2022) a očekává tak narození 4. dítěte, aniž by o některé z předchozích osobně pečoval. Zplození dítěte není sport ani zábava, byť to tak některým jedincům na počátku může připadat. Ve skutečnosti tím ale budoucí rodič na sebe bere povinnosti a odpovědnost, která jej provází po celý další život, namnoze až do jeho vlastní smrti. Proto je nezbytné, aby se choval tak, aby svým závazkům a povinnostem dokázal vždy a za všech okolností dostát. (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 4 Tdo 250/2012). Každým nechráněným pohlavním stykem s plodnou ženou na sebe žalovaný přijímá potenciální závazek rodičovské zodpovědnosti, který se projevuje nejen výživným pro dítě, ale také formou výživného neprovdané matky a podílu na hrazení nákladů spojených s jejím těhotenstvím a porodem.

13. Aktuálně tak musí žalovaný počítat s tím, že se o své příjmy musí dělit se třemi dětmi, ale rovněž také s těmi matkami, které jsou v důsledku série jednání žalovaného samoživitelkami (a uplatní svůj nárok žalobou). Pokud žalovaný soud odkazoval na hrazení svých peněžitých závazků v oddlužení (v řádu vyšších [anonymizována dvě slova] Kč), soud konstatuje, že výživné ze zákona představuje přednostně hrazenou pohledávku (postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu § 169 insolvenčního zákona) a výše měsíční splátky, kterou bude žalovaný schopen v rámci oddlužení hradit, se bude odvíjet od jeho příjmů až poté, co uhradí veškeré soudem stanovené výživné. Nebylo tak třeba prokazovat tvrzení o hrazení cca [částka] měsíčně, které v takové výši zjevně není prováděno formou srážek ze mzdy (s výjimkou května 2021 na č. l. 65). Ostatně byl to žalovaný, kdo pohledávku společnosti [právnická osoba], nepopřel, přestože je soudu známo, že prakticky veškeré nároky, uplatněné touto společností, jsou založené na roční úrokové sazbě, pravidelně převyšující sazbu 65 % p. a., kterou Nejvyšší soud setrvale konstatuje jako lichevní (praxe soudu nižších stupňů však ve vztahu k nárokům této žalobkyně bohužel není jednotná) a současně na kumulaci dalších nároků (zesplatnění, smluvní pokuta). Tyto pohledávky však výsledek tohoto řízení podstatným způsobem neovlivní, neboť projednávaný nárok jim předchází i v rámci insolvenčního řízení. Pokud žalovaný žije s [jméno] [příjmení] a její potřeby uhrazuje (tvrdí hrazení [částka] na nákladech bydlení), nemůže očekávat, že předchozí partnerky ztrácí nárok na elementární vyživovací povinnost pouze proto, že se tak žalovaný rozhodl. V dlouhodobých možnostech žalovaného je dosahování výdělku nejméně [anonymizována dvě slova]. Kč měsíčně čistého, byť je zřejmé, že to bude obnášet promptní nalezení lépe odměňovaného zaměstnání. Výživné pro syna [jméno] dosud stanoveno nebylo, lze však očekávat, že se bude pohybovat v obdobné částce, jako výživné pro předchozí dvě dcery žalovaného, proto soud předpokládá, že nejméně [částka] je třeba nezbytně vyčlenit na výživné pro již narozené děti žalovaného. Zohledňování výživného pro tvrzené 4. dítě je v době tohoto rozhodnutí přinejmenším procesně předčasné, nicméně žalovaný může takovou případnou budoucí vyživovací povinnost hradit např. i formou osobní péče, nikoliv nezbytně dalšími financemi. Současný příjem žalovaného, pokud má hradit za svou domácnost [částka] měsíčně, pro plné hrazení dalších nároků výživného samozřejmě nepostačuje, a to ani při nastolení předpokladu ztráty schopnosti hradit minimální splátky pro zachování oddlužení. Soud však musí vycházet ze skutečných možností žalovaného, kterým musí žalovaný dostát tím spíše, že se rozhodl být otcem tolika dětí. Pokud v současné době žalovaný vynakládá na svou domácnost [částka] měsíčně (přičemž se jedná o částku, kterou žalovaný hradí právě v takové výši dobrovolně a soud takto vysoké náklady za takto malý byt v panelovém domě na periferii města ani nepovažuje za účelné), což lze považovat za přiměřenou výši příspěvku na udržování chodu domácnosti, v níž sám žije s těhotnou partnerkou, je zřejmé, že i po uhrazení výživného svým třem dětem, o které nemusí pečovat, je v jeho silách vykonávat takovou výdělečnou činnost, aby byl schopen hradit po přechodnou dobu žalobkyni částku alespoň [částka] (což v souhrnu všech výživných stále tvoří pouhou čtvrtinu jeho potenciálního výdělku), aby tato mohla s prostředky v rozsahu [částka] (ve vztahu k dítěti pak dále s přídavkem na dítě [částka] a výživným cca [částka]) hradit chod domácnosti, aniž by trpěla nouzí či byla odkázána na pomoc dalších osob (za kterou lze považovat již zajištění bydlení na 60 m2 s náklady pouhých [částka] měsíčně). Pro přiznání částky [částka] však soud poměry na straně žalovaného neshledal (ani při zohlednění potenciality jeho vyššího příjmu), neboť takto by již byla spíše dorovnávána příjmová stránka domácností žalobkyně a žalovaného, což však neodpovídá charakteru výživného neprovdané matky„ přiměřeného rozsahu“, jehož účelem není vyrovnání životní úrovně účastníků, ale toliko kompenzace ztráty dosavadních příjmů v důsledku narození dítěte, které s sebou přináší i nedostatek času a tím i zvýšení„ transakčních“ nákladů chodu domácnosti. Žalobkyně přitom před těhotenstvím byla výdělečně činná a dle výměry nemocenské zjevně dosahovala zhruba mzdy okolo [anonymizována dvě slova]. Kč hrubého, její příjmy (a životní úroveň) tak narozením dítěte nepochybně utrpěly a částka, kterou má hradit žalovaný po dobu necelých 20 měsíců, je omezena poměry (a schopnostmi) na jeho straně a větší část potřebných příjmů (zejména v podobě příspěvku na bydlení) za žalovaného i tak bude hradit stát.

14. Výrokem I. tak soud žalobkyni přiznal v takovém období nárok na výživné v rozsahu [částka] měsíčně, výrokem II. pak vyjádřil, jak má být naloženo s nedoplatkem, vzniklým od počátku období přiznaného výživného do doručení tohoto rozsudku, kdy již uplyne splatnost (nejméně i) výživného za měsíc prosinec. Splatnost v příslušném měsíci (což odpovídá formulaci„ předem“, která značí, že měsíčním plněním je hrazeno i za ty dny příslušného měsíce, které v něm dosud neuplynuly) soud stanovil 22. dnem s ohledem na splatnost (jakkoliv neobvykle dlouhé) mzdy žalovaného dle pracovní smlouvy. O lhůtě k plnění soud nerozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., ale tuto určí s odkazem na § 203 odst. 5 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční soud. Projednávaný nárok je pohledávkou ve smyslu § 169 odst. 1 písm. e) tamtéž. Dle § 203 odst. 1 tamtéž platí, že není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Dle odst. 4 věta první tamtéž platí, že neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. [příjmení] s dispozičními oprávněními k majetku, z něhož lze výživné uhradit, je v případě oddlužení sám žalovaný (např. § 229 odst. 3, § 409 tamtéž). Podle odst. 5 tamtéž pak platí, že po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními. Proti rozhodnutí podle věty první není odvolání přípustné. Podle § 140e tamtéž platí, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst.

5. Podle § 411 odst. 1 tamtéž platí, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení nemá nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebo zahájení exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, vliv na povinnost dlužníka naložit s příjmy určenými k plnění splátkového kalendáře způsobem určeným v rozhodnutí o schválení oddlužení. Shora citované žalovanému nebrání splnit závazek kdykoliv i bez určení této lhůty soudem dobrovolně, neporuší-li své ostatní povinnosti dlužníka v oddlužení.

15. Pokud se týká žalobou uplatněné částky [částka] nároku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (v přiměřeném rozsahu), soud shledal žalobu důvodnou toliko v rozsahu [částka] (výrok III.), ve zbývajících [částka] proto nárok výrokem V. zamítnul. Žalobkyně prokázala náklady ve výši [částka] za konkrétní položky, současně doložila účtenky za běžné nákupy potravin, oblečení, lékárenského a drogistického zboží v prodejnách [anonymizována dvě slova], [titul], [příjmení], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [příjmení] apod. na č. l. 42-46 v celkovém objemu [částka] v období března až července 2021. Z těchto nákupů lze zohlednit pouze takové, které byly uskutečněny do doby propuštění žalobkyně z porodního oddělení s novorozencem a jen ve vztahu k položkám, které mají vztah k tomuto typu nároku a tedy zejména nejsou běžnou spotřebou, nesouvisející s těhotenstvím, anebo jsou součástí výbavičky nezletilého syna. Soud pro obtížnost takového rozlišování jednotlivých položek soudcovskou úvahou dle § 136 o. s. ř. dovodil, že nákladům spojeným s těhotenstvím a porodem z této sumy může odpovídat nejvýše částka okolo [anonymizována dvě slova] Kč. Bylo tak prokázáno, že celkové náklady spojeným s těhotenstvím a porodem vznikly v rozsahu cca [anonymizována dvě slova]. Kč a proto soud výrokem III. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jejich polovinu. Soud nepřihlížel k dalším položkám, spadajícím do výbavičky nezletilého, o které je vedeno souběžné opatrovnické řízení. Stejně tak soud v tomto ohledu nepřihlédl k přiznanému porodnému v rozsahu jednorázové částky [částka], neboť toto plnění plně vykompenzovalo výpadek příjmů žalobkyně v měsíci květnu 2021, kdy ztratila nárok na nemocenskou, ale ještě nezískala nárok na rodičovský příspěvek ani příspěvek na bydlení, které právě takové částce odpovídaly (resp. ji převyšovaly).

16. I ohledně výroku V. platí, že ohledně lhůty ke splnění povinnosti soud nerozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., ale tuto určí s odkazem na § 203 odst. 5 insolvenčního zákona na návrh žalobkyně či žalovaného insolvenční soud, jak blíže odůvodněno ve vztahu k výroku II. výše.

17. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná, soud by jí tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl přiznat právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení k tíži žalovaného. Jelikož se však žalobkyně práva na tuto náhradu při jednání do protokolu výslovně vzdala, není žalovaný povinen dle výroku VI. hradit žalobkyni ničeho.

Poučení