20 C 242/2021-135

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neexistence zástavního práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že nemovitosti – pozemky zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Hodonín - parcela [číslo] o výměře [výměra], zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba: [obec], [adresa], rod. dům, stavba stojí na pozemku p. [číslo] - parcela [číslo] o výměře [výměra], orná půda, to vše v obci a [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného, které bylo zřízeno Zástavní smlouvou uzavřenou mezi žalovaným [celé jméno žalovaného] [datum narození] a žalobcem [celé jméno žalobce], [datum narození] ze dne [datum] a zapsány v katastru nemovitostí pod V [číslo] [rok] [číslo].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 25 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce žalobou ze dne 18. 10. 2021 požadoval, aby soud určil, že pozemky specifikované ve výroku I. rozsudku (dále jen„ předmětné nemovitosti“) nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného, když toto zástavní právo mělo být zřízeno na základě Zástavní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobcem [celé jméno žalobce] dne [datum] a zapsány v katastru nemovitostí pod V [číslo] [rok] [číslo]. K tomu uvedl, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalobcem jako vydlužitelem a žalovaným jako zapůjčitelem smlouva o zápůjčce, na základě které měla být žalovanému poskytnuta částka 1 221 500 Kč (dále jen„ Smlouva o zápůjčce“). Tato částka měla být poskytnuta tak, že částky 193 688 Kč a 906 312 Kč měly být zaslány do tří dnů na stanovené účty a částku 121 500 Kč měl žalobce obdržet podpisem Smlouvy o zápůjčce. Stejný den byla mezi stranami podepsána Zástavní smlouva k předmětným nemovitostem. Na základě této smlouvy došlo ke vkladu zástavního práva do Katastru nemovitostí (vkladové řízení sp. zn. V [číslo] [rok] [číslo]), s právními účinky ke dni 12. 5. 2016. Dne [datum] byl sepsán [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], notářský zápis č. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok], který pak byl použit jako exekuční titul, na základě kterého byla proti žalobci vedena exekuce JUDr. Milanem Makariusem pod sp. zn. 156 EX 1594/16, v rámci níž měla být vymožena pohledávka ve výši 1 221 500 Kč, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně č.j. 43 EXE 17/2017-28. Předmětná exekuce byla následně zastavena, a to usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 12 Co 149/2020-158, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2021. Exekuce byla zastavena z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce, když žalovaný, jakožto podnikatel dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalobce jakožto spotřebitele. S ohledem na akcesoritu zástavního práva, je neplatná rovněž navazující předmětná zástavní smlouva, a protože zástavní právo je stále zapsáno v katastru nemovitostí, má žalobce jako vlastník předmětných nemovitostí naléhavý právní zájem na určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného. Následně se žalobce dovolal neplatnosti Smlouvy o zápůjčce i z titulu porušení § 433 o.z. a dále zdůraznil, že rozporuje existenci zástavního práva dle Zástavní smlouvy, když pohledávka ze Smlouvy o zápůjčce nevznikla, a nevzniklo tedy ani zástavní právo.

1. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedl, že dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným skutečně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které on poskytl žalobci zápůjčku a současně byla stejný den uzavřena zástavní smlouva ve prospěch žalovaného k předmětným nemovitostem. S ohledem na skutečnost, že žalobce zápůjčku nesplácel, byla na základě notářského zápisu č. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok] ze dne [datum] sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] nařízena exekuce, když většina dlužné částky byla v rámci exekuce vymožena. Nakonec byla exekuce zastavena, když odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, který návrh na zastavení exekuce zamítl a exekuci zastavil s tím, že smlouva měla být neplatným právním jednáním pro rozpor se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZSÚ“, proti tomuto podal žalovaný dovolání. Platnost zástavní smlouvy žalobce nenamítal. Co se týká tvrzené neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro rozpor se ZSÚ, pak k tomu namítal, že se nejednalo o spotřebitelský úvěr, když žalovaný nevystupoval jako podnikatel, když v oblasti poskytování spotřebitelských úvěru ani nepodnikal, šlo o úvěr na bydlení, tedy je splněna výjimka podle § 2 písm. a) ZSÚ a celková částka úvěru překročila celkovou výši 1 880 000 Kč a je tak naplněna výjimka podle § 2 písm. e) ZSÚ. Dále je potřeba zdůraznit, že žalobce nevystupoval jako spotřebitel, když uvedl žalovaného v omyl, neboť žalobce neměl v úmyslu zapůjčené finanční prostředky použít pro své potřeby, ale zapůjčit je dále po předchozí dohodě třetí osobě, která mu za to měla odpustit jiný dluh. Ochrana spotřebitele nemůže vést ke zneužívání práva spotřebitelem. Část zápůjčky ve výši 193 688 Kč žalobce na bytové potřeby použil, když uhradil dluh, zajištěný zástavním právem váznoucím na předmětných nemovitostech, avšak větší část úvěru 906 312 Kč zapůjčil společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [jméno] [anonymizováno]“), se kterou byl dopředu dohodnut, což žalobce žalovanému zatajil a přiznat v této situaci žalobci ochranu poskytovanou zákonem spotřebiteli znamená aprobovat zneužití práva žalobcem. Tedy smlouva o zápůjčce je platná a s tím i zástavní právo na předmětných nemovitostech.

1. Soud nařídil jednání, na kterém byly provedeny důkazy, které označily a předložily obě strany a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

1. Z emailu pana [příjmení], úvěrová pohotovost, ze dne 4. 5. 2016, který byla adresovaný žalovanému, soud zjistil, že pan [příjmení] ze [právnická osoba] [anonymizováno] sdělil žalovanému, že na základě dohody s ním a s panem [příjmení] jim posílá klienta – žalobce, s tím, že klient má nemovitost v hodnotě 2 000 000 a požadavek na úvěr byl na 1 mil, ale pan [příjmení] by chtěl vyšší, a to 1 100 000 Kč, s tím, že doba půjčky by byla 6 měsíců, ale vyplácelo by se dřív a číslo účtu na zbytek peněz je na [právnická osoba] [anonymizováno], protože klient má nějaké závazky, které za něj bude společnost vyplácet.

1. Mezi účastníky byla dne [datum] podepsána Smlouva o zápůjčce, zástavní smlouva a notářský zápis [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok] (Smlouva o zápůjčce ze dne [datum], Zástavní smlouva ze dne [datum rozhodnutí] a notářský zápis [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok]), na základě kterých byla žalobci poskytnuta částka ve výši 1 221 500 Kč, když částka 193 688 Kč měla být převedena na účet [právnická osoba] [anonymizováno], částka 906 312 Kč na bankovní účet [jméno] [příjmení] a částka 121 500 Kč měla být předána v hotovosti. Současně je ve smlouvě uvedeno, že poskytnutá částka má být vrácena do 6. 11. 2016 spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 219 870 Kč. V bodě 3 je uvedeno, že zápůjčka je poskytnuta„ výhradně na bytové účely“. Žalobce je ve smlouvě označen svým celým jménem, rodným číslem a adresou bytu, žalovaný je označen svým jménem, rodným číslem, adresou bytu a současně je u něj uvedeno IČO. V zástavní smlouvě je výslovně uvedeno, že zástava slouží k „ zajištění pohledávky zástavního věřitele (žalovaného poznámka soudu) vůči zástavnímu dlužníkovi ve výši 1 221 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce“. Podpisy na smlouvě byly ověřeny notářkou [anonymizováno] [příjmení]. Současně s podpisem předmětných smluv byl sepsán i notářský zápis, v rámci kterého byla uzavřena dohoda o splnění pohledávky a svolení k vykonatelnosti notářského zápisu. V době podepsání smlouvy o zápůjčce žalovaný podnikal pod [IČO], když mimo jiné mezi jeho předmět podnikání spadalo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, když toto oprávnění ([číslo]) mu vzniklo 13. 9. 2012 a zaniklo 1. 3. 2017, přičemž provozovna v [anonymizováno] byla ukončena ke dni 15. 1. 2015 (viz výpis z veřejné části Živnostenského rejstříku). Současně bylo zjištěno, že v té době [právnická osoba] [anonymizováno] podnikala v poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (viz výpis z OR, vedeného [název soudu] oddíl C, vložka [číslo]).

1. Dále soud zjistil, že žalovaný dne 9. 5. 2016 převedl na č.ú. [bankovní účet] částku 193 688 Kč a na č.ú. [číslo] částku 906 312 Kč, když tyto částky byly odeslány z podnikatelského účtu žalovaného (viz potvrzení o provedených platbách ze dne 16. 4. 2018 od Československé obchodní banky). Částka 906 312 Kč byla převedena na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] výslovně se souhlasem žalobce, který byl zachycen v prohlášení ze dne [datum]

1. Z výpisu katastru nemovitostí ke dni 23. 5. 2021, [list vlastnictví], kat. území a [územní celek], [stát. instituce] soud zjistil, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, když na těchto nemovitostech vázne mimo jiné zástavní právo vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], sloužící k zajištění existující pohledávky ve výši 1 221 500 Kč s příslušenstvím a budoucí smluvní pokuty až do výše 1 489 100 Kč s příslušenstvím, která může vzniknout do 30. 6. 2018 ve prospěch žalovaného.

1. Usnesením zdejšího soudu č.j. 43 EXE 17/2017-420 ze dne 12. 2. 2020 soud zjistil, že návrh povinného ze dne 4. 4. 2018 na zastavení exekuce, na základě pověření Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 1. 2017, č.j. 43 EXE 17/2017-15 a ze dne 5. 1. 2018, č.j. 43 EXE 17/2017-28 se zamítá (výrok I.), řízení o návrhu povinného ze dne 13. 4. 2018 na částečné zastavení exekuce, pokud byla vedena přikázáním pohledávky povinného z účtu č. [bankovní účet] se zastavuje (výrok II.), exekuce provedená přikázáním pohledávky povinného z účtu [bankovní účet], na základě exekučního příkazu ze dne 13. 2. 2017, č.j. 156 EX 1594/16-36, s ohledně částky 29 182 Kč zastavuje (výrok III.) a ve zbytku se návrh povinného ze dne 13. 4. 2017 na částečné zastavení exekuce, pokud byla vedena přikázáním pohledávky povinného z účtu č. [bankovní účet], na základě exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 13. 2. 2017, čj. 156 EX 1594/16-36, se exekuce zamítá (výrok IV.). Po následném odvolání žalobce ze dne 16. 3. 2020, jak dále soud zjistil z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, č.j. 12 Co 149/2020-518 s doložkou právní moci ke dni 4. 8. 2021, byla exekuce vedená JUDr. Milanem Makariusem, pod sp. zn. 156 EX 1594/16, na základě pověření Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 1. 2017, č.j. 43 EXE 17/2017-15 a pověření ze dne 5. 1. 2018 č.j. 43 EXE 17/2017-28 zcela zastavena z důvodu, že žalovaný nesplnil povinnosti stanovené § 9 ZSÚ, tedy smlouva o zápůjčce ze dne [datum] je neplatná v celém jejím rozsahu. Z dovolání žalovaného ze dne 17. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný proti tomuto usnesení podal dovolání, o kterém do doby vyhlášení rozsudku nebylo rozhodnuto. Součástí řízení před soudem prvního stupně bylo mimo jiné jednání ze dne 11. 9. 2019, v rámci kterého soud vyslechl [jméno] [příjmení] a z jeho výpovědi soud zjistil, že žalovaného zná, viděl se s ním asi 2x, žalobce označil za kamaráda, s tím, že se s ním seznámil, když s panem [příjmení] objížděl lidi, co mají exekuce, a domluvil se s žalobcem, že ho vyplatí. Následně pan [příjmení] požádal žalobce o pomoc, aby mu žalobce ručil, když vše domlouval pan [příjmení] z [obec]. Dojeli k notářce do [obec], kde žalobce podepsal nějaké listiny. Obsahem listin měla být půjčka od žalovaného žalobci, s tím, že peníze měli jít [jméno] [anonymizováno] a nebo na účet přítelkyně pana [příjmení] Pan [anonymizováno] popřel, že by žalobci byla vyplacena jakákoliv částka v hotovosti. V rámci řízení u odvolacího soudu, žalobce uvedl,„ že [právnická osoba] [anonymizováno] mu přislíbila odpuštění zbytku dluhu, který měl, a taky mu to odpustila a následně požádala o to, aby podepsal zápůjčku, s tím, že současně uvedl, že nepodepsal souhlas, aby peníze ze zápůjčky byly zaplaceny na účty třetích osob“, jak bylo zjištěno z protokolu o jednání ve věci 12 Co 149/2020 ze dne 12. 5. 2021.

1. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 5. 8. 2021 k provedení výmazu omezení vlastnického práva, které byla koncipována současně jako předžalobní výzva a byla žalovanému doručena dne 10. 8. 2021. Právní zástupce reagoval emailem ze dne 27. 8. 2021, kde sdělil, že nárok neuznává. Dopisem ze dne 26. 8. 2020 žalobce odstoupil od Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], s tím, že i nadále uplatňuje námitku neplatnosti smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ. Tento dopis byl žalovanému doručen dne 28. 6. 2020 do datové schránky žalovaného, když žalovaný reagoval dopisem ze dne 9. 10. 2020, ve kterém uvedl, že s odstoupení považuje za nedůvodné, kdy smlouva mezi žalobce a žalovaným není smlouva o spotřebitelském úvěru dle z.č. 145/2010 Sb., tedy odstoupení je bezpředmětné a uvedená smlouva o zápůjčce je platným právním jednáním.

1. Dne 3. 5. 2017 podal žalovaný vysvětlení dle § 158 odst. 6 TŘ, a to ve věci [právnická osoba] – [jméno] [příjmení], ze kterého soud zjistil, že již v roce 2014 ho kontaktoval pan [příjmení] s návrhem na spolupráci spočívající v poskytování zápůjček pro klienta nějaké společnosti. Nejprve spolupráci odmítl, po roce ho kontaktoval pan [příjmení] znovu, po vysvětlení způsobu odměňování a ujištění, že další náklady klientům vznikat nebudou a oni se o klienty dobře postarají, s ním začal spolupracovat. Pan [anonymizováno] působil jako prostředník mezi ním a klienty a [právnická osoba] [anonymizováno]. Hlavní náležitosti smlouvy určoval vždy pan [příjmení] a [právnická osoba] [anonymizováno]. Po odsouhlasení [příjmení] kontaktoval klienta s termínem podpisu celé dokumentace včetně notářského zápisu, u těchto zápisu byl pan [celé jméno žalovaného] přítomen. Vždy požadoval vyčíslení veškerých dluhů klientů a začal vyplácet dluhy klientů přímo. V jednom případě, a to u pana [celé jméno žalobce], odmítl poslat 900 000 Kč na účet [jméno] [anonymizováno] a požadoval potvrzení, že pan [celé jméno žalobce] je dostatečně obeznámen se situací. Nakonec poslal peníze na účet paní [příjmení], to bylo v době, kdy nevěděl, že paní [příjmení] je přítelkyní pana [příjmení] z [jméno] [anonymizováno]. Od nějaké doby přestalo [jméno] [anonymizováno] ([příjmení]) vyplácet jím zrealizované zápůjčky – nejprve u paní [příjmení] (březen 2016) a paní [příjmení] (červen 2016). Pan [anonymizováno] podniká za hranou zákona, což se dozvěděl pozdě.

1. Z usnesení Policie ze dne 29. 9. 2021 č. j. KRPM-49366-1997/TČ-2017-140080 soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. V rámci usnesení bylo uvedeno, že žalovaný jakožto věřitel uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce s manžely [příjmení], dne [datum] s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dne [datum] se [jméno] [příjmení]. Z trestního oznámení, které sepsal sám žalovaný, pro podezření ze spáchání trestného činu ve věci [právnická osoba] [anonymizováno] a jejího jednatele [jméno] [příjmení] ze dne 30. 11. 2016, soud k meritu věci zjistil, že žalovaný jako zápůjčitel uzavřel smlouvy o zápůjčce dne [datum] s manželi [příjmení], dne [datum] s manželi [příjmení], dne [datum] s paní [příjmení], dne [datum] s paní [příjmení] a panem [příjmení], dne [datum] s paní [příjmení], dne [datum] s paní [příjmení], dne [datum] s panem [příjmení], dne [datum] s panem [příjmení], dne [datum] s manžely [příjmení], dne [datum] s manžely [příjmení], dne [datum] s manželi [příjmení], dne [datum] s žalobcem a dne [datum] s paní [příjmení]. Žalovaného za [právnická osoba] [anonymizováno] kontaktoval pan [příjmení]. Z protokolu o výslechu pana [jméno] [příjmení] ve věci MSPH 88 INS 2059/2017-B-43 ze dne 31. 1. 2018 soud zjistil, že pan [příjmení] vypověděl, že [právnická osoba] [anonymizováno] poskytovala„ spotřebitelské úvěry, nebo jejich poskytování zajišťovala přes pana [celé jméno žalovaného], který byl také investorem“.

1. Z notářského zápisu [spisová značka], NZ [číslo] ze dne [datum], jehož obsahem bylo osvědčené stavu věci, sepsané [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že uzavřel dohody o splnění pohledávky, a to ve formě notářského zápisu, která byla sepsána [anonymizováno] [příjmení], a to dne [datum] s panem [příjmení], dne [datum] s žalobcem a dne [datum] s paní [příjmení].

1. Z vyjádření žalovaného ze dne 8. 7. 2019, které žalovaný učinil v rámci exekučního řízení sp. zn. 43 EXE 17/2017 soud zjistil, že žalobce se s žalovaným poprvé viděli u notáře při podpisu smlouvy. Skutečnost, že paní [příjmení] je přítelkyní pana [příjmení] v té době žalovaný nevěděl a dále soud zjistil, že žalovaný trval na tom, že peníze ve výši 121 500 Kč v hotovosti žalobci předal při podpisu smlouvy. Z dalšího vyjádření žalovaného ze dne 9. 4. 2019 v rámci exekučního řízení soud zjistil, že nesouhlasí s tvrzením, že by fixní úrok byl neplatný z důvodu nemravnosti, když dosahuje 36% ročně, kdy se jedná o úrokovou sazbu přiměřenou, neboť podstatně nepřesahuje úrokovou míru v té době obvyklou, když argumentoval úrokovou sazbou korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR na spotřebu, nikoliv na bydlení. Shodně v tomto podání uváděl, že dohodnuté smluvní pokuty nejsou v rozporu s dobrými mravy. Z výpisu z katastru nemovitosti, [list vlastnictví], k datu 4. 5. 2016 soud zjistil, že na předmětných nemovitostech bylo zřízeno zástavní právo smluvní ve prospěch této [právnická osoba] [anonymizováno], s tím, že z prohlášení zástavního věřitele ([právnická osoba] [anonymizováno]) ze dne [datum] soud zjistil, že toto právo bude vymazáno, pokud bude nejpozději dne 16. 5. 2016 na účet [bankovní účet] uhrazena částka 193 688 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem jako zapůjčitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako dlužníkem ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce společnosti poskytl peněžní prostředky ve výši 900 000 Kč.

1. Z vyrozumění soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce č.j. 156 Ex 1594/16-270 ze dne 16. 6. 2021 soud zjistil, že soudní exekutor při provádění exekuce z pověření soudu v usnesení o nařízení exekuce, vydaném Okresním soudem v Hodoníně ze dne 18. 1. 2017, č.j. 43 EXE 17/2017-15, vymohl pohledávku oprávněného, její příslušenství a náklady exekuce.

1. Podle § 2 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 1. 12. 2016, dále jen ZSÚ, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je 1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti, 2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu, 3. změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím, 4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo 5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5.

16. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Žaloba je důvodná. Žalobce požadoval určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného, které bylo zřízeno Zástavní smlouvou uzavřenou mezi žalovaným [celé jméno žalovaného] [datum narození] a žalobcem [celé jméno žalobce], [datum narození] ze dne [datum] a zapsány v katastru nemovitostí pod V [číslo] [rok] [číslo] s tím, že předmětná smlouva je s ohledem na svou akcesoritu, neplatná, neboť smlouva o zápůjčce, jejíž plnění zajišťovala, je absolutně neplatná, neboť je v rozporu s § 9 ZSÚ. S tímto nesouhlasil žalovaný, který uvedl, že předmětná smlouva je platná, když na smlouvu o zápůjčce se s ohledem na účel zde stanovený, tedy na„ bydlení“ ZSÚ neuplatní, dále žalovaný nejednal jako podnikatel a žalobce nelze považovat za spotřebitele, když plnění ze smlouvy o zápůjčce poskytl na účet třetích osob.

19. S ohledem na skutečnost, že v dané věci se jedná o žalobu dle § 80 o.s.ř. bylo potřeba nejprve zkoumat, zda je na předmětném určení naléhavý právní zájem, když naléhavý právní zájem je dán vždy, když se jedná o rozpor mezi faktických stavem a stavem zapsaným ve veřejném rejstříku, v daném případě katastru nemovitostí. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. a [územní celek] soud vzal za prokázané, že na předmětných nemovitostech je zapsáno zástavní právo ve prospěch žalovaného, a to pro zajištění pohledávky ve výši 1 221 500 Kč, vyplývající ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], o kterém žalobce tvrdí, že fakticky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce neexistuje, tedy naléhavý právní zájem je zde dán.

20. Rovněž bylo potřeba posoudit platnost Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], když„ jestliže pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, ve skutečnosti platně nevznikla (například proto, že nedošlo k uzavření smlouvy, podle které měla pohledávka vzniknout, že je taková smlouva neplatná apod.), není tu zástavní právo, i kdyby samotná zástavní smlouva byla bezvadná. Není-li tu tedy pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, má to za následek, že podle zástavní smlouvy - ačkoliv jde o platný právní úkon a i když, jde-li o nemovitost, bylo podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí - zástavní právo nevznikne (srovnej judikaturu Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3472/2011)“.

21. Soud vzal za prokázané, že Smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] mezi s sebou podepsal žalobce jako vydlužitel a žalovaný jako zapůjčitel, který zde byl konkretizován mimo rodného čísla a adresy také identifikačním číslem. Touto smlouvu žalovaný poskytl žalobci celkové finanční prostředky ve výši 1 221 500 Kč, když část ve výši 193 688 Kč byla zaslána na účet [právnická osoba] [anonymizováno], část ve výši 906 312 Kč na účet [jméno] [příjmení], přítelkyně pana [příjmení], jednatele této společnosti a částka 121 500 Kč měla být vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což bylo stvrzeno i Notářským zápisem [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok], avšak tuto skutečnost popřel pan [příjmení] v rámci svého výslechu. V bodě 3 smlouvy bylo uvedeno, že zápůjčka je poskytnuta výhradně na bytové účely. Součástí bylo i ustanovení o vrácení do 6. 11. 2016 a fixní úrok ve výši 219 870 Kč. V bodě III. si strany dohodly uzavření zajištění zástavní smlouvou.

22. V daném případě se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZSÚ, když žalobce vystupoval jako fyzická osoba a žalovaný jako podnikatel, neboť v předmětné smlouvě byl žalovaný jednoznačně označen IČ a v době poskytnutí půjčky měl v živnostenském rejstříku zapsán mimo jiné předmět podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů, když pouhé zrušení pobočky neznamená zánik oprávnění. Peníze ze strany žalovaného byly rovněž vyplaceny z podnikatelského účtu (viz potvrzení o platbách), kde byl žalovaný opět identifikován mimo jiné svým IČ. Nadto byly to dvě osoby, které se do té doby neznaly, pan [celé jméno žalobce] byl označován jako klient (viz email ze dne 4. 5. 2016) a současně bylo prokázáno, že žalovaný v obdobném období poskytoval takovýchto úvěrů více (viz Notářský zápis [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], trestní oznámení žalovaného, usnesení Policie ze dne 29. 9. 2021 č. j. KRPM-49366-1997/TČ-2017-140080 a protokol o výslechu pana [jméno] [příjmení] ve věci MSPH 88 INS 2059/2017-B-43 ze dne 31. 1. 2018), tedy základní podmínka podnikatel spotřebitel byla splněna.

23. Další námitka žalovaného, že smlouvu o zápůjčce nelze považovat za neplatnou z důvodu § 9 ZSÚ, neboť na tuto smlouvu se vztahuje výjimka zakotvena v § 2 ZSÚ, když účel poskytnutí zápůjčky byl na bydlení. Ustanovení § 2 bod a) ZSÚ vymezuje okruh vztahů, které jsou z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru vyloučeny, když musí být kumulativně splněny dvě podmínky, a to, že se musí jednat o úvěr, půjčku, odloženou platbu nebo jinou finanční službu poskytnutou pro účely bydlení, když současně účelem oné finanční služby je nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti nebo úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu nebo změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím nebo úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4 a současně je smlouva zajištěna zástavním právem k nemovitosti. Zástavní smlouva sice uzavřena byla, avšak nebyla zde splněna podmínka pro vyjmutí ve smyslu § 2 písm. a) ZSÚ, když většina poskytnutých peněz měla být poskytnuta osobám odlišným od žalobce, a to osobám svázanými se [právnická osoba] [anonymizováno], kdy je zřejmé, a to i z emailu ze dne 4. 5. 2016, že žalovaný věděl, že peníze nebudou na bydlení poskytnuty. Rovněž shodně se závěrem Krajského soudu v Brně, uvedeného v rozhodnutí ve věci č.j. 12 Co 149/2020-518, je naprosto neobvyklé, aby v případech financování bydlení byla stanovena pouze 6měsíční doba splatnosti a nadto sám žalovaný uvedl a nijak nezpochybnil, že se [právnická osoba] [anonymizováno] v několika případech spolupracoval a předmětná smlouva byla uzavřena poté, co [jméno] [anonymizováno] žalovaného s žalobcem propojila a veškeré podstatné náležitosti smlouvy byly ve smlouvě zapracovány [právnická osoba] [anonymizováno], tak jako vždy, jak uvedl sám žalovaný v podaném vysvětlení ze dne 3. 5. 2017, tedy je nemyslitelné, že by žalovanému nebylo zřejmé, komu byly peníze připsány. Pokud se jedná o námitku žalovaného, že došlo k obcházení zákona, když žalobce vystupoval jako spotřebitel, aby obratem poskytl peníze [jméno] [anonymizováno] za účelem splacení svého dluhu u této společnosti, tedy na smlouvu nelze pohlížet jako na spotřebitelskou, tak tento argument neobstojí, když spotřebitelské smlouvy obecně bývají z velké části uzavírány právě na refinancování již poskytnutých půjček anebo na nákup zboží u třetích osob.

24. Poslední námitka žalovaného pro vyjmutí předmětné smlouvy z úpravu ZSÚ z důvodu, že celková poskytnutá částka přesáhla 1 880 000 Kč, tak jak je to myšleno § 2 písm. e) ZSÚ je rovněž lichá, když sice ze shodných vyjádření obou účastníků je zřejmé, že žalobce uhradil již částku vyšší, ale to v sobě nese i odměnu exekutora, která se do částky ve smyslu § 2 písm. e) ZSÚ nezapočítává, když tím je myšlena částka včetně všech poplatků a úroků, tedy v daném případě částka nižší (1 221 500 Kč + 219 870 Kč, tj. 1 441 370 Kč).

25. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou a poskytovatel peněžního plnění, zapůjčitel (žalovaný) byl povinen ve smyslu § 9 ZSÚ zkoumat úvěruschopnost žalobce předmětné peněžní plnění včetně úroků vrátit ve lhůtě 6 měsíců. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (judikatura NS 33 Cdo 2178/2018).

26. S ohledem na skutečnost, že žalovaný úvěruschopnost žalobce nijak nezkoumal, je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] absolutně neplatná a vzhledem k akcesoritě zástavní smlouvy (viz bod 20 rozsudku), když současně strany v rámci zástavní smlouvy výslovně uvedly, že zástava se sjednává pouze za účelem zajištění pohledávky z titulu smlouvy o zápůjčce a pro žádný jiný účel, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

27. Pokud soud dále blíže nehodnotil ostatní provedené důkazy (usnesení č.j. 43 EXE 17/2017-420, dovolání žalovaného ze dne 17. 9. 2021, email žalovaného ze dne 27. 8. 2021, vyjádření žalovaného v rámci exekuce ze dne 9. 4. 2019, výpis z katastru ke dni 3. 5. 2016, vyrozumění soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce), učinil tak proto, že s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, by to bylo nadbytečné.

28. Soud zamítl návrh na provedení důkazu exekučními spisy a spisy soudního exekutora ve věci 156 Ex 1594/16 a 43 EXE 17/2017 zdejšího soudu a dále soupisem číselné řady ARAD, neboť tyto důkazy byl k meritu věci nadbytečné.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, a proto mu náleží náhrada nákladu řízení ve výši 25 500 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, z šesti úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby včetně doplnění důkazů, podání ze dne 12. 1. 2022 a účast na jednání, trvající dále než dvě hodiny) po 3 100 Kč (srov. § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ vyhláška“), tj. celkem 18 600 Kč, z paušálních náhrad za každý úkon právní služby po 300 Kč, tj. 1 800 Kč (srov. § 13 ve spojení s § 11 vyhlášky) a náhrady za ztrátu času v rozsahu 1 půlhodiny (srov. § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky), když jednání začalo o 35 minut později, než bylo nařízeno, z důvodu posečkání na právního zástupce žalovaného a žalovaného. Náhradu nákladů, tak jak byly přiznány, má soud za důvodně a účelně vynaložené pro uplatnění práva ve sporu.