20 C 252/2021-175

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Ungra a přísedících Mgr. Svatavy Hernandezové a Petry Čadové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], za účasti vedlejšího účastníka [pojišťovna], [IČO], sídlem [adresa vedlejší účastnice], zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení 2 357 740 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na bolestném částku 290 000 Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 625 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do požadavku na zaplacení bolestného ve výši 153 990 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 288 750 Kč, zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení, ve výši 38 692,20 Kč, a to k rukám České republiky – Okresního soudu [okres].

IV. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice - [název soudu] náhradu nákladů řízení ve výši 47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám České republiky – [název soudu], na účet [číslo] [variabilní symbol].

V. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny zaplatit České republice - [název soudu] soudní poplatek za žalobu ve výši 45 750 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet [číslo] [variabilní symbol].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 10. 2021 domáhal zaplacení částky 2 357 740 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že jako zaměstnanec žalované pracoval na opravě střechy na objektu v [obec] v [příjmení] ulici a při této práci dne 4. 10. 2018 propadl střechou ze 12ti metrů a utrpěl pracovní úraz. Byl hospitalizován a prodělal [anonymizováno] komplikované operace. Proto se domáhá po žalované zaplacení bolestného v hodnotě 1 160 bodů, které je představováno [anonymizováno 26 slov] + [anonymizováno 7 slov] (zjevně [anonymizována tři slova]. Podstoupil [anonymizováno] komplikované operace a nosil 8 týdnů sádrový krunýř. Doplnil, že došlo ke snížení pracovní schopnosti o více než 70 % a byl uznán plně invalidním ve třetím stupni. K ustálení zdravotního stavu došlo dne 21. 7. 2021, když byl vypracován posudek o bolestném a ztížení společenského uplatnění. Na ztížení společenského uplatnění požaduje žalobce částku 1 913 750 Kč spočívající ve 2 500 bodech. Pokud jde o hodnotu bodu jak pro ztížení společenského uplatnění, tak bolestné, násobil žalobce počty bodů hodnotou 382,75 Kč s odkazem na metodiku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 14/2014 ze dne 12. 3. 2014. Doplnil, že ve druhém čtvrtletí roku 2021 činí hodnota bodu 382,75 Kč. Pokud šlo o ztížení společenského uplatnění, domáhal se zvýšení náhrady na dvojnásobek, které odůvodnil tím, že se mu kompletně změnil život a osud nejenom v rovině pracovní, ale i osobní. Je omezen ve svých činnostech a má časté bolesti. Musel se vzdát svého předchozího života, kdy navštěvoval sportovní utkání, koncerty a kluby, cestoval, věnoval se turistice, rekreačně sportoval a vedl aktivní partnerský život. S ohledem na zdravotní následky nemůže navázat vztah s partnerkou a vést plnohodnotný partnerský život, nemůže navštěvovat přátele, jezdit na výlety, navštěvovat příbuzné. Jízda automobilem nebo jinými dopravními prostředky delší než 10 minut je pro něj kvůli otřesům bolestivá a omezující. Je proto ochuzen taktéž o kontakt se svojí dcerou, kdy se není schopen za ní dopravit. Z výše uvedených důvodů žádal o zdvojnásobení náhrady za ztížení společenského uplatnění.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobce jako její pracovník skutečně prováděl práce na opravě střechy [právnická osoba] [anonymizováno] a dne 4. 10. 2018 došlo k propadnutí žalobce střechou a jeho zřícení z výšky 12ti metrů a ke vzniku zranění popisovaných v žalobě. Navrhoval však zamítnutí žaloby s odkazem na ustanovení § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, když uvedl, že žalovaná učinila vše pro bezpečnost pracovníků, kteří prováděli opravu střechy na zmíněném objektu. Pracovníci byli vybaveni bezpečnostními pomůckami a prvky, byl stanoven technologický postup včetně podmínek bezpečnosti práce a tyto byly vysvětleny na základě požadavků pro práce ve výškách, které stanoví nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Byl vymezen bezpečnostní pás dvou metrů od okraje střechy, na kterém práce prováděl výlučně jednatel žalované. V době pádu žalobce byla celá střecha zcela pokryta krycím materiálem, a to ze dvou třetin novým a z jedné třetiny původním. Žalobce měl s tímto materiálem zcela nesmyslně sám manipulovat bez jakéhokoliv pokynu zaměstnavatele. Pokud žalobce chtěl manipulovat s krycím materiálem, měl v souladu s pokyny žalované použít kotvící lano. Tyto pokyny byly zdůrazněny před zahájením prací a byly kontrolovány a připomínány po celou dobu provádění prací. Žalovaná dále poukazovala na výpověď žalobce v průběhu řízení před Oblastním inspektorátem práce pro [příjmení] kraj a [územní celek] a na změnu jeho stanoviska.

3. Vedlejší účastník se vyjadřoval k žalobě v zásadě shodně jako žalovaná, taktéž navrhoval zamítnutí žaloby z důvodu nedodržení bezpečnostních pokynů a postupů týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze strany žalobce. Taktéž poukazoval na nesrovnalosti v tvrzeních a stanoviscích, které žalobce zaujal v tomto řízení a v řízení před Oblastním inspektorátem práce a nad rámec stanoviska žalované poukázal na to, že není žádný důvod k navyšování náhrady za ztížení společenského uplatnění nad rámec posudků podle vládního nařízení č. 276/2015 Sb.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl na základě dohody o provedení práce z 31. 8. 2018 zaměstnán u žalované. Dále, že žalobce spolu s jednatelem žalované [celé jméno svědka] v září a říjnu roku 2018 pracovali na opravě střechy [právnická osoba] [anonymizováno] a dne 4. 10. 2018 utrpěl žalobce poté, co propadl z výšky dvanácti metrů mezerou ve střešní krytině zranění. Dále, že jako efektivnější a správnější prostředek ochrany bezpečnosti a zdraví při práci bylo použití osobních ochranných prostředků namísto prostředků kolektivní ochrany. Účastníci učinili nesporným situační náčrtek založený ve spise na čl. 59 a to pokud se týče rozsahu dokončení střechy, když modře vyšrafovaná část střechy představuje již dokončenou část a nevyšrafovaná část střechy představuje doposud nevyměněnou starou střešní krytinu. Z výslechu žalobce a jednatele žalované soud zjistil, že v době těsně předcházející žalobcovu pádu skrz střešní krytinu šel žalobce po střešním plášti za účelem splnění jeho pracovního úkolu, kterým bylo očišťování šroubů na dosud nevyměněné střešní krytině tak, aby tyto šrouby mohly být vyšroubovány a střešní krytina vyměněna. Žalobce nebyl v době pádu připoután bezpečnostními lany ani úvazy, a to vzhledem k tomu, že tato lana a úvazy nebyly na střeše k dispozici (výpověď žalobce a výpověď svědka [celé jméno svědka]) a také proto, že žalovaná za situace, kdy zaměstnanci pouze očišťovali staré šrouby, nevyžadovala jejich poutání k bezpečnostním lanům a úvazům. Pokud žalovaná tvrdila, že žalobce v rozporu s jejími pokyny vykonával jinou práci (zvedání a manipulace se střešní krytinou), pak toto tvrzení bylo vyvráceno výslechem žalobce, který jediný mohl soudu sdělit, jaké činnosti vykonával v době bezprostředně před pádem. Sám jednatel žalované ve své výpovědi uvedl, že on sám neviděl, co žalobce v tu chvíli na střeše dělal a nikdo jiný se na střeše nenacházel. Z logiky věci též vyplývá, že pokud byl starý plech dosud přišroubován a mělo dojít k očištění šroubu před jeho odmontováním, nebylo možné se starým plechem ani manipulovat, tedy zvedat jej a posouvat. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento vypomáhal při opravě střechy a to dva dny před pádem žalobce a následně po pádu žalobce celý týden. Svědek uvedl, že na střeše nebyl připoután, pamatoval si, že pan [celé jméno svědka] měl bezpečnostní prvky v autě, jednalo se o nějaká lana. Nejdříve si nevzpomněl, zda při práci byla používána bezpečnostní lana a zda byl připoután k tomuto lanu při práci na střeše, a to ani před pádem, ani při pracích, které následovaly po pádu žalobce ze střechy. Nevzpomínal si na jakékoliv bezpečnostní opatření, ani pokyn týkající se prací při obvodu střechy, nevzpomínal si, že by na střeše viděl jakékoliv kotvící prvky, karabiny apod. Potvrdil, že se někdy stávalo, že když se vyměňovaly střešní plechy, tak ve střeše byly volné díry. Následně doplnil, že v době, kdy byly na střeše volné díry, tak pracovníci (on a jednatel žalované) poutáni na žádná lana nebyli. Když nastupoval na týdenní práce po pádu žalobce ze střechy, tak se o tomto pádu dozvěděl od jednatele žalované. V druhé části svého výslechu po opětovném dotazu soudu uvedl, že při pracích po tomto pádu nebyli ani on, ani jednatel žalované připoutáni a nebyl k tomu jednatelem žalované ani nabádán. Svědek uvedl, že nebyl jednatelem žalované panem [celé jméno svědka] žádán, aby se při práci poutal k bezpečnostním prvkům a úvazům. Svědek uvedl, že na střeše nebylo žádné místo, na které by bylo možné připoutat bezpečnostní lano, respektive úvaz. Uvedl, že si nevybavuje, že by jednatel žalované výslovně sděloval, že na některou část střechy se nemůže. Výslovně uvedl, že šel i na okraj střechy, tam šel raději v podřepu, aby se držel, jelikož se bál. Svědek dále uvedl, že má za to, že jednatel žalované bezpečnostní prvky, úvazy a lana nevyndával ani z auta. Následně uvedl, že si možná vzpomíná, že první den své práce na sobě mohl mít nějaký bezpečnostní prvek, byly to asi nějaké kšandy, za ty ovšem nebyl nikam připoután.

5. Výpověď jednatele byla v mnohých částech nevěrohodná a byla vyvrácena ostatními provedenými důkazy. Pokud jednatel žalované uvedl, že nikdo ze zaměstnanců nebyl oprávněn ke šroubování nové střešní krytiny, tak tato výpověď byla vyvrácena. Jak svědek [příjmení], tak svědek [příjmení], že občas novou střešní krytinu taktéž kotvili ke střeše. Z výpovědi žalobce a jeho bratra [jméno] [příjmení] soud dále za prokázané, že pracovněprávní dokumentace týkající se instrukcí a pokynů ohledně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podepsal žalobce nikoliv dne 3. 9. 2018, ale až po svém úrazu, a to v nemocnici, když mu tyto listiny byly předloženy jednatelem žalované. Soud si při hodnocení výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce] byl vědom jeho rodinného vztahu k žalobci, nicméně oproti žalobci i jednali žalované, byl jedinou osobou vypovídající o skutečnosti podepisování listin, týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, po jeho poučení o trestněprávních následcích křivé výpovědi. I s tímto vědomím svědek [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl, že jednatel žalované pan [celé jméno svědka] jej kontaktoval chvíli po úrazu s tím, že potřebuje vyřídit nějaké papíry. Jednatel žalované se za ním dostavil osobně, sdělil mu, co se stalo na pracovišti a že by potřeboval podpisový vzor žalobce a podepsat spoustu listin týkajících se bezpečnosti práce apod. Uvedl, že tyto papíry nemá, že je musí připravit, že mu je připravuje někdo jiný. Jednatel žalované se ptal, zda svědek nemá k dispozici podpisový vzor žalobce, případně zda by podpisy nemohl za žalobce provést svědek [jméno] [celé jméno žalobce]. Následně cca týden po úrazu byl svědek [jméno] [celé jméno žalobce] přítomen tomu, kdy jednatel žalované přinesl do nemocnice žalobci k podpisu svazek listin, které žalobce podepsal. Svědek tyto listiny přímo neviděl, nicméně jednatel žalované sděloval, že se jedná o listiny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a ochranných pomůcek. Svědek si nevybavoval ani počet papírů, nicméně listiny označil za štůsek. Svědecká výpověď [jméno] [celé jméno žalobce] se soudu jevila jako velmi klidná a důvěryhodná a byla v souladu s tvrzením a výpovědí žalobce. Soud při svém skutkovém zjištění nevycházel ze svědecké výpovědi žalobce před Oblastním inspektorátem práce, když žalobce uvedl a zdůvodnil, že při tomto výslechu vypovídal pod vlivem a na základě instrukcí jednatele žalované s tím, že o něj bude ze strany žalované postaráno. Vysvětlení žalobce, že takto úmyslně nesprávně před Oblastním inspektorátem práce vypovídal z výše nastíněného důvodu, byla pro soud logicky pochopitelná a důvěryhodná. Je též logické a důvěryhodné, že žalobce byl jednatelem žalované ubezpečován, že pokud bude spolupracovat, obdrží náhradu škody od pojišťovny žalované. Takovéto jednání žalované je pochopitelné za situace, když soud vychází z výpovědi žalobce, že nebyl proškolen o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP) před začátkem prací a kdy ani formálně nepodepsal listiny týkající se proškolení BOZP a za situace, kdy s žalovanou bylo vedeno správní řízení a hrozila jí pokuta ve správním řízení dosahující cca 150 000 Kč (příkaz Oblastního inspektorátu práce pro [příjmení] a [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]). Skutečnost, že žalobce při výpovědi před inspektorátem práce nevypovídal pravdivě, se podává taktéž ze svědectví jeho bratra, který potvrdil jeho tvrzení uvedené v řízení před soudem, tedy že listiny, týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, mu byly k podpisu předloženy až cca týden po úrazu v nemocnici. Stejně tak je tato verze podpořena zjištěním, že žalobce po svém úrazu byl znovu zaměstnán na [anonymizováno] v [obec], kterou vlastní svědek [příjmení], nicméně i přesto, že vykonával práce pro svědka [příjmení], tak byl formálně zaměstnancem jednatele žalované.

6. Z lékařské zprávy vydané [anonymizováno] nemocnicí v [obec], posudku o invaliditě vydaném [stát. instituce] dne 1. 11. 2019, oznámení [stát. instituce] o uznání za osobu invalidní ze dne 1. 11. 2019 a lékařských posudků o bolestném a hodnocení ztížení společenského uplatnění soud zjistil, že žalobce se stal ke dni 20. 9. 2019 invalidní ve 3. stupni, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 %, a to v souvislosti s úrazem ze dne 4. 10. 2018. Při tomto úrazu žalobce utrpěl [anonymizována čtyři slova] (200 bodů), [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] (100 bodů), [anonymizována tři slova] (90 bodů), [anonymizována dvě slova] (70 bodů), [anonymizována tři slova] (200 bodů), [anonymizována dvě slova] (50 bodů), [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] (100 bodů), [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] (50 bodů), dále [anonymizována čtyři slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova], přičemž poslední tři citované položky byly vzhledem k jejich umístnění hodnoceny jako [anonymizována tři slova] v hodnotě 300 bodů. Celková hodnota bolestného byla [anonymizováno] posudkem vyhotoveným [anonymizováno] nemocnicí v [obec], klinikou ortopedie a traumatologie, MUDr. [příjmení] stanovena na 1 160 bodů. Tentýž lékař v posudku týkajícím se ztížení společenského uplatnění zhodnotil omezení [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] hodnotou 500 bodů, [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] na 800 bodů a [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] na 1 200 bodů, celkem bylo stanoveno ztížení společenského uplatnění v hodnotě 2 500 bodů.

7. Ze statistik Českého statistického úřadu soud zjistil, že průměrná mzda ve 2. čtvrtletí v roce 2021 činila 38 275 Kč. Ze zprávy Policie ČR ze dne 11. 10. 2018 soud zjistil, že žalobce neměl v době úrazu pracovní pomůcky typu helma a jištění při výškových pracích a z tohoto důvodu byl Policií ČR dán podnět na Oblastní inspektorát práce pro [příjmení] a [územní celek] k dalším opatřením. Policií nebylo zjištěno žádné cizí zavinění pádu žalobce. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 4. 10. 2018 soud zjistil, že jednatel žalované [celé jméno svědka] taktéž policii shodně jako při výslechu před soudem sděloval, že pád žalobce neviděl, když pracoval na druhé straně střechy. Na fotografiích pořízených Policií ČR při jejich výjezdu dne 4. 10. 2018 není viditelné žádné připevnění kotvících prvků či úvazků na středových traverzách střešní konstrukce. Tento důkaz potvrzuje věrohodnost výpovědi žalobce a svědka [celé jméno svědka], že se na střeše nevyskytovala žádná jistící lana a kotvící úvazy a že tato lana nebylo možné ani nikde upevnit. Naopak tímto byla vyvrácena další část výpovědi jednatele žalované.

8. Ohledně skutečností, kterými žalobce odůvodňoval svůj požadavek na zdvojnásobení náhrady za ztížení společenského uplatnění, soud vycházel z výpovědi žalobce a jeho bratra. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl, že žalobce byl před úrazem normální zdravý kluk, který chodil do práce, měl přítelkyni a žil normálním životem jako běžná většina lidí. Po úrazu rok ležel v nemocnici [anonymizováno], kde bylo skličující prostředí a následně byl rok doma. Od úrazu není komunikativní, nikam nechce moc chodit, nechce navštěvovat známé. Když byl následně žalobce zaměstnán v [obec] u pana [příjmení], tak tam byl spokojený, hodně se mu zvedla nálada. Doplnil, že žalobce by určitě chtěl mít nějakou přítelkyni, ale to je teď ztížené, nemůže se věnovat práci, kterou by chtěl. Před úrazem pro žalobce byl významný rodinný život a plnohodnotný vztah s přítelkyní. Sám žalobce uvedl, že se s ním po úrazu rozešla přítelkyně a nevídá se s ním dcera. Nicméně doplnil, že kontakt s dcerou omezil sám s ohledem na jeho psychický stav. Oproti době před úrazem nemůže z důvodu bolestí chodit hrát šipky, které cca dva roky před úrazem začal hrát soutěžně. Hrál nejnižší šipkařskou ligu za [obec]. Od nehody již nechodí na koncerty, do hospody na pivo, na bowling, nechodí tancovat. Sám označil svůj život před úrazem za normální. Začátkem září začal pracovat v chráněné dílně, kde montuje propisky. Pracovní režim je uzpůsoben jeho zdravotnímu stavu s pracovní dobou 4 hodiny denně. Předtím pracoval v [obec] na [anonymizováno], kterou vlastní svědek [příjmení]. Zde dělal lehčí práce odpovídající jeho zdravotnímu stavu. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že zde byl v pracovním poměru k jednateli žalované. Práci odvedenou žalobcem vždy platil na základě vystavené faktury jednateli žalované. Skutečnost, že jednatel žalované po pracovním úrazu zaměstnával žalobce, vyplývá též z pracovní smlouvy z 31. 12. 2020.

9. Z ostatních listinných důkazů (lékařského záznamu Zdravotnické záchranné služby [příjmení] kraje a fotografie založené ve spise na čl. 135) soud nezjistil žádná, pro věci podstatná, skutková zjištění.

10. Návrhy na provedení důkazů znaleckým posudkem na zdravotní stav žalobce v době podepisování listin týkajících se BOZP, místním šetřením, lékařskými zprávami [anonymizováno] nemocnice v [obec] a znaleckým posudkem na pracovní způsobilost žalobce z oboru posudkového lékařství byly zamítnuty pro nadbytečnost. Na provedení důkazů, které navrhl žalobce, již dále netrval.

11. Na základě shora zjištěných dílčích skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce pro žalovanou pracoval dne 4. 10. 2018 na opravě střechy [právnická osoba] s.r.o. a podle pokynu žalované šel po střešní krytině očišťovat šrouby na staré střešní krytině, když v tu chvíli bez zjištěného cizího zavinění propadl střechou a způsobil si zranění blíže popsané v šestém odstavci odůvodnění. Jednalo se o pád z výšky asi dvanácti metrů. Lékařskými posudky bylo stanoveno bodové ohodnocení bolestného v hodnotě 1 160 bodů a ztížení společenského uplatnění v hodnotě 2 500 bodů. Ohledně ochranných prostředků bylo soudem zjištěno, že v den úrazu žalobce nebyly na střeše k dispozici potřebná lana a úvazy k zajištění proti pádu z výšky a žalovaná za situace, kdy úkolem žalobce bylo pouze očišťování šroubů na zakryté střeše ani nevyžadovala jeho jištění prostřednictvím horolezeckých úvazů a lan. Žalobce nebyl před zahájením prací poučen o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, když listiny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podepsal až po vzniku úrazu. Žalobce žil před úrazem normálním rodinným a osobním životem. Měl přítelkyni, hrál amatérsky šipkařskou soutěž, chodil na koncerty, na bowling a s přáteli po práci na pivo. Tyto aktivity po úrazu s ohledem na jeho následky vykonávat nemůže. Přítelkyně se s ním rozešla.

12. Podle § 269 odst. 1 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění účinném do 30. 6. 2019 (dále též jen zákoník práce), (1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

13. Podle § 270 zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy (odst. 1). Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce (odst. 2). Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy (odst. 3). Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných (odst. 4). 14. podle § 271c zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2 (odstavec 1). Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti (odstavec 2).

15. Podle § 3 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (dále též jen nařízení), platí, že zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení (dále jen "ochrana proti pádu") a zajistí jejich provádění a) na pracovištích a přístupových komunikacích nacházejících se v libovolné výšce nad vodou nebo nad látkami ohrožujícími v případě pádu život nebo zdraví osob například popálením, poleptáním, akutní otravou, zadušením, b) na všech ostatních pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m nad okolní úrovní, případně pokud pod nimi volná hloubka přesahuje 1,5 m (odst. 1). Ochranu proti pádu zajišťuje zaměstnavatel přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické konstrukce, například ochranná zábradlí a ohrazení, poklopy, záchytná lešení, ohrazení nebo sítě a dočasné stavební konstrukce, například lešení nebo pracovní plošiny (odst. 2). Prostředky osobní ochrany, kterými jsou osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu, se použijí v případě, kdy povaha práce vylučuje použití prostředků kolektivní ochrany nebo není-li použití prostředků kolektivní ochrany s ohledem na povahu, předpokládaný rozsah a dobu trvání práce a počet dotčených zaměstnanců účelné nebo s ohledem na bezpečnost zaměstnance dostatečné (odst. 3). Ochranu proti pádu není nutné provádět a) na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny nepřesahuje 10 stupňů, pokud pracoviště, popřípadě přístupová komunikace, jsou vymezeny vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu (dále jen "volný okraj"), podél volných okrajů otvorů, jejichž půdorysné rozměry alespoň v jednom směru nepřesahují 0,25 m, c) pokud úroveň terénu nebo podlahy pracoviště uvnitř objektu leží nejméně 0,6 m pod korunou vyzdívané zdi (odst. 4).

16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po právním, posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je co do základu zcela a co do výše částečně důvodná. V řízení bylo nad všechnu pochybnost prokázáno (a mezi účastníky to bylo nesporné), že žalobce dne 4. 10. 2018 utrpěl úraz, jehož následky jsou přesně popsány v šestém odstavci odůvodnění. Následkem úrazu byly bolesti a ztížení společenského uplatnění žalobce. Soud posoudil úraz žalobce jako úraz pracovní podle § 271k zákoníku práce, protože k poškození zdraví žalobce došlo nezávisle na vůli žalobce při plnění jeho pracovního úkolu. Žalobce v souladu s pokynem zaměstnavatele šel po střeše na místo, kde měl očišťovat šrouby, kterými byla připevněna stará střešní krytina. Propadl střešní krytinou a zřítil se z výšky cca 12 metrů. Procesní obrana žalované a vedlejšího účastníka je přitom zcela nedůvodná. Ti argumentovali, že se žalovaná zprostí povinnosti nahradit nemajetkovou újmu, protože vznikla tím, že žalobce svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány (§270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce). Je třeba předně konstatovat, že soud vychází ze skutkového zjištění, že žalobce nebyl před započetím práce řádně instruován o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, když formuláře týkající se školení BOZP podepisoval až po pracovním úrazu. Dále ze zjištění, že žalobce ani neměl možnost použít osobní ochranné prostředky proti pádu z výšky (horolezecké úvazy a lana), protože se na střeše vůbec nenacházela a od žalované je ani neobdržel. Podle popisu jednoho ze svědků byly v autě jednatele žalované a podle popisu jiného byly na schodech či pod schody, kterými se vylézalo na střechu. Podle zjištění soudu nebylo ani připraveno místo, ke kterému by bylo možné bezpečností lano připevnit. Nicméně bez ohledu na tuto skutečnost se žalovaná nemůže zprostit své odpovědnosti, jelikož žalobce neporušil žádný její konkrétní pokyn k ochraně zdraví při práci. Sama žalovaná uvedla, že nepožadovala žádné jištění žalobce za situace, kdy žalobce toliko očišťoval šrouby před jejich odšroubováním. Žalobce v době pádu nedělal nic jiného, než plnění tohoto pracovního úkolu, proto nemohl ani porušit žádný pokyn zaměstnavatele k bezpečnosti svého zdraví. Odhlédneme-li dále od skutečnosti, že podle zjištění soudu se při práci vůbec na střeše nenacházely osobní ochranné prostředky k ochraně před pádem z výšky (horolezecké úvazy a lana), tak bezpečnostní opatření při práci na střeše byla i tak nesprávně nastavena, jelikož byla v rozporu s § 3 nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Pokud žalovaná vycházela z toho, že dostatečným opatřením k ochraně zaměstnanců proti pádu z volného okraje střechy byl pokyn, že veškeré práce ve vzdálenosti do 2 metrů od okraje střechy bude provádět pouze jednatel žalované, tak se nejedná o vhodnou ochranu proti pádu ve smyslu § 3 odstavce 4 písm. a) citovaného nařízení. Jako vhodná je uvedena například fyzická zábrana (zábradlí, lana, atd.). Pro soud je představitelné přinejmenším vymezení bezpečného odstupu alespoň výraznou páskou, ale pouhý pokyn, že práce na okraji střechy bude provádět pouze jednatel žalované je podle soudu zcela nedostatečný. Jak ostatně uvedl svědek [celé jméno svědka], tak toto opatření nebylo způsobilé odradit jej od toho, aby se na okraji střechy přinejmenším jednou vyskytoval bez jakéhokoliv jištění. Proto se podle soudu nemohla při pracích na střeše uplatnit výjimka z užívání osobních ochranných prostředků proti pádu podle § 3 odst. 4 nařízení č. 362/2005 Sb. a žalovaná měla vyžadovat jištění osobními ochrannými prostředky proti pádu z výšky nepřetržitě po celou dobu prací na střeše. Sama žalovaná však tvrdila, že jištění žalobce za situace, kdy„ pouze“ očišťoval šrouby na střeše, nevyžadovala. Protože soud vycházel ze zjištění, že žalobce před svým úrazem neporušil žádný bezpečností pokyn zaměstnavatele a k jeho propadnutí střechou došlo samovolný propadnutím střešní krytinou, nezávisle na vůli žalobce, má soud nárok žalobce co do jeho základů za důvodný.

17. Výše přiznané náhrady bolestného a za ztížení společenského uplatnění pak vychází z ust. § 271c zákoníku práce ve spojení s nařízením vlády č. 276/2015 Sb. Posudky o ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění z 21. 7. 2021 pak bylo bolestné ohodnoceno 1 160 bodů a ztížení společenského uplatnění na 2 500 bodů. Hodnota bodu podle § 3 odst. 1 nařízení činí 250 Kč. Podle § 3 odst. 2 uvedeného nařízení proto náhrada za bolest uplatněná žalobcem činí 1 160 * 250 Kč, tedy 290 000 Kč a náhrada za ztížení společenského uplatnění činí 2 500 * 250 Kč, tedy 625 000 Kč (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II. tohoto rozsudku). Žalobce požadoval navýšení náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění ze dvou důvodů. Jednak argumentoval tím, že podle metodiky Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 3. 2014 (Cpjn 14/2014 je hodnota bodu vázána na výši průměrného příjmu pro daný rok. Žalobce vyšel z průměrného příjmu ve druhém čtvrtletí roku 2021 a hodnoty bodu 382,75 Kč. Soud při znalosti rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, reprezentované např. rozsudkem ze dne 28. 5. 201921, sp. zn. 21 Cdo 3687/2018, podle kterého pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávních vztazích nelze namísto zvláštní právní úpravy obsažené v pracovněprávních předpisech použít právní úpravu náhrady za ztížení společenského uplatnění obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ani doporučující Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), a to ani v případě, že by poškozenému podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (popřípadě podle vyhlášky č. 440/2001 Sb.) náleželo nižší odškodnění, než které by mu náleželo podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví). A dále ze znalosti nejnovějšího rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2595/20, podle kterého pokud účastník, který v důsledku pracovního úrazu utrpěl ztížení společenského uplatnění, v řízení prokáže, že by mu při posouzení věci dle obecné občanskoprávní úpravy (§ 2958 občanského zákoníku) náleželo odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce vyšší, než by mu jinak náleželo na základě kalkulace provedené dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb., vyžadují principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví takový ústavně konformní výklad § 372 a 388 zákoníku práce ve znění k 31. prosinci 2014 (aktuálně § 271c a 271s zákoníku práce), dle kterého se účastníkovi dostane tohoto odškodnění alespoň na úrovni, které by se jinému poškozenému dostalo v občanskoprávním vztahu za okolností obdobných věci účastníka, a to bez toho, aby byl účastník povinen tvrdit a prokazovat okolnosti v jeho poměrech, které by z jeho věci činily výjimečný případ dle § 388 zákoníku práce; v takovém případě je obecný soud postupem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy povinen neaplikovat nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které je podzákonným právním předpisem, a konkrétní výši náhrady určit s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu způsobem obdobným v občanskoprávních vztazích. Soud považuje s ohledem na principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví za správný názor ústavního soudu. Proto byl žalobce poučen, aby označil důkazy k prokázání jeho nároku ve výši, která přesahuje předložená lékařská hodnocení dle nařízení 276/2015 Sb. Žalobce však neoznačil k prokázání tohoto tvrzení žádný relevantní důkaz, když ostatní důkazy vztahující se k výši nároku, byly označeny k návrhu žalobce na zdvojnásobení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Jediným v úvahu přicházejícím a relevantním důkazem je přitom znalecký posudek z oboru zdravotnictví se specializací na stanovení nemateriální újmy na zdraví. Takový důkaz však žalobcem navržen nebyl. Z důvodu neunesení břemene důkazního proto soud zamítl nárok žalobce potud, pokud mělo být zjištěné bodové ohodnocení bolestí a ztížení společenského uplatnění násobeno vyšší částkou, než 250 Kč.

19. Požadavek žalobce, aby mu soud přiznal dvojnásobek zjištěné náhrady za ztížení společenského uplatnění, shledal soud na základě zjištěných skutečností za nedůvodný. Pokud žalobce argumentoval tím, že je omezen v předchozím způsobu života abnormálními bolestmi, které ho omezují v dříve běžných činnostech (šipky, bowling, hudební koncerty), pak nutno konstatovat, že bolesti jsou odškodňovány samostatně, mimo nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění a tyto nároky nelze směšovat pro argumentaci za účelem navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Navíc z hodnocení bolestného vyplývá, že ani znalec nepřistoupil k navýšení náhrady z důvodu komplikací či náročného způsobu léčení (§ 6 odst. 2 nařízení č. 276/2015 Sb.). Významnou okolností, kterou je třeba zohlednit, je jistě věk žalobce, v němž trvalé následky nastaly. Vzhledem k tomu, že podle soudu se vrcholu sil i intenzity společenského zapojení obvykle dosahuje ve věku mezi 30 a 50 lety, bylo by jistě na místě uvažovat o navýšení v případě, kdyby k trvalým následkům v souvislosti s úrazem došlo ve spodní hranici tohoto věkového rozmezí, případně ještě dříve. Žalobci bylo v době úrazu 42 let a 4 měsíce, což je sice podle soudu nejproduktivnější období lidského života, nicméně zároveň již měl za sebou zhruba polovinu produktivního věku. Proto soud neshledal důvod k navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění z důvodu věku žalobce. Pokud jde o ztrátu obvyklého způsobu života po úrazu, pak soud vyšel ze zjištění, že žalobcův život před úrazem lze označit za běžný, normální (jak jej označil bratr žalobce) a soud neshledal žádný významný důvod pro navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění ani z tohoto důvodu. Žalobce nebyl vrcholovým ani profesionálním sportovcem, po úrazu byl znovu zaměstnán, a to na [anonymizováno] v [obec] a v současnosti v chráněné dílně, kde pracuje na poloviční pracovní úvazek 4 hodiny denně. Soud je přesvědčen, že běžné aktivity, o kterých hovořil, jako je posezení s přáteli v hospodě či návštěva koncertu o délce 1-3 hodiny je žalobce, byť jistě limitován bolestmi, schopen absolvovat, stejně jako lehké pracovní zatížení. Nicméně stále se jedná o aktivity zcela běžné a omezení možnosti jejich absolvování je podle soudu plně obsaženo v přiznané (zákonné) náhradě za ztížení společenského uplatnění. Pokud jde a žalobcem uváděnou ztrátu přítelkyně a ztrátu kontaktu s dcerou, má soud z výslechu žalobce za to, že tuto ztrátu nelze dávat do přímé příčinné souvislosti s úrazem. Žalobce sám uvedl, že omezený kontakt s dcerou, stejně jako neochota navazovat nové známosti se ženami vycházel, vycházeli z jeho rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavřel, že navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění nepřichází v daném případě v úvahu. Nad rámec uvedeného pak soud pro žalobce uvádí, že pokud by okolnosti případu nasvědčovaly navýšení, pak by bylo nutné bližší lékařské zkoumání toho, zda skutečně zdravotní stav žalobce zcela vylučuje možnost absolvování jím uváděných volnočasových aktivit. S ohledem na závěr soudu, že žalobcem uváděná omezení běžného života nejdou nad rámec standardní náhrady ztížení společenského uplatnění, soud k bližšímu zkoumání příčinné souvislosti nepřistoupil.

20. Výrokem III. rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 os.ř. a § 149 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalobce má právo na náhradu 30,64 % nákladů řízení, a to společně a nerozdílně vůči žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované. Jako procesní úspěch a neúspěch přitom soud považoval pouze poměr mezi přiznanou výši nároku a nárokem, který by byl přiznán, kdyby bylo vyhověno žalobcovu nároku násobit zjištěné bodové hodnocení částkou 382,75 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu proto soud určil v poměru 250: 132,75, tedy 65,32 %: 34,68 %. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. soud pro účely rozhodnutí o poměru úspěchu stran nepřihlížel k té části řízení, ve které žalobce navrhoval zdvojnásobit náhradu za ztížení společenského uplatnění, jelikož v této části záviselo rozhodnutí na úvaze soudu. Ve smyslu § 151 odst. 5 o.s.ř. vyhradil soud rozhodnutí o výši tohoto nároku do písemného vyhotovení rozsudku. Žalobci nevznikly v řízení žádné jiné náklady, než odměna zástupce ustanoveného usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. o tom, že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se pak projevila v tom, že soud náhradu 30,64 % nákladů řízení (náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přiznal zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanovil ve prospěch ("k rukám") státu. Nezaplatí-li povinný náhradu nákladů řízení státu dobrovolně, může se stát domáhat (vlastním jménem) jejich zaplacení cestou výkonu rozhodnutí (exekuce). K tomu srovnej např. rozhodnutí NSČR ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2553/2017 Náklady řízení přitom činí 126 280 Kč (viz usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) a skládají se z odměny podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 17 740 Kč za každý ze sedmi úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení dne 21. 3. 2022, účast na jednání před soudem dne 24. 5. 2022 za každé započaté 2 hodiny (od 9:00 h do 11:03 h), účast na jednání před soudem dne 21. 6. 2022 za každé započaté 2 hodiny (od 8:40 h do 11:46 h) a účast na jednání před soudem dne 13. 9. 2022 za každé započaté 2 hodiny (od 9:00 h do 12:19 h)). Celkem tak náleží zástupci žalobce odměna za 7 úkonů po 17 740 Kč v celkové výši 124 180 Kč a paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu ve výši 7x 300 Kč, tedy 2 100 Kč.

21. O nákladech řízení hrazených státem pak bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a náhrada 65,32 % byla uložena společně a nerozdílně žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, kteří byly převážně neúspěšní. Náklady vynaložené státem jsou představovány svědečným vyplaceným svědkovi [celé jméno svědka] dle usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2022 ve výši 72 Kč. Z této částky činí 65,32 % částku 47 Kč Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. Výrok V. tohoto rozsudku vychází z ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce byl od placení soudních poplatků zcela osvobozen dle 11 odst., 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích, jeho návrhu bylo vyhověno v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku, žalovaná a vedlejší účastník nemají proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a nejsou od poplatku osvobozeni. Výše soudního poplatku 45 750 Kč odpovídá položce 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků. Jako základ poplatku vzal soud částku 915 000 Kč a 5 % z této částky činí 45 750 Kč.

Poučení