20 C 262/2023 - 92

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A], se sídlem [Adresa advokáta A] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného], sídlem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta B], se sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 57 233 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 57 233 Kč plynoucí od 10.11.2020 do 25.11.2020.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 57 233 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 26.11.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky z důvodu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí služby-dopravy nákladním automobilem RZ [SPZ] na akci „[adresa]“ a to v návaznosti na původní objednávku na jinou akci v rámci budování [Anonymizováno] [adresa] ze dne 2.6.2020. Spolupráce probíhala bez problémů, včetně akceptace vyúčtovaných služeb žalobce vůči žalovanému. Žalovaný nezaplatil pouze fakturu vystavenou dne 31.10.2020 na částku 57 233 Kč, kterou však nijak nezpochybňoval. Žalobce mu zaslal předžalobní výzvu podle § 142a odst. 1 o.s.ř., avšak ani po té nebyla uvedená částka uhrazena, přestože výzva byla žalovanému doručena do datové schránky dne 25.10.2023. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení z dlužné částky.

2. Žalovaný neuznal žalovaný nárok a navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že sice účastníci spolu v minulosti spolupracovali, nicméně všechny služby, které si u žalobce objednal, žalovaný uhradil. Tvrzené dopravy pro žalovaného vykonány nebyly a je a žalobci, aby své tvrzení prokázal. Z žalobních tvrzení navíc nevyplývají náležitosti smlouvy, která měla být mezi účastníky uzavřena. Dále namítl promlčení event. nároku s tím, že promlčecí lhůta neběží od splatnosti faktury, nýbrž od okamžiku, kdy nárok mohl být uplatněn poprvé, což by nastalo následující den po té, co žalobce provedl dopravu. Byla-li žaloba podána dne 7.11.2023 a doprava byla prováděna někdy do října 2020, pak již promlčecí lhůta uplynula. Dále doplnil, že služby provedené pro žalovaného žalobce vždy účtoval fakturou 1x měsíčně vždy za dopravu provedenou v tom kterém měsíci a to za měsíce červen, červenec, srpen, září a prosinec 2020.

3. Žalobce doplnil následně svá žalobní tvrzení a uvedl, že žalobce v roce 2020 dlouhodobě prováděl pro žalovaného činnosti spočívající v dopravě zejména [právnická osoba]. Tuto autodopravu žalovaný u žalobce objednal písemnou objednávkou za cenu 550 Kč za hodinu dopravní činnosti. Za poskytované služby za celou dobu činnosti vyúčtoval celkem částku 242 409 Kč včetně DPH a to jednotlivými fakturami a to vše za stavební akci pod souhrnným názvem „[adresa]“. V návaznosti na uvedenou akci žalobce poskytoval žalovanému obdobné dopravní služby rovněž i v několika dalších zakázkách, které měli v interní komunikaci mezi účastníky označení akce „[Anonymizováno]“, „[adresa]“, „[Anonymizováno]“, „[Anonymizováno] ČB“, jak plyne i z emailové komunikace mezi účastníky. Žalovaný v nich výslovně instruuje žalobce, jak mu má vystavit faktury za tyto jednotlivé zakázky, jak má stanovit splatnost a označení akcí vyplývá i z následně vystavených faktur, které žalovaný žalobci zaplatil, vyjma zakázek, které žalovaný žalobci zaplatil v hotovosti. Žalovaný zaplatitl všechny faktury, kromě akce „[adresa]“. Rovněž i při této akci se vycházelo ze sjednané odměny 550 Kč za hodinu dopravní činnosti+DPH. Odměna byla stejná jako u akce „[adresa]“, kdy na tomto konsensu byla založena celá následující spolupráce účastníků i na dalších akcích i bez samostatných písemných objednávek a stala se tak zavednou praxí stran. Proto se nepochybně vztahuje i na spornou akci „[adresa]“ měla by se použít všude tam, kde se strany nedohodnou jinak. Objednávání dopravních služeb probíhalo v drtivé většině po telefonu, zejména instruováním samostného řidiče vozidla pana [jméno FO], který je zaměstnancem žalobce žalovaným, který mu říkal, kam, co a jak má vozidlem navozit či jakou jinou dopravní činnost má provést a stejné to bylo i u akce „[adresa]“. Tyto skutečnosti vyplývají i z knihy jízd předmětného vozidla, ze které vyplývá pro tuto akci celkem 86 hodin dopravní činnosti. Žalovaný uvádí soudu klamavé údaje, pokud tvrdí, že o této akci nic nevěděl, když opak vyplývá z emailové korespondence ze dne 2.11.2020. Popřel námitku promlčení vznesenou žalovaným s odkazem na znění § 619 odst. 1 obč. zák., podle kterého promlčecí lhůta u práva vymahatelného u orgánu veřejné moci započne běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Tak tomu může být pouze v případě, že nastala splatnost pohledávky, zákonodárce tedy evidentně váže promlčení nároku na splatnost pohledávky. Předmětná faktura má stanovenou splatnost dnem 7.11.2020 a teprve od následujícího dne, tj. 8.11.2020 může běžet promlčecí lhůta. Ve skutečnosti však promlčecí lhůta začala běžet ještě později, neboť žalobce vyzval žalovaného k zaplacení uvedené faktury až emailovou zprávou ze dne 11.11.2020 a k datu, které je ve faktuře uvedeno jako datum splatnosti, nelze při určení splatnosti v této věci vycházet. Po obdržení této zprávy byl žalovaný povinen žalobci předmětnou fakturu zaplatit bez zbytečného odkladu. Žalobce byl však srozuměn s tím, že žalovaný předmětnou fakturu uhradí ve lhůtě 14 dnů, jak sám žalovaný určil žalobci ve své emailové zprávě ze dne 2.11.2020. Splatnost by tak nastala až dne 25.11.2020. Komentářová literatura i judikatura vylučují absurdní závěr, že promlčet se může i pohledávka, která není splatná (viz např. NS ČR sp. zn. 32 Cdo 4725/2015). Žalovaného tvrzení však vychází z toho, že se promlčuje i doposud nesplatná pohledávka. Dále namítl, že nemůže jako první začít plynout subjektivní promlčecí lhůta před započetím běhu objektivní promlčecí lhůty (viz např. NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1006/2018). Objektivní promlčecí lhůta tedy začína běžet až po splatnosti dluhu a současně, či později může teprve začít běžet subjektivní promlčecí lhůta. Zavedená praxe stran byla taková, že žalobce po provedení dopravních činností nejprve konzultoval se žalovaným rozsah poskytnutých dopravních služeb, jejich rozpis a jejich rozvržení do jednotlivých zakázek, což plyne mj. z komunikace ze dne 5.10.2020. teprve dne 2.11.2020 žalovaný rámcově rozepsal, jaké akce má žalobce vyfakturovat a s jakou splatností. Stejného dne pak žalobce reaguje finálním návrhem fakturace, který požaduje dle zavedené praxe schválit žalovaným. Schválení této fakturace už ale žalovaný nikdy neučinil a to i přesto, že byl opakovaně žalobcem vyzývám, aby mohl vystavit faktury. Žalobce pak byl nucen z důvodu absence komunikace ze strany žalovaného dne 11.11.2020 odeslat žalovanému emailovou zprávou faktury za jednotlivé akce. Ať tímto tedy žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek, které se tak staly splatnými. Žalobce tedy bez schválení a souhlasu žalovaného nemohl sám podle zavedené praxe faktury vystavit, do té doby nevěděl, jak má fakturovat. Předmětná faktura byla vystavena standardně, tj. stejně, jako všechny ostatní (a žalovaným uhrazené) i za čas, po který vozidlo přímo nejezdilo, nýbrž bylo zcela žalovanému k dispozici na stavbě, když třeba čekalo na nakládku apod. , po tu dobu nemohlo být vozidlo použito jinak. U jiných faktur žalovaný tyto námitky nevznášel. To stejné platí i argumentace žalovaného, že jízdy v rámci předmětné akce z knihy jízd nevyplývají (ohledně jiných faktur k tomu neměl námitky).

4. Žalovaný uvedl, že neuhradil žalobci žalovaný nárok mj. z důvodu nesouhlasu s některými cestami. Z knihy jízd dle GPS vozidla nelze zjistit, že obsahují záznamy o tom, že byla prováděna nějaká jízda pro žalovaného. Z knihy jízd rovněž nevyplývá, kde a proč vozidlo jezdilo, jak je vypočtena údajná doba jízd, jak jsou počítány přesuny, čekání atd., účtována měla být pouze doba skutečně prováděné práce (jízdy). Dále poukázal na rozpory v knize jízd vozidla a skutečně účtovaným rozsahem jízd žalobcem. Vyúčtování žalované částky je v rozporu s knihou jízd a je patrno, že jsou do něj promítány i časy, kdy zřejmě řidič vykonával své přestávky v práci, či trávil čas jinak, než výkonem činnosti. Dále k tvrzení žalobce uvedl, že žádnou lhůtu k plnění žalované pohledávky neurčil a žalobce žádnou 14ti dennní lhůtu pro splatnost faktury neakceptoval. Ostatně faktura je vystavena 31.10.2020 se splatností do 7.11.2020, rovněž žalobní petit se také odvíjí od tohoto data splatnosti (příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení). Žádná dohoda o splatnosti mezi účastníky uzavřena být nemohla a také nebyla, žalovaný činnost ani fakturu neodsouhlasil. Žalobce ohledně těchto tvrzení v průběhu řízení vytváří účelové konstrukce. Ač dle tvrzení žalobce byla zavedena praxe spočívající v konzultaci provedených prací s žalovaným, v tomto případě žalobce s žalovaným nic nekonzultoval a vystavil zcela nepřezkoumatelnou fakturu, která je v rozporu s knihami jízd. Také nebyla dodržena obchodní zvyklost, že žalobce měl vystavit faktury na 1 akci za každý měsíc činnosti, neboť uvedená faktura je vystavena souhrnně za srpen, září a říjen 2020. Pokud by tedy vystavení faktury dle zvyklostí stran mělo předcházet schválení činností, ke kterému ze strany žalovaného zatím nedošlo, je tedy podána žaloba předčasně. Při argumentaci žalobce zcela opomíjí aktuální soudní praxi, zejména rozhodnutí Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 z něhož jednoznačně vyplývá ohledně otázky promlčení, že ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právu určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu), začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůtě dle § 629 odst. 1 obč. zák. Tímto způsobem může subjektivní promlčecí lhůta začít běžet dříve než (obecná) objektivní promlčecí lhůta, jejíž počátek pojí ust. § 629 odst. 2 obč. zák. se dnem, kdy majetkové právo dospělo, tedy se dnem, jímže se u peněžitého dluhu rozumí dne jeho splatnosti. Jedná se o tento případ, neboť splatnost dluhu byla ponechána na vůli věřitele a nebyla dohoda o splatnosti ve lhůtě 14 dnů, i kdyby byla zavedena praxe ohledně této splatnosti, žalobce ji nereflektoval, když stanovil 7 mi denní lhůtu splatnosti a lze tedy ztěží hovořit o obvyklé praxi. Naopak zavedenou praxí bylo vystavování faktur každý měsíc za práci v tom kterém měsíci provedenou. Právo domáhat se splnění dluhu mohl žalobce prvního dne po vzniku nároku, tedy od údajného provedení té které zakázky v tom kterém měsíci. I kdyby však došlo ke konci provedení předmětné zakázky dne 31.10.2020, pak by promlčecí lhůta započala běžet od 1.11.2020. Je-li žaloba podána dne 7.11.2023, pak je podána po uplynutí tříleté promlčecí doby (1.11.2023).

5. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy u žalobce, u kterého už nyní zaměstnán není a pro firmu pana [jméno FO] (žalovaného) vykonával nějakou dopravu. Spolupráce započala někdy v srpnu 2020, kdy jeho zaměstnavatel-pan [jméno FO] ho poskytl k dispozici stavební firmě pana [jméno FO] (žalovanému). Jeho práce spočívala v převážení [právnická osoba] nebo zeminy, záleželo na tom, na jaké stavbě zrovna pracoval. V rámci akce „[adresa][Anonymizováno]“ se jednalo o opravu nějakého rodinného hospodářského stavení, kde se opravoval dvůr, dlažby, betonovalo, opravovala kanalizace. Probíhalo to tak, že vždy ráno kolem 7 hodiny se sešli a on jezdil i celý den a to podle potřeby 8-10 hodin denně. Ručně vyhotovoval knihu jízd, což bylo součástí jeho pracovních povinností. Kniku jízd pak předkládal svému zaměstnavateli a navazovala na evidenci GPS, ke které však neměl přístup. [jméno FO] to pro něho končilo. Je samozřejmé, že s automobilem někde i stál, např. když někam odvezl materiál, který se tam nějak zpracovával a on čekal na to, až se zase něco naloží, aby to někam odvezl. Také měl povinnost dodržovat zdravotní přestávky po 4,5 hodinách jízdy, vždy na 15,30 nebo 45 minut, ale čekáním na stavbě tato přestávka byla splněna. Jeho záznamy jízd nikdo nikdy nerozporoval, vždy bylo vše v pořádku. Konkrétní úkoly mu [jméno FO] [Anonymizováno] apod. Každý den vyplňoval tzv. stazky, které ale paná [jméno FO] nedával. Dále připustil, že v různé dny jel třeba dvě akce, např. nejen akci „[adresa]“, ale i akci „[adresa]“. Žádné rozpory s panem [jméno FO] ani s nikým jiným v rámci provádění práce neměl.

6. Z výpovědi jednatele žalobce [jméno FO] bylo zjištěno, že akce „[adresa]“probíhala od 31.8. do 31.10.2020. Po té dne 2.11.2020 posílal panu [jméno FO] rozpis k odsouhlasení, ale bohužel k této akci souhlas od něho neobdržel, a proto nemohl vystavit fakturaci dříve. Spolupráce ohledně předmětné akce byla vlastně pokračování původně uzavřené smlouvy mezi účastníky na poskytování dopravních služeb. Nejprve učinil žalovaný poptávku u žalobce a žalobce mu potvrdil objednávku. Následně už si pan [jméno FO] konkrétně vše domlouval s panem [jméno FO], který u nich pracoval jako řidič, který si vypracovával ručně knihu jízd (tzv. stazky). Jednatel žalobce následně elektornicky vygeneroval kniku jízd na základě GPS předmětného automobilu, k čemuž měl online přístup a která pro něho byla směrodatná. Na základě toho pak vystavoval faktury, které zasílal panu [jméno FO]. Kniku jízd ohledně akce „[adresa]“měl k dispozici 31.10.2020, ale potřeboval ještě rozpis akcí, který od pana [jméno FO] dostal až 2.11.2020. Aby mohl tedy fakturovat určité jízdy a přiřadit je ke konkrétním akcím, potřeboval k tomu zpětnou vazbu od pana [jméno FO], neboť kniha jízd obsahovala pouze názvy měst a nikoliv jednotlivých akcí a on od něho potřeboval rozpis. Na základě tohoto upřesnění on pak z knihy jízd vybral jednotlivé jízdy k příslušným akcím. Příslušnou fakturu ale označil datem 31.10.2020 a to kvůli DPH k zdanitelnému plnění, které se vztahovalo k měsíci říjnu. Jeho chybou bylo, že splatnost dal k datu 7.11.2024, když původní dohodou byla splatnost faktur domluvena na 14-21 dní. Konkrétně k této akci ho pan [jméno FO] emailem ze dne 2.11.2024 požádal o podrobnější rozpis a on mu vyhověl. Příslušnou fakturu s rozpisem mu po té zaslal emailem ze dne 11.11.2020, protože veškerá komunikace mezi nimi probíhala emailem. Na tuto fakturu už žalovaný nereagoval. Následně mu posílal několik upomínek, ale on na to nereagoval. Spolupráce s panem [jméno FO] skončila v říjnu 2020. Pokud se stalo, že došlo k nějakému pochybení při vyúčtování jízd, kompenzovalo se to tím, že jindy účtováno nic nebylo. Po celou předmětnou dobu jezdil automobil pouze pro pana [jméno FO].

7. Zástupce žalobce v průběhu řízení po výpovědi svědka a žalobce následně provedl dodatečné přeúčtování podle knihy jízd a dospěl k závěru, že žalovanému na předmětnou akci nebylo vůbec účtováno cca 70 minut dopravních služeb a tedy tyto jízdy byly pro něho prováděny bez nároku na odměnu. Dále namítl, že prodlení v tomto případě způsobil žalovaný, který nereagoval na výzvy žalobce k odsouhlasení fakturace, jednal tedy v rozporu s dohodou účastníků a proto námitkou promlčení nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání a taková námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

8. Z výpovědi jednatele žalovaného [jméno FO] soud zjistil, že spolupráce mezi účastníky začala tak, že žalovaného oslovila firma, která měla na starosti stavební práce v [Anonymizováno] v [adresa] a požádala je o zajištění autodopravy. On tedy požádal jednatele žalobce a dohodli si základní paramatry smlouvy, spolupráce začala někdy v květnu 2020. Podmínky byly takové, že se mělo platit 550 Kč za automobil a hodinu+DPH. [právnická osoba] byl on a pak i jiný zaměstnanec, řidiče ale úkoloval pouze on. Jednou týdně tam jezdil řidič [jméno FO], který si pak vyplňoval tzv. stazku tj. knihu jízd, vlastně pracovní výkaz, kterou mu předal na stavbě. Žalobce pak na základě toho vystavil fakturu. Ta byla porovnána s fakturací žalovaného, což se posílalo stavební firmě, která vykonávala práce na [adresa], oni to odsouhlasili, on to pak vystavil, přefakturoval a uhradil žalobci. Faktury byly posílány po měsíci a dále bylo při uzavření smlouvy dohodnuto, že faktury, které mu žalobce pošle, budou splatné do 14 dnů od toho, kdy mu budou zaslány. Probíhalo to tak, že vždy k poslednímu dni v měsíci mu byla faktura zaslána a on ji uhradil ve lhůtě splatnosti. Faktury mu byly zasílány emailem. Co se týká akce „[adresa]“tak si nevybavil, že by se konala v tvrzeném termínu, nějaké drobné práce se tam dělaly, ale až v zimě 2020 na přelomu let 2020 a 2021. Není mu známo, jak se dospělo k žalované částce, když tam probíhaly pouze drobné práce. Kniha jízd svědka a GPS pro něho není rozhodující, neboť si ho mohl v té době najímat i někdo jiný. Urgenci plateb za předmětnou akci z prosince 2020 a černa 2021 si vůbec nevybavuje. Dále uvedl, že si rovněž nevybavuje, že by psal email ze dne 2.11.2020, kde žádá rozpis akce „[adresa]“, ani že by obdržel fakturu, kterou žalobce na tuto akci vystavil, nemá ji v účetnictví, doručena mu nebyla. Obdržel pouze předžalobní výzvu. Kromě akce „[adresa]“ řidiče pana [jméno FO] využíval souběžně i na jiné vedlejší akce, které si však už nevybavuje, ale za všechny byla stejná odměna.

9. Z listinných důkazů bylo zjištěno: Žalovaný u žalobce objednal autodopravu vozidlem IVECO v lokalitě stavby [Anonymizováno] [adresa] s datem zahájení 2.6.2020 a přibližnou dobou realizace („která bude upřesněna“) cca 3 týdny a s hodinovou sazbou 550 Kč bez DPH (objednávka ze dne 1.6.2020). Na jednotlivé jízdy v období od 31.8.2020 do 31.10.2020 byla vystavována na vozidlo [Anonymizováno]-nákladní- kniha jízd, kde byly zaznamenávány na jednotlivé dny a hodiny časy a místa jízd uvedeného automobilu. V této knize je ve dnech 31.8. až 31.10.2020 zaznamenáno v každém dni uvedeného období několik jízd označených „[Anonymizováno] [adresa]“ a dále např. „[adresa], či [adresa], [adresa] [Anonymizováno].“(kniha jízd, stazka vypracovaná řidičem [jméno FO] označená „p. [jméno FO]“). Z emailové korespondence mezi zástupci účastníků bylo zjištěno, že žalobce žalovanému dne 2.11.2020 zaslal podklady s rozpočtem hodin na jednotlivé akce, např. [Anonymizováno], [adresa] atd. a u akce [adresa] rozpočítal celkem 86 hodin. K tomu zaslal v příloze tzv. stazky . Celkem za akce vyúčtoval odměnu za 318,5 hodin po 550 Kč, celkem tedy 175 175 Kč. Žalovaný uvedeného dne odpověděl s tím, že u jednotlivých akcí určil, že se mají vyfakturovat a také navrhl splatnost, či určitl, že mají být uhrazeny hotově, u akce „[adresa] doprava materiálu“ uvedl: „jsou to trochu problémoví lidé, tady mi to trochu rozepiš, třeba jako [adresa]“ a požádal o splatnost 14 dní. Dne 4.12.2020 žalobce žalovaného urgoval o neuhrazené faktury č. [Anonymizováno] se splatností 7.11.2020 na částku 57 233 Kč vystavenou dne 31.10.2020 za akci [adresa]. Žalovaný na to odpověděl emailem ze dne 7.12.2020 s tím, že požádal o trochu respektu s tím, že mu sehnal spoustu práce a vše vždy uhradil. Dále uvedl, že o fakturách ví a hradí je postupně tak, jak přicházejí peníze, což se někdy může protáhnout a požádal o zaslání [jméno FO] na ukončení akce [adresa]. Dále byl žalovaný žalobcem urgován o úhradu uvedené akce dne 22.7.2021. Emailem ze dne 11.11.2020 zaslal žalobce žalovanému faktury za jednotlivé akce s poznámkou, že „hodiny máme odsouhlasné, zbyde doladit ještě 103 hodiny“. Z emailu vyplývá, že jeho přílohou v pdf byly faktury za akce [adresa], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [adresa]. Všechny uvedené faktury jsou vystaveny dne 31.10.2020 se splatností 7.11.2020. Emailem ze dne 18.10.2020 žalovaný požádal žalobce o napsání rukou na papír vyúčtování akcí podle stazek a on mu napíše, co a jak se bude fakturovat s tím, „že něco lidi dají keš, tak to bude bez“. Dne 19.10.2020 žalobce odpověděl, že v příloze posílá knihu jízd od 31.8. do 30.9.2020, kde jsou vidět všechny jízdy s tím, že nemůže udělat vyúčtování podle akcí, když přesně nezná akce (zakázky) žalovaného. Dále zde uvedl, že auto jezdilo celou dobu pro žalovaného a celkem za tyto akce to „dělá“ 202 hodiny, z toho 35,5 hodin je vyfakturováno na [adresa] a zbývá 166,5 hodiny. Byl požádán, aby mu poslal, jaké akce a kolik má vyfakturovat, když po té se potkají a doladí zbytek pokud možno, co nejdříve. Z faktur č. [hodnota] [hodnota] vyplynulo, že žalobce fakturoval uvedené akce žalovanému dle shora uvedené knihy jízd za akce provedené v období od června 2020 do prosince 2020. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 12 faktur vystavených žalobcem, neuhradil fakturu č. [hodnota] ze dne 31.10.2020. Žalovaný byl právním zástupcem žalobce vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 23.10.2023 (výzva k úhradě dluhu a předžalobní výzva). Dále z dokladů předložených žalovaným („cenová nabídka na montáž okapů na zadní části hospodářského objektu“, fakturami vystaveným dne 27.1.2021 až 29.1.2021) vyplynulo, že žalovaný prováděl nějaké dodávky materiálu a práce na místě stavby [adresa] v lednu 2021.

10. Soud tedy zjistil tento skutkový stav: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalovaný využíval služeb autodopravy poskytnuté žalobcem v období červen až říjen 2020 včetně s dohodnutou odměnou ve výši 550 Kč za hodinu jízdy bez DPH. Žalobce žalovanému poskytl za tímto účelem nákladní automobil s řidičem [jméno FO], který v uvedeném období prováděl jízdy s převozem různých věcí-zboží a materiálu-podle pokynů jednatele žalovaného v rámci různých akcí. O této činnosti vyhotovoval ruční záznamy, žalobce pak na základě údajů z GPS vyhotovoval knihu jízd. Na základě těchto získaných údajů provedl žalobce vždy u všech akcí rozpis na hodiny pro jednotlivé označené akce, který vždy spolu s knihou jízd a stazkou zaslal žalovanému k odsouhlasení a po té, dle jeho pokynů (na některé akce nechtěl žalovaný vystavit fakturu, neboť měla být placena v hotovosti, někde žádal splatnost 14 dnů), vyhotovil fakturu. Žalovaný měl problém s rozpisem na akci „[adresa]“ a žádal její větší rozpis. Žalovaný tak učinil, avšak žalovaný již přestal ohledně této akce komunikovat. Žalobce tedy sám vystavil na tuto akci fakturu, kterou zaslal žalovanému s průvodním emailem dne 11.11.2020. Všechny faktury za popsanou spolupráci byly žalovaným uhrazeny, kromě faktury vztahující se k akci [adresa]. Tuto částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě. Soud neuvěřil tvrzení strany žalované, že v uvedeném období (červen-říjen 2020) na žádnou akci [adresa] pro něho žalobce žádně služby formou autodopravy neposkytoval. Tato tvrzení vyvrací výpověď svědka [jméno FO], jakož i listinné důkazy-kniha jízd-stazka, emailová korespondence, ze které jasně vyplývá realizace této akce, tak jak tvrdí žalobce, neboť sám žalovaný v emailové korespondenci realizaci této akce nepopírá, pouze ji chce „více rozepsat“, provedení této akce nepopírá ani v době, kdy byl o její úhradu urgován žalobcem. Je nevěrohodné jeho tvrzení, že uvedenou emailovou korespondenci neobdržel, či si na ni nepamatuje, když na ni sám reagoval. Výpověď jednatele žalovaného vyvrací všechny shora popsané důkazy, které jsou naopak zcela v souladu s výpovědí jednatele žalobce. Doklady, které se vztahují k akci [adresa] a jsou z ledna 2021, nemohou vyvrátit tvrzení strany žalované, že žalobce na tuto akci neposkytoval žalovanému autodopravu i v období červen-říjen 2020. Žalovaný soudu nepředložil ani žádné důkazy vyvracející tvrzení strany žalující o rozsahu poskytnutých služeb na předmětnou akci, tj. 86 hodin po 550 Kč (bez DPH), z provedených důkazů nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že s fakturovanou částkou žalovaný před podáním žaloby nesouhlasil. Soud má za to, že skutkový stav popsaný žalobcem v žalobě byl plně prokázán.

11. Soud se především zabýval vznesenou námitkou promlčení nároku ze strany žalovaného. Podle § 619 odst. 1 obč. zák. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich dozvědět měla a mohla. Soud má za to (a tento výklad vyplývá i z komentářové literatury), že prvním dnem subjektivní promlčecí lhůty v případě práva na plnění (pohledávky) je den splatnosti pohledávky (samozřejmě za předpokladu, že věřitel o splatnosti pohledávky věděl nebo měl a mohl vědět). V tomto případě splatnost pohledávky nastala den po té, co byla žalovanému doručena předmětná faktura, tj. 12.11.2020. V tento den se již žalobce mohl domáhat svého práva podáním žaloby u soudu. Soudu je známo, že předmětná nezaplacená faktura byla vystavena, stejně jako faktury vystavené za jiné akce, dnem 31.10.2020 a lhůta splatnosti byla určena na den 7.11.2020. Na těchto argumentech odůvodňujících námitku promlčení je také postavena obrana žalovaného, avšak soud má za to, že každý případ se má posuzovat individuálně a soud tedy musí zohlednit jeho specifika. Jak bylo uvedeno shora, mezi účastníky existovala obchodní zvyklost, že po provedení činnosti autodopravce, žalobce zašla žalovanému na základě získaných dokladů o pohybu automobilu přehled hodin a vyúčtování a ve spolupráci se žalovaným, který provede odsouhlasení uvedeného, bude teprve vystavena faktura. Stejně to probíhalo v ostatních případech a stejně i v tom sporném. S ohledem na to, že žalovaný v tomto případě odsouhlasení neprovedl a zůstal nekomunikativní (tj. ani nezaslal nesouhlas), žalobce provedl fakturaci sám a uvedenou fakturu prokazatelně zaslal žalovanému jako přílohu emailu dne 11.11.2024. To soud považuje za projev vůle, ve kterém žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu a až po té, se tedy jeho pohledávka stala splatnou. Je v tomto případě nerozhodné, jakým datem vystavení a plnění byla faktura označena, jednalo se o údaj uvedený pouze z daňových důvodů (přiřazení faktury pro určité účetní období). Vzhledem k tomu, že splatnost byla na faktuře stanovena ještě před tím, než byla žalovanému zaslána, pak má soud za to, že den, kdy měl žalovaný na základě ní plnit, byl den s datem 12.11.2020, neboť jiná lhůta k plnění nebyla mezi účastníky pro pasivitu žalovaného dohodnuta. Podle § 629 odst. 1 obč. zák. promlčecí lhůta trvá tři roky. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 7.11.2023, byla podána včas a k promlčení nároku nedošlo. Nedošlo by k promlčení ani v případě, že byl lhůta splatnosti faktury byla stanovena na den 7.11.2020. Soudu je znám judikát, na který poukazovala strana žalovaná a to sice rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, který váže počátek běhu subjektivní promlčecí doby v případě, kdy splatnost závazků je vázána na splatnost, kterou určí věřitel jednostranně vystavením faktur a lhůtou určenou po doručení faktury dlužníkovi, když před tím nebyla dohodnuta mezi stranami kontraktu, a jde tak o situaci podle § 1958 odst. 2 obč. zák., kdy je určení doby splnění ponecháno na vůli věřitele na okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu, tj. ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu a v tom případě tedy může subjektivní promlčecí lhůta běžet dříve, než lhůta objektivní, která počne běžet v den, kdy majetkové právo dospělo, tedy dnem, jímž se u peněžitého dluhu rozumí den jeho splatnosti. V souzeném případě však věřitel (žalobce) dle názoru soudu mohl poprvé požádat žalovaného o plnění až po té, co bylo vyjasněno, kolik hodin na uvedenou akci má tedy z knihy jízd účtovat a až po té, co dle žádosti žalovaného provedl podrobnější rozpis této akce a žalovaný na to nijak nereagoval. Nemohl tedy požádat o splnění dluhu těsně po provedení akce, ale až po té, co dle zvyklostí si strany ujasní, které jízdy uskutečněné žalobcem se mají přiřadit k jaké akci a zda souhlasí počet uvedených hodin, tj. odsouhlasí si rozsah fakturace. V uvedeném období totiž žalobce poskytoval pro žalovaného autodopravu pro více akcí a každá z nich byla samostatně vyúčtována a vyfakturována. Pro akci [adresa]-Čížkrajce tedy pro nespolupráci žalovaného žalobce mohl vystavit fakturu a jejím doručením žalovanému požádat o splnění až po té, co mu žalovaný bez důvodu neposkytl zpětnou vazbu a žalovaný mu tedy zaslal sám dne 11.11.2024 již vystavenou fakturu a tím okamžikem ho požádal o splnění a tedy mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Od tohoto okamžiku lze tedy počítat počátek plynutí subjektivní promlčecí lhůty. Žaloba byla tedy i ve světle uvedeného judikátu podána před uplynutím subjektivní promlčecí lhůty a nárok není promlčen.

12. Zjištěný skutkový stav soud následně hodnotil právně:

13. Podle § 2582 obč. zák. se smlouvou o provozu dopravního prostředku provozce zavazuje přepravit náklad určený objednatelem a k tomu účelu vykonat alespoň jednu předem určenou cestu, anebo vykonat ve smlouvdené době větší počet cest, jak to objednatel určí, a objednatel se zavazuje zaplatit provozci odměnu.

14. Podle § 1726 o.z. považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitosti, již měly ve smlouvě ujednat, hledí na projevy jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.

15. Podle § 1744 o.z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

16. Podle § 1745 o.z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

17. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o provozu dopravního prostředku, kdy nejprve byla uzavřena pouze na akci [adresa], avšak dále ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení účastníci projevili vůli pokračovat na základě ní i pro další akce. V souladu s projevem vůle účastníků pokračovat ve vzájemné spolupráci žalobce pro žalovaného vykonával požadované činnosti spočívající v převozu materiálu z různých míst do jiných, které žalobce prostřednictvím svého zaměstnance-řidiče- vykonal. Za většinu těchto jízd byla žalobci odměna žalovaným zaplacena, avšak za jízdy v rámci akce [adresa] nikoliv. Žalovaný nárok je proto po právu a žalobě bylo z tohoto důvodu zcela vyhověno a to včetně příslušenství pohledávky. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Výrok I. bylo řízení v rozsahu zpětvzetí částeně zastaveno, když částečně zpětzetí žalobce učinil ohledně úroku z prodlení z žalované částky v souvislosti s tím, jakým způsobem se vyvíjela jeho argumentace ve vztahu k datu prodlení žalovaného. Soud proto za souhlasného stanoviska žalovaného řízení částečně zastavil ve smyslu § 96 odst. 2 o.s.ř..

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2862 Kč a nákladů na právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, celkem za 9 úkonů právní služby po 3420 Kč, včetně 9 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 30780 Kč a 2700 Kč, a dále cestovné na trase [adresa] a zpět na jednání konané dne 21.5.2024, dne 25.6.2024, a 9.8.2024 při trase celkem 3x306 km v obou směrech osobním automobilem [Anonymizováno], reg. hzn. [Anonymizováno], při spotřebě 6,40 litru benzínu na 100 km, kdy cena 1l benzínu 95 oktanů dle vyh. MPSV 398/2023 Sb. činí 38,20 Kč a sazba náhrady nákladů za používání silničního vozidla za 1 km činí 5,60 Kč. Náklady na cestu na uvedená soudní jednání činí celkem 7 385,13 Kč a náhrada za ztrátu času činí 2 400 Kč, tj. vždy 2 hodiny, tj. 4 započaté půlhodiny na soudní jednání, tj. celkem 24 započatých půlhodin dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu. DPH ve výši 21% z částky 43 265,13 Kč činí 9 085,68 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 55 212,81 Kč.

Poučení