20 C 27/2023 - 192

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 2 426 000 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se částečně, co do zaplacení částky 36 000 Kč, zastavuje.

II. Žalobci se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu Obvodního soudu pro Prahu 2 na zaplaceném soudním poplatku za žalobu částka ve výši 2 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 56 950 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2 333 050 Kč se zamítá.

V. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 909,60 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 426 000 Kč s odůvodněním, že uvedená částka představuje ve výši 2 000 000 Kč přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout v důsledku vydání nezákonného usnesení policejního orgánu ze dne 7. 12. 2018 o zahájení trestního stíhání žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)(dále jen „zákon“ či „OdpŠk“), dále ve výši 55 000 Kč představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout výkonem vazby v období od 7. 12. 2018 do 6. 11. 2019, ve výši 36 000 Kč představuje náhradu nákladů spojených s léčbou onemocnění krve žalobce, kdy k poškození zdraví žalobce došlo ve výkonu vazby v průběhu trestního stíhání, a ve výši 335 000 Kč představuje náhradu ušlého zisku za období výkonu vazby. Trestní řízení skončilo zproštěním obžaloby, k čemuž došlo rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který byl žalobci doručen až dne 11. 8. 2022. Žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu krádeže a porušování domovní svobody, v důsledku trestního stíhání žalobce trpěl stresem, dehonestací, nejistotou ohledně výsledku řízení a po výkonu vazby zhoršeným zdravotním stavem. Před výkonem vazby se žalobce živil různými brigádami, dovážel autodíly ze zahraničí, vypomáhal jako řidič a jeho průměrný měsíční výdělek činil 30-40 000 Kč. Manželka byla na jeho příjem odkázána, musela si na živobytí půjčovat peníze a velmi těžce nesla trestní stíhání žalobce. Žalobce své nároky u žalované uplatnil dne 9. 1. 2023. Vznesenou námitku promlčení ze strany žalované žalobce považuje za nedůvodnou a v rozporu s dobrými mravy s ohledem na opožděné doručení písemného vyhotovení trestního rozsudku. Žalobce byl jako laik odkázán na právní pomoc a neměl možnost si zajistit právní zastoupení před doručením rozsudku, neboť oslovení advokáti odmítali věc převzít. Nelze klást žalobci k tíži, že soud nebyl schopen vyhotovit trestní rozsudek dříve. Žalobce podal žalobu i předběžné uplatnění nároků ve lhůtě 6 měsíců od doručení rozsudku trestního soudu, což nebylo možné učinit dříve, když jednou z povinností uloženou o.s.ř. je označit důkazy a žalobce neznal č.j. rozsudku, a proto nemohl podat žalobu. Teprve z písemného vyhotovení rozsudku se žalobce dozvěděl, že došlo ke vzniku škody a kdo za ni odpovídá, a teprve okamžikem jeho doručení byl definitivně žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce byl v trestním řízení zastoupen [tituly před jménem], která se však nevěnuje výkonu trestního práva a za kterou při vyhlášení rozsudku byla v substituci přítomna jiná advokátka. Žalobce je tak přesvědčen, že jednáním státu mu bylo znemožněno dodržet lhůtu k uplatnění nároku u žalované. Pro posouzení námitky promlčení je dle žalobce rovněž podstatné zohlednění následků na zdraví a vzniklé újmy žalobce.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce, který byl u ní uplatněn dne 10. 2. 2023, neuznává. Žalovaná uvedla, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce a vůči nárokům na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby a nezákonným trestním[Anonymizováno]stíháním žalovaná vznesla námitku promlčení. Žalobce se spolu s obhájcem účastnil hlavního líčení dne 9. 2. 2022, při kterém byl vyhlášen zprošťující rozsudek, po jeho odůvodnění a poučení o opravném prostředku se vzdal práva na odvolání a zároveň uvedl, že netrvá na písemném odůvodnění rozsudku. Práva odvolání se ve vztahu k žalobci vzdala i státní zástupkyně, rozsudek tak nabyl právní moci vyhlášením a tímto okamžikem se žalobce dozvěděl o vzniklé újmě. Nároky však žalobce u žalované uplatnil až dne 10. 2. 2023. Nároky na náhradu ušlého zisku a nákladů na léčbu z důvodu způsobeného poškození zdraví žalovaná považuje za nedůvodné, neboť nebyly ze strany žalobce dostatečně prokázány.

3. Soud při jednání konaném dne 15. 1. 2024 upozornil žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že dosud neplní povinnost tvrzení a důkazní povinnost ve vztahu ke vzniku škody a je třeba doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně toho, jakou konkrétní výdělečnou činnost měl vykonávat v době výkonu vazby od 7. 12. 2018 do 6. 11. 2019, u jakého zaměstnavatele, za jakou mzdu a jaká byla jeho pracovní doba. To znamená v souvislosti s výkonem, jaké konkrétní výdělečné činnosti mu ušel zisk celkové výši 335 000 Kč jako zmařený očekávaný přínos, kterého by žalobce dosáhl nebýt výkonu vazby v období od 7. 12. 2018 do 6. 11. 2019 při pravidelném běhu věcí a že právě k takovému majetkovému prospěchu mělo reálně dojít s přihlédnutím k vynaloženým nákladům na dosažení tohoto zisku, popřípadě potřebným nákladům na dosažení zisku. Zároveň byl žalobce poučen o následcích nesplnění výzvy.

4. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 13. 2. 2024, v němž vzal žalobu co do částky 36 000 Kč na nároku na náhradu nákladů léčby souvisejících s poškozením zdraví žalobce zpět s odůvodněním, že z velké části byly náklady uhrazeny zdravotní pojišťovnou. Žalobce je však stále přesvědčen, že jeho onemocnění je v příčinné souvislosti s výkonem vazby a trestním stíháním. Dále žalobce doplnil, že před výkonem vazby dosahoval měsíčních příjmů ve výši 30-40 000 Kč formou brigád u známých a dovozem náhradních dílů na automobily z [Anonymizováno], které kupoval na vrakovištích a které dovážel do ČR a tzv, z ruky do ruky je tu prodával, proto žalobce nedisponuje žádnými doklady ohledně svých příjmů.

5. Soud při jednání konaném dne 18. 3. 2024 upozornil žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., že dosud neplní povinnost důkazní a je třeba doplnit důkazní návrhy k prokázání tvrzení, že v souvislosti s výkonem brigád a činnosti v podobě dovozu náhradních dílů na automobily z [Anonymizováno] z vrakovišť a jejich následného prodeje v České republice mu ušel zisk v celkové výši 335 000 Kč, kterého by dosáhl nebýt výkonu vazby v období od 7. 12. 2018 do 6. 11. 2019. Zároveň byl žalobce poučen o následcích nesplnění výzvy.

6. Žalobce na výzvu reagoval tak, že s ohledem na to, že se pohyboval v šedé ekonomice, neexistují žádné doklady k doložení konkrétní výše ušlého výdělku. Zpětně nelze vystavit žádná potvrzení ani dohledat žádné doklady stran jednotlivých obchodů, které žalobce provedl. Každá osoba si musí nějakým způsobem opatřovat finanční prostředky a žalobce výdělků dosahoval legálně. K uvedené výzvě tak žalobce nemá dalších důkazních návrhů.

7. Účastníci učinili nesporným průběh trestního řízení vedeného u [Anonymizováno]. zn. [spisová značka] tak, jak byl zachycen ve vyjádření žalované ze dne 18. 9. 2023. [adresa], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, obojí formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dne 8.12.2018 [Anonymizováno] vydal pod sp. zn. [spisová značka] příkaz k přijetí žalobce do vazby, přičemž vazba se započítala ode dne [datum]. [datum] [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu. Zprošťující rozsudek byl vyhlášen v rámci hlavního líčení, které proběhlo v přítomnosti žalobce i jeho obhájce dne 9.2.2022. Po vyhlášení rozsudku, jeho odůvodnění a poučení o opravném prostředku žalobce uvedl, že se vzdává práva odvolání a nepřeje si, aby odvolání podávaly osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu. Zároveň žalobce sdělil, že netrvá na písemném odůvodnění rozsudku. Práva odvolání ve vztahu k žalobci se vzdala i přítomná státní zástupkyně. Rozsudek tak ve vztahu k žalobci nabyl právní moci vyhlášením, tedy dnem 9.2.2022.

8. Dále má soud za prokázané z protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 2. 2022 ve věci vedené u [Anonymizováno]. zn. [spisová značka], ze zvukového záznamu z tohoto hlavního líčení, z [datum] dokladu o odeslání rozsudku ze soudního systému, že hlavního líčení se účastnil osobně žalobce a v substituci za [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Při hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, který pod výrokem II. zprostil žalobce obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť po skončení dokazování nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Rozhodnutí o zproštění žalobce bylo ústně odůvodněno s odkazem na závěrečnou řeč státní zástupkyně a obhájkyně žalobce tak, že v průběhu trestního řízení vytvořený předpoklad nutnosti povědomí o fungování života poškozených byl zaměřen na žalobce, který se jevil jako možný pachatel, kdy takto byl označen samotným poškozeným a orgány činné v trestním řízení s touto verzí pracovaly, zjišťovaly telekomunikační provoz zařízení, datové toky i mobilní telefon syna žalobce. Nepodařilo se prokázat, byť se tato verze jevila jako možná a nejpravděpodobnější s ohledem na množství kontaktů, které mezi sebou měla rodina poškozeného a rodina žalobce v době krátce předcházející spáchání skutku, že skutek spáchal žalobce, proto bylo nutné přistoupit ke zproštění obžaloby. Nebyly zajištěny relevantní důkazy, které by toto potvrzovaly, vyjma procesně nepoužitelných důkazů z počátku řízení, a to výpovědi [Anonymizováno] [jméno FO], který má právo využít procesní postup ke svému vlastnímu prospěchu. Po podaném odůvodnění a poučení o opravném prostředku žalobce po poradě s obhájkyní uvedl, že se vzdává práva odvolání a nepřeje si, aby odvolání podávaly osoby uvedené v § 247 odst. 2 trestního řádu, a netrvá na písemném odůvodnění rozsudku. K vysvětlení důvodů rozhodnutí žalobce uvedl, že vysvětlení považuje za dostatečné. Ohledně osoby žalobce se vzdala práva odvolání rovněž státní zástupkyně a rozsudek nabyl ve vztahu k žalobci právní moci dne 9. 2. 2022. V písemném odůvodnění rozsudku je ve vztahu k žalobci uvedeno, že tento byl usvědčován původní výpovědí [Anonymizováno] [jméno FO], z níž vyplývalo, že žalobce spáchání skutku zorganizoval a zároveň vytvořil podmínky pro jeho dokonání zbylými spoluobžalovanými. V průběhu řízení [Anonymizováno] [jméno FO] svou výpověď změnil s tím, že k původní výpovědi byl donucen násilím, které na něm uplatnil [Anonymizováno]. V průběhu dokazování se nepodařilo zajistit žádný relevantní důkaz, který by svědčil o páchání trestné činnosti žalobcem ani o jeho spojení s dalšími spoluobžalovanými. Žalobce byl proto dle zásady in dubio pro reo obžaloby zproštěn. Lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku byla prodloužena do 31. 7. 2022 a rozsudek byl žalobci odeslán do vlastních rukou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne [datum], č. [Anonymizováno].

9. Dále má soud za prokázané z usnesení [datum] [spisová značka], z [adresa] [spisová značka], z [datum]. [spisová značka] a z [datum].[Anonymizováno][Anonymizováno] [spisová značka], že žalobce byl z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) trestní řád vzat do vazby s okamžikem ke dni 7. 12. 2018 v 6:30 hod., stížnost žalobce proti usnesení byla zamítnuta dne 21.1. 2019. Po podání obžaloby rozhodoval trestní soud usnesení ze dne 5. 8. 2019 tak, že žalobce ponechal ve vazbě a jeho písemný slib nepřijal. Dne 6. 11. 2019 byl žalobce propuštěn z vazby a byl nad ním vysloven dohled probačního úředníka.

10. Soud má za prokázané, že žalobce dopisem právního zástupce ze dne 9. 1. 2023, podaným žalované dne 10. 2. 2023, uplatnil žalované nároky na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí a požadoval zaplacení částky 2 426 000 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu majetkové škody. Žalovaná dne 10. 5. 2023 vyzvala žalobce k doplnění žádosti a dne 10. 8. 2023[Anonymizováno]vydala k uplatněnému nároku stanovisko, které téhož dne doručila právnímu zástupci žalobce, finanční odškodnění žalobci přiznáno nebylo.

11. Z výslechu [jméno FO], manželky žalobce, soud k nároku na náhradu ušlého výdělku zjistil, že svědkyně se orientuje v trestním řízení žalobce, je jí znám i výkon vazby žalobce. Stran zaměstnání žalobce bylo zjištěno, že v současné době žalobce není zaměstnán ze zdravotních důvodů. V roce 2017 žalobce jezdil na brigády, různě pomáhal vyklízet, stěhovat, pracovat v autodílně nebo převážet věci. Jezdil i do [Anonymizováno], když měl čas, kde nakupoval použité autodíly, které následně v ČR prodával. Žalobce pracoval různě, někdy 2x do týdne, někdy pomalu každý den, žádnou smlouvu uzavřenou neměl. V roce 2017 a 2018 žalobce nikde zaměstnán nebyl, rodina měla příjem z brigád žalobce, které činily průměrně 30-40 000 Kč měsíčně, a ze sociálních dávek, které pobírala manželka žalobce od Úřadu práce. Manželka žalobce se více nestarala o brigády žalobce, zajímalo ji, aby rodina měla vše zaplacené. V době výkonu vazby rodině chyběly peníze, manželce pomáhali finančně synové a pobírání sociálních dávek na živobytí. V letech 2020 až 2022 žalobce vykonával dovoz a prodej náhradních dílů jako OSVČ, následně živnost ukončil ze zdravotních důvodů. V době výkonu vazby žalobce nepodnikal jako OSVČ, byl veden u Úřadu práce, který hradil sociální a zdravotní pojištění.

12. Z výslechu [jméno FO], syna žalobce, soud k nároku na náhradu ušlého výdělku zjistil, že svědek se orientuje v trestním řízení žalobce, je mu znám i výkon vazby žalobce. Stran zaměstnání žalobce bylo zjištěno, že v současné době žalobce není zaměstnán ze zdravotních důvodů. Před výkonem vazby žalobce dovážel z [Anonymizováno] vlastní dodávkou autodíly cca 2-3 týdně a prodával je v ČR, dále si vydělával různými brigádami, např. stěhováním, přepravou zboží. Svědek žalobci s dovozem autodílů občas pomáhal, žil s ním ve společné domácnosti. Žalobce týdně dával manželce 8-10 tisíc Kč nebo 7-12 tisíc Kč, svědek si nebyl jistý. Část výdělku dával žalobce i svědkovi, pokud mu s konkrétním dovozem pomáhal. Žalobce pravidelně pracoval. Obchody byly hrazeny hotově, tzv. z ruky do ruky. Manželka žalobce pobírala dávky od [Anonymizováno], občas také někde pomáhala. Živnost si žalobce na dovoz autodílů založil až po propuštění z výkonu vazby.

13. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh trestního řízení a o vznik nároku na náhradu ušlého výdělku, které soud blíže shrnuje níže v rámci posouzení tohoto nároku. Ve stručnosti lze shrnout, že ve věci žalobce bylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání dne 6. 12. 2018 a že pravomocným rozsudkem ze dne 9. 2. 2022 byl žalobce obžaloby zproštěn. V souvislosti s tímto trestním stíháním žalobce vykonal vazbu v období od 7. 12. 2018 do 6. 11. 2019. Žalobce si před výkonem vazby obstarával výdělek různými brigádami a dovozem autodílů ze zahraničí a jejich následným prodejem tzv. z ruky do ruky a tento výdělek odevzdával manželce.

14. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud neprovedl zbylé důkazy týkající se nároků na náhradu škody na zdraví (lékařské zprávy, vyúčtování cestovních náhrad, vyhotovení znaleckého posudku) a nároků na náhradu nemajetkové újmy (videonahrávky k dehonestaci žalobce, účastnický výslech a výslech manželky a syna v rozsahu těchto nároků), neboť nárok na náhradu škody na zdraví z důvodu zpětvzetí žaloby přestal být předmětem řízení, a dále soud považoval za důvodnou vznesenou námitku promlčení vůči nárokům na náhradu nemajetkové újmy a další dokazování by bylo již nadbytečné.

15. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 9 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle § 30 zákona, náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 32 odst. 3 věty první zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Jelikož žalobce vzal svou žalobu ohledně zaplacení částky 36 000 Kč na nároku na náhradu nákladů léčby v souvislosti s poškozením zdraví zpět a žalovaná s tímto postupem vyslovila souhlas, soud řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v uvedeném rozsahu ve výroku I. zastavil. Předmětem řízení tak není nárok na náhradu škody na zdraví, jednalo by se o samostatný nárok, který není možné odškodnit postupem podle § 31a zákona, kdy škoda na zdraví není součástí nemajetkové újmy, která se odškodňuje z titulu nezákonného trestního stíhání.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

18. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

19. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba v této věci byla v částečném rozsahu podána důvodně.

20. V této souvislosti soud uvádí, že mezi účastníky nebylo ve svém důsledku sporu o tom, že v rámci trestního řízení zahájeného vůči žalobci [Anonymizováno] [datum] [spisová značka] bylo vydáno ve vztahu k žalobci nezákonné rozhodnutí, za které je v důsledku zproštění obžaloby rozsudkem ze dne 9. 2. 2022 nutno považovat právě shora uvedené [Anonymizováno] ze dne [datum], jímž bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání trestného činu, když nezákonnost tohoto rozhodnutí byla deklarována právě shora uvedeným pravomocným rozsudkem. V rámci tohoto trestního stíhání byl žalobce rovněž vzat usnesením ze dne 8. 12. 2018 do vazby, usnesením ze dne 6. 11. 2019 byl z vazby propuštěn a vazbu vykonal od 7. 12. 2018 do 6. 11. 2019.

21. Výše uvedený závěr soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Proto tedy soud i v tomto případě dospěl k závěru (a ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že zde existuje odpovědnostní titul.

22. Ve vztahu k nárokům na náhradu nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí a za výkon vazby, které byly žalobou uplatněny ve výši 2 000 000 Kč a 55 000 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za nedůvodnou.

23. Soud se musel nejprve zabývat námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012). V posuzovaném případě se žalobce nejpozději o nemajetkové újmě dozvěděl dne 9. 2. 2022, kdy vůči žalobci nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Tímto dnem bylo trestní stíhání žalobce skončeno a žalobce se nejpozději tento den dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy i o tom, kdo za ni odpovídá. Od následujícího dne proto žalobci ve smyslu § 619 občanského zákoníku počala běžet zákonem stanovená šestiměsíční promlčecí lhůta, ve které mohl svůj nárok předběžně uplatnit u příslušného orgánu (§ 14 zákona) a následně i u soudu. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 zákona uplynula dne 9. 8. 2022 (§ 605 odst. 2 občanského zákoníku). Promlčecí lhůta neběží ve smyslu § 35 zákona ode dne uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V této věci trvalo předběžné projednání (až) od 10. 2. 2023 (pátek) do 10. 8. 2023 a nedošlo tak ke stavení promlčecí lhůty. Žaloba v této věci byla soudu podána až dne 13. 2. 2023 (pondělí), tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovanou je tak důvodná.

24. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání nezákonného stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání v osobnostní rovině žalobce (osoby poškozené) negativní následky i po jeho skončení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Určujícím okamžikem pro posouzení námitky promlčení je tak okamžik pravomocného zproštění žalobce (9. 2. 2022).

25. Námitku žalobce o tom, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, soud neshledal za důvodnou. Soud poukazuje na to, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3100/2009). V kontextu odškodňovacího zákona by přitom bylo na místě námitku promlčení považovat za rozporuplnou s dobrými mravy i tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku poškozeného znamenal, že poškozený v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. Nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 5321/2016, Nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 76/2017 či Nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 233/2016). Vznesení námitky promlčení ze strany žalované nepředstavuje jednání odporující dobrým mravům ani v situaci, kdy se žalovaná v uvedené lhůtě k předběžně uplatněnému nároku nevyjádřila (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

26. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce byl spolu se svou obhájkyní (pozn.- v substituci) osobně přítomen dne 9. 2. 2022 hlavnímu líčení, při němž došlo k vyhlášení rozhodnutí a při němž se důvody zproštění obžaloby žalobce dozvěděl dostatečně podrobně z ústního odůvodnění rozhodnutí. Tento závěr ostatně potvrdil sám žalobce, který k dotazu soudu uvedl, že považuje předestřené odůvodnění důvodů zproštění za dostatečné. Rozhodnutí o zproštění žalobce bylo ústně odůvodněno s odkazem na závěrečnou řeč státní zástupkyně a obhájkyně žalobce tak, že v průběhu trestního řízení vytvořený předpoklad nutnosti povědomí o fungování života poškozených byl zaměřen na žalobce, který se jevil jako možný pachatel, kdy takto byl označen samotným poškozeným a orgány činné v trestním řízení s touto verzí pracovaly, zjišťovaly telekomunikační provoz zařízení, datové toky i mobilní telefon syna žalobce. Nepodařilo se prokázat, byť se tato verze jevila jako možná a nejpravděpodobnější s ohledem na množství kontaktů, které mezi sebou měla rodina poškozeného a rodina žalobce v době krátce předcházející spáchání skutku, že skutek spáchal žalobce, proto bylo nutné přistoupit ke zproštění obžaloby. Nebyly zajištěny relevantní důkazy, které by toto potvrzovaly, vyjma procesně nepoužitelných důkazů z počátku řízení, a to výpovědi [jméno FO], který má právo využít procesní postup ke svému vlastnímu prospěchu. V písemném vyhotovení rozhodnutí, které bylo žalobci zasláno dne 3. 8. 2022, nebyly důvody zproštění obžaloby uvedeny v širším rozsahu. Po podaném odůvodnění a poučení o opravném prostředku žalobce po poradě s obhájkyní uvedl, že se vzdává práva odvolání, a to i za osoby oprávněné, a netrvá na písemném odůvodnění rozsudku. Ohledně osoby žalobce se vzdala práva odvolání rovněž státní zástupkyně a rozsudek nabyl ve vztahu k žalobci právní moci vyhlášením dne 9. 2. 2022.

27. V tomto kontextu je nutné posuzovat případný rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Je pravdou, že žalobci bylo písemné vyhotovení rozsudku zasláno až na konci šestiměsíční lhůty k uplatnění nároku na náhradu újmy u žalované, tato skutečnost (a příp. doručení až po uplynutí 6 měsíční lhůty) však žalobci neznemožnila včasné uplatnění nároku u žalované ani včasné podání žaloby a domoci se tak náhrady škody podle zákona, aniž by jeho nároky musely být promlčeny. Žalobce měl být bdělý svých práv. Žalobce se dnem právní moci rozsudku, která nastala jeho vyhlášením, dozvěděl o nemajetkové újmě, kdo za ni odpovídá i její rozsah. Právo žalobce na řádné odůvodnění rozhodnutí nebylo porušeno, neboť se mu dostalo přesvědčivého a dostatečného ústního odůvodnění důvodů trestního stíhání a okolností, které vedly soud ke zproštění obžaloby. Jak soud již uvedl výše, sám žalobce po odůvodnění rozhodnutí považoval předestřené odůvodnění za dostatečné, rozuměl důvodům, vzdal se práva na podání odvolání a netrval ani na písemném vyhotovení rozsudku. V písemném vyhotovení rozsudku ani nebyly důvody rozhodnutí uvedeny v širším rozsahu. Soud má proto za to, že žalobce neměl důvodu vyčkávat písemného odůvodnění rozhodnutí, sám zavinil marné uplynutí promlčecí doby a nejedná se o situaci, kdy by uplatnění námitky promlčení představovalo zneužití práva na jeho úkor. V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1532/16, který řešil posouzení rozporu vznesení námitky promlčení s dobrými mravy v situaci, kdy poškozená neměla před vyhotovením písemného vyhotovení rozhodnutí, k čemuž došlo až po 8 měsících od jeho vyhlášení, k dispozici žádné odůvodnění svého zproštění obžaloby, neboť soud jej při ústním vyhlášení nijak neodůvodnil. Případ žalobce je však v této rozhodující skutečnosti odlišný, žalobce o vzniku újmy, jejím rozsahu a odpovědné osobě věděl od okamžiku vyhlášení rozhodnutí.

28. Soud dále k námitkám žalobce uvádí, že v rámci posouzení námitky promlčení není nutné vést dokazování ke konkrétním dopadům trestního stíhání a výkonu vazby do osobnostní sféry žalobce, ani k žalobcem zmiňovanému poškození zdraví, když žádný nárok z toho vyplývající není předmětem řízení. Rovněž nelze klást státu k tíži, že žalobce měl být v rámci hlavního líčení zastoupen obhájkyní, která se nevěnuje oblasti trestného práva, ani to, že se žalobci nemělo dařit sjednat si právní zastoupení pro uplatnění nároku či pro podání žaloby, a ani to, že byl advokáty odmítán a odkazován na písemné vyhotovení rozhodnutí. K uplatnění nároku ani k podání žaloby není nutné založit písemné vyhotovení rozhodnutí, postačí vylíčit rozhodující okolnosti nároků a příp. označit důkazy, což lze i bez znalosti čísla jednacího písemného vyhotovení rozhodnutí. Dle založené plné moci právního zástupce k žalobě k jeho zmocnění došlo dne 28. 9. 2022, přesto žalobce dále s uplatněním i s podáním žaloby nepřiměřeně vyčkával až do února 2023.

29. V daném případě námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není. Zánik nároku žalobce na plnění následkem uplynutí promlčecí lhůty proto není nepřiměřeně tvrdým postihem a vznesená námitka promlčení není v rozporu s ústavně zakotvenými zásadami demokratického právního státu.

30. K tomuto soud pro úplnost odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15: „Nejde navíc jen o ne zrovna přehlednou zákonnou úpravu uplatnění nároku, v jejímž rámci platí dvojí režim – předběžné uplatnění nároku u „úřadu“ jednajícího jménem státu a uplatnění nároku u soudu, ale zejména o délku lhůt samotných, jejichž (ne)přiměřenost se nachází na samé hranici ústavnosti. V případě subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy platí paradoxně - právě vzhledem k povaze této újmy - mimořádně krátká šestiměsíční subjektivní lhůta, byť „orámovaná“ desetiletým objektivním limitem. Neznamená to nic jiného, než že poškozený musí být mimořádně bdělý (vigilantibus iura ad absurdum), zatímco stát nabude vůči jedinci i ve svých vnitřních poměrech takřka extrémně brzy právní jistotu, že zaváhání poškozeného jednoduše „odklidí“ formálně správně vznesenou námitkou promlčení.“ 31. S ohledem na promlčení nároku žalobce soud žalobu v uvedeném rozsahu zamítl, aniž se mohl zabývat věcnou stránkou sporu (výrok IV.).

32. Ve vztahu k nároku na náhradu majetkové újmy v podobě ušlého výdělku vzniklého v souvislosti s výkonem vazby, který byl žalobou uplatněn ve výši 335 000 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou.

33. V řízení bylo prokázáno, že žalobce v období od 7. 12. 2018 do 6. 11. 2019 vykonal vazbu a s ohledem na výsledek trestního řízení se uplatní úprava obsažená v § 9 zákona.

34. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným (NS sp. zn. 30 Cdo 2385/2014, 25 Cdo 4313/2008, 25 Cdo 3586/2006, 25 Cdo 2857/2005). Podstatnou je především ta skutečnost, že v souvislosti s úkony trestního stíhání nemohl poškozený vykonávat svou činnost. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008).

35. U nároku na ušlý výdělek musí poškozený nejprve tvrdit a prokázat, že mu požadovaný výdělek v příčinné souvislosti s výkonem vazby skutečně ušel, resp. že u něho nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh událostí očekávat, následně musí prokázat skutečnou výši, příp. lze nahradit prokázání konkrétní výše náhrady paušální náhradou (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2552/11). Žádnou fikci ani domněnku existence ušlého výdělku zákon č. 82/1998 Sb. nestanoví.

36. Žalobce tvrdil, že na jeho straně v souvislosti s výkonem vazby došlo k ušlému výdělku ve výši 335 000 Kč, ve vztahu k výši tohoto nároku však svoji důkazní povinnost nesplnil, a to i přes to, že byl ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání dne 18. 3. 2024 opakovaně vyzván, aby doplnil důkazní návrhy k prokázání tvrzení, že v souvislosti s výkonem tvrzených činností mu ušel zisk ve výši 335 000 Kč, kterého by dosáhl nebýt výkonu vazby v předmětném období, a že byl o následcích nesplnění výzev poučen.

37. Žalobce ke svým tvrzením označil k důkazu pouze výslechy syna a manželky, po opakovaném poučení soudu uvedl, že žádné další důkazní návrhy nevznáší, neboť veškerou činnost prováděl bez smluv a platby mu byly hrazeny hotově, tzv. z ruky do ruky.

38. Za ušlý zisk je považována pouze ta újma, jež poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodné události nedošlo k takovému rozmnožení jeho majetkových hodnot, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být poškozeným najisto postaveno, že nebýt škodní události, tak by se jeho majetkový stav zvýšil. Vymezení ušlého zisku pak musí být podloženo existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že škodní událost skutečně zasáhla do průběhu konkrétního děje vedoucího k určitému zisku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 5171/2008).

39. Z provedeného dokazování má soud za prokázané to, že žalobce si před vzetím do vazby přivydělával příležitostně brigádami, kdy různě pomáhal vyklízet, stěhovat, pracovat v autodílně nebo převážet věci. K tomu žalobce vozil z Rakouska použité autodíly, které v ČR prodával, s čímž mu občasně vypomáhal jeho syn, který pak obdržel část výdělku. Soud uvěřil svědkům, že žalobce tyto činnosti vykonával, aby zajistil chybějící příjem rodiny v situaci, kdy manželka žalobce pobírala sociální dávky a jiný příjem rodina neměla. Po vzetí do vazby žalobce manželce museli finančně vypomáhat synové a tato začala pobírat i sociální dávky na živobytí. Po propuštění z vazby si žalobce založil živnost a v dovozu použitých autodílů pokračoval. Soud tak má za to, že žalobce by tyto činnosti vykonával i v období výkonu vazby, kdyby do něho nebyl vzat, a že by z těchto činností měl příjem.

40. S ohledem na povahu činností, kdy se jednalo o různé brigády a prodej použitých autodílů tzv. z ruky do ruky, žalobce tvrdil, že nedisponuje žádnými doklady k prokázání výše výdělku a že tento stanovil v průměrné částce 1 000 Kč za den. Je však povinností žalobce vedle prokázání existence výdělečné činnosti prokázat i výši příjmu v době předcházející vzetí do vazby a žalobce v tomto směru neunesl břemeno důkazní. Svědkové uvedli, že žalobce měl výdělek průměrně v rozmezí cca 7 -12 000 Kč týdně a pracoval různě, někdy 2x do týdne, někdy pomalu každý den, a když měl čas, odjel 2x-3x týdně pro autodíly do [Anonymizováno]. Uvedené však neprokazuje konkrétní výši ušlého výdělku, který nastal a za který by žalobci měla být přiznána náhrada. Konkrétní výši ušlého výdělku nelze takto paušalizovat. Soud proto přistoupil k přiznání paušální náhrady podle § 30 zákona za každý den výkonu vazby a přiznal žalobci výrokem III. náhradu ve výši 56 950 Kč (335 dní ve vazbě x 170 Kč) a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl výrokem IV.

41. Ve výroku II. soud rozhodl o vrácení žalobci části soudního poplatku, který byl zaplacen ve výši 2 000 Kč za nárok na náhradu újmy na zdraví (nákladů na léčbu z důvodu poškození zdraví ve výkonu vazby a v průběhu trestního stíhání) podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), podle kterého soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena, neboť žalobce zaplatil tento poplatek na základě nesprávné výzvy soudu a nebyl k tomu povinen (osvobození dle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích).

42. Výrok V. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobce původně požadoval po žalované zaplacení 4 nároků. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a způsobené výkonem vazby (tarifní hodnota 2x 50 000) byl žalobce zcela neúspěšný, nároky byly z důvodu promlčení zamítnuty. Ohledně nároku na náhradu ušlého výdělku byl žalobce úspěšný v částce 56 950 Kč a v částce 278 050 Kč byl neúspěšný a ohledně nároku na náhradu nákladů léčby v částce 36 000 Kč byl žalobce zcela neúspěšný, když řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby po změně procesního stanoviska. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku (nároků) na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace) je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce měl procesní neúspěch co do tarifní hodnoty 56 950, a tedy ze 12,1 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 414 050, a tedy z 87,9 %. Proto soud rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 75,8 % (odečtení zavinění žalované od zavinění žalobce).

43. Náhrada nákladů řízení žalované je ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představována částkou 1 200 Kč za 4 úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu 15. 1.2 024 a 18. 3. 2024, příprava na první jednání). Z toho 75,8 % činí 909,60 Kč, zaplacení uložil soud převážně neúspěšnému žalobci.

44. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit účastníkům jakoukoliv újmu.

Poučení