20 C 28/2018

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa], o odškodnění, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5% p.a. od [datum] do [datum], dále část doplatku zákonného úroku z prodlení v částce [částka] ve výši 0,45% p.a. od [datum] do [datum] a dále částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p.a. od [datum] do zaplacení a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p.a. za dobu od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplati žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované původně domáhala zaplacení částky [částka], dále částky [částka] a částky [částka] se zmíněným příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), která měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“).

2. Následně vzala svůj návrh co, do částek [částka] s přísl. a [částka] s přísl. a [částka] (bez příslušenství) zpět. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo řízení co do částky [částka] s přísl. a [částka] s přísl. zastaveno. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo řízení, co do částky [částka] zastaveno, když v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět, neboť tato částka byla žalobkyni ze strany žalované zaplacena.

3. Předmětem řízení zůstala částka [částka] s příslušenstvím a požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] a nově požadovaná částka [částka], když soud o rozšíření žaloby o [částka] rozhodl na jednání soudu dne [datum].

2. V doplnění žaloby žalobkyně poukázala na to, že posuzované řízení pro ni mělo vyšší význam, neboť v době jeho zahájení bylo žalobkyni 75 let, přičemž k dnešnímu dni je žalobkyni 85 let. Kauzy o náhradu škody podle zákona za nepřiměřenou délku nejsou složité a jedná se o skutkově i právně velmi jednoduché záležitosti, žalobkyni nelze ničeho vytknout a neměla vliv na celkovou délku posuzovaného řízení. Původně, to jest ke dni [datum] uvedla, že posuzované řízení dosud již trvá 9 let a 10 měsíců. Taková délka je zjevně nepřiměřená a extrémní. Následně došlo úpravě požadavku v tom směru, že požaduje odškodnit celkovou délku řízení a to buď do skončení namítaného řízení, nebo do vyhlášení rozsudku v tomto řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyni již byla poskytnuta částka [částka]. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce a proto poskytla žalobkyni finanční zadostiučinění v částce [částka] a žalobkyně v doplnění žaloby potvrdila přijetí této částky dne [datum]. Žalovaná dále krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, uvedla, že celková délka činila ke dni sepsání vyjádření ([datum]) osm let a pět měsíců. Posuzované řízení probíhá na třech stupních soudní soustavy. Soud prvého stupně rozhodoval ve věci samé prozatím čtyřikrát, soud druhého stupně třikrát, nyní probíhá čtvrté odvolací řízení a Nejvyšší soud dvakrát. Posuzované řízení je složitější po skutkové stránce, soud musel provádět k důkazu obsáhlé spisy, k jejichž provedení bylo zapotřebí několik ústních jednání, také opakovaně rozhodoval o návrzích na změnu žaloby a prováděl další žalobkyní předložené listiny. V posuzovaném řízení nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy, celkovou délku lze však shledat nepřiměřenou, zejména s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud ČR dvakrát zrušil rozsudky obou soudů. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce [částka] s tím, že za jeden rok řízení náleží částka [částka], přičemž za prvé dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka byla snížena s ohledem na skutkovou složitost věci o 10 % a o dalších % z důvodu, že řízení proběhlo na všech stupních soudní soustavy a základní částka byla ve výsledku snížena o 30 %. Žalovaná proto dospěla k závěru, že žalobkyně má nárok na zadostiučinění v částce [částka] a tato částka byla žalobkyni dne [datum] uhrazena. Na jednání soudu dne [datum] doplnila procesní obranu tak, že posuzované řízení, ke kterému bylo vedeno toto odškodňovací řízení, bylo taktéž odškodňovací řízení, kde žalobkyně byla odškodněna částkou ve výši [částka] jako náhrady nemajetkové újmy. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], vzhledem k tomu, že předmětem původního řízení taktéž byla peněžitá částka, by částka přiznaná jako zadostiučinění v tomto řízení neměla původní částku převyšovat. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

5. Soud I. stupně již jednou v řízení rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] tak, že ve výroku I. uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni 8,05 % p. a. úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, ve výroku III. zamítl žalobu žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a částku [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a ve výroku IV. uložil povinnost žalované nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku. Městský soud v Praze jako soud odvolací zrušil částečně k odvolání žalobkyně uvedený rozsudek ve výrocích II. a II. a IV. rozsudku.

6. Ústavní soud ČR dne [datum] pod čj. III. ÚS 1303/2021 shora uvedené rozsudky soudu I. a II. stupně i soudu dovolacího zrušil.

7. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně podáním ze dne [datum], které bylo téhož dne doručeno žalované, požadovala na žalované finanční satisfakci za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení v částce [částka]. Žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], ve kterém dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky a na základě zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona dospěla k závěru, že žalobkyně má nárok na finanční zadostiučinění v částce [částka]. Mezi účastníky bylo nesporné, že přiznaná částka byla vyplacena žalovanou ke dni [datum].

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázaný průběh řízení tak, že prokázáno, že dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované [příjmení] Ministerstvo spravedlnosti svůj nárok o zaplacení finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 10 000 Eur a o náhradu škodu v částce [částka], to vše podle zákona 82/98 Sb., v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. Nc 664. Dne [datum] byla u Obvodního soudu pro Prahu 2 podána žaloba žalobkyně [celé jméno žalobkyně] (nyní v postavení žalobkyně) proti žalované České republice - Ministerstvo spravedlnosti. Dne [datum] byla žaloba zaslána žalované k vyjádření a bylo vyžádáno zapůjčení přílohového spisu. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě. Dne [datum] bylo vyjádření zasláno na vědomí žalobkyni spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 20 dnů vyjádřila, zda trvá na podané žalobě i přes vznesenou námitku promlčení ze strany žalované. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně o tom, že na žalobě trvá. Dne [datum] soud požádal o zapůjčení přílohových spisů Obvodní soud pro Prahu 3 a Okresní soud v Liberci. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení, že jeden z žádaných spisů byl postoupen Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] soud požádal o součinnost Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení, že druhý z žádaných spisů byl postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Dne [datum] soud požádal o součinnost Obvodní soud pro Prahu 3. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 3, že žádaný spis byl postoupen Okresnímu soudu v Liberci. Dne [datum] byl proto požádán o součinnost Okresní soud v Liberci. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení, že žádaný spis byl postoupen Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] soud požádal o součinnost Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] byl připojen jeden přílohový spis. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně a nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] bylo soudu doručeno podání žalobkyně a návrh na změnu žaloby. Dne [datum] se konalo jednání za účasti žalobkyně i žalované. Byla přednesena žaloba, byl zamítnut návrh na změnu žaloby, bylo provedeno dokazování a závěrem byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I.) a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně. Dne [datum] soud vyzval žalobkyni, aby odstranila vady vznesené námitky podjatosti. Dne [datum] žalobkyně sdělila soudu, že námitku podjatosti vůči soudkyni nepodala. Dne [datum] bylo odvolání žalobkyně zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze, jako soudu odvolacímu k rozhodnutí o odvolání žalobkyně. Dne [datum] odvolací soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] byl soudu doručen souhlas žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne [datum] odvolací soud rozhodl rozsudkem, kterým rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Dne [datum] soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do 17.

5. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] byl rozsudek rozeslán účastníkům a nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno dovolání žalobkyně, které bylo dne [datum] zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání žalobkyně. Rozsudkem dovolacího soudu ze dne [datum] byly zrušeny rozsudky Městského soudu v Praze ze dne [datum] a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum] v rozsahu zamítnutí žaloby na zaplacení částky 10 000 Eur a v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně z důvodu nesprávného posouzení námitky promlčení a délky řízení, ve zbylém rozsahu bylo dovolání odmítnuto. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] byl rozsudek rozeslán účastníkům a rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval účastníky, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] byl soudu doručen nesouhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] bylo na den [datum] nařízeno jednání. Dne [datum] žalobkyně podala stížnost na průtahy. Dne [datum] se konalo jednání, žalobkyně přednesla změnu žaloby a byla vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů doložila uplatnění nároku, kterým požaduje za nezletilého vnuka odškodnění, a řízení bylo odročeno na neurčito. Dne [datum] bylo na den [datum] nařízeno jednání. Dne [datum] žalobkyně založila do spisu listinné důkazy dle výzvy soudu. Dne [datum] soud požádal o zapůjčení spisu Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy, nebyla připuštěna změna žaloby, byly předneseny závěrečné návrhy a závěrem byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba na zaplacení částky 10 000 Eur zamítnuta (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně, které bylo dne [datum] zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] byla věc předložena Městskému soudu v Praze, jako soudu odvolacímu k rozhodnutí o odvolání žalobkyně. Dne [datum] odvolací soud na den [datum] nařídil jednání a požádal o součinnost Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem, v jehož závěru byl vyhlášen rozsudek, kterým odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl, že žádnému z účastníků nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Dne [datum] soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] byl spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne [datum] bylo soudu doručeno dovolání žalobkyně, které bylo dne [datum] zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání žalobkyně. Dne [datum] soud požádal o součinnost Okresní soud v Liberci a Obvodní soud pro Prahu 3 a Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum] zrušen a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení z důvodu neúplného právního posouzení a zatížení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum], téhož dne bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání a požádal o součinnost Okresní soud v Liberci a Obvodní soud pro Prahu 3. Dne [datum] se konalo jednání, byl zrekapitulován stav řízení, žalobkyně byla vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů doplnila svá skutková tvrzení a jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] žalobkyně požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize, jednání proto bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] soud požádal o součinnost Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, které bylo dne 16. 9 2015 zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, bylo pokračováno v dokazování a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, bylo pokračováno v dokazování a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, bylo pokračováno v dokazování a jednání bylo za účelem výslechu žalobkyně, která ze zdravotních důvodů požádala o provedení výslechu na příštím jednání, odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, bez osobní účasti žalobkyně, dokazování bylo skončeno a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo konstatováno, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. Nc 664 bylo porušeno právo žalobkyně na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě (výrok I.), žaloba na zaplacení částky 10 000 Eur byla zamítnuta (výrok II.) a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalované do výroku I. a III. rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně do výroku II. Dne [datum] bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalobkyně. Dne [datum] byla odvolání rozeslána. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Dne [datum] byla věc předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvoláních. Dne [datum] soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne [datum] byl soudu doručen souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, z důvodu vypořádání všech požadavků dovolacího soudu k otázce přiměřenosti namítaného a vedlejšího řízení, k provedení dalších důkazů a k výzvě na žalobkyni k tomu, aby se vyjádřila k otázce svého zastoupení. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně spolu se souhlasem s rozhodnutím bez jednání. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k doplnění důkazů a k vyjádření k otázce svého právního zastoupení. Žalobkyně se k výzvě soudu vyjádřila [datum]. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy, předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 984 Eur (výrok I.), žaloba byla v části na zaplacení částky 9 016 Eur zamítnuta (výrok II.) a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům rozesláno [datum]. Dne [datum] žalobkyně podala návrh na vydání doplňujícího rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalované do výroku I. a III. rozsudku. Usnesením ze dne [datum] nebyla změna petitu žaloby navržená žalobkyní v podání ze dne [datum] připuštěna (výrok I.) a návrh na vydání doplňujícího rozsudku byl zamítnut (výrok II.). Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně do rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně do usnesení ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, soudní poplatek byl zaplacen [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k odvolání žalobkyně. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalobkyně do usnesení ze dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] bylo usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrzeno. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum] a téhož dne bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Usnesením ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení doplatku soudního poplatku za odvolání. Doplatek soudního poplatku byl zaplacen [datum]. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalované a žalobkyně do rozsudku. Dne [datum] odvolací soud na den [datum] nařídil jednání. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu, že řízení bylo zatíženo vadou, když soud nejednal s právním zástupcem žalobkyně a z důvodu nesprávného posouzení významu řízení pro žalobkyni. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne [datum] soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Podáním ze dne [datum] žalobkyně sdělila soudu, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání, v jehož závěru byl vyhlášen rozsudek, kterým soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 523 Eur (výrok I.), žaloba na zaplacení částky 6 477 Eur byla zamítnuta (výrok II.) a žalované byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalované do výroku I. a III. rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně proti rozsudku. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k odstranění vad podaného odvolání, zároveň byla žalovaná vyzvána k odstranění vad podaného odvolání. Dne [datum] bylo soudu doručeno doplnění odvolání od žalované. Dne [datum] bylo soudu doručeno doplnění odvolání od žalobkyně. Dne [datum] byla odvolání rozeslána účastníkům. Dne [datum] byla věc předložena k Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] odvolací soud na den [datum] nařídil jednání. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 505 Eur, jinak byl v tomto výroku a ve výroku I. potvrzen (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne [datum] bylo podáno ze strany žalobkyně dovolání. Dne [datum] byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne [datum] bylo doplněno dovolání. Dne [datum] uvádí žalobyně, že požadavek na soudní poplatek je nezákonný. Dne [datum rozhodnutí] usnesením čj. [číslo jednací] není žalobkyni přiznáno osvobození od placení soudních poplatků. Dne [datum] podává žalobkyně do usnesení odvolání. Dne [datum rozhodnutí] Městský soud v Praze usnesením čj. [číslo jednací] usnesení potvrdil. Přípisem ze dne [číslo] je žalobkyně opět vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] byla vyhotovena předkládací zpráva a spis byl zsalán nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací] tak že dovolání odmítl. Dne [datum] Ústavní soud ČR pod čj. III. ÚS 2167/20 odmítl ústavní stížnost.

9. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [obec] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum], § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byla vytýkána).

10. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka].

11. K právnímu hodnocení soud uvádí, že co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud shledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Soud tak, stejně jako účastníci dospěl závěru, že došlo k poručení práva žalobkyně na spravedlivý proces a to nepřiměřenou délkou řízení, která byla zapříčiněna i tím, že Nejvyšší soud ČR v rámci svého rozhodování o předložených dovolání dvakrát zrušil rozsudky soudů nižších stupňů z důvodu neúplného právního posouzení a následně též i z nesprávného posouzení významu řízení pro žalobkyni. I v tomto případě se tak jedná o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

12. Soud zabýval otázkou výše odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V daném případě dospěl soud stejně jako žalovaná, k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup, který negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení a představuje dopad do osobní sféry žalobkyně takové intenzity, která již vyžaduje poskytnutí peněžité kompenzace, když je dána i příčinná souvislost mezi již uvedeným nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou.

13. Obecně lze konstatovat, že Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne [datum], ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až [částka] za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne [datum], odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí [částka] až [částka], ve kterém představuje částka [částka] částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

14. Posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobkyni zahájeno již dne [datum], kdy žalobkyně uplatnila svůj nárok u původní žalované v rámci požadavku ust. § 14 odst. 3 a 15 odst. 2 zákona 82/1998 Sb. (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]) a skončilo rozhodnutím Ústavního soudu dne [datum]. Pokud se jedná o ohraničení celkové doby namítaného řízení, rozhodné období začalo běžet podáním žaloby a již skončilo avšak celková délka řízení nebyla předmětem žalobních tvrzení. Právě uvedenou dobu soud poměřuje kritérii přiměřenosti, a to bez ohledu na to, že v žalobě je vymezena (logicky) doba kratší a že celková doba řízení ke dni vyhlášení rozsudku (logicky) při posuzování přiměřenosti v té době neskončeného řízení ani nemohla být předmětem předběžného projednání. Podle ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. totiž platí, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Důsledkem uvedeného je však i to, že ve vztahu k celé této době (a nikoliv jen k době namítané v žalobě ke dni jejího podání a vztažené ke v žalobě požadovanému odškodnění) bude rovněž rozsudek působit překážkou věci rozhodnuté.

15. S ohledem na délku posuzovaného řízení, která je již 11 let a 5 měsíců, vycházel soud ze základní sazby v částce [částka] za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] sp. zn. [spisová značka]). Základní sazba pro přiměřené finanční zadostiučinění za uvedené období odpovídá částce [částka]. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Ústavní soud ČR dne [datum] pod čj. III. ÚS 1303/2021 shora uvedené rozsudky soudu I. a II. stupně i soudu dovolacího zrušil. Nalézacím soudům vytkl, že pokud soudy nižších instancí dospěly k závěru, že řízení u obvodního soudu pod sp. zn. [spisová značka] vykazovalo zvláštní procesní složitost, která by odůvodňovala snížení zadostiučinění stěžovatelce o dalších 20 %, k takovému závěru o zvláštní procesní složitosti tohoto řízení však Ústavní soud nedospěl. Ústavní soud uvádí“ Městský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti právě takovou procesní složitostí argumentuje, když zejména poukazuje na to, že v řízení bylo nutno provést řadu listinných důkazů, zejména spisy jiných soudů, které bylo nutno v rámci součinnosti opakovaně vyžádat, zároveň vůči účastníkům byly opakovaně prováděny výzvy a soudy musely rozhodovat o řadě procesních návrhů účastníků. Ústavní soud však zjistil, že soudy žádnou zvláštní procesní aktivitu nevyvíjely, resp. musely vyvíjet procesní aktivitu, kterou si však zapříčinily primárně samy, neboť zvýšená procesní aktivita plynula především z toho, že ve věci docházelo opakovaně ke kasaci rozhodnutí. Z tohoto důvodu pak bylo nutné opakovaně vyžadovat součinnost jiných soudů a opakovaně rozesílat výzvy účastníkům řízení. Procesní aktivitu, která byla spjata s posouzením, zda byla délka řízení vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. [spisová značka] přiměřená či nikoliv, resp. jak byla naplněna kritéria § 31a zákona o odpovědnosti za škodu, nelze považovat za nadstandardní, a tudíž Ústavní soud neshledal opodstatnění pro další ponížení zadostiučinění o 20 % z důvodu tzv. procesní složitosti věci. Nelze považovat za ústavně souladné takové výsledné zadostiučinění, na jehož výši měla negativní vliv skutečnost, že stát fakticky profituje z neefektivity soudního řízení, za jehož efektivitu je přímo odpovědný. Ústavní soud tedy uzavírá, že taktéž ponížení zadostiučinění stěžovatelce z důvodu tzv. procesní složitosti věci je rozporné s čl. 36 odst. 3 Listiny, neboť Ústavní soud nezjistil žádnou nutnou nadstandardní procesní aktivitu soudů, vyjma procesní aktivity, která byla vázána na soudní„ ping-pong“, k němuž ve věci došlo, který však nebyl nikterak zapříčiněn stěžovatelkou.“ Stejně tak potom ani tento soud nedospěl k závěru důvodnosti použití procentuální moderace z důvodu složitosti, když uvedené řízení nebylo nijak procesně složité. Soud se tak v intencích shora uvedeného opětovně zabýval kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit. Z důvodu složitosti namítaného řízení, soud základní částku nesnížil vzhledem k závěrům ústavního soudu. Soud také tedy„ nepovažuje za ústavně souladné takové výsledné zadostiučinění, na jehož výši měla negativní vliv skutečnost, že stát fakticky profituje z neefektivity soudního řízení, za jehož efektivitu je přímo odpovědný. Ústavní soud tedy uzavírá, že taktéž ponížení zadostiučinění stěžovatelce z důvodu tzv. procesní složitosti věci je rozporné s čl. 36 odst. 3 Listiny, neboť Ústavní soud nezjistil žádnou nutnou nadstandardní procesní aktivitu soudů, vyjma procesní aktivity, která byla vázána na soudní„ ping-pong“, k němuž ve věci došlo, který však nebyl nikterak zapříčiněn stěžovatelkou.“ 17. Dalším parametrem, kterým se soud dle ust. § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb., zabýval byla skutečnost, že předmětné řízení bylo vedeno před soudy čtyř stupňů soudní soustavy, opakovaně ve věci rozhodoval odvolací soud, jakož i soud dovolací, a proto z hlediska stupňů soudní soustavy, jakožto součásti kritéria složitosti posuzovaného řízení. Soud opět poukazuje na závazné závěry Ústavního soudu s tím, že nově i dle závěrů tohoto soudu“ posuzované věci došlo k poměrně extrémnímu tzv. soudnímu ping-pongu, který se velmi zásadně promítl do celkové délky řízení. Stručně lze shrnout průběh řízení tak, že obvodní soud jako soud nalézací ve věci rozhodoval celkem pětkrát, městský soud rozhodoval taktéž celkem pětkrát, Nejvyšší soud rozhodoval 3x. Již pouhý počet rozhodnutí ve věci je nadprůměrně vysoký, pročež již prima facie je zjevné, že jelikož ve věci Nejvyšší soud dvakrát zrušil rozhodnutí nižších soudů, muselo dojít k chybě v jejich rozhodovací činnosti, která nebyla zanedbatelná a měla, resp. mohla mít vliv na výsledek rozhodování. Při bližším zkoumání okolností tohoto soudního„ ping-pongu“ i tento soud, stejně jako soud [ulice] zjistil, že poprvé došlo ke zrušení rozsudků obvodního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a městského soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] Nejvyšším soudem na základě rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] z důvodu nesprávného posouzení hmotně právní otázky promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, neboť obvodní soud a následně i městský soud posoudily tuto otázku v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Obvodní soud i městský soud nesprávně stanovily počátek běhu promlčecí doby, když nepřihlédly k tomu, že posuzované řízení ve věci stěžovatelky pokračovalo dovoláním a podáním ústavní stížnosti. Následně zrušil Nejvyšší soud rozsudek obvodního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a rozsudek městského soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] pro existenci závažných právních vad, které spočívaly v tom, že obvodní soud ani městský soud nepostupovaly v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [číslo], neboť dle odůvodnění tohoto rozsudku aplikovaly de facto všechna kritéria pro individualizaci přiměřeného zadostiučinění buď nesprávně, anebo je neaplikovaly vůbec, neboť na základě prvního kasačního rozsudku sice uzavřely, že nárok stěžovatelky promlčen není, nicméně zároveň konstatovaly, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Následné řízení před nižšími soudy probíhalo však i nadále v duchu soudního„ ping-pongu“, tentokrát již pouze mezi obvodním soudem a městským soudem, neboť obvodní soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], v němž konstatoval, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, avšak stěžovatelce nepřiznal žádné zadostiučinění. Dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] městský soud usnesením zrušil rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, pročež obvodní soud znovu rozhodl rozsudkem dne [datum] tak, že stěžovatelce částečně zadostiučinění přiznal. K odvolání stěžovatelky následovalo další zrušující usnesení městského soudu ze dne [datum], pročež obvodní soud dalším rozsudkem stěžovatelce přiznal relutární náhradu. Následovalo další rozhodnutí městského soudu v podobě rozsudku ze dne [datum], kterým městský soud ještě částečně změnil rozsudek obvodního soudu. Dále stěžovatelka podala neúspěšně dovolání a závěrem i ústavní stížnost odmítnutou pro zjevnou neopodstatněnost.

18. Nejvyšší soud svými rozsudky pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] zrušil napadená rozhodnutí obvodního soudu a městského soudu pro existenci zásadních právních vad, které zapříčinily nesprávné posouzení nároku stěžovatelky, když nejprve bylo konstatováno, že soudy nesprávně posoudily nárok stěžovatelky jako promlčený (důvod kasace rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) a následně nárok sice věcně posoudily, avšak nesprávně aplikovaly kritéria podle § 31a zákona o odpovědnosti za škodu, čímž dospěly k nesprávnému závěru, že ve věci stěžovatelky nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce řízení. Takové vady v rozhodování soudů lze označit za zcela zásadní, jejichž výskyt svědčí o neefektivitě příslušného odškodňovacího řízení. Tento soud, stejně jako ve shora citovaném rozhodnutí Ústavní soud na základě uvedeného zastává názor, že popsaný soudní„ ping-pong“ nelze podřadit pod kritérium tzv. instančnosti řízení, které spadá pod kritérium složitosti věci, nýbrž že opakovaným rušením soudních rozhodnutí na základě nesprávného použití hmotného práva obvodním soudem a následně městským soudem (což vedlo ke dvěma zrušujícím rozsudkům Nejvyššího soudu), je nepřiměřená délka řízení přičitatelná státu v rámci kritéria spočívajícího v postupu orgánů moci veřejné – soudů. V posuzované věci došlo k projednání nároku stěžovatelky opakovaně ve všech instancích, což se však vymyká běžnému instančnímu projednání věci a svědčí o neefektivitě soudního systému. Tato skutečnost v konečném důsledku nemůže být kladena k tíži stěžovatelce. Soud tak nijak nemoderoval částku základního zadostiučinění z důvodu instančnosti řízení.

19. Z postupu účastníků během posuzovaného řízení, soud základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když jednak přihlédl ke skutečnosti, že z hlediska podílu účastníků posuzovaného řízení na jeho celkové délce, tak soud základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když procesní aktivita účastníků již byla zohledněna v rámci kritéria složitosti řízení.

20. Soud však i na základě rozhodnutí Ústavního soudu ČR dne [datum] pod čj. III. ÚS 1303/2021 dospěl k závěru, že je nutná bonifikace žalobkyně za nutnost absolvování soudního pin pingu a z tohoto důvodu soud navýšil základní částku o 20 %, neboť pokud rozhodoval soud I. stupně celkem pětkrát, městský soud rozhodoval taktéž celkem pětkrát, Nejvyšší soud rozhodoval 4x. a Ústavní soud 2x není namístě konstatovat standardnost takového postupu.

21. K významu řízení pro žalobkyni soud uvádí, že podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka„ v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [příjmení] proti České republice, [číslo], § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci Frydlender proti Francii (velký senát), [číslo], § 43, ESLP 2000), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době (srov. část IV. písm. d) Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Tento závěr o klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu, vyjádřenému např. v jeho nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10. V posuzovaném řízení se jednalo o zaplacení finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tento typ řízení podle judikatury ESLP nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne [datum], [číslo], § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne [datum], [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne [datum], [číslo], § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti Portugalsku ze dne [datum], [číslo] [číslo] § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obecně soud proto z tohoto hlediska základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, kdy ani skutečnost, že se jedná o odškodňovací řízení není obecně důvodem pro zjištění vyššího významu pro poškozeného. Zároveň nelze souhlasit s názorem žalovaného k uplatnění rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně v namítaném řízení byla odškodněna. V době zahájení řízení nemůže vědět poškozený, jakou částku mu soud jako přiměřené zadostiučinění přizná. Soud má za to, že základem v tomto směru je skutečnost, že žalobkyně byla v namítaném řízení jako poškozená odškodněna. Je irelevantní jakou částkou. Logicky tato úvaha vyplývá z absurdní situace, když se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy v době neskončeného namítaného řízení, potom by odškodnění nezáviselo na výsledku řízení, neboť jeho výše nebyla známá. V situaci, kdy je výše již známá, došlo by k možnému zjištění, že již pravomocně vyplacené odškodnění je nepřiměřeně vysoké.

22. Avšak, soud přihlédl ke kritériu vyššího významu řízení pro žalobkyni z důvodu vyššího věku, kdy na toto sama žalobkyně upozorňovala. V době zahájení řízení byla ve věku 75 let a řízení není stále ukončeno. K tomu rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]. Soud zvýšil celkovou částku o 10 %.

21. Základní částka byla zvýšena celkem o 30 % a výsledná částka [částka] představuje přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající finanční zadostiučinění za žalobkyni vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

23. Ve výroku I. soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z přiznané částky i zmíněné příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s ust. § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1612/09. V posuzované věci byl nárok u žalované ze strany žalobce uplatněn dne [datum], kdy byla žalované doručena žádost o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobce uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne [datum] a ode dne [datum] se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne [datum] z přiznané částky. V prvním rozhodnutí soud nesprávně určil výši zákonného úroku z prodlení a tato chyba byla napravena přiznáním 0,45 % Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn podle ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) podle úspěchu ve věci ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., podle zásady zavinění. V posuzovaném případě vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s ohledem na chování žalované a v tomto rozsahu tak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Zároveň v posuzovaném případě záviselo rozhodnutí o výši plnění či o tom, zda postačí konstatování porušení práva na úvaze soudu a proto soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť pro žalobkyni je dostačující již přiznané finanční zadostiučinění. Tyto náklady jsou představovány náklady právního zastoupení za 6 úkonů právní služby, každý v částce [částka] (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání týkající se věci samé učiněné vůči soudu ze dne [datum], [datum] výjádření k replice, účast na jednání dne [datum], podání odvolání dne [datum], odvolání do doplňujícího rozsudku dne [datum], vyjádření [datum], účast na jednání soudu [datum], vyjádření na výzvu soudu dne [datum], vyjádření na výzvu soudu dne [datum], dne [datum] soudní jednání, dne [datum] odvolání, soudní jednání o odvolání dne [datum], dovolání dne [datum], převzetí zastoupení a podání ústavní stížnosti dne [datum] soudní jednání podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a, d vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších právních předpisů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Dále jsou náklady řízení představovány částkou za 17 režijních paušálů, každý v částce [částka] z uvedených úkonů právní služby podle § 13 advokátního tarifu a zaplacené soudní poplatky. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

Poučení