20 C 28/2018- 85

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa], o částku [částka] s přísl., o částku [částka] s přísl. a o částku [částka] s přísl., takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8,05 % p. a. úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a částku [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované původně domáhala zaplacení částky [částka], dále částky [částka] a částky [částka] se zmíněným příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti ([anonymizováno] řád) (dále jen„ zákon“), která měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“).

2. V doplnění žaloby žalobkyně poukázala na to, že posuzované řízení pro ni mělo vyšší význam, neboť v době [anonymizováno] zahájení bylo žalobkyni 75 let, přičemž k dnešnímu dni je žalobkyni 85 let. Kauzy o náhradu škody podle zákona za nepřiměřenou délku nejsou složité a jedná se o skutkově i právně velmi jednoduché záležitosti, žalobkyni nelze ničeho vytknout a neměla vliv na celkovou délku posuzovaného řízení. Posuzované řízení dosud již trvá 9 let a 10 měsíců, to je ke dni [datum]. Taková délka je zjevně nepřiměřená a extrémní.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyni již byla poskytnuta částka [částka]. Co se týká částek [částka] a [částka], není zřejmé, z jakého titulu žalobkyně tyto částky požaduje. Mimosoudně uplatněny nebyly. Žalobkyně se mimosoudně na žalovanou obrátila podáním ze dne [datum], které bylo téhož dne doručeno žalované. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce a proto poskytla žalobkyni finanční zadostiučinění v částce [částka] a žalobkyně v doplnění žaloby potvrdila přijetí této částky dne [datum]. Žalovaná dále krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, uvedla, že celková délka činila ke dni sepsání vyjádření ([datum]) osm let a pět měsíců. Posuzované řízení probíhá na třech stupních soudní soustavy. Soud prvého stupně rozhodoval ve věci samé prozatím čtyřikrát, soud druhého stupně třikrát, nyní probíhá čtvrté odvolací řízení a Nejvyšší soud dvakrát. Posuzované řízení je složitější po skutkové stránce, soud musel provádět k důkazu obsáhlé spisy, k jejichž provedení bylo zapotřebí několik ústních jednání, také opakovaně rozhodoval o návrzích na změnu žaloby a prováděl další žalobkyní předložené listiny. V posuzovaném řízení nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy, celkovou délku lze však shledat nepřiměřenou, zejména s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud ČR dvakrát zrušil rozsudky obou soudů. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce [částka] s tím, že za jeden rok řízení náleží částka [částka], přičemž za prvé dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka byla snížena s ohledem na skutkovou složitost věci o 10 % a o dalších % z důvodu, že řízení proběhlo na všech stupních soudní soustavy a základní částka byla ve výsledku snížena o 30 %. Žalovaná proto dospěla k závěru, že žalobkyně má nárok na zadostiučinění v částce [částka] a tato částka byla žalobkyni dne [datum] uhrazena. Žalovaná navrhla, aby sud žalobu zamítl.

4. Usnesením ze dne 13. 3. 2019 č. j. [číslo jednací] bylo řízení co do částky [částka] zastaveno, když v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět, neboť tato částka byla žalobkyni ze strany žalované zaplacena.

5. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně podáním ze dne [datum], které bylo téhož dne doručeno žalované, požadovala na žalované finanční satisfakci za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení v částce [částka]. Žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], ve kterém dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky a na základě zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona dospěla k závěru, že žalobkyně má nárok na finanční zadostiučinění v částce [částka].

6. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne [datum] byla u Obvodního soudu pro Prahu 2 podána žaloba žalobkyně [celé jméno žalobkyně] (nyní v postavení žalobkyně) proti žalované České republice - Ministerstvo spravedlnosti o zaplacení finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 10 000 Eur a o náhradu škodu v částce [částka], to vše podle zákona v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci [anonymizováno] sp. zn. Nc 664. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum] byla žaloba zaslána žalované k vyjádření a bylo vyžádáno zapůjčení přílohového spisu. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě. Dne [datum] bylo vyjádření zasláno na vědomí žalobkyni spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 20 dnů vyjádřila, zda trvá na podané žalobě i přes vznesenou námitku promlčení ze strany žalované. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně o tom, že na žalobě trvá. Dne [datum] soud požádal o zapůjčení přílohových spisů Obvodní soud pro Prahu 3 a Okresní soud v Liberci. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení, že jeden z žádaných spisů byl postoupen Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] soud požádal o součinnost Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení, že druhý z žádaných spisů byl postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Dne [datum] soud požádal o součinnost Obvodní soud pro Prahu 3. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 3, že žádaný spis byl postoupen Okresnímu soudu v Liberci. Dne [datum] byl proto požádán o součinnost Okresní soud v Liberci. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení, že žádaný spis byl postoupen Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] soud požádal o součinnost Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] byl připojen jeden přílohový spis. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně a nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] bylo soudu doručeno podání žalobkyně a návrh na změnu žaloby. Dne [datum] se konalo jednání za účasti žalobkyně i žalované. Byla přednesena žaloba, byl zamítnut návrh na změnu žaloby, bylo provedeno dokazování a závěrem byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I.) a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně. Dne [datum] soud vyzval žalobkyni, aby odstranila vady vznesené námitky podjatosti. Dne [datum] žalobkyně sdělila soudu, že námitku podjatosti vůči soudkyni nepodala. Dne [datum] bylo odvolání žalobkyně zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze, jako soudu odvolacímu k rozhodnutí o odvolání žalobkyně. Dne [datum] odvolací soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] byl soudu doručen souhlas žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne [datum] odvolací soud rozhodl rozsudkem, kterým rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Dne [datum] soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do 17.

5. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] byl rozsudek rozeslán účastníkům a nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno dovolání žalobkyně, které bylo dne [datum] zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání žalobkyně. Rozsudkem dovolacího soudu ze dne [datum] byly zrušeny rozsudky Městského soudu v Praze ze dne [datum] a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum] v rozsahu zamítnutí žaloby na zaplacení částky 10 000 Eur a v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně z důvodu nesprávného posouzení námitky promlčení a délky řízení, ve zbylém rozsahu bylo dovolání odmítnuto. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] byl rozsudek rozeslán účastníkům a rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval účastníky, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] byl soudu doručen nesouhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] bylo na den [datum] nařízeno jednání. Dne [datum] žalobkyně podala stížnost na průtahy. Dne [datum] se konalo jednání, žalobkyně přednesla změnu žaloby a byla vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů doložila uplatnění nároku, kterým požaduje za nezletilého vnuka odškodnění, a řízení bylo odročeno na neurčito. Dne [datum] bylo na den [datum] nařízeno jednání. Dne [datum] žalobkyně založila do spisu listinné důkazy dle výzvy soudu. Dne [datum] soud požádal o zapůjčení spisu Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy, nebyla připuštěna změna žaloby, byly předneseny závěrečné návrhy a závěrem byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba na zaplacení částky 10 000 Eur zamítnuta (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně, které bylo dne [datum] zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] byla věc předložena Městskému soudu v Praze, jako soudu odvolacímu k rozhodnutí o odvolání žalobkyně. Dne [datum] odvolací soud na den [datum] nařídil jednání a požádal o součinnost Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem, v jehož závěru byl vyhlášen rozsudek, kterým odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl, že žádnému z účastníků nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Dne [datum] soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] byl spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne [datum] bylo soudu doručeno dovolání žalobkyně, které bylo dne [datum] zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání žalobkyně. Dne [datum] soud požádal o součinnost Okresní soud v Liberci a Obvodní soud pro Prahu 3 a Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum] zrušen a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení z důvodu neúplného právního posouzení a zatížení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum], téhož dne bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání a požádal o součinnost Okresní soud v Liberci a Obvodní soud pro Prahu 3. Dne [datum] se konalo jednání, byl zrekapitulován stav řízení, žalobkyně byla vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů doplnila svá skutková tvrzení a jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] žalobkyně požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize, jednání proto bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] soud požádal o součinnost Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, které bylo dne 16. 9 2015 zasláno na vědomí žalované. Dne [datum] se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, bylo pokračováno v dokazování a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, bylo pokračováno v dokazování a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, bylo pokračováno v dokazování a jednání bylo za účelem výslechu žalobkyně, která ze zdravotních důvodů požádala o provedení výslechu na příštím jednání, odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, bez osobní účasti žalobkyně, dokazování bylo skončeno a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo konstatováno, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. Nc 664 bylo porušeno právo žalobkyně na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě (výrok I.), žaloba na zaplacení částky 10 000 Eur byla zamítnuta (výrok II.) a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalované do výroku I. a III. rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně do výroku II. Dne [datum] bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalobkyně. Dne [datum] byla odvolání rozeslána. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Dne [datum] byla věc předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvoláních. Dne [datum] soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne [datum] byl soudu doručen souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, z důvodu vypořádání všech požadavků dovolacího soudu k otázce přiměřenosti namítaného a vedlejšího řízení, k provedení dalších důkazů a k výzvě na žalobkyni k tomu, aby se vyjádřila k otázce svého zastoupení. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně spolu se souhlasem s rozhodnutím bez jednání. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k doplnění důkazů a k vyjádření k otázce svého právního zastoupení. Žalobkyně se k výzvě soudu vyjádřila [datum]. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy, předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 984 Eur (výrok I.), žaloba byla v části na zaplacení částky 9 016 Eur zamítnuta (výrok II.) a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům rozesláno [datum]. Dne [datum] žalobkyně podala návrh na vydání doplňujícího rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalované do výroku I. a III. rozsudku. Usnesením ze dne [datum] nebyla změna petitu žaloby navržená žalobkyní v podání ze dne [datum] připuštěna (výrok I.) a návrh na vydání doplňujícího rozsudku byl zamítnut (výrok II.). Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně do rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně do usnesení ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, soudní poplatek byl zaplacen [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k odvolání žalobkyně. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalobkyně do usnesení ze dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] bylo usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrzeno. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum] a téhož dne bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Usnesením ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení doplatku soudního poplatku za odvolání. Doplatek soudního poplatku byl zaplacen [datum]. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalované a žalobkyně do rozsudku. Dne [datum] odvolací soud na den [datum] nařídil jednání. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu, že řízení bylo zatíženo vadou, když soud nejednal s právním zástupcem žalobkyně a z důvodu nesprávného posouzení významu řízení pro žalobkyni. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne [datum] soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Podáním ze dne [datum] žalobkyně sdělila soudu, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání, v jehož závěru byl vyhlášen rozsudek, kterým soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 523 Eur (výrok I.), žaloba na zaplacení částky 6 477 Eur byla zamítnuta (výrok II.) a žalované byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III.). Dne [datum] soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalované do výroku I. a III. rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně proti rozsudku. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k odstranění vad podaného odvolání, zároveň byla žalovaná vyzvána k odstranění vad podaného odvolání. Dne [datum] bylo soudu doručeno doplnění odvolání od žalované. Dne [datum] bylo soudu doručeno doplnění odvolání od žalobkyně. Dne [datum] byla odvolání rozeslána účastníkům. Dne [datum] byla věc předložena k Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] odvolací soud na den [datum] nařídil jednání. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 505 Eur, jinak byl v tomto výroku a ve výroku I. potvrzen (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] byl rozsudek rozeslán účastníkům. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 19 C 218/2009.

7. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze ohledně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení zmíněných částek s tím, že se jedná o finanční zadostiučinění podle zákona za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.

9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum], § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], § 73).

11. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud shledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

12. Nesprávný úřední postup měl v tomto případě nespočíval v průtazích mezi jednotlivými úkony soudů, ale měl povahu nepřiměřené délky řízení, která byla zapříčiněna i tím, že Nejvyšší soud ČR v rámci svého rozhodování o předložených dovolání dvakrát zrušil rozsudky soudů nižších stupňů z důvodu neúplného právního posouzení a následně též i z nesprávného posouzení významu řízení pro žalobkyni. I v tomto případě se tak jedná o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

13. Soud se proto dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 zákona je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup, který negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení a představuje dopad do osobní sféry žalobkyně takové intenzity, která již vyžaduje poskytnutí peněžité kompenzace, když je dána i příčinná souvislost mezi již uvedeným nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou.

14. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne [datum], ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až [částka] za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne [datum], odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí [částka] až [částka], ve kterém představuje částka [částka] částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

15. Posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobkyni zahájeno dne [datum], kdy žalobkyně podala žalobu a skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum]. S ohledem na délku posuzovaného řízení, do jeho pravomocného skončení, vycházel soud ze základní sazby v částce [částka] za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 sp. zn. 30 Cdo 3995/2011). Základní sazba pro přiměřené finanční zadostiučinění za uvedené období odpovídá částce [částka]. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

16. Co se týče složitosti posuzovaného řízení, soud základní částku ponížil o 23 %, neboť řízení bylo složité zejména z hlediska důkazního i procesního, byla provedena řada listinných důkazů zejména spisy jiných soudů, které si soud musel nechat opakovaně vyžádat v rámci součinnosti, zároveň ve vztahu k účastníkům byly soudy realizovány výzvy, soudy rozhodovaly o řadě procesních návrhů účastníků, soudem nařízené jednání na [datum] bylo k žádosti žalobkyně odročeno, při jednání dne [datum] nemohl být proveden účastnický výslech žalobkyně a jednání tak muselo být odročeno na [datum], k tomu jednání se již žalobkyně nedostavila. Účastníkům řízení nelze přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany, a jestliže tedy účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ať se jedná o uplatnění opravných prostředků, nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Stát proto nemůže nést odpovědnost za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz. např. rozsudek ESLP ve věci Papachellas proti Řecku ze dne 25. 3. 1999, § 40, Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, § 240).

17. Posuzované řízení bylo vedeno před soudy tří stupňů soudní soustavy, opakovaně ve věci rozhodoval odvolací soud, jakož i soud dovolací, a proto z hlediska stupňů soudní soustavy, jakožto součásti kritéria složitosti posuzovaného řízení, soud základní částku snížil o 20 % i při zohlednění skutečnosti, že Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky soudů nižších stupňů, jak již bylo výše uvedeno. Skutečnost, že ve věci rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu potřebou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho posouzení, pro dobu nutnou k vydání rozhodnutí, jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení.

18. Z hlediska postupu soudů během posuzovaného řízení, soud základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když přihlédl ke skutečnosti, že postup soudu v posuzovaném řízení je zohledněn již tím, že pouhé konstatování porušení práva se v daném případě nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy, a proto bylo přistoupeno k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě.

19. Z hlediska podílu účastníků posuzovaného řízení na jeho celkové délce, soud základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když procesní aktivita účastníků již byla zohledněna v rámci kritéria složitosti řízení.

20. Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka„ v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 a rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci Patta proti České republice, č. 12605/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci Frydlender proti Francii (velký senát), č. 30979/96, § 43, ESLP 2000), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době (srov. část IV. písm. d) Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Tento závěr o klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu, vyjádřenému např. v jeho nálezu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10. V posuzovaném řízení se jednalo o zaplacení finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tento typ řízení podle judikatury ESLP nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne [datum], [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Soud proto z tohoto hlediska základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když význam posuzovaného řízení pro žalobkyni shledal standardním i přes skutečnost, že žalobkyně je již důchodového věku.

21. Základní částka byla snížena celkem o 43 % a výsledná částka 71 500 Kč představuje přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající finanční zadostiučinění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již poskytla částku [částka] představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, soud proto žalobu ve výrocích I. a II. pro její nedůvodnost zamítl a to i včetně žalobkyní požadovaných částek [částka] a [částka], ohledně kterých žalobkyně také tvrdila, že se jedná o finanční zadostiučinění za zmíněnou nemajetkovou újmu.

22. Ve výroku I. soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z přiznané částky i zmíněné příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s ust. § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]. V posuzované věci byl nárok u žalované ze strany žalobce uplatněn dne [datum], kdy byla žalované doručena žádost o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobce uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne [datum] a ode dne [datum] se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne [datum] z přiznané částky. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

23. Výrok IV. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn podle ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) podle úspěchu ve věci ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., podle zásady zavinění. V posuzovaném případě vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s ohledem na chování žalované a v tomto rozsahu tak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Zároveň v posuzovaném případě záviselo rozhodnutí o výši plnění či o tom, zda postačí konstatování porušení práva na úvaze soudu a proto soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť pro žalobkyni je dostačující již přiznané finanční zadostiučinění. Tyto náklady jsou představovány náklady právního zastoupení v částce [částka] za tři úkony právní služby, každý v částce [částka] (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání týkající se věci samé učiněné vůči soudu ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a, d vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších právních předpisů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3378/2013). Dále jsou náklady řízení představovány částkou [částka] za tři režijní paušály, každý v částce [částka] z uvedených úkonů právní služby podle § 13 advokátního tarifu Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

Poučení