20 C 30/2021 - 208

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o náhradu škody a finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 135 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 13. 2. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do [datum] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 5 825 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 2. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 86 510,80 Kč od 13. 2. 2021 do 23. 6. 2021 do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 12 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 2. 2021 do zaplacení se zamítá.

V. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3 082 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 2. 2021 do zaplacení se zamítá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce je povinen nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2, přičemž výše nákladů bude určena v samostatném usnesení, do patnácti dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení, na účet zdejšího soudu.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 2. 2021 podle zákona č. 82/1998 Sb. po žalované původně domáhal částky ve výši 9 181 210,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 2. 2021 do zaplacení, která v částce 86 510,80 Kč a v částce 12 100 Kč představovala vynaložené náklady na obhajobu a právní služby, dále v částce 3 082 600 Kč představovala ušlý zisk a v částce 6 000 000 Kč představovala přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s trestním stíháním žalobce. Žalovaná po podání žaloby na první nárok žalobce plnila částku 86 510,80 Kč a na třetí nárok plnila částku 40 000 Kč. V reakci na plnění žalované vzal žalobce svou žalobu částečně co do částky 126 510,80 Kč zpět. V uvedeném rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 10. 8. 2021, č.j. 20 C 30/2021-74. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na úhradu nákladů právních služeb v částce 12 100 Kč s příslušenstvím za zbylé úkony právních služeb, nárok na úhradu ušlého zisku v částce 3 082 600 Kč s příslušenstvím, nárok na přiměřené zadostiučinění v částce 5 960 000 Kč s příslušenstvím a zákonný úrok z prodlení z částky 126 510,80 Kč za dobu od 13. 2. 2021 do 23. 6. 2021. Nárok na ušlý zisk je tvořen částkou 105 000 Kč, která představuje ušlý zisk z ukončené spolupráce s [jméno] [anonymizováno] [obec], dále částkou 1 425 600 Kč z důvodu snížení tanečních hodin v [anonymizována čtyři slova] [obec], dále částkou 364 000 Kč z důvodu ukončení [anonymizována čtyři slova] a částkou 1 188 000 Kč z důvodu ukončení trenérské spolupráce v tanečním klubu [příjmení] [jméno]. K nároku na náklady právních služeb v částce 12 100 Kč žalobce uvedl, že se jedná o náklady vzniklé z důvodu medializace nedůvodného trestního stíhání a řešení souvisejícího zásahu do osobnostních práv žalobce, kdy právní zástupce žalobce dne [datum] vypracoval dvě žádosti o zveřejnění dodatečného sdělení o zproštění žalobce obžaloby společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] a právní analýzu možnosti výmazu digitální stopy související s trestním stíháním žalobce. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce uvedl, že trestní stíhání pro něj představovalo dlouhodobou psychickou zátěž a že poškození jeho pověsti ve společnosti i v profesi je těžko napravitelné. Obvinění ze spáchání trestného činu pohlavního zneužití má velmi dehonestující charakter. V důsledku trestního stíhání byl žalobci znemožněn výkon profese profesionálního sportovce a trenéra tance, jeho dobré jméno bylo poškozeno. Trestní stíhání bylo významně medializováno, žalobce v důsledku medializace přišel o své postavení v tanečním sportu, které celý život budoval. Klienti odcházeli a kolegové tanečníci nechtěli, aby s nimi nebo s jejich klubem bylo spojováno jméno žalobce. Dále medializace zasáhla také do osobního života žalobce, kdy žalobce se bál vycházet z domu, lidé se za ním na ulici otáčeli a společnost se k němu chovala, jako k již odsouzenému. Žalobce není ani po skončení trestního stíhání schopen se začlenit do běžného života, natož se vrátit k výkonu povolání. Žalobce vyhledal odborné poradenství a navštívil ambulantního psychiatra a psychoterapii. Žalobce má stálé obavy z budoucnosti a trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která vznikla v příčinné souvislosti s jeho trestním stíháním. Dále u žalobce došlo vedle poškození zdravotního stavu po psychické stránce také k poškození zdravotního stavu po fyzické stránce. Prožité trestní stíhání žalobce i nadále omezuje ve výkonu trenérské činnosti, jelikož má obavy z jakýchkoliv dotyků ve vztahu k jeho klientům, což je tedy elementární součástí jeho tréninků. Trestní řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] nejprve pro podezření ze spáchání trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a bylo zahájeno na základě usnesení ze dne [datum]. Žalobce byl nejprve rozsudkem ze dne [datum] uznán vinným z přečinu ohrožování výchovy dítěte, k podanému odvolání žalobce byl rozsudek odvolacím soudem dne [datum] zrušen a věc byla vrácena k novému projednání. Následně byl žalobce rozsudkem ze dne [datum] opět uznán vinným a k jeho odvolání byl rozsudek odvolacím soudem dne [datum] zrušen a věc byla vrácena k novému projednání. Dne [datum] byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce opět uznán vinným a který napadl odvoláním. Odvolací soud rozsudkem ze dne [datum] žalobce obžaloby zprostil podle § 226 písm. b) trestního řádu z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Žalobce nároky u žalované předběžně uplatnil dne [datum].

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci po podání žaloby odškodnění ve formě omluvy a v částce 40 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a v částce 86 510,80 Kč na nároku na náhradu nákladů obhajoby, zbylé nároky žalobce žalovaná neuznala. K nároku na náklady právního zastoupení v částce 12 100 Kč žalovaná uvedla, že škoda měla být žalobci způsobena postupem vydavatelů deníků a provozovatelů webových stránek a není možné ji přičítat k tíži státu. Nadto žalovaná uvedla, že tyto náklady měly vzniknout až po odstranění odpovědnostního titulu. K nároku na náhradu ušlého zisku žalovaná uvedla, že žalobce při uplatnění nároku a ani k výzvě žalované ze dne [datum] nedoložil žádný doklad prokazující vznik škody a její výši. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že poskytnuté odškodnění považuje za dostatečné s ohledem na povahu a délku trestní věci a skutečnost, že odvolací trestní soud ve zprošťujícím rozsudku dospěl k závěru, že chování žalobce by bylo možné do jisté míry hodnotit jako nevhodné, avšak nenaplňovalo znaky trestného činu. Dále z důvodu, že pro jeden ze skutků bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení usnesením ze dne [datum] a žalobce na dalším projednání věci netrval. Ohledně medializace žalovaná uvedla, že tato je důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a státu nelze přičítat k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky. Žalobce přitom intenzitu nemajetkové újmy odvozuje primárně od medializace případu.

3. Při jednání konaném dne [datum] žalovaná učinila nespornou realizaci zbylých úkonů právních služeb, sporovala však jejich důvodnost a poukázala na absenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, když tyto úkony byly realizovány až po odstranění nezákonného rozhodnutí. Dále účastníci učinili nesporným uplatnění nároků žalobce u žalované dne [datum] a průběh trestního řízení. Žalobce byl při jednání podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. rovněž upozorněn, že rozhodné skutečnosti uvedl neúplně a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, proto byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 14 dnů doplnil svá skutková tvrzení a přesně uvedl, jakým způsobem dospěl k částce 3 082 600 Kč, čím konkrétně je tato částka tvořena a za jaké období je požadována a dále jakým způsobem zasáhlo trestní řízení do jeho osobnostní sféry. Zároveň byl žalobce vyzván, aby k doplněným skutkovým tvrzením předložil či navrhl důkazy k jejich prokázání, jakož i k prokázání existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzeným ušlým ziskem v částce 3 082 600 Kč a tvrzenými zásahy do jeho osobnostní sféry. Současně soud poučil žalobce o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu.

4. Žalobce v reakci na výzvu soudu v podání ze dne [datum] ohledně prokázání ušlého zisku odkázal na založená čestná prohlášení, v nichž jsou uvedena jednotlivá období, za která ušlý zisk požaduje, a dále navrhl provést účastnický výslech žalobce a výslech svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně]. Ohledně prokázání konkrétních dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce navrhl provést svůj účastnický výslech, založil znalecký posudek vypracovaný [celé jméno znalce] a dále navrhl provést výslech tohoto znalce.

5. Při jednání konaném dne [datum] účastníci učinili nesporným, že k úhradě částky 126 510,80 Kč žalovanou došlo dne [datum]. Dále byl žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. upozorněn, že dosud neplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní a je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně poškození vztahů v profesním životě (tzn., uvést, ve vztahu k jakým konkrétním kolegům či klientům došlo k poškození vztahů v důsledku trestního stíhání žalobce, jak se toto poškození vztahů konkrétně projevovalo a kdy k němu došlo), dále jakým konkrétním způsobem došlo k zásahu do osobního života žalobce trestním stíháním a k poškození zdravotního stavu po fyzické stránce (tzn., uvést, k jakým konkrétním dopadům na zdravotní stav žalobce došlo v souvislosti s trestním stíháním, kdy k tomuto poškození došlo a v čem žalobce spatřuje příčinnou souvislost mezi poškozením zdravotního stavu a trestním stíháním). Dále byl žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučen, že pokud jde o medializaci přičitatelnou státu, v tomto směru je třeba konkrétně tvrdit, jakými konkrétními projevy orgánů činných v trestním řízení bylo negativně zasaženo medializací do osobnostní sféry žalobce, např. kdy se tyto orgány vyjadřovaly v rozporu s trestním řádem nebo v rozporu s principem presumpcí neviny, nebo kdy medializace negativně ovlivnila v tom směru, že tyto orgány ji iniciovaly. V tomto směru byl žalobce rovněž upozorněn, že dosud neplní povinnost důkazní a je třeba doplnit důkazní návrhy potřebné k prokázání tvrzení o medializaci trestního stíhání žalobce. Dále byl žalobce soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. upozorněn, že dosud neplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní a je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně vyčíslení nároku v částce 12 100 Kč představující vynaložené náklady na právní služby (tzn., žalobce musí uvést, jak k této částce dospěl). Současně soud poučil žalobce o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu.

6. Žalobce v reakci na výzvu soudu v podání ze dne [datum] ohledně poškození profesních vztahů doplnil, že má za to, že dané již bylo prokázáno čestnými prohlášeními a výslechem žalobce a odliv klientů od roku 2017 je patrný rovněž v souvislosti s požadovaným nárokem na náhradu ušlého zisku. Žalobce již není oslovován jako porotce v tanečních soutěžích ani jako trenér, a to i přes to, že jako jediný spolu se svou partnerkou disponuje titulem [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno 5 slov] [rok], v roce 2014 žalobce získal bronzovou medaili. Žalobce patřil mezi elitu tanečního sportu a nebýt poškození jeho jména trestním stíháním, patřil by k nejžádanějším osobám. V důsledku odlivu klientů se žalobce dostal do finančních potíží, se kterými mu pomáhali jeho rodiče. Žalobce prožíval intenzivní bolest hlavy a celkovou fyzickou slabost, což souvisí s fatálním zásahem trestního stíhání do jeho psychického zdraví. Dále žalobce doplnil, že v důsledku intenzivní medializace celé trestní kauzy přišel o své postavení v tanečním sportu, které celý život budoval, a došlo také k zásahu do osobního života, kdy žalobce se bál vycházet z domu, neboť společnost se k němu chovala jako k odsouzenému. K nároku na náhradu nákladů právní služby ve výši 12 100 Kč žalobce doplnil, že právní služby spočívaly v odstranění následků nezákonného stíhání a jednalo se o smluvní odměnu.

7. Při jednání konaném dne [datum] žalobce potvrdil, že neuplatňuje samostatný nárok na náhradu škody na zdraví v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění, znalecký posudek k jejich vyčíslení byl doložen k dokreslení intenzity dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Žalobce byl dále soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. upozorněn, že dosud neplní povinnost důkazní a je třeba doplnit důkazní návrhy potřebné k prokázání tvrzení, že v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 145/2017 ušel žalobci zisk v částce 105 000 Kč, která představuje ušlý zisk ukončené spolupráce s [jméno] studiem [obec], v částce 1 425 600 Kč z důvodu omezení taneční spolupráce v klubu sportovního tance Swing [obec], v částce 364 000 Kč z důvodu ukončení kurzu Salsy pro ženy a v částce 1 188 000 Kč z důvodu ukončení trenérské spolupráce v tanečním klubu [příjmení] [jméno], jako tedy zmařený očekávaný přínos, kterého by žalobce dosáhl, nebýt nezákonného trestního stíhání při pravidelném běhu věcí. Žalobce byl vyzván k označení důkazů k tvrzení, že právě k takovému majetkovému prospěchu mělo reálně dojít s přihlédnutím k vynaloženým nákladům na dosažení tohoto zisku, popř. potřebným nákladům na dosažení tohoto zisku. Současně soud poučil žalobce o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu.

8. Žalobce v reakci na výzvu soudu v podání ze dne [datum] uvedl, že dle jeho názoru doložená čestná prohlášení již prokázala ušlý zisk a objednání služeb žalobce, k jejichž realizaci nedošlo z důvodu trestního stíhání. Zmaření objednávek bylo rovněž prokázáno výslechem svědkyně [celé jméno svědkyně]. Žalobce navíc očekával, že roky 2017 a následující budou nejlepším obdobím jeho kariéry, proto si nasmlouval více zakázek, které mu však vyšetřování a následné trestní stíhání zcela zhatilo. Dále žalobce nově dokládá faktury a podkladní doklady, z nichž má být dle jeho názoru prokázáno, že si v lednu 2016 vydělal cca 60 000 Kč. Dále žalobce nově dokládá daňová přiznání za roky 2016 2019, která kopírují pouze minimální příjem, neboť část zakázek žalobce realizoval za pomoci jeho taneční partnerky [celé jméno svědkyně]. Žalobce by si byl schopen vydělat mnohem více, než co si reálně vydělal dle daňových přiznání. Dále žalobce opakovaně zdůraznil, že odškodnění nemajetkové újmy má být adekvátní a nikoliv symbolické a dosud přiznané odškodnění považuje za výsměch.

9. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] shrnula, že setrvává na svém stanovisku, kdy náklady v částce 12 100 Kč nepovažuje za účelně vynaložené k odstranění nezákonného rozhodnutí a jejich náhrada není důvodná pro absenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou. Ve vztahu k ušlému zisku ve výši 3 082 600 Kč dle názoru žalované žalobce ani k opakovaným výzvám soudu neoznačil a nepředložil důkazy, ze kterých by bylo možno jednoznačně dovodit vznik této tvrzené škody v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Čestná prohlášení takovými doklady nejsou a býti nemohou. Žalovaná proto nadále setrvává na svém stanovisku, kdy má za to, že nárok žalobce je zcela nedůvodný, neboť ve věci nejsou naplněny zákonné kumulativní podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu. V tomto smyslu žalovaná odkazuje též na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které k závěru o vzniku škody nepostačuje, že zisk žalobci mohl ujít hypoteticky, ale žalobce musí tvrdit a prokázat, že k ujití zisku skutečně došlo a že se tak stalo v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Žalobce nikterak nespecifikoval a nedoložil ani jaké konkrétní sjednané zakázky mu ušly a ani to, že by se tak stalo právě v přímé příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním žalobce, respektive zdali případná ztráta zakázek nebyla spíše důsledkem samotného odhalení žalobcova značně nevhodného chování k nezletilým svěřenkyním. V této věci přitom nelze dle žalované přehlédnout, že i pokud by k zahájení trestního stíhání žalobce nedošlo, ale jeho„ nevhodná komunikace“ s nezletilými dívkami by byla obecně známa širšímu okruhu potencionálních účastníků tanečních kurzů, respektive jejich rodičům, pak by tito zájemci o kurzy tance i nadále docházeli k tomuto tanečnímu mistrovi, případně by za své nezletilé děti (zejména dívky) tyto kurzy platily. Proto pak dle názoru žalované v této souvislosti dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi předmětným trestním stíháním žalobce a tvrzenou škodou v podobě domnělého ušlého zisku. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 960 000 Kč i zde žalovaná setrvává na svém stanovisku a považuje poskytnuté odškodnění za dostatečné. Medializace nebyla v této věci přičitatelná státu. Žalobce byl obžaloby zproštěn z důvodu dle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy proto, že skutky, pro které byl trestně stíhán, nejsou trestným činem. Nelze přehlédnout skutečnost, že tyto skutky se staly (nevhodná komunikace s nezletilými dívkami pře [příjmení], zvaní nezletilých dívek k žalobci do ložnice, případně kousání do jejich hýždí nebo dotazovaní se, zda by se již chtěly milovat) a je tedy zcela nepochybné, že žalobce se takovéhoto„ nevhodného“ jednání vůči nezletilým dívkám opakovaně dopouštěl, pouze tato jednání žalobce vůči nezletilým dívkám, dle názoru [název soudu] nenaplňovala znaky skutkové podstaty daného trestného činu. V situaci, kdy se žalobce jako profesionál a učitel tance ke svým nezletilým svěřenkyním zcela jistě nikoliv v ojedinělých případech profesionálně nechoval, by soud měl dle žalované minimálně zohlednit tuto okolnost při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění. Žalovaná si je vědoma toho, že nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu OdpŠk nelze zamítnout pro rozpor s dobrými mravy, je však vždy třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobce mohla cítit být osobou poškozenou. V tomto konkrétním případě, vzhledem k popsanému„ nevhodnému“ chování žalobce k nezletilým dívkám, lze úspěšně pochybovat o tom, že by některá ze složek morální integrity žalobce mohla být významným způsobem v důsledku trestného stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, negativně dotčena. Příčinu zdravotních a psychických potíží žalobce je možné dle názoru žalované spatřovat nikoliv v samotném zahájení předmětného trestního stíhání, nýbrž v odhalení žalobcova„ nevhodného“ chování k nezletilým dívkám a v tom, že se toto do značné míry zavrženíhodné jednání žalobce dostalo v daném sociálním okruhu do širší obecné povědomosti.

10. Žalobce v replice k vyjádření žalované při jednání dne [datum] doplnil, že náklady za právní zastoupení v částce 12 100 Kč vznikly pouze z důvodu nezákonného trestního stíhání, bez něho by o něm nebylo ani psáno, nebylo by poškozeno jeho jméno, a proto bylo nutné je vynaložit k zamezení negativního obrázku o žalobci, aby se žalobce mohl vrátit ke své profesi. K nároku na ušlý zisk žalobce doplnil, že možnosti jej prokázat jsou omezené, proto poukazuje na případ eurokomisařky [příjmení], kdy v jejím případě k prokázání ušlého zisku stačilo doložit prohlášení zaměstnavatele o tom, že jí dal výpověď z důvodu trestního stíhání, proto má žalobce za to, že jím doložená čestná prohlášení objednatelů jsou k prokázání ušlého zisku rovněž dostatečná. Jednalo se o objednané zakázky, ke kterým mělo dojít a které byly zrušeny z důvodu trestního stíhání žalobce. Kdyby nebylo trestního stíhání žalobce, které bylo medializováno, tak by nedošlo ke zrušení zakázek. Objednatelé s žalobcem nechtěli spolupracovat, protože by to mohlo poškodit jeho jméno. Dále žalobce zdůraznil, že byl stíhán pro skutek, který nebyl trestným činem, zda byl skutek morální či amorální v souvislosti s odškodněním nezákonného trestního stíhání nepřísluší, podstatné je pouze to, že trestní stíhání vůbec zahájeno být nemělo. Stát by neměl žalobce odškodnit pouze symbolicky, ale adekvátně vzhledem k okolnostem trestního stíhání, k čemuž se opakovaně vyjadřoval také Ústavní soud, že je nutné zachovat úctu k poškozeným. Systém odškodňování žalobce považuje za nefunkční, přiznanou částku 40 000 Kč žalobce považuje v kontextu současné inflace jako nic, není za ni možné pořídit ani ojetý automobil, přitom žalobce by si prací jinak mohl vydělat na byt či rodinný dům.

11. Sporné tak mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, žalobcem tvrzené dopady do jeho osobnostní sféry a vznik, příčinná souvislost a výše majetkové škody u nároků představující náklady za vynaložené právní služby a ušlý zisk.

12. Z uplatnění nároků na náhradu majetkové a nemajetkové újmy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil nároky, jež jsou předmětem tohoto řízení, z titulu nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce.

13. Ze sdělení žalované ze dne [datum], z doplnění podkladů žalobce ze dne [datum] a ze stanoviska ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce u žalované své nároky uplatnil dne [datum], žalovaná jej dne [datum] vyzvala k doplnění podkladů, žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne [datum] a dne [datum] žalovaná vydala stanovisko, kterým žalobci přiznala částku 86 510,80 Kč na nákladech obhajoby a částku 40 000 Kč a omluvu na odškodnění nemajetkové újmy. Ve zbylém rozsahu žalovaná nároky žalobce zamítla.

14. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce byl dne [datum] [anonymizována tři slova] zadržen po podání vysvětlení ve věci podezření ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1,2 trestního zákoníku a do [datum] [údaj o čase] hodin byl umístěn v cele [anonymizováno] [obec]. Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce bylo vydáno dne 4. 11. 2016, [číslo jednací] pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1,2 trestního zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Z opisu z rejstříku trestů ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce je bezúhonnou osobou. Dne [datum] byla pro uvedené trestné činy podána obžaloba. Konkrétně byl žalobce obžalován z toho, že v přesně nezjištěné době od [anonymizováno] [rok] do [datum] v [anonymizována tři slova] [obec] a dále pak v autě na různých místech při jízdách z tréninků tance ze [obec] do [obec] opakovaně líbával na ústa a při líbání osahával přes oblečení na prsou tehdy nezletilou členku klubu sportovního tance [jméno] [příjmení], jejímž trenérem byl, nechával nezletilou, aby mu sedávala na jeho klíně, i mimo výuku tance jí pleskal po zadku a takto jednal, přestože věděl, že nezletilá je dítětem mladším 15 let (skutek 1). Dále byl žalobce obžalován z toho, že v přesně nezjištěné době v období od roku [rok] [anonymizována tři slova] [rok] v [obec], na ulici [ulice], v [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec], [ulice a číslo], [obec], kde působil jako trenér sportovního tance v rámci tréninku a při komunikaci s trénovanými dětmi mimo trénink, přestože prokazatelně věděl, že se jedná o děti ve věku 13 až 16 let (skutek 2), a) v přesně nezjištěném počtu případů opakovaně zaváděl hovor do sexuální oblasti, dotazoval se dívek na jejich sexuální zkušenosti, zda již měly pohlavní styk a zda by tento styk chtěly mít, vyptával se, kdo s kým měl již sex, psal jim sms zprávy a zprávy na sociální síti [anonymizováno] se sexuálním podtextem, přičemž takto jednal ve vztahu k [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy [jméno] [příjmení] několikrát ze svého profilu prostřednictvím aplikace [příjmení] kontaktoval písemnými zprávami se sexuálním podtextem, kde jí mj. psal, že je [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Kdy dále několikrát ze svého profilu prostřednictvím aplikace [příjmení] kontaktoval dvojsmyslnými zprávami se sexuálním podtextem nezletilou [jméno] [příjmení], ve kterých mj. psal„ děkuji sluníčko, krásné narozeniny princezno,“ že jí [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova]„ [anonymizována tři slova]“ [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]„ [anonymizována tři slova]“ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], tak jí napsal„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“ Dále b) komentoval veřejně nevhodným způsobem [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] tak, že to bylo nezletilým dívkám nepříjemné a takto jednal vůči [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení], c) zval nezletilé dívky, aby v nočních hodinách za ním přišly do ložnice, takto jednal vůči [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž té zdůrazňoval, aby o tom nikomu neříkala, d) při tréninku tance opakovaně sahal nezletilým dívkám na [anonymizováno], takto jedna mj. vůči [jméno] [příjmení], které v jednom případě sáhl i na [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], e) během tréninku tance [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení]. Dne 18. 10. 2018 byl pod č.j. [číslo jednací] vydán rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. K odvolání žalobce byl rozsudek zrušen usnesením [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 12. 2. 2019, č.j. [číslo jednací] a věc byla vrácena soudu prvního stupně z důvodu nepřezkoumatelnosti ve vztahu k údajům uvedeným ve skutkové větě a ve vztahu k použité právní kvalifikaci. Usnesením ze dne 25. 4. 2019, č.j. [číslo jednací] bylo trestní stíhání žalobce pro skutek 1, v němž byl po překvalifikaci na místo pohlavního zneužití spatřován přečin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání (právní moc [datum]). Dne 25. 4. 2019 byl pod č.j. [číslo jednací] vydán rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. K odvolání žalobce byl rozsudek zrušen usnesením [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 10. 9. 2019, č.j. [číslo jednací] a věc byla vrácena soudu prvního stupně z důvodu nesplnění pokynů odvolacího soudu, které byly obsaženy v prvním zrušujícím rozhodnutí, a nedostatečného odůvodnění rozhodnutí. Dne 7. 11. 2019 byl pod č.j. [číslo jednací] vydán rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. K odvolání žalobce byl rozsudek zrušen rozsudkem [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 18. 2. 2020, č.j. [číslo jednací] a bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem. Odvolací soud uvedl, že jednání obžalovaného nenaplňuje atributy trestného činu, když nebyl prokázán úmysl působit na nezletilé tak, aby došlo k závažnému a intenzivnímu ohrožení při ojedinělém jednání popř. v důsledku jednání po delší dobu. Nelze konstatovat, že by jednáním žalobce došlo ke svádění k zahálčivému či nemravnému životu a že by poškozené nemravnému životu propadly. Jednání žalobce však lze do jisté míry označit za jednání nevhodné. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

15. Z žádostí ze dne [datum] adresovaných společnosti [právnická osoba] a společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce u uvedených adresátů domáhal uveřejnění informace o výsledku trestního stíhání jako dodatečného sdělení ve smyslu § 11 a násl. Zákona č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, a to z důvodu, že byly opakovaně zveřejňovány informace o trestním stíhání žalobce, avšak informace o jeho zproštění zveřejněna nebyla. Dále se žalobce ve vztahu k [právnická osoba] domáhal zaplacení částky 100 000 Kč za nemajetkovou újmu, jež mu byla způsobena zásahem do jeho osobnostních práv porušením zásady presumpce neviny žalobce.

16. Z faktury ze dne [datum], [číslo] vystavené [anonymizována dvě slova] [titul] [jméno] [příjmení] na částku 12 100 Kč soud zjistil, že právní zástupce vyúčtoval žalobci za právní služby částku 12 100 Kč se splatností dne [datum].

17. Z čestného prohlášení [celé jméno svědkyně] ze dne [datum] soud zjistil, že tato prohlásila jako statutární zástupce [příjmení] sportovního tance [anonymizováno] [obec], [anonymizováno], že od května 2016 došlo u žalobce ke snížení počtu tanečních lekcí poskytovaných v tomto klubu o 12 lekcí týdně z důvodu zahájení trestního stíhání žalobce. Nebýt této skutečnosti, žalobce by si vydělal od května 2016 do [datum] 1 425 600 Kč (12 lekcí týdně x 198 týdnů x 600 Kč).

18. Z potvrzení ze dne [datum] vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako předsedou spolku [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento prohlásil, že spolek ukončil v květnu 2016 pravidelnou spolupráci s žalobcem z důvodu trestního stíhání žalobce. Nebýt této skutečnosti, ve spolupráci by bylo pokračováno a žalobce by si vydělal od května 2016 do 18. 2. 2020 105 000 Kč (5 dní v roce x 10 lekcí za den x 600 Kč).

19. Z ceníku trenérských služeb platného od [datum] vystaveného žalobcem soud zjistil, že cena individuální lekce činí 600 Kč, cena společné lekce činí 1 000 Kč a cestovné činí 5,50 Kč/km.

20. Z čestných prohlášení žalobce ze dne [datum] a z letáku [anonymizována tři slova] [obec] soud zjistil, že tento prohlásil, že pravidelně několik let poskytoval trenérské služby v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] (10 lekcí týdně), spolupráce byla ukončena klubem v květnu 2016 z důvodu zahájení trestního stíhání žalobce. Nebýt této skutečnosti, žalobce by si vydělal od května 2016 do [datum] 1 188 000 Kč (10 lekcí týdně x 198 týdnů x 600 Kč). Dále žalobce prohlásil, že vedl od října 2015 v [obec] taneční [anonymizována tři slova] [anonymizováno], kurzy proběhly 3 (od října 2015, od února 2016 a od října 2016) a v prvních dvou bylo přihlášeno cca 50 žen. Po zahájení trestního stíhání žalobce se počet účastnic rapidně snížil a v posledním kurzu od října 2016 bylo v kurzu 13 žen. Za takových podmínek se nevyplatilo kurz provozovat, proto nebyl poskytován. Jeden kurz se skládal z 10 lekcí a cena kurzu byla 1 550 Kč. Kdyby byl kurz provozován, mohl si žalobce vydělat od května 2016 do [datum] 364 000 Kč (40 žen x 7 kurzů x 1 550 Kč mínus nájemné sálu, které činilo 1 000 Kč za lekci, tedy 10 000 Kč za kurz, celkem 70 000 Kč). Z letáků soud zjistil, že první lekce kurzů [anonymizována tři slova] byly dne [datum], [datum] a [datum] s tím, že cena za 10 lekcí činí 1 550 Kč a kurz vede žalobce, mistr [příjmení] v [anonymizována tři slova].

21. Z faktury [číslo] 2016 ze dne [datum] a [číslo] 2016 ze dne [datum] vystavené žalobcem pro odběratele [anonymizována čtyři slova] [obec] soud zjistil, že žalobce vyfakturoval za výuku v lednu částku 18 000 Kč a za výuku [jméno] [příjmení] v období ledna až května 2016 částku 15 000 Kč.

22. Z výdajového pokladního dokladu ze dne [datum] soud zjistil, že částka 8 000 Kč byla vyplacena žalobci ze strany [příjmení] sportovního tance [anonymizováno] [obec] jako výplata dohody o provedení práce za leden.

23. Z příjmových pokladních dokladů ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce přijal částku 2x 7 000 Kč od [jméno] [příjmení] za taneční soustředění a částku 7 000 Kč od [jméno] [příjmení] za taneční soustředění.

24. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2016 včetně příloh soud zjistil, že příjmy žalobce ze sportovního a rekreačního vzdělávání činily 280 800 Kč a výdaje činily paušálně 60 %, tj. 108 129 Kč, žalobce byl v zisku 112 320 Kč.

25. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní rok 2017 včetně příloh soud zjistil, že příjmy žalobce ze sportovního a rekreačního vzdělávání činily 180 215 Kč a výdaje činily paušálně 60 %, tj. 168 480 Kč, žalobce byl v zisku 72 086 Kč.

26. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 včetně příloh soud zjistil, že příjmy žalobce ze sportovních činností činily 438 490 Kč a výdaje činily paušálně 60 %, tj. 263 094 Kč, žalobce byl v zisku 175 396 Kč.

27. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2019 včetně příloh soud zjistil, že příjmy žalobce ze sportovních činností činily 294 180 Kč a výdaje činily paušálně 60 %, tj. 176 508 Kč, žalobce byl v zisku 117 672 Kč.

28. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] z účtu vedeného na jméno [celé jméno žalobce] [anonymizováno] soud zjistil, že ve prospěch účtu vedeného na jméno žalobce byly poukázány částky 20 000 Kč, 10 000 Kč a 100 000 Kč, ve prospěch účtu č. [bankovní účet] byla poukázána částka 46 510,80 Kč a ve prospěch účtu č [bankovní účet] byla poukázána částka 30 000 Kč.

29. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě z účtu, jež je veden na jméno [příjmení] [jméno], ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že ve prospěch účtu vedeného na jméno žalobce byla poukázána částka 100 000 Kč a ve prospěch účtu č [bankovní účet] byla poukázána částka 50 000 Kč.

30. Z nedatované zprávy [právnická osoba] [anonymizována tři slova], k osobě žalobce soud zjistil, že žalobce docházel do centra od ledna 2018 za účelem vyhledání odborné pomoci pro vznesené obvinění a tlak okolí, kdy z důvodu stigmatizace nebylo možné využít regionálních služeb. Žalobce uvedl, že trpí psychickou nepohodou, nedůvěrou okolí, vyhrocenou situací v rodině, velkým stresem a nedostatkem finančních prostředků. Po několika návštěvách se podařilo žalobce přimět k návštěvě psychiatra a využití psychoterapie.

31. Z lékařské zprávy ze dne [datum] vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce přišel za lékařem dne [datum] v doprovodu paní [celé jméno svědkyně] [anonymizována dvě slova]. Žalobce má obavy z budoucnosti, od května 2016 byl stíhán za sexuální zneužívání, v únoru 2020 byl obvinění zproštěn, zažil různá ponížení a měl strach vyjít ven, věc byla řešena v médiích, jeho společenský život se zastavil. Všechny dosavadní úspěchy žalobce se propadly, myslel si, že se mu po skončení soudu uleví, ale nepřichází to. Žalobce nemá energii, nedokáže se zbavit myšlenek, co bude. Žalobce má přítelkyni, ale neví, zda je pro ni dobrá partie. Chování žalobce je dle lékaře přiléhavé situaci, vnímání je neporušeno, diagnóza posttraumatická stresová porucha, byla doporučena psychoterapeutická péče.

32. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] a ze dne [datum] o individuální systematické psychoterapii soud zjistil, že žalobce se zúčastnil 2 sezení, v rámci kterých popsal svůj příběh, kde ústředním bodem bylo křivé obvinění, které znamenalo zvrat v jeho kariéře trenéra sportovního tance a které bylo medializované. Žalobce byl ostrakizován, ale zproštění obvinění již pozornost věnována není. Žalobce má málo klientů, obává se toho, zda bude schopen uživit případnou rodinu. Žalobce má strach a pochybnosti a snaží se získat sebedůvěru.

33. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] od znalce [celé jméno znalce] [číslo] soud zjistil, že znalec vypracoval posudek k zadání žalobce na stanovení ztížení společenského uplatnění a psychického bolestného v souvislosti s trestním stíháním žalobce z roku 2016. Dle závěrů posudku se u žalobce na základě obvinění ze sexuálního zneužívání z května 2016 a medializace případu rozvinula řada psychických symptomů, má problémy se spánkem, trpí pocity beznaděje a abulie, měl i myšlenky na sebevraždu. Znalec věc uzavřel jako posttraumatickou stresovou poruchu s tím, že falešné obvinění má a bude mít dlouhodobé důsledky v rodinném, sociálním i zdravotním životě z důvodu stigmatizace, a stanovil bolestné na částku 50 000 Kč a ztížení společenského uplatnění na částku 450 000 Kč.

34. Z výslechu znalce [celé jméno znalce] k podanému znaleckému posudku [číslo] soud zjistil, že znalec setrval na svých závěrech obsažených v posudku, zejména pokud jde o to, že žalobce trpí těžším stupněm posttraumatické stresové poruchy, která vznikla v příčinné souvislosti s jeho trestním stíháním v období od [datum] do [datum]. Znalec označil trestní stíhání za jedinou příčinu vzniku této poruchy a do doby zahájení trestního stíhání žalobce nezjistil na straně žalobce žádné psychické obtíže. Žalobce je osobou uměleckého ražení a je senzitivnější, z počátku očekával, že se trestní věc brzy vyřeší, postupem času těžce nesl, jak se jeho život změnil, že se mu lidé vyhýbali a i on se jich stranil v [obec]. Stav žalobce se zhoršoval v průběhu trestního stíhání, mizeli mu klienti a sám se bál pracovat, aby nedošlo k nějakému pohybu, který by pak byl vykládán např. eroticky. Žalobce nechtěl ještě více riskovat. Prognóza dalšího vývoje duševní poruchy žalobce je složitá, vývoj bývá značně individuální a závislý na mnohých faktorech. Znalec pouze odhaduje, že žalobce není schopen se vrátit do psychického stavu, ve kterém byl před zahájením trestního stíhání.

35. Z posudku o invaliditě ze dne [datum] vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, jehož rozhodující příčinou je posttraumatická stresová porucha a deprese, poklesla jeho pracovní schopnost o 25 %, invalidita ve smyslu zákona č. 155/1995 Sb. žalobci přiznána nebyla.

36. Z lékařské zprávy ze dne [datum] vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce užívá medikamenty, celkově se necítí dobře a byla mu doporučena hospitalizace na psychoterapeutickém oddělení.

37. Z předběžné propouštěcí zprávy ze dne [datum] vystavené [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobci byla doporučena hospitalizace, kterou dobrovolně podstoupil a ze které byl propuštěn ve stabilizovaném stavu.

38. Ze sjetiny z webu [anonymizováno] ze dne [datum] k vyhledání dotazu [celé jméno žalobce] [obec], [celé jméno žalobce] [anonymizováno], [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce] [anonymizováno 10 slov] [webová adresa] ([celé jméno žalobce] [anonymizováno 5 slov] [obec]), [anonymizováno] ([datum], [obec] [anonymizováno 5 slov]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), [anonymizováno] ([datum], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]), [webová adresa] ([anonymizována čtyři slova] [obec], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 5 slov] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova]), [webová adresa] ([anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizována čtyři slova]), [webová adresa] ([datum], [anonymizována čtyři slova]), [webová adresa] ([datum], [jméno] [anonymizováno]„ [anonymizováno 5 slov]“), [webová adresa] ([datum], [anonymizováno 5 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), [webová adresa] ([datum], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]), [webová adresa] ([anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [celé jméno žalobce] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]), [webová adresa] ([celé jméno žalobce] [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] [anonymizována čtyři slova]), [webová adresa] ([celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova]: [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), [webová adresa] ([jméno] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]), [webová adresa] [anonymizováno] [webová adresa] ([celé jméno žalobce], [IČO]), [webová adresa] ([celé jméno žalobce] [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] [anonymizována dvě slova]), [webová adresa] ([anonymizována čtyři slova] [celé jméno žalobce]), [webová adresa] ([anonymizováno 5 slov] [příjmení] [anonymizována dvě slova]), [webová adresa] ([celé jméno žalobce]: [anonymizována dvě slova] [příjmení]).

39. Z článku ze serveru [webová adresa] s názvem [anonymizováno 10 slov] [datum], z článku ze serveru [webová adresa] ze dne [datum] s názvem [anonymizováno 6 slov], z článku ze serveru [anonymizováno] s názvem [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], z článku ze serveru [anonymizováno] s názvem [anonymizováno 8 slov] ze dne [datum], z článku ze serveru [anonymizováno] s názvem [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] a z článku ze serveru [anonymizováno] s názvem [anonymizováno] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že média informovala o prověřování [anonymizována čtyři slova], o trestním stíhání žalobce obviněného ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání a ohrožování výchovy dítěte, o řízení před soudem a hrozícím trestu, včetně uvedení fotografií žalobce a jeho přítelkyně. Žalobce byl označován jako taneční mistr z [obec], který má na kontě i medaile z mistrovství [příjmení], [obec] [anonymizováno], [celé jméno žalobce], trenér a český reprezentant. Dále byla uvedena informace, že poškozené dívky jsou nezletilé a je jich 5, média rovněž vznášela otázku, zda se jedná o velký skandál či křivé obvinění, citovala vyjádření žalobce, který uvedl„ [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]“ a vyjádření jeho partnerky, která uvedla„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov]“ Dále média citovala vyjádření tanečnic a rodičů„ [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno] [anonymizováno]“ [anonymizováno]„ [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]“ 40. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že trestní stíhání zasáhlo žalobce zejména na jeho zdraví a pověsti. Žalobce jej vnímal tak, že je ponižován policií při výslechu, byl vystaven nemístným poznámkám také ze strany státní zástupkyně při soudních jednáních, u soudu byly přítomny kamery, musel podstupovat ponižující sexuologická a psychologická vyšetření, styděl se a vše bylo dlouhé. Žalobce trpěl pocitem nespravedlnosti a nevěděl, co má dělat, protože celý život se věnoval sportu, byl úspěšným tanečníkem, dosáhl jako jediný v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] profesionálů, byl také úspěšným trenérem tance, který měl úspěchy se svými svěřenci v reprezentaci, mohl některé páry odmítat a vybírat si, mohl radit i ostatním trenérům, vedl ostatní k férovému jednání, byl velice pyšný na to, co v tanečním sportu dosáhl, a byl šťastný a najednou se mu ze dne na den otočil svět, o vše přišel a nikdo se ho nezastal. Lidé se o tom dozvěděli v médiích, okolí jej s tím stále konfrontuje a ani po skončení trestního stíhání toto neskončilo, svěřenci již žalobce jako trenéra nevyhledávají jako dříve a není mu ani nabízena spolupráce ve vedení svazu tanečního sportu. Žalobci v současnosti dává částečně práci jeho bývalá taneční partnerka, z trénovaných párů se mu do týmu vrátil pouze 1, částečně pomáhá s papírováním v tanečním klubu. Žalobce zkusil také dělat porotce na mistrovství republiky, ale i tam byl znovu konfrontován s proběhlým trestním stíháním ze strany jednoho porotce, a to i přes to, že žalobce se sám vypracoval a vybudoval si jméno v tanečním sportu, dostal se na nejvyšší pozice na světě v daném odvětví a byl velice úspěšným trenérem. Před trestním stíháním žalobce učil 8 až 12 hodin denně, z důvodu trestního stíhání jeho trenérská činnost nejprve úplně ustala, žalobce nebyl schopen se k výkonu povolání vrátit, následně během trestního stíhání se postupně snažil k trenérství vracet a nyní učí většinou dvě až tři hodiny denně, výjimečně osm hodin denně. Taneční sport je malý, působí v něm hodně trenérů a páry se k někomu, kdo má škraloup na pověsti jako žalobce, již nevrátí. V důsledku poklesu finančních příjmů si žalobce půjčoval peníze od táty. Rovněž rodina žalobce jeho trestní stíhání vnímala úkorně, zejména matka a bratr. Jediný, kdo věřil v nevinu žalobce, byla jeho přítelkyně, nyní již manželka, která při něm celou dobu stála, byla jeho oporou. Žalobce nyní se ženou uvažují o založení rodiny, žalobce však neví, co by dětem řekl, až by si na internetu vyhledali jeho trestní stíhání nebo se o něm dozvěděli ve škole. Od žalobce se odvrátili také kamarádi, ani kadeřnice jej nechtěla vzít a ostříhat. V roce 2010 žalobce kandidoval do poslanecké sněmovny, nyní si neumí představit, že by po trestním stíhání mohl působit v politice. Rovněž je pro něho těžké jít znovu učit tanec, žalobce má obavy z reakcí lidí a z doteků při výuce, snaží se ale znovu trénovat všechny věkové kategorie. K dalším zdravotním dopadům bylo zjištěno, že žalobce trpí nespavostí a bolestmi hlavy, v důsledku kterých např. špatně vidí, úzkostnými stavy. Sám žalobce dává uvedené projevy do souvislosti hlavně s psychickou stránkou.

41. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že svědkyně poznala žalobce cca před 6 lety, kdy začal trénovat její dítě, následně se na ni žalobce cca v roce 2019 obrátil kvůli jejímu zaměstnání psychiatrické sestry s tím, že má psychické problémy a zdráhá se obrátit na cizí lidi či lékaře v regionu, kde jej všichni znají, s žádostí o pomoc. V současné době jsou žalobce a svědkyně přátelé. Po seznámení se se situací žalobce mu svědkyně z důvodu závažnosti stavu žalobce navrhla jako řešení jeho situace návštěvu ambulantního psychiatra, kam jej doprovodila jako klienta ústavu [anonymizována tři slova], což je organizace podporující lidi s duševním onemocněním v terénu. Žalobce trpěl dlouhodobou spánkovou deprivací, výkyvy váhy a únavou, bušením srdce, třesem rukou, těžkou frustrací a byl depresivně laděný. Žalobce nebyl schopen pracovat v regionu, stranil se sociálního prostředí, styděl se, trpěl vztahovými problémy v intimní oblasti a musel snášet různé poznámky okolí i tanečních kolegů a vyhazovaní z tanečních akcí a soustředění a odliv tanečních párů, což vnímal velmi bolestivě. Žalobce cítil také odpovědnost za svou taneční kolegyni, která trpěla spolu s ním, a obavy z nedostatku financí, musel si půjčovat peníze i od svých rodičů. Trestní stíhání žalobce vnímal jako nespravedlnost, jako něco, co se ho extrémně dotklo a narušilo jeho veškeré plány na budoucnost, vzalo mu to roky života. Svědkyně jako rodič svěřence žalobce byla přítomna tomu, jak se v šatnách probíralo trestní stíhání žalobce, žalobce byl v tanečním sportu stigmatizován. Někteří rodiče to bagatelizovali s tím, že je to asi běžné v tanečním sportu, že se to asi děje a jiní z toho byli lehce zděšení. Svědkyně osobně o žalobci jako trenérovi žádné pochybnosti neměla. Současný zdravotní stav žalobce svědkyně hodnotí za stále vážný, kdy žalobci byla doporučena hospitalizace a terapeutické způsoby řešení namísto užívání medikace z důvodu snahy žalobce založit rodinu.

42. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že svědkyně zná žalobce přes 20 let, byli tanečními partnery, úspěšnými [anonymizována dvě slova], převzali taneční klub v [obec] a nyní jsou pracovní kolegové a přátelé. Svědkyně je předsedou tanečního klubu [anonymizováno] [obec], kde žalobce jako trenér působí. Před zahájením trestního stíhání žalobce byli oba velmi pracovně vytížení, trénovali až 10 hodin denně včetně víkendů, lekce měli plné, vedli tréninky také v jiných klubech a soustředili se na dětské a mládežnické lekce, což je složitější než trénovat dospělé, neboť se musí stále jednat s rodiči a tanečníci se nerozhodují sami. Odměna za 1 lekci činila v případě žalobce částku 600 Kč. Po zahájení trestního stíhání velmi rychle opadla poptávka po lekcích žalobce, kdy za juniorské mládežnické páry rozhodovali jejich rodiče, kteří s ním nechtěli spolupracovat již, svědkyně proto žalobci přenechala alespoň část svých lekcí. Žalobce i svědkyně celý život provozují tanec, mají ho rádi a mnohé mu obětovali, žalobce ale nyní trpí obavou z výuky a nedůvěrou z lidí, a to býval veselý a otevřený člověk. V současnosti žalobce v klubu trénuje, ale má minimum lekcí, naplní jen dva dny, je při tréninku zdrženlivý a nemá takovou energii. Svědkyně žalobci absolutně profesně důvěřuje, byla svědkem jeho lekcí, trestní stíhání žalobce je ovlivnilo oba, musí nyní bojovat s okolím o své jméno, ke kterému patří reprezentační úspěchy, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], tohoto nikdo jiný v [anonymizováno] nedosáhl. Svědkyně spolu s žalobcem byli na vrcholu daného sportu. Všech titulů dosáhli před trestním stíháním žalobce, po jeho zahájení se již soutěží neúčastnili. Žalobce měl také trenérské úspěchy, kdy dovedl k titulu několik mistrů republiky, jezdil do zahraničí, měl výbornou pověst, byl velice profesionální, byl vzorem pro ostatní trenéry, věnoval tomu mnohem více než svědkyně, práce i sebevzdělávání se mu zúročovaly. Vedoucí klubů, kam jezdili, však jakmile to celé s žalobcem začalo, chtěli jejich spolupráce ukončit a párům doporučili, aby je trénoval někdo jiný. Nejprve se to dotklo žalobce a poté i svědkyně, odliv klientů byl obrovský, poškodilo to i [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Svědkyně musela často vysvětlovat situaci a obhajovat jejich práci, vše se rychle rozkřiklo. Po skončení trestního stíhání žalobce se k němu jako k trenérovi vrátil pouze 1 člověk, taneční sport na žalobce stále reaguje negativně, dříve žalobce se svědkyní dělali porotce na soutěžích, téměř vždy jezdili spolu, nyní si pořadatelé zvou pouze svědkyni a žalobce odmítají, žalobce přišel i o tento příjem, není nikde žádaný a z úplného vrcholu spadl až dolů. [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [obec] dříve žalobce jezdil trénovat zhruba jednou týdně, nyní už spolupráce neprobíhá kvůli celé situaci, také kurz [anonymizována dvě slova] ženy byl oblíbený a naplněný, probíhal 1x týdně, spolupráce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kam žalobce jezdil i 2x týdně, byla ze strany klubu ukončena z důvodu obavy o poškození jejich jména. V současné době je cena lekce u nejlepšího trenéra cca 1 500 Kč za lekci, cena za lekci žalobce a svědkyně se zastavila na 500 Kč kvůli poškození pověsti, neustále jsou se stíháním spojováni.

43. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Soud blíže nehodnotil důkazy duplicitní k provedenému dokazování výslechem žalobce (žádost o odškodnění duševních útrap a ztížení společenského uplatnění podepsaná žalobcem, nedatovaná) a týkající se nároku na náhradu škody za náklady na obhajobu (vyúčtování nákladů ze dne [datum] včetně příloh), neboť v této části bylo řízení pro plnění žalované zastaveno. Soud neprovedl důkaz výslechem svědků [jméno] [příjmení] (k účasti na [anonymizována čtyři slova]) a [jméno] [celé jméno žalobce] (k finanční výpomoci žalobci po dobu trestního stíhání), neboť žalobce již na jejich provedení netrval.

44. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

45. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

46. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

47. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 5 960 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná žalobci již poskytla finanční zadostiučinění v částce 40 000 Kč, o kterou bylo řízení částečně zastaveno, a vydala omluvu (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

48. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk, žalovaná existenci odpovědnostního titulu ostatně ani nesporovala, když sama žalobci částečně plnila.

49. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 4. 11. 2016, [číslo jednací] pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1,2 trestního zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], který změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. 11. 2019, č.j. [číslo jednací], a žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu z důvodu, že označený skutek není trestným činem, obžaloby z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, pravomocně zprostil.

50. Pro úplnost soud uvádí, že v rozsahu skutku 1, v němž byl po překvalifikaci na místo pohlavního zneužití spatřován přečin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, bylo trestní stíhání usnesením ze dne 25. 4. 2019, č.j. [číslo jednací] zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání. Toto rozhodnutí však ve smyslu § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk právo na náhradu škody nezakládá.

51. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

52. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

53. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

54. Žalobce byl stíhán pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku, který byl následně překvalifikován na přečin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, v tomto rozsahu však bylo řízení zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání a nikoliv z důvodu zproštění obžaloby, proto je rozhodné stíhání pro druhý skutek - přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, jehož obžaloby byl žalobce následně zproštěn. Tato trestná činnost vyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení oproti například majetkové trestné činnosti a obžalovaného stigmatizuje. Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody v rozmezí 6 měsíců až 5 let (trestný čin proti rodině a dětem). Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

55. Soud však nepřehlédl, že žalobce nebyl zproštěn z nejpříznivějšího možného důvodu podle § 226 písm. a) trestního řádu, tedy že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byla podána obžaloba, což dává poškozenému zcela za pravdu, že se ničím (ani morálně) neprovinil, a jsou to okolnosti, které hovoří ve prospěch vyšší formy zadostiučinění. Žalobce byl obžaloby zproštěn z důvodu podle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy z důvodu, že označený skutek není trestným činem, neboť nedošlo k přímému ohrožení výchovy nezletilých dětí, když poškození nepropadli zahálčivému či nemravnému životu. K zákonnému důvodu zproštění obžaloby je nutné rovněž přihlédnout, žalovaná na tyto okolnosti snižující zadostiučinění v řízení upozornila. Soud konstatuje, že se nestává příliš často, aby trestní soud ve zprošťujícím rozsudku vyslovil morální odsudek nad jednáním obviněného, když tento soud uvedl, že žalobce se zachoval vůči nezletilým poškozeným do jisté míry nevhodně, což je pro odškodňovací řízení důležitým signálem pro stanovení formy a výše zadostiučinění. Ohledně detailů chování žalobce a komunikace s nezletilými svěřenkyněmi soud odkazuje na shora uvedená zjištění z trestního spisu, zejména obžalobu a tři rozsudky soudu prvního stupně, které byly vydány po provedeném dokazování, jímž bylo zjištěno, že skutek se stal. Tyto specifické okolnosti případu soud nemohl pominout a zadostiučinění z tohoto důvodu snížil.

56. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

57. Trestní stíhání se ve vztahu k žalobci vedlo dobu 3 let a 3 měsíců (od zahájení trestního stíhání do nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku), což je doba s ohledem na průběh trestního řízení, kdy žalobce byl nejprve 3x nepravomocně uznán vinným a po 2 zrušujících rozhodnutích odvolacího soudu byl odvolacím soudem napotřetí obžaloby zproštěn, nepřiměřená, účinky trestního stíhání působily na žalobce po dlouhou dobu a zasahovaly do jeho osobnostní sféry. Soud toto kritérium rovněž zohlednil tím, že jej posoudil v rámci posuzovaných případů, konkrétně vycházel z judikatury, v níž došlo k trestním stíháním obdobně dlouhým.

58. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

59. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

60. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

61. Žalobce tvrdil, že bylo zasaženo do jeho práva na dobré jméno, na profesní život a do zdraví. V rámci profesního života se jednalo o zhoršení vztahů s klienty a s lidmi působícími v tanečním sportu, kdy se jménem trestně stíhaného žalobce nechtěl být nikdo spojován. Informace o trestním stíhání žalobce se v jeho okolí ihned rozšířila, média o této skutečnosti hojně informovala. Z uvedeného důvodu došlo rovněž k propadům příjmů žalobce, který se živil zejména jako trenér tance a který je řešil za pomoci svých rodičů. Pověst žalobce jako profesionálního tanečníka a trenéra byla nenávratně poškozena, žalobce byl velmi žádaným trenérem a nyní již není nikým oslovován, a to je jediným mistrem [příjmení] v [anonymizována čtyři slova]. V důsledku medializace kauzy žalobce přišel o své postavení, které celý život budoval, a bál se i vycházet z domu, neboť na něj společnost hleděla jako na již odsouzeného. Ani po skončení trestního stíhání není žalobce schopen se vrátit do běžného a pracovního života, prožité trestní stíhání žalobce i nyní omezuje ve výkonu trenérské činnosti, jelikož má obavy z jakýchkoliv doteků ke klientům v rámci výuky. Co se týká zdravotních dopadů, žalobce čelil dlouhodobé psychické zátěži, trpěl bolestí hlavy a fyzickou slabostí, v důsledku trestního stíhání se u něj rozvinula posttraumatická stresová porucha.

62. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za zjištěné, že bezúhonný žalobce byl v důsledku trestního stíhání zasažen na svém profesním životě, pověsti a soukromí v tom směru, že žalobce trestní stíhání vnímal velmi citlivě, nemohl se s ním smířit a úkony trestního řízení, které musel strpět, se jej dotýkaly. Žalobce trpěl pocitem nejistoty, studem a nespravedlnosti, nevěděl, jak s danou situací naložit. Žalobce do doby trestního stíhání působil jako trenér tance a profesionální tanečník, který dosáhl na nejvyšší pozice na světě v daném odvětví a který trénoval úspěšné reprezentanty ČR. Žalobce byl žádaný, svou kariéru budoval po celý život, cítil se šťastný a najednou o vše přišel. Nikdo již žalobce jako trenéra nevyhledává, nikdo mu nenabízí spolupráce jako dřív. Ani po skončení trestního stíhání se žalobce na svou profesní pozici nevrátil, vybudované jméno v tanečním sportu ztratil. Před trestním stíháním žalobce učil 8 až 12 hodin denně, v průběhu trestního stíhání jeho trenérská činnost úplně ustala, žalobce se nemohl soustředit na práci a nyní žalobce učí většinou 2 – 3 hodiny denně, stále se však bojí reakcí lidí a doteků při výuce. Finanční propady žalobce řešil půjčkami od táty. V důsledku šíření informací o trestním stíhání v médiích byl žalobce vystaven konfrontacím z okolí a rodiny. Šířením informací o trestním stíhání žalobce v médiích, v tanečním sportu a obci došlo rovněž k zásahu do dobrého jména žalobce. Manželka žalobce po celou dobu stála na jeho straně a věřila v jeho nevinu. Trestní stíhání zdravotní stav žalobce ovlivnilo zejména po psychické stránce, žalobce špatně spal, trpěl bolestmi hlavy a úzkostnými stavy.

63. Z výslechů svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] má soud za zjištěné dopady trestního stíhání do soukromého života žalobce, kdy tento trpěl spánkovou deprivací, výkyvy váhy a únavou, bušením srdce, třesem rukou, těžkou frustrací a depresivními náladami, pročež navštěvoval ambulantního psychiatra. Žalobce se začal stranit sociálního prostředí, bolestivě vnímal ztrátu své pověsti v tanečním sportu. Trestní stíhání žalobce vnímal jako nespravedlnost, narušilo mu jeho životní plány a stigmatizovalo jej v profesi. Dále má soud za zjištěné dopady do profesní sféry a dobrého jména žalobce, kdy žalobce trénoval zejména juniorské páry, byl vyhledáván pro svou výbornou pověst a profesionalitu a pro své taneční úspěchy, kterých nikdo jiný v ČR nedosáhl, a po zahájení trestního stíhání žalobce ze strany rodičů svěřenců a majitelů klubů zcela opadl zájem o jeho služby. Žalobce byl před zahájením trestního stíhání velmi pracovně vytížen, dosahoval úspěchů jako tanečník i jako trenér, účastnil se soutěží jako porotce a byl na vrcholu. Po proběhlém trestním stíhání se žalobce uzavřel, trpí obavou z výuky, nedůvěrou v lidi, tanečním sport na jeho osobu stále reaguje negativně, proto žalobce vede minimum lekcí a přišel o své příjmy. Poškození pověsti žalobce mělo vliv také na jeho taneční partnerku a [anonymizována tři slova] [obec].

64. Z listinných důkazů, zejména lékařských zpráv, dokladů o psychoterapii a znaleckého posudku, a výslechu znalce [celé jméno znalce] má soud za zjištěný zdravotní stav žalobce. Žalobce v průběhu trestního stíhání trpěl velkým stresem a psychickou nepohodou byl mu diagnostikován těžší stupeň posttraumatické stresové poruchy, kdy za jedinou příčinu jejího vzniku lze označit trestní stíhání žalobce. Do doby trestního stíhání žalobce žádnými psychickými obtížemi netrpěl, v průběhu trestního stíhání se jeho psychický stav zhoršoval, kdy nejprve žalobce očekával, že se věc brzy vyřeší, postupně těžce nesl, jak se jeho život změnil. Žalobce se začal stranit lidí, bál se pracovat. Zdravotní stav žalobce se nezlepšil ani po skončení trestního stíhání.

65. Škoda na zdraví ve formě diagnostikovatelného poškození zdraví je však samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, č. j. 30 Cdo 2888/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2022 č. j. 30 Cdo 503/2022-183). Žalobce při jednání dne [datum] uvedl, že takový samostatný nárok neuplatňuje. Diagnostikování závažného psychického onemocnění žalobce tak není správné zohledňovat ani jako okolnost zvyšující nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. Soud proto vzal v potaz pouze to, že zdravotní problémy, kterými žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání, újmu z nezákonného trestního stíhání provázely. Jinak totiž samozřejmě prožívá nezákonné trestní stíhání osoba dalšími problémy nezatížená, hůře osoba, která ve svém životě musí potýkat řešit celou řadu dalších záležitostí, kdy každá další starost danou osobu vyčerpává více.

66. Soud dále má za prokázanou obecnou medializaci kauzy, nezjistil však excesivní medializaci, která by byla přičitatelná státu v tom směru, že by se orgány činné v trestním řízení negativně vyjádřily či daly podnět k medializaci obecné jiným nevhodným způsobem. Žalobce k medializaci přičitatelné státu ani po výzvě soudu ve smyslu § 118 a odst. 1, 3 při jednání ze dne [datum] svá tvrzení a další důkazní návrhy v tomto směru nedoplnil. Soud provedl dokazování články označenými žalobcem k prokázání toho, že medializace trestního řízení je přímo přičitatelná státu. Soud z těchto článků však nezjistil, že by se orgány činné v trestním řízení vyjadřovaly k trestnímu stíhání žalobce excesivně, tj. že by např. porušily presumpci neviny či trestní řád, nebo svých chováním samotnou medializaci nějak iniciovaly. V předmětných článcích média obecně informují o průběhu konkrétního prověřování a jednání a poté o povaze celého řízení a jeho předmětu. Samotná medializace je pak důsledkem veřejnosti trestního stíhání, a pokud jde o fázi přípravného řízení, pak nebylo prokázáno, že informace, které měly média k dispozici, by pocházely od orgánů činných v trestním řízení či z jiných důvodů/zdrojů přičitatelných státu. Soud tak s odkazem na judikované závěry uzavírá, že medializace je v tomto případě prostým důsledkem veřejnosti trestního řízení a dále že ani v raných fázích trestního řízení se orgány činné se v trestním řízení nepodílely na iniciaci této medializace, ani se ve vztahu k žalobci v rámci medializace negativně nevyjadřovaly a ani neporušily zásadu presumpce neviny (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011) – tedy má soud za to, že medializací vyvolané následky v osobnostní sféře žalobce nejsou v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem (nezákonné rozhodnutí) a nelze tyto přičítat žalované. Pokud pak má žalobce výhrady proti tomu, jak média o této kauze informovala, je třeba se bránit přímo proti těmto médiím a nelze toto suplovat požadavky vnášenými vůči státu.

67. V řízení nebyly prokázány žádné zásahy trestního řízení ve sféře rodinné, ani ekonomické. Žalobce sice tvrdil, že v souvislosti s trestním stíháním došlo na jeho straně ke vzniku ušlého zisku, tento nárok však soud nemá za prokázaný, k čemuž se podrobně vyjádří níže v rámci posouzení tohoto samostatného nároku žalobce. Soud zohlednil i skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou.

68. Pro dlouhodobé zásahy do osobnostní sféry žalobce v oblasti profesního života, dobrého jména a soukromého života soud uzavírá, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční.

69. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 70. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č.j. 68 Co 413/2020-1098. V uvedeném případě byl poškozený odškodněn částkou 350 000 Kč, poškozený byl stíhán pro trestný čin nakládání s dětskou pornografií, hrozil mu trest odnětí svobody na dva roky a vysoké společenské odsouzení. Trestní stíhání trvalo 4 roky a 2 měsíce, bylo zahájeno jako další v pořadí, kdy již proti žalobci probíhalo jiné trestní stíhání. Byly prokázány rodinné zásahy, kdy došlo k rozpadu partnerského soužití a k zásahu do vztahu s dcerou, přátele se začali poškozeného stranit, dále byly prokázány profesní zásahy do dobré pověsti, kdy ze strany obchodních partnerů docházelo k ukončování spolupráce v důsledku trestního řízení, a vliv na psychický stav. Poškozený změnil své chování, stal se opatrnějším a uzavřenějším komunikaci s okolím, věc byla rozsáhle medializována, ale medializace není přičitatelná státu. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, změnou chování, psychickými problémy a profesními dopady na pověst, která bude v obou případech obtížně obnovitelná, intenzita dopadů byla v obou případech prohloubena medializací. Případ žalobce je méně závažný délkou (cca o 1 rok), u žalobce nebyly zjištěny rodinné dopady, ale objevují se u něj specifické okolnosti snižující zadostiučinění (nevhodné chování k poškozeným), a proto se soudu jeví jako adekvátní, aby se žalobci dostalo zadostiučinění cca polovičního než ve srovnávaném případu, čemuž odpovídá částka 175 000 Kč.

71. Dále soud vyšel z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2017, č.j. 16 Co 33/2017-63. V uvedeném případě byl bezúhonný poškozený odškodněn částkou 150 000 Kč, poškozený ztratil rodinu, přátele a známé, když byl obviněn z obtěžování manželčiných vnuček, hrozil mu trest odnětí svobody v délce až deseti let, byl beznadějný a frustrovaný, společenské a rodinné vazby byly přetrhány. Trestní stíhání trvalo jeden rok. Případ žalobce je srovnatelný negativními pocity, omezením sociálního kontaktu a povahou obvinění, kdy poškozené osoby měly být nezletilé. Případ žalobce je závažnější délkou (3x) a závažnými profesními dopady, intenzita dopadů byla prohloubena medializací a méně závažný hrozícím trestem. U žalobce se objevují specifické okolnosti snižující zadostiučinění (nevhodné chování k poškozeným), obecně byl jeho případ závažnější, a proto se soudu jeví jako adekvátní, aby se žalobci dostalo zadostiučinění lehce vyššího než ve srovnávaném případu, čemuž odpovídá částka 175 000 Kč.

72. Dále soud vyšel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 106/2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, č.j. 39 Co 166/2021-289. V uvedeném případě bylo bezúhonnému poškozenému soudem prvního stupně přiznáno finanční odškodnění ve výši 80 000 Kč, odvolacím soudem bylo rozhodnutí změněno tak, že se finanční odškodnění nepřiznává. Poškozený byl stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění, hrozil mu trest odnětí svobody v délce až deseti let, došlo ke vzniku vážnější újmy s ohledem na zásahy do psychicky, dobrého jména a osobního života, které byly zdůrazněny medializací nepřičitatelnou státu a poškozením dobré reputace v zaměstnání [anonymizováno] [část obce]. Poškozený stíhán i vazebně, jeho chování se změnilo a byl uzavřenější v důsledku trestního stíhání, nemohl spát, rodina poškozeného podporovala, trestní stíhání trvalo 1 rok a 1 měsíc, poškozený byl zproštěn se závěrem, že se skutek stal, ale není trestným činem. Trestní soud dále zhodnotil, že se poškozený choval amorálně a necitlivě, když vědom si toho, že jej poškozená stále milovala a dělala si naděje na společný život, přivedl kamaráda a přemlouváním přiměl poškozenou k sexu ve třech, který nejprve odmítala, což vyústilo v traumatický zážitek poškozené. Zároveň poškozený po dobu trestního stíhání navázal nový partnerský vztah, vztahy s přáteli stíháním neutrpěly, dostačujícím odškodněním proto bylo shledáno konstatování porušení práva a vydaná omluva. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, změnou chování a psychickými problémy, intenzita dopadů byla v obou případech prohloubena medializací. Případ žalobce je závažnější délkou (3x), většími profesními dopady a větším poškozením dobrého jména a pověsti žalobce, které přetrvávají i po skončení trestního stíhání, a méně závažný hrozícím trestem. U žalobce stejně jako u tamního poškozeného se objevují specifické okolnosti snižující zadostiučinění (nevhodné chování k poškozeným), avšak menší intenzity. Porovnáním s tímto případem (zejména z důvodu délky, intenzity zásahů a poškození pověsti žalobce) dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění finanční, které bude dosahovat výše 175 000 Kč.

73. Pokud jde o další argumentaci žalobce, lze žalobci přisvědčit, že každý člověk má jen jednu pověst, která je obecně v důsledku každého trestního stíhání zasažena a jejíž obnovení není snadné. Žalovaná neodpovídá za chování blíže neurčených osob jako svobodně uvažujících, které se k žalobci měli chovat s despektem a nerespektovat presumpci neviny. Žalovaná odpovídá„ jen“ za poškození pověsti žalobce, tedy narušení jeho morální sféry. Pokud jde o různé přístupy k stanovení výše nemajetkové újmy v českém právním řádu, soud se v daném případě snažil dostát požadavkům aktuální judikatury k nezákonnému trestnímu stíhání. Metodika Nejvyššího soudu k stanovení nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení se v případě odškodnění nezákonného trestního stíhání neužije. I v tomto srovnání se však jeví odškodnění žalobce jako štědré (nemajetková újma z nepřiměřené délky si je podobná s újmou z nezákonného stíhání tím, že při obou újmách je brána v potaz délka řízení). Pokud jde o výši zadostiučinění přiznávaných za nemajetkové újmy v rámci ochrany osobnosti, zde je nutné zdůraznit, že odčinění nemajetkové újmy dle OdpŠk nemá sankční charakter, nemá poškozenému sloužit k pořízení rodinného domu či automobilu. Cílem zadostiučinění dle OdpŠk je jen újmu zmírnit a reparovat, nikoli odstrašovat škůdce jako tomu může být u sporů na ochranu osobnosti, kde může být z tohoto důvodu poskytnuto zadostiučinění vyšší za menší újmu. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání nezákonného stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení nezákonného trestního řízení v osobnostní rovině žalobce (osoby poškozené) negativní následky i po jeho skončení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). V daném případě by se konstatování porušení práva jevilo jako nedostačující i ve srovnání s podobnými případy, avšak specifické okolnosti případu soud nemohl pominout a zadostiučinění snížil.

74. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 175 000 Kč. Žalovaná žalobci poskytla pouze částku 40 000 Kč (o toto částečné plnění nebyla žaloba vzata zpět), proto žalobci náleží další částka 135 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky od 13. 2. 2021 do zaplacení a z částky 40 000 Kč za dobu od 13. 2. 2021 do 23. 6. 2021, neboť žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodný zamítl včetně nedůvodného zákonného úroku z prodlení (výrok II.).

75. Žalobce se dále domáhal náhrady majetkové škody v podobě úroku z prodlení z částky 86 510,80 Kč od 13. 2. 2021 do 23. 6. 2021 do zaplacení. Jedná se o příslušenství vzniklé z nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu žalobce v trestním řízení.

76. Co se týká existence odpovědnostního titulu, soud shledal splnění tohoto předpokladu a odkazuje na odůvodnění uvedené v odst. 48 a 49. Žalovaná ostatně tento nárok ve svém stanovisku po podání žaloby v uvedeném rozsahu uznala a žalobci plnila dne 23. 6. 2021, soud má proto nárok za důvodný právě z důvodu dobrovolného plnění žalovanou, jímž tento nárok uznala. Den plnění účastníci učinili nesporným.

77. Příčinná souvislost nároku žalobce s odpovědnostním titulem je zřejmá a nebyla zpochybňována, když žalovaná rovněž výslovně ve svém vyjádření uvedla, že plní právě v souvislosti s předmětným trestním řízením a náklady v něm vynaloženými na odstranění nezákonného rozhodnutí citovaného výše.

78. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu škody uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobce svůj nárok na náhradu škody uplatnil u žalované dne 12. 8. 2020, šestiměsíční lhůta uplynula dne 12. 2. 2021 (§ 605 odst. 2 o.z.), a ode dne následujícího (13. 2. 2021) je žalovaná proto až do data úhrady, k čemuž došlo dne 23. 6. 2021, v prodlení. Žalobci proto žalobci náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uhrazené částky od 13. 2. 2021 do 23. 6. 2021 (výrok III.).

79. Žalobce se dále domáhal náhrady majetkové škody v částce 12 100 Kč s příslušenstvím, která má představovat náklady vzniklé z důvodu medializace nedůvodného trestního stíhání a řešení souvisejícího zásahu do osobnostních práv žalobce, kdy právní zástupce žalobce dne 9. 4. 2020 vypracoval dvě žádosti o zveřejnění dodatečného sdělení o zproštění žalobce obžaloby společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] a právní analýzu možnosti výmazu digitální stopy související s trestním stíháním žalobce.

80. Co se týká existence odpovědnostního titulu, soud shledal splnění tohoto předpokladu a odkazuje na odůvodnění uvedené v odst. 48 a 49. Žalovaná ostatně existenci odpovědnostního titulu ani nesporovala. Soud se dále zabýval tím, zda na straně žalobce došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním ke vzniku majetkové škody.

81. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného.

82. Protože zákon blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce opět vycházet z § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008).

83. Jde-li o vztah příčinné souvislosti, v konkrétní věci nemusí být vždy postaveno najisto, že škodu mohla způsobit pouze jediná příčina, nýbrž v daném případě mohlo jít i jen o jednu z příčin, která se podílela na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde - musí se však jednat o příčinu podstatnou (obecně k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 25 Cdo 267/2005, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (tzv. řetězec), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku.

84. Soud přisvědčil argumentaci žalované o tom, že v daném případě absentuje příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou.

85. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo ke dni 18. 2. 2020 a že právní zástupce žalobci vyfakturoval za poskytnuté právní služby částku 12 100 Kč. Realizaci úkonů učinila žalovaná nespornou. Žalobce tak požaduje náhradu škody za úkony právní služby, které měl právní zástupce realizovat až dne [datum] v souvislosti s uveřejněním dodatečné informace o zproštění obžaloby žalobce a výmazem digitální mediální stopy k osobě žalobce v souvislosti s jeho trestním stíháním. Lze přisvědčit tvrzení žalobce, že kdyby nebyl trestně stíhán, nedošlo by k medializaci jeho osoby. Jak již soud uvedl v odst. 66, tato medializace však není přičitatelná státu, a pokud má žalobce výhrady proti tomu, jak média o této kauze informovala, je třeba se bránit přímo proti těmto médiím a nelze toto suplovat požadavky vnášenými vůči státu.

86. Tyto náklady tak ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk nebyly žalobcem účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, nejsou s tímto rozhodnutím v příčinné souvislosti, když důvodem jejich vynaložení je informování o trestním stíhání ze strany médií, po kterých žalobce požaduje zveřejnění dodatečného sdělení ve smyslu tiskového zákona a výmaz digitální stopy, kterou zanechala k osobě žalobce v souvislosti s jeho trestním stíháním. Jedná se tak o nápravu stavu vyvolaného medializací a nikoliv o nápravu samotného trestního stíhání.

87. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud u tohoto nároku neshledal existenci příčinné souvislosti, která je základním předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu na straně žalované, proto žalobu zamítl (výrok IV.), aniž se blíže zabýval vznikem a výší tvrzené škody.

88. Žalobce se dále domáhal náhrady majetkové škody v částce 3 082 600 Kč s příslušenstvím, která má představovat ušlý zisk za období, kdy nemohl vykonávat povolání trenéra tance a kdy byly objednávky jeho služeb z důvodu trestního stíhání spolupracujícími kluby nebo klienty samotnými rušeny. Konkrétně je tvořen částkou 105 000 Kč, která představuje ušlý zisk z ukončené spolupráce s [jméno] studiem [obec], dále částkou 1 425 600 Kč z důvodu snížení tanečních hodin v klubu sportovního tance Swing [obec], dále částkou 364 000 Kč z důvodu ukončení kurzu Salsy pro ženy a částkou 1 188 000 Kč z důvodu ukončení trenérské spolupráce v tanečním klubu [příjmení] [jméno].

89. Co se týká existence odpovědnostního titulu, soud shledal splnění tohoto předpokladu a odkazuje na odůvodnění uvedené v odst. 48 a 49. Žalovaná ostatně existenci odpovědnostního titulu ani nesporovala. Soud se dále zabýval tím, zda na straně žalobce došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním ke vzniku majetkové škody.

90. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud opakovaně zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30Cdo 1635/2013).

91. Protože zákon blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008).

92. Soud přisvědčil argumentaci žalované o tom, že žalobcův nárok je nedůvodný. U nároku na ušlý zisk musí poškozený nejprve tvrdit a prokázat, že mu požadovaný zisk v příčinné souvislosti s trestním stíháním skutečně ušel, resp. že u něho nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh událostí očekávat, následně musí prokázat skutečnou výši. Žádnou fikci ani domněnku existence ušlého zisku zákon č. 82/1998 Sb. nestanoví.

93. Žalobce tvrdil, že na jeho straně došlo k ušlému zisku ve výši 3 082 600 Kč, ve vztahu k tomuto nároku však svoji povinnost tvrzení a důkazní povinnost nesplnil, a to i přes to, že byl ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván, aby popsaným způsobem doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy (jednání dne 13. 12. 2021, 9. 5. 2022), a že byl o následcích nesplnění výzev poučen. Žalobce se v rámci svých tvrzení omezil jen na velice stručné vyjádření, ve kterém opakovaně uvedl, že objednávky jeho trenérských služeb byly rušeny z důvodu jeho trestního stíhání a že požaduje ušlý zisk v částce 105 000 Kč, která představuje ušlý zisk z ukončené spolupráce s [jméno] studiem [obec], v částce 1 425 600 Kč z důvodu snížení tanečních hodin v klubu sportovního tance [anonymizováno] [obec], v částce 364 000 Kč z důvodu ukončení kurzu [anonymizováno 6 slov] 1 188 000 Kč z důvodu ukončení trenérské spolupráce v tanečním klubu [příjmení] [jméno]. Ve vztahu k výši ušlého zisku tak i po výzvě soudu a poučení absentují základní tvrzení k vymezení ušlého zisku, tj. o způsobu výpočtu, konkrétní tvrzení o výši měsíčních či ročních příjmů, ze kterých žalobce dospěl k žalované částce a kterých před zahájením trestního stíhání dosahoval, dále o výši předpokládaných příjmů a o výši přibližných nákladů potřebných k jejich dosažení, o konkrétních obdobích, za které žalobce ušlý zisk požaduje, o konkrétních zmařených příležitostech a o konkrétních zrušených objednávkách. Pouhý opakovaný odkaz žalobce na založená čestná prohlášení jeho osoby, [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nemůže nahradit povinnost žalobce dostatečně uvést žalobní tvrzení přímo v žalobě či jejím doplnění. Žalobce na uvedené v řízení zcela rezignoval.

94. Takové doplnění soud považuje za zcela nedostatečné, neboť nepřípustně přesouvá aktivitu ve věci zjištění žalobcem tvrzené ztráty na výdělku na soud. Pokud by soud aktivně za žalobce činil konkrétní zjištění a formuloval by tvrzení, neoprávněně by tímto postupem narušil rovnost účastníků, neboť by jednal ve prospěch žalobce, který je zatížen břemenem tvrzení a důkazním břemenem.

95. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení (viz § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil. Jak dovodila judikatura např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat. Zásada projednací nemůže být ve sporném řízení nahrazena zásadou vyšetřovací a soud zde není oprávněn vyhledávat za účastníka řízení důkazy svědčící v jeho prospěch a upřednostňovat tak jednu ze sporných stran (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2895/14, ze dne 30. 10. 2015, sp. zn. II. ÚS 1639/14, nebo ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3474/13). Obdobně Vrchní soud v Praze dovodil ve svém rozsudku ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014, že ve sporném řízení soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit; a dále v rozsudku ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 6 Cmo 280/2012, že účastník je nejprve povinen uvést skutečnosti, které mají být listinným důkazem prokázány; nepřichází v úvahu, aby předložené listiny nahradily jeho skutková tvrzení, procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními principy občanského sporného řízení. Oprávněnost tvrzení musí být postavena na jisto, nestačí připuštění možnosti či úvahy o pravděpodobnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007). Za ušlý zisk je považována pouze ta újma, jež poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodné události nedošlo k takovému rozmnožení jeho majetkových hodnot, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být poškozeným najisto postaveno, že nebýt škodní události, tak by se jeho majetkový stav zvýšil. Vymezení ušlého zisku pak musí být podloženo existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že škodní událost skutečně zasáhla do průběhu konkrétního děje vedoucího k určitému zisku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 5171/2008).

96. Nad to soud uvádí, že z provedeného dokazování má za prokázané pouze to, že žalobce by se v době trestního stíhání věnoval svému povolání trenéra tance a porotce, působil by v různých tanečních klubech a vedl by lekce v rozsahu 8 až 12 hodin denně včetně víkendů s cenou 1 lekce ve výši 600 Kč, a že z důvodu trestního stíhání byla pracovní činnost žalobce omezena a došlo k poklesu jeho příjmů, se kterým mu vypomáhali rodiče žalobce. Z období ledna 2016 až května 2016 žalobce doložil příjmy v celkové výši 62 000 Kč, z uvedeného izolovaného období však při absenci tvrzení rovněž nelze učinit žádný závěr ve vztahu k nároku na ušlý zisk v celkové výši 3 082 600 Kč. Z doložených listinných důkazů a provedených výslechů nevyplývá ani výše příjmů, jakých žalobce reálně před zahájením trestního stíhání dosahoval, ani náklady potřebné na dosažení těchto příjmů (nájemné za pronájem tanečního sálu, cestovní náklady spojené s vedením lekcí v jiných klubech apod.). Z daňových přiznání není ani možné dospět k tomu, jaké měl žalobce výdaje, když výdaje uplatňoval paušálně, což představuje daňovou pomůcku pro výpočet daně z příjmů, ale neodráží to skutečné náklady na dosažení zisku. Daňová přiznání žalobce doložil pouze za období, kdy probíhalo trestní stíhání, a nikoliv za období předcházející trestnímu stíhání, ve kterém měl žalobce dosahovat zisků minimálně ve výši žalovaného nároku, nelze z nich bez dalšího vyvodit výši ušlého zisku. K prokázání obecného tvrzení o objednávkách ze strany spolupracujících klubů či klientů byly doloženy pouze čestná prohlášení a nikoliv objednávky samotné či nějaké jiné doklady prokazující obvyklou praxi subjektů při jejich pravidelné spolupráci a realizaci určitého počtu lekcí ze strany žalobce.

97. K argumentaci žalobce stran toho, že jeho nárok je dostatečně prokázán založenými čestnými prohlášeními, na což žalobce usuzuje z jemu známého případu [anonymizováno] [příjmení], které bylo přiznáno odškodnění ušlého zisku za obdobné důkazní situace, soud pouze ve stručnosti uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo poškozené přiznáno právo na náhradu ušlého zisku, a to na základě rozsáhlého dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků, nikoliv pouze na základě prohlášení zaměstnavatele poškozené o výpovědi pracovního poměru z důvodu jejího trestního stíhání, jak se mylně domnívá žalobce.

98. Žalobce tak přes poučení soudem nedostatečně uvedl rozhodné skutečnosti k vymezení ušlého zisku, tj. o svých příjmech, výdajích a výši ušlého zisku a o příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem, ani k nim nepředložil relevantní důkazy. Např. výše příjmů žalobce přitom je otázkou, která má podstatný vliv na výši tvrzené škody, soud se jí proto musel zabývat. Žalobce svou povinnost tvrzení a důkazní povinnost nesplnil, neunesl jim odpovídající břemena a nedal soudu možnost posoudit vznik a výši tvrzené škody. Za této situace soudu nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok V.).

99. Výrok VI. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 3 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen nepatrný neúspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení. V posuzovaném případě žalobce požadoval po žalované zaplacení 3 nároků. Ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním byl žalobce plně úspěšný a ohledně nároku na náhradu nákladů právního zastoupení byl žalobce úspěšný v rozsahu 86 510,80 Kč, když žalovaná po podání žaloby jako kompenzaci za vzniklou újmu uhradila žalobci částku 40 000 Kč, další odškodnění bylo žalobci přiznáno soudem a jako odškodnění majetkové škody uhradila částku 86 510,80 Kč (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), čímž procesně zavinila vedení řízení v tomto rozsahu. Ohledně zbylé části nároku na náhradu nákladů vynaložených za právní služby ve výši 12 100 Kč byl žalobce neúspěšný. Ohledně nároku na náhradu ušlého zisku v částce 3 082 600 Kč byla plně úspěšná žalovaná, když nárok žalobce byl zamítnut. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je pak třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „advokátní tarif“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce procesně zavinil vedení řízení co do tarifní hodnoty 3 094 700 Kč (tarifní hodnota odpovídající nepřiznanému odškodnění majetkové škody 3 082 600 + 12 100 Kč), a tedy z 95,8 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 136 510,80 Kč (tarifní hodnota určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč odpovídající odškodnění nemajetkové újmy + tarifní hodnota 86 510,80 Kč odpovídající náhradě majetkové škody), a tedy z 4,2 %. Proto soud uzavřel, že žalovaná měla ve věci jen nepatrný neúspěch a přiznal jí plnou náhradu nákladů řízení, která je představována ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. částkou 2 400 Kč za osm úkonů, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 22. 6. 2021 a 22. 6. 2022; příprava účasti na prvním jednání, účast na jednání dne 13. 12. 2021, 2. 2. 2022, 9. 5. 2022, 29. 6. 2022, 8. 7. 2022).

100. Podle § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; u žádného z účastníků tyto předpoklady splněny nejsou. Žalobce byl v řízení neúspěšný, proto jej soud zavázal k placení nákladů státu v celém rozsahu. Náklady státu jsou představovány uhrazeným znalečným a jejich výše bude specifikována v samostatném usnesení (ke dni vyhlášení rozhodnutí nebylo pravomocně rozhodnuto o všech položkách tvořících náklady státu).

101. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení