20 C 300/2013-479

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátu složeném z přísedících Mg. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a z předsedy senátu Mgr. Jiřího Petráška ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení odstupného ve výši 271 800 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 271 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 271 800 Kč od 11. 10. 2010 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 30. 9. 2013 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení odstupného v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru výpovědí ve výši 271 800 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že u žalované byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 31. 8. 1995 mezi žalobkyní a Místním úřadem [obec a číslo], se sídlem [adresa], (z něhož poté ze zákona přešla agenda na žalovanou), a to ode dne 1. 9. 1995 na pozici referent státních dávek. Žalobkyni byla od žalované dne 19. 7. 2010 doručena výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce, ze dne 28. 6. 2010, z důvodu dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti žalobkyně potvrzené v lékařském posudku vydaném dne 15. 6. 2010 zdravotním zařízením, které zajišťuje pro zaměstnance žalovaného závodní preventivní péči, a současně pro nemožnost žalované převést žalobkyni na jinou práci. Přípisem ze dne 27. 7. 2010 oznámila žalobkyně svůj nesouhlas s uplatněným výpovědním důvodem odkazujíc na obsah lékařského posudku, ze kterého vyplývá, že dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti byla zapříčiněna pracovním úrazem. S ohledem na tuto skutečnost je třeba aplikovat ust. § 52 písm. d) zákoníku práce v platném znění a nikoliv ust. § 52 písm. e) zákoníku práce v platném znění. Vzhledem k faktu, že žalobkyně dle lékařského posudku vydaného pracovněprávní péčí nesmí konat dosavadní práci pro pracovní úraz, žalobkyni přísluší při skončení pracovního poměru na základě rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) v souladu s ust. § 67 odst. 2 zákoníku práce odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. V přípisu ze dne 27. 7. 2010 požádala žalobkyně o vyplacení odstupného v zákonné výši v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru. Z důvodu odmítavého postoje žalované podala žalobkyně dne 29. 9. 2010 žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 20 C 237/2010 na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 19. 8. 2015 (č.l. 92), v němž uvedla, že navrhuje žalobu o vyplacení odstupného ve výši 271 800 Kč v plném rozsahu zamítnout jako nedůvodnou. K tomu uvedla, že v „ Lékařském posudku o zdravotní způsobilosti k práci“ ze dne 15. 6. 2010, vydaného Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], klinikou nemocí z povolání, je uveden posudkový závěr„ Pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost“. Z tohoto důvodu žalovaná jako důvod výpovědi uvedla § 52 písm. e) zákoníku práce, protože neměla možnost žalobkyni převést na jinou práci a ukončila s ní tak pracovní poměr výpovědí ze dne 28. 6. 2010. K pochybnostem o lékařském posudku z 15. 6. 2010 neměla důvod, žalobkyně byla před pracovním úrazem dlouhodobě v pracovní neschopnosti, stěžovala si na bolesti pohybového ústrojí. Nárok na výplatu odstupného ve výši 271 800 Kč považuje za neoprávněný, není zde žádný přímý důkaz o tom, že by pozbytí dlouhodobé pracovní způsobilosti bylo zapříčiněno pracovním úrazem.

3. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 13. 7. 2016, č.j. [číslo jednací], žalobu zcela zamítl s odůvodněním, že soudní řízení vedené rovněž u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka] skončilo pravomocným rozhodnutím soudu s tím, že výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e) zákoníku práce, kterou žalobkyně obdržela od žalované dne 19. 7. 2010, je neplatná. Žalobkyně od doby, kdy jí byla doručena výpověď z pracovního poměru, tj. od 19. 7. 2010 do současné doby, nesdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání (v řízení nebyl opak tvrzen, ani prokazován). Žalobkyně ani žalovaná netvrdily, ani neprokazovaly, že by se v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru písemně dohodly jinak, proto nastala fikce rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 30. 9. 2010, tj. uplynutím dvouměsíční výpovědní doby u neplatné výpovědi. Z ustanovení § 67 zákoníku práce nevyplývá, že by měl zaměstnanec právo na odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku v případě rozvázání pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. e) nebo dohodou, z týchž důvodů. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pro úplnost soud uvedl, že i kdyby byla žalobkyni dána výpověď dle § 52 písm. d) zákoníku práce a ta by v následném soudním řízení byla shledána neplatnou, avšak žalobkyně by netrvala na dalším zaměstnávání, pak by ani v tomto případě skončení pracovního poměru fikcí dohody žalobkyni nenáleželo odstupné, neboť k dohodě by nedošlo z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce, ale za splnění předpokladů, podle nichž nastala podle § 69 odst. 3 zákoníku práce její fikce.

4. Proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 7. 2016, č.j. [číslo jednací], podala žalobkyně odvolání. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č.j. [číslo jednací], zmiňovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 potvrdil, když rovněž vycházel z právního názoru, že pracovní poměr žalobkyně skončil u žalované na základě fikce dohody dle § 69 odst. 2 zákoníku práce ke dni 30. 9. 2010 a žalobkyni tak právo na odstupné nenáleží.

5. O dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, č.j. [číslo jednací], rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], tak, že oba výše uvedené rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 3 i Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Svoje rozhodnutí odůvodnil Nejvyšší soud tím, že nemůže-li pracovní poměr zaměstnance pokračovat, neboť tomu brání jeho zdravotní nezpůsobilost vykonávat sjednanou práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, a musí-li z těchto důvodů skončit, odpovídá smyslu a účelu ustanovení § 67 odst. 1 věty druhé zák. práce, aby zaměstnanci bylo poskytnuto odstupné, které je s těmito důvody zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance spojeno, aniž by bylo významné, že pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nebyl rozvázán platnou výpovědí danou zaměstnavatelem podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů, popřípadě výpovědí danou zaměstnancem podle ustanovení § 50 odst. 3 zák. práce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5825/2016), nýbrž na základě fikce dohody podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. práce. Skončil-li tedy pracovní poměr zaměstnance, se kterým zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) nebo e) zák. práce, jež byla soudem určena neplatnou, a který zaměstnavateli neoznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, fikcí dohody podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. práce a byly-li skutečným důvodem zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce (a tedy skutečným důvodem skončení pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele, který pro něj nemá jinou vhodnou práci) pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, přísluší zaměstnanci právo na odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku stejně jako v případě rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů, jestliže se zaměstnavatel – byly-li důvodem zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání – zcela nezprostil své odpovědnosti podle § 367 odst. 1 zák. práce. Při zkoumání, zda byl v době, kdy dal zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď podle ustanovení § 52 písm. d) nebo e) zák. práce, ve skutečnosti naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce spočívající v tom, že zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí (tedy zda byl skutečným důvodem zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí), soudy, správní úřady a jiné orgány vycházejí z lékařského posudku, vydaného zařízením závodní preventivní péče, a z rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, jen tehdy, mají-li všechny stanovené náležitosti a nevzniknou-li žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném řízení otázku, zda zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, zejména prostřednictvím odborných vyjádření orgánů veřejné moci, popřípadě znaleckých posudků (§ 127 odst. 1 o. s. ř.) Lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče o způsobilosti zaměstnance k práci není aktem, z něhož by byl soud při zjišťování, zda skutečným důvodem zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce byl pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, ve sporu o odstupné povinen vycházet. Zdravotní stav zaměstnance z hlediska jeho schopnosti dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí proto může být posouzen lékařem i jinak a není vyloučeno ani to, že – nebyl-li zařízením závodní preventivní péče lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance k práci vůbec vydán – bude pro účely zjištění důvodu rozvázání pracovního poměru zjišťován (zejména prostřednictvím odborných vyjádření orgánů veřejné moci, popřípadě znaleckých posudků) teprve v řízení o odstupné (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. 21 Cdo 983/2013). V projednávané věci žalovaná s ohledem na závěry lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 15. 6. 2010 vydaného Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], klinikou nemocí z povolání, doručila dne 19. 7. 2010 žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce z důvodu, že„ vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost“, a současně pro nemožnost žalované převést žalobkyni na jinou práci. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 9. 2015 č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016 č. j. [číslo jednací] bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne 28. 6. 2010, kterou žalobkyně obdržela od žalované dne 19. 7. 2010, je neplatná. Protože žalobkyně – jak bylo soudy zjištěno – neoznámila žalované, že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala, dospěly soudy ke správnému závěru, že pracovní poměr žalobkyně skončil fikcí dohody uplynutím výpovědní doby, tedy ke dni 30. 9. 2010 (§ 69 odst. 2 písm. a) zák. práce). Závěr, že žalobkyni odstupné nenáleží, neboť její pracovní poměr skončil na základě fikce dohody ke dni 30. 9. 2010, a že na tomto závěru nic nemění ani přesvědčení žalobkyně o„ skutečném“ důvodu, který měl vést ke skončení pracovního poměru, k němuž soudy dospěly, aniž by se zabývaly tím, zda byl skutečným důvodem zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu dosavadní práce pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, anebo zda žalobkyně pozbyla dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, který nebyl způsoben pracovním úrazem, onemocněním nemocí z povolání nebo ohrožením touto nemocí, však – jak vyplývá z výše uvedeného – nemůže (zatím) obstát.

6. Ve fázi před zrušením rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 7. 2016, č.j. [číslo jednací], provedl soud následující důkazy (odst. 7. – 20. tohoto rozsudku):

7. Z listiny označené jako pracovní smlouva ze dne 31. 8. 1995 (č.l. 6), soud zjistil, že byl mezi žalobkyní a Místním úřadem [obec a číslo], se sídlem [adresa] (z něhož poté ze zákona přešla agenda na žalovanou), založen pracovněprávní vztah žalobkyně ode dne 1. 9. 1995 na pozici referent státních dávek.

8. Z listiny označené jako výpověď z pracovního poměru ze dne 28. 6. 2010 č.j.: AAA- 2010 [číslo] (čl.7), soud zjistil, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce pro dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti s tím, že tato skutečnost vyplývá z lékařského posudku ze dne 15. 6. 2010 zpracovaného zdravotním zařízením, které zajišťuje pro zaměstnance žalovaného závodní preventivní péči. Žalovaná dále uvedla, že nemá možnost žalobkyni zaměstnávat na pozici specialista dávek státní sociální podpory, proto s ní musí rozvázat pracovní poměr s dvouměsíční výpovědní dobou.

9. Z listiny označené jako záznam o úrazu ze dne 20. 5. 2009 (č.l. 8-9), soud zjistil, že dne 14. 5. 2009 v 7,40 hod si měla žalobkyně na chodbě [anonymizováno] pracoviště [anonymizováno] způsobit zranění hlavy o vyvýšenou desku psacího stolu na chodbě a po odmítnutí přivolání rychlé zdravotní služby odejít s doprovodem k lékaři.

10. Z listin označených jako rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti A [číslo] díl III. a IV. (čl. 10 a 11) soud zjistil, že pracovní neschopnost žalobkyně započala dne 14. 5. 2009, práce schopná byla žalobkyně ode dne 7. 6. 2009, přičemž díl III. rozhodnutí byl vystaven dne 18. 5. 2009.

11. Z listiny označené jako vyjádření zaměstnankyně E. [celé jméno žalobkyně] k výpovědi z pracovního poměru ze dne 27.7.2010 (č.l.12) soud zjistil, že žalobkyně potvrdila, že obdržela dne 19. 7. 2010 písemnou výpověď z pracovního poměru pro dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti datovanou dne 28. 6. 2010 a vyjádřila svůj nesouhlas s výpovědním důvodem dle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce, který se nevztahuje na její případ, protože v předmětném lékařském posudku je uvedeno, že dlouhodobá ztráta způsobilosti žalobkyně byla zapříčiněna pracovním úrazem. Z tohoto důvodu měla žalovaná dát žalobkyni výpověď dle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce a žalobkyni má náležet odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

12. Z listiny označené jako lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 15. 6. 2010 (č.l.13) soud zjistil, že Všeobecná fakultní nemocnice v [obec], klinika nemocí z povolání, na základě vyšetření žalobkyně dne 14. 6. 2010 se vyjádřila, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.

13. Z listiny označené jako dopis MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 3. 8. 2010 (č.l.14-15) soud zjistil, že stanovisko Všeobecné fakultní nemocnice v [obec], kliniky nemocí z povolání, které provedlo vyšetření žalobkyně dne 14. 6. 2010, zůstává neměnné, jedná se u žalobkyně o stav, kdy pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.

14. Z listiny označené jako platový výměr žalobkyně ze dne 10. 6. 2009 (č.l. 16), soud zjistil, že žalobkyně byla zařazena do platové třídy 8 v platovém stupni 11 se základním platem 19.030 Kč hrubého měsíčně, osobní příplatek činil 3.620 Kč hrubého měsíčně, celkem žalobkyni od 1. 7. 2009 náležel plat ve výši 22.650 Kč hrubého měsíčně.

15. Z listiny označené jako mzdový list žalobkyně za rok 2008 (čl. 95), soud zjistil, že příjem žalobkyně za rok 2008 činil částku ve výši 176.662 Kč hrubého za rok 2008, přičemž dny nemocenské za období 1 - 5/ 2008 byly čerpány v rozsahu 96 dnů a v období 11 – 12/ 2008 v rozsahu 20 dnů.

16. Z listiny označené jako rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2015, č.j. [číslo jednací] (č.l. 77-84) soud zjistil, že Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30.10.2013, č.j. [číslo jednací] a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud ČR uvedl, že vzhledem k tomu, že z obsahu posudkového závěru lékařského posudku není jednoznačně patrno, co bylo příčinou dlouhodobé nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu dosavadní práce, není lékařský posudek způsobilým podkladem pro výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce.

17. Z listiny označené jako rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 9. 2015, č.j. [číslo jednací] (č.l. 139-146) soud zjistil, že zdejší soud rozhodl o žalobě žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí tak, že výpověď z pracovního poměru ze dne 28. 6. 2010 daná žalovanou žalobkyně, která jí byla doručena dne 19. 7. 2010, je neplatná.

18. Z listiny označené jako rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, č.j. [číslo jednací] (č.l. 147-150) soud zjistil, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dnem 7. 3. 2016.

19. Z listiny označené jako dopis žalované ze dne 11. 3. 2016 včetně doručenky (č.l. 156-157) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni o rozhodnutí odvolacího soudu a sdělila jí, že vzhledem k tomu, že nepotvrdila, zda má zájem i nadále pracovat u zaměstnavatele, platí dle ust. § 69 odst. 3 písm. a) zákoníku práce, že pracovní poměr žalobkyně skončil dohodou uplynutím výpovědní doby, tedy ke dni 30. 9. 2010. Současně vyzvala žalobkyni, aby se dostavila na pracoviště, aby mohl být uzavřen osobní spis. Výzva jí byla doručena dne 31. 3. 2016.

20. Z listiny označené jako odpověď žalobkyně na dopis ze dne 11.3.2016 (č.l. 158) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce se dotázala žalované, co znamená uzavření osobního spisu a uvedla, že podepíše jen dokumentaci, v níž bude uvedeno, že pracovní poměr skončil z důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. d) zákoníku práce.

21. Návrhy žalobkyně na provedení důkazu znaleckým posudkem MUDr. [anonymizováno]. [příjmení] (který se nachází ve spisu zdejšího soudu [spisová značka]), lékařskou zprávou MUDr. [příjmení] (č.l. 119), lékařskou zprávou MUDr. [anonymizováno] (č.l. 120) soud zamítl pro nadbytečnost. Stejně tak návrhy žalované na provedení výslechu svědků, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (č.l.104), soud zamítl pro nadbytečnost.

22. Ve fázi po zrušení rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 7. 2016, č.j. [číslo jednací], provedl soud následující důkazy (odst. 23. – 30. tohoto rozsudku):

23. Ze znaleckého posudku ze dne 6. 10. 2015 od doc. MUDr. [jméno] [příjmení] (č.l. 159), který byl vypracován pro účely soudního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro Prahu 3, soud zjistil, že dle znalce je podle výsledků provedených vyšetření vyloučeno, že by u žalobkyně došlo dne 14. 5. 2019 k nějakému závažnějšímu poranění krční páteře, než je její podvrtnutí a natažení. Vyloučen je zejména výhřez některé krční meziobratlové ploténky, zlomenina některého obratle (nebo jeho výstupku), luxace či subluxace některého obratle, olisteza a další poruchy zjistitelné objektivními morfologickými vyšetřeními. Při pracovním úrazu žalobkyně nastalém dne 14. 5. 2009 tak došlo u žalobkyně maximálně (nanejvýš) k lehkému otřesu mozku a k podvrtnutí a natažení krční páteře. Jiná poranění nepřipadají v úvahu. Z obecného i lékařského hlediska je vyloučeno připustit, že by podvrtnutí a natažení krční páteře mohlo u pacienta způsobit nějaké trvalé posudkově významné zdravotní změny. Má se tedy za to, že každé podvrtnutí a natažení krční páteře odezní po určité době bez zdravotních následků. Stěží tak lze připustit, že by toto zhoršení páteřních potíží způsobené pracovním úrazem nastalým dne 14. 5. 2009 mohlo u žalobkyně trvat déle než 10 týdnů (což je více než dvojnásobek průměrné doby trvání takto navozených páteřních potíží). Jestliže u žalobkyně od konce července 2009 i nadále přetrvávají potíže lokalizované do oblasti krční páteře nebo potíže, které mohou být z postižení krční páteře odvozovány, je nutné tyto zdravotní potíže vysvětlovat jiným způsobem, než jako důsledek úrazu, který dne 14. 5. 2009 způsobil podvrtnutí a natažení její krční páteře. U žalobkyně jsou veškeré její páteřní potíže snadno vysvětlitelné těžkými degenerativními změnami, jimiž je její páteř prokazatelně postižena. Jde o změny obecného charakteru a původu, které nelze dávat do žádné příčinné souvislosti s jejím pracovním úrazem utrpěným dne 14. 5. 2009. S ohledem na pokročilost objektivních degenerativních změn na krční páteři žalobkyně i s ohledem na to, jak dlouho se tyto patologické změny obvykle rozvíjejí (v řádu nejméně mnoha let nebo několika desítek let), je nutné konstatovat, že výraznými patologickým změnami krční páteře trpěla žalobkyně již dávno před datem 14. 5. 2009. Je možné předpokládat, že už před datem 14. 5. 2009 měla žalobkyně také výrazné potíže lokalizované do oblasti její krční páteře. Ani lehký otřes ani podvrtnutí a natažení krční páteře při pracovním úrazu dne 14. 5. 2009 však nemohly u žalobkyně zanechat žádné posudkově významné trvalé zdravotní následky. Jestli žalobkyně za cca 3 měsíce po tomto pracovním úrazu trpěla nebo stále ještě trpí nějakými zdravotními potížemi, nelze je dávat do příčinné souvislosti s jejím pracovním úrazem nastalým dne 14. 5. 2009 a je nutné vysvětlovat je obecnými neúrazovými okolnostmi a příčinami. Na dotazy soudu znalec odpověděl, že trvalá zdravotní nezpůsobilost žalobkyně k výkonu práce specialistky dávek sociální podpory, která u žalobkyně trvá od 24. 2. 2010, existuje u žalobkyně bez příčinné souvislosti s pracovním úrazem, který žalobkyně utrpěla dne 14. 5. 2009 při práci u žalované. Zdravotní nezpůsobilost žalobkyně k výkonu uvedené práce u žalované tak existuje bez příčinné souvislosti s pracovním úrazem, který žalobkyně utrpěla dne 14. 5. 2009 při práci u žalované. Žalobkyně trpěla nemocemi, které vedly k její zdravotní nezpůsobilosti pro výkon výše zmíněné práce pro žalovanou, již před datem 14. 5. 2009 a zdravotní následky pracovního úrazu utrpěného právě 14. 5. 2009 se na její zdravotní nezpůsobilosti k výkonu práce u žalované nepodílely.

24. Ze znaleckého posudku ze dne 19. 12. 2016 od MUDr. [příjmení] (č.l. 258), který byl vypracován na základě objednávky od právního zástupce žalobkyně, má soud za zjištěné, že znalec [příjmení] [příjmení] nesouhlasí se závěry znalce doc. [anonymizováno] (viz odst. výše tohoto rozsudku), že invalidita žalobkyně neměla vůbec žádnou souvislost s pracovním úrazem utrpěným žalobkyní dne 14. 5. 2009, když dle znalce [příjmení] [příjmení] vznikla invalidita žalobkyně na základě existujícího celkového chorobného stavu, na základě dlouhodobě nepříznivého stavu, který byl vyvolán pracovním úrazem a který byl důvodem trvání pracovní neschopnosti (dle znaleckého posudku od tohoto znalce z roku 2012 byl podíl úrazu žalobkyně na vzniku dlouhodobě pracovní neschopnosti maximálně 35 %). Není důležité, že následky pracovního úrazu tvořily posudkově méně významnou část chorobného stavu, ale úraz byl vyvolávající příčinou a následky úrazu se částečně podílely na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, který byl dále hodnocen při ukončení pracovní neschopnosti při vzniku invalidity. Proto nelze v žádném případě následky úrazu při posudkových hodnoceních zcela vyloučit. Naopak je nutné je hodnotit podle zdravotnické dokumentace a dalšího průběhu všech onemocnění podle zdravotních nálezů po roce 2012, a to i v případě, že při žádném posudkovém hodnocení úrazové následky nepředstavují příčinu převažující nebo hlavní. Posudkový výrok invalidity II. stupně žalobkyně pro koxartrózu (obecné onemocnění) v žádném případě nepředstavuje vyloučení toho, že by poškozená v době posuzování invalidity netrpěla rovněž pro následku úrazu. Z posudkového výroku se dá usuzovat, že další onemocnění, kterým poškozená trpí a trpěla v době posuzování, nepředstavují hlavní posudkové onemocnění a hlavní příčinu invalidity. Dle znalce [příjmení] [příjmení] jsou tak závěry znalce doc. [anonymizováno] o tom, že invalidita žalobkyně neměla vůbec žádnou souvislost s pracovním úrazem, nepřesné a zavádějící. MUDr. [příjmení] tak usuzuje, že k datu 7. 5. 2010 žalobkyně trpět mohla a určitě trpěla následky úrazu v podobě příznaků, které vznikly po úraze a přetrvávaly i v době posuzování invalidity. Žalobkyně netrpěla až do úrazu zdravotními potížemi, netrpěla takovým chorobným stavem, pro který by nemohla výkon práce specialistky dávek vykonávat, a zdravotní překážka v práci vznikla až následně na základě potíží vyvolaných v příčinné souvislosti s úrazem. Ze zdravotní dokumentace proto do úrazu nevyplývá důvod a příčina, proč by za situace, kdyby k úrazu 14. 5. 2009 nedošlo, proč by posuzovaná měla 24. 2. 2010 trpět takovou mírou potíží (jiných potíží než vzniklých v příčinné souvislosti s úrazem), pro které by pracovní výkon specialistky dávek nemohla vykonávat.

25. Z e-mailu ze dne 4. 8. 2010 od posudkové lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] (č.l. 170) soud zjistil, že tato lékařka se nedomnívá, že konkrétní pracovní úraz žalobkyně by sám o sobě byl příčinou její dlouhodobé ztráty pracovní způsobilosti.

26. Ze znaleckého posudku ze dne 9. 6. 2021 od znaleckého ústavu [anonymizována tři slova] ve [anonymizováno] (vypracován znaleckým kolektivem ve složení: MUDr. [jméno] [příjmení], posudkový lékař, MUDr. [jméno] [příjmení], posudkový lékař a internista, MUDr. [jméno] [příjmení], traumatolog a ortoped, doc. MUDr. [jméno] [příjmení], neurolog, č.l. 446) má soud za zjištěné, že žalobkyně ve svých 48 letech utrpěla dne 14. 5. 2009 pracovní úraz tím, že se uhodila do temene hlavy o dřevěnou polici. Došlo ke zhmoždění hlavy se vznikem podkožního hematomu 2x2 cm v temenní krajině. Nedošlo ke ztrátě vědomí, nebyla přítomna retrográdní ani antegrádní amnézie, RTG vyšetření lbi, C páteře a CT mozku bezprostředně po úrazu bylo bez známek posttraumatických změn. Následně došlo k rozvoji obtíží, které lze charakterizovat jako cervikokranialní syndrom při blokaci krční páteře v terénu pokročilých degenerativních změn, které vznikly v předchorobí před předmětným úrazem a byly provázeny 15 letou dokumentovanou anamnézou obtíží, které souvisely s těmto degenerativními změnami. V dokumentaci jsou patrné známky psychické lability a nadstavby. Podíl hodnoceného úrazu na potížích žalobkyně je malý – bezprostředně po úrazu žádná léčba vertebrogenního syndromu ani nebyla, např. krční límec, infuze atd. Jednalo se jen o další mikrotrauma v celé řadě drobných úrazů. A tento úraz se nepodílel na invaliditě ani na ztrátě dlouhodobé zdravotní způsobilosti k práci administrativní pracovnice úřadu práce. Celkově znalecký ústav uzavírá, že úraz ze dne 14. 5. 2009 lze klasifikovat jako lehký, který nezpůsobí trvalé následky, aptibilita po tomto úrazu bývá do 3, maximálně 6 týdnů. K dotazům soudu znalecký ústav uvedl, že zdravotní způsobilost žalobkyně vykonávat práci specialistky dávek sociální podpory od 6. 6. 2010, resp. 15. 6. 2010, není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, který žalobkyně utrpěla dne 14. 5. 2009. Při předmětném úrazu žalobkyně utrpěla zhmoždění hlavy s drobným krevním výronem v měkkých tkáních temenní krajiny a natažením měkkých tkání krční části páteře v terénu pokročilých degenerativních změn rozvojem cervikokraniálního syndromu. U takovéhoto stupně postižení nedochází ke vzniku dlouhodobé pracovní neschopnosti či ke vzniku trvalých následků. Pracovní úraz žalobkyně ze dne 14. 5. 2009 tak nebyl příčinou důležitou, podstatnou a značnou, která vedla, či by mohla vést, k neschopnosti žalobkyně k výkonu dosavadní práce specialistky dávek sociální podpory. Příčinou pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti k práci je u žalobkyně obecné onemocnění. V době od 6. 6. 2010, kdy došlo k ukončení pracovní neschopnosti žalobkyně z důvodu přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, do dne 14. 6. 2010, kdy byla provedena lékařská prohlídka pracovnělékařské služby, a následně dne 15. 6. 2010 byl vydán lékařský posudek o pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti k práci, nedošlo u žalobkyně k žádné změně zdravotního stavu.

27. Ze stanoviska znaleckého ústavu [anonymizována tři slova] ve [anonymizováno] ze dne 24. 8. 2021 (v přílohách druhé části spisu) soud zjistil, že k dotazu žalobkyně znalecký ústav poukazuje na to, že znalec [příjmení] [příjmení] (viz odst. 24. tohoto rozsudku) má odbornost v odvětví ortopedie a traumatologie, takže ve svém posudku ze dne 19. 12. 2016 překročil své znalecké oprávnění, když např. odhadoval podíl úrazu na dlouhodobé pracovní neschopnosti, kdežto doc. Hrnčíř (viz odst. 23. tohoto rozsudku) má odbornost mimo jiná odvětví i v odvětví pracovní úrazy a zvláštní specializovanou způsobilost na choroby z povolání a hygienu práce. Z uvedeného je tak zřejmé, který ze znalců mohl činit validní závěry. Znalecký ústav dále připomíná, že u postižení krční páteře, které při předmětném pracovním úrazu dne 14. 5. 2009 utrpěla žalobkyně, skutečně dlouhodobá zdravotní pracovní neschopnost či trvalé následky nevznikají. Dle stanoviska znaleckého ústavu bývá obnovení dočasné pracovní neschopnosti ve stejných nebo obdobných případech do 3, maximálně 6 týdnů. Samozřejmě v případě komorbidit může být dočasná pracovní neschopnost i delší, ale důvodem bývá již jiná diagnóza. Podvrtnutí či natažení krční páteře, tedy postižení bez morfologických změn, nemůže vést k invaliditě a nebývá důvodem dlouhodobě ztráty zdravotní způsobilosti ke konkrétně vykonávanému druhu práce. Předmětný pracovní úraz žalobkyně tak není příčinou její invalidity a ani jejího dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce dávkové specialistky státní sociální podpory. Proběhlé natažení a podvrtnutí krční páteře nemůže být spouštěčem degenerativního onemocnění kyčelních a dalších velkých (nosných) kloubů žalobkyně, které byly rozhodující příčinou invalidity druhého stupně a dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně k vykonávané práci. Dosavadní práci nemohla žalobkyně vykonávat od vydání lékařského posudku pracovnělékařské služby dne 15. 6. 2010 pro obecné onemocnění. Tedy ji nemohla vykonávat, ani pokud předmětný pracovní úraz dne 14. 5. 2009 prodělala či neprodělala. Nepříznivý vývoj zdravotního stavu žalobkyně nelze dávat do souvislosti s předmětným pracovním úrazem ze dne 14. 5. 2009, významná degenerativní onemocnění pohybového aparátu byla u žalobkyně přítomna již před tímto datem.

28. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 7. 1. 2014 (v přílohách druhé části spisu), soud zjistil, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 7. 2013, č.j. [číslo jednací], byl zrušen. Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl žalobkyní požadovaný návrh, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 174 188,72 Kč z důvodu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu, který utrpěla žalobkyně dne 14. 5. 2009, a který zapříčinil ztrátu její zdravotní způsobilosti. V odůvodnění tohoto usnesení je mimo jiné uvedeno, že Městský soud v Praze nesouhlasí s názorem Obvodního soudu pro Prahu 3, že by mezi pracovním úrazem a pracovní neschopností žalobkyně neexistovala příčinná souvislost. V důsledku mylného právního názoru se tak Obvodní soud pro Prahu 3 nezabýval výší uplatněného nároku na náhradu za ztrátu výdělku za období od 14. 5. 2009 do 23. 4. 2010.

29. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 17. 1. 2015 (v přílohách druhé části spisu), má soud za zjištěné, že tímto rozsudkem byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 6. 2014, č.j. [číslo jednací], tak, že žaloba byla do částky 46 633,60 Kč zamítnuta; jinak byl rozsudek potvrzen. Městský soud v Praze tímto svým rozhodnutím potvrdil skutkový závěr uvedený v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 6. 2014, č.j. [číslo jednací], že dne 14. 5. 2009 utrpěla žalobkyně pracovní úraz, který následně zapříčinil její pracovní neschopnost.

30. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 9. 2019, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 7. 11. 2019 (č.l. 435), má soud za zjištěné, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 24. 4. 2010 do 6. 6. 2010 částku ve výši 25 447,10 Kč, neboť žalobkyně utrpěla dne 14. 5. 2009 pracovní úraz, pro který byla v pracovní neschopnosti od 14. 5. 2009 do 6. 6. 2010.

31. Dle ust. § 49 odst. 1 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „zákoník práce“) dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.

32. Dle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

33. Dle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci, 34. Dle ust. § 67 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, a zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 56, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své odpovědnosti podle § 367 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

35. Dle ust. § 67 odst. 2 zákoníku práce pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek zjištěný podle tohoto zákona.

36. Dle ust. § 67 odst. 3 zákoníku práce odstupné vyplácí zaměstnavatel po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se se zaměstnancem nedohodne na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

37. Dle ust. § 69 odst. 2 zákoníku práce rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

38. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a řídíc se právním názorem Nejvyššího soudu České republiky, který je uveden v jeho rozsudku ze dne 28. 2. 2018, č.j. 21 Cdo 4578/2017-337, dospěl soud k závěru, že žaloba, která byla podána včas, důvodná není. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené důkazy.

39. Po provedeném dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyni vznikl u žalované pracovní poměr na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 31. 8. 1995 mezi žalobkyní a Místním úřadem [obec a číslo], se sídlem [adresa], (z něhož poté ze zákona přešla agenda na žalovanou), a to ode dne 1. 9. 1995 na pozici referent státních dávek. Dne 14. 5. 2009 se stal žalobkyni pracovní úraz a následně byla v pracovní neschopnosti od 14. 5. 2009 do 6. 6. 2010. Žalovaná si vyžádala lékařský posudek na zdravotní stav žalobkyně, s ohledem na jeho závěry žalovaná doručila dne 19. 7. 2010 žalobkyni výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne 28. 6. 2010 z důvodu dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti žalobkyně potvrzené v lékařském posudku vydaném dne 15. 6. 2010 zdravotním zařízením, a současně pro nemožnost žalované převést žalobkyni na jinou práci. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokazováno, že by žalobkyně žalované oznámila, že trvá na tom, aby jí žalovaná nadále zaměstnávala, oznámila jen, že nesouhlasí s uvedeným výpovědním důvodem ve výpovědi, a to dle § 52 písm. e) zákoníku práce s tím, že měl být u ní použit výpovědní důvod dle § 52 písm. d) zákoníku práce. Rozdíl mezi uvedenými výpovědními důvody považovala za zcela zásadní, protože na základě výpovědního důvodu dle § 52 písm. d) zákoníku práce jí přináleží dle § 67 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2011 jako zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Nárok žalobkyně ve výši 271 800 Kč odvozovala od svého příjmu ve výši 22 650 Kč hrubého měsíčně. Řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] skončilo pravomocným rozhodnutím soudu I. stupně s tím, že výpověď dle § 52 písm. e) zákoníku práce, kterou žalobkyně obdržela od žalované dne 19. 7. 2010, je neplatná. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím soudu II. stupně. Řízení pravomocně skončilo ke dni 7. 3. 2016. Pokud jde o požadovaný nárok žalobkyně týkající se zaplacení odstupného po skončení pracovního poměru ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku, tedy o požadovanou částku ve výši 271 800 Kč, tak zdejší soud opětovně dospěl k závěru, že důvodný není. Soud pro své rozhodnutí vycházel ze skutečnosti, že soudní řízení vedené ve věci sp.zn. [spisová značka] skončilo pravomocným rozhodnutím soudu s tím, že výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e) zákoníku práce, kterou žalobkyně obdržela od žalované dne 19. 7. 2010, je neplatná. Žalobkyně od doby, kdy jí byla doručena výpověď z pracovního poměru, tj. od 19. 7. 2010 do současné doby nesdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání (v řízení nebyl opak tvrzen, ani prokazován). Žalobkyně ani žalovaná netvrdily, ani neprokazovaly, že by v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru se písemně dohodly jinak, proto nastala fikce rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 30. 9. 2010, tj. uplynutím dvouměsíční výpovědní doby u neplatné výpovědi, přičemž tento závěr je potvrzen i rozsudkem Nejvyššího soudu (viz odst. 5. tohoto rozsudku). Nejvyšší soud však ve svém rozhodnutí uvedl, že i v případě kdy pracovní poměr skončil mezi účastníky na základě fikce dohody dle § 69 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2011 (pozn. nyní § 69 odst. 3 zákoníku práce) je v případě neplatných výpovědí daných na základě § 52 písm. d) nebo e) zákoníku práce pro účely rozhodnutí o odstupném zaměstnance potřeba zjišťovat, zda skutečným důvodem podané výpovědi (byť neplatné) byla zdravotní nezpůsobilost zaměstnance k výkonu dosavadní práce způsobená pracovním úrazem, onemocněním nemocí z povolání nebo ohrožením touto nemocí, protože v takovém případě má zaměstnanec právo na odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku stejně jako v případě platného rozvázání pracovního poměru dle § 52 písm. d) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů. Zdejší soud prvého stupně tak provedl po zrušení svého předchozího rozsudku další dokazování týkající se právě otázky, zda žalobkyně jako zaměstnanec nemohla u žalované jako zaměstnavatele dále vykonávat svou dosavadní práci referenta dávek sociální podpory pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí (výpovědní důvod dle § 52 písm. d) zákoníku práce), či naopak byl její pracovní poměr ukončen z důvodu jejího zdravotního stavu, který není slučitelný s výkonem její dosavadní práce a zároveň tento zdravotní stav nebyl zapříčiněn pracovním úrazem, onemocněním nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí (výpovědní důvod dle § 52 písm. e) zákoníku práce). Po dalším provedeném dokazování soud dospěl zejména na základě znaleckého posudku od znaleckého ústavu [anonymizována tři slova] ve [anonymizováno] k jednoznačnému závěru, že dlouhodobá zdravotní nezpůsobilost žalobkyně pro výkon práce specialistky dávek sociální podpory nebyla zapříčiněna jejím pracovním úrazem ze dne 14. 5. 2009. Příčinou pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti žalobkyně pro výkon tehdejší práce u žalované bylo její obecné onemocnění (degenerativní onemocnění pohybového aparátu), kterým trpěla již dlouhou dobu před pracovním úrazem ze dne 14. 5. 2009. K obdobným závěrům rovněž dospěl znalec doc. [anonymizováno] ve svém znaleckém posudku (viz odst. 23. tohoto rozsudku). Naopak ve znaleckém posudku od MUDr. [příjmení] (viz odst. 24. tohoto rozsudku) je uveden názor opačný, když dle tohoto znalce by u žalobkyně nenastaly v předmětném období roku 2010 takové zdravotní potíže, takový chorobný stav, který ji znemožnil nadále vykonávat práci pro žalovanou, pokud by nedošlo k jejímu pracovnímu úrazu dne 14. 5. 2009. Soud v této souvislosti uvádí, že největší důkazní váhu pro něj má právě znalecký posudek od znaleckého ústavu, který byl vypracován kolektivem čtyř lékařů. Soud rovněž vzal v potaz informaci od znaleckého ústavu, který ve svém stanovisku (viz odst. 27. tohoto rozsudku) uvedl, že MUDr. [příjmení], který má odbornost v odvětví ortopedie a traumatologie, překročil své znalecké oprávnění, když např. odhadoval podíl úrazu na dlouhodobé pracovní neschopnosti, kdežto doc. [anonymizováno] má odbornost mimo jiná odvětví i v odvětví pracovní úrazy a zvláštní specializovanou způsobilost na choroby z povolání a hygienu práce. Na základě provedeného dokazování tak bylo zjištěno, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu své práce u žalované (viz lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci – odst. 12. tohoto rozsudku) ke dni 15. 6. 2010 a tato její zdravotní nezpůsobilost (zdravotní stav) nebyla zapříčiněna pracovním úrazem, onemocněním nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí (viz znalecký posudek od znaleckého ústavu a také od doc. [příjmení]), a proto žalobkyně nemá právo na žalobou požadované odstupné dle § 67 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2011 (nyní § 67 odst. 2 zákoníku práce) ve spojení s § 52 písm. d) zákoníku práce, neboť pracovní poměr s žalobkyní měl být žalovanou ukončen dle § 52 písm. e) zákoníku práce, přičemž v případě tohoto výpovědního důvodu nemá žalobkyně (zaměstnanec) právo na žádné odstupné. K argumentaci žalobkyně, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 4. 2014, č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č.j. [číslo jednací], a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 9. 2019, č.j. [číslo jednací], bylo stanoveno, že pracovní neschopnost žalobkyně v období od 14. 5. 2009 do 6. 6. 2010 byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobkyně ze dne 14. 5. 2009 a znalecký ústav v rámci své odpovědi na otázku [číslo] ve znaleckém posudku uvedl, že zdravotní stav žalobkyně se v období od 6. 6. 2010 do 15. 6. 2010 nezměnil, a proto lze dovodit, že důvodem dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu práce u žalované byl právě pracovní úraz, soud uvádí, že ve výše uvedených soudních řízeních neměly soudy k dispozici klíčový důkaz pro toto řízení, a to znalecký posudek od znaleckého ústavu [anonymizována tři slova] ve [anonymizováno] ze dne 9. 6. 2021, který vyloučil příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem žalobkyně a její následnou dlouhodobou zdravotní nezpůsobilostí pro výkon dosavadní práce u žalované, pro kterou s ní musel být ukončen pracovní poměr. Již na základě tohoto nového důkazu nemohla žalobkyně legitimně očekávat dle § 13 občanského zákoníku, že soud se v tomto řízení, jak uvádí žalobkyně„ nemůže odchýlit od předchozích závěrů“ v jiných soudních řízeních. Navíc je nutné připomenout, že v těchto jiných řízeních se řešila problematika samotného pracovního úrazu žalobkyně a jeho vlivu na její následnou pracovní neschopnost, nikoliv však vliv pracovního úrazu na trvalou zdravotní nezpůsobilost žalobkyně pro výkon práce u žalované, pro kterou s ní byl ukončen pracovní poměr, což je úplně jiný skutkový i právní rámec, avšak žalobkyně tyto rámce/pojmy ve svých podáních prakticky nerozlišuje. Na základě uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl.

40. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a měla tak právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná se však svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala a po žalobkyni tuto náhradu nepožaduje. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.