20 C 313/2023 - 111

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] trvale bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 58 898 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. a II výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období u následujících vozidel s registračními značkami, kategoriemi zdvihových objemů a pro následující období: a) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 350 do 1 850 cm3 od [datum] do [datum] (130 dní); b) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 350 do 1 850 cm3 od [datum] do [datum] (121 dní); c) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 350 do 1 850 cm3 od [datum] do [datum] (92 dní); d) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 850 do 2 500 cm3 od [datum] do [datum] (121 dní); e) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 350 do 1 850 cm3 od [datum] do [datum] (91 dní); f) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 350 do 1 850 cm3 od [datum] do [datum] (112 dní); g) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 350 do 1 850 cm3 od [datum] do [datum] (104 dní); když žalovaný jako vlastník či provozovatel dle údajů v registru silničních vozidel u vozidel (ad d, f a g), resp. dle sdělení předchozí vlastníka a jím předložené kupní smlouvy (u ostatních pěti vozidel) osobních automobilů jak výše neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (6 110; 5 687; 4 324; 12 025; 4 277; 5 264 a [částka]) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (6x [částka]). [právnická osoba] tímto řízením soud spojil další napadlé návrhy týchž účastníků, usnesením č. l. 106 se sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a usnesením č. l. 108 dále se sp. zn. [spisová značka]. Další řízení (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]) již nebylo možno spojit, neboť napadla dříve, případně to již nebylo v možnostech senátu 20C, který takto postupuje jako jediný. V těchto třech spojených věcech se jedná o analogický nárok k následujícím vozidlům: h) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 350 do 1 850 cm3 od [datum] do [datum] (179 dní); i) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 350 do 1 850 cm3 od [datum] do [datum] (65 dní); j) [Anonymizováno] [Anonymizováno] mezi 1 000 do 1 350 cm3 od [datum] do [datum] (53 dní); když žalovaný jako vlastník či provozovatel dle údajů v registru silničních vozidel u vozidel (ad j), resp. dle sdělení předchozí vlastníka a jím předložené kupní smlouvy (u zbylých dvou vozidel) osobních automobilů jak výše neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (8 413; 3 055 a [částka]) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (3x [částka]).

3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Soud dokonce v jednom případě vyhlášení rozsudku odložil (č. l. 103), neboť žalovaný se dostavil a projevil zájem o procesní aktivitu. Ničeho však soudu nezaslal. Jelikož tedy žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, doručeno mu bylo na adrese trvalého bydliště náhradním způsobem a obálka byla poté vhozena do označené domovní schránky. Nutno doplnit, že takovou adresou jsou [adresa], spadající pod obec [adresa] a nikoliv tedy „[adresa]“, které odpovídají zcela odlišnému adresnímu místu. Soud ověřil u ohlašovny, zda si je tohoto rozdílu vědoma (neboť datový výstup z registru obyvatel pro soud je v tomto ohledu nejednoznačný) a ta soud ujistila (č. l. 105), že adresa je zapsána správně.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

5. Předně je nutno konstatovat, že v řízení je prokazována existence nároku, kde nelze vycházet z listin typu č. l. 15, 18, 36 až 40, neboť z četných předchozích řízení vyplynulo, že se nejedná o údaje převzaté z registru vozidel, ale o vlastní databázi žalobkyně, která tyto údaje dle vlastního uvážení aktualizuje, případně je ručně přepisuje - s nenulovou chybovostí. Žalobkyně pravidelně neprovádí lustraci v intervalu, předpokládaném tehdy platným zákonem č. 168/1999 Sb. v § 15 odst. 7 („nejméně 1x měsíčně“), adresy vlastníka/provozovatele vyplňuje zcela arbitrárně (může se jednat o historický údaj o trvalém pobytu, ale rovněž o adresu dle historické kupní smlouvy, historické pojistné smlouvy, účastníkem sdělenou historickou adresu či jinak zjištěnou adresu). Pokud žalobkyně bagatelizuje své oprávnění k přístupu do registru obyvatel odkazem na stav registru vozidel, pak v praxi často nevychází ani z registru vozidel a svými formulářovými skutkovými tvrzeními tedy často zkouší uvádět soud v omyl. Pro adresy sídla podnikajících fyzických osob a pro datové schránky to platí obdobně. Ačkoliv je tedy úkolem soudu projednat nárok v režimu sporného řízení, nemůže to znamenat rezignaci soudu na břemeno tvrzení a důkazu, která žalobkyně zprvu prakticky v žádném návrhu neunáší. Je zřejmé, že žalobkyně sama i předmětný nárok mají výrazné veřejnoprávní momenty, přesto jednání žalobkyně významu vymáhané povinnosti a jejího dopadu na práva občanů tomu dlouhodobě neodpovídají a je nezbytné trvat na důsledném prokazování všech jejích subjektivních tvrzení a neponechávat je na raritní procesní aktivitě žalovaných (bez příslušného právního vzdělání, potřebné právní praxe a praktické zkušenosti s její činností doslova průmyslového rozsahu). Stejně tak by soud měl sám z moci úřední ve svém procesním postupu reflektovat fakt systematického a masivního porušování zákonem předpokládaného postupu zjišťování a uplatňování tohoto typu nároku žalobkyní, v důsledku čehož je prekluzí zatížena velká část nároků bez dalšího (i ty však žalobkyně vymáhá), zatímco u další velké části nároků je prekluze otázkou pouhé následné náhody (že poplatník v mezidobí nezmění adresu trvalého bydliště). Takovou okolnost již nelze považovat za žalobkyní nezaviněnou a náhodnou, neboť žalobkyně úmyslně jedná v rozporu s kogentním ustanovením zákona č. 168/1999 Sb. (§ 15), je přinejmenším srozuměna s tím, že u části uplatňovaných nároků nastanou důvody prekluze, a soudce, vyřizující ročně přinejmenším vyšší desítky těchto nároků, si takové okolnosti musí být po čase vědom. Charakter projednací zásady v těchto řízeních ostatně oslabuje již sama zákonná povinnost žalobkyně výslovně poučovat poplatníky o možnostech obrany proti uplatněnému nároku. Především ale soud u těchto nároků posuzuje otázku případné prekluze uplatňovaného nároku a v takové souvislosti je dokonce výslovně povinen postupovat z moci úřední (§ 654 odst. 1 věta druhá o. z.). Přestože počet těchto nároků v senátech C je tedy enormní (např. v senátu 20C zdejšího soudu se za rok 2023 jednalo o 158 řízení), prostor pro „ležérní“ uplatňování zásady projednací u těchto nároků [právnická osoba] rozhodně není dán bez ohledu na to, zda je takto důsledný postup vůbec v časových možnostech jednotlivých soudců, komunikujících pod hlavičkou advokátní kanceláře s osobami zjevně neobdařenými právním vzděláním.

6. Dle výpisu z registru obyvatel (č. l. 100) má žalovaný zapsánu adresu trvalého bydliště [adresa], a to již od roku 2015. Adresa „[adresa]“ odpovídá jinému adresnímu místu. S ohledem na počet závad, vytýkaných soudech doručujícímu orgánu ([právnická osoba].), jejichž údajům na doručenkách důvěřuje jen proto, že mu zákon ukládá je pokládat za správné, není-li prokázán opak, je již tím dáno enormní riziko, že takové adresy budou v praxi zaměňovány.

7. V případě vozidla ad a) platí následující. Žalobkyně předložila kupní smlouvu č. l. 41 a tou prokázala, že žalovaný dne [datum] zakoupil předmětné vozidlo od [jméno FO]. U žalovaného je uvedena adrese „Zábrušany, [adresa]“. Již v kartě č. l. 36 však žalobkyně zapsala adresu [adresa] a tuto následně použila na písemnostech č. l. 48 (výzva), 56, 58 a 65. Platí tak, že žádnou z písemností neodeslala do dispoziční sféry žalovaného a prekluzivní lhůta marně uplynula i u nejmladší části nároku dnem [datum].

8. V případě vozidla ad b) platí následující. Žalobkyně předložila kupní smlouvu č. l. 13 a tou prokázala, že žalovaný dne [datum] zakoupil předmětné vozidlo od [jméno FO]. U žalovaného je uvedena adrese „[adresa]“. V kartě č. l. 37 žalobkyně zapsala právě tuto adresu a následně ji použila na písemnostech č. l. 46 (výzva), 49, 57 a 66 (předžalobní výzva). Dále byla dne [datum] a [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba]., kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde zpravidla pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku [částka], na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. V tomto případě však jedině tato agentura obeslala i správnou adresu trvalého bydliště žalovaného. Výzva však neobsahuje všechny náležitosti ve smyslu § 4 odst. 7 (lhůtu k plnění 30 dnů a poučení o možnostech obrany proti nároku) a nelze k ní proto z hlediska řádného uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě přihlížet. I zde tak platí, že žádnou z relevantních písemností neodeslala do dispoziční sféry žalovaného a prekluzivní lhůta marně uplynula i u nejmladší části nároku dnem [datum].

9. V případě vozidla ad c) platí následující. Žalobkyně předložila kupní smlouvu č. l. 42 a tou prokázala, že žalovaný dne [datum] zakoupil předmětné vozidlo od [jméno FO]. U žalovaného je uvedena adresa „[adresa] [adresa]“. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Opel se zdvihovým objemem motoru 1 799 cm3, maximálním výkonem 85 kW a maximální hmotností 1 805 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Smlouva (při tomu odpovídající kupní ceně [částka]) konstatuje, že vozidlo je bez pravidelně technické kontroly a je určeno jen na náhradní díly. To však bohužel pro žalovaného neprokazuje skutečný stav vozidla poté a především nenahrazuje řádné odhlášení vozidla z provozu či jeho řádnou likvidaci. Žalobkyně do této karty zapsala adresu žalovaného adekvátně a je s podivem, že i přesto u jiných vozidel takový údaj nereflektovala a setrvala u adres historických, neověřovaných a neaktualizovaných. Senát 20C zdejšího soudu to však již nemůže překvapit. Výzvou ze dne [datum] (č. l. 47) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] a [datum], doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

10. V případě vozidla ad d) platí následující. Žalobkyně deklarovala vlastnické právo žalovaného ze stavu registru vozidel (č. l. 39) a jelikož soud žalovaného prokazatelně kontaktoval, s těmito tvrzeními jej seznámil a žalovaný proti tomu ničeho nenamítal, soud takový stav v registru neověřoval. Takto platí, že u žalovaného je uvedena správná trvalého pobytu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu VW Polo se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 47 kW a maximální hmotností 1 520 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně do této karty zapsala adresu žalovaného adekvátně a je s podivem, že i přesto u jiných vozidel takový údaj nereflektovala a setrvala u adres historických, neověřovaných a neaktualizovaných. Senát 20C zdejšího soudu to však již nemůže překvapit. Výzvou ze dne [datum] (č. l. 50) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

11. V případě vozidla ad e) platí ohledně smlouvy a karty vozidla/vlastníka/provozovatele totéž, co u vozidla ad b). Adresu následně žalobkyně použila na písemnostech č. l. 51 (výzva), 55, 62 a 69 (předžalobní výzva). Dále byla dne [datum] (č. l. 63) a [datum] (č. l. 64) zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba]., kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde zpravidla pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku [částka], na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. V tomto případě však jedině tato agentura obeslala i správnou adresu trvalého bydliště žalovaného. Výzvy však neobsahují všechny náležitosti ve smyslu § 4 odst. 7 (lhůtu k plnění 30 dnů a poučení o možnostech obrany proti nároku) a nelze k nim proto z hlediska řádného uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě přihlížet. I zde tak platí, že žádnou z relevantních písemností neodeslala do dispoziční sféry žalovaného a prekluzivní lhůta marně uplynula i u nejmladší části nároku dnem [datum].

12. V případě vozidla ad f) platí následující. Žalobkyně deklarovala vlastnické právo žalovaného ze stavu registru vozidel (č. l. 15) a jelikož soud žalovaného prokazatelně kontaktoval, s těmito tvrzeními jej seznámil a žalovaný proti tomu ničeho nenamítal, soud takový stav v registru neověřoval. Takto platí, že u žalovaného je uvedena správná trvalého pobytu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] se zdvihovým objemem motoru 1 796 cm3, maximálním výkonem 92 kW a maximální hmotností 1 980 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně do této karty zapsala adresu žalovaného adekvátně a je s podivem, že i přesto u jiných vozidel takový údaj nereflektovala a setrvala u adres historických, neověřovaných a neaktualizovaných. Senát 20C zdejšího soudu to však již nemůže překvapit. Výzvou ze dne [datum] (č. l. 20) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

13. V případě vozidla ad g) platí následující. Žalobkyně deklarovala vlastnické právo žalovaného ze stavu registru vozidel (č. l. 18) a jelikož soud žalovaného prokazatelně kontaktoval, s těmito tvrzeními jej seznámil a žalovaný proti tomu ničeho nenamítal, soud takový stav v registru neověřoval. Takto platí, že u žalovaného je uvedena správná trvalého pobytu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu VW [adresa].6i se zdvihovým objemem motoru 1 595 cm3, maximálním výkonem 74 kW a maximální hmotností 1 720 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně do této karty zapsala adresu žalovaného adekvátně a je s podivem, že i přesto u jiných vozidel takový údaj nereflektovala a setrvala u adres historických, neověřovaných a neaktualizovaných. Senát 20C zdejšího soudu to však již nemůže překvapit. Výzvou ze dne [datum] (č. l. 24) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

14. V případě vozidla ad h) (původně ve sp. zn. [spisová značka]) platí následující. Žalobkyně předložila kupní smlouvu č. l. 11 a tou prokázala, že žalovaný dne [datum] zakoupil předmětné vozidlo od [jméno FO]. U žalovaného je uvedena adresa „Želenky 69“. Smlouva (při tomu odpovídající kupní ceně [částka]) konstatuje, že vozidlo je určeno jen na náhradní díly. To však bohužel pro žalovaného neprokazuje skutečný stav vozidla poté a především nenahrazuje řádné odhlášení vozidla z provozu či jeho řádnou likvidaci. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] se zdvihovým objemem motoru 1 397 cm3, maximálním výkonem 50 kW a maximální hmotností 1 615 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně do této karty zapsala adresu žalovaného adekvátně a je s podivem, že i přesto u jiných vozidel takový údaj nereflektovala a setrvala u adres historických, neověřovaných a neaktualizovaných. Senát 20C zdejšího soudu to však již nemůže překvapit. Výzvou ze dne [datum] (č. l. 19) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

15. V případě vozidla ad i) (původně ve sp. zn. [spisová značka]) platí následující. Žalobkyně předložila kupní smlouvu č. l. 14 a tou prokázala, že žalovaný dne [datum] zakoupil předmětné vozidlo od [jméno FO]. U žalovaného je uvedena adresa „[adresa]“. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] se zdvihovým objemem motoru 1 595 cm3, maximálním výkonem 74 kW a maximální hmotností 1 700 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně do této karty zapsala adresu žalovaného adekvátně a je s podivem, že i přesto u jiných vozidel takový údaj nereflektovala a setrvala u adres historických, neověřovaných a neaktualizovaných. Senát 20C zdejšího soudu to však již nemůže překvapit. Byla doložena vyplněná žádost a plná moc pro žalovaného k přepisu vozidla, k němuž však očividně nedošlo. Výzvou ze dne [datum] (č. l. 18) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

16. V případě vozidla ad j) (původně ve sp. zn. [spisová značka]) platí následující. Žalobkyně předložila kupní smlouvu č. l. 15 a tou prokázala, že žalovaný dne [datum] zakoupil předmětné vozidlo od [jméno FO]. U žalovaného je uvedena adresa „[adresa]“. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu [Anonymizováno] [Anonymizováno] se zdvihovým objemem motoru 1 341 cm3, maximálním výkonem 62 kW a maximální hmotností 1 440 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně do této karty zapsala adresu žalovaného adekvátně a je s podivem, že i přesto u jiných vozidel takový údaj nereflektovala a setrvala u adres historických, neověřovaných a neaktualizovaných. Senát 20C zdejšího soudu to však již nemůže překvapit. Výzvou ze dne [datum] (č. l. 16) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum] a [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

17. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb.

18. Pokud se týká vozidel ad a), b) a e), platí následující. Již z jiných řízení této žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně adresy mnohdy získá např. přepisem z historické kupní smlouvy, současně však u dalšího vozidla žalovaného může i nadále evidovat odlišnou adresu. V této věci se to opět potvrdilo. Soudu je z desítek předchozích řízení již známo, že žalobkyně (a agentura [právnická osoba]., i její právní zástupkyně) zjišťuje adresu u každého nároku zpravidla pouze jednou a to z registru vozidel, případně z kupní smlouvy, pojistné smlouvy či jiného zdroje, který uzná za vhodný. Překvapivě takové adresy nesjednocuje pro osobu (dokonce mnohdy různým způsobem zapsala i totožnou adresu - srov. č. l. 38 a 39), ale pouze pro příslušné vozidlo, což se soudu nezdá příliš praktické a logické, byť to může mít v některých situacích opodstatnění (vozidlo může mít shodného vlastníka, ale různého provozovatele apod.). To tedy platí i v případě souběžně řešených nároků, kdy je nezřídka tatáž osoba souběžně obesílána na různé adresy, pokud tímto postupem žalobkyně zjistí adresy odlišné. Žalobkyně lustruje pouze registr vozidel, nikoliv podkladový registr obyvatel – do něhož měla do března 2024 zákonem umožněn přístup. Nedochází tedy k opakovanému zjišťování adresy, nedochází pravidelně ke sjednocování údaje o adrese a především nedochází ke zjišťování údaje o trvalém bydlišti (či doručovací adrese) z registru obyvatel. A to dokonce ani v případech, kdy je adresa zjištěna z historické kupní smlouvy (jak je tomu v předmětném řízení) a není tedy žádným způsobem závazná, pokud nedojde k prokazatelnému doručení do vlastních rukou (čímž není ani záznam „dodáno adresátovi“ ve službě Sledování zásilky [právnická osoba].).

19. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, resp. jak se ukazuje v projednávané věci, vychází zřejmě již jen ze své vlastní databáze, kterou zjevně neaktualizovala, ačkoliv § 15 odst. 7 tamtéž počítá s měsíční aktualizací údajů a ačkoliv žalovaného obesílala ještě v roce 2023. Přitom měla k dispozici i údaje z registru vozidel, kde měla uvedenu adresu správnou. Totéž lze konstatovat i k údajům v živnostenském rejstříku a totéž soud v řízení sp. zn. [spisová značka] zjistil i ve vztahu k sídlu právnické osoby, u kterých lze shodně dovozovat jejich průpis do registru vozidel. To ostatně odpovídá zjevně mechanickému provádění agendy vymáhání těchto nároků jak u žalobkyně, tak u advokátní kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], které je třeba někdy výzvy zasílat opakovaně a apelovat, aby byly svěřeny k vyřízení osobě, schopné pochopit smysl procesní výzvy a nezaslat pouze vzorovou odpověď, opakující tvrzení formulářového návrhu. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. [spisová značka]) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města [adresa], že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Žalobkyně i tato právní zástupkyně si toho z desítek (či spíše stovek) tisíc dosavadních řízení již musí být mnoho let dobře vědomy, zjevně to však ignorují, spoléhaje na úspěch v převážné většině řízení. Soudu není známo, zda registr vozidel rozlišuje podnikatele a nepodnikatele. Právě proto však je živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík i seznam držitelů datových schránek všem veřejně přístupný, resp. žalobkyni byl donedávna dokonce zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Tato řízení v důsledku toho nepostrádají významný veřejnoprávní moment, daný i dalšími aspekty (zřízení žalobkyně dle zákona, uložení povinností zákonem, sankční složka nároku na příspěvek do Garančního fondu aj.). Žalobkyně však ani jeden přístup zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v [adresa]) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní smlouvy má toliko historickou relevanci. V aktuálně platné úpravě již o toto nikdy nevyužívané oprávnění dokonce přišla. Totéž lze nyní analogicky dovodit i pro živnostenský rejstřík (či sídlo právnické osoby).

20. V četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. To však (pomine-li soud, že žalobkyně v přiměřených intervalech nelustruje ani registr vozidel a důvod její neznalosti správné adresy spočívá především v tom) nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v řízení sp. zn. [spisová značka] ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města [adresa]). V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Občan nemůže být nucen, aby při změně adresy trvalého bydliště obcházel veškeré agendy státní správy a činil totéž. Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální. Občan má právo ohledně nároku na příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení údaje o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje, nyní již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem mohou trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků a žalobkyně se zřejmě bojí tuto praxi jakkoliv tematizovat (ostatně kdykoliv je její nárok rozsudkem zcela zamítnut, bere žaloby zpět, aby dosáhla zrušení takového rozsudku – pravděpodobně právě proto, aby nebyl veřejně publikován).

21. Žalobkyně přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). Analogicky pak lze totéž dovodit i na poměry podnikatele, kde má rovněž nepochybně docházet k průpisu sídla do dalších registrů. Výpisy žalobkyně k vozidlům však nejsou skutečným výpisem z veřejného registru (vozidel), ale toliko stavem vlastní databáze žalobkyně, která do ní zapisuje údaje z jiných zdrojů dat, dle míry chybovosti zřejmě ručně, případně je nijak neaktualizuje a v lepším případě se dotazuje u každého nároku pouze jednou, ačkoliv uplatnění a upomínání probíhá několik měsíců.

22. Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Obdobně to nepochybně platí i na poměry podnikající fyzické osoby i právnické osoby a jejich podnikatelská sídla. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí „jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu (č. 56/2001 Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí spíše s výměnou dokladů než se stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně vychází z jiného zdroje informací (historických kupních smluv), aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem registru obyvatel (či v jiných případech živnostenského či obchodního rejstříku). Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu [částka] a žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě „CEPR“, kterých je zpravidla početně více), v roce 2023 jde o 158 řízení a 1 567 celkem. Její odpovědnost za správnost jednání má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti, a to nejen z řad „neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Rovněž vůči spolehlivosti doručování písemností [právnická osoba]., lze mít četné výhrady (jen v tomto roce již senát 20C zdokumentoval 7 nepravdivě vyplněných údajů na vrácených obálkách). Žalobkyně neváhá investovat do informativních spotů do celoplošných médií (zbytné finanční prostředky tedy zjevně má), sama je však ke svým povinnostem dlouhodobě lhostejná. Soud si přitom nedokáže vysvětlit, proč někdo vědomě a z legitimního důvodu ignoruje tak nespornou výsadu, jakou je přístup do registru obyvatel (zřejmě i proto s ním již nová úprava zákona č. 30/2024 Sb. nepočítá), kde přitom může figurovat nejen údaj o trvalém bydlišti, ale také sekundární údaj o doručovací adrese (soudu není známo, zda se takový údaj rovněž přepisuje do registru vozidel). Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné (v této věci jde o [částka] za každý den, tedy [částka] ročně!), má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat.

23. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytuje oprávnění, nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat, jinak logicky dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Tím spíše to platí pro živnostenský a obchodní rejstřík, kam může nahlížet každý bezplatně. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci sídla žalovaného promeškaly hned několikrát.

24. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně použila v případě vozidel ad a), b) a e) pro zaslání výzvy (a většiny navazujících upomínek k uplatnění nároku) nesprávnou, případně již neaktuální adresu. Žalobkyně, stejně jako soudy v občanském soudním řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn 1/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. [spisová značka]) musí respektovat základní principy doručování, byť u žalobkyně nejsou striktně stanoveny zákonem jako pro soudy. Žalobkyně však v rámci materiální interpretace povinnosti „odeslat“ ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. nepochybně může a také musí rozlišovat, zda jedná vůči fyzické osobě nepodnikající (tehdy má lustrovat registr obyvatel, případně registr datových schránek), fyzické osobě podnikající či právnické osobě a podle toho zvolit adekvátní zdroj informací. Žalobkyně obesílala adresy, které mohly být (avšak nemusely) být aktuální v době jejich zapsání do kupních smluv (které obvykle v pouhé fotokopii předkládá fyzická osoba, která se snaží odvrátit nárok, uplatněný nejprve proti ní). Žalobkyně nemá oprávnění stanovovat adresu na základě vlastního odhadu pravděpodobnosti či vhodnosti. Údaj v kupní smlouvě není pro třetí strany jakkoliv závazný, může být ostatně i nesprávný záměrně - např. při koupi vozidla lze mít obavu, zda prodávající nemá v úmyslu vozidlo odcizit s použitím duplikátu klíče a znalosti adresy bydliště kupujícího. Či může být jednoduše výsledkem mylného zápisu prodávajícím či kupujícím, případně může být předložená kupní smlouva padělkem. V situaci, kdy na takové adrese nedojde k prokazatelnému doručení (kterým není ani údaj u doporučeného psaní, neboť ten zahrnuje i vhoz do schránky a nejde o údaj na jiné veřejné listině, když důvěra soudu je neustále zkoušena i takových jiných veřejných listin – doručenek), nemůže žalobkyně považovat písemnost za doručenou do dispoziční sféry adresáta, pokud se současně nejedná o aktuální adresu trvalého pobytu či o aktuální doručovací adresu (dle registru obyvatel). Adresa, uvedená kdekoliv jinde (zejména tedy v historické kupní smlouvě), má ryze indikativní charakter a může se stát obsoletní již následujícího dne, pokud byla vůbec kdy pravdivá. Pokud na jinou adresu doručuje žalovanému soud, činí tak jen a pouze proto, že žalovaný takovou adresu sám pro účel tohoto řízení označil (a sám odpovídá za to, že bude soud o případné změně v průběhu řízení informován).

25. Všechny tyto tři nároky proto soud zamítnul, neboť u žádného z nich nedošlo k řádnému uplatnění nároku v roční prekluzivní lhůtě, kterou by již ani částečně nemohlo zhojit doručení upomínky či předžalobní výzvy, které neobsahují všechny zákonem stanovené náležitosti, ani žalobního návrhu soudem, k němuž došlo až v říjnu 2023. K prekluzi nároku soud přihlíží z úřední povinnosti - § 654 odst. 1 věta druhá o. z.

26. Pokud se týká nároků pod písmeny c), f), g), h), i) a j), soud je shledal důvodnými a žalovaného dle I. výroku shora zavázal plněním ve smyslu žalobních petitů. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidla již nevlastnil, či v rozhodné době dokonce již byla fakticky zničena, žalovaný procesně promeškal. Zde soud neopakuje nic jiného, než o čem je sama žalobkyně povinna žalovaného poučovat již v samotných výzvách (kdy teprve od roku 2023 k těmto výzvám soudu dokládá i jejich druhostranné poučení).

27. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud běh úroků z prodlení aritmeticky zjednodušil a za dílčí období do [datum] je vypočetl v kapitalizované výši [částka], aby již dále mohl úrok z prodlení ve shodné sazbě 15 % ročně od [datum] běžet do zaplacení z jediné, úhrnné částky - [částka].

28. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 6x [částka].

29. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě těchto vozidel neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky.

30. Pokud se týká vozidla ad d), soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Ohledně vozidla VW Polo žalovaného soud shledal, že uplatnění denní sazby [částka] na případ vozu s motorem 1.9 SDI žalovaného (dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) by bylo v rozporu s ústavně garantovaným právem na ochranu majetku. Soud prvního stupně nemůže více zdůraznit, že důvodem není jakékoliv zpochybňování institutu příspěvku do garančního fondu, upraveného na úrovni zákona, ale toliko uvalení sazby na vozidlo žalovaného, kterou shledává v této sazbě soud za nesmyslně diskriminační.

31. Příslušný podzákonný předpis byl přijat na základě zákonného zmocnění v § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., který stanoví, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud shledal, že příslušná vyhláška stanovuje jako kritérium pro odlišení různých sazeb u osobních automobilů toliko zdvihový objem motoru, vozidlo žalovaného tak formálně spadá do kategorie písm. h) 1 850 cm3 až 2 500 cm3. Již z výše sazby a porovnání s tržní nabídkou povinného ručení (bez bonusů a malusů v průměru nejvýše cca [částka] denně, spíše ale násobně méně - notorieta) je zřejmé, že výše příspěvku substituuje jednak obvyklé pojistné a jednak v sobě (logicky) zahrnuje i sankční prvek, neboť je nezřídka násobně vyšší.

32. Proti tomu nelze ničeho namítat, neboť hrazení škod z garančního fondu s sebou nepochybně přináší transakční náklady a ztrátovost, danou neuhrazením všech uplatněných příspěvků. Z garančního fondu jsou následně hrazeny škody, způsobené vozidly bez pojištění, přičemž po škůdcích je zpravidla vymáhána toliko část poskytnutého plnění (třetina, nejvýše však [částka] dle § 24 odst. 2 tamtéž). V českém právním řádu jde však o poměrně nezvyklý institut a současně jde o poměrně vysokou sankci (násobky běžného komerčního pojistného) a nelze již proto připustit, aby již tak neobvykle vysoká sankce dopadala na osoby v různé výši na základě ryze diskriminačního kritéria. Soud prvního stupně přirozeně nemá ambici nahrazovat hierarchii poplatků vlastními propočty, uchyluje se proto pouze k redukci z extrémních sazeb ([částka], případně [částka]) na sazbu nejblíže nižší - aby nespravedlnost zmírnil do doby, než zákonodárce přijme nápravu. Neschopnost soudu předložit „lepší“ sazebník jistě nemůže být validním argumentem pro nečinnost, zvláště v době, kdy celospolečenská neschopnost rozpoznat a stíhat lichevní praktiky (tj. navyšování pohledávek o plnění nad 60 % jistiny ročně za současného ignorování neschopnosti spotřebitele takové úvěry splácet) doslova drtí nízkopříjmovou populaci a nenávratně poškozuje demokratické instituce země. Sankcionování osob na základě nesmyslného diferenciačního kritéria představuje obdobnou nespravedlnost právní úpravy, jakou by bylo určování výše sankce ve správním trestání či v [podezřelý výraz] řízení např. vzhledem k rase, náboženskému vyznání nebo hmotnosti pachatele, metrážní velikosti jím užívaného bytu apod. Každé z těchto příkladmo vyjmenovaných kritérií postrádá vztah k běžným parametrům českého právního řádu, podle nichž je určována výše sankce vzhledem k povaze a zavinění skutku, osobě pachatele, způsobeného následku či ohrožené hodnoty. Níže pak soud uvádí, proč zdvihový objem motoru nesouvisí s výší škody na majetku třetích osob a nelze jej proto obhájit jako kritérium pro určování výše sankčního příspěvku - který v případě vozidla žalovaného činí [částka] ročně. Ačkoliv se nejedná o likvidační sumu, soud ani takovou částku nepovažuje za plnění zanedbatelné a nehodné pozornosti soudů, nota bene jedná-li se v důsledku aktuální kombinace právních a společenských faktorů o nejčastější typ řízení ve sporné občanskoprávní agendě.

33. Soud shledal, že aplikace kritéria zdvihového objemu spalovacího motoru je nevhodná a z pohledu ústavně garantovaného práva na ochranu majetku žalovaného (do něhož je excesivní částka k zaplacení nepochybně významným zásahem) představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné – který se s ohledem na objem projednávaných nároků této žalobkyně nepochybně týká desítek tisíc občanů. Žalobkyně však nezohledňuje enormní sociální aspekty své činnosti a nezajímá se dokonce ani o údaj o trvalém pobytu v registru obyvatel, ačkoliv jí zákon zřídil právo přístupu s aktualizací jednou měsíčně a především uplatňuje nároky četnými souběžnými žalobami, zřejmě ve snaze maximalizovat odměnu za právní zastoupení. Jen u zdejšího soudu se jedná o několik tisíc řízení ročně. Žalobkyni přirozeně tento stav (koncepce vyhlášky) vyhovuje a v důsledku nespojování nároků nelze v drtivé většině řízení uplatnit dovolání (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), neboť plnění nedosáhnou výše [částka] a nejedná se o spotřebitelský vztah. V odvoláních proti rozhodnutí soudu prvního stupně žalobkyně uvádí, že soud prvního stupně se nikdy neobrátil na Ústavní soud. Soud konstatuje, že k tomu u podzákonného předpisu není oprávněn (§ 64 odst. 3 a contrario zákona č. 182/1993 Sb.) a právní zástupkyně to ostatně sama při jednání dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka] připustila. Stejně tak se soud nemůže obrátit na Soudní dvůr [právnická osoba], neboť samotný příspěvek do Garančního fondu od nepojištěných je již ryze vnitrostátní právní úpravou, nikoliv právem komunitárním.

34. Z odst. 2 tamtéž systematickým a teleologickým výkladem totiž vyplývá, že úmyslem tvůrce předpisu bylo reflektovat spíše maximální dosažitelný výkon vozidla, nežli jednotlivý konstrukční detail spalovacího motoru. Z nedůslednosti se tvůrce předpisu sám usvědčuje sledováním parametru maximálního výkonu u vozidel s hybridním pohonem, doplněným do předpisu později s nástupem nových prvků pohonu vozidel, aniž by náležitě upravil předchozí metodiku. Není přitom vůbec zřejmé, proč by u vozidel na pohon s výlučně vnitřním spalováním nemělo kritérium výkonu hrát stejnou roli, jakou hraje u vozidel s hybridním pohonem (tj. kombinace spalovacího motoru s elektropohonem). Porovnáním těchto sazeb je přitom zřejmé, že je zde výrazný nepoměr, když právě velká část vozidel, které formálně spadají do kategorie nad 1 850 cm3 (a tedy [částka]/den), nedosahuje výkonu ani 80 kW, který spadá do kategorie nižší ([částka]/den). To je právě případ předmětného vozidla. Ani kritérium výkonu není parametrem, který by bylo možno považovat za optimální a dostatečný, je však nejdostupnějším provizorním kritériem, které má soud prvního stupně k dispozici a u kterého lze předpokládat, že je zohledňováno pojišťovnami při výpočtu komerčního pojistného - což u zdvihového objemu neplatí (viz dále).

35. Je jistě legitimní otázkou, zda určitá korelace mezi výší komerčního pojistného („povinného ručení“) a zdvihovým objemem motoru, která je soudu historicky známa, je projevem skutečných statistických dat, velkým počtem ojetých (až historických) vozidel, kde zdvihový objem ještě historicky skutečně může s ostatními významnými parametry vozidel korelovat, či je naopak nechtěným, sebeposilujícím důsledkem předmětné právní úpravy. Pokud soud v minulosti zjistil, že kritérium zdvihového objemu se u jinak prakticky shodných vozidel a shodných ostatních parametrů skutečně odlišuje, šlo o rozdíl řádově nižší, než zakládá odkazovaná vyhláška, a není zřejmé, zda taková cenová diference vychází z reálných pojistných událostí, či zda je právě důsledkem této vyhlášky. Autopark v rámci České republiky je nepochybně ze značné části tvořen staršími vozidly, kde vztah zdvihového objemu s parametry hmotnosti/výkonu/spotřeby/nejvyšší dosažitelné rychlosti/normovaného zrychlení aj. významně koreloval. Jedná se však jen o menší část vozidel, jejichž éra skončila v devadesátých letech s počátkem masivního dovozu zahraničních vozidel s pokročilým řízením, vstřikováním, sáním a turbodmychadly. Předmětné vozidlo takovým vozidlem nepochybně není a jedná se o vozidlo, jehož doménou je extrémně nízká spotřeba paliva za cenu absence dynamiky v jakémkoliv smyslu. Motor 1.9 SDI plní v tomto vozidle obdobnou úlohu jako souběžně vyráběné motorizace 1.0i a 1.4i, pouze za cenu vyšší pořizovací ceny a celkové hmotnosti přináší nižší spotřebu paliva.

36. V současnosti je kritérium zdvihového objemu spalovacího motoru jako korelátoru výkonu zcela zjevně neobhajitelné, dynamiku provozu určují vozidla moderní a ta se také více účastní dopravních nehod. Dle veřejně dostupných statistických dat ze zdrojů Policie ČR (https://nehody.cdv.cz/statistics.php) lze ověřit, že dopravních nehod se násobně více účastní vozidla mladší pěti let, nežli vozidla starší. Garanční fond je koncipován právě jako fond, shromažďující prostředky pro budoucí vzniklé škodní situace, které s předmětným vozidlem přímo nijak nesouvisí, nanejvýš statisticky. Pokud se má výše příspěvku odvíjet od výše škody, kterou nepojištěné vozidlo potenciálně může způsobit, nelze ignorovat zjevně nepřípadnou systematiku. Pokud způsobí dopravní nehodu vozidlo příslušné obsahové třídy, ale o několik set kilogramů těžší a výkonnostně podstatně silnější, než vozidlo zde projednávané, jedná se zjevně o mísení neslučitelných kategorií vozidel, které může statistiku skutečně vychýlit a založit korelaci zdvihového objemu a výše způsobené škody - nikoliv však ospravedlnit archaickou kategorizaci. Soudobá vozidla s takto vysokým zdvihovým objemem zpravidla představují zcela odlišnou kategorii vozidel – jak co do výkonu, hmotnosti, tak i co do ceny – již s ohledem na ekologickou daňovou politiku.

37. Výše uvedené samozřejmě není pouhou spekulací soudce soudu prvního stupně. Pokud se zdejší soud v minulosti dotazoval [právnická osoba]., zda je zdvihový objem motorizací vozidel sledován při vyhodnocování pojistných událostí a zda má vliv na určování pojistného při pojišťování ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. (soud v dotazu výslovně vyloučil vztah k havarijnímu pojištění vozidla samotného pojištěnce), zprávou ze dne [datum] (ve sp. zn. [spisová značka]) bylo sděleno, že zdvihový objem sám o sobě „není sazbovacím parametrem při výpočtu pojistného“. Soud tak ověřil, že kritérium zdvihového objemu skutečně není používáno ani v praxi pojišťovny s (mírně řečeno) značným podílem na trhu, kterou nepochybně nelze podezírat z toho, že by z pojistně matematického hlediska nedokázala identifikovat statisticky významný parametr, korelující s výší škod, způsobovaných ostatním účastníkům silničního provozu. U komerčního pojistného je přitom přímý vztah mezi parametry pojištěného vozidla a očekávanou (průměrnou) výší škody, způsobené jiným účastníkům silničního provozu. Plnění garančního fondu, kde je takový vztah statisticky prakticky vymizelý (z fondu budou s největší pravděpodobností hrazeny škody způsobené někým jiným někomu jinému), tak nemůže žádným dalším plausibilním argumentem odůvodnit sazbování příspěvku zdvihovým objemem spalovacího motoru, než definicí kruhem – odkazem na taxaci vyhláškou č. 205/1999 Sb.

38. Zdvihový objem spalovacího motoru s výkonem spolehlivě nekoreluje, zejména pokud není nijak odlišen typ motoru podle paliva ani způsobu plnění válců (tzn. atmosférické plnění s různou volumetrickou účinností sání vs. motory s nuceným přeplňováním turbodmychadly či kompresory). Soud neshledává důvodným, aby byl více sankcionován např. relativně objemný, přesto nízkovýkonný úsporný motor u vozidla žalovaného, které svou hmotností i délkou zjevně nevybočuje z kategorie vozidel nižší třídy, než přeplňované nízkoobjemové motorizace do 1,0 litru - s výkony mnohdy podstatně vyššími a to navíc ve vozidlech s výrazně většími rozměry, prázdnými hmotnostmi i maximálními dosažitelnými rychlostmi. Obdobně nelogickým a diskriminačním postupem zákonodárce by bylo, pokud by např. systém poplatků a mýtného za použití dálnic a rychlostních komunikací nejrůznějšími vozidly (od osobních po těžké nákladní) nebyl závislý na délce platnosti kupónu, ujetých kilometrech a hmotnostní třídě vozidla (které mají logický vztah k míře opotřebovávání vozovky a zatížení sítě pozemních komunikací provozem), ale např. na počtu sedadel (bez ohledu na jejich využití), nejvyšší dosažitelné (avšak zpravidla na veřejných komunikacích zakázané) rychlosti či právě na zdvihovém objemu motoru. Nelogicky koncipovaná právní úprava vede k nerovné ekonomické zátěži občanů i podnikatelských subjektů, k diskriminaci technických řešení a k deformaci technologického vývoje i trhu s automobily, a tím mnohdy k nechtěným, právně perverzním účinkům. Ostatně tlak na snižování zdvihového objemu motorů a jeho pofidérní vztah k reálné spotřebě vozidel je široce diskutované téma, a je proto otázkou, zda předmětná vyhláška není právě skrytým projevem cílené diskriminace vozidel s relativně vysokým zdvihovým objemem - s cílem jejich vytěsnění z vozového parku ekonomickým tlakem. Takový záměr by však v kontextu problematiky zajištění příjmu garančního fondu soud nemohl považovat za legitimní postup tvůrce předpisu podzákonné síly.

39. Tvůrce předpisu zjevně selhal, pokud měl stanovit pomocné kritérium, které by korespondovalo s výší pojistných rizik, která pojišťovny stanovují na základě mnoha dalších kritérií, zejména pak stáří vozidla, hmotnosti vozidla, výkonu vozidla (nemluvě o kritériích, navázaných přímo na osobu pojištěnce/provozovatele/řidiče či na oblast provozování či roční nájezd vozidla) apod. Předmětná vyhláška sankcionuje některé typy automobilů, které pro dosažení optimálních provozních výsledků (včetně emisních norem) volí parametry většího objemu spalovacího prostoru válce bez nuceného přeplňování a nelze popřít, že některé automobilky s motory o objemu okolo 0,5 litru na válec dosahují nejnižších reálných spotřeb v provozu (resp. tepelné účinnosti). Některé z nich, především pak ryze atmosféricky plněné motory s typicky vyšším zdvihovým objemem, přitom svým charakterem vyhovují spíše defenzivně řídícím vlastníkům/provozovatelům vozidel a v reálném provozu dosahují vysoké ekonomičnosti. Předmětná vyhláška postupuje přesně opačně. Je-li smyslem zákonné úpravy institutu povinného ručení, resp. garančního fondu pro vozidla nepojištěná garantovat úhradu případné škody, vzniklé viníkem dopravní nehody ostatním účastníkům silničního provozu či třetím osobám, pak takové riziko nepochybně narůstá (na straně viníka) spíše s kritérii, jako je hmotnost či maximální výkon vozidla, které mohou ovlivnit převažující způsob jízdy vozidlem a jeho setrvačný moment v okamžiku střetu, nežli jednotlivý konstrukční detail motoru, působící v tomto kontextu smysluplně nanejvýše do masového nástupu přeplňovaných nízkoobjemových motorů, kdy pouhý zdvihový objem motoru přestal s výkonnostní třídou korelovat. Z garančního fondu (resp. z pojištění ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb.) přitom nejsou hrazeny škody na škodícím vozidle, ale škody způsobené jiným vozidlům/objektům, s nimiž se škodící vozidlo v provozu střetne.

40. Vozidlo žalovaného přitom svým výkonem představuje spíše nižší průměr, odpovídající mnohem lépe kategorii vozidel se zdvihovým objemem motoru do 1 850 cm3, z pohledu současné produkce vozidel s tříválcovými turbomotory spíše ještě nižšímu. Důsledné uplatnění parametru maximálního výkonu by bylo nepochybně akceptovatelnějším kompromisem relativně jednoduchého normativního pravidla na diferenciaci vozidel a sazeb – byť by se i v jeho případě jednalo o kritérium zjednodušující a ne zcela vhodné, zejména (opět) kvůli absenci rozlišování vozidel s přeplňováním od atmosféricky plněných, která maximálního výkonu dosahují až v oblasti nejvyššího spektra otáček a tedy jej prakticky nikdo v provozu nevyužívá (z důvodu hluku, spotřeby a opotřebení). O zdvihovém objemu motoru však nelze říci ani toto a stejně tak mohl tvůrce předpisu arbitrárně zvolit jiný konstrukční detail spalovacího motoru (např. počet válců, kompresní poměr, volumetrickou účinnost plnění, maximální točivý moment, normovanou spotřebu paliva aj.) a dopustil by se stejného pochybení. Takové konstrukční parametry jsou závislé na odlišném přístupu k řešení spalovacího motoru (třebas ve shodné hmotnostní a výkonnostní třídě) a jejich vztah k pojistným rizikům je krajně nepravděpodobným (případně se může jednat o falešnou korelaci). Soud proto jako pomocné, náhradní kritérium, volí výkonnostní a hmotnostní třídu vozidla, jako nejbližší dostupné kritérium, které netrpí tak zjevnou neadekvátností k míře způsobení škod ostatním účastníkům silničního provozu, jako zdvihový objem spalovacího motoru. Současně takto respektuje systematiku téhož ustanovení vyhlášky v jeho druhém odstavci. Ostatně ani směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/103/ES ze dne [datum] takové konkrétní kritérium (zdvihový objem válců) členským státům nepředepisuje, stejně tak jej nepředepisuje ani zákon č. 168/1999 Sb., dle jehož § 15 odst. 12 má naopak žalobkyně přístup k mnoha dalším parametrům nepojištěných vozidel, včetně výkonu a stáří vozidla apod. (od určitého roku dokonce uchovává kopie technických průkazů vozidel). Pokud bylo úmyslem tvůrce podzákonného předpisu maximálně zjednodušit sazebník na několik kategorií silničních motorových vozidel a v rámci stejné kategorie uplatnit jen jedno další odlišovací kritérium, soudu se tedy jeví zvolené řešení jako dílem svévolné, odporující smyslu zákonného zmocnění a v konečném důsledku neproporcionálně porušující jiné významné právo žalovaného – právo na majetek. Zásahem do tohoto práva soud prvního stupně samozřejmě nemá na mysli automobil žalovaného, ale zásah do jeho majetku nepřiměřeně vysokou, resp. diskriminující sankcí.

41. Má-li proto soud posoudit, zda je přijaté opatření rozumným řešením konfliktu mezi právem žalovaného na ochranu majetku a zájmem [právnická osoba] na dostatečném naplnění garančního fondu, dospěl soud k závěru, že nikoliv. Soud tedy úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. zvolil odlišné zařazení vozidla žalovaného a to do kategorie písm. g) se sazbou [částka] za den, které více odpovídá obvyklé velikosti, hmotnosti a výkonu daného vozidla a motorizace. V případě žalovaného se jedná o vozidlo nižší střední třídy, jehož hmotnost se od vozidel takové velikostní třídy neodlišuje, dieselový motor je naopak motorizací, koncipovanou jako palivově úsporný pohon nízké výkonnostní třídy a soud nezná žádnou logickou spojitost mezi jeho zdvihovým objemem a rizikem škod či zvýšených škod, které takové vozidlo v rámci silničního provozu (statisticky) způsobuje. Uvedené zařazení nelze považovat za otázku řešitelnou v daný okamžik odborným či znaleckým posudkem konkrétní specializace, neboť závisí na kvalifikované úvaze de lege ferenda tvůrce předpisu, do níž se promítne více kritérií z oblasti pojišťovnictví, motorismu, ekonomie apod., proto ji soud pro účel tohoto řízení považuje za zjistitelnou jen s nepoměrnými obtížemi (případný návrh na zpracování znaleckého posudku musí vzejít z iniciativy účastníka řízení). Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], jakkoliv v tomto případě je oddělené uplatňování více nároků souběžně (nejen žalobkyní, ale i třetí osobou – [právnická osoba]., a posléze taktéž právní zástupkyní žalobkyně) mnohdy hraniční. Pokusy soudu prvního stupně o jakoukoliv korekci v jednání žalobkyně a její právní zástupkyně však ve všech případech narážejí na absolutní nezájem a přístup osob po vzoru tohoto žalovaného vede k absurdnímu počtu nalézacích řízení a následných exekucí a absolutní dlužné částky, jakkoliv se s největší pravděpodobností jedná povětšinou o vozidla trvale nepojízdná, zakupovaná za symbolické částky na náhradní díly.

42. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžité pohledávky, proto mu s odkazem na § 1970 občanského zákoníku svědčí povinnost hradit i úrok z prodlení, když počátek prodlení odpovídá splatnosti dle výzev a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu násobku rozdílu těchto sazeb s příslušnou částí úroku z prodlení proto soud žalobu II. výrokem zamítnul.

43. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř., neboť žalobkyně sice nebyla ve sporu v převážné části úspěšná. Z části nepřiznaného plnění závisela na úvaze soudu, proto jí by jí soud ve vztahu k vozidlu ad d) přiznal veškeré náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu tak odpovídá 62,53 % úspěchu žalobkyně (při kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) a náleží jí tak 25,06 % celkových nákladů. Soud se v tomto případě však současně zajímal o skutečnost, zda žalobkyně tyto náklady vynaložila ve vícero souběžných řízeních účelně. Věci sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] (napadlá [datum]) a [spisová značka] (napadlá [datum]) jsou podány prakticky souběžně a je zřejmé, že žalobkyně postupovala bez ohledu na existenci kumulace nároků – jakkoliv ve vedoucí spisové značce spojila 7 nároků ze 6 různých vozidel. Za tato řízení soud přiznal náhradu sice v těch výších, jakou žalobkyně požadovala ([částka] + [částka] + [částka]). Celková výše těchto nákladů pak v jednotlivých řízeních sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, resp. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka], resp. [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

44. Tato náklady ovšem soud následně poměrně krátil mírou procesního úspěchu tak, jako by byly podány společně, odtud částka [částka] ve III. výroku shora.

45. Řízení sp. zn. [spisová značka] soud takto již poměrně nekrátil, neboť bylo zahájeno pro nárok, který se stal splatným až v červenci 2023 a nemohl tak být s předchozími 9 nároky slučován. Současně však platí, že např. v řízení sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno o pouhých 8 dnů dříve ([datum]) již bylo žalobkyni z jistiny [částka] na náhradě nákladů řízení přiznáno [částka]. Ve sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno [datum], již bylo žalobkyni z jistiny [částka] na náhradě nákladů řízení přiznáno [částka]. Pokud tedy žalobkyně věc sp. zn. [spisová značka] podala až dne [datum], je zřejmé, že opět postupovala bez ohledu na existenci kumulace nároků. Soud již tak žalobkyni přiznává náhradu [částka] za nárok, jehož rozsah si sama určuje, přičemž soudu ani po několika letech analýz těchto nároků není zřejmé, co rozhoduje o zažalování (někdy) např. 2 měsíců a (jindy) např. 6 měsíců. V některých případech je tak již sama kumulace paušální odměny [částka] sporná u nároků z jediného vozidla, tím spíše pak u souběžného obesílání (mnohdy na zcela odlišné adresy) za vozidla různá. Pro úplnost lze doplnit, že následné exekuční tituly svěřuje k vymáhání různým exekutorským úřadům, čímž poškozuje i své vlastní zájmy, neboť takové exekuce nelze (bez návrhu povinného) spojit a náklady racionalizovat. Pokud je pak soud dále konfrontován s několika žalobami, podávanými s odstupem dnů až týdnů za nároky, splatné před více než rokem, je zjevné, že takové okolnosti již nelze z pohledu účelnosti požadovaných nákladů řízení přehlížet. Návrh ve sp. zn. [spisová značka] tak již soud nepovažuje za účelný postup a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala jediný návrh, když v řízení sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] jí již bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno [částka] a [částka]. Při společném uplatnění by tyto činily méně, než již přiznaných [částka], neboť by se i nadále uplatnil § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a soudní poplatek by činil pouze [částka]. Proto již další náhradu nákladů řízení soud nepřiznával.

46. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Ostatně žalovaný je zjevně masivně předlužen, obdobné nároky za shodná i další auta se na něj doslova valí a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalovaného – byť je to právě žalobkyně, kdo je největším věřitelem žalovaného.

Poučení