20 C 315/2020-48

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o: žaloba o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 750 Kč ve výši 8,25 % ročně od 6. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 000 Kč ve výši 8,25% ročně od 6. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce na náhradu nákladů řízení částku 20 174,08 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím, konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp.zn. 30 C 1656/2011, a náhrady nákladů řízení, a to z titulu nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřeně dlouhým soudním řízením. Žalobu odůvodnil tím, že ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp.zn. 30 C 1656/2011 byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (jako soudu odvolacího) ze dne 11.12.2019, č.j. 84 Co 287/2019-414, potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19.7.2019, č.j. 30 C 1656/2011-387 (jímž bylo žalobě žalobce z převážné části vyhověno) a rozhodnuto, že [jméno] [příjmení], [IČO] (v původním řízení žalovaná) a [jméno] [příjmení], [datum narození] (v původním řízení vedlejší účastník) jsou povinni zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení. Uvedený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ve spojení s uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem nabyl právní moci dne 6.1.2020, když žaloba v předmětné věci byla podána k Okresnímu soudu v Litoměřicích dne 14.12.2011. Dne 17.5.2012 byl ve věci vydán platební rozkaz (č.j. 30 C 1656/2011-42), proti němuž podala [jméno] [příjmení] včasný odpor. První jednání soudu, kdy věc řešil soudce Mgr Jaroslav Vaško, proběhlo dne 5.2.2013. Následně věc převzal soudce JUDr. Štefan Lauko, čímž začalo neskutečně dlouhé období pochybení a neschopnosti soudu, vedoucích k průtahům v řízení. Dne 20.5.2014 vydal soud rozsudek č.j. 30 C 1656/2011-129, jímž žalobě vyhověl. K odvolání M. [příjmení] ze dne 14.7.2014, odůvodněné dne 23.7.2014 (k němuž se žalobce vyjádřil ve svém podání ze dne 22.8.2014), byl rozsudek usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.11.2014, č.j. 84 Co 333/2014-151 zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení s tím, že odvolací soud označil závěry soudu prvního stupně uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku za nepřezkoumatelné a v závěru svého rozhodnutí dal soudu prvního stupně jasné pokyny pro další postup v řízení. Dne 18.6.2015 po doplnění dokazování okresní soud vyhlásil rozsudek č.j. 30 C 1656/2011-191, jímž žalobě znovu vyhověl, vyjma částky, o níž byla obvyklá cena koně ponížena ve znaleckém posudku oproti žalobcem doložených důkazů. K odvolání M. [příjmení] ze dne 17.8.2015 (k němuž se žalobce vyjádřil ve svém podání ze dne 11.9.2015) Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9.2.2016, č.j. 84 Co 825/2015-207 opětovně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu v [obec] (bez jednání) s tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný a vykazuje v usnesení uvedené vady a opět poučil soud prvního stupně, jak má v dalším řízení vytýkané vady odstranit. Po dalším doplnění dokazovaní okresní soud dne 22.8.2017 vyhlásil rozsudek č.j. 30 C 1656/2011-320, jímž ve výrokové části v podstatě zopakoval své předchozí rozhodnutí. K opětovnému odvolání M. [příjmení] ze dne 13.9.2017, byl rozsudek usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8.1.2018, č.j. 84 Co 485/2017-340 zrušen a vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to opět z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku a vad řízení. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně přes poučení (resp. návod pro další postup v řízení), kterého se mu dostalo v předchozím zrušujícím usnesení odvolacího soudu, vytýkané vady neodstranil. Za tohoto stavu, po odchodu JUDr. Laukeho do starobního důchodu, převzal věc soudce Martin Masár, který po doplnění dokazování vyhlásil v pořadí již čtvrtý prvoinstanční rozsudek, který reflektoval pokyny odvolacího soudu. K opětovnému odvolání M. [příjmení] byl napadený rozsudek potvrzen a M. [příjmení] a vedlejšímu účastníkovi [příjmení]. [příjmení] bylo uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2019, č.j. 84 Co 287/2019-414). Celková délka řízení činila v daném případě více než 8 let a tato nepřiměřená doba předmětného řízení byla dle názoru žalobce způsobena okolnostmi jednoznačně přičitatelnými státu, když ani ohledně složitosti věci ani ze spisu nevyplývá, že by soud považoval věc v průběhu výše uvedených průtahů za složitou a zejména, že by případná složitost věci odůvodňovala jakékoli průtahy, když šlo o věc poměrně jednoduchou a to i s přihlédnutím k objektivní odpovědnosti M. [příjmení], kdy nebylo třeba prokazovat její zavinění. Dle žalobce na projednávanou věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.10.2010, sp.zn. 33 Cdo 1337/2010 (správně 30 Cdo 1337/2010), stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22.6.2016, sp.zn. 30 Cdo 1217/2015. Žalobce dne 5.4.2020 podal žádost k Ministerstvu spravedlnosti ČR o přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 140.000 Kč, avšak v zákonné lhůtě do 5.10.2020 se žalovaná k žádosti žalobce nevyjádřila. Požadovaná částka 140 000 Kč zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12.1.2011, sp.zn. 30 Cdo 1151/2009, či ze dne 21.10.2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009), ale i principům odškodňování ve vztahu k rozhodování Evropského soudu pro lidská práva (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.12.2010, sp.zn. III. ÚS 1320/10, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2010, sp.zn. 30 Cdo 4739/2009, a další).

2. Podáním ze dne 11.12.2020 a doručeným soudu dne 16.12.2020 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, když dne 30.11.2020 bylo Ministerstvem spravedlnosti zasláno stanovisko, ve kterém byla konstatována nepřiměřená délka řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp.zn. 30 C 1656/2011, a žalovaná přiznala žalobci finanční částku 89 250 Kč, kterou žalobci dne 9.12.2020 uhradila.

3. Žalovaná navrhnula zamítnutí žaloby s tím, že částku 89 250 Kč, kterou žalobci uhradila z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp.zn. 30 C 1656/2011, považuje za odpovídající celkové délce řízení 8 let, kdy v řízení bylo procesně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, věc vykazovala jistou míru procesní a skutkové složitosti – ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky, soud přibíral vedlejšího účastníka a znalkyni vyslýchal dožádaný soud. Současně význam řízení pro žadatele nelze hodnotit jinak, než jako standardní – tzn. bez procentuálního navýšení. Dílčí průtahy, resp. období nečinnosti soudu, sice nebyly nijak zásadního charakteru, ale celková délka řízení byla způsobena téměř výlučně důvody na straně soudu, kdy bylo opakovaně, a prakticky shodně, rozhodováno soudem prvního stupně, načež byly tyto rozsudky odvolacím soudem rušeny pro nepřezkoumatelnost a procesní vady řízení a žadatel se svým chováním na délce řízení nijak nepodílel.

4. Usnesením ze dne 25.1.2021 soud řízení částečně zastavil, a to co do částky 89 250 Kč a výroku, jímž měla být konstatována nepřiměřená délka řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp.zn. 30 C 1656/2011.

5. Ze spisu zdejšího soudu 30 C 1656/2011 soud ověřil, že řízení u Okresního soudu v Litoměřicích bylo zahájeno podáním doručeným soudu dne 14. 12. 2011, když se žalobce svou žalobou (s návrhem na vydání platebního rozkazu) domáhal po žalované [jméno] [příjmení] zaplacení částky 108 921 Kč s příslušenstvím. Žalobce v projednávané věci vystupuje i v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 30 C 1656/2011 v procesním postavení žalobce. Dne 23. 4. 2012 vyzval soud žalobce k úhradě soudního poplatku, který žalobce dne 9. 5. 2012 uhradil. Dne 17. 5. 2012 byl (rozkazním oddělením) vydán platební rozkaz, který byl dne 16. 7. 2012 doručen žalované, která proti němu ve stanovené lhůtě dne 27. 7. 2012 podala odpor. Dne 31. 7. 2012 byl spis předložen soudci. K výzvě soudu ze dne 6. 8. 2012 žalovaná doručila dne 26. 9. 2012. Dne 1.10.2012 bylo nařízeno první jednání na 29. 1. 2013, které bylo k žádosti zástupkyně žalobce z důvodu kolize s jiným jejím jednáním, odročeno na 5. 2. 2013, kdy také proběhlo a jednání bylo odročena na 16.4.2013. Věc řešil soudce Mgr Jaroslav Vaško. Dne 10. 4. 2013 byla věc přidělena soudci JUDr. Štefanu Laukovi a jednání odročené na 16. 4. 2013 zrušeno. Dne 28. 6. 2013 bylo nařízeno jednání na 24. 9. 2013, které proběhlo a bylo odročena na 14. 11. 2013. Dne 13. 11. 2013 požádala žalovaná o odročení jednání a soud jednání odročil na 16. 1. 2014. V roce 2014 proběhla tři jednání ve věci, a to dne 16. 1. 2014, dne 17.4.2014 (kdy na straně žalované vstoupil do řízení jako vedlejší účastník manžel žalované [jméno] [příjmení]) a dne 20.5.2014. Dne 20. 5. 2014 byl vyhlášen rozsudek, kterým soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl i o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dne 14. 7. 2014 odvolání, které odůvodnila dne 23. 7. 2014, žalobce se k odvolání vyjádřil ve svém podání ze dne 22. 8. 2014). Usnesením ze dne 11. 11. 2014 Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek Okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání pro procesní vady a nepřezkoumatelnost z důvodu nedostatečného odůvodnění, když sice potvrdil, že se v dané věci jedná o objektivní odpovědnost M. [příjmení] za škodu na převzaté věci, napadenému rozsudku však vytknul, že se nezabýval obranou M. [příjmení] směřující k liberačním důvodům, pro něž by za škodu odpovídat neměla, když nepoučil M. [příjmení] dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o následcích neunesení důkazního břemene, a dal v závěru svého rozhodnutí soudu prvního stupně pokyny pro další postup v řízení. K výzvě soudu ze dne 16. 12. 2014 žalobce doložil jednotlivé návrhy na náhradu škody, včetně výpočtu jejich výše. Jednání soudu nařízené dne 5. 2. 2015 proběhlo a bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce k určení obvyklé ceny zvířete. Usnesením ze dne 9. 2. 2015 soud ustanovil znalce (ing. [jméno] [příjmení]) pro učení obvyklé ceny koně, vypracovaný znalecký posudek byl soudu doručen 27. 3. 2015. Dne 2.4.2015 soud nařídil jednání na 18.6.2015, na kterém také vyhlásil rozsudek č. j. 30 C 1656/2011-191, jímž žalobě vyhověl do částky 93 921 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podala M. [příjmení] odvolání ze dne 17. 8. 2015, žalobce se k němu vyjádřil ve svém podání ze dne 11.9.2015. Dne 9. 2. 2016 krajský soud rozsudek okresního soudu usnesením pod čj. 84 Co 825/2015-207 podruhé zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání pro procesní vady a nepřezkoumatelnost z důvodu nedostatečného odůvodnění, a to z důvodu nedostatečnosti poučení M. [příjmení] dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k liberačním důvodům jí tvrzeným a neprovedení jí navrhovaných důkazů, když za nepřezkoumatelné označil odvolací soud i závěry soudu prvního stupně o výši škody a v závěru svého rozhodnutí poučil soud prvního stupně, jak má v dalším řízení vytýkané vady odstranit. Dle referátu ze dne 4. 3. 2016 bylo nařízeno jednání soudu na den 21.4.2016, které také proběhlo a bylo odročeno na neurčito z důvodu stanovení lhůty žalované straně pro sdělení otázek na [titul]. [příjmení]. Následně byl usnesením ze dne 18. 5. 2016 ustanoven znalec z oboru veterinární medicína, a to [zdravotní zařízení, obec] [anonymizována tři slova] [obec], Fakulta veterinárního lékařství. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 4. 11. 2016. Dle referátu z 13. 1. 2017 bylo nařízeno jednání na den [číslo], které proběhlo, dle protokolu žalovaná nesouhlasila se znaleckým posudkem a byla jí poskytnuta lhůta na formulování písemných námitek, současně bylo soudu připomenuto zástupkyní žalobce, že má být dle pokynu odvolacího osudu vyslechnuta [titul]. [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na 23. 3. 2017, na které byla předvolána i [titul]. [jméno] [příjmení] [titul], která znalecký posudek zpracovávala. Jednání nařízené na 23. 3. 2017 bylo zrušeno a [titul]. [jméno] [příjmení] [titul] byla pro blízký termín porodu vyslechnuta dožádaným soudem v Příbrami dne 19. 6. 2017. Nejprve Okresní soud požádal o součinnost Městský soud v [obec], žádost ze dne 22. 2. 2017, pak Okresní soud žádostí ze dne 22.5.2017 Okresní soud v Příbrami. Následně proběhlo u Okresního soudu v Litoměřicích jednání dne 22.8.2017, na kterém byl vyhlášen v pořadí již třetí prvoinstanční rozsudek č.j. 30 C 1656/2011-320, jímž ve výrokové části v podstatě zopakoval své předchozí rozhodnutí. Dne 31. 8. 2017 byl spis přidělen JUDr. Martinu Masárovi. Proti výše citovanému rozsudku podala M. [příjmení] odvolání dne 13. 9. 2017, které odůvodnila podáním ze dne 20.10.2017, žalobce se k odvolání vyjádřil podáním dne 29.11.2017. Usnesením ze dne 8.1.2018, č.j. 84 Co 485/2017-340) Krajský soudu v Ústí nad Labem napadený rozsudek opětovně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, když opětovně byly důvodem zrušení napadeného rozsudku jeho nepřezkoumatelnost a vady řízení, když okresní soud přes pokyn pro další postup v řízení vytýkané vady neodstranil a opětovně okresnímu soudu předestřel pokyny k odstranění vytýkaných vad. K výzvě soudu ze dne 19. 7. 2018 (dle závazného pokynu odvolacího soudu) žalobce doplnil podáním ze dne 31.7.2018 a doručeným soudu dne 2.8.2018 své důkazní návrhy k tvrzení, že smrt koně [jméno] byla v příčinné souvislosti s onemocněním hřebce, které nastalo v době ustájení u M. [příjmení], a že náklady na léčbu koně byly vynaloženy účelně. Dne 13. 8. 2018 soud uložil znalci [zdravotní zařízení, obec] [anonymizována tři slova] [obec], Fakultě veterinárního lékařství doplnit předchozí znalecký posudek v návaznosti na důkazní návrhy žalobce. Požadované doplnění znaleckého posudku bylo soudu doručeno dne 21. 9. 2018. Následovalo jednání soudu dne 30. 5. 2019, na němž navrhl žalobce [příjmení]. [příjmení] možnost smírného řešení, které nebylo M. [příjmení] akceptováno. Z důvodu možného mimosoudního řešení sporu bylo jednání odročeno na 14. 6. 2019. K žádosti žalované pro mimosoudní jednání bylo toto jednání odročeno 11. 7. 2019, podáním ze dne 11. 6. 2019 žalobce odvolal návrh na uzavření smíru. Soud ve věci jednal dne 11.7.2019 a dne 19. 7. 2019 vyhlásil v pořadí již čtvrtý prvoinstanční rozsudek, kterým bylo žalobě co do částky 85 921 Kč vyhověno, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku M. [příjmení] opětovně podala proti rozsudku odvolání ze dne 5. 8. 2019, doručené soudu dne 6. 8. 2019, které odůvodnila podáním ze dne 12.9.2019, doručeným soudu dne 13.9.2019, žalobce se k odvolání vyjádřil v podání ze dne 12.11.2019 Krajský soud v Ústí nad Labem jako odvolací soud ve věci jednal dne 4.12.2019, a dne 11.12.2019 vyhlásil rozsudek č.j. 84 Co 287/2019-414, kterým napadený rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl i o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 1. 2020.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném ke dni uplatnění nároku, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

10. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2. téhož zákonného ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2. téhož zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3. téhož zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty 2. a 3., nebo § 22 odst. 1 věty 2. a 3., přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízem a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem úpravy § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to tak, aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP.

13. Při proto přiměřenost či nepřiměřenosti délky řízení posuzoval i ve smyslu judikatury ESLP s tím, že délka řízení je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

14. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval výše citovanou právní úpravu a dospěl k následujícím závěrům:

15. Nejprve se soud zabýval, zda žalobce před podáním žaloby uplatnil svůj nárok u příslušného úřadu. Jak vyplývá z tvrzení žalobce i žalované, žalobce doručil žádost o přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu Ministerstvu spravedlnosti dne 5. 4. 2020.

16. Dále se soud zabýval skutečností, zda v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 30 C 1656/2011 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Předmětné řízení o zaplacení částky 108 921 Kč o náhradu škody trvalo od podání žaloby dne 14. 12. 2011 do 6.1.2020 8 let a 23 dní. Řízení probíhalo čtyřikrát na dvou stupních soudní soustavy, přičemž první tři rozsudky soudu I. stupně byly zrušeny pro nepřezkoumatelnost a pro nedostatek odůvodnění, od druhého zrušujícího rozhodnutí i pro neplnění závazného pokynu odvolacího soudu. Žalobce dvakrát žádal o odročení jednání, žalovaná rovněž dvakrát. Ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky, znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem byl pak ještě doplněn. Znalecké posudky byly dodány ve stanovené lhůtě. Pokud jde o odvolací řízení, tak poprvé byl spis předložen k rozhodnutí o odvolání dne 18. 8. 2014 a usnesením ze dne 11.11.2014 bylo rozhodnutí zrušeno a spis vrácen okresnímu soudu, podruhé byl spis předložen dne 15. 10. 2015 a usnesením ze dne 9.2.2016 bylo rozhodnutí zrušeno a spis vrácen okresnímu soudu, potřetí byl spis předložen dne 7. 12. 2017 a již usnesením ze dne 8.1.2018 bylo rozhodnutí zrušeno a spis vrácen okresnímu soudu, počtvrté byl spis předložen dne 4. 10. 2019, na 4. 12. 2019 bylo nařízeno odvolací jednání a dne 11.12.2019 odvolací soud svým rozhodnutím rozsudek okresního soudu potvrdil.

17. S ohledem na shora uvedené má proto podepsaný soud za to, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., když dle názoru soudu celková (nepřiměřená) délka řízení byla způsobena téměř výlučně důvody na straně soudu, kdy bylo opakovaně, a prakticky shodně, rozhodováno soudem prvního stupně, načež byly tyto rozsudky odvolacím soudem rušeny pro nepřezkoumatelnost a procesní vady řízení, dílčí průtahy, resp. období nečinnosti soudu podepsaný soud neshledal, resp. nebyly zásadního charakteru, a ani žalobce či žalovaná v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 1656/2011 se svým chováním na délce řízení nijak nepodíleli.

18. Konečně se soud zabýval výší přiměřeného zadostiučinění.

19. Dle ustálené judikatury (při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, spis. zn. Cpjn 206/2010, a dále zejména z rozhodnutí Nejvyššího soud v Brně 30 Cdo 1328/2009, 30 Cdo 3379/2018, 30 Cdo 2995/2017, 30 Cdo 1337/2010, 30 Cdo 1637/2009, 30 Cdo 1217/2015, 30 Cdo 1151/2009, 30 Cdo 1328/2009, 30 Cdo 3026/2009) se zpravidla považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení. Jelikož jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, první dva roky řízení jsou zpravidla ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky soud tedy především vychází z celkové doby řízení, když bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Tuto (základní) částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. podle kritérií, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit.

20. V daném případě celková délka řízení činila 8 let (a 23 dní), což dle názoru soudu v daném konkrétním případě nelze považovat za mimořádně extrémní a s ohledem skutečnost, že se jedná o řízení, jehož význam pro žalobce je nutno dle názoru soudu hodnotit jako standardní, když předmět řízení – finanční plnění ve výši cca 100 000 Kč, nebyl takový, pro který by ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovozovala presumpci zvýšeného významu pro účastníka (např. dlouhodobá právní nejistota u určovací žaloby, případy statusových žalob, vystavení nedostatku finančních prostředků v důsledku dlouhotrvajícího sporu), a žalobce ani žádný takový„ zvýšený význam“ netvrdil, určil soud základní částku ve výši 105 000 Kč, tedy pro výpočet soud užil základní částku 15 000 Kč za jeden rok řízení (při modifikaci prvních dvou let), Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že v dané věci jsou okolnosti pro stanovení základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení spočívající v délce řízení a odůvodněny tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena pro nepřezkoumatelnost.

21. Dále se soud zabýval tím, zda jsou zde dány pro procentní navýšení či ponížení základní částky.

22. Dle názoru soudu lze věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 1656/2011 považovat za procesně složitější, ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky (jeden byl následně doplňován) a proto se ztotožnil s názorem žalované, že je namístě základní částku ponížit o 15%. Současně je dle názoru soudu na místě základně částku navýšit, když délka řízení byla zásadně ovlivněna tím, že meritorní rozhodnutí prvostupňového soudu v průtažném řízení bylo opakovaně rušeno a vraceno pro nepřezkoumatelnost a pro neplnění pokynů odvolacího soudu soudem prvostupňovým, a to rovněž o 15%.

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud výrokem I. žalobě vyhověl co do částky 15 750 Kč a ve zbývající části nárok žalobkyně výrokem II. zamítl.

24. Protože se žalovaná dostala uplynutím dne 5. 10. 2020 do prodlení, náleží žalobci počínaje dnem 6.10.2020 i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

26. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

27. Je-li v řízení náhrada nemajetkové újmy žalobci přiznána, lze na žalobce nahlížet jako na zcela úspěšného ve smyslu zásady úspěchu ve věci (odpovědnosti za výsledek řízení) podle § 142 odst. 1 o. s. ř., byť mu výše náhrady byla přiznána v nižší než požadované výši, neboť se mu podařilo prokázat základ nároku (nález Ústavního soudu ze dne 7. 9.2011, sp. zn. I ÚS 804/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013).

28. Jde-li o žalobní nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., odměna advokáta za zastupování v řízení se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 29. Jelikož se na žalobce pohlíží jako by byl ve věci zcela úspěšný a přiznal mu soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2000 Kč, z nákladů právního zastoupení za 4 úkonu právní služby á 3 100 Kč dle § 7 a § 9 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb., 4x režijního paušálu á 300,00 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění, částečné zpětvzetí, účast při jednání dne 14.4.2021), náhrady za promeškaný čas ve výši 500,00 Kč při celkovém počtu 5 půlhodin po 100,00 Kč dle § 14 vyhl. MS č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, cestovného ve výši [částka] na trase [obec] - [obec] a zpět (1x cesta k jednání, celkem [anonymizováno] km, osobní vozidlo Škoda Superb, [registrační značka], PH NM, spotřeba [anonymizováno] l /100, při ceně 27,20 Kč za 1 litr dle § 4 vyhl. č. 589/2020 Sb., a sazby 4,40 Kč dle § 1 vyhl. č. 358/2019 Sb., a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši [částka], celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku [částka].

30. Cestovné a náhradu za promeškaný čas soud určil dle aplikace www.mapy.cz ze sídla zástupkyně žalobce do sídla soudu.

31. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

32. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce.