20 C 319/2024 - 64

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozena [Datum narození žalobce]. [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 130 298 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 37 931 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 130 298 Kč plynoucí od 20.9.2024 do 19.11.2024.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 92 367 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 92 367 Kč od 19.11.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu dne 1.10.2024, domáhala na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 130 298 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 22.4.2010 (dále jen "Pojistná smlouva"), kterou žalobkyně uzavřela jako spotřebitel a žalovaná jako podnikatel. Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, kdy žalobce neměl možnost ovlivnit její obsah. Pojištění stále trvá. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkově 189 997 Kč, žalovaná jí poskytla na jejím základě částku ve výši 59 699 Kč, zbývá tedy vrátit bezdůvodné obohacení v žalované výši. Ze znění smlouvy o pojistných podmínek vyplývá, že rozsah pojistného plnění je konstruován pomocí aktuální hodnoty podílového účtu pojistníka. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky či náklady bude snížen podílový účet pojistníka či hodnota samotného fondu, od které se odvíjí nákupní cena podílových jednotek. Hodnota podílového účtu pojistníka je snížena též za pomoci skrytého poplatku, kterým je rozdíl mezi tzv. prodejní a nákupní cenou ve výši až 5%. Dále je hodnota podílového účtu pojistníka snižována o tzv. počáteční náklady (tedy provizi pro zprostředkovatele). Konstrukce jejich účtování je pro běžného spotřebitele tak nepřehledná, že její dopad nemá šanci vyhodnotit. Žalobkyně má tak za to, že smlouva obsahuje ujednání, která jsou zneužívajícími ujednání ve smyslu § 55, 56 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen SOZ), do nichž byla implementována směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 zákonem č. 367/2000 Sb. Za zneužívající ujednání ve smlouvě žalobkyně považuje ujednání o snižování podílového účtu pojistníka o rizikové pojistné, o další technické poplatky, o náklady související s nákupem a prodejem prostředků patřících fondu a o výdaje související s pořizováním, prodejem a oceňováním fondu, neboť jejich výše je pro žalobkyni jako spotřebitele neznámá, nezjistitelná a jejich výše je ponechána zcela na vůli pojistitele. Dále jsou zneužívající ujednání o nákladech souvisejících s uzavřením pojistných smluv a poplatku vyplývajícím z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek ze stejného důvodu. Ujednání jsou zneužívající proto, že nebyla individuálně sjednána, v rozporu s principem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele a v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Transparentnost ujednání také znamená, že spotřebitelé musí být schopni posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy, ujednání musí být sepsáno jasným a srozumitelným jazykem. Zneužívající ustanovení nejsou pro spotřebitele závazná ve smyslu výkladových stanovisek SDEU. Ujednání o poplatcích jsou ujednání nezbytná pro výpočet odměny, kterou má spotřebitel zaplatit, tedy pro pojistné. Pojistná smlouva je tak neplatná jako celek, neboť nemůže bez předmětných ujednání existovat. Soud pak musí posoudit tuto absolutní neplatnost i bez návrhu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, ten však tak neučinil a to ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uzavřenou pojistnou smlouvu považuje za platnou a nemohlo tak dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce. Žalobkyně opomněla při vyčíslení žalované částky uvést, že žalobkyni bylo, nad rámec předčasného odkupu vyplaceno odkupné v návaznosti na ukončení pojištění žalobkyní ve výši 44 485 Kč, o čemž byla informována ještě před podáním předžalobní výzvy a posléze žaloby, žaloba je tedy předčasná v tomto ohledu. Žalovaná má rovněž za to, že žalobkyně byla od počátku pojistného vztahu, tj. nejpozději v okamžiku podpisu pojistné smlouvy seznámena se všemi jejími podmínkami. Všechny dokumenty, které jsou součástí smlouvy, s jejichž obsahem byla žalobkyně seznámena před podpisem smlouvy, jak sama podpisem potvrdila, obsahují informace o veškerých nákladech a poplatcích spojených s pojistnou smlouvou a také veškeré sazby těchto poplatků. Z informace pro klienta žalobkyně mohla zjistit jednak způsob výpočtu a účtování rizikového pojistného, tak i informaci o účtování nákladů a poplatků souvisejících s pojištěním. Z nich vyplývá, že část pojistného představuje tzv. rizikové pojistné a druhá část tzv. spořící část pojistného. Rizikové pojistné je pak každý měsíc kalkulováno podle aktuálního věku pojištěného a pojistné částky, spořící část je poté ukládána prostřednictvím nákupu podílových jednotek na podílový účet pojistníka. Z tohoto účtu se pak pravidelně strhávají poplatky za počáteční a správní náklady a v ceně podílových jednotek se zohledňují poplatky za správu fondu. Výčet těchto nákladů je uveden přímo ve smlouvě a také ve sazebníku. Pokud nebyl mechanismus výpočtů žalobkyni jasný, mohla se kdykoliv i žalované informovat, čehož ale nikdy nevyužila. O výši uvedených poplatků byla každoročně informována výpisy z podílového účtu. Nelze tedy v žádném případě tvrdit, že by pojistná smlouva byla nesrozumitelná, netransparentní či že by obsahovala ujednání, která by byla žalobkyni skryta. Částku rizikového pojistného pro případ smrti pak nelze ke dni uzavření smlouvy určit, neboť je modulováno parametry úmrtnosti v určitém věku. Povinnost určit přesně tuto částku v pojistné smlouvě také není stanovena v žádném právním předpise. Povinnou součástí pojistné smlouvy je pak pouze částka pojistného, jeho splatnost a údaj, zda se jedná o běžné či jednorázové. Navíc i kdyby bylo ujednání o rizikovém pojistném neplatné, nemělo by to vliv na platnost pojistné smlouvy jako celku, neboť se jedná o ujednání oddělitelná od zbytku smlouvy. Co se týká nákladů a poplatků, pak informace pro klienta i výtah ze sazebníku poplatků, se kterými byla žalobkyně seznámena, obsahují jejich konkrétní částku či procentní sazbu, takže i v tomto směru je pojistná smlouva zcela určitá a transparentní. Co se týká pojistného plnění, pak je ve smlouvě uvedeno, že v případě dožití bez pojistné události a v případě pojistné události, odpovídá pojistné plnění aktuální hodnotě podílového účtu, minimálně však pojistné částce pro případ smrti uvedené v pojistné smlouvě a o aktuálním stavu podílového účtu byla žalobkyně pravidelně informována prostřednictvím výpisů po celou dobu trvání pojištění. Rovněž jsou zcela účelová a nepravdivá tvrzení žalobkyně o existenci jakéhosi skrytého poplatku, o který byla hodnota podílového účtu žalobkyně ponižována. Pojistná smlouva jasně stanoví výši tohoto poplatku a jasně definuje, v jakých případech se prodejní a nákupní cena podílových jednotek uplatní, když z ujednání vyplývá, že se vždy uplatní nákupní cena, ve které jsou podílové jednotky evidovány na podílovém účtu pojistníka. K námitkám žalobkyně ohledně počátečních nákladů žalovaná uvedla, že nezahrnují pouze provizi pojišťovacího zprostředkovatele. Na tyto náklady (na které má žalovaná nárok) žalovaná srážela dle informace pro klienta 7% hodnoty počátečních jednotek z celkového množství počátečních podílových jednotek a o jejich konkrétní výši byla žalobkyně vždy každoročně informována, proto odmítá argumentaci žalobkyně o jejich netrasparentnosti a neuchopitelnosti. Pokud nebylo při uzavírání smlouvy či později žalobkyni něco nejasné, mohla se informovat, přičemž si musela být vědoma, že smlouva zavazuje, žalovaná jí navíc po dobu 14 ti let poskytovala pojistné krytí a žalobkyně proti nákladové struktuře ničeho nenamítala, když v případě žalobkyně se jistě jedná o průměrného spotřebitele, jak je definován v § 4 obč. zák. Dále se v souvislosti s tím odkázala na argumentaci uvedenou v judikatuře, např. v nálezu ústavního soudu sp.zn. III. Š 3725/13, či I. ÚS 3512/11, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 1201/2009. K argumentaci o zneužívajícím charakteru některých ujednání smlouvy žalovaná poukázala na to, že při uzavření smlouvy měla žalobkyně k dispozici veškeré potřebné informace a po dobu více než 14 let proti jejich obsahu ničeho nenamítala, veškeré informace jí vždy podle potřeby byly poskytnuty. Navíce pokud žalobkyně argumentuje neurčitostí napadených ujednání, pak toto vylučuje jejich posouzení jako zneužívajících, jak již bylo opakovaně judikováno (např. rozsudek NS ČR čj. 33 Cdo 499/2023-143, které byly aprobovány ústavním soudem např. sp. zn. III. ÚS 2438/23, sp.zn. IV.ÚS 2429/23). Všechny námitky žalobkyně se tedy týkají především investiční části smlouvy, nikoliv jejího hlavního předmětu, kterým je pojistné plnění, takže nelze použít Směrnici k posouzení nepřiměřeného charakteru smluvních ujednání. Žalobkyně také přesně nespecifikuje, v čem spatřuje konkrétně nerovnováhu práv a povinností účastníků smlouvy z ní pro ně plynoucích, neuvádí k nim žádné důkazy, proto jsou její tvrzení nepřezkoumatelná. Žalobkyní uváděná ustanovení smlouvy pouze stanoví způsob nakládání s pojistným, ale nijak žalobkyni na jejích právech z pojistných smluv neomezují. Navíce odkazovaná Směrnice není přímo závazným právním předpisem. Ustanovení § 107 odst. 2 SOZ nebylo na základě Směrnice nikdy změněno a bylo zrušeno až NOZ, avšak pro potřeby tohoto řízení je tedy § 107 SOZ stále součástí českého právního řádu ohledně režimu promlčení práv z bezdůvodného obohacení. Pojistná smlouva je tak zcela transparentní a to i z pohledu rozhodnutí SDEU C-96/14, z něhož vyplývá, že schopností vyhodnocení ekonomických důsledků se nerozumí schopnost přesného vyčíslení částky, která má být dle smlouvy plněna,….nýbrž schopnost posoudit, zda v určité situaci vznikne vůbec nárok na plnění či nikoliv. Co se týká rozhodnutí SDEU C-26/13, pak žalobkyně pouze vytrhuje určité pasáže z kontextu a použití tohoto rozhodnutí na předmětnou pojistnou smlouvu není namístě. Žalovaný podle ní vždy postupovala a plnila si své povinnosti, navíc v soukromém právu se smlouvy musí dodržovat i v případech, kdy je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné (viz nález III.ÚS 3900/12). Pokud by však soud dospěl k závěru, že smlouva je ne neplatná, pak z procesní opatrnosti vznesla žalovaná námitku promlčení. Navíc žalobkyně platby pojistného nijak nedokládá. Podle § 107 odst. 1 SOZ je subjektivní promlčecí doba dvouletá, objektivní pak tříletá. Plyne od doby, kdy se oprávněný dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Pokud žalobkyně dovozuje vady smlouvy z jejího textu, pak se o vzniku BO mohla dozvědět již při jejím uzavření. Žalovaná má za to, že jsou promlčena všechny plnění učiněná dva roky před podáním žaloby (1.10.2024) a to jsou tedy veškerá plnění učiněná přede dnem 1.10.2022. Není pak rozhodné, zda oprávněný znal právní kvalifikaci, nýbrž pouze to, že je se smlouvou něco v nepořádku (viz nález sp.zn.III. ÚS 2127/21). Nejpozději se žalobkyně mohla se všemi rozhodujícími okolnostmi seznámit vždy z každoročního výpisu z podílových účtů, které vždy obsahovaly všechny potřebné informace. První výpis je datován ke dni 27.4.2012. Nad tyto výpisy byla žalobkyně každoročně opakovaně informována o stavu pojištění tzv. Rozšířenou informací o průběhu pojištění (viz právní názor vyjádření např. v rozsudku MS sp. zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn.[spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). Námitku promlčení by měl soud posuzovat přednostně. Dále žalovaná vznesla námitku započtení k event. nárokům žalobkyně, kdy po datu promlčení (dnem 1.10.2022) bylo žalobkyni poskytnuto plnění ve výši 44 485 Kč jako odkupné a 59 699 Kč jako mimořádný odkup. Rovněž poukázala na aktuální rozhodnutí MS v Praze řešící obdobný případ a to sp. zn. [spisová značka].

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované vzala žalobu částečně zpět ohledně částky 37 931 Kč a zákonného příslušenství z částky 130 298 Kč od 20.9.2024 do 19.11.2024 a nadále požadovala zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení částku 92 367 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19.11.2024 do zaplacení, kdy z plnění žalované ve výši 44 485 kč nejprve započetla na kapitalizovaný úrok z prodlení částku 6 554 Kč a zbývající částku 37 931 Kč započetla na jistinu, která se tak snížila na částku 92 367 Kč. Dále v reakci na argumentaci žalované uvedla, že přestože žalovaná zasílala každý rok výpisy z podílového účtu žalobkyně, žádným způsobem z nich nevyplývalo, jakým způsobem žalovaná k číselným hodnotám došla. Žalovaná ve výpisech zmiňovala z nákladové struktury pouze rizikové pojistné a správní a počáteční poplatek. Žádným způsobem již nezmínila, jak výši podílového fondu ovlivnil poplatek vyplývající z rozdílu nákupní a prodejní ceny (skrytý poplatek, který nemá žádné racionální odůvodnění, žalobkyně na ně nebyla upozorněna) a další technické poplatky, náklady související s nákupem a prodejem prostředků patřících fondu. Tyto informace tedy žádným způsobem nemohly zhojit skutečnost, že žalobkyně nebyla o výši nákladů a poplatků účtovaných na vrub podílového účtu při uzavření smlouvy informována. Vše pak ovlivňuje výši pojistného plnění, jehož výši běžný spotřebitel nemá šanci rozklíčovat. Koncept účtování počátečních a akumulačních podílových jednotek ve smlouvě je velmi netransparentní pro pojistníka, přestože jejich výše je pojišťovně známa již od počátku, avšak natolik ekonomicky nevýhodná pro pojistníka, že by nikdo takové pojištění s pojišťovnou neuzavřel (na jejich úhradu v podstatě slouží pojistné zaplacené za dva roky, které nebude investováno). Ani zprostředkovatel, ani pojišťovna o této skutečnosti pojistníka neinformují. Jedná se o nepoctivý postup žalované a tato ujednání jsou nepřiměřená dle ust. § 56 odst. 1 SOZ a zneužívající ve smyslu Směrnice. Právní závěry uvedené v odkazovaném žalovanou rozsudku zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] byly odmítnuty rozsudkem odvolacího soudu čj. [spisová značka]. Dále se odkázala na aktuální rozhodovací praxi odvolacího a dovolacího soudu, které potvrzují stanovisko žalobkyně (např. rozhodnutí MS v Praze sp. zn. 29 Co 492/2021, 29 Co 25/2022, 29 Co 26/2022, 29 Co 261/2021, 29 Co 173/2023, 29 Co 335/2024, rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017). V základním ustanovení pojmenovaných smluv je tak definován hlavní předmět smlouvy. Podstatnými náležitostmi pojistné smlouvy a tedy ujednání, která stanovují hlavní plnění té které smlouvy a jako takové ji charakterizují, jsou ujednání o výši pojistného a o plnění pro případ smrti či dožití dle čl. 24 ZPP. K vyjádření žalované, že žalobkyně nikterak nespecifikuje, v čem konkrétně spatřuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran smlouvy se opětovně odkázala na svá žalobní tvrzení a argumentaci. K další argumentaci žalované ohledně aplikovatelnosti Směrnice uvedla, že se nedomáhá její přímé aplikace, nýbrž ustanovení právního řádu, do kterých byla implementována, a v jejím světle je tedy třeba je vykládat. Vnitrostátní právní předpisy se musí vykládat v souladu s předpisy EU. Popřela argumentaci žalované, když tvrdila, že neznalost výše rizikového pojistného a dalších poplatků a nákladů neznamená nemožnost posoudit ekonomické důsledky pojistní sjednaného pojistnými smlouvami. Důkazem toto vyvracejícím je text samotné smlouvy a její koncepce, která je vadou systémovou. K námitce promlčení opět zdůraznila, že není důvodná, neboť nelze aplikovat objektivní tříletou promlčecí dobu a žalovaná řádně netvrdí a neprokazuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby (viz aktuální rozsudek MS v Praze sp. zn. 29 Co 335/2024), když ústavní soud ve svém nálezu III.ÚS 2127/21 uvedl, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby v obdobných případech nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiku uzavření smlouvy a plateb pojistného a tyto závěry převzal i NS ČR a MS v Praze. Žalovaná tedy v souladu s uvedenou judikaturou musí konkrétně tvrdit a prokázat, kdy začala běžet subjektivní promlčecí doba a pokut tak neučiní, není možné konstatovat promlčení nároku v této době, musí jít o skutečně prokázanou vědomost, nikoliv pouze o podezření. Pokud by žalobkyně věděla již při podpisu smlouvy o její neplatnosti, proč by následně hradila pojistné? To naopak svědčí o tom, že ji po celou dobu považoval za platně uzavřenou. Žalovaná rovněž neosvětlila, jak měla žalobkyně ze zasílaných informačních dopisů dovodit neplatnost uvedené smlouva. K tvrzeným odkazům na judikaturu MS v Praze žalobkyně poukázala na to, že se jednalo o jinou pojišťovnu a jinak koncipované pojistné smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že nelze aplikovat ani objektivní promlčecí dobu podle § 107 SOZ, neboť má za to, že ve smlouvě se jedná o zneužívající ujednání, když v takových případech judikatura SDEU užití objektivní promlčecí doby vylučuje, aby se zabránilo zvláště nepříznivým důsledkům pro spotřebitele ve vztahu k podnikatelům, když ČR je povinna jako člen EU následovat trend stanovený touto judikaturou (viz nález ÚS sp. zn. II. ÚS 78/19) a poukázala na rozsudek MS v Praze sp. zn. [spisová značka], který tak postupoval v obdobné věci a stejně tak i další judikaturu MS v Praze, která vyloučila použití objektivní promlčecí lhůty v obdobních případech. Pro případ, že by se soud s uvedenou argumentací neztotožnil, pak žalobkyně uvedla, že její nárok není promlčen v částce 9600 Kč v objektivní promlčecí době (32 plateb od 18.10.2021 po 300 Kč) a v subjektivní promlčecí době je nárok žalobkyně nepromlčen ve výši 6000 Kč (tu. 20x 300 Kč). Dále navrhla v tomto směru zdejšímu soudu, aby i přes uvedenou rozhodovací praxi odvolacího soudu položil navržené předběžné otázky k SDEU. Judikatura MS v Praze připustila zneužívající charakter sporných ustanovení a jejich nepřiměřenost (rozsudek sp. zn. 29 Co 335/2024, sp. zn. 29Co 173/2023). Názory vyslovené v žalovanou odkazované judikatuře (sp. zn. III. ÚS 2438/23, IV.ÚS 2429/23) jsou pro tento případ nepoužitelná, neboť se nejedná o meritorní rozhodnutí, nebyla publikována ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, nemají precedenční ani kasační závaznost, byly formulován pouze ve vztahu k projednávané věci, nejsou obecný dosah. Judikatura MS v Praze oproti argumentaci žalované naopak konstatovala nutnost aplikace Směrnice na pojistné smlouvy žalované. Postup žalované je tak v rozporu s rozhodnutím SDEU ve věci C-263/22, které zdůrazňuje povinnost poskytnout spotřebiteli veškeré informace před uzavřením smlouvy, na základě kterých může pochopit její ekonomické důsledky a okolnost, zda se tato ujednání týkají hlavního předmětu této smlouvy či nikoliv, je v tomto ohledu irelevantní, neboť musí mít možnost se seznámit s celým obsahem smlouvy, neboť právě souhrn ujednání smlouvy určuje zejména práva a povinnosti spotřebitele, které ze smlouvy pro něj plynou a tento požadavek se týká i hlavního předmětu smlouvy (viz např. závěry SDEU ve věci C-450/22 a tento trend následuje i rozsudek ve věci C 395/21). Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně, jakožto zájemce o uzavření pojistné smlouvy, nebyla ze strany žalované záměrně seznámena s celým obsahem pojistné smlouvy, neboť neměla k dispozici klíčové údaje pro posouzení výhodnosti/vhodnosti produktu. S ohledem na tuto skutečnost nebyl naplněn požadavek na tzv. kvalifikované rozhodnutí o uzavření smlouvy, a v důsledku toho je nutné posoudit napadená ujednání pojistné smlouvy v režimu Směrnice, resp. ve smyslu § 55 a násl. obč. zák. Tato ujednání jsou jakožto zneužívající absolutně neplatná, a s ohledem na jejich neoddělitelnost je rovněž neplatná pojistná smlouvy jako celek. Nerovnováha v právech a povinnostech stran (a jde tedy o zneužívající ustanovení ve smyslu Směrnice) spočívá v tom, že kapitálová hodnota pojištění je v průběhu pojištění snižována o poplatky a náklady v neznámé výši, tato ujednání lze označit i za nepřiměřená ve smyslu OZ. Dále popřela argumentaci žalované o tom, že pokud by soud dospěl k závěru a absolutní neplatnosti části smlouvy, pak by se jednalo o neplatnost pouze částečnou s ohledem na možnost uvedená ustanovení smlouvy oddělit od jejího zbytku. Uvedla, že ujednání o rizikovém pojistném je ujednáním o podstatné náležitosti pojistné smlouvy ve smyslu § 2 zák. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě, tudíž je od ostatního obsahu pojistné smlouvy neoddělitelná, a to způsobuje absolutní neplatnost pojistné smlouvy jako celku. Dále žalobkyně považuje námitku promlčení vznesenou žalovanou za v rozporu s dobrými mravy, neboť pojistná smlouvy je neplatná pouze z důvodů na straně žalované, v jejím důsledku byla nezákonně zvýhodněna pouze žalovaná (jednala v rozporu s ust. § 6 obč. zák.), porušuje princip spravedlnosti v důsledku nepřiměřeného běhu promlčecích lhůta a délky trvání smlouvy, když žalobkyně byla povinna plnit své povinnosti v době jejího trvání a žalovaná až na konci pojištění a námitkou promlčení pak žalovaná těží z této časové asymetrie (viz např. názor vyjádřený v nálezu III. ÚS 2552/18, a nálezu sp. zn. ÚS 2700/15). Konstatování soudu o promlčení nároku by tak v podstatě legitimizovalo krádež. Pokud žalobkyně měla seznat neplatnost pojistné smlouvy již z jejího textu, pak žalovaná nemůže být v dobré víře, kdy od počátku přijímala pojistné, o kterém věděla, že je bezdůvodným obohacením. Žalovaná navíc uzavírá obdobné smlouvy s podobnými vadami již po řadu let, a tedy je subjektem, který má povědomost o tom, že si systémově a po řadu let přivlastňuje majetek běžných spotřebitelů, tuto povědomost mohla nabýt i z existující judikatura, avšak stále namítá promlčení. Těží tím tak ze své nepoctivosti a protiprávního jednání. Žalovaná musela o neplatnosti smluv vědět již od okamžiku zveřejnění Úředního sdělení ČNB částka 06/2012, v němž ČNB upozorňovala dozorované subjekty (pojišťovny), že v případě nedodržení informačních povinností daných zákonem o ochraně spotřebitele může být takové jednání posouzeno jako rozporné se zákazem nekalých obchodních praktik, jakož i rozporné s povinností jednat s odbornou péčí. Nejzazším dnem, kdy se žalovaná o vzniku bezdůvodného obohacení musela dozvědět je datum doručení rozsudku MS v Praze sp. zn. 29 Co 420/2019 z něhož vyplynulo, že absence ujednání o rizikovém pojistném způsobuje absolutní neplatnost pojistné smlouvy.

4. Soud zjistil tento skutkový stav :z pojistné smlouvy číslo [hodnota] ze dne 22.4.2010, z informačních materiálů k produktu investiční životní pojištění [Anonymizováno]-informace pro klienta, Všeobecných pojistných podmínek pro soukromé pojištění osob, z výtahu se sazebníku poplatků, formuláře pro žádost o částečných odkup a charakteristika typů podílových fondů, formulářů pro úhradu mimořádného pojistného, z vyjádření k výzvě k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 9.9.2024 s poštovní dodejkou, z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 27.8.2024, z přehledu podepsaného a zaplaceného pojistného z pojistné smlouvy číslo 107339376 k datu 3.7.2024, z rekapitulace pojistné smlouvy ze dne 29.4.2024, z informací k ukončení pojištění ze dne 12.9.2024, z přehledu předepsaného a zaplaceného pojistného k předmětné pojistné smlouvy ke dni 21.2.2025, z informací k životnímu pojištění ze dne 4.7.2024, z rozšířené informace o průběhu pojištění ze dne 25.4.2023, 24.5.2024, 26.4.2022 a ze dne 29.4.2021, z výpisu z podílového účtu ze dne 28.4.2023, 29.4.2013, 29.4.2016, 29.4.2019, 29.4.2020, 29.4.2021, 29.4.2022, 29.4.2024, z žádosti o ukončení pojistné smlouvy ze dne 24.8.2024, z potvrzení o zániku pojištění ze dne 15.11.2024, z žádosti o částečný odkup ze dne 20.11.2024 s poštovní obálkou, z Všeobecných pojistných podmínek, z rozšířené informace o průběhu pojištění ze dne 29.4.2021, ze dne 26.4.2022, 25.4.2024, 25.4.2023, z přehledu předepsaného a zaplaceného pojistného k datu 21.2.2025 bylo zjištěno, že mez žalobce jako pojistitelem s žalovanou jako pojistníkem byla uzavřena shora specifikovaná pojistná smlouva o životním pojištění [Anonymizováno] pojištění a to na dobu 21 let s počátkem pojištění 1.5.2010 se sjednaným měsíčním pojistným ve výši 300 Kč, které bylo alokováno do [Anonymizováno] ve výši 100%, obmyšlenou osobou byla paní [jméno FO], nar. [datum]. Bylo sjednáno, že v případě dožití se konce pojištění bude vyplacena aktuální hodnota podílových jednotek evidovaných na podílovém účtu pojistníka a v případě smrti bude vyplacena aktuální hodnota podílových jednotek evidovaných na podílovém účtu pojistníka, minimálně však pojistná částka povinného pojištění pro případ smrti, která činí 2000 Kč, smlouva platná do 1.5.2031. Dále bylo sjednáno, že v prvních dvou letech není nárok na odkupné. Odkupné v dalších letech je stanoveno různými odkupními koeficienty stanovenými procentně s klesající hodnotou v závislosti na době trvání pojištění. Dále bylo sjednáno, že z jednorázového pojistného zaplaceného na začátku pojištění se kupují tzv. počáteční podílové jednotky a z nich jsou průběžně strhávány náklady spojené s uzavřením pojistné smlouvy. V případě částečného výběru z jednorázového pojistného, resp. předčasnému úplnému ukončení (odkupu) pojištění, vyplácí se podíl podle aktuální hodnoty počátečních jednotek. Výše poplatků je ve smlouvě upravena takto: poplatek za správu fondu činí 2%, správní náklady 100 Kč, počáteční náklady 7% za rok, či 1,5% za rok (podle tarifu), a rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou 5%, přičemž aktuální výše poplatků jsou uvedeny v sazebníku poplatků. Výše pojistného je stanovena na základě pojistněmatematických metod tak, aby „bylo umožněno trvalé plnění všech závazků pojistitele“. Dne 25.11.2014 žalobkyně požádala o částečný odkup. Dne 24.8.2024 požádala žalobkyně o ukončení předmětné pojistné smlouvy, dne 15.11. 2024 jí byl potvrzen zánik smlouvy k dni 31.10.2024, když jí bylo přiznáno odkupné ve výši 44 485 Kč, když částka byla vypočtena z hodnoty FVP, kam bylo pojistné alokováno. Každoročně byla pravidelně žalobykně informována žalovanou výpisem z podílového účtu o tom, jak bylo zaúčtováno běžné/jednorázové pojistné, kolik činil správní poplatek a počáteční náklady. Dále byla upozorněna, že aktuální hodnota podílových jednotek není totožná s výší odkupu. Za celou dobu trvání pojištění žalobkyně uhradila na pojistném celkem částku 187 268 Kč, dne 30.1.2019 uhradila mimořádné pojistné ve výši 3 329 Kč, na základě částečného odkupu jí byla dne 3.12.2014 uhrazena částka 59 699 Kč a při zániku pojištění dne 18.11.2024 částka 44 485 Kč představující odkup. Naposledy zaplatila žalobkyně na pojistném ve výši 300 Kč dne 31.8.2024. Tři roky před podáním žaloby tak žalobkyně zaplatila na pojistném částku 10 800 Kč (od srpna 2021 do srpna 2024, tj. 36x300 Kč. Žalobkyně zaslala dne 27.8.2024 žalované předžalobní výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení v žalované výši ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaná dne 9.9.2024 její nároky odmítla uhradit. Skutkový stav se nestal sporným bodem řízení.

5. Na základě částečného zpětvzetí žaloby, soud ve výroku I. rozsudku řízení částečně zastavil ve smyslu § 96 odst. 2 o.s.ř.

6. Po zhodnocení skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:

7. Soud ve světle bohaté judikatury Městského soudu v Praze, NS ČR i ÚS ČR (na kterou odkazoval i žalobce) v podobných typových kauzách týkajících se obdobných smluv kapitálového životního pojištění má postaveno najisto, že předmětná pojistná smlouva je od počátku absolutně neplatná z důvodu neurčitého sjednání esenciálních náležitostí smlouvy, a to ujednání o počátečních a správních nákladech, o které se snižovala kapitálová hodnota pojištění a rizikového pojistného, kdy tato ujednání nejsou od ostatních ujednání pojistných podmínek oddělitelná a činí tak absolutně neplatnou předmětnou smlouvu jako celek. Žalobci a žalované tedy na základě absolutně neplatné smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení. V podrobnostech se soud odkazuje ve směru absolutní neplatnosti předmětné smlouvy na argumentaci žalobkyně. Konkrétně zde v tomto případě bylo problematické ujednání účastníků spočívající v tom, že pojistná smlouva umožňuje snižovat podílový účet pojistníka o rizikové pojistné, avšak v žádném dokumentu není specifikována jeho výše, která je tak zcela na vůli žalované. Dále tato smlouva umožňuje snižovat hodnotu podílového účtu pojistníka o další poplatky související se správou pojistné smlouvy, když však rovněž v jejím textu, smluvních podmínkách ani sazebníku není možné dohledat jejich výši, kterou tak zcela libovolně může určovat žalovaná. Možnost odečítat z hodnoty fondu náklady související s nákupem a prodejem prostředků patřících fondu, která nikde není stanovena, je také ponechána zcela na vůli žalované a totéž se týká i možnosti žalované odečítat z hodnoty fondu výdaje souvisejícím s jeho pořizováním, prodejem a oceňování, pročež jejich výše také není nikde uvedena. Je nepřehledný sjednaný princip tvorby počátečních a akumulačních podílových jednotek a stejně tak i o poplatku vyplývajícího z rozdílu mezi nákupní a prodejné cenou podílových jednotek, ve smlouvě ani jiném dokumentu není stanoven princip vytváření počátečních podílových jednotek.

8. Po právní stránce soud věc posuzoval podle následujících zákonných ustanovení:

9. S ohledem na datum uzavření předmětné pojistné smlouvy je třeba věc posuzovat podle právních předpisů a to především občanského zákoníku účinného v době uzavření pojistné smlouvy, tj. zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále SOZ) ve smyslu § 3028 odst. 1 a 3 zák. č. 89/2012 Sb. (dále NOZ) a dále podle zákona o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb.

10. Podle § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle § 457 SOZ platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle § 580 SOZ mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

13. V řízení soud vycházel z nesporně zjištěné skutečnosti, že na stranách účastníků pojistné smlouvy by vznikla povinnost druhému vrátit vše, co podle ní dostali, kdyby nárok nebyl promlčen.

14. Za stavu, kdy soud má za prokázanou výši uplatněného nároku listinnými důkazy, spornou zůstala otázka vznesené námitky promlčení, resp. jejího rozporu s dobrými mravy a pak event. délka trvání promlčecí lhůty.

15. Podle § 107 odst. 1 SOZ platí, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

16. Podle platné judikatury (např. rozhodnutí NS ČR ze dne 18.3.2008, sp. zn. 28 Cdo 3977/2007) ve vzájemném vztahu subjektivní a objektivní promlčecí doby se právo promlčí uplynutím jedné z nich i tehdy, běží-li ještě druhá promlčecí doba.

17. Ve smyslu právních názorů vyjádřených v judikatuře a odvolacími soudy (v tomto směru se soud odkazuje na judikaturu popsanou ve vyjádřeních samotnými účastníky řízení shora v odůvodnění) v obdobných kauzách soud určuje jako počátek plynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby den, kdy se žalobce dozvěděl, že se smlouvu není něco v pořádku. Za tento den soud považuje v tomto případě den, kdy žalobkyně odstoupila od smlouvy a obdržela informaci o výši odkupného při ukončení smlouvy, zde tedy nejpozději ke dni 18.11.2024. Tento závěr soud opírá nejen o aktuální judikaturu MS v Praze, ale i o nález III. ÚS 2127/21, z něhož vyplývá, že aby byla splněna podmínka pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby spočívající v tom, že oprávněný se dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, pak oprávněný musí mít alespoň laické povědomí o tom, že se smlouvou není něco v pořádku. I dle laického pohledu bylo z přehledu možno usoudit, v jakém nepoměru je výše odkupného a zaplaceného pojistného a učinit si představu o výhodnosti či nevýhodnosti uvedeného pojistného vztahu pro žalobce, který zajisté s ohledem na neurčitost částek stržených za účelem výpočtu částky odkupného, nemohl jeho výši sám dovodit a musel zjistit, že stanovení jeho výše je zcela na žalované. V tomto okamžiku se žalobkyně rovněž dozvěděla o svém právu uplatnit svůj nárok u soudu. Soud se v tomto směru ztotožnil s argumentací strany žalované. Tato laická představa zcela postačovala k tomu, aby se oprávněný mohl domáhat svých nároků, aniž by musel být zastoupen právním odborníkem a aby od tohoto okamžiku začala plynout subjektivní promlčecí lhůta. K počátku plynutí subjektivní promlčecí doby totiž subjekt nemusí mít povědomí o právním hodnocení existujícího právního vztahu (zde absolutní neplatnosti). S ohledem na to, že od tohoto okamžiku, tj. listopadu 2024 (kdy se dozvěděla výši odkupného) a následně nedošlo k stavení či přerušení promlčecí lhůty a žalobkyně věděla, kdo se na jeho úkor obohatil, pak ke dni podání žaloby (tj. 1.10.2024) nebyly promlčeny nároky na vrácení pojistného v subjektivní promlčecí době, ale pouze v tříleté promlčecí době od podání žaloby. Tři roky před podáním žaloby tak žalobkyně zaplatila na pojistném částku 10 200 Kč (od října 2021 do srpna 2024, tj. 34x300 Kč.) S ohledem na to, že po podání žaloby žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 44 485 Kč jako odkupné, soud žalobu ohledně zbývající nepromlčené částky žalobu zamítl, neboť částka uhrazená žalovanou tuto částku převyšuje, lze tedy mít za to, že žalovaná částka byla ze strany žalované po podání žaloby zcela uhrazena.

18. Soud s ohledem na námitku žalobce o nemravnosti vznesené námitky promlčení posuzoval, zda námitka promlčení byla ze strany žalované uplatněna v rozporu s dobrými mravy.

19. Podle § 3 odst. 1,2 SOZ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy a fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.

20. Podle § 56 odst. 1 SOZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

21. Ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, čj. 23 Cdo 1254/2020-399 je rozpor námitky promlčení s dobrými mravy třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Dále se soud odkazuje rovněž na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3825/2011, podle kterého korekce promlčení dobrými mravy je přípustná pouze v případě, že by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem.

22. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Zkoumal konkrétní okolnosti tohoto případu a má za to, že žalobkyni nic nebránilo uplatnit svá práva ještě před uplynutím promlčecí doby, na tomto prodlení nemá žalovaná žádnou vinu. Ostatně žalovaná po celou dobu trvání pojistného vztahu žalobci poskytovala pojistné krytí (které je oproti jiným investičním produktům v tomto případě prioritním účelem), měla výdaje spojené s vedením předmětného pojistného produktu a žalobkyni poskytovala pravidelné informace o vývoji tohoto pojistného produktu. Absolutní neplatnost uvedené pojistné smlouvy byla dovozována pouze z neurčitosti jejích ustanovení, soud nemá v tomto případě za to, že by se jednalo o zneužívající a poškozující ujednání sjednané na úkor spotřebitele a k takovému závěru nedospěla ani judikatura při řešení obdobných kauz v rámci své přezkumné činnosti. Žalovaná nezavinila marné uplynutí promlčecí doby. S ohledem na to, že v tomto případě nebylo možno dovozovat nemravné jednání žalované vůči žalobkyni v souvislosti s uplatněnou námitkou promlčení, soud má za to, že ji nelze uplatnit, v tomto se zcela ztotožnil s argumentací strany žalované a rovněž se pro stručnost odkazuje na její vyčerpávající a podrobné zdůvodnění, jakož i shora uvedenou judikaturu.

23. Pokud jde o náhradu nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení v převážné míře úspěšná (úspěch žalobce byl zcela marginální k žalované částce), plný nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 130 298 Kč sestávající z částky 6340 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH 21% celkem tedy 32 137 Kč.

Poučení