20 C 340/2021-87

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] trvale bytem [adresa žalobce a žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] trvale bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že rodinný dům číslo popisné [anonymizováno] v obci [část obce], stojící na pozemku stavební parcela [číslo] pro [katastrální uzemí], je ve společném jmění žalobce a prvé žalované, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 56 759 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu v podobě svědečného ve výši, jež bude určena v samostatném usnesení v rozsahu 100 % nákladů státu, do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že jsou nemovité věci patrné z výroku I. tohoto rozsudku ve společném jmění žalobce a prvé žalované. Svůj nárok odůvodnil tím, že ke dni podání žaloby byl manželem prvé žalované. Manželství bylo uzavřeno dne [datum]. Žalobce s prvou žalovanou jako manželkou za trvání manželství postavili rodinný dům [adresa] (dále také jen„ rodinný dům“) na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (dále také jen„ pozemek“) vše v obci [obec], [katastrální uzemí]. Výstavba rodinného domu probíhala za trvání manželství žalobce a prvé žalované, jejich společnými silami a z jejich společných prostředků, přičemž žalobce a prvá žalovaná jej jako manželé po celou dobu (tj. od roku 2009 do současnosti) užívají k bydlení a společně se podílejí na jeho provozu a údržbě. S ohledem na uvedené neměl žalobce žádné pochyby o tom, že rodinný dům patří do společného jmění manželů – žalobce a prvé žalované. Žalobce však zjistil, že aktuálně je jako vlastník evidován druhý žalovaný, a to na základě darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi prvou žalovanou a druhým žalovaným. S ohledem na to, že rodinný dům patří do společného jmění manželů – žalobce a prvé žalované – je darovací smlouva ze dne [datum] pro absenci souhlasu s darováním absolutně neplatná, neboť uzavření smlouvy jedním z manželů bez souhlasu druhého odporuje zákonu. Nejedná se totiž o obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů. Druhý žalovaný tak nemohl nabýt vlastnické právo k rodinnému domu, k nabytí vlastnického práva nemohlo dojít ani vydržením, neboť ve vztahu k prvé žalované nemůže za trvání manželství započít či běžet vydržecí doba, jejíž uplynutí by mělo vliv na nabytí subjektivního práva jednoho z manželů na úkor druhého manžela. Ve vztahu k druhému žalovanému dosud neuplynula desetiletá vydržecí doba. Neplatnosti darovací smlouvy ze dne [datum] se žalobce dovolal a vyzval oba žalované k odstranění nežádoucího stavu a dosažení shody mezi stavem skutečným a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Lhůta k dovolání se neplatnosti pro žalobce počala běžet až na přelomu roku 2020 a 2021. Žalobce pojal podezření až v souvislosti s tím, jak se k němu druhý žalovaný choval. K výraznému zhoršení chování došlo až v září nebo říjnu roku 2020. Druhý žalovaný začal vyhrožovat, že ho z domu vyhodí, a proto se o to začal žalobce zajímat a požádal svého známého, zda by to nezkontroloval. Žalobce pak ani nemá s ohledem na jeho věk tak snadný přístup k internetu a vyhledávat na něm neumí. Před zápisem darovací smlouvy do katastru nemovitostí, byl rodinný dům zapsán pouze na prvou žalovanou. Na pozemku dříve stál rodinný dům, který byl ve vlastnictví pouze prvé žalované. Byl však zničen povodněmi a zbourán a postaven ze společných prostředků manželů dům nový. Nový rodinný dům byl zapsán pouze na prvou žalovanou, neboť žalobce nechtěl být evidován jako vlastník. Důvěra v katastr nemovitostí slouží zejména k ochraně nabyvatele, který v dobré víře zakoupí nemovitost za okolností, o kterých neví. Nejedná se však o tento případ, neboť druhý žalovaný coby syn žalobce a prvé žalované si byl dobře vědom, že dům je ve společném jmění žalobce a prvé žalované. Druhý žalovaný tak pouze využil nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem. Nadto se jedná o neplatnost absolutní. Naléhavý právní zájem spočívá v dosažení odstranění nesouladu mezi stavem evidovaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným.

2. Oba žalovaní shodně s podanou žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Předně namítali, že darovací smlouva byla uzavřena dne [datum] a prvotní dovolání se neplatnosti ze strany žalobce bylo učiněno až ke dni [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty pro dovolání se neplatnosti určitého právního jednání. Počátek promlčecí doby by měl být navázán na formální publicitu zápisu v katastru nemovitostí. Dům byl postaven částečně z peněz druhého žalovaného a částečně z peněz prvé žalované a žalobce. Dům byl stavěn s tím, že v domě bude bydlet žalobce s prvou žalovanou a druhý žalovaný s rodinou. Z rodinných důvodů nakonec v domě bydleli pouze žalobce a prvá žalovaná, a to až do léta roku 2017, kdy se do domu nastěhovala dcera druhého žalovaného s rodinou. O darovací smlouvě se žalobce dozvěděl na podzim roku 2017. Žalobce je schopen hledat informace na internetu, nadto si mohl informace ověřit i osobní návštěvou katastrálního úřadu. Darovací smlouvu je tak nutno považovat za řádně uzavřenou. Nárok žalobce je pak rovněž třeba považovat za rozporný s dobrými mravy s ohledem na chování žalobce vůči ostatním členům rodiny.

3. Ze shodných tvrzení účastníků, provedených listinných důkazů a svědeckých výslechů učinil soud následující skutková zjištění: Manželství žalobkyně a druhého žalovaného bylo uzavřeno dne [datum] v [obec] a trvá do současnosti /viz shodné tvrzení účastníků a oddací list na č. l. 3 – 4 spisu/. Od prosince roku 2003 do [datum] byli v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci k pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v katastrálním území a obci [obec] (dále jen„ pozemek“) zapsáni oba žalovaní. Za doby trvání manželství v roce 2009 byl na tomto pozemku postaven rodinný dům [adresa] (dále jen„ rodinný dům“). Žalobce a prvá žalovaná společně v rodinném domě od roku 2009 do současnosti bydlí /viz shodná tvrzení účastníků, ohlášení nové stavby k zápisu do katastru nemovitostí na č. l. 5 – 6 spisu, kolaudační rozhodnutí na č. l. 7 spisu/. Dne [datum] podepsala prvá žalovaná v postavení dárce s druhým žalovaným v postavení obdarovaného darovací smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod mj. rodinného domu a pozemku do vlastnictví druhého žalovaného. Darovací smlouva byla zapsána do katastru nemovitostí dne [datum] s účinky zápisu ke dni [datum] /viz darovací smlouva ze dne [datum] na č. l. 8 spisu a výpis z katastru nemovitostí na č. l. 45 – 46 spisu/. V současnosti je tak jako vlastník pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je dle evidence v katastru nemovitostí stavba [adresa], rodinný dům, vše v [katastrální uzemí], obci [obec], evidován pouze druhý žalovaný /viz seznam nemovitostí na LV na [číslo listu] spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 45 – 46 spisu/. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval dopisem ze dne [datum] prvou žalovanou k odstranění rozporu mezi skutečným stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí /viz návrh na dosažení shody k odstranění rozporu mezi katastrálním a skutečným stavem (předžalobní výzva) na č. l. 10 – 11 spisu včetně podacího lístku na č. l. 12 spisu/. Dále žalobce prostřednictvím svého zástupce odeslal oběma žalovaným dopis ze dne [datum], který byl oběma žalovaným doručován ke dni [datum], jehož obsahem bylo dovolání se vůči oběma žalovaným neplatnosti darovací smlouvy ze dne [datum] s odůvodněním, že rodinný dům patří do společného jmění manželů žalobce a prvé žalované a uvedená darovací smlouva je tak pro absenci souhlasu s darováním rodinného domu ve prospěch druhého žalovaného neplatná, když dané právní jednání nelze zařadit pod obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů. Zástupce žalovaných v návaznosti na dopis žalobce vznesl námitku promlčení, když prvotní dovolání se neplatnosti bylo žalobcem učiněno až ke dni [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, na což žalobce reagoval svým dopisem ze dne [datum] /viz dovolání se neplatnosti darovací smlouvy ze dne [datum] na č. l. 13 spisu včetně podacího lístku na č. l. 14 spisu, sledování zásilek pošta online na č. l. 47 – 48 spisu, odpověď na přípis ze dne [datum] na č. l. 33 spisu, reakce na písemnou odpověď ze dne [datum] na č. l. 34 – 36 spisu/.

4. Z výslechu svědka pana [celé jméno svědka] soud zjistil, že zná pouze žalobce, je to jeho mnohaletý kamarád, znají se asi čtyři až pět let. Věděl, že žalobce bydlí v rodinném domě s manželkou a žalobce mu sdělil, že ho chce jeho syn z jeho rodinného domu vyhodit a že si není jistý, co se děje, ale že má podezření, že se něco stalo, a proto chtěl vědět, kdo je vlastníkem. Žalobce mu říkal, že dům stavěli ze společných peněz s manželkou. Asi před půl rokem nebo rokem, přesně si to již nepamatuje, se potkali s žalobcem v [obec], kdy mu žalobce sdělil, že ho syn vyhazuje z domu, a že tam s nimi jejich syn nebydlí, ale že tam manželka žalobce nechala bydlet ještě někoho jiného. Nemluvili o tom, jak dlouho měly spory v rodině trvat. Kvůli tomu, že syn žalobce z domu vyhazoval, si chtěl být žalobce jistý, kdo je vlastníkem domu. Svědek žalobci sdělil, že je možné na internetu zjistit, kdo je evidován jako vlastník. Žalobce sdělil, že se v tom nevyzná, a proto se mu svědek nabídl, že to zjistí. Když přijel domů, zkontroloval to. Zjistil, že je v katastru nemovitostí zapsaný někdo jiný než žalobce. Tuto informaci žalobci zavolal. Žalobce byl překvapený a říkal, že k tomu nedával žádný souhlas a že o této změně nic nevěděl. Takto mohl volat žalobci krátce po jejich schůzce, nejdéle do týdne. Poté již o tom s žalobcem nemluvil, žalobce pouze sdělil, že to takto nenechá. Ze slov, která žalobce volil, vycítil svědek překvapení, žalobce reagoval rozčileně. Žalobce se o moderní elektroniku příliš nezajímá. S žalobcem bývá v kontaktu cca 1x za dva měsíce, i když teď dlouho v kontaktu nebyli. Svědek hodně cestuje po celé republice, a proto se potkávají s žalobcem spíše osobně, někdy si ale i zavolají. Myslí si, že žalobce počítač nemá. Žalobce nemá možnost hledat na internetu /viz výslech na č. l. 65 – 66 spisu/.

5. Z výslechu svědka pana [celé jméno svědka] soud zjistil, že žalobce je jeho otcem, prvá žalovaná matkou a druhý žalovaný bratr. Po povodních v roce 2002 spadl původní dům, který na pozemku stál. Asi rok poté za ním žalobce přišel, zda s ním společně půjde do výstavby rodinného domu. Svědek s manželkou bydleli ve starším dvojdomku a manželka ho naštěstí zarazila, že do toho nepůjdou. Žalobce tedy asi přemluvil druhého žalovaného, který v té době bydlel v bytě, že se do toho společně pustí. Svědek jim pomáhal např. se stavebním povolením. Bylo to totiž komplikované, dům je v zátopové oblasti. Druhý žalovaný si na dům bral půjčku snad ve výši 850 000 Kč a žalobce s prvou žalovanou ve zbytku dům financovali ze společných peněz. Opakovaně se snažil žalobci vysvětlit, že se jedná o peníze společné, neboť jsou s jeho matkou manželé, ale nechtěl to přijmout, říkal, že jsou to jeho peníze, že si na to našetřil. Předmětný rodinný dům se stavěl asi dva roky na etapy. Nakonec se jeho neteř, tj. dcera druhého žalovaného, rozhodla, že tam půjde bydlet. Od žalobce opakovaně slyšel, že ji z domu vyštípe. Druhý žalovaný je elektrikář, kabely od elektriky v domě platil on a elektriku v domě dělali druhý žalovaný společně s žalobcem. Rodinný dům se začal stavět asi v roce 2003 nebo 2004, stavěla to stavební firma. Byla sjednána smlouva o dílo a stavělo se to na etapy. Smlouvu sjednávala matka, neboť tam měla trvalé bydliště a i předchozí rodinný dům byl psán na ni, než se zboural. I půjčka druhého žalovaného, o které se zmiňoval ve výši 850 000 Kč, byla oficiálně na matku, ale určitě ji splácel druhý žalovaný. Rodinný dům se stavěl s tím, že dole budou bydlet rodiče, tj. žalobce a prvá žalovaná, a nahoře rodina druhého žalovaného, toto se v rodině opakovaně řešilo a byl tomu přítomen. Vlastnictví k domu asi nebylo nijak právně ošetřeno. Ví pouze, že bylo takto domluveno, že rodinný dům bude využíván napůl. Dům se dostavěl asi v roce 2008. Bydleli tam pouze jeho rodiče, druhý žalovaný tam jezdil, neví přesně, proč se tam nepřestěhoval s rodinou, asi to používal jako letní byt. Poté se řešilo, že se do domu přestěhuje dcera druhého žalovaného, to otec hodně nechtěl. O kontakt s rodinou žalobce nestojí. Neví, jak přesně je zajištěn či není v rodinném domě přístup k internetu, ale když tam neteř bydlela, přístup tam byl, ale počítač otec nikdy neměl a ani telefon, přes který by se mohl připojit. Neteř v domě bydlela do roku 2020, odstěhovali se na Vánoce. Žalobce jim dělal peklo, většinu ví pouze z vyprávění, že byl arogantní na neteř a její rodinu, ale i na jeho matku. Vypínal jim vodu, elektriku, na matku byl vulgární. Prvé žalované vypnul elektriku a na tři dny odjel. Asi čtyři roky nazpět si žalobce dělal nějaký internetový kurz v [obec], ale když byl u nich, informace na internetu mu hledal svědek. Nikdy nežádal, aby pro žalobce na internetu zjistil informaci, kdo je zapsaným vlastníkem rodinného domu. Pokud ví, tak v katastru nemovitostí bylo zapsáno vlastnictví na jeho matku a poté byla sepsána darovací smlouva asi v roce 2017, kterou jeho matka rodinný dům darovala druhému žalovanému, udělala to proto, že se k ní žalobce špatně choval, a proto se dohodli, že se tam nastěhuje druhý žalovaný. Neví, jestli o této darovací smlouvě někdy s žalobcem mluvili. Neví, kdy se žalobce o darovací smlouvě dozvěděl. Vzpomíná si, že v roce 2018 se jako rodina v [obec] setkali. Toto mohlo proběhnout snad začátkem podzimu daného roku 2018. Žalobce se tehdy s druhým žalovaným velmi pohádal a druhý žalovaný žalobci sděloval, že ho z domu vyhodí, pokud se takto bude dál chovat. Když v domě bydlela neteř, počítač tam měli a byl volně přístupný. Svědek tam něco na internetu hledal, když rodiče potřebovali. Neteř měla v rodinném domě pevný počítač a nacházel se v horním patře, kde neteř bydlela /viz výslech na č. l. 66 – 67 spisu/.

6. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že žalobce a prvá žalovaná jsou její prarodiče a druhý žalovaný je její otec. Do domu se nastěhovali v červnu roku 2016 s dnes již jejím manželem. Asi rok bylo bydlení pokojné, poté se to zkomplikovalo, neměli kladné vztahy, a proto se odstěhovali na konci roku 2020. Ví, že otec, tj. druhý žalovaný, byl zapojen do výstavby rodinného domu a to finančně, rodinný dům se stavěl proto, že tam měli její rodiče žít spolu s prarodiči. Stavělo se to jako dvougenerační dům. Po dostavění domu se tam však její rodiče nepřestěhovali, neví již přesně proč, ale asi to bylo kvůli práci a její matka nechtěla odejít od svých rodičů, kteří bydlí ve stejném městě. Po dostavbě domu tam určitě bydlel žalobce, neví, jestli i prvá žalovaná. To, že se do rodinného domu nastěhují, konzultovala s druhým žalovaným a jeli se tam společně podívat. Mluvila o tom i s prarodiči, nevzpomíná si, že by kdokoli nesouhlasil. Problémy začaly asi po roce, nejprve na maličkostech. Neví, co se po roce změnilo, byl např. problém s topením, prarodiče jsou úsporní, naopak oni jsou zvyklí na nějaký standard a teplý domov. Žalobce jim topení vypínal. Neví nic o tom, jak bylo vlastnictví k domu zapsáno v katastru nemovitostí. Ví, že v roce 2017 prvá žalovaná darovala jejímu otci, druhému žalovanému, předmětný rodinný dům. Věděla to v podstatě ihned, že k tomu došlo, mluvila o tom s otcem, nebyla to nějak utajovaná informace v rodině, vědělo se to. Slyšela, když její otec žalobci sděloval, že nemá právo jim vyhrožovat, protože není vlastníkem domu. Žalobce na to reagoval agresivně, byl rozčílený, to proběhlo koncem roku 2017. Bylo to brzy poté, co proběhly problémy v rodinném domě. Od počátku konfliktu žalobci říkala, že má právo tam bydlet, tj. již v roce 2017, ale přímo o darovací smlouvě spolu nemluvili. V rodinném domě byl přístup k internetu. U nich na patře, kde bydleli, byl počítač. Žalobci tam informace hledala, když potřeboval. Nikdy po ní žalobce nechtěl, aby mu našla jakékoliv údaje v katastru nemovitostí. Žalobce uvažoval o nějakém počítačovém kurzu, ale neví, zda do něj nastoupil a zda ho dokončil. V patře měli masážní vanu, do které se pro tu příležitost napustila voda. Energie si platili sami. Masážní vana byla trochu hlučná, a proto měli dohodu, že ji nepouštěli v noci. Když to však žalobce rušilo, vypínal pojistky /viz výslech na č. l. 67 spisu/.

7. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že druhý žalovaný je jeho tchán a žalobce a prvá žalovaná jsou rodinnými příslušníky jeho manželky. Do rodinného domu se přestěhovali s jeho manželkou v létě roku 2016. Tchánem jim bylo nabídnuto nastěhovat se do prázdného patra rodinného domu. Z počátku bylo soužití v pořádku, s žalobcem zašli na pivo. Když žalobce potřeboval, našel mu svědek něco na internetu. Poté se však vztahy zhoršily, začal jim dělat naschvály. Žalobce chtěl, aby z domu odešli, což se na konci roku 2020 stalo. První neshody začaly na přelomu roku 2016 a 217 v zimě. Byly problémy s topením. Oba s manželkou měli náročnou práci a v podstatě se tam chodili jen vyspat. Nepochopil, proč k neshodám docházelo. Neví, co problémy spustilo. Žalobce jim začal dělat naschvály. Vypínal pojistky, teplota vody byla nízká. Asi na podzim v roce 2017 došlo k uzavření darovací smlouvy, kterou prvá žalovaná darovala předmětný dům druhému žalovanému. Bylo to v návaznosti na problémy v domě, aby bylo možné to řešit přímo s tchánem. O darovací smlouvě se dozvěděl od jeho manželky, nebyl nikdy přítomen tomu, že by se o ní mluvilo s žalobcem. Byl přítomen opakovaným hádkám mezi druhým žalovaným a žalobcem, během kterých opakovaně druhý žalovaný žalobci sděloval, že vlastníkem je druhý žalovaný a že tedy žalobce nemá právo se k nim takto chovat. Neví už přesně, kdy tyto hádky probíhaly, byly průběžně po celou dobu, co tam bydleli, snad už v roce 2017 nebo 2018, ale už přesně neví. Nevzpomíná si, jak žalobce na tato sdělení reagoval. Oni s manželkou měli v domě počítač, byl to notebook, ale většinou se nacházel v obývacím pokoji v jejich patře. V domě byl přístup k internetu, myslí si, že žalobce s manželkou počítač neměli. Pro žalobce hledal nějaké informace na internetu, ale nikdy žádné v katastru nemovitostí. Žalobce se k prvé žalované nechoval dobře, nadával jí, proběhly tam i nějaké hádky, když se jich snažila prvá žalovaná zastat. Energie, když tam bydleli, platila svědkova manželka /viz výslech na č. l. 67 – 68 spisu/.

8. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobce a prvá žalovaná jsou manželé od [datum] až do současnosti. Od prosince roku 2003 do [datum] byli oba žalovaní v katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci k pozemku. Za doby trvání manželství v roce 2009 byl na pozemku postaven rodinný dům, jehož vlastníkem byla v katastru nemovitostí evidována do [datum] pouze prvá žalovaná. Rodinný dům stavěli společně žalobce s prvou žalovanou a druhý žalovaný s manželkou jako dvougenerační dům s tím, že tam budou společně bydlet, tj. že rodinný dům bude využíván napůl. Po dostavbě rodinného domu v něm bydleli pouze žalobce s prvou žalovanou. V létě roku 2016 se do rodinného domu nastěhovala dcera druhého žalovaného se svým tehdejším partnerem (současným manželem). V rodinném domě bydleli do Vánoc roku 2020, neboť nadále nebylo možné jejich společné soužití s žalobcem. Žalobce nechtěl, aby v rodinném domě dcera druhého žalovaného s partnerem bydleli. Dne [datum] podepsala prvá žalovaná v postavení dárce s druhým žalovaným v postavení obdarovaného darovací smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod mj. poloviny pozemku a rodinného domu do vlastnictví druhého žalovaného. Darovací smlouva byla zapsána do katastru nemovitostí dne [datum] s právními účinky ke dni [datum]. V současnosti je tak jako vlastník pozemku, jehož součástí je dle evidence v katastru nemovitostí rodinný dům, evidován pouze druhý žalovaný. O darovací smlouvě se v rodině vědělo. Druhý žalovaný opakovaně sděloval žalobci, že ho z domu vyhodí, pokud se bude dál nevhodně chovat k jeho dceři, že nemá právo se takto chovat, neboť není vlastníkem domu. Tyto hádky probíhaly mezi žalobcem a druhým žalovaným opakovaně od konce roku 2017, v průběhu roku 2018 a dále, po dobu, kdy dcera druhého žalovaného v rodinném domě bydlela. Žalobce neměl počítač, ani telefon s přístupem k internetu. Informace na internetu pro žalobce hledali ostatní rodinní příslušníci. Někdy na konci roku 2021, popř. počátkem roku 2022 se žalobce potkal se svým kamarádem [celé jméno svědka], se kterým se znají asi čtyři až pět let a kterému žalobce na schůzce zmiňoval konflikty v rodině s druhým žalovaným, který ho chce z domu vyhodit. [příjmení] se mu proto nabídl, že mu přes internet v katastru nemovitostí zkontroluje, kdo je zapsaným vlastníkem. Přibližně do týdne po schůzce volal žalobci, kdo je v katastru nemovitostí jako vlastník evidován, tj. druhý žalovaný. Žalobce na to reagoval překvapeně a rozčileně s tím, že k tomu nedával žádný souhlas. [příjmení] je s žalobcem v kontaktu přibližně jednou až dvakrát za měsíc osobně, popř. po telefonu. Žalobce zaslal žalovaným dopis, který jim byl doručován dne [datum], v němž se vůči nim dovolal neplatnosti darovací smlouvy.

9. Soud pro nadbytečnost zamítl zbylé návrhy na doplnění dokazování (tj. výslechem žalobce a prvé žalované, dotazem na banku ohledně skutečností k poskytnutému úvěru a znaleckým posudkem k posouzení psychického stavu žalobce), neboť veškeré pro věc relevantní skutečnosti již byly dostatečně provedenými důkazy prokázány. Účastnické výslechy jsou pouze podpůrnými důkazy, nelze-li prokazovanou skutečnost prokázat jinak. V daném případě byly veškeré rozhodné skutečnosti v řízení prokázány, a proto nebylo třeba k takovému důkaz přistoupit. Soud konečně neshledal žádný důvod ani pro zkoumání psychického stavu žalobce. Žalovaní v této souvislosti netvrdili žádné konkrétní skutečnosti, pro které by bylo na místě k takovému zkoumání přistoupit, a rovněž soud v průběhu jednání nenabyl žádné podezření odůvodňující takový postup. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalobce byl veškerým ústním jednáním osobně přítomen a sám se i ve věci opakovaně srozumitelně vyjadřoval.

10. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

12. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Dle § 610 odst. 1 věta prvá o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

14. Dle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

15. Dle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

17. Dle § 646 věta prvá o. z. mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá.

18. Dle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Dle odst. 2 téhož ustanovení jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

19. Dle § 980 odst. 1 věta prvá o. z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

20. Dle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

21. Dle § 3055 odst. 1 o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.

22. Dle § 119 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), věci jsou movité nebo nemovité. Dle odst. 2 téhož ustanovení nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

23. Dle § 120 odst. 2 obč. zák. stavba není součástí pozemku.

24. Jelikož se jednalo o žalobu na určení vlastnického práva, zabýval se soud nejprve otázkou, zda měl žalobce na podání žaloby naléhavý právní zájem. Jelikož je v § 984 odst. 1 o. z. zakotven princip materiální publicity zápisů do veřejných seznamů, bylo na žalobci, aby, měl-li za to, že rodinný dům patří do společného jmění s prvou žalovanou, podal určovací žaloba. Lze tedy uzavřít, že žalobce má naléhavý právní zájem na podání takové žaloby a tedy na určení vlastnického práva k předmětné nemovité věci – rodinnému domu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3234/2018). Navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do Katastru nemovitostí ČR, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v Katastru nemovitostí ČR. V případě, kdy by se žalobce nemohl domáhat určení jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem, bylo by jeho vlastnické právo ohroženo a jeho právní postavení by se v důsledku takového postupu stalo nejistým.

25. V řízení bylo prokázáno, že za trvání manželství žalobce a prvé žalované byl na pozemku postaven rodinný dům, jehož vlastnictví bylo předmětem tohoto řízení a v němž žalobce a prvá žalovaná od jeho postavení do současnosti bydlí. Jelikož pouze prvá žalovaná (bez souhlasu žalobce) dne [datum] uzavřela darovací smlouvu s druhým žalovaným, na něhož bezúplatně převedla vlastnické právo k rodinnému domu, žalobce se dovolal ve smyslu § 714 odst. 2 o. z. neplatnosti darovací smlouvy, avšak žalovaní namítli, že tak žalobce učinil až po uplynutí promlčecí lhůty, zabýval se soud primárně otázkou, zda bylo dovolání se neplatnosti učiněno v promlčecí lhůtě. S ohledem na takto vznesenou námitku promlčení se soud primárně věnoval této námitce, aniž by se zabýval samotnou otázkou vlastnického práva k rodinnému domu. Pokud by se totiž žalobce dovolal neplatnosti po uplynutí promlčecí lhůty, bylo by bez významu, zda rodinný dům byl či nikoliv ve společném jmění žalobce a prvé žalované, neboť by takové dovolání se neplatnosti po uplynutí promlčecí lhůty stejně nemohlo způsobit neplatnost darovací smlouvy.

26. Obecně k otázce nakládání s nemovitou věcí, která patří do společného jmění manželů, je třeba uvést, že hodlá-li jeden z manželů disponovat se společně nabytým majetkem v podobě rodinného domu, potřebuje k takové dispozici souhlas druhého manžela, neboť bezúplatný převod společné nemovitosti bezpochyby nelze podřadit pod tzv. běžnou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů. S odkazem na § 714 odst. 1 o. z. tak lze konstatovat, že k takové dispozici je třeba souhlasu druhého manžela. Při absenci souhlasu, kdy ho dle zákona bylo zapotřebí, se druhý manžel může dovolat neplatnosti takového jednání. Jedná se tak dle konstantní judikatury, od které nemá soud důvodu se odchýlit, o neplatnost relativní, nikoliv absolutní, neboť se dle § 586 ost. 1 o. z. jedná o námitku neplatnosti směřující na ochranu tohoto opomenutého manžela (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3286/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4040/2019). Účinky relativní neplatnosti nastávají tehdy, jestliže její uplatnění došlo všem účastníkům daného právního jednání, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 29/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1765/2018 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1777/2013). Právo dovolat se neplatnosti pak podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě dle § 611 ve spojení s § 629 odst. 1 o. z. (k tomu srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 29/2007).

27. V daném případě bylo prokázáno, že se žalobce vůči oběma smluvním stranám (oběma žalovaným) neplatnosti darovací smlouvy dovolal ve smyslu § 714 odst. 1 a 2 o. z. dne [datum]. K závěru, že tak žalobce učinil dle § 619 odst. 2 o. z. ve spojení s § 629 odst. 1 o. z. v tříleté promlčecí lhůtě, muselo by být v řízení prokázáno, že se žalobce o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dozvěděl, popř. měl a mohl dozvědět nejdříve, dne [datum]. Tento závěr však byl vyvrácen provedenými svědeckými výpověďmi. Dcera druhého žalovaného i její manžel ve shodě vypověděli, že slyšeli opakované hádky mezi druhým žalovaným a žalobcem, a to již od konce roku 2017, jakož i v průběhu roku 2018. Během těchto hádek druhý žalovaný žalobci sděloval, že žalobce z domu vyhodí, bude-li se žalobce v domě nevhodně chovat, neboť je druhý žalovaný vlastníkem domu. V řízení tak bylo prokázáno, že tato sdělení byla druhým žalovaným žalobci adresována poté, co k uzavření darovací smlouvy došlo. Žalobce tak již na přelomu roku 2017 a 2018 mohl v katastru nemovitostí zkontrolovat, kdo je zapsaným vlastníkem a na základě jakého titulu. Jelikož je katastr nemovitostí volně přístupný přes příslušné webové stránky, popř. dotazem na katastrální úřad, mohl se tak žalobce dozvědět bezprostředně po té, kdy tyto hádky v rodině začaly. Žalobce tak mohl požádat někoho ve svém okolí, jak ostatně později i učinil (kamaráda pana [celé jméno svědka], popř. některého z rodinných příslušníků), případně mohl informaci získat i osobním dotazem na katastrální úřad. V řízení vyplynulo, že žalobce je vlastníkem i jiných nemovitých věcí, a proto je se způsobem evidence vlastnického práva v katastru nemovitostí obeznámen (žalobce sám uvedl, že je vlastníkem i jiných nemovitostí, a proto nechtěl být v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník i tohoto rodinného domu). Konečně pak i žalobce uvedl a bylo to prokázáno i výslechem svědka pana [celé jméno svědka], že žalobce ho požádal o kontrolu stavu v katastru nemovitostí pouze v návaznosti na to, jak se druhý žalovaný k žalobci choval. Jestliže tyto hádky mezi žalobcem a druhým žalovaným trvaly již od přelomu roku 2017 2018 nadále, je zřejmé, že mohl informaci o změně zápisu v katastru nemovitostí zjistit již v té době. Žalobce tak ani s ohledem na § 980 odst. 1 o. z. nemůže neznalost zapsaného údaje omlouvat, neboť katastr nemovitostí je veřejným seznamem, do kterého může kdokoliv nahlížet. Dovolal-li se tak žalobce neplatnosti darovací smlouvy až dne [datum], učinil tak skutečně až po uplynutí tříleté promlčecí doby, což žalovaní dle § 610 odst. 1 o. z. řádně namítli. V této souvislosti je nutno dodat, že dovolání se relativní neplatnosti je účinné pouze v případě, že je tak učiněno řádně a včas vůči oběma smluvním stranám. Ačkoliv tak ve vztahu k prvé žalované, tj. manželce žalobce, promlčecí lhůta nepočala dle § 646 o. z. běžet (jejich manželství dosud trvá). Počala běžet a běžela vůči druhému žalovanému. Jelikož se tak žalobce nedovolal neplatnosti vůči druhému žalovanému v promlčecí lhůtě, promlčelo se ve smyslu § 609 o. z. jeho právo dovolat se vůči druhému žalovanému této neplatnosti.

28. K tomuto závěru soud dodává, že v řízení neshledal ani žádné skutečnosti, pro které by bylo na místě uzavřít, že byla námitka promlčení vznesena v rozporu s dobrými mravy. V řízení bylo svědeckými výslechy všech rodinných příslušníků prokázáno nevhodné chování žalobce vůči prvé žalované, jakož i vůči dceři druhého žalovaného a jejímu manželovi, v době, kdy společně v rodinném domě s žalobcem a prvou žalovanou bydleli. Toto chování ve shodě popisovali nejen dcera druhého žalovaného, její manžel, ale i druhý syn žalobce a prvé žalované. Prvá žalovaná pak k darovací smlouvě přistoupila právě z důvodu, že nedokázala jiným způsobem čelit tomuto chování žalobce. Soud tak uzavřel, že žalobce dovoláním se neplatnosti po uplynutí promlčecí doby nezpůsobil neplatnost darovací smlouvy, a proto nemohl být s podanou žalobou úspěšný.

29. Nad rámec shora uvedeného soud pro úplnost dodává, že z provedeného dokazování a z v řízení účastníky tvrzených skutečností vyplynuly i pochybnosti o tom, že předmětný rodinný dům byl i před uzavřením darovací smlouvy ve společném jmění žalobce a prvé žalované. Rodinný dům měl být stavěn na základě smlouvy o dílo ještě za účinnosti obč. zák., podle kterého dle § 119 ve spojení s § 120 odst. 2 obč. zák. stavba nebyla součástí pozemku, a proto vlastnictví k ní mohlo mít odlišný režim od vlastnictví pozemku, na kterém stavba stála. Tento odlišný režim si za splnění zákonných podmínek dle § 3028 odst. 1 a 2 ve spojení s § 3055 odst. 1 o. z. udržela i po 1. 1. 2014, což byl i daný případ. K tomu soud dodává, že účastníci ve věci shodně uvedli, že zapsanými vlastníky pozemku v katastru nemovitostí od roku 2003 do roku 2017 byli žalovaní jako podíloví spoluvlastníci, čímž bylo jejich vlastnické právo k pozemku ve smyslu § 980 odst. 2 o. z. v řízení prokázáno. Provedenými důkazy však bylo vyvráceno, že by zároveň pouze žalovaní mohli být podílovými spoluvlastníky rodinného domu (jak je uvedeno níže), a proto i po 1. 1. 2014 byl rodinný dům samostatnou nemovitou věcí, která se nestala součástí pozemku. Citovanou smlouvu o dílo sice dle výpovědi [celé jméno svědka] uzavírala toliko prvá žalovaná, která tak byla od počátku vlastníkem výstavby zhotovené stavby, avšak takto byla smlouva o dílo uzavřena po dohodě v rodině. V řízení rovněž vyplynulo, že rodinný dům byl od počátku stavěn společně všemi účastníky s úmyslem, že v něm budou společně bydlet žalobce a prvá žalovaná a druhý žalovaný s manželkou. Dcera druhého žalovaného [celé jméno svědkyně], jakož i syn žalobce a prvé žalované [celé jméno svědka] totiž v řízení shodně vypověděli, že rodinný dům společně stavěli žalobce a prvá žalovaná a druhý žalovaný s úmyslem, že„ dole“ bude bydlet žalobce s prvou žalovanou a v patře druhý žalovaný s manželkou. S ohledem na uvedené tak lze mít i důvodné pochybnosti o tom, zda s ohledem na tuto společnou vůli všech účastníků byl rodinný dům od počátku pouze ve společném jmění žalobce a prvé žalované, popř. v podílovém spoluvlastnictví i s druhým žalovaným a jeho manželkou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 628/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 349/2004 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 135/2017). V takovém případě by ani nebylo možné výrokem soudu deklarovat vlastnictví k rodinnému domu, jak navrhoval žalobce, neboť by takový závěr neodpovídal faktickému stavu. Soud se však otázkou vlastnického práva k rodinnému domu podrobněji nezabýval, neboť jak již bylo uvedeno shora, i kdyby byl rodinný dům skutečně pouze ve společném jmění žalobce a prvé žalované (což je určení, kterého se žalobce žalobou domáhal), nedovolal se žalobce neplatnosti darovací smlouvy vůči druhému žalovanému v promlčecí lhůtě. Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 759 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna v celkové výši 34 720 Kč po 4 960 Kč společný úkon, při kterém zastupuje dvě osoby (tarifní hodnota 50 000 Kč, mimosmluvní odměna za jednu osobu snížená o 20 % tak odpovídá částce 2 480 Kč, za dvě osoby částce 4 960 Kč) za 7 společných úkonů (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci, účast při jednání konaném dne [datum] za dvě započaté dvě hodiny a při jednání dne [datum] za dvě započaté dvě hodiny a závěrečný návrh), paušální částka náhrady hotových výdajů v celkové výši 2 100 Kč za 7 společných úkonů právní služby po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby dne [datum] za jednání, které bylo odročeno bez projednání věci ve výši 2 480 Kč, náhrada za promeškaný čas za tři zpáteční cesty k jednáním (dne [datum], dne [datum] a dne [datum]) za celkem 18 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1 800 Kč, to vše podle § dle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 12 odst. 4, § 13 odst. 1 a 4 a § 14 odst. 1 písm. a), 2 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Soud dále přiznal náhradu cestovného v celkové výši 5 808 Kč za tři zpáteční cesty (dne [datum] v částce 1 852 Kč a dne [datum] a dne [datum] každá v částce 1 978 Kč) k jednání soudu na trase [obec] – Mělník v celkové délce 260 km/zpáteční cesta vozem [registrační značka] o kombinované spotřebě 6,5 l [číslo] km při vyhláškové ceně benzinu 37,10 Kč/1l k jednání dne 24. 3. 2022 a při vyhláškové ceně benzinu 44,50 Kč/1l k jednání dne 14. 7. 2022 a dne [datum] a paušální sazbě základních náhrad 4,7 Kč km dle vyhlášky č. 47/2022 Sb. a č. 116/2022 Sb., a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalovaných ve výši 9 851 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalovaných registrován jako plátce daně. Soud žalovaným nepřiznal požadovanou polovinu úkonu za vyjádření se k výsledku mimosoudního jednání, když tento úkon nelze považovat za vyjádření se ve věci samé, nýbrž za procesní stanovisko, za které nelze dle a. t. přiznávat mimosmluvní odměnu v podobě úkonu (byť v ponížené výši jedné poloviny). Soud rovněž přiznal za účast při jednání dne [datum] pouze náhradu za dva úkony právní služby, neboť jednání trvalo čtyři hodiny a jednu minutu a toto jednání bylo dvakrát přerušeno na celkem 13 minut, soud proto neshledal, že je na místě přiznat náhradu za tři úkony právní služby. I kdyby nebylo jednání přerušováno, nepovažoval by soud za souladné se zákonem přiznat za jednu minutu, která započala nové dvě hodiny, náhradu za jeden úkon právní služby, takový výklad by nemohl odpovídat smyslu a účelu zákona. Žalovaným rovněž náleží pouze jedna náhrada hotových výdajů za 7 společných úkonů (nikoliv zdvojnásobená s ohledem na zastupování dvou osob, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). Zaplacení nákladů řízení soud žalobci uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaných jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (viz výrok II. tohoto rozsudku).

31. Z důvodu přiznaného (usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 10. 2022, č. j. 20 C 340/2021-70), avšak ke dni rozhodnutí soudu dosud nevyplaceného svědečného svědka [celé jméno svědka] vzniknou na straně státu náklady. Stát má proto podle výsledků řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů proti žalobci, který byl v řízení zcela neúspěšný. Splatnost byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. od právní moci samostatného usnesení, kterým bude konkrétní výše náhrady nákladů státu ve smyslu § 155 odst. 1 o. s. ř. určena (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení