20 C 341/2024 - 33

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 464 778 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 464 778 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 464 778 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. U žalobce proběhla ze strany příslušného správce daně daňová kontrola (daňové řízení) mimo jiné na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období 1.1.2009-31.1.2009, 1.1.210-31.12.2010, která byla zahájena dne 10. 9. 2012 oznámením o zahájení daňové kontroly č.j. [Anonymizováno], o čemž se správce daně výslovně zmiňuje ve zprávě o daňové kontrole ze dne 24. 6. 2014, č.j. [Anonymizováno]. Tato kontrola trvala 11 let, 3 měsíce a 28 dní, kdy posledním úkonem (rozhodnutím) ve věci je rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 5. 1. 2024, které bylo žalobci doručeno dne 8. 1. 2024, a kterým bylo zastaveno řízení o doměření daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2009 a 2010. Správce daně vypočetl žalobci dva dodatečné platební výměry týkající se daně z příjmu právnických osob. Proti dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání. Finanční úřad [Anonymizováno] rozhodnutími ze dne 3. 12. 2014 (č.j. [Anonymizováno] a č.j. [Anonymizováno]) odvolání žalobce částečně vyhověl, avšak platební výměry nezrušil. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce odvolání, kterému však rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „OFŘ“) ze dne 30. 8. 2016, č.j. [Anonymizováno], nebylo vyhověno, pouze byla změněna výše platebního výměru. Následně žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, o které Krajský soud v Brně rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 29. 11. 2018, č.j. [spisová značka], rozhodnutí OFŘ zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. OFŘ následně dne 17. 10. 2019 vydalo souhrnné rozhodnutí, č.j. [Anonymizováno], kterým změnilo výši dodatečných platebních výměrů, avšak nevyhovělo žalobcově návrhu na jejich úplné zrušení. Poté podal žalobce proti tomuto rozhodnutí žalobu, kdy Krajský soud v Brně následně svým rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, č.j. [spisová značka], rozhodnutí OFŘ ze dne 17. 10. 2019 zrušil. Následně OFŘ proti tomuto rozsudku podalo dne 24. 1. 2022 kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta. Dne 5. 1. 2024 OFŘ rozhodnutím, č. j. [Anonymizováno], zrušilo obě rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 3. 12. 2014 a současně zastavilo doměřovací řízení za zdaňovací období 2009 a 2010. Podáním ze dne 17. 6. 2024 žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci (správce daně), kdy přípisem ze dne 10. 10. 2024 byl nárok žalobce ze strany žalovaného odmítnut.

2. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že jí vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce řízení, které ve svém souhrnu trvalo bezmála 12 let. Žalobce musel po celou tuto dobu vynaložit nemalé finanční prostředky na obranu proti rozhodnutím správce daně, ale též proti rozhodnutím soudů. Zároveň do celého řízení musel prostřednictvím svých jednatelů vložit velké množství energie, které jej brzdilo v jejím dalším podnikání, přičemž jeho jednatelé byli v průběhu celého předmětného období nadměrně psychicky zatíženi, což se negativně podepsalo na jejich zdraví a rodinném životě. Délka řízení činila 11 let, 3 měsíců a 28 dní, tudíž základní částka se pohybuje ve výši 150 000 Kč za deset let řízení plus 1 250 Kč za každý další měsíc a 42 Kč za každý den řízení. Celková základní částka tak činí 309 852 Kč. Tuto částku žalobce zvyšuje o 50 %, neboť věc měla pro žalobce velký význam a žalobce v řízeních nejednal obstrukčně. Výsledná částka náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce touto žalobou uplatňuje, činí 464 778 Kč.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula skutkový stav daňového i soudního řízení a shodně uvádí, že řízení trvalo celkem 11 let, 3 měsíce a 28 dnů. Průtahy v řízení žalovaný shledal pouze v řízení před soudy, v celkové délce 6 let. Správce daně však při provádění daňové kontroly postupoval kontinuálně bez zbytečných průtahů. Daňová kontrola byla zahájena dne 10. 9. 2012 a ukončena dne 24. 6. 2014. Trvala tak necelých 22 měsíců, což odpovídá rozsahu daňové kontroly a množství kontrolních zjištění. Ohledně nároku žalobce na zvýšení částky odškodnění o 50% uvedla, že absence obstrukčního jednání ze strany žalované není důvodem pro takovéto zvýšení. Dle názoru žalovaného navíc daňové řízení mělo pro žalobkyni zanedbatelný význam, neboť se vědomě účastnila obchodních transakcí stiženým podvodem na DPH a na podvodu s daňovými doklady. Podvodné jednání žalobce bylo prokázáno v trestním řízení, kdy Krajský soud uznal žalobce a jejího jednatele rozsudkem, č.j. [spisová značka], vinnými zločiny krácení daně poplatku a podobné povinné platby. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno podvodné jednání žalobce, byl význam délky řízení pro žalobce zcela zásadně ovlivněn, neboť jeho nejistota poté spočívala pouze v tom, zda vyjde najevo jeho podvodné jednání či nikoli. S ohledem na celkovou délku řízení však žalovaný poskytl žalobci omluvu. Vzhledem k tomu, že bylo v trestním řízení prokázáno podvodné jednání žalobce, navrhuje žalovaná žalobu zamítnout.

4. Z uplatnění nároku poškozeného na náhradu újmy ze dne 17. 6. 2024 s doručenkou z datové schránky, zprávy o projednání žádosti o náhradu škody žalovaným ze dne 10. 10. 2024, rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. [spisová značka], rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. [spisová značka], rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, č. j. [Anonymizováno] má soud za prokázané, že Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 11. 2018 zrušil rozhodnutí OFŘ ze dne 30. 8. 2016, č.j. [Anonymizováno], a věc vrátil OFŘ k dalšímu řízení. Následně rozsudek KS v Brně bylo zrušeno další rozhodnutí OFŘ ze dne 17. 10. 2019, č.j. [Anonymizováno], a vráceno k dalšímu řízení. Dále OFŘ rozhodnutím ze dne 5. 1. 2024 zastavil doměřovací řízení ve věci doměření daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. Dne 17. 6. 2024 uplatnil žalobce u žalovaného nárok na náhradu újmy. Žalovaná dne 10. 10. 2024 konstatovala porušení žalobcova práva na přiměřenou délku řízení a sdělila, projednání věci tímto považuje za ukončené.

5. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. [spisová značka] ze dne 13. 12. 2023 s doručenkou z datové schránky má soud za prokázané, že byla zamítnuta kasační stížnost podána OFŘ.

6. Z rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. [spisová značka], ze dne 3. 10. 2019 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, č. j. [spisová značka] ze dne 19. 1. 2022 má soud za prokázané, že žalobce a její jednatel byli uznáni vinnými trestným činem krácení daně v období, v němž probíhala předmětné daňové řízení.

7. Ze správního spisu, č. j. [Anonymizováno], a to především: protokol o zahájení daňové kontroly Finančním úřadem ve [adresa], dožádání s doručenkami, výzva k prokázání skutečností, odpovědi na dožádání, daňové přiznání firmy [Anonymizováno] za rok 2009, odpovědi žalobce na výzvu, prokázání skutečností ze dne 9. 1. 2013, průvodní zpráva k objektu, budova č. [hodnota] [Anonymizováno] ve [adresa], zápis z jednání ze dne 9. 11. 2009, packing list, rozpis prací a materiálů, odpovědi na dožádání, protokol o místním šetření ze dne 22. 1. 2013 s fotodokumentací, seznam pořadatelem přijatých přihlášek na [Anonymizováno], faktury č.[hodnota], odpověď na dožádání z 8. 4. 2024, protokol o ústním jednání ze dne 5. 2. 2013, doplnění protokolu ze dne 18. 2. 2013, příručka pro instalaci užívání a údržbě [Anonymizováno], potvrzení o odběru výrobků k ekologické likvidaci s technickými nákresy a fotodokumentací, další doplnění protokolu ze dne 28. 2. 2013 s fotodokumentací a technickými nákresy, výzva k prokázání skutečností ze dne 30. 4. 2013 s doručenkou, žádost o poskytnutí informace ze dne 10. 5. 2013, odpověď žalobce ze dne 14. 5. 2013 s přílohami, a to tabulkami vývoje tržeb celkových výnosů a nákladů, včetně nákladů na reklamu, výzva k vydání listin ze dne 21. 5. 2013, protokol o ústním jednání při správě daní ze dne 28. 5. 2013, žádost o prodloužení lhůty k výzvě vydání listin ze dne 31. 5. 2013, odpověď na žádost o poskytnutí informace ze dne 31. 5. 2013, protokol o místním šetření se seznamem vydaných faktur s úhradami z 28. 5. 2013, rozhodnutí o prodloužení lhůty ze dne 3. 6. 2013 s doručenkou, předložení dokladů dle výzvy ze dne 17. 6. 2013 s knihami vystavených faktur a seznamem smluv, faktura, daňový doklad č. [Anonymizováno], doplnění protokolu ze dne 17. 6. 2013, protokol o místním šetření ze dne 19. 6. 2013, výzva k vydání listin ze dne 1. 10. 2013, doplnění protokolu ze dne 6. 11. 2013, protokol o výslechu svědka ze dne 13. 5. 2014, protokol o projednání zprávy ze dne 24. 6. 2014, protokol o seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 24. 3. 2014 s přílohou protokolu, žádost daňového poradce ze dne 23. 12. 2013, vyjádření ke kontrolnímu zjištění ze dne 7. 4. 2014, zpráva o revizi [Anonymizováno] zařízení, čestné prohlášení ze dne 11. 4. 2014, předvolání osoby zúčastněné na správě daní ze dne 29. 4. 2014 s doručenkami, oznámení o konání svědecké výpovědi, rozhodnutí o odvolání ze dne 3. 12. 2014 s doručenkou, odvolání proti rozhodnutí o odvolání Finančního úřadu [Anonymizováno], dožádání ze dne 24. 1. 2013, faktury – postoupení odvolání ze dne 24. 3. 2015, odpověď na dožádání, protokol o ústním podání, objednávky – faktury, kontrolní poznámky, žádost daňového subjektu o vrácení vratitelných přeplatků s doručenkou z DS, plná moc udělená právnímu nástupci, rozhodnutí o výši úroků z neoprávněného jednání správce daně ze dne 13. 1. 2020, oznámení o podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně ze dne 2. 12. 2014, vyrozumění Okresního státního zastupitelství ve [adresa] o podání trestního oznámení ze dne 9. 12. 2014, zpráva o daňové kontrole Finančnímu úřadu [Anonymizováno] ze dne 24. 6. 2014, dodatečný platební výměr, odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 28. 7. 2014, doplnění tohoto odvolání ze dne 11. 8. 2014, dodatečný platební výměr žalobce za zdaňovací období roku 2009 má soud za prokázané, že dne 10. 9. 2012 byla Finančním úřadem ve [adresa] (dále jen „FÚ [adresa]“) zahájena finanční kontrola žalobce, za tímto účelem byla ze strany FÚ [adresa] zaslána Finančnímu úřadu pro [adresa] dožádání na prověření, zda společnost [právnická osoba] v souvislosti se smlouvou o reklamě, kterou uzavřela se žalobcem, vystavila faktury, přiznala daň a zda skutečně uskutečnila zdanitelná plnění. Dne 4. 12. 2012 vyzval FÚ ve [adresa] žalobce k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně za zdaňovací období od ledna 2009 do prosince 2009. Následně byla rovněž provedena šetření u společnosti [právnická osoba].. Žalobce dne 11. 1. 2013 svou reakci na výzvu k prokázání skutečností. Z odpovědi Finančního úřadu pro [adresa] a protokolu soud zjistil, že společnost [právnická osoba] měla ve své evidenci zahrnuty všechny vydané faktury na [Anonymizováno]. Dne 5. 2. 2013 bylo provedeno šetření ve společnosti žalobce. Dne 30. 4. 2013 vyzval FÚ [adresa] žalobce k prokázání dalších skutečností za účelem vyměření daně. Dne 10. 5. 2013 požádal FÚ [adresa] o poskytnutí informací Územní pracoviště ve [adresa]. Dne 15. 5. 2013 doručil žalobce FÚ [adresa] reakci na výzvu k prokázání skutečností. Dne 21. 5. 2013 vyzval FÚ [adresa] [jméno FO] k vydání listin. Dne 28. 5. 2013 provedl FÚ [adresa] další šetření v provozovně žalobce. Podáním doručeným FÚ [adresa] dne 31. 5. 2013 požádal [jméno FO] o prodloužení lhůty k vydání listin, které byla následně o 10 dnů prodloužena. Dne 17. 6. 2013 [jméno FO] listiny předložil. Dne 19. 6. 2013 byl FÚ [adresa] vyslechnut svědek [jméno FO]. Dne 1. 10. 2013 byl [jméno FO] FÚ [adresa] vyzván k vydání listin. Dne 6. 11. 2013 žalobce doplnil protokol na základě výzvy FÚ [adresa] ze dne 29. 10. 2013. Dne 24. 3. 2014 FÚ [adresa] seznámil žalobce s výsledkem kontrolního zjištění. Přípisem ze dne 7. 4. 2014 žalobce reagoval na výsledky kontrolního zjištění. Dne 29. 4. 2014 byl FÚ [adresa] předvolán [jméno FO] ke svědecké výpovědi a tato skutečnost byla oznámena rovněž žalobci. Dne 13. 5. 2014 byl proveden výslech výše specifikovaného svědka. Dne 24. 6. 2014 byla se žalobcem projednána zpráva o daňové kontrole, kterou byl žalobci stanoven dodatečný platební výměr. Dne 1. 7. 2014 se žalobce odvolal proti dodatečným platebním výměrům, toto odvolání bylo OFŘ doručeno dne 28. 7. 2014. Odvolání žalobce bylo částečně vyhověno a ve zbytku bylo zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Dne 24. 3. 2015 bylo toto odvolání FÚ [adresa] postoupeno OFŘ. Dne 2. 12. 2014 bylo Okresnímu státnímu zastupitelství ve [adresa] zasláno oznámení o podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, které bylo následně postoupeno policii ČR k prověření. Dne 4. 12. 2019 požádal žalobce FÚ [adresa] o vrácení vratitelných přeplatků vzniklých u daňového subjektu z důvodu neoprávněného jednání správce daně. Dne 13. 1. 2020 bylo rozhodnutím FÚ [adresa] přiznán žalobci úrok z neoprávněného jednání správce daně.

8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.

9. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, proto zamítl návrh na dokazování svědeckými výpověďmi.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. U žalobkyně proběhla ze strany správce daně daňová kontrola mimo jiné na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období 1.1.2009-31.1.2009, 1.1.210-31.12.2010, která byla zahájena dne 10. 9. 2012 oznámením o zahájení daňové kontroly č.j. [Anonymizováno]. Na základě zprávy o daňové kontrole vydal správce daně dne 24. 6. 2014 dodatečné platební výměry. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, kterému OFŘ částečně vyhovělo a částečně jej zamítlo. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 11. 2018 zrušil rozhodnutí OFŘ ze dne 30. 8. 2016, č.j. [Anonymizováno], a věc vrátil OFŘ k dalšímu řízení. Další rozhodnutí OFŘ ze dne 17. 10. 2019, č.j. [Anonymizováno], bylo rovněž KS v Brně zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. Doměřovací řízení bylo dne 5. 1. 2024 zastaveno. Dne 17. 6. 2024 uplatnil žalobce u žalovaného nárok na náhradu újmy a žalovaná následně dne 10. 10. 2024 konstatovala porušení žalobcova práva na přiměřenou délku řízení. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně, č. j. [spisová značka], ze dne 3. 10. 2019 rovněž uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 zákona č. 40/2009 Sb. v kontrolovaném období.

11. Po právní stránce posoudil soud danou věc následovně.

12. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdškZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odstave 3 téhož ustanovení stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) OdškZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

14. Podle ust. § 5 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle ust. § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odstavce 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle ust. § 14 odst. 3 OdškZ uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

17. Podle ust. § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odstavce 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Předmětem věci v tomto řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 464 788 Kč jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce daňového a navazujícího soudního řízení. Předmětné daňové řízení bylo zahájeno dne 10. 9. 2012 zahájením daňové kontroly a skončeno bylo dne 5. 1. 2024. Celková délka řízení před správními a soudními orgány činila 11 let 3 měsíce a 26 dní.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda posuzované správní řízení splňuje kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů je nutno vztáhnout na veškerá správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda (srov. nález Ústavního soudu nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20). Pod prizmatem citovaného nálezu Ústavního soudu již nadále dle Nejvyššího soudu nebude při posuzování nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení namístě odlišně posuzovat délku těch řízení, která spadají do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a těch, která do ní nespadají. Bude rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. [spisová značka], vzhledem k citovanému nálezu Ústavního soudu při posuzování, zda daňové řízení včetně daňové kontroly je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, dospěl k závěru, že tomu tak je. Daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Daňová kontrola proto představuje v rámci daňového řízení nejcitelnější zákonem aprobované narušení autonomní sféry jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a žalobci tak svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny.

20. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v čl. 38 odst. 2 Listiny. Právní úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení je upravena v zákoně č. 82/1998 Sb. (ust. § 13, § 22 a § 31a). Touto právní úpravou se podrobně zabývá Stanovisko Cpjn, včetně posouzení celkové doby řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdškZ v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jakož podává i výklad ustanovení § 31a OdškZ. Stanovisko lze aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny (viz NS ČR sp. zn. 30 Cdo 214/2015).

21. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že namítané řízení je nutno posoudit jako řízení, na jehož přiměřenou délku svědčilo žalobci právo ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

22. Podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu byla splněna a žaloba byla podána u soudu včas.

23. Vzhledem k tomu, že skutkový stav a průběh správního řízení i navazujícího soudního řízení byl mezi účastníky nesporný, bylo předmětem řízení především právní posouzení nároku žalobkyně na nemajetkovou újmu.

24. Po provedeném dokazování je soud toho názoru, že celková délka řízení (11 let 3 měsíce a 26 dní) je zjevně nepřiměřená pro tento typ řízení a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. Podle Stanoviska Cpjn se nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení, kterou žalobkyně tvrdila, v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat.

25. Při stanovení kompenzace přihlédl soud ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdškZ, a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Soud se předně zabýval kritériem významu předmětu řízení pro žalobkyni. Soud jej zohlednil s vědomím, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka [§ 31a odst. 3 písm. e) OdškZ], tedy to, co je pro něj v sázce, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. I případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č.j. [spisová značka]).

26. Z dokazování vyplynulo, že žalobce se vědomě účastnil obchodních transakcí stižených podvodem na DPH. Nárok na odpočet DPH nebyl orgány finanční správy uznán na základě toho, že plnění, z něhož nárokoval odpočet DPH, bylo v rámci předcházejících článků, které podmiňovaly poskytnutí plnění žalobci, zasaženo podvodem na DPH. V daňovém řízení bylo prokázáno, že k uplatnění tohoto nároku došlo podvodně. Žalobce nemohl být v dobré víře, že se neúčastní podvodu na DPH. Žalobce byl přitom rovněž uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., kterého se měl dopustit tak, že se s úmyslem zkrátit DPH a daň z příjmů fyzických a právnických osob za zdaňovací období let 2009 až 2012 podílel na neoprávněném uplatňování daňových nákladů a nároků na odpočet DPH na vstupu.

27. V rozsudku ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl, že „[z]a určitých okolností lze přitom uzavřít, že nemajetková újma způsobená žalobci je tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V každém řízení je proto třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. Trestní řízení je pouze logickým důsledkem trestné činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil.“ Tento závěr lze analogicky s ohledem zapojení žalobce do podvodného jednání, jak uvedeno výše, vztáhnout i na toto řízení, přestože se nejedná o řízení trestní, ale je zde prokázán nepoctivý úmysl žalobce, jehož důsledkem bylo zahájení předmětného daňového řízení. Skutečnost, že nejistota žalobce ohledně výsledku řízení spočívala toliko v tom, zda bude jeho nepoctivý úmysl odhalen či nikoli, činí význam takového řízení pro žalobce přinejmenším nepatrným, nevyvrací-li zcela vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení.

28. Posuzované řízení bylo vyvoláno deliktním jednáním žalobce, a proto jeho nejistota ohledně výsledku řízení spočívala pouze v tom, zda bude jeho nepoctivý úmysl odhalen, což činí význam předmětu řízení pro žalobce nepatrným. Soud shledal, že okolnost, že nejistota žalobce ohledně výsledku řízení byla omezena na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, zcela zásadním způsobem snižuje kritérium významu řízení pro žalobce. Soud má za to, že je v dané věci nepřípustné, aby žalobce prostřednictvím nároku na satisfakci za nepřiměřenou délku řízení těžil ze svého deliktního jednání.

29. V rámci předběžného projednání nároku bylo žalobci přiznáno zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a omluvy. Soud se proto zabýval otázkou, zda je toto zadostiučinění s ohledem na všechny okolnosti případu přiměřené, či zda je namístě žalobci přiznat rovněž zadostiučinění ve formě peněžitého plnění. Jak soud konstatoval výše, daňové řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, avšak význam pro žalobce byl nepatrný, a proto se konstatování porušení práva ze strany žalovaného jeví jako dostatečné. Soud má za to, že žalobce již byl dostatečně odškodněn, a proto nárok žalobce na zadostiučinění za nepřiměřenou délku daňového řízení je zcela uspokojen a vypořádán. Soud s ohledem na uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu v plném rozsahu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze 2 úkonů (vyjádření žalované k žalobě a účast na jednání dne 13. 6. 2025) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení