20 C 342/2024 - 69

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] evidenčně [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] doručovací adresou [Anonymizováno] [Anonymizováno] u [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro zaplacení 50 265 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně není povinna platit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum]; [datum] do [datum]; [datum] do [datum]; [datum] do [datum]; [datum] do [datum] (61; 112; 100; 96; 106 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle šetření u zapsaného vlastníka) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru nad 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] (Audi A6) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (5 673; 10 416; 9 300; 8 928; [částka]) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (5x [částka]). Dále plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (66 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle šetření u zapsaného vlastníka) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] (Volkswagen 1T) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla ([částka]) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]).

2. I toho řízení bylo přehlídkou chaosu, jaký panuje u žalobkyně/právní zástupkyně. Soud musel žalobkyni vyzvat, aby doplnila důkazy ke 4 ze 6 nároků a upravila tvrzení, která neodpovídala předloženým důkazům. Podáním č. l. 41 ze dne [datum] tak doplnila tvrzení, uvedla, že vlastnické právo žalovaného k vozidlům ve skutečnosti zjistila až šetřením (nešetřila obsáhlými balastními poučeními, které se opakují ve stovkách řízení ročně, ačkoliv je to ona, kdo neumí vybrat správný vzor podání) a předložila chybějící důkazy a obě kupní smlouvy.

3. Dalším podáním č. l. 60 ze dne [datum] výslovně doplnila datum, kdy se o vlastnickém právu žalovaného takto dozvěděla – [datum].

4. Soud věc poté rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na evidenční adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své (evidenční) adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však žalovaného kontaktoval na tel. [tel. číslo] dle pojistné smlouvy, ta potvrdila, že chce doručovat na [adresa] u Novákových, [adresa]. Důvody k přenesení místní příslušnosti však výslovně vyloučil. Dále požádal o informativní kopii na emailovou adresu [e-mail]. Na doručený návrh přesto nijak nereagoval.

5. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. [spisová značka]). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného pro jakékoliv jiné řízení evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud zjistí a zkusí obesílat (což při ceně přes [částka] za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Což je skutečně mimořádná situace, se kterou žalovaný nemůže do budoucna spolehlivě počítat. Jen v tomto řízení se soud bude nadále řídit adresou, kterou žalovaný pro doručování výslovně označil (soud jej však i k tomu musel nejprve sám kontaktovat, k čemuž nebyl povinen). Na výsledku tohoto řízení může žalovaný názorně vidět, jak moc si tímto přístupem může škodit.

6. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu. Nemluvě o jiných nedostatcích, které se projevily v tomto řízení.

7. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Audi A6 a Volkswagen T1 (Transporter?) s příslušným zdvihovým objemem, s maximálním výkonem a maximální hmotností (které soud v tomto řízení pro procesní nadbytečnost nezjišťoval) s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalovaného prokazovala velmi špatnými kopiemi kupních smluv č. l. 46 a 55. V případě vozidla A6 jde o kupní smlouvy ze dne [datum] a žalovaný zde deklaroval adresu [adresa], v případě druhé smlouvy ze srpna 2022 (den je nečitelný) žalovaný deklaroval adresu [adresa] (což se žalobkyni opět stalo fatálním, neboť tento údaj zřejmě nekriticky užila pro veškeré doručování). Dle emailové zprávy č. l. 61 žalovaný z adresy [e-mail] sám potvrdil, že vozidlo Audi A6 vlastnil ještě k [datum].

8. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dle registru obyvatel (č. l. 13) má žalovaná adresu trvalého pobytu jak v záhlaví shora od [datum] dosud. Adresu [adresa] měl zapsanou v letech 1995 až 2004 a 2009 až do [datum]. Na kartě údajů č. l. 18 až 20 je u osoby žalovaného uvedeno datum „Období pův. obeslaný“ [datum] (2x) a [datum] a žalobkyně se tak opět usvědčila z toho, že údaj z registru vozidel u žalovaného několik let neaktualizovala. Soudu je z předchozích řízení navíc známo, že adresy do své evidence zapisuje ručně, neboť se často dopouští chyb v psaní při přepisu, které se následně propisují do doručování v následujících letech. Soud v tomto řízení ani nemusel vyzývat žalobkyni ke sdělení původu adresy, neboť je zřejmé, že čerpala buď z kupní smlouvy z roku 2022 nebo vycházela z historického záznamu o trvalém pobytu.

9. Podobné chyby jsou bohužel velmi časté a soud z těchto důvodů značnou část nároků zamítá. Nepochybně tedy značná část nároků u soudů končí spoluzaviněním žalobkyně a tedy zbytečně. Jelikož se však žalobkyně nechává zastupovat advokáty a na bezpočet předchozích upozornění na tento tristní stav nereaguje (pokud je vůbec svými advokáty s obsahy rozsudků seznamována), zjevně nemá motivaci způsob vykonávání své agendy měnit.

10. Výzvu ke všem šesti uplatněným nárokům adresovala žalobkyně právě na takovou neaktuální adresu (č. l. 21, 22, 48, 49, 51 a 53). Tamtéž dále zaslaly upomínky. Nicméně tyto upomínky ani nesplňují všechny zákonné náležitosti výzvy (§ 4 odst. 7 tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb.), nemohou tedy v případě obeslání správné adresy ani přivodit následek včasného uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě. Totéž platí pro předžalobní upomínky od zástupce žalobkyně ve smyslu § 142a o. s. ř. - opět na shodnou neaktuální adresu (č. l. 26, 27, 47, 50, 52 a 54).

11. I z jiných řízení této žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně adresy mnohdy získá např. přepisem z historické kupní smlouvy či historické pojistné smlouvy, současně však u dalšího vozidla žalované může i nadále evidovat odlišnou adresu. V jiné věci se zdá, že naopak přiřadila jinou adresu od jiného vozidla (případně může jít chybu, která se žalovaným ani nemusí souviset, neboť jde o ručně zadávané údaje). Ve věci sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] soud dokonce zjistil, že dvě odlišné adresy je žalobkyně schopna vést u shodného vozidla shodného vlastníka, přestože jde o nároky z bezprostředně následujících krátkých časových úseků a vymáhané částečně souběžně. Ve sp. zn. [spisová značka] zdejšího soudu totiž výzvu ke shodnému vozidlu a za období [datum] až [datum] zasílala dne [datum] na správnou adresu a upomínku pak zasílala dne [datum], tedy až poté, co již v souběžné věci používala adresu zkomolenou. Je zřejmé, že informační systém žalobkyně vykazuje zcela fatální nedostatek a adresní data jednotlivých nároků neporovnává/neaktualizuje. Fatální je většinou bohužel pro občany, pro žalobkyni jen v případě obezřetnosti soudu. V této věci jednoduše použila poslední adresu, která vyplynula z kupní smlouvy a tu použila u všech nároků, aniž takový údaj podrobila kritice a uvážila, že jde o nezávazný a nadto historický údaj.

12. Soudu je z desítek předchozích řízení již známo, že žalobkyně (a agentura [právnická osoba]., i její právní zástupkyně) zjišťuje adresu u každého nároku zpravidla pouze jednou a to z registru vozidel, případně z kupní smlouvy, pojistné smlouvy či jiného zdroje, který uzná za vhodný. Překvapivě takové adresy nesjednocuje pro osobu, ale někdy ani pro shodné vozidlo, což se soudu nezdá praktické ani logické. Různé adresy pro různá vozidla mohou mít v některých situacích opodstatnění (vozidlo může mít shodného vlastníka, ale různého provozovatele apod.). Různé adresy u shodného vozidla při paralelním vymáhání pak žalobkyně nemůže obhájit žádným logickým argumentem. V předmětné věci se zdá, že adresu jednoduše převzala z dokumentu, který se jí zdál nejaktuálnější, aniž by využila svého oprávnění přístupu do registru obyvatel (který měla dle zákona č. 168/1999 Sb., ale nikdy jej nevyužívala). Dle vyjádření registru obyvatel je soudu známo, že v registru vozidel (zda bylo žalobkyni známo nějaké vozidlo žalovaného, díky čemuž by mohla dotazovat alespoň tento registr, soudu není známo) zapisována výhradně adresa trvalého pobytu (a nikoliv tedy již případná adresa doručovací), přebíraná z registru obyvatel. Zjišťování povahy či okolností pochybení žalobkyně však není smyslem nalézacího řízení, kterým je pouze povinnost posoudit splnění zákonných náležitostí uplatnění výzvy a z moci úřední (§ 654 odst. 1 věta druhá o. z.) zohlednit případnou prekluzi nároku v roční lhůtě. Žalobkyně lustruje pouze registr vozidel, nikoliv podkladový registr obyvatel – do něhož měla do března 2024 zákonem umožněn přístup, tedy v době, kdy se o vlastnickém právu žalovaného dozvěděla. Nedochází tedy k opakovanému zjišťování adresy, nedochází pravidelně ke sjednocování údaje o adrese a především nedochází ke zjišťování údaje o trvalém bydlišti (či doručovací adrese) z registru obyvatel. A to dokonce ani v případech, kdy je adresa zjištěna z historické kupní smlouvy či historické pojistné smlouvy a není tedy žádným způsobem závazná, pokud nedojde k prokazatelnému doručení do vlastních rukou (čímž není ani záznam „dodáno adresátovi“ ve službě Sledování zásilky [právnická osoba].). Překvapivě nedochází ani k účelnému pokusu o kontaktování poplatníků, přestože prakticky v každé pojistné smlouvě je uváděno faktické bydliště, telefonický a emailový kontakt a soudu se tak poměrně jednoduše daří účastníky těchto řízení kontaktovat, nadto vychází ze smluv, které jsou již podstatně starší, než v době vzniku nároku žalobkyně. Zde měla žalobkyně na žalovaného dokonce platný kontaktní email a žalovaný byl aktivní.

13. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracovala se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, resp. jak se ukazuje v projednávané věci, vychází zřejmě již jen ze své vlastní databáze, kterou v tomto případě zřejmě od roku 2017 ani neaktualizovala, ačkoliv § 15 odst. 7 tamtéž počítal s měsíční aktualizací údajů. Totéž lze konstatovat i k údajům v živnostenském rejstříku a totéž soud v řízení sp. zn. [spisová značka] zjistil i ve vztahu k sídlu právnické osoby, u kterých lze shodně dovozovat jejich průpis do registru vozidel. To ostatně odpovídá zjevně mechanickému provádění agendy vymáhání těchto nároků jak u žalobkyně, tak u advokátní kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], které je třeba někdy výzvy zasílat opakovaně a apelovat, aby byly svěřeny k vyřízení osobě, schopné pochopit smysl procesní výzvy a nezaslat pouze vzorovou odpověď, opakující tvrzení formulářového návrhu. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. [spisová značka]) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města [adresa], že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Žalobkyně i tato právní zástupkyně si toho z desítek (či spíše stovek) tisíc dosavadních řízení již musí být mnoho let dobře vědomy, zjevně to však ignorují, spoléhaje na úspěch v převážné většině řízení. Žalobkyně přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). [adresa] se takový přístup slučuje s povinností řádného hospodáře však není otázkou pro toto řízení - orgánem dozoru nad činností žalobkyně však není veřejné mínění ani soudy, ale Česká národní banka. Ani ta však žalobkyni v uplynulých letech k nápravě nepřiměla. Výpisy žalobkyně k vozidlům nadto nejsou skutečným výpisem z veřejného registru (vozidel), ačkoliv to žalobkyně před soudy jejich zpracováním předstírala („zjištěné údaje“, „přijato dne“), ale toliko stavem vlastní databáze žalobkyně, která do ní zapisuje údaje z jiných zdrojů dat – dle míry chybovosti zřejmě ručně. V nejčerstvějších návrzích již doplňuje další typ výpisů, které zřejmě již jsou skutečnými výpisy. Případně je nijak neaktualizuje a v lepším případě se dotazuje u každého nároku pouze jednou, ačkoliv uplatnění a upomínání probíhá několik měsíců. Soudu není dosud ani známo, zda registr vozidel rozlišuje podnikatele a nepodnikatele. Právě proto však je živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík i (donedávna) seznam držitelů datových schránek všem veřejně přístupný, resp. žalobkyni byl donedávna dokonce zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Tato řízení v důsledku toho nepostrádají významný veřejnoprávní moment, daný i dalšími aspekty (zřízení žalobkyně dle zákona, uložení povinností zákonem, zákonem definovaný postup zjištění i uplatnění nároku, sankční složka nároku na příspěvek do Garančního fondu aj.) - k tomu srovnej právní větu nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3344/12.

14. Žalobkyně však ani jeden přístup zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v [adresa]) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní smlouvy má toliko historickou relevanci. V aktuálně platné úpravě již o toto nikdy nevyužívané oprávnění dokonce přišla, a nedojde-li v budoucnu revizi jejích povinností a oprávnění, bude muset na základě aktuálně platné právní úpravy občan i žalobkyně spoléhat na funkčnost automatizovaného průpisu těchto údajů (a smířit se s nevyužíváním případného údaje o adrese doručování, viz dále). Totéž lze nyní analogicky dovodit i pro živnostenský rejstřík (či sídlo právnické osoby). V četných případech tak žalobkyně doručuje všechny písemnosti i na již neaktuální adresy trvalého pobytu či podnikatelského sídla, což má pro občany prakticky shodné následky, jako použití adresy chybné, cizí či zkomolené.

15. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. Pomine-li soud, že žalobkyně v přiměřených intervalech nelustruje ani registr vozidel a důvod její neznalosti správné adresy spočívá především v tom, odkazované ustanovení nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v řízení sp. zn. [spisová značka] ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města [adresa]). Dle sdělení Magistrátu města [adresa] ze dne [datum] (ve věci zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) k přímému dotazu soudce není v registru vozidel v úřední praxi evidován dokonce údaj o případné doručovací adrese vlastníka/provozovatele vozidla. To je ostatně v souladu s § 4 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona č. 56/2001 Sb., který počítá s vedením údajů v následujícím rozsahu: údaje o vlastníkovi a provozovateli, není-li totožný s vlastníkem, kterými jsou jméno, popřípadě jména a příjmení, adresa místa trvalého pobytu, dlouhodobého pobytu, přechodného pobytu v délce alespoň 6 měsíců nebo jiného povoleného pobytu a rodné číslo, pokud bylo přiděleno, popřípadě datum narození. Údaje jsou tedy zjevně vedeny v rozsahu pro identifikaci subjektu, s údajem o (sekundární) doručovací adrese výslovně počítáno není. S ohledem na aktuální vypuštění práva žalobkyně na přístup do registru obyvatel (zřejmě nedůsledností zákonodárce) to již kodifikuje zjevný nedostatek právní úpravy, která nepočítá s využitím údaje o případné jiné doručovací adrese. Je zřejmé, že čerpání údaje o doručovací adrese občana ze sekundárního registru je problematické řešení a odnětí práva přístupu do registru obyvatel žalobkyni stávající právní úpravou lze bez dalšího považovat za problematické a legislativně nedomyšlené a nevyhovující řešení.

16. V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Občan nemůže být nucen, aby při změně adresy trvalého bydliště obcházel veškeré agendy státní správy a činil totéž. Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální a [Jméno žalobkyně] se vůbec nemusí zajímat o skutečnost, zda na osvědčení o registraci vozidla má či nemá občan adresu aktuální a samotným fyzickým osvědčením o registraci vozidla občan svou totožnost nikomu neprokazuje. Občan oproti tomu má právo ohledně nároku z příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení (aktuálního) údaje (alespoň) o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje (těžko se tak může legitimně dovolávat nedostatků na straně občanů). Zprvu snad z pohodlnosti, v pozdějších letech již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem již mohou nezhojitelně trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků a žalobkyně se zřejmě bojí tuto praxi jakkoliv veřejně tematizovat. Ostatně kdykoliv je její nárok rozsudkem zcela zamítnut, bere žaloby zpět, aby dosáhla zrušení takového rozsudku – pravděpodobně právě proto, aby nebyl veřejně publikován. Totéž soud očekává i v tomto řízení.

17. Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Obdobně to nepochybně platí i na poměry podnikající fyzické osoby i právnické osoby a jejich podnikatelská sídla. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí „jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu (č. 56/2001 Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí s výměnou dokladů a nikoliv s aktuálním stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně vychází z jiného zdroje informací (historických kupních či pojistných smluv), aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem registru obyvatel (či v jiných případech živnostenského či obchodního rejstříku). Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu [částka], což na ni nepochybně klade i břemeno odpovědnosti. Zda tuto náhradu přenechává společnosti [právnická osoba]., je věcí žalobkyně, nicméně je jistě případnou otázkou, zda tyto prostředky neodčerpává právě upomínání externí agenturou [právnická osoba]., když dle znalosti z předchozích řízení využívají i komerční pojišťovny, které za upomínání rovněž požadují částku okolo [částka]. Současně pak lze žalobkyni aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě „CEPR“, kterých je zpravidla početně více), v roce 2023 pak šlo již o 158 řízení a 1 567 celkem. Odpovědnost žalobkyně za správnost jejích postupů má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti. A to nejen z řad „neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Rovněž vůči spolehlivosti doručování písemností [právnická osoba]., lze mít četné výhrady (jen v tomto roce již senát 20C zdokumentoval a reklamoval 8 nepravdivě vyplněných údajů na vrácených obálkách). Soud si přitom nedokáže vysvětlit, proč vědomě ignorovala tak nespornou výsadu, jakou je přístup do registru obyvatel. Zřejmě právě z důvodu nevyužívání tohoto oprávnění s ním již nová úprava zákonem č. 30/2024 Sb. vůbec nepočítá. Žalobkyně přitom neváhá investovat do informativních spotů do celoplošných médií (zbytné finanční prostředky tedy zjevně má), sama je však ke svým povinnostem dlouhodobě lhostejná. Správný postup by přitom žalobkyni zvýšené náklady zřejmě ani nepřinášel. Spíše naopak, neboť opakované zasílání upomínek na chybné adresy je nepochybně méně efektivní řešení, než zaslání jediné upomínky na adresu aktuální/správnou. Nic ostatně žalobkyni neomezuje ani v odeslání následných upomínek na jakoukoliv další adresu, kterou uzná za vhodné, pokud svou povinnost alespoň jednou splnila zasláním výzvy a předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné (v této věci jde o [částka] za každý den, tedy [částka] ročně!), má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat.

18. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni před dubnem 2024 výslovně poskytoval oprávnění, nečinil tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat. Svévolným postupem žalobkyně dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku samotného a tím i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Ty původní pohledávku dále výrazně navyšují, nemluvě o transakčních nákladech státu a prohlubování krize exekučního vymáhání, které se dlouhodobě týká téměř 6 % obyvatel státu. Tím spíše to platí pro živnostenský a obchodní rejstřík, kam může nahlížet každý, a to bezplatně. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci bydliště žalovaného promeškaly hned několikrát.

19. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně použila pro zaslání výzvy a navazujících upomínek k uplatnění nároku nesprávnou adresu. Žalobkyně, stejně jako soudy v občanském soudním řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn 1/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. [spisová značka]) musí respektovat základní principy doručování, byť u žalobkyně nejsou striktně stanoveny zákonem jako pro soudy. Žalobkyně však v rámci materiální interpretace povinnosti „odeslat“ ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. nepochybně může a také musí rozlišovat, zda jedná vůči fyzické osobě nepodnikající (tehdy má lustrovat registr obyvatel, případně registr datových schránek), fyzické osobě podnikající či právnické osobě a podle toho zvolit adekvátní zdroj informací. [adresa] šest nároků proto soud zamítnul, neboť opět nedošlo k řádnému uplatnění nároku v roční prekluzivní lhůtě, kterou by již ani částečně nemohlo zhojit doručení upomínky či předžalobní výzvy, které neobsahují všechny zákonem stanovené náležitosti, ani žalobního návrhu soudem, k němuž došlo až v prosinci 2024, kdy již prekluzivní lhůta uplynula. K prekluzi nároku soud přihlíží z úřední povinnosti - § 654 odst. 1 věta druhá o. z. Žalobkyně nemá oprávnění stanovovat adresu na základě vlastního odhadu pravděpodobnosti či vhodnosti, pokud se na takové adrese prokazatelně nezdaří doručení do vlastních rukou. Údaj v kupní či pojistné smlouvě není pro třetí strany jakkoliv závazný, může být ostatně i nesprávný záměrně (např. při koupi vozidla lze mít obavu, zda prodávající nemá v úmyslu vozidlo odcizit s použitím duplikátu klíče a znalosti adresy bydliště kupujícího, v pojistné smlouvě může být zkomolena zprostředkovatelem), či může být jednoduše výsledkem mylného zápisu prodávajícím či kupujícím či pojišťovacím zprostředkovatelem. V situaci, kdy na takové adrese nedojde k prokazatelnému doručení, nemůže žalobkyně považovat písemnost za doručenou do dispoziční sféry adresáta, pokud se současně nejedná o aktuální adresu trvalého pobytu či o aktuální doručovací adresu (dle registru obyvatel). Adresa poplatníka, uvedená kdekoliv jinde, má ryze indikativní charakter a může se stát obsoletní již večer téhož dne. Prokazatelným doručením není ani údaj u doporučeného psaní, neboť ten zahrnuje i vhoz do schránky a nejde o údaj na jiné veřejné listině. Ostatně nejen u žalobkyně, ale i u velké části veřejnosti chybí základní povědomí o tom, že služby, sjednané ohledně komerčního doručování zásilek, nemají vliv na způsob doručování úředních písemností. Mnozí tak mylně spoléhají na poštovní plnou moc k přebírání zásilek, na službu dosílka či změna ukládací pošty. Ostatně důvěra soudu je neustále zkoušena i samotných jiných veřejných listin – doručenek soudních písemností, kterých jen v roce 2024 a 2025 již senát 20C reklamoval deset.

20. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. měl přiznat k její k tíži právo na úhradu účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Tomu však dle obsahu spisu s řízením žádné takové náklady nevznikly, tomu odpovídá znění nákladového (II.) výroku shora.

Poučení