20 C 347/2020- 193

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 2 000 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne podání žaloby do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 3 267,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. O odměně ustanoveného zástupce žalobce a náhradě jeho hotových výdajů soud rozhodne v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 2. 10. 2020 a která byla později doplněna podáními datovanými 20. 11. 2020, 1. 12. 2020, 14. 12. 2020, 29. 6. 2021, 20. 7. 2021, 18. 8. 2021 a 11. 9. 2023, domáhal vydání rozhodnutí soudu, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobci částku 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tím, že před podáním žaloby uplatnil svůj nárok vůči žalované ve smyslu ustanovení § 13, § 14, § 31a a § 27 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., kdy požadoval zaplacení níže uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem při výkonu trestu odnětí svobody, a to náhrady škody podle ustanovení § 2959 občanského zákoníku ve výši 1 000 000 Kč a náhrady škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 1 000 000 Kč. Žádost o poskytnutí zadostiučinění byla doručena žalované dne 24. 10. 2019 Ministerstvo spravedlnosti po přezkoumání věci neshledalo v postupu Věznice Karviná žádné pochybení, jak je uvedeno v jeho stanovisku ze dne 29. 6. 2020. Žalobce je přesvědčen, že za jeho špatný zdravotní stav je odpovědná Věznice Karviná, kde je dlouhodobě umístěn, proto je nucen se obrátit se svým požadavkem na Okresní soud v Karviné. Žalobci je dlouhodobě odpíráno mít glukometr jakožto zdravotní pomůcku u sebe s argumentem, že užívání glukometru v cele není odsouzeným povolováno. Žalobce oslovil prostřednictvím svého advokáta několik věznic s dotazem, zdali je možné ve věznicích mít glukometr u sebe či nikoliv. Ze stanovisek dotázaných věznic je patrné, že žalobcem oslovené věznice prokazatelně postupují jinak než Věznice Karviná, a je nepřípustné, aby se v jiných zařízeních žalované odsouzeným dostalo lepší péče než žalobci ve Věznici Karviná, neboť vězeňský systém musí garantovat právo člověka na zdraví a poskytování rovnocenné péče. Věznice Karviná nepostupuje v souladu s ošetřovatelskými standardy pro aplikaci inzulínu ve věznicích, neboť je zjevné, že jiné věznice umožňují vězněným mít u sebe glukometr. Odborná lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] ve svém stanovisku ze dne 27. 11. 2019 uvedla, že je dobré glukometr vlastnit, tedy mít u sebe, s tím, že nízké hladiny cukru mohou vést k neklidu a vnitřnímu třesu. Žalobce se snažil s odbornými lékaři spolupracovat a udržet i bez této pomůcky diabetes v normě, když od roku 2011 se u něj střídají období s relativně kompenzovaným diabetem s obdobími vysoké dekompenzace, u nichž je hodnota glykovaného hemoglobinu u žalobce nad doporučenou hranicí, stejně jako hodnoty glykemického profilu. Z lékařských zpráv je patrné postupné zhoršování zdravotního stavu žalobce, resp. diabetu a jeho dekompenzace. Žalobci vždy, když odjel na nějaký čas do jiné vězníce, kde mu bylo umožněno mít glukometr u sebe, poklesl počet aplikovaných jednotek inzulínu nutných k léčbě diabetu. Z lékařských zpráv z roku 2011 vyplývá, že se žalobce snaží o své zdraví dbát až úzkostlivě, snažil se dodržovat diabetickou dietu, kterou podle dokumentace i zpřísnil, nicméně to samo o osobě nestačí, poměry ve věznici objektivně neumožňují udržet onemocnění v přijatelném stavu. Z lékařských zpráv datovaných od roku 2012 do roku 2017 (v žalobě jednotlivě vyjmenovaných) vyplývá, že žalobce má diabetes subkompenzovaný, hodnota glykovaného hemoglobinu se v uvedeném období při prováděných měřeních pohyboval nad stanovenou normu, od 58 do 83. Z lékařské zprávy chirurgické ambulance NsP [obec] - [část obce] plyne, že žalobci byla tohoto dne diagnostikována těžká hyperglykémie (21 mmol/l), kdy tato hodnota byla naměřena i přes podání inzulínu tři hodiny před předmětným vyšetřením žalobce, tohoto dne proběhl incident žalobce se spoluvězněm. Z lékařských zpráv diabetologické ambulance [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2019 a z dne 18. 11. 2019 vyplývá, že žalobce nemá pohyb, kdy diabetes je dlouhodobě neuspokojivě kompenzován, hodnoty glykovaného hemoglobinu v uvedených dnech činily 83, resp.

81. Z lékařských zpráv MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 5. 2020 a ze dne 18. 8. 2020 plyne, že celková kompenzace diabetu je u žalobce neuspokojivá, kdy u žalobce objevu i hypoglykémie, s hodnotou glykovaného hemoglobinu v obou případech 87. Ze stanoviska ředitele Věznice Karviná ze dne 4. 6. 2020 plyne, že užívání glukometru v cele není odsouzeným povolováno, kdy použití této pomůcky může z vážných zdravotních důvodů doporučit pouze lékař. Ze stanoviska ředitele Věznice Karviná ze dne 19. 7. 2019 plyne, že odsouzeným není z důvodu bezpečnostních a hygienických rizik umožněno mít v držení v cele zdravotní pomůcky či léčivé přípravky k aplikaci inzulínu s odkazem na možnost půjčování si glukometru mezi odsouzenými. Již ve stanovisku ředitele Věznice Karviná ze dne 9. 10. 2012 je uvedeno, že pouze ošetřující lékař rozhoduje o užívání či držení glukometru. Žalobce o poskytnutí glukometru žádal žalovanou opakovaně, jak vyplývá z předložených listin ze dne 17. 9. 2017 a ze dne 4. 9. 2017. Z materiálu„ Koncepce vězeňství do roku 2025“ plyne, že jedním z hlavních cílů je kromě udržení dostupnosti zdravotních služeb ve vězeňských zařízeních, optimalizace umisťování vězněných osob s ohledem na jejich zdravotní stav i„ posílení systému poskytování zdravotních služeb reflektujících jak požadavky vyplývajících ze specifik výkonu trestu odnětí svobody, vazby, zabezpečovací detence, tak také zvýšené nároky spojené s poskytováním této péče osobám ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu zabezpečovací detence. Tento systém musí garantovat právo člověka na ochranu zdraví a poskytování rovnocenné péče při současném zajištění náležité bezpečnosti všech osob a spočívat na zásadách účelnosti, efektivity a hospodárnosti.“ Systém nastavený žalovanou však výše uvedené žalobci nezajišťuje, přitom v jiných věznicích je tomu jinak. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že podle sdělení ředitele věznice ze dne 4. 6. 2013 je patrné, že v pracovní dny má žalobce v době od 7 do 15 hodin možnost nechat si zkontrolovat aktuální zdravotní stav ve zdravotnickém středisku věznice, ve dnech pracovního klidu, kdy dojde k náhlému zhoršení zdravotního stavu odsouzeného diabetika, je péče poskytována v civilním zdravotnickém zařízení, v prostorách věznice není zajištěna stálá lékařská služba. Žalobce tvrdí, že glukometr nebyl k dispozici ve věznici pokaždé. Zároveň dodal, že zažitý postup ve věznici je v rozporu s doporučenými postupy v léčbě diabetu a tzv. selfmonitoringu s okamžitou reakcí na rozkolísanou hladinu cukru v krvi. Pokud žalobce nemůže na cele okamžitě použít glukometr, aby si objasnil, zdali aktuálně dochází ke zhoršení jeho zdravotního stavu, má či nemá souvislost s hyper či hypoglykémií, s adekvátní reakce žalobce, kdy teoreticky musí čekat na změření hladiny glykémie mimo prostor cely případně až ve zdravotnickém zařízení s odstupem několika hodin, nemůže dojít ke správné kompenzaci diabetu, žalobce je takto zjevně poškozován a jeho zdravotní stav se průběžně zhoršuje. Není reálně proveditelné, aby žalobce mohl opouštět celu několikrát denně za tímto účelem. U jednání dne 9. 5. 2023 žalobce doplnil, že z jím předložených lékařských zpráv vyplývá, že diabetes u něho nebyl kompenzován, od roku 2012 byl u žalobce zcela neuspokojivý glykemický profil, kdy hodnota glykovaného hemoglobinu v krvi přesahovala doporučovaných 45 mmol/mol. Žalobce nemohl dostatečně sám sledovat svůj zdravotní stav, a to z toho důvodu, že mu nebyl povolen glukometr přímo na celu, přitom sledování hladiny cukru, resp. tzv. selfmonitoring je zcela zásadní, pokud se jedná o sledování hypoglykemie nebo hyperglykemie. Žalobce dokládá, že v jiných věznicích je glukometr přímo na cele běžně povolován. V důsledku tohoto postupu vězeňské služby došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, a to jeho akutní i chronické problémy, tedy zmatenost, agresivita, problémy s chůzí, kožní problémy. Formální rozhodnutí ředitele věznice, případně jiné osoby o tom, že nebude žalobci poskytnut glukometr přímo na jeho celu, nebylo vydáno. Žalobce ale opakovaně žádal o umožnění tohoto přístroje do vlastního držení a v tomto směru ředitel věznice se opakovaně vyjadřoval, jedná se o jeho„ vyřízení stížnosti“, popř.„ stanovisko“. Pokud se jedná o nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 1 milion korun, pak zdravotní stav žalobce se zhoršoval od roku 2012, v roce 2012 již byl jeho zdravotní stav ustálen. Zároveň ale uvedl, že ke zhoršování zdravotního stavu docházelo až do dne 8. 10. 2019, kdy byla podána předběžná žádost na ministerstvo spravedlnosti. I poté docházelo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, v tomto řízení žalobce požaduje náhradu za újmu na zdraví za výše uvedené období od roku 2012 do roku 2019. Zřejmě nikdy nedošlo k tomu, že by žalobce požadoval zpřístupnění tohoto přístroje a nebylo mu to umožněno. Nepochybně ale k určitému prodlení v tomto směru docházelo. Žalobce se v rámci kázeňských řízení neustále hájil tím, že jeho agresivní chování je způsobeno kolísavou hladinou cukru v krvi. Podobné zdravotní problémy, které žalobce sám u jednání popsal, má v podstatě každý neléčený diabetik. Žalobce sice léčen byl, ale neadekvátně. Další 1 milion korun žalobce požaduje jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to v důsledku toho, že žalobce nebyl adekvátně léčen, mohou tam být zahrnuty i duševní útrapy, kdy žalobce 10 let žije s pocitem, že není dostatečně léčen. Jedná se o nárok, který vyplývá pro žalobce ze zákona a není třeba ho dále upřesňovat. Dále poukázal na doporučení veřejného ochránce práv, který doporučoval umožnění použití kompenzačních zdravotnických pomůcek u odsouzených, a jeho konkrétní rozhodnutí se týkalo právě diabetika, který byl slepý a kterému by mělo být umožněno použití například i glukometru nebo speciálního inzulínového pera. Žalobce u uvedeného jednání doplnil svá tvrzení tak, že pokud požadoval, aby mu byl zpřístupněn glukometr, pak byl například poskytnut přístroj, který žalobce neuměl ovládat, nebo byl přístroj bez jehly anebo nebyly poskytnuty proužky, na které se dávala potřebná kapka krve. Žalobce všechny tyto nedostatky sděloval a stěžoval si na ně. Popřel, že by kdykoliv odmítl léčbu inzulínem. Inzulín je mu podáván 4x denně, ale k měření hladiny cukru při podání léku nedochází. Žalobce to ani nechtěl, protože ten přístroj neumí ovládat a tuto skutečnost také„ zřejmě“ uváděl v dopisech adresovaných řediteli věznice. Žalobce v průběhu pobytu ve výkonu trestu začal výrazněji špatně vidět na pravé oko. Došlo tedy ke zhoršení zraku, pokud se jedná o pravé oko. Levé oko má umělé, při nástupu do věznice už na něho viděl mlhavě, a to po dřívějším zranění. V průběhu pobytu ve věznici došlo k dalšímu zranění, na základě kterého zcela o oko přišel. Před nástupem do výkonu trestu brýle nenosil. Pak mu byla zjištěna cukrovka a byly mu podávány tablety. Pak dlouhou dobu několika měsíců tablety nedostával, údajně z toho důvodu, že neměl peníze na zdravotním pojištění, a i když měl prostředky na jiném účtu, bylo mu řečeno, že je není možno převést. Vzhledem k tomu, že byl dlouhou dobu bez léků, musel být nakonec léčen inzulínem, poté začaly všechny jeho problémy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v dopisech datovaných 17. 12. 2020, 29. 6. 2021 a 16. 8. 2021, a nakonec také u nařízených ústních jednání. Žalobcem tvrzené nároky neuznává, a to ani z části, ani co do základu. Žalobcem uvedená tvrzení nemají oporu v navržených důkazech. Žalobce řádně netvrdí ani neprokazuje jakékoli údajné porušení právní povinnosti, resp. nesprávný úřední postup, vznik ani existenci tvrzené nemajetkové újmy, výši uplatněné náhrady nemajetkové újmy, ani příčinnou souvislost mezi tvrzenou nemajetkovou újmou a jakýmkoli údajným porušením právní povinnosti, resp. nesprávným úředním postupem na straně žalované, resp. Vězeňské služby České republiky. Žalovaná uvádí, že žalobci jednáním žalované žádná nemajetková újma nevznikla a tuto žalobce sice tvrdí, nicméně neprokazuje. Pokud se však jedná o tvrzení žalobce o nesprávném úředním postupu, tak Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 9. 2. 2015 sp. zn. 30 Cdo 170/2014 judikoval, že zdravotní péče, kterou v případě žalobce indikovali lékaři a kterou žalovaná nijak nezpochybňuje, není ani nemůže být nesprávným úředním postupem, a tedy ani jakákoli odpovědnost státu nemůže být objektivní ve smyslu § 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalobce v žalobě dále uvádí, že mu nebyla zajištěna řádná péče. Toto tvrzení žalobce je nepravdivé a účelové, což dokládá ostatně sám žalobce předložením několika desítek lékařských zpráv jak od odborného lékaře – diabetologa, tak od mnoha dalších odborných lékařů (kožní, oční, interní aj.). Žalobce současně v žalobě, ani v žádném pozdějším podání, žádným způsobem neodůvodňuje výši tvrzené nemajetkové újmy. Žalovaná zajišťuje žalobci odpovídající podmínky při léčbě diabetu. Žalobce má glukometr k dispozici neustále, jednak žalobce používá glukometr v pravidelných časech několikrát denně, kdy užívá inzulín, a jednak jej má k dispozici, kdykoli o to požádá, v prostorách zdravotnického střediska věznice. Žalobce má glukometr neustále k dispozici, byť jej nemá sám přímo na cele. Důvody jsou bezpečnostní a hygienické. Žalobce je zařazen k výkonu trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou, kde jsou zařazováni pachatelé násilných trestných činů. Existuje závažné riziko půjčování glukometru mezi odsouzenými, a tím i ohrožení zdraví a života odsouzených z důvodu potenciálního přenosu nemocí a infekcí mezi odsouzenými. Součástí glukometru je jehla, která může být snadno použita jako zbraň. V případě žalobce, který měl v minulosti problémy s kázní ve výkonu trestu odnětí svobody, by se jednalo o riziko velmi podstatné. Žalobce netvrdí ani neprokazuje, že by měl ze strany odborného lékaře – diabetologa doporučen tzv. selfmonitoring a že by měl vydán předpis na glukometr. Sám žalobce předložil žádanku o přidělení glukometru ze dne 4. 9. 2017, o které lékař rozhodl tak, že diabetes je kompenzován a přidělení glukometru není indikováno. Dále žalobce předložil žádanku ze dne 17. 9. 2017, kde se dotazuje, proč nemůže mít u sebe glukometr, na což lékař odpověděl, že z důvodu bezpečnostních opatření ve věznici není glukometr indikován. Žalobce sám předložil velmi mnoho lékařských zpráv od odborného lékaře – diabetologa, ze kterých je zřejmé, že diabetes žalobce je kompenzován inzulínem, kdy pro zjištění odpovídající dávky inzulínu je použití glukometru nezbytné, jeho používání je žalobci řádně umožněno, neboť žalobce má glukometr neustále a kdykoli k dispozici. Předtím, než žalovaná k žádosti žalobce vydala své stanovisko ze dne 29. 6. 2020, požádala o součinnost a vyjádření Vězeňskou službu České republiky. Ta zaslala žalované stanovisko ze dne 6. 4. 2020, které adresoval ředitel Věznice Karviná Generálnímu ředitelství Vězeňské služby České republiky, v němž se uvádí mj., že ve Věznici Karviná i ve Věznici Plzeň došlo mezi žalobcem a jinými odsouzenými k vzájemnému fyzickému napadení. Ve stanovisku Věznice Karviná je žalobce charakterizován jako velmi impulzivní, nesnášenlivý, provokující kverulant se sklonem k agresivnímu jednání, s nulovou mírou tolerance ke svému okolí. Je nesebekritický a sám se považuje za oběť. Je přesvědčen o své pravdě a názory ostatních neakceptuje, má sklony k manipulativnímu jednání, je neschopný sebereflexe, má zkratkovité a agresivní jednání. Je emočně nestálý, podezřívavý a vztahovačný. Žalobce byl častým účastníkem fyzických konfliktů s jinými odsouzenými a ve dvou případech neváhal použít žiletku, kterou pořezal 2 odsouzené v obličeji. V jiném případě udeřil 80letého spolubydlícího francouzskou holí do hlavy takovou intenzitou, že došlo k ohnutí hole, čímž mu způsobil tržnou ránu v horní části hlavy. Žalovaná se přiklání i k závěru věznice, že je účelové a nepodložené tvrzení advokátky, že poškozený občas bývá agresivní a přičítá to právě tomuto neutěšenému stavu, kdy je navíc i kázeňsky trestán za něco, co bez zdravotní pomůcky nemůže ovlivnit. Pokud byl žalobci uložen kázeňský trest, jeho vina byla jednoznačně prokázána. Žalobce měl při každém kázeňském řízení možnost se vyjádřit. Nikdy nepoukazoval na to, že by jeho agresivita měla souvislost s nedostatečnou lékařskou péčí a s neposkytnutím glukometru na cele. Nyní tak tvrdí, avšak nijak neprokazuje. Žalobce se léčí s diabetem u odborného lékaře – diabetologa, Vězeňská služba České republiky mu zajišťuje tomu odpovídající péči; to ostatně prokazuje sám žalobce předloženými lékařskými zprávami od odborného lékaře – diabetologa. Žalobce uvádí, že oslovil několik věznic s dotazem, zdali je či není možné ve věznicích mít glukometr a předložil vyjádření ze 17 věznic. Ze zaslaných vyjádření však učinil zjednodušující a nepřesný závěr o tom, že je zjevné, že jiné věznice umožňují vězněným osobám mít u sebe glukometr. To z vyjádření oslovených věznic nevyplývá, naopak podle vyjádření většiny oslovených věznic rozhodnutí o indikaci glukometru je v kompetenci lékaře na základě zdravotního stavu odsouzeného. Z vyjádření věznic nevyplývá, že možnost mít glukometr u sebe by znamenala, že jej má odsouzený na cele. Uvedená vyjádření nerozlišují, v jakém typu věznice odsouzení trest odnětí svobody vykonávají. Žalobce ani netvrdí, že by mu dozorce někdy nevyhověl nebo vyhověl s prodlením. Žalobce uvádí, že z lékařských zpráv je patrné průběžné zhoršování zdravotního stavu žalobce, resp. diabetu a jeho dekompenzace. Žalovaná nerozporuje zdravotní stav žalobce vyplývající z lékařských zpráv. Současně však tvrzení žalobce o průběžném zhoršování zdravotního stavu nelze považovat za prokázané, neboť žalovaná ani žalobce nejsou odborníky v oblasti zdravotnictví a nemohou se odborně vyjádřit k obsahu žalobcem předložených lékařských zpráv. Lékařské zprávy neprokazují, že by na zdravotní stav žalobce mělo jakýkoli vliv, zdali má žalobce glukometr přímo v osobním držení na cele nebo kdykoli k dispozici v prostorách zdravotnického střediska. Z některých lékařských zpráv vyplývá naopak zlepšení zdravotního stavu žalobce (např. z lékařské zprávy ze dne 23. 5. 2017). Efektivita kompenzace diabetu inzulínem nezávisí na tom, kde je glukometr umístěn, nýbrž jak je žalobce léčen odborným lékařem – diabetologem, jaké má předepsány léky, v jakém dávkování a zdali je užívá v souladu s doporučením lékaře. Na to nemá Věznice Karviná ani [ulice] služba České republiky žádný vliv. Žalobce sám může případným nerespektováním pokynů diabetologa svůj zdravotní stav negativně ovlivnit, například v lékařské zprávě ze dne 20. 11. 2012 se uvádí, že„ pro elevace glykemií si samostatně navýšil dávku Humulinu“. Je také otázkou, do jaké míry žalobce respektuje předepsanou dietu a pracuje se svou nadváhou, o čemž se lékařské zprávy rovněž zmiňují. Žalobce má glukometr neustále k dispozici jak při pravidelném měření, tak kdykoli o to požádá, neboť v takovém případě je mu bezodkladně umožněno použití glukometru v prostorách zdravotnického střediska. Žalovaná současně připomíná, že předmětem řízení není posouzení práva žalobce na osobní držení glukometru na cele, nýbrž jím tvrzená údajná nemajetková újma, jejíž vznik ani výši žalobce neprokazuje, jakož neprokazuje ani příčinnou souvislost mezi tím, jakým způsobem má glukometr k dispozici, a údajnou nemajetkovou újmou. Žalobce doložil desítky lékařských záznamů, které však žádnou nemajetkovou újmu žalobce, za kterou by odpovídala žalovaná, neprokazují. Ani příčinnou souvislost mezi jakýmkoli údajným porušením právní povinnosti, příp. nesprávným úředním postupem na straně žalované, resp. Vězeňské služby České republiky, a údajnou vlastní nemajetkovou újmou žalobce, neprokazují. V žalobcem doložených dokumentech (např. rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, hodnocení žalobce nebo ve výchovných pohovorech) žalobce sám nikdy nenamítal, že by jeho chování mělo souvislost s diabetem nebo že by se vůči závěrům uvedených dokumentů nebo rozhodnutí Vězeňské služby České republiky o uložení kázeňského trestu sám bránil. Není pravdivé ani tvrzení žalobce o tom, že by žalovaná zdravotní problémy žalobce bagatelizovala. Je tomu právě naopak, což žalobce sám dokládá počtem zdravotních vyšetření, včetně diabetologických, řádným vyřizováním podnětů a stížností žalobce, vedením výchovných pohovorů, které objektivně hodnotí žalobce, a to jak pozitivně (např. pochvaly za úklid na cele nebo třídění odpadu), tak negativně (napadání mezi odsouzenými) a v neposlední řadě také tím, že je žalobci – v souladu s léčbou stanovenou odborným lékařem (diabetologem) – umožněno řádné užívání glukometru. Uvádí-li žalobce ve svém doplnění žaloby ze dne 20. 11. 2020 mj. popisuje akutní a chronické diabetické komplikace, vč. komplikací kožních a zrakových, pak uvedené lékařské zprávy neprokazují nic o tom, že by na zdravotní stav žalobce měl jakýkoli vliv to, jakým způsobem má žalobce glukometr k dispozici. Ke zdravotním záznamům doloženým žalobcem žalovaná předesílá, že uvedené zdravotní záznamy prokazují zdravotní problémy žalobce, které s diabetem buď nesouvisejí (např. v případech, kdy se jedná o ošetření po fyzickém napadení mezi vězni) nebo souviset mohou, avšak jsou bez příčinné souvislosti s tím, zdali má žalobce glukometr přímo v držení na cele nebo neustále a kdykoli k dispozici v prostorách zdravotnického střediska. Žalobce současně trpí celou řadou jiných zdravotních problémů (např. cirhóza jater, nadváha apod.), které s diabetem souvislost nemají, nicméně na celkovém zdravotním stavu žalobce se nepochybně podílejí. Problematické chování žalobce se sklony k agresivitě je zřejmé také z jím spáchané trestné činnosti, za kterou mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, k jehož výkonu byl umístěn do věznice se zvýšenou ostrahou. Jednalo se přitom o dobu ještě předtím, než byl u žalobce diagnostikován diabetes, a jeho chování tak nemohlo mít s diabetem jakoukoli souvislost. Žalovaná předkládá řadu podkladů prokazujících problémy s chováním na straně žalobce, které vedly k ukládání přiměřených kázeňských trestů žalobci. Většina kázeňských trestů byla přitom uložena za napadení jiného odsouzeného. Absentuje jakákoli příčinná souvislost s diabetem žalobce. Ze sdělení ze dne 24. 7. 2019 vyplývá, že v období let 2012 až 2019 bylo žalobci uloženo celkem 8 kázeňských trestů, a to ve 4 případech za napadení jiného odsouzeného, třikrát za nevhodné chování vůči jinému odsouzenému (včetně jednoho případu nepravdivého tvrzení o tom, že byl fyzicky napaden dotyčným odsouzeným) a jednou za úmyslné rozbití televize. Byly vedeny také 4 výchovné pohovory z důvodu vzájemného napadení s jiným odsouzeným nebo za nevhodné chování vůči jinému odsouzenému. Současně byl žalobce pětkrát kázeňsky odměněn, a to za provádění úklidových prací a třídění odpadu. Z rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému ze dne 12. 8. 2019 vyplývá, že v návaznosti na slovní rozepři mezi odsouzenými napadl žalobce jiného odsouzeného tak, že jej zasáhl do oblasti hlavy jak rukou, tak břitem. To dosvědčují jak výpovědi svědků, tak záznam kamerového systému. Současně se zde konstatuje, že žalobce se do obdobného stavu dostává svým konfliktním a nepřizpůsobivým chováním opakovaně. Jedná se u něho o typický vzorec chování, kdy opakovaně nedokáže vyjít s jinými odsouzenými, se kterými přijde do styku, k útoku proti jiným osobám opakovaně užil předmětu, který měl v průběhu konfliktu k dispozici. Žalobce neuvedl na svou obranu tehdy nic relevantního, ani nepoukázal na příčinnou souvislost mezi diabetem a svým chováním. Při útoku na jiného odsouzeného žalobce znovu užil předmětu, který měl v průběhu konfliktu k dispozici, to vyplývá i z dalších dokumentů. Ze zprávy ze dne 27. 9. 2016 např. vyplývá, že dne 27. 5. 2014 žalobce„ po předchozí slovní roztržce s odsouzeným [příjmení], poté, co [anonymizováno] použil celovou signalizaci, udeřil jej hrnkem zezadu do hlavy“, dne 28. 1. 2015 žalobce„ udeřil odsouzeného [příjmení] do hlavy rychlovarnou konvicí“, přičemž„ způsob spáchání přestupku je téměř vždy totožný, kdy se při konfliktu neovládne a udeří osobu, se kterou má konflikt, tím, co má po ruce“, nebo dne 24. 9. 2015 dozorce„ zjistil fyzické násilí mezi odsouzenými [celé jméno žalobce] a [příjmení]“, kdy„ odsouzený [příjmení] ihned sdělil, že byl napaden odsouzeným [celé jméno žalobce] násadou od smetáku z důvodu hlasitého chrápání. V rukou žalobce by se tak snadno mohl glukometr stát zbraní, kterou by mohl žalobce v případě konfliktu užít vůči ostatním odsouzeným. Z vyřízení stížnosti ze dne 31. 3. 2017 pak vyplývá, že dne 27. 6. 2014 byl žalobce pravomocným rozsudkem Okresního soudu [okres], sp. zn. 5 T 42/2014- 239, odsouzen pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 a přečin nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž předmětná věc má mít souvislost s jednáním žalobce ve Věznici Plzeň. Ustanovení § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku přitom odkazuje na nebezpečné vyhrožování se zbraní. Žalobce uvádí, že dohledané lékařské zprávy prokazují hospitalizace během výkonu trestu odnětí svobody a dokreslují špatný zdravotní stav žalobce; žalobce má mj. problémy s viděním, proběhla u něj také eviscerace (odstranění) levého bulbu. Žalovaná zdravotní stav žalobce nerozporuje, současně se však nejedná o zdravotní stav, který by jakkoli souvisel s jakýmkoli porušením právní povinnosti nebo údajným nesprávným úředním postupem na straně žalované, resp. Vězeňské služby České republiky. Podle tvrzení žalobce by léčba diabetu v jiných zařízeních Vězeňské služby České republiky probíhala lépe. Uvedené tvrzení žalobce však nijak neprokazuje. Ze žalobcem doložených lékařských zpráv vyplývá mj. následující: podle lékařské zprávy ze dne 16. 7. 2008 žalobce trpěl diabetem již před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody, že diabetes byl léčen podáváním perorálních antidiabetik, tj. léků užívaných v tabletové formě, levé oko měl žalobce slepé již před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody a navíc nejpozději v té době trpěl žalobce také cirhózou jater. Z lékařské zprávy ze dne 4. 3. 2010, tj. již v době výkonu trestu odnětí svobody, vyplývá, že žalobce inzulinoterapii odmítal. Tato skutečnost mohla vést také ke zhoršení zdravotního stavu žalobce stran diabetu, a tedy také ke komplikovanější následné léčbě této nemoci. Inzulinoterapie pak začala nejpozději v červnu 2011, neboť v lékařské zprávě ze dne 10. 6. 2011 je uvedena aplikace inzulinu. V roce 2013 (propouštěcí zpráva ze dne 18. 6. 2013) byl žalobce operován s levostrannou tříselnou kýlou. V roce 2017 (propouštěcí zpráva ze dne 16. 11. 2017) podstoupil žalobce operaci prostaty. V lékařské zprávě ze dne 10. 3. 2019, jejímž obsahem byla také interní konzultace, úprava medikace a pohovor s pacientem, ošetřující lékař mj. uvedl, že žalobce má soupis asi 40 medikamentů, přičemž podle lékaře má žalobce k dispozici obrovské množství léků – celý dostupný sortiment, pacient je úzkostný, má o sebe nadstandardně vysoký strach a vhodná je psychologická intervence. Zdá se, že není možné, aby měl u sebe pacient sortiment léků odpovídající vybavení menší pojízdné lékárny, t.č. nevidí nezbytné kompenzovat DM (diabetes mellitus) hospitalizací na interně, pacient shromažďuje léky, které kdy dostal od různých lékařů, nic nevyhazuje, pouze přidává, např. Ibumax, Brufen, Recoxa, Novalgin, Aulin, Panadol, Algiven, Dimexol. K tomu žalovaná dodává, že není vyloučeno, že zdravotní stav žalobce může být ovlivněn také užíváním léků žalobcem v různých kombinacích a dávkování, které nebylo konzultováno nebo předepsáno lékařem. V roce 2019 (propouštěcí zpráva ze dne 14. 3. 2019) podstoupil žalobce operaci, při níž došlo k operačnímu výkonu pro phthisis bulbi a k evisceraci levého bulbu. Vedle shora uvedených skutečností obsahují lékařské zprávy informace o zdravotním stavu žalobce, které s léčbou diabetu nesouvisejí; jedná se o vyšetření na kožní nebo oční ambulanci, léčbu interních potíží žalobce (bolesti břicha, zad, hlavy, pískání v uších apod.) nebo potřebu ošetření po fyzických konfliktech žalobce a jiných odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody.

3. Z lékařských zpráv z roku 2011 (ze dne 19. 4. 2011 a ze dne 7. 6. 2011) vyplývá, že se žalobce snaží o své zdraví dbát až úzkostlivě, snaží se dodržovat diabetickou dietu, kterou sám z vlastní vůle zpřísnil. Ze zpráv MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 6. 2012, ze dne 11. 9. 2012, ze dne 20. 11. 2012, ze dne 22. 1. 2013, ze dne 16. 4. 2013 a ze dne 28. 5. 2013 vyplývá, že při těchto vyšetřeních měl žalobce diabetes z dlouhodobého hlediska vždy dekompenzovaný, resp. subkompenzovaný, hodnota glykovaného hemoglobinu se v uvedeném období při prováděných měřeních pohybovala nad stanovenou normu, od 58 do 83 mmol/mol. Ze zprávy ze dne 28. 1. 2014 vyplývá, že žalobce dodržuje diabetickou dietu. Z lékařských zpráv ze dne 19. 8. 2014 ze dne 25. 11. 2014, ze dne 5. 5. 2015, ze dne 19. 1. 2016, ze dne 5. 4. 2016, ze dne 2. 8. 2016, ze dne 23. 5. 2017 a ze dne 8. 8. 2017 soud zjistil, že hodnota glykovaného hemoglobinu se u žalobce v uvedeném období znovu pohybovala nad stanovenou normu, od 58 do 75 mmol/mol, ani glykemický profil nebyl optimální, vždy došlo k překročení stanovené normy 6 mmol/mol nalačno. Ze zprávy chirurgické ambulance NsP [obec] - [část obce] ze dne 9. 7. 2018 vyplývá, že uvedeného dne byla žalobci diagnostikována těžká hyperglykémie (21 mmol/mol) i přes podání inzulínu tři hodiny před předmětným vyšetřením žalobce. Daného dne proběhl incident žalobce se spoluvězněm. Ze zpráv diabetologické ambulance [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2019 a ze dne 18. 11. 2019 vyplývá, že žalobce nemá pohyb, mezi diagnózami je opakovaně uváděno diabetes mellitus druhého typu na inzulínu, dlouhodobě neuspokojivě kompenzován, hodnoty glykovaného hemoglobinu činily v uvedených dne 83, resp. 81 mmol/mol. Podle lékařských zpráv MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 5. 2020 a ze dne 18. 8. 2020 plyne, že celková kompenzace diabetu u žalobce je dlouhodobě neuspokojivá, objevuje se i hypoglykémie, s naměřenou hodnotou hemoglobinu v obou případech 87. Z lékařské zprávy ze dne 23. 5. 2017 vyplývá zlepšení zdravotního stavu žalobce.

4. Ze zprávy lékařky MUDr. [jméno] [příjmení], odborné lékařky z odvětví diabetologie ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že pokud si žalobce aplikuje inzulin 4x denně„ je jistě dobré“ glukometr vlastnit, tedy mít u sebe, s tím, že nízké hladiny cukru mohou vést k neklidu a vnitřnímu třesu. Pokud žalobce tvrdil, že je agresivnější povahy a může za to cukrovka, pak toto tvrzení lékařka odmítla jako přehnané, s tím, že„ bychom jí (cukrovce) tím trochu křivdili“.

5. Ze zprávy lékaře MUDr. [jméno] [příjmení], praktického lékaře ze dne 2. 4. 2020 soud zjistil, že postupy vyšetření, případné diagnostické závěry a léčebné postupy žalobce jsou zaznamenány ve zdravotní dokumentaci jmenovaného včetně časových údajů, a tyto odpovídají anamnéze, celkovému stavu a klinickým nálezům v průběhu času. Z dokumentace plyne, že žalobce je pro úplavici cukrovou zde léčen podle doporučení diabetologa. V případném sporu o to, co postupem lege artis je či není, rozhoduje soud, který přihlíží k názorům příslušných znalců v oboru, toto nepřísluší praktickému lékaři.

6. Z dopisu Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky ze dne 28. 12. 2012 adresovaného žalobci soud zjistil, že uvedený ústřední orgán odpovídal na opakované stížnosti žalobce, že mu není ve Věznici Karviná zajištěna odpovídající zdravotní péče, konkrétně mu není dovoleno mít u sebe glukometr, aby měl možnost změřit si kdykoliv glykémii a zachránit si tím život. Po poskytnutí zdravotní dokumentace a vyjádření vedoucího lékaře ve věznici generální ředitelství uvedlo, že podle zdravotní dokumentace je žalobce v péči diabetoložky, která nedoporučila tzv. selfmonitoring. Oprávnění k předpisu glukometru má pouze odborný lékař v oblasti diabetologie. Podle sdělení vedoucího lékaře věznice je ve Věznici Karviná zřízena cela, ve které je uložen inzulín a všechny zdravotní pomůcky potřebné pro diabetiky, včetně glukometru. V této cele probíhá aplikace inzulínu pod dohledem příslušníků vězeňské služby, a to v době nepřítomnosti zdravotního personálu. Vždy při aplikaci ranního inzulínu má žalobce možnost požádat o změření glykémie. Případné zhoršení zdravotního stavu v mimopracovní době je řešeno povoláním lékařské služby první pomoci. Po posouzení zdravotní dokumentace žalobce bylo shledáno, že zdravotní péče, která je mu ve Věznici Karviná poskytována, je zcela v souladu s nařízením ministra spravedlnosti č. 4/2008, o poskytování zdravotní péče osobám vazebně umístěným a ve výkonu trestu odnětí svobody, a je vedena zcela v duchu zásady lege artis. Léčba žalobce je průběžně upravována specialisty vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a prevenci dalších obtíží. Zdravotní stav žalobce byl i přes zmíněné obtíže vyhodnocen jako stabilizovaný, rozhodně nehrozí akutní zhoršení zdravotního stavu ani ohrožení na životě, kterého se žalobce obává. Šetřením nebylo zjištěno žádné pochybení zdravotnických pracovníků Věznice Karviná a stížnost žalobce byla shledána nedůvodnou.

7. Z dopisu ředitele Věznice Karviná ze dne 4. 6. 2013 adresovaného žalobci soud zjistil, že dne 10. 5. 2013 ředitel věznice obdržel k přímému vyřízení podání, ve kterém žalobce požaduje vlastní zdravotní pomůcky v cele. K tomu ředitel věznice uvedl, že požadované věci v cele nejsou odsouzeným povolovány; jedná se o konkrétní zdravotní pomůcku, jejíž použití může z vážných zdravotních důvodů doporučit pouze lékař. V případě potřeby má žalobce možnost v pracovních dnech od 7.00 do 15.00 hodin nechat si zkontrolovat aktuální zdravotní stav ve zdravotnickém středisku věznice. Ve dnech pracovního klidu, v případě, že dojde o k náhlému zhoršení zdravotního stavu odsouzeného diabetika, je mu poskytnuta péče v civilním zdravotnickém zařízení. Ani používání vlastního glukometru nezajistí, že odsouzení budou dodržovat stanovený léčebný režim. Diagnostické proužky byly hrazeny zdravotní pojišťovnou, ale jsou používány pouze žalobcem a jejich spotřeba je evidována zdravotnickým personálem. Žalobce byl zařazen do 2. prostupné skupiny vnitřní diferenciace a má možnost volného pohybu po ubytovně v rámci časového rozvrhu. Tvrzení žalobce, že každý týden někdo z odsouzených dostane infarkt nebo mrtvici, považuje ředitel věznice za přehnané a nepodložené. Žalobce je umístěn ve specializovaném oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné odsouzené, je proto pochopitelné, že jsou zde umístěni odsouzení, kteří mají velice vážné zdravotní problémy a může docházet ke zhoršení jejich zdravotního stavu. Vzhledem k výše uvedeným závěrům ředitel věznice stížnost žalobce vyhodnotil jako nedůvodnou.

8. Z dopisu advokátky žalobce adresovaného řediteli Věznice Karviná ze dne 8. 7. 2019 bylo zjištěno, že zástupkyně žalobce znovu vyzvala ředitele věznice k řešení situace týkající se chybějícího glukometru pro žalobce, vyzvala ho k okamžitému řešení a k nápravě tohoto stavu, a také k zajištění kompletní zdravotní prohlídky žalobce v kvalifikovaném specializovaném zdravotnickém zařízení.

9. Z dopisu ředitele Věznice Karviná adresovaného advokátce žalobce ze dne 19. 7. 2019 bylo zjištěno, že v zájmu zajištění pořádku ve věznici, která je profilována jako věznice se zvýšenou ostrahou, není odsouzeným z důvodu bezpečnostních a hygienických rizik umožněno mít v držení v cele (ložnici) zdravotní pomůcky či léčivé přípravky k aplikaci inzulínu. Důvodem tohoto rozhodnutí byly zjištěné skutečnosti, kdy odsouzení na požádání či za úplatu si glukometry, jejichž součástí je jehla, půjčovali mezi sebou. Mnozí z odsouzených nemají dostatečné hygienické návyky, jsou nositeli infekčních nemocnění a v minulosti zneužívali drogy, proto bylo nezbytné eliminovat riziko vzniku či rozšíření infekčních nemocí. Žalobce byl častým účastníkem fyzických konfliktů s jinými odsouzenými a ve dvou případech neváhal použít žiletku, kterou pořezal dva odsouzené v obličeji. V případě potřeby má každý odsouzený diabetik možnost nechat si v pracovních dnech zkontrolovat aktuální zdravotní stav (hladinu cukru) na zdravotním středisku věznice, v mimopracovní době a ve dnech pracovního klidu a volna mají odsouzení možnost pod dohledem dozorců zkontrolovat si svůj aktuální zdravotní stav v prostorách zdravotnického střediska, kde je v uzamykatelné skříňce uložen glukometr včetně potřebných zdravotních pomůcek (indikační papírky, jehly). O způsobu poskytování zdravotní péče, předepisování léků, včetně rozhodnutí o používání zdravotních pomůcek, rozhoduje a nese za ni plnou odpovědnost ošetřující lékař. Odsouzený má možnost nahlásit se k lékaři stanoveným způsobem. Po překonání problémů se zajištěním zdravotní péče se podařilo zajistit odborného lékaře - diabetologa, žalobce je objednán na vyšetření k němu dne 24. 7. 2019. Požadovaný druhý podhlavník byl žalobci vydán již dne 15. 2. 2019. Při zařazování odsouzených do cel a ložnic je brán zřetel mimo jiné na to, zda je odsouzený kuřák či nekuřák, z některých odsouzených nekuřáků se ale v průběhu výkonu trestu stávají kuřáci.

10. Ze žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup, další nemajetkovou újmu a náhradu škody sepsané advokátkou žalobce dne 8. 10. 2019, adresované Ministerstvu spravedlnosti ČR, soud zjistil, že žalobce zaslal žalované uvedenou žádost, kterou odůvodnil odkazem na ustanovení § 13, § 14, § 31a a § 27 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. a uvedl v ní svůj požadavek na zaplacení níže uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem při výkonu trestu odnětí svobody, a to náhrady škody podle ustanovení § 2959 občanského zákoníku ve výši 1 000 000 Kč a náhrady škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 1 000 000 Kč. Žádost dále odůvodnil tím, že si odpykává trest odnětí svobody ve Věznici Karviná od roku 2009. Žalobce je diabetik od roku 2011, kdy musí užívat inzulín. Věznice Karviná nezajistila žalobci odpovídající podmínky při léčbě diabetu. Poškozený užívá inzulín několikrát denně, zejména před hlavními jídly, nemá však v cele k dispozici přenosný glukometr. Tato skutečnost ho po mnoho let poškozuje. Monitorování glykemie je vedle pravidelného vyšetření HbA1c základním prostředkem kontroly optimálnosti nastavené léčby diabetu. Je prokázáno, že chronické komplikace diabetu souvisí s délkou a mírou trvání hyperglykémie a intenzivní kontrola glykémie s vhodně zvolenou léčbou snižuje riziko rozvoje dlouhodobých komplikací. Selfmonitoring je díky existenci přenosných glukometrů základním nástrojem kontroly léčby. Žalobci je dlouhodobě odpíráno mít glukometr jakožto zdravotní pomůcku u sebe s argumentem, že užívání glukometru v cele není odsouzeným povolováno. Toto tvrzení ředitele věznice ze dne 4. 6. 2013 žalobce považuje za nepravdivé. Ze stanovisek dotázaných věznic je patrné, že žalobcem oslovené věznice prokazatelně postupují jinak než Věznice Karviná Věznice Karviná byla vyzvána dopisem ze dne 8. 7. 2019 k nápravě tohoto stavu, na výzvu reagoval ředitel věznice dopisem ze dne 19. 7. 2019, v něm opakoval svůj předchozí názor, s tím rozdílem, že dříve si žalobce mohl zkontrolovat zdravotní stav ve zdravotním středisku věznice, nyní je glukometr uložený v uzamykatelné skříňce v prostorách zdravotnického zařízení ve věznici. Tento postoj žalobce považuje za nepřijatelný. Dále advokátka žalobce citovala ze stanoviska veřejného ochránce práv k tzv. kompenzačním pomůckám, ze kterého plyne, že zdravotní péče v požadované kvalitě není v současné době ve věznicích uspokojivě zajišťována. Veřejný ochránce práv ve svém stanovisku vydal mimo jiné doporučení zajistit osobám se zdravotním omezením adekvátní zdravotní (kompenzační) pomůcky. Žalobce nemůže reagovat na svůj náhle se zhoršující se zdravotní stav spojený s hyper či hypoglykémií kontrolou tohoto stavu glukometrem s nasazením okamžité léčby. Tento stav jej dlouhodobě poškozuje po zdravotní stránce i po stránce výkonu trestu. Jedním z prvních projevů hypoglykémie je mimo jiné zmatenost a agresivita, při prvních projevech je nutné jíst sladší ovoce či krajíc chleba apod. Bez kontroly glykémie toto není možné a člověk se může dostat do bezvědomí. Žalobce bývá občas agresivní, což přičítá právě tomuto neutěšenému stavu, kdy je navíc kázeňsky trestán za něco, co bez zdravotní pomůcky nemůže ovlivnit. Díky této skutečnosti je žalobce bez šance na podmínečné propuštění z výkonu trestu. U žalobce se rozvíjí akutní i chronické diabetické komplikace, hyper či hypoglykemické stavy včetně komplikací kožních a zrakových, které by se nerozvinuly, pokud by byl žalobce adekvátně léčen. Věznice má zákonnou povinnost předcházet případům násilí a je její povinností se seznámit se všemi skutečnostmi, které mohou signalizovat problém a na toto včas reagovat. Tím spíše to platí, pokud odsouzený poukazuje na důvod své občasné zvýšené agresivity, která může vyústit v konflikt mezi odsouzenými. Zdravotní péče u žalobce není lege artis, v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Dále advokátka poukázala na příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod i na soudní judikaturu, podle které zásahem do nedotknutelnosti osoby je porušení tělesné integrity člověka v širším slova smyslu, tj. porušení či zhoršení zdraví, jímž může být způsobení či zhoršení choroby, a to i choroby psychické, ale i pouhé způsobení bolesti.

11. Z dopisu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 24. 10. 2019 adresovaného advokátce žalobce soud zjistil, že ministerstvo spravedlnosti potvrdilo přijetí podání advokátky, které bylo doručeno ministerstvu dne 24. 10. 2019, s tím, že podání bude předáno referentu odškodňování k věcnému vyřízení. Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že přizná-li příslušný ústřední správní úřad právo na náhradu škody či přiměřené zadostiučinění, je třeba ji poškozenému proplatit do 6 měsíců od podání žádosti. Tuto lhůtu, během níž by měla být věc vyřízena, se v některých případech nemusí podařit dodržet, ať již z důvodu dočasné nedostupnosti spisového materiálu nebo s ohledem na aktuální přetíženost příslušného odboru ministerstva. Pokud by došlo k prodlevě, pak byl žalobce poučen, že po dobu mimosoudního projednávání, nejdéle po dobu 6 měsíců, se podle § 35 odst. 1 uvedeného zákona zastavuje běh promlčecích lhůt.

12. Z dopisu ředitele Věznice Karviná ze dne 6. 4. 2020 adresovaného Generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR soud zjistil, že Věznice Karviná navrhla zamítnout požadavky žalobce v plném rozsahu. Dne 19. 6. 2014 byl jmenovaný na vlastní žádost přemístěn do Věznice Plzeň, již dne 25. 6. 2014 došlo k napadení žalobce jiným odsouzeným a z tohoto důvodu byl dne 8. 7. 2014 z bezpečnostních důvodů přemístěn zpět do Věznice Karviná. Dne 6. 12. 2016 byl žalobce na vlastní žádost přemístěn do Věznice Plzeň, dne 1. 1. 2017 žalobce fyzicky napadl jiného odsouzeného a následně byl dne 11. 1. 2017 přemístěn zpět do Věznice Karviná. Žalobce je třeba charakterizovat jako velmi impulzivního, nesnášenlivého, provokujícího kverulanta se sklonem k agresívnímu jednání, s nulovou mírou tolerance ke svému okolí. Je nesebekritický a sám sebe považuje za oběť. Má sklon k manipulativnímu jednání. Je neschopný sebereflexe, to se projevuje zkratkovitým jednáním agresívního charakteru. Od roku 2011 je žalobce evidován jako diabetik a pro úplavici cukrovou (diabetes mellitus) je léčen podle doporučení diabetologa. Ošetřujícím lékařem má aplikaci inzulínu stanovenou čtyřikrát denně. Aplikace inzulínu v ranních a dopoledních hodinách v pracovních dnech zpravidla probíhá u všech diabetiků v určených prostorách zdravotnického střediska věznice. Přípravu dávky a vlastní aplikaci si provádí každý odsouzený osobně pod dohledem příslušných zaměstnanců vězeňské služby. Ve večerních hodinách a ve dnech pracovního klidu a volna si odsouzení v minulosti aplikovali inzulín nejprve v cele pro aplikaci inzulínu, poté z kapacitních důvodů ve víceúčelové místnosti pod dohledem dozorců. Od 1. 7. 2019 z hygienických důvodů probíhá veškerá aplikace inzulínu u všech odsouzených v prostorách zdravotnického střediska pod dohledem dozorců. Z hygienických důvodů si odsouzení nikdy inzulín sami neaplikovali v ubytovacích celách či ložnicích. V zájmu zajišťování vnitřního pořádku ve věznici, která je profilována jako věznice se zvýšenou ostrahou, není odsouzeným z důvodu bezpečnostních a hygienických rizik umožněno mít v držení v cele (ložnici) zdravotní pomůcky či léčivé přípravky k aplikaci inzulínu. Důvodem tohoto rozhodnutí byly zjištěné skutečnosti, kdy odsouzení na požádání či za úplatu si glukometry půjčovali mezi sebou, součástí glukometru je jehla. Mnozí z odsouzených nemají dostatečné hygienické návyky, jsou nositeli infekčních nemocnění a v minulosti zneužívali drogy, proto bylo nezbytné eliminovat riziko vzniku či rozšíření infekčních nemocí. Žalobce byl častým účastníkem fyzických konfliktů s jinými odsouzenými a ve dvou případech neváhal použít žiletku, kterou pořezal dva odsouzené v obličeji. Poslední případ ze dne 31. 3. 2020, kdy v cele udeřil 80letého spolubydlícího francouzskou holí do hlavy s takovou intenzitou, že došlo k ohnutí hole, čímž mu způsobil tržnou ránu v horní části hlavy, v této věci jsou činěny úkony trestního řízení. Je zjevné, že žalobce neváhá při svém jednání použít jakýkoliv předmět, který má v dosahu a nedomýšlí možné dopady svého jednání. V případě potřeby má každý odsouzený diabetik možnost nechat si v pracovních dnech zkontrolovat aktuální zdravotní stav (hladinu cukru) na zdravotním středisku věznice, v mimopracovní době a ve dnech pracovního klidu a volna mají odsouzení možnost pod dohledem dozorců zkontrolovat si svůj aktuální zdravotní stav v prostorách zdravotnického střediska, kde je v uzamykatelné skříňce uložen glukometr včetně potřebných zdravotních pomůcek (indikační papírky, jehly). O způsobu poskytování zdravotní péče, předepisování léků, včetně rozhodnutí o používání zdravotních pomůcek, rozhoduje a nese za ni plnou odpovědnost ošetřující lékař. V případě, kdy zdravotní stav odsouzeného vyžaduje neodkladnou zdravotní péči v době nepřítomnosti lékaře, je do věznice přivolán lékař zdravotnické záchranné služby nebo je provedena zdravotní eskorta do civilního zdravotnického zařízení. Tvrzení advokátky žalobce, že„ poškozený občas bývá agresivní, což přičítá právě tomuto neutěšenému stavu, kdy je navíc i kázeňsky trestán za něco, co bez zdravotní pomůcky nemůže ovlivnit“, je účelové a nepodložené. Každé kázeňské řízení probíhá podle příslušných právních předpisů a každému rozhodnutí před uložením kázeňského trestu předchází důsledné šetření, shromáždění důkazních prostředků a náležité objasnění spáchaného kázeňského přestupku, odsouzení jsou poučeni, že v případě nesouhlasu s uložením kázeňského trestu mají možnost podat proti rozhodnutí opravný prostředek formou stížnosti nebo žaloby k soudu na přezkoumání rozhodnutí. V případě žalobce, pokud mu byl uložen kázeňský trest, jeho vina byla vždy jednoznačně prokázána a navíc žalobce měl při každém kázeňském řízení možnost se vyjádřit. Nikdy nepoukazoval na to, že by jeho agresivita měla souvislost s nedostatečnou lékařskou péčí a s neposkytnutím glukometru. Jeho tvrzení byl musel posoudit soudní znalec. S výjimkou zdravotnického personálu nikdo jiný ze zaměstnanců věznice, včetně ředitele, není oprávněn získávat a znát informace o zdravotním stavu jednotlivých odsouzených, a proto není schopen posoudit, do jaké míry jsou skutečnosti týkající se aktuálního zdravotního stavu žalobce (například uváděné kožní a zrakové komplikace) pravdivé či nikoliv.

13. Z dopisu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 29. 6. 2020 adresovaného advokátce žalobce soud zjistil, že její podání ze dne 8. 10. 2019, které bylo ministerstvu doručeno dne 24. 10. 2019, bylo podání hodnoceno podle zákona č. 82/1998 Sb. Při posuzování nároku na náhradu škody (nemajetkové újmy) je nutno nejprve vyřešit otázku, zda jsou v daném případě splněny všechny podmínky, s nimiž zákon přiznání náhrady spojuje; ministerstvo v tomto směru poukázalo na text zákonného ustanovení § 13 uvedeného zákona. Při prošetřování nároku bylo zjištěno, že žalobce je od roku 2011 evidován jako diabetik a je pro toto onemocnění léčen zcela v intencích doporučení diabetologa. Ošetřujícím lékařem má stanovenu aplikaci inzulínu několikrát denně, a to v 6.30 hodin, v 10.30 hodin, v 18.30 hodin a v 21.00 hodin. Aplikace inzulínu probíhá v pracovních dnech zpravidla v určených prostorách zdravotnického střediska Věznice Karviná, kdy přípravu dávky a vlastní aplikaci si provádí každý odsouzený osobně pod dohledem příslušného pracovníka vězeňské služby, ve večerních hodinách, ve dnech pracovního klidu i volna si odsouzení v minulosti aplikovali inzulín v cele k tomu určené a později v místnosti, kde byla umístěna lednice a uzamykatelná skříňka, ve které byly uloženy léčivé přípravky a zdravotní pomůcky, které aplikace inzulínu vyžaduje. Od 1. 7. 2019 probíhá veškerá aplikace inzulínu u všech odsouzených v prostorách zdravotní střediska v areálu věznice. V zájmu zajišťování vnitřního pořádku ve věznici, která je profilována jako věznice se zvýšenou ostrahou, není odsouzeným z důvodu bezpečnostních a hygienických rizik umožněno mít v držení na cele/ložnici zdravotní pomůcky či léčivé přípravky k aplikaci inzulínu, včetně glukometru, neboť tento si odsouzení na požádání či za úplatu půjčovali mezi sebou, když součástí glukometru je jehla. Zároveň bylo ministerstvem zjištěno, že v případě potřeby má každý odsouzený diabetik možnost nechat si v pracovních dnech zkontrolovat aktuální zdravotní stav, tedy i hladinu cukru, v prostorách zdravotnického střediska, kde je v uzamykatelné skříňce uložen mimo jiné i glukometr a další zdravotní pomůcky (indikační papírky, jehly). O způsobu poskytování zdravotní péče, předepisování léků, rozhodnutí o používání zdravotních pomůcek rozhoduje ošetřující lékař, přičemž odborná zdravotnická péče je poskytována ve stanovených termínech lékaři a v případě, že zdravotní stav odsouzeného vyžaduje poskytnutí neodkladné zdravotní péče v době nepřítomnosti lékaře nebo v mimopracovní době zdravotnického střediska, je do věznice přivolán lékař zdravotnické záchranné služby či je provedena zdravotní eskorta do civilního zdravotnického zařízení. V rámci prováděného šetření nebylo ministerstvem zjištěno, že by žalobce měl ze strany odborného lékaře doporučen tzv. selfmonitoring a že by měl tímto vydán předpis na glukometr. Závěrem ministerstvo uvedlo, že v postupu Věznice Karviná neshledalo žádné pochybení, když žalobce sice nemá glukometr v držení u sebe na cele, ale má jej k dispozici v prostorách zdravotnického střediska, kde má možnost si svůj zdravotní stav včetně hladiny cukru zkontrolovat. Zároveň nebylo prováděným šetřením zjištěno, že by zdravotní péče poskytovaná žalobci v souvislosti s jeho onemocněním diabetem byla poskytována non lege artis. Již z právě uvedeného důvodu byla žádost o náhradu nemajetkové újmy a náhradu újmy na zdraví vyhodnocena ministerstvem jako neopodstatněná. Pro úplnost ministerstvo uvedlo, že ze strany žalobce nebylo nijak prokázáno, že by na straně žalobce došlo ke vzniku jakékoliv újmy na zdraví či ke vzniku jakékoliv nemajetkové újmy. Jeho tvrzení o nesprávném postupu vězeňské služby a o nezajištění řádné lékařské – diabetologické péče nebylo ministerstvem provedeným šetřením potvrzeno. Nakonec zpráva ministerstva spravedlnosti obsahuje poučení žalobce o tom, že v případě souhlasu s jeho stanoviskem se může obrátit se svým nárokem na náhradu škody na příslušný soud.

14. Ze zprávy Vězeňské služby České republiky, Věznice Karviná ze dne 6. 8. 2021 adresované Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v [obec] bylo zjištěno, že žalobce byl od 24. 7. 2019 do dne vyhotovení zprávy 3x kázeňsky trestán, odměněn nebyl. Konkrétně se jedná o tresty: 1) ze dne 16. 8. 2019 – zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce za verbální a fyzické napadení dalších odsouzených, 2) dne 31. 10. 2019 – 3 dny umístění do uzavřeného oddělení za nevhodné chování a 3) ze dne 5. 5. 2019 - důtka za nevhodné chování. Mimo tyto kázeňské tresty byl se žalobcem ve dvou případech proveden výchovný pohovor, kdy bylo upuštěno od uložení kázeňského trestu V prvním případě se jednalo o konflikt s jiným odsouzeným, ve druhém případě se žalobce nevhodně choval vůči zaměstnancům vězeňské služby. Chování a přístup k plnění povinností žalobce se od 24. 7. 2019 zásadně nezměnil, jedná se o jedince, který má problémy s dodržováním kázně, a to zejména v soužití s ostatními odsouzenými. Dne 20. 4. 2020 bylo rozhodnuto o zařazení žalobce do oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením, kde je umístěn do současné doby. V ubytovací cele je ubytován samostatně a jeho kontakt s ostatními odsouzenými je značně omezen.

15. Ze zprávy Vězeňské služby České republiky, Věznice Karviná ze dne 28. 4. 2023 adresované Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v [obec] bylo zjištěno, že od 6. 8. 2021, kdy podávali předchozí informaci, se v chování žalobce nic nezměnilo. Žalobce je stále zařazen ve 3. prostupné skupině vnitřní diferenciace, program zacházení opakovaně neplní. Byl 2x kázeňsky trestán, v obou případech za fyzický konflikt s jiným odsouzeným. Na jeho vlastní žádost byl dne 31. 1. 2023 přemístěn do Věznice Plzeň, dne 25. 4. 2023 byl z bezpečnostních důvodů na základě rozhodnutí bezpečnostní komise generálního ředitelství přemístěn do Věznice Karviná. Žalobce má neustálé problémy v soužití s jinými odsouzenými. V oddíle, kde je umístěn, má opakované konflikty s jinými odsouzenými, v jednotlivých případech jde jen o míru provinění, která je žalobci v konfliktu prokázána. Režim užívání glukometru se od předchozího stanoviska ze dne 6. 4. 2020 nezměnil. Řediteli věznice není známo, že by měl žalobce v současné době výhrady k režimu používání glukometru.

16. Z vyjádření Věznice Rapotice ze dne 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že pacienti na inzulínu mají v této věznici u sebe glukometr s možností jej použít kdykoliv potřebují, je zde pouze limitace úhrady diagnostických proužků zdravotními pojišťovnami. Z vyjádření Věznice Oráčov ze dne 15. 5. 2020 bylo zjištěno, že v této věznici je umožněno odsouzeným mít u sebe glukometr a provádět si měření podle svých potřeb, tato problematika je v kompetenci ošetřujícího lékaře na základě posouzení zdravotního stavu pacienta. Z vyjádření Věznice Bělušice ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že v této věznici je zajištěna plnohodnotná zdravotní péče a podle potřeby je možno hladinu cukru odsouzenému přeměřit na zdravotnickém středisku odborným personálem. Nemožnost měřit si hladinu cukru v krvi nezpůsobí stav na životě ohrožující, proto není třeba glukometr ponechat odsouzenému v jeho osobních věcech na ubytovně. Pokud s ohledem na zdravotní stav odsouzeného rozhodne lékař, že je tento povinen k zajištění efektivní léčby inzulínem pravidelné měření provádět, a to i mimo pracovní dobu zdravotnického střediska, může mu být držení tohoto přístroje povoleno. Z vyjádření Věznice Jiřice ze dne 11. 5. 2020 bylo zjištěno, že pokud diabetolog rozhodne o nutnosti používání glukometru, popř. ho i sám vydá, udělá o tom zápis do lékařské zprávy, na základě které pak používání glukometru povolí vězeňský lékař formou úlevy. Z vyjádření Věznice Mírov ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že v této věznici je umožněno používání glukometru u diabetiků, kteří jsou na inzulínu. O tomto rozhodne lékař věznice, dále zdravotní středisko této věznice je schopno kdykoli hladinu cukru glukometrem zkontrolovat. Z vyjádření Vazební věznice Hradec Králové ze dne 12. 5. 2020 bylo zjištěno, že o možnosti mít u sebe glukometr rozhoduje lékař zdravotnického střediska. Pokud lékař rozhodne, že má mít vězněná osoba glukometr u sebe na cele (ložnici), je jeho rozhodnutí akceptováno. Z vyjádření Věznice Světlá nad Sázavou ze dne 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že k povolení zdravotních pomůcek, tedy i glukometru, se vyjadřuje lékař zdravotnického střediska věznice; pokud v konkrétním případě doporučí vydání glukometru, je jeho stanovisko vedením věznice respektováno. Z vyjádření Věznice Heřmanice ze dne 11. 5. 2020 bylo zjištěno, že držení vlastního glukometru je posuzováno individuálně na základě podané žádosti odsouzeným. Žádost posoudí bezpečnostní komise, která zpravidla žádá vyjádření lékaře, je vhodné k žádosti přiložit doporučení ambulantního specialisty – diabetologa. Odsouzený musí disponovat vlastním glukometrem, event. si jeho pořízení zajistit cestou diabetologa. Pokud vlastním glukometrem nedisponuje, je variantou intermitentní stanovování hladiny glykemie cestou zdravotního střediska věznice. Z vyjádření Vazební věznice Praha -Pankrác ze dne 11. 5. 2020 bylo zjištěno, že pouze vězeňský lékař může posoudit a případně vydat povolení k držení glukometru v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody. Z vyjádření Věznice Stráž pod Ralskem ze dne 6. 5. 2020 bylo zjištěno, že onemocnění diabetem a následná léčba je vždy velmi individuální a nelze paušalizovat ji a ani opatření, která s nastavením a následným udržením léčebného režimu v optimální míře souvisí. Obecně pacientům s diabetem stanoví léčbu odborný lékař – diabetolog, a to včetně provádění monitoringu hladiny cukru v krvi glukometrem. Pouze lékař – diabetolog rozhodne o nutnosti monitoringu samotným pacientem, za předpokladu spolupráce a kvalitní účasti pacienta na léčbě, pak je možné za příslušných bezpečnostních opatření, aby si odsouzený prováděl monitoring sám. Z vyjádření Věznice Příbram ze dne 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že vězeňská služba postupuje podle Metodického listu č. 2 z roku 2006 vydaného ředitelem odboru zdravotnické služby a ředitelem odboru výkonu vazby a trestu, tento metodický list určuje i ošetřovatelské standardy pro aplikaci inzulínu ve vazebních věznicích a věznicích. Odsouzení diabetici jsou v této věznici v péči odborného lékaře - diabetologa. Pokud si odsouzený sám aplikuje inzulín pomocí inzulínového pera, má k dispozici i glukometr. Pokud lékař – diabetolog podá návrh na povolení výše uvedených věcí, které má odsouzený ve svém držení a tento návrh následně schvaluje vedoucí oddělení výkonu trestu. Z vyjádření Věznice Vinařice ze dne 28. 5. 2020 bylo zjištěno, že možnost držení vlastního glukometru vězněnou osobu pro měření hladiny krevního cukru při onemocnění diabetes mellitus je závislé na závažnosti a stupni onemocnění. Jestliže zdravotní stav vězněné osoby vyžaduje, aby kontinuálně probíhalo měření krevního cukru, ošetřující lékař a vedoucí lékař zdravotnického střediska doporučí řediteli věznice, aby vězněná osoba měla glukometr k dispozici. Podmínkou však je, aby glukometr byl vlastnictvím vězněné osoby. Vždy se jedná o individuální posouzení s ohledem na aktuální zdravotní stav vězněné osoby. Z vyjádření Vazební věznice Liberec ze dne 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že nemohou podat relevantní informaci, neboť v dotazu není uvedeno, k jaké konkrétní osobě se dotaz vztahuje. Obecně lze sdělit, že držení, popř. přidělování konkrétních zdravotních a zdravotnických pomůcek vězněným osobám je v kompetenci lékaře příslušného zdravotního střediska. Z vyjádření Věznice Odolov ze dne 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že tato věznice umožňuje vězněným osobám s diagnózou diabetes mellitus mít u sebe glukometr a provádět si selfmonitoring glykemie vlastním glukometrem. Z vyjádření Věznice Pardubice ze dne 12. 5. 2020 bylo zjištěno, že užívání zdravotnických pomůcek musí být schváleno lékařem vězeňské služby, přičemž je lze používat podle jeho pokynů a za podmínek stanovených jejich návodem. Při dodržení výše uvedených podmínek je tedy odsouzeným v této věznici umožněno mít u sebe glukometr. Z vyjádření Věznice Rýnovice ze dne 6. 5. 2020 bylo zjištěno, že odsouzení, kteří si aplikují inzulín, mají glukometr u sebe. Glukometr je indikován lékařem diabetologem, v tom případě je hrazen zdravotní pojišťovnou, anebo si pořídí glukometr z vlastních prostředků. Z vyjádření Vazební věznice České Budějovice ze dne 20. 5. 2020 bylo zjištěno, že v této věznici je standardně glukometr a inzulinoterapie uložena ve zdravotním středisku v nádobách k tomu určených. V případě dekompenzace či lability diabetu je možno povolit na základě doporučení lékaře držení glukometru přímo před celou. Glukometr je vydán dozorci v případě žádosti pacienta. Při samostatném umístění pacienta je možné mít glukometr přímo na cele.

17. Z obsahu odborného článku„ komplikace cukrovky“ bylo zjištěno, že článek rozebírá jednotlivé typy onemocnění, jejich léčbu, zejména formou diety, sportu a cvičení, farmakoterapii, aplikaci inzulínu a popis i důležitost samokontroly, tzv. selfmonitoringu. Kromě výrazného upozornění, že kouření zhoršuje toto onemocnění, je podrobně popisováno, jaké jsou příčiny vzniku tohoto onemocnění, jeho nejčastější projevy (pocení, prudký hlad, závratě, bušení srdce, třes těla, neostré nebo dvojité vidění, únava, ospalost, zmatenost, agresivita, křeče, porucha vědomí až hluboké bezvědomí) a první pomoc při hypoglykémii.

18. Z materiálu„ Koncepce vězeňství do roku 2025“ plyne, že jedním z hlavních cílů je kromě udržení dostupnosti zdravotních služeb ve vězeňských zařízeních, optimalizace umisťování vězněných osob s ohledem na jejich zdravotní stav i„ posílení systému poskytování zdravotních služeb reflektujících jak požadavky vyplývajících ze specifik výkonu trestu odnětí svobody, vazby, zabezpečovací detence, tak také zvýšené nároky spojené s poskytováním této péče osobám ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu zabezpečovací detence. Tento systém musí garantovat právo člověka na ochranu zdraví a poskytování rovnocenné péče při současném zajištění náležité bezpečnosti všech osob a spočívat na zásadách účelnosti, efektivity a hospodárnosti.“ 19. Ze zprávy Veřejného ochránce práv z roku 2016 bylo zjištěno, že pokud vnitrostátní orgány hodlají dlouhodobě věznit osobu se zdravotním postižením, musí zajistit odpovídající podmínky pro pobyt takové osoby se zvláštní péčí. Zdravotní péče poskytovaná osobám zbaveným svobody musí být v zásadě srovnatelná s kvalitou péče, kterou se státní orgány zavázaly poskytovat celé populaci.

20. Z výpisu z centrální evidence vězňů ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody rozsudkem Krajského soudu v Praze s počátkem věznění 16. 12. 2008 a s plánovaným ukončením trestu dne 21. 7. 2025.

21. Z účastnické výpovědi žalobce [celé jméno žalobce] soud zjistil, že je ve výkonu trestu odnětí svobody od prosince roku 2009. Většinou tento trest vykonává ve Věznici Karviná, asi třikrát byl přemístěn do [obec]. Většinou trest vykonává na společné cele s jinými odsouzenými, vycházky jsou vždy ve skupině více vězňů. Žalobce si aplikuje inzulín asi od léta 2012, v současné době 4x denně. V tomto směru došlo ke zhoršení jeho stavu, dříve za den potřeboval aplikovat 30 až 40 jednotek, v současné době těchto jednotek aplikuje celkem 114, a to 3x denně po 18 jednotkách a večer 60 jednotek. Aplikace inzulinu probíhá tím způsobem, že mu pracovníci věznice podají aplikační pero s potřebnou dávkou, on sám si na něm nastaví potřebnou dávku a píchne si ji do břicha z boční strany, zaměstnanci věznice buď sledují, zda si ji žalobce aplikuje, anebo jdou rozdávat dávky jiným vězňům. V průběhu výkonu trestu mu byla zjištěna cukrovka, nejprve mu byly podávány tablety po dobu asi půl roku. Pak byl měsíc bez léčby, poněvadž neměl na příslušném účtu peníze, resp. údajně nebylo možno převést tyto prostředky z účtu žalobce na jiný jeho účet. Zpočátku inzulín bral v menších dávkách a méně často, resp. bral ho třikrát denně v podstatně menších dávkách. Dávky, které má v současné době, si aplikuje asi poslední jeden rok. Měl nedostatek pohybu. Žalobce sám pozná, kdy dojde ke zvýšení hladiny cukru, je pak rozrušený z každé maličkosti, je vzteklý. Takto na sobě pozoruje změnu související se zvýšením hladiny cukru minimálně od doby, kdy začal brát inzulin. Než začal inzulin brát, byl zařazen v 1. diferenční skupině a dostal 5 pochval. V současné době je ve III. diferenční skupině a jde to s ním„ z kopce“. Několikrát žádal o poskytnutí glukometru přímo na celu. Na dotaz, zda někdy žádal, aby mu byla změřena hladina cukru, resp. aby si mohl změřit hladinu cukru, žalobce uvedl, že zpočátku si je zvala zdravotní sestra do zdravotního střediska a měřila hladinu cukru, později měli ve zdravotním středisku skříňku s umístěným glukometrem. Problém žalobce spatřuje v tom, že když se začaly projevovat určité problémy, neměl k dispozici okamžitě glukometr, aby si mohl změřit hladinu cukru a aplikovat příslušnou dávku. V jednom případě byl obviněn, že napadl jiného odsouzeného, byl převezen do nemocnice a tam mu byla změřena hladina cukru 21 mmol/mol, kdy norma je 5 až 6 mmol/mol. Když byl ve věznici v Plzni na Borech, mohl mít glukometr neustále u sebe. Na dotaz, zda někdy žádal pracovníky vězeňské služby, aby mu byl poskytnut glukometr, popř. aby mu byla změřena hladina cukru i mimo dobu aplikace inzulinu, uvedl, že se to stalo dvakrát nebo třikrát, bylo to v průběhu loňského roku a vždy mu bylo řečeno, že musí počkat, až se bude znovu roznášet inzulin. V jednom případě žádal o změření hladiny cukru kolem poledne a byl mu inzulin přinesen i glukometr až v 6 hodin večer. V jednom případě napsal stížnost, ve které uváděl, že mu nebyl poskytnut glukometr, resp. kdy mu nebyla změřena hladina cukru, přestože o to žádal. V letošním roce o takové mimořádné změření hladiny cukru ani nežádal, neboť to nemá význam, stejně by mu přinesli glukometr až v čase, kdy se podává inzulin. V průběhu výkonu trestu se mu zhoršilo vidění, před nástupem do výkonu trestu brýle nenosil, vše začalo, až když mu byla zjištěna cukrovka. Brýle, které má v současné době, jsou„ na dálku“ a má je asi 2 až 3 roky. Kromě toho má ještě brýle na čtení, ale ty už nejsou dostatečné, a pokud je písmo velmi malé, tak je nevidí. Na oční ho zatím nikdo nezavedl, žádanku by musela vyplnit diabetoložka, která to ale doposud neučinila. Chtěl u jednání předložit soudu 4 spisy, které se týkají jeho kázeňských trestů a které měly být uloženy ve skladě. Čtyři měsíce o to žádal a až v den konání jednání mu bylo vyhověno, ale bylo mu sděleno, že žádné spisy už tam nemá, že už je vyhodili. Byl zařazen do III. diferenční skupiny, tvrdí ale, že prohřešky, které jsou mu kladeny za vinu, neproběhly tak, jak byly nakonec uzavřeny. Výtah mu byl povolen až 10. 8. 2023 na dobu 3 měsíců do 11. 11. 2023. Nemůže chodit kvůli bolestem levého kotníku. Doktor mu nejprve výtah nepovolil, protože by ho chtěl jinak každý, ale až když žalobce nemohl chodit a musel být„ vytažen“ do 4. patra, doktor tento výtah povolil, ale jen na dobu 3 měsíců. Už dříve měl problémy s kotníkem, byl na ortopedii, kde mu doktor napsal vložky do bot. Recept žalobce poslal svému bratrovi, který byl ale v mezidobí odvezen do nemocnice v [obec], a recept propadl. Doktor mu žádný nový recept ani po písemné žádosti neposlal. Dále trpí bolestmi horních končetin, levá ruka mu brní, má problémy s páteří, která ho bolí, špatně se mu ohýbají prsty u nohou. Záda ho pálí po každém sprchování. Měl a má také kožní problémy. Ve výkonu trestu v [obec] dostal mastičky, které předal do jiné krabičky, zapomněl to nahlásit a nakonec mu tyto léky byly vyhozeny. Má rozpraskané prsty a ve vlasech suchou pokožku. Objednal si v kantýně šampón Nizoral, v mezidobí ho dostal od doktora za 270 Kč a poté mu přišel tento šampón do kantýny za 553 Kč. Vitamíny, které nejsou na recept, si musí kupovat v kantýně, což je výrazně dražší. Po dobu výkonu trestu v [obec] se na jeho zdravotním stavu nic nezměnilo, neboť tam byl jen krátce. Měl tam více pohybu, chtěl být přeřazen do [obec] hlavně z toho důvodu, že má bratra, který bydlí v [obec], a sestru v [obec] a oba mají do [obec] daleko. V [obec] byl na cele s pedofilem, který měl pořád puštěnou televizi, nesmělo se vyvětrat a kvůli němu se chtěl žalobce vrátit zpět do [obec]. Pracovníci vězeňské služby při prohlídkách mají glukometr u sebe. Když je žalobci špatně, řekli mu, že musí počkat, až přijdou s inzulinem. Když je mu dobře, tak si nepotřebuje hladinu cukru měřit. V současné době je ve věznici k dispozici typ glukometru, který neumí používat, nikdo mu jeho používání nevysvětlil.

22. Důkazní návrhy na předložení komplexní lékařské dokumentace žalobce, jeho zdravotní knížky, výslech ředitele Věznice Karviná, výslech vedoucí odboru prevence Věznice Karviná a lékařů MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], a vypracování znaleckého posudku soud zamítl. Pokud se jedná o výslech všech navrhovaných svědků, pak podle názoru soudu by byly jejich výslech a potažmo odročení jednání procesně neekonomické, z předložených listin bylo možno učinit jednoznačný hodnotící závěr. Důvody zamítnutí návrhu na vypracování znaleckého posudku jsou popsány níže.

23. Po provedeném dokazování a vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto ji v plném rozsahu zamítl. Žalobce neprokázal jakékoli porušení právní povinnosti nebo nesprávný úřední postup žalované, resp. Vězeňské služby České republiky ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a neprokázal proto ani příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem újmy na jeho straně. Podle názoru soudu žalobce sice tvrdil, ale neprokázal ani samotný vznik nemajetkové újmy.

24. Žalobce spatřoval porušení právní povinnosti v přístupu Vězeňské služby České republiky ve Věznici Karviná v tom, že mu jako diabetikovi léčenému podáváním inzulínu nebyl na jeho vězeňskou celu ani po opakovaných žádostech poskytnut přenosný glukometr. Žalobce poté v žalobě i v četných doplněních žaloby podrobně popisuje, jaký je účel a význam použití glukometru. O tom doložil soudu obecný článek popisující důvody léčení diabetu, význam kontroly hladiny cukru v krvi, a také mimo jiné následky podcenění léčby. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce je léčeným diabetikem, nicméně obecný článek pojednávající o charakteru onemocnění nemůže sloužit v řízení jako důkaz, když navíc v obecné rovině různé možné následky neléčeného diabetu žalovaná ani nezpochybňovala. Žalobce ve své žalobě, ale i například v žádosti doručené Ministerstvu spravedlnosti ČR o předběžné mimosoudní projednání nároku poukazoval a zdůrazňoval pouze některé možné či hypotetické následky hypoglykémie, a to například možnou agresivitu nebo zmatenost, nicméně z konkrétních lékařských zpráv, které soudu doložil, vyplývá, že u něj v podstatě nebyla hypoglykémie zjištěna, vždy se naopak jednalo o překročení normy cukru v krvi, tj. o hyperglykémii. Žalobce tedy nijak neprokazoval konkrétní následky chybějícího glukometru, pouze odkazoval na obecné možné následky vyplývající z odborné literatury.

25. Pokud žalobce argumentoval zprávou odborné lékařky z odvětví diabetologie MUDr. [jméno] [příjmení], podle které nízké hladiny cukru mohou vést k neklidu a vnitřnímu třesu, pak podle názoru soudu vyplývá ze zprávy této lékařky jiný závěr. Lékařka sice připustila uvedené psychické následky, zároveň ale odmítla zásadní vliv těchto glykemických výkyvů na chování žalobce, když tvrzení o agresivním chování žalobce v důsledku změny hladiny cukru v krvi považuje za přehnané.

26. Žalobce tvrdil, že [ulice] služba postupuje v rozporu s právními předpisy, neboť není přípustné, aby v některých věznicích, tedy v některých organizačních složkách vězeňské služby bylo umožněno, aby odsouzený diabetik měl na své cele k dispozici glukometr, a v jiných věznicích toto možné není. Žalobce v tomto rozdílném přístupu věznic spatřuje zásadní nedostatky v poskytování zdravotní péče. Svůj názor žalobce podpořil předložením zpráv jiných věznic, který se dotázal na to, zda věznice umožňuje odsouzeným diabetikům mít u sebe na cele glukometr. Soud učinil z obsahu těchto zpráv jiný závěr, než který žalobce předestřel. V naprosté většině věznic o možnosti ponechání glukometru, tedy přístroje obsahujícího jehlu, rozhoduje vždy po posouzení konkrétního zdravotního stavu vězeňský lékař, který má k jednotlivým odsouzeným výrazně individuální přístup. Obsah zmíněných zpráv jiných věznic je ale zavádějící, neboť žalobce formuloval svůj dotaz pouze obecně, aniž zohlednil, o jaký typ věznice a o jaké oddělení či zařazení v rámci věznice se jedná, jaký je osobnostní profil odsouzeného diabetika, jaké bylo jeho předchozí chování v době výkonu trestu odnětí svobody, anebo jaká je prostorová a personální kapacita konkrétní věznice.

27. V řízení bylo prokázáno, a žalobce to ani nikterak nezpochybňoval, že glukometr měl k dispozici čtyřikrát denně při podávání inzulínu, a dále kdykoli v určené místnosti v budově věznice. Žalobce sice tvrdil, že tento způsob poskytování glukometru je z hlediska poskytování zdravotní péče nedostačující, toto své tvrzení ale nijak neprokázal. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že vždy sám na sobě poznal, že u něj nastupuje výkyv hladiny cukru v krvi, o poskytnutí glukometru v takovém okamžiku ale nikdy nepožádal. Toto učinil poprvé až v loňském roce (tj. 2022), tedy až po uplynutí rozhodného období, za které žalobce náhradu nemajetkové újmy požaduje. Neprokázal z popsaných důvodů ani své tvrzení, že mu pracovníci vězeňské služby poskytovali glukometr s prodlením. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná, resp. vězeňská služba, pokud jde o možnost použití glukometru a sledování vývoje onemocnění diabetem, zajistila řádnou léčbu žalobce.

28. Žalobce nijak neprokazoval své tvrzení, že vždy, když odjel na nějaký čas do jiné věznice, kde mu bylo umožněno mít glukometr u sebe, poklesl počet aplikovaných jednotek inzulínu nutných k léčbě diabetu. Navíc z jeho účastnické výpovědi i ze zprávy Vězeňské služby ČR ze dne 6. 4. 2020 vyplývá, že žalobce byl dvakrát umístěn do Věznice Plzeň, vždy pouze na krátkou dobu a z bezpečnostních důvodů byl po několika dnech nebo několika málo týdnech„ navrácen“ zpět do Věznice Karviná. Za tak krátkou dobu není možno učinit závěr o tom, jakým způsobem se přítomnost glukometru u žalobce projevila na jeho zdravotním stavu, což ostatně žalobce sám připustil ve své účastnické výpovědi.

29. Skutečnost, že žalobci nebyl poskytnut glukometr přímo do jeho osobní dispozice ve vězeňské cele, není možno hodnotit jako nesprávný úřední postup pracovníků vězeňské služby. Ze soudní judikatury vyplývá, že o léčbě odsouzených, a tedy i o použití kompenzačních zdravotních pomůcek rozhoduje výhradně vězeňský lékař. V řízení nebylo sporu o tom, že v konkrétním případě vězeňský lékař žalobci glukometr na celu nepředepsal, nelze pro hovořit o nesprávném úředním postupu ze strany jiných pracovníků vězeňské služby, když doporučení lékaře respektovali a glukometr žalobci na jeho celu neposkytli. Postup lékaře při léčbě ale nespadá pod režim zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 9. 2. 2015 sp. zn. 30 Cdo 170/2014 uvedl:„ Osoba ve výkonu trestu odnětí svobody může přijmout (samozřejmě i odmítnout) pouze takovou zdravotní péči, kterou indikovali lékaři Vězeňské služby České republiky, či na základě uzavřené dohody lékaři jiných zdravotnických zařízení (event. přivolaný lékař lékařské služby první pomoci nebo zdravotnické záchranné služby), a kterou lze poskytnout ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby České republiky, příp. za podmínek § 5 zákona č. 169/1999 Sb. ve zdravotnickém zařízení mimo objekty spravované Vězeňskou službou České republiky. [příjmení] zdravotní péči lze poskytnout pouze po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu (§ 56 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. nebo § 325 odst. 1 tr. ř.). Za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů Vězeňské služby České republiky či v jejích zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody.“ 30. Žalobce tvrdil, že glukometr, který by mohl při aplikaci inzulínu nebo na svoji žádost ve společných prostorách věznice použít, neuměl ovládat, popř. byl přístroj bez jehly anebo nebyly poskytnuty proužky, na které se dávala potřebná kapka krve, a dále taktéž tvrdil, že všechny tyto nedostatky sděloval a stěžoval si na ně. Tato svá tvrzení žalobce žádným způsobem neprokázal.

31. Lze souhlasit s námitkami žalované, že žalobce může i sám vědomě negativně ovlivňovat svůj zdravotní stav bez jakékoli souvislosti s tím, zdali má žalobce glukometr přímo v držení na cele nebo neustále a kdykoli k dispozici v prostorách zdravotnického střediska. Je také otázkou, do jaké míry žalobce respektuje předepsanou dietu a pracuje se svou nadváhou, jak vyplývá z lékařských zpráv. Na případném zhoršení svého zdravotního stavu se mohl svým vlastním jednáním podílet i žalobce sám, když se v lékařské zprávě ze dne 20. 11. 2012 uvádí, že„ pro elevace glykemií si samostatně navýšil dávku Humulinu“. Z lékařských zpráv je také zřejmé, že žalobce shromažďuje velké množství různých léků a tyto sám bez konzultace s lékařem kombinuje.

32. Jak již bylo uvedeno, žalobce neprokázal ani příčinnou souvislost mezi jakýmkoli údajným porušením právní povinnosti, příp. nesprávným úředním postupem na straně žalované, resp. Vězeňské služby České republiky. Pokud žalobce doložil řadu podkladů týkajících se problémů žalobce s dodržováním pravidel a chováním vůči dalším odsouzeným, neprokazuje tím žalobce souvislost mezi diabetem a problémy s chováním. Ze všech dostupných dokladů vyplývá, že v žalobce sám nikdy nenamítal, že by jeho chování mělo souvislost s diabetem nebo že by se vůči závěrům uvedených dokumentů nebo rozhodnutí Vězeňské služby České republiky o uložení kázeňského trestu sám bránil. Problematické chování žalobce se sklony k agresivitě dokládá také stanovisko věznice ze dne 6. 4. 2020.

33. Skutečnost, že problematické, agresívní chování žalobce nesouvisí s projednávaným onemocněním, je zřejmé také z jím spáchané násilné trestné činnosti, za kterou mu byl uložen dlouholetý nepodmíněný trest odnětí svobody, k jehož výkonu byl umístěn do věznice se zvýšenou ostrahou. K tomuto jednání, potažmo pravomocnému odsouzení došlo ještě předtím, než byl u žalobce diagnostikován diabetes, a jeho chování tak nemohlo mít s diabetem jakoukoli souvislost. K tomu je nutno připomenout, že v období let 2012 až 2019 bylo žalobci uloženo celkem 8 kázeňských trestů, a to ve 4 případech za napadení jiného odsouzeného, 3x za nevhodné chování vůči jinému odsouzenému (včetně jednoho případu nepravdivého tvrzení o tom, že byl fyzicky napaden dotyčným odsouzeným) a jednou za úmyslné rozbití televize.

34. Pokud žalovaná odmítla poskytnout žalobci požadovaný glukometr z hygienických, a bezpečnostních důvodů, které ve svých procesních vyjádřeních podrobně popisuje, soud s jejím stanoviskem zcela souhlasí a podrobnostech na tyto vyjádření dokazuje.

35. Žalobce k prokázání svých tvrzení navrhl mimo jiné zajištění odborného znaleckého posudku. Soud tento důkazní návrh jako nadbytečný zamítl. Pokud by měl znalecký posudek hodnotit příčinnou souvislost mezi zdravotními potížemi žalobce a jednáním žalované, pak žalobce měl především prokázat (a neprokázal) porušení právní povinnosti žalované. Žalobce netvrdil žádné konkrétní zhoršení svého zdravotního stavu v rozhodném období, ani v „ předžalobní výzvě“ zaslané žalované v roce 2019 konkrétní zhoršení některého onemocnění ani netvrdil (poukazoval pouze neurčitým způsobem na zhoršení kožních a zrakových obtíží) a není možno připustit obrácený postup, podle kterého by byl vypracován znalecký posudek a až na jeho základě by žalobce doplnil své žalobní tvrzení. Z některých lékařských zpráv vyplývá naopak zlepšení zdravotního stavu žalobce (např. z lékařské zprávy ze dne 23. 5. 2017).

36. Pokud žalovaná namítala, že s ohledem na tuto skutečnost by na straně žalované jako s organizační složkou státu příslušnou pro jednání v tomto řízení, mělo být jednáno s Vězeňskou službou České republiky, pak podle názoru soudu v případě nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem je příslušná jednat za stát jeho ústřední složka podle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.

37. Jak již bylo výše uvedeno, žalobce nedostatky v zajištění zdravotní péče vztahoval vždy k nedostatku v přístupu ke glukometru. S tímto argumentem se soud vypořádal v předchozích odstavcích. Žalobce dále neuváděl, v čem pochybili konkrétní lékaři při jeho léčbě. Výše je rovněž uvedeno, že podle současné soudní judikatury za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů Vězeňské služby České republiky či v jejích zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody.

38. Za situace, kdy žalobce neprokázal vznik majetkové újmy na své straně ani příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem újmy na své straně, bylo nadbytečné zabývat se tím, zda prokázal výši požadovaného nároku.

39. Pokud se jedná o námitku promlčení vznesenou žalovanou, pak vzhledem k jednání žalované, které je žalobcem popisováno jako„ kontinuální“, mohlo dojít k promlčení podle obecných ustanovení o promlčecí lhůtě jen ve vztahu k dílčím jednáním žalované před podáním této žaloby.

40. V návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci a podle ustanovení § 142 o. s. ř. soud uložil povinnost neúspěšnému žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení částku 3 267,80 Kč v zákonné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Tato částka zahrnuje 1) paušalizovanou náhradu výdajů podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za každý úkon (1. vyjádření žalované k žalobě ze dne 17. 12. 2020, 2. vyjádření žalované ze dne 16. 8. 2021, 3. příprava účasti u jednání dne 9. 5. 2023, 4. účast u jednání dne 9. 5. 2023, 5. příprava účasti na jednání dne 21. 6. 2023, 6. účast u jednání dne 21. 6. 2023, 7. příprava účasti na jednání dne 11. 9. 2023, 6. účast u jednání dne 11. 9. 2023), tj. celkem 2 400 Kč (8x 300 Kč) a 2) náhradu jízdních výdajů ke 3 jednáním v celkové výši 867,80 Kč, kdy tato náhrada zahrnuje cestovní výdaje ke třem jednáním konaným ve dnech 9. 5. 2023, 21. 6. 2023 a 11. 9. 2023 z [obec] do [obec] a zpět, každá ze zpátečních cest měří 40 km, a to: a) k jednání dne 9. 5. 2023 bylo použito osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], spotřeba motorové nafty podle předloženého technického průkazu činila 4,9 litru na 100 km, tj. při trase 40 Kč činí spotřeba 1,96 litru, cena nafty podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činila 44,10 Kč za 1 litr, cena za opotřebení vozidla podle téže vyhlášky činí 5,20 Kč za 1 km; náhrada za spotřebované pohonné hmoty pak činí 86,40 Kč (1,96 litru x 44,10 Kč) a náhrada za opotřebení vozidla činí 208 Kč (40 km x 5,20 Kč), cestovní výdaje pak činí celkem 294,40 Kč, b) k jednání dne 21. 6. 2023 bylo použito osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Superb, [registrační značka], spotřeba motorové nafty podle předloženého technického průkazu činila 5,1 litru na 100 km, tj. při trase 40 Kč činí spotřeba 2,04 litru, cena nafty podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činila 44,10 Kč za 1 litr, cena za opotřebení vozidla podle téže vyhlášky činí 5,20 Kč za 1 km; náhrada za spotřebované pohonné hmoty pak činí 90 Kč (2,04 litru x 44,10 Kč) a náhrada za opotřebení vozidla činí 208 Kč (40 km x 5,20 Kč), cestovní výdaje pak činí celkem 298 Kč, c) k jednání dne 11. 9. 2023 bylo použito osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], spotřeba motorové nafty podle předloženého technického průkazu činila 4,9 litru na 100 km, tj. při trase 40 Kč činí spotřeba 1,96 litru, cena nafty podle vyhlášky č. 191/2023 Sb. činí 34,40 Kč za 1 litr, cena za opotřebení vozidla podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činí 5,20 Kč za 1 km; náhrada za spotřebované pohonné hmoty pak činí 67,40 Kč (1,96 litru x 34,40 Kč) a náhrada za opotřebení vozidla činí 208 Kč (40 km x 5,20 Kč), cestovní výdaje k uvedenému jednání pak činí celkem 275,40 Kč. Soud neshledal důvody pro mimořádné odepření práva úspěšného účastníka na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., popř. § 151 o. s. ř. Žalobce podal zcela nepodloženou žalobu, nemůže jít k tíži žalované vznik nákladů souvisejících s tímto soudním řízením. Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody, kde není pracovně zařazen.

Poučení