20 C 367/2025 - 72

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o 44 775 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč, kterou je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, přičemž první splátka je splatná k 25. dni v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení a částky 9 775 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení a) částky ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení, b) částky ve výši 9 775 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], kde žalovaný vyplanil registrační formulář, zaslal fotokopii svého dokladu totožnosti a k dokončení registrace zadal verifikační SMS kód. Žalobkyně poskytla žalované úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba 1 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla splátek každý měsíc, a to vždy nejpozději k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. Předmětem návrhu je tak pohledávka v celkový výši 35 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 10 000 Kč nejpozději splatných dne 11. 7. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V poslední upomínce byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Žalované byla dne 7. 8. 2025 zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost ověřoval věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. klient věřiteli mimo jiné doložil doklad o tom, že mu plyne pravidelný finanční příjem z titulu zaměstnání, kterým je zaměstnavatel [jméno FO], a to minimálně ve výši 13 627,- Kč v měsíci červenec roku 2023 a dále ve výši 12 833,- Kč v měsíci září roku 2023. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobci výpisy ze svého bankovního účtu za období září až říjen roku 2023, prosinec roku 2023 a leden až únor roku 2024.

3. Žalovaná k věci mj. uvedla, že smlouva je dle právního názoru žalované neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ve spojení s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť prověření úvěruschopnosti žalované nebylo ve smyslu stávající judikatury dostatečné a existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Nad rámec toho i sjednaná výše úroků (odměny za poskytnutí úvěru) je dle dostupné soudní judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) v rozporu s dobrými mravy. Zákon o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální. Žalovaná v době poskytnutí úvěru byla zatížena značným množstvím dalších úvěrů.

4. Neměla dostatečné příjmy. Splácela úvěr v rámci svých možností. Žalovaná se v rámci úvěrového vztahu nemohla dostat do prodlení s jeho splácením. Žalované byly tvrzené prostředky poskytnuty, a vrátila z nich na základě jejích možností dosud částku 3 000 Kč.

5. Reálně je schopna skutečně splácet 500 Kč měsíčně tak, aby byla schopná tedy všechny ty závazky splácet a zároveň samozřejmě nějakým způsobem žít. Žalovaná je v exekuci, má zablokované platby. Přišla dokonce o bydlení; bydlí u jejích známých, kterým na bydlení přispívá 200–300 Kč za den. Je navíc v invalidním důchodu.

6. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Ve smlouvě nebyla sjednáno datum splatnosti, ani výše jakou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Žalovaná ničeho na dluh nezaplatila, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 11. 7. 2024 a byla vyzvána k zaplacení částky 66 876 Kč do 3 dnů. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované dne 8. 3. 2024 částku 20 000 Kč a dne 5. 4. 2024 částku 5 000 Kč. Ostatně žalovaná tyto výplaty sama potvrdila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2025.

7. Prověření osoby žalované v registru BRKI a NRKI nebylo soudu předloženo, pouze byly doloženy výpisy z účtu za měsíce 10,12/2023 a 1/2024. Doklady prokazující výdaje žalované předloženy nebyly. Ze strany žalující dokonce ani nebylo poskytnuto žádné tvrzení ohledně výdajové stránky žalované.

8. Z předložených výpisů z účtu žalované je na druhé straně patrné, že na těchto účtech sice platební pohyb byl, ale mj. při srovnání počátečních a konečných zůstatků jsou tyto prakticky totožné. Na účtech žalované nejsou žádné zvláštní a netradiční výdajové položky, jedná se o utrácení za potraviny, oblečení, pohonné hmoty, léky atd. Neplynou žádné sázky či podobné položky. Z žádosti o spotřebitelský úvěr plynou jiné částky v rámci příjmů (23 375 Kč), než které žalobkyně dokládala výplatními páskami a vymezovala v žalobních tvrzních (cca 13 tis. Kč).

9. Žalovaná předložila podklady týkající se zejm. její výdajové stránky, resp. osvětlující její výdělkové možnosti a schopnosti vracet dlužné částky. Čestným prohlášením žalovaná dokládala, že v současné době bydlí u přátel, kterým přispívá na bydlení 200-300 Kč denně. Nicméně mělo dojít k nárůstu na 500 Kč. Z mailové komunikace a sdělení ČSSZ zase plyne, že žalovaná pobírá invalidní důchod, který jí však údajně není v současné době vyplácen. Zprávou spol. [právnická osoba] žalovaná prokazovala skutečnost, že jsou jí blokovány finanční prostředky na bankovním účtu v důsledku vedené exekuce. Důchod by měl činit částku cca 11 tis. Kč. Výpisem z účtu žalovaná dále dokládala hrazení úvěrových pohledávek jiným věřitelům. Hrubá mzda žalované činila za měsíce říjen, listopad a prosinec 2025 cca 18 280 Kč, jak bylo zjištěno z výplatních pásek. V době, kdy poskytnutí finančních prostředků žádala, byl příjem ještě o 4 tis. Kč nižší. Výpisem z účtu žalovaná rovněž prokázala, že ke dni 10. 4. 2024 uhradila žalobkyni částku 3 000 Kč. Tabulkou věřitelů dokládala, že momentálně jí tíží dluhy ve výši cca 160 tis. Kč u celkem 11 poskytovatelů finančních služeb, vč. žalobkyně, resp. na základě 11 závazků.

10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2662 o. z. a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný smlouvu uzavíral mimo svoji podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost, vystupuje v daném smluvním vztahu v postavení spotřebitele.

19. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně.

20. Žalobkyně je držitelem bankovní licence ve smyslu § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a předmětem její činnosti je tedy mimo jiné poskytování úvěrů. Vzhledem k předmětu své činnosti je tedy žalobkyně ve smyslu § 7 písm. a) z. s. ú. oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

21. Zda bylo takové náležité a pečlivé posouzení poměrů žadatele o úvěr prověřeno i v projednávané věci, bylo stěžejní otázkou, ke které bylo směřováno dokazování soudu. Po provedeném dospěl soud k závěru, že tomu tak nebylo, resp. v řízení nebylo prokázáno, že tomu tak bylo, proto vyhověl toliko částečně.

22. Další důkazy soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených (realizovaných) důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl učinit závěr o skutkovém stavu a ve věci rozhodnout. Další dokazování považuje soud za nadbytečné a provádění dalšího dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti. Neprováděl tak výslech žalované či smlouvu o postoupení pohledávky, když žalobkyně byla přímým poskytovatelem a k postoupení v daném případě vůbec nedošlo.

23. Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 118a odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

24. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalující strana povinna tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (ohledně posouzení přezkumu úvěruschopnosti žalované) a k jejich prokázání označit důkazy.

25. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu neučinila žalující strana dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalované ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení, navíc se objevily rozpory mezi tvrzeními a předkládanými důkazy, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalující stranu, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015.). Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalující straně dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.

26. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Ač žalobkyně tvrdila, že věřitel nahlédnutím do registrů a databází (insolvenční rejstřík, neplatných dokladů Ministerstva vnitra, evidence exekucí, poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v Evidenční kartě, vyhodnocení příslušné lokality bydliště atd.) lustroval žalovanou a prověřil její bonitu, žalobkyně nenavrhla k těmto tvrzením žádné důkazy, což je její procesní odpovědnost. Sama tvrzení týkající posouzení příjmů žalované byla nedostatečná a tvrzení týkající se výdajů žalované a jejich zjišťování zcela absentovala.

27. Žalující strana neprokázala, že by řádným způsobem, či dokonce vůbec, přezkoumala úvěruschopnost žalované. V tomto ohledu neunesla břemeno důkazní, přičemž důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána.

28. Žádné konkrétní skutečnosti žalující strana neprokázala, z jejího tvrzení a výsledků dokazování vyplynula pouze obecná skutková zjištění (tvrzení) o způsobu posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, spočívající v (údajném) prověřování žadatelů ve veřejných dlužnických databázích a v provedení kvalifikovaného porovnání doložených příjmů a výdajů žadatele. Jakým způsobem a z jakých skutečností bylo vycházeno při posuzování úvěruschopnosti žalované v konkrétním případě však žalující strana neprokázala. Krom uv. dokladů, nebylo možné před soudem provést žádné jiné listinné důkazy. V řízení nebylo zjištěno, nebylo žádným způsobem podloženo, na základě, jakých údajů o příjmech a výdajích věřitel při sjednávání úvěru vycházel.

29. Protože žalobkyně neprokázala, že by věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procení břemeno důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalované strany z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.).

30. Z východisek uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, plyne, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalující straně peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze žalující straně přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se žalující strana domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

31. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr.

32. Žalované byly na základě úvěrové smlouvy žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 25 000 Kč, kdy žalovaná úvěrovanou částku uhradila 3 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že svůj dluh vůči žalobkyni splnila, že mu povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 22 000 Kč žalobkyni zaplatit.

33. Konečně vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení jakéhokoliv smluvní pokuty či sjednaného úroku 40 %.

34. Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. má dále za následek, že povinnost úvěrované žalované vrátit peníze z takové smlouvy není vázána na výzvu úvěrující žalobkyně. Tato povinnost žalovaného je podmíněna případnou dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Proto není žalovaná v prodlení s plněním dluhu 22 000 Kč, a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 22 000 Kč.

35. Vzhledem k tomu, že v dané věci splatnost účastníky dohodnuta nebyla, určil jí soud, jak je uvedeno výše ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně. Vzal v potaz postoj žalované k řízení, i k dluhu samotnému, jehož litovala, a její sociální situaci, ochotu dlužnou částku uhradit. Výše příjmu žalované rozložení plateb odůvodňuje. Žalovaná je navíc v invalidním důchodu. V důsledku obstavení účtu jsou však její možnosti omezené. Ačkoliv se jedná o okolnosti, které je možno z větší části přičítat právě žalované, nepochybně to snižuje její objektivní možnost k úhradě v jedné platbě či vyšších splátkách. Žalovaná rovněž nemá vlastní bydlení. To sice znamená, že nemá výdaje na (vlastní) bydlení, ale pobyt (v relativně důstojném prostředí) si zajišťuje. Při úhradách cca 400 Kč denně (matematickým průměrem vzhledem k navýšení), se jedná o částku převyšující 12 000 Kč měsíčně, což se dá považovat za víceméně běžnou částku, ovšem za situace, že přebývá u známých, tedy v jistém nekomfortu. Výdaje na bydlení tedy tvoří značnou část jejích výdajů. Její příjem ze zaměstnání přitom činí částku 18 280 Kč, a i při zohlednění invalidního důchodu, nejsou její finanční možnosti nijak příznivé. Zvláště pak, když je omezena v dispozici s nimi. Žalovaná též dokládala, že se snaží hradit jiné dluhy. Částka 500 Kč je u ní „běžnou“ splátkou i u jiných věřitelů. Soud výši splátek stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalované předmětný dluh splácet a na straně druhé přihlédl k výši dlužné částky. V daném případě je třeba zohlednit především to, že zákon o spotřebitelském úvěru určuje za zákonných podmínek (nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka) určit lhůtu plnění podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran spolu s přihlédnutím k dalším okolnostem. Soud má v daném případě za to, že žalovaná není schopna zaplatit celou částku najednou, své povinnosti však bude schopna dostát v případě možnosti uhradit dluh po částech. Vymezená částka není vůči celkové výši dluhu disproporční, umožní žalované, bude-li splátky řádně dodržovat, vyhnout se exekuci, ovšem aniž by toto neúměrně znevýhodnilo žalující stranu. Při rozhodování o výši splátek tudíž soud vzal na zřetel nejen situaci žalované, nýbrž i zájem žalující, aby žalovaná svůj dluh splnila v rozumné době. Pakliže bude částka vyšší, žalovaná nebude schopna hradit dluhy dalších věřitelů. V konečném důsledku může svoji situaci řešit jiným způsobem, a je těžko představitelné, že žalobkyni bude uhrazena vyšší částka. Pohledávka bude uhrazena cca do tří let, což žalující stranu existenčně neohrozí a těžko by ji v případě nedobrovolného plnění vymohla dříve. Ve výroku uvedená výše splátek se jeví přiměřená výši plnění přisouzenému a především výdělkovým a majetkovým možnostem žalované. Soud tedy určil, že žalovaná je povinna zaplatit zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru ve splátkách po 500 Kč měsíčně, počínaje následujícím měsícem po právní moci rozsudku. Znamená to, že nejpozději 3 a půl roku po právním moci rozsudku soudu měly by být peníze (po pěti a půl letech od jejich poskytnutí žalované) žalobkyni vráceny.

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měli účastníci ve věci zhruba stejný úspěch a neúspěch, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.