20 C 372/2021 - 175

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Brachovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 2/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] pro určení služebností k nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobce jakožto vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno], zahrada, v obci a katastrálním území [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], a každý další po žalobci následující vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno], zahrada, je oprávněným ze služebnosti stezky a služebnosti cesty k tíži pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, v obci a katastrálním území [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], nyní ve společném jmění žalovaných, v rozsahu geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]; se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že je jakožto vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno], zahrada, v obci a katastrálním území [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], a každý další po žalobci následující vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno], zahrada (dále jen „pozemek parc. č. [Anonymizováno]“), oprávněným ze služebnosti stezky a služebnosti cesty k tíži pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 190, rodinný dům, v obci a katastrálním území [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] (dále jen „pozemek parc. č. st. [Anonymizováno]“). Pozemek par. č. [hodnota] je ve společném jmění žalovaných. Žalobu odůvodnil tím, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/3 nabyl darem dne [datum]. Své oprávnění ze služebnosti stezky a cesty žalobce odvozuje od vydržení těchto služebností předchozími vlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tedy právními předchůdci žalobce. Pokusil se se žalovanými dohodnout na zřízení věcného břemene, avšak žalovaní takovou úpravu poměrů odmítli. Naléhavý právní zájem na určení žalobce jako oprávněného ze služebnosti stezky a cesty odůvodňuje žalobce tím, že jde o jedinou přístupovou cestu k jeho pozemku. Průběh cesty je v katastru nemovitostí zakreslen jinudy, než v terénu cesta skutečně probíhá, tj. dílčí částí i přes sporný pozemek parc. č. st. [Anonymizováno]. Vydržení zmíněných služebností právními předchůdci dovozuje žalobce jednak ze skutečnosti, že se přímý právní předchůdce žalobce domníval, že jde o jedinou přístupovou cestu k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a dále že průchod k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vykonával po této cestě nejméně v období od roku 1962 do roku 2011, kdy pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] převedl na žalobce. Dobrou víru přímého právního předchůdce spatřuje žalobce v tom, že se jeho právní předchůdce domníval, že část cesty, kterou využívá k přístupu na svůj pozemek, spoluvlastnil po určitou dobu jeho příbuzný. Své oprávnění ze služebnosti stezky a cesty k tíži pozemku žalovaných odvozuje žalobce od převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. [Anonymizováno] když toto právo bylo převedeno bez dalšího společně s převodem vlastnictví k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na něj.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, když přímému právnímu předchůdci žalobce i žalobci samotnému bylo známo, že k pozemku parc. č. [Anonymizováno] nikdy neomezený přístup a příjezd nevedl a nevede, a že pěšina, vedoucí po pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], není a nebyla skutečnou cestou, po které by bylo možno mj. jezdit vozidly. Žalovaní nikdy žalobci ani jeho právnímu předchůdci nedali souhlas s užíváním jejich pozemku a není jim ani známo, že by takto učinil předchozí vlastník jejich pozemku. Žalovaní pouze s tichým souhlasem tolerovali průchod přes jejich pozemek k pozemku parc. č. [Anonymizováno] předchozímu vlastníkovi tohoto pozemku (přímému právnímu předchůdci žalobce), což nemůže umožnit vznik věcného břemene ve prospěch předchozího vlastníka. Pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] byl původně travnatou plochou, a až v roce 2006 jej sami na své náklady a pro své účely zpevnili štěrkem, čím teprve vznikla zpevněná plocha/cesta ve stávající podobě, tedy umožňující průjezd vozidlem. K vydržení nemohlo dojít ani po zpevnění pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], neboť žalobce opakovaně upozorňovali na nesouhlas s jeho nadměrnými průjezdy pozemkem parc. č. st. [Anonymizováno] a žalobce tak nikdy nemohl být v dobré víře ohledně užívání pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]. Žalobci právo služebnosti stezky ani cesty nesvědčí, neboť z výše uvedených důvodů nedošlo a ani dojít nemohlo k jejich vydržení, potažmo přechodu na osobu žalobce při převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pokud jde o dobrou víru žalobce, resp. jeho právních předchůdců, pak nejméně od roku 2008 bylo možno z katastru nemovitostí zjistit, že cesta v terénu probíhá jinudy, než je zakreslena v mapě což dobrou víru žalobce, resp. předchůdců vylučuje.

3. Soud provedl ve věci následující důkazy:

4. Z výpisu katastru nemovitostí soud ověřil vlastnictví obou předmětných pozemků.

5. Z dopisu - návrhu na smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne [datum] a ze samotné navržené smlouvy o zřízení věcného břemene (bez data) soud zjistil, že žalobce navrhl žalovaným zřízení věcného břemene, odpovídajícího [Anonymizováno] stezky a cesty ve prospěch pozemku parc. č. [Anonymizováno] k tíži pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], a to za jednorázovou peněžní náhradu ve výši [částka], přičemž takto zřízení věcné břemeno mělo být zapsáno do katastru nemovitostí.

6. Z geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] bylo patrno zakreslení věcného břemene, jak jej navrhoval žalobce, v mapě.

7. Přípisem obce [adresa] [jméno FO], ze dne [datum] sděluje žalobci, že v pasportu obce [adresa] z roku 2005 je přístupová cesta k pozemku parc. č. [Anonymizováno] pod evid. číslem [Anonymizováno] vedena jako místní komunikace, ale od RD čp. [Anonymizováno] po čp. [Anonymizováno].

8. Z ortofotomapy soud zjistil, že faktický průběh cesty zakreslené v katastru (probíhá v terénu skrz zahrady a části domů na přilehlých pozemcích) a umístěný předmětných pozemků.

9. Žádostí o sdělení stanoviska obce [adresa] včetně katastrální mapy požádal žalobce obec [adresa] o sdělení stanoviska, zeda je přístupová cesta k pozemku žalobce vedena v pasportu obce jako komunikace.

10. Z listiny nazvané „Nesouhlas s převodem vlastnictví pozemku“ ze dne [datum] vyplývá, že žalovaní sdělili obci [adresa] v roce 2016, znovu potvrdili, svůj nesouhlas s případným převodem pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. st. [Anonymizováno] do vlastnictví obce za účelem zřízení obecní cesty nebo jiných věcný břemen na nich.

11. Ze souboru fotografií soud zjistil, že na pozemku žalobce je v různém období, resp. přesně neurčeném období odstaven různý počet automobilů, jiný stavební a odpadový materiál, člun, aj.

12. Z výřezů z územního plánu soud vyplývá záměr obce další výstavby včetně plánu přístupové komunikace v místě navazujícím na pozemek žalobce.

13. Z kopie historické mapy (rok 1931) vyplývá, že v poznámce k pozemku parc. č. [Anonymizováno], jež tvoří část cesty zakreslené v katastrální mapě, že tuto část cesty je třeba přeměřit, neboť neodpovídá mapě.

14. Z letecké mapy z roku 1969 vyplývá způsob využívání pozemků v obci [adresa] včetně pozemků účastníků v roce 1969, tedy jak byly využívány zejména zemědělskou technikou.

15. Z výřezu katastrální mapy je zřejmé umístění – zakreslení pozemků v katastrální mapě.

16. Z opisu darovací smlouvy č.j. [Anonymizováno], notářského zápisu [Anonymizováno] a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že přímý právní předchůdce žalobce, pan [jméno FO], získal ideální pozemku parc. č. [Anonymizováno] darem od svých rodičů v roce 1962 a následně za svolení soudu druhou ideální téhož pozemku darem od své nesvéprávné sestry v roce 2003.

17. Z výpisu z dálkového přístupu do katastru nemovitostí soud zjistil, že současným vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] je obec [adresa].

18. Ze sdělení obce [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že v současné době je platný územní plán obce [adresa] ve verzi Změny č. [hodnota], a aktuálně vypracovává změnu č. [hodnota] územního plánu obce.

19. Souhlasným prohlášením došlo v roce 2008 k odstranění duplicitního vlastnického práva k parcele č. [Anonymizováno] a výlučným vlastníkem se stala obec [adresa].

20. Z územního plánu po změně č. [hodnota] a z výkresů obce [adresa] (součást územního plánu) vyplývá aktuální územní plán obce [adresa], zejména vyznačení pozemků určených v zástavbě domy i veřejně prospěšnými stavbami včetně plánu vybudování přístupových komunikací k nim.

21. Z darovací smlouvy ze dne [datum] soud ověřil tvrzení žalobce, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] získal darem v roce 2011 od pana [jméno FO].

22. Z výpisu knihovní vložky a usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že pozemek parc. [Anonymizováno] pod číslem obnovení knihovní vložky [Anonymizováno] zapsán jako cesta.

23. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaní koupili pozemek parc. č. [Anonymizováno] od pana [jméno FO], kupní smlouva neobsahuje žádné ujednání – upozornění, že by předmětný pozemek byl zatížen věcným břemenem práce stezky a cesty.

24. Svědek [jméno FO] vypověděl, že je bývalým starostou obce [adresa], že směrem od silnice k pozemkům žalobce a žalovaných vždy cesta vedla, dalo se po ní jezdit, ale jak je pozemek cesty označen, neví, cestu využívali zemědělci, resp. JZD, on sám neviděl nikoho, kdo by cestu pro jízdu s povozem využíval. Viděl, že cestu pro pěší chůzi využíval přímý právní předchůdce žalobce. Sám cestu využil k průjezdu vozidlem, když jel právního předchůdce žalobce navštívit na pozemek parc. č. [Anonymizováno], přičemž průjezd vozidlem si s nikým dopředu nedomlouval, ani neví, kdo byl v té době vlastníkem předmětného pozemku. Nikdy nebyl účasten jednání o směně pozemku parc. č. [Anonymizováno], ale viděl dokument, přesný obsah si nepamatuje. Ví, že se směnou nesouhlasili mj. žalovaní.

25. Svědek [jméno FO] vypověděl, že je bývalým starostou obce [adresa]. Uvedl, že cesta kolem pozemku žalovaných byla v minulosti využívána vlastníky zahrádek, že v době, když žalovaní začali na svém pozemku stavět dům, zjistil, že místo, kterým se prochází cesta zakreslená v mapě vede jinudy a dá se zde pouze procházet. Ví, že předchůdce žalobce využíval cestu pro pěší chůzi jako přístup k pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vyšším věku využil cestu i vozem. Jako starosta chtěl svědek vyřešit cestu odkupem dotčených pozemků, ví, že žalovaní dali ústní příslib s tím, že jsou nakloněni tomu, aby se cesta vyřešila, s nesouhlasem, ani v písemné podobě, se nesetkal. Konečné stanovisko však žalovaní nedali. Problém dořešen nebyl, neboť skončilo jeho období ve funkci starosty.

26. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že od ní koupili žalovaní pozemek parc. č. st. [právnická osoba] době, kdy tento pozemek vlastnila svědkyně, byl přístup k tomuto pozemku přes bránu od silnice za využití travnatého terénu, komu pozemek, kterým se dostávali na svou zahradu (pozemek parc. č. st. [Anonymizováno]) patřil, neví, její matka říkávala, že je to věcné břemeno k přístupu k pozemkům, žádné listiny neviděla. Ona sama tento přístup považovala za veřejnou cestu. Nepamatuje si, kdy pozemek prodala žalovaným, prodával ho její syn, ten o věcném břemeni nic nevěděl, a ani svědkyně ani její syn o věcném břemenu před a při prodeji pozemku nic neříkali.

27. Při místním šetření soud shledal, že pozemek žalobce sousedí s pozemkem žalovaných, je umístěn od silnice dál, než pozemek žalovaných, přičemž od silnice až k hranici pozemku žalobce je cesta zpevněná štěrkem. Od hranice pozemku žalobce jde již v podstatě jen o travnatý, místy vyježděný povrh. Z protější strany je cesta po celé délce (zpevněné i travnaté) lemována stavbami nebo plotem. Z druhé strany sousedí pozemek žalobce s polem a loukou, od vstupu/vrat na pozemek žalobce vede k poli užší travnatá pěšina lemovaná plotem a keři. Podél zadní části pozemku žalobce i žalovaných vede železniční trať. Pozemek žalobce je tedy bez přímého přístupu ke komunikaci.

28. Pokud jde o návrhy žalobce na provedení důkazů vyžádáním stanoviska u Katastrálního úřadu na otázky, kdo byl historicky vlastníkem, spoluvlastníkem pozemku parc. [Anonymizováno], kdy a na základě čeho vzniklo, zda bylo možné v roce 2008 a dříve pouze z katastrální mapy zjistit, že předmětná cesta je v terénu posunutá oproti katastrální mapě, kdy došlo k tomu, že cesta v terénu byla posunuta oproti cestě katastrální, resp. zadat na zodpovězení těchto otázek znalecký posudek, soud neprovedl. Především znalecký posudek v předmětném řízení na žalobcem specifikované otázky považuje za irelevantní, když předmětem sporu je tvrzení žalobce, že předchůdci žalobce vydrželi v právo cesty a stezky v rozsahu v petitu uvedeném přes pozemek žalovaných. Z části žalobce svoji povinnost tvrzení a důkazů zcela nepřípustně deleguje na soud a katastrální úřad.

29. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Protože žalobce dovozuje vznik věcného břemene, resp. jeho vydržení před [datum], kdy na něj byl pozemek převede, soud tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do [datum].

30. Podle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do [datum], je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným.

31. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do [datum], oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

32. Podle § 134 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do [datum], do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

33. Podle § 151n odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do [datum], věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.

34. Podle § 151n odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do [datum], věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

35. Podle § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do [datum], věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

36. Podle § 151o odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do [datum], není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.

37. Dle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

38. Dle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

39. Podle ustanovení § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení všech důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. [spisová značka].

40. Na základě výše uvedených důkazu soud zjistil tento skutkový stav. Žalobce a žalovaní jsou vlastníci sousedních pozemků (parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno]), žalobce je vlastníkem pozemku dle darovací smlouvy ze dne [datum]. Žalovaní setrvale deklarují nesouhlas s tím, aby žalobce užíval k přístupu na svůj pozemek, pozemek žalovaných. K pozemku žalobce není přístup ze silnice ani z místní komunikace. Cesta - pozemek par. č [Anonymizováno] která má vést k pozemku žalobce, neodpovídá skutečnému stavu v terénu oproti zakreslení v katastru nemovitostí. Věcné břemeno stezky či cesty není zapsáno v katastru nemovitostí a tuto skutečnost neobsahuje ani darovací smlouva ze dne [datum], tj. nabývací titul žalobce k pozemku parc. č [Anonymizováno]

41. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

42. Mezi účastníky je sporné, zda přístup přes pozemek žalovaných je jediným možným přístupem k pozemku a žalobce a zda na žalobce jako vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] přešlo věcné břemeno stezky a cesty, tj. zda předchůdci žalobce bylo věcné břemeno stezky a cesty vydrženo a zda svědčí i žalobci, zda jej předchůdce žalobce na žalobce převedl.

43. Naléhavý právní zájem na určení žalobce jako oprávněného ze služebnosti stezky a cesty odůvodňuje žalobce tím, že jde o jedinou přístupovou cestu k jeho pozemku.

44. Žalobce své oprávnění ze služebnosti stezky a cesty odvozuje od vydržení těchto služebností právními předchůdci žalobce, jež odůvodňuje tím, že 1) jde o jedinou přístupovou cestu k jeho pozemku 2) průběh „cesty“ tj. pozemku [Anonymizováno] je v katastru nemovitostí zakreslen jinudy, než v terénu cesta skutečně probíhá, tj. dílčí částí i přes žalovaných, tj. pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], 3) vydržení zmíněných služebností právními předchůdci dovozuje žalobce ze skutečnosti, že se přímý právní předchůdce žalobce domníval, že průchod k pozemku parc. č. [Anonymizováno] vykonával po této cestě nejméně v období od roku 1962 do roku 2011, kdy pozemek parc. č. [Anonymizováno] převedl na žalobce, když dobrou víru přímého právního předchůdce spatřuje žalobce v tom, že se jeho právní předchůdce domníval, že část cesty, kterou využívá k přístupu na svůj pozemek, spoluvlastnil po určitou dobu jeho příbuzný, předchůdce přímého předchůdce žalobce, 4) své oprávnění ze služebnosti stezky a cesty k tíži pozemku žalovaných odvozuje žalobce od převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. [Anonymizováno], když toto právo bylo převedeno bez dalšího společně s převodem vlastnictví k pozemku parc. č. [Anonymizováno] na něj.

45. Pokud jde o tvrzení žalobce, že jde o jedinou přístupovou cestu k jeho pozemku, pak zejména na základě místního šetření má soud za to, že v současné době jde o jedinou přístupovou cestu k pozemku žalobce, avšak pro posouzení, zda došlo k vydržení věcného břemene stezky a cesty předchůdcem, resp. předchůdci žalobce, tj. k určení existence práva věcného břemene stezky a cesty v rozsahu v žalobě specifikovaném, nepovažuje soud tuto skutečnost v dané věci za relevantní. Tedy pouze ze skutečnosti, že není k pozemku žalobce jiná přístupová cesta, nelze dovodit existenci služebnosti, tj. věcného břemene stezky a cesty v rozsahu v žalobě specifikovaném.

46. Dále žalobce dovozuje vydržení věcného břemene stezky a cesty předchůdci žalobce ze skutečnosti, že průběh cesty je v katastru nemovitostí zakreslen jinudy, než v terénu cesta skutečně probíhá, tj. dílčí částí i přes žalovaných. Dobrou víru přímého právního předchůdce spatřuje žalobce v tom, že se jeho právní předchůdce domníval, že část cesty, kterou využívá k přístupu na svůj pozemek, spoluvlastnil po určitou dobu jeho příbuzný, tedy jeho předchůdce, současně tvrdí, že předchůdce žalobce vykovával právo stezky a cesty od roku 1962 do roku 2011, kdy pozemek převedl na žalobce.

47. Ani v tomto případě se nelze s názorem žalobce ztotožnit. Jestliže se účastník, v daném případě předchůdce žalobce, považuje za (spolu)vlastníka pozemku, nemůže ho současně považovat za pozemek cizí, na němž lze vykonávat právo odpovídající věcnému břemeni (viz [spisová značka]). Tedy z vlastnictví předchůdců, resp. spoluvlastnictví předchůdců žalobce pozemku parc. [Anonymizováno], nelze nijak dovodit vydržení, resp. vznik práva stezky a cesty přes pozemek žalovaných jen proto, že se předchůdci žalobce neseznámili se skutečností, že cesta – pozemek [Anonymizováno] vede v terénu jinudy, než je zakreslen v katastru nemovitostí a domnívali se, že užívají k přístupu na svůj pozemek „cestu“ zakreslenou v katastru nemovitostí. Skutečnost, že cesta vede v terénu jinudy, než je zakreslena v katastru nemovitostí, je seznatelná nejpozději z poznámky v historické mapě z roku 1931.

48. K tomu soud uvádí, že k naplnění dobré víry nestačí, když tvrzené "právo“ k nemovitosti bylo dlouhodobě vykonáváno, aniž vlastník nemovitosti v jeho výkonu bránil, popřípadě, že bylo vykonáváno "od nepaměti“ například i jinými obyvateli obce apod. Nabyvatelovo přesvědčení o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemenu náleží, že nejedná bezprávně, musí být podloženo důvodem opravňujícím k takovému přesvědčení, tedy okolnostmi svědčícími o poctivosti nabytí“, když "přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva“, tedy dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držitele vzniknout právo odpovídající věcnému břemenu.

49. Tedy jak je uvedeno výše předchůdce žalobce, který se považoval za (spolu)vlastníka pozemku, nemůže ho současně považovat za pozemek cizí, na němž lze vykonávat právo odpovídající věcnému břemeni. A právo odpovídající věcnému břemenu spočívající v právu chůze a jízdy nemůže nabýt výkonem práva (vydržením) také ten, kdo užívá cizí pozemek v domnění, že jde o veřejnou cestu (K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 18. 11. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1728/97). Pokud tedy žalobce tvrdí, že předchůdci žalobce užívali pozemek žalovaných v domnění, že jde o pozemek [Anonymizováno] – tj. cestu, nebyli v oprávněné držbě práva odpovídajícímu věcnému břemeni.

50. Pokud žalobce tvrdí, že předchůdce žalobce užíval pozemek od roku 1962 do roku 2011, pak v řízení se žalobci nepodařilo prokázat, předchůdce žalobce tak činil na základě oprávnění z věcného břemene. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že se jednalo o výprosu, tedy že žalovaní, ev. jejich předchůdci přecházení, příležitostné přejíždění předchůdce žalobce přes pozemek trpěli, aniž by mu k tomuto přecházení, přejíždění vzniklo nějaké právo. Vlastníkovi pozemku, který někdo užívá k průchodu či průjezdu, musí být dáno najevo, že se tak činí z titulu věcného břemene, a vlastník tento stav musí trpět, jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni, ale jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, avšak je realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání), nebo bez právního důvodu. Takové chování tedy nemůže vést k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni (viz 22 Cdo 1568/2012). V projednávané věci jediný svědek – svědkyně [jméno FO] vypověděla, že přístup k pozemku žalobce byl na základě věcného břemene, aniž byla schopna blíže určit jaké věcnému břemene, kdo jej zřídil a v čí prospěch, současně však vypověděla, že ona sama přístupovou cestu považovala za veřejnou cestu a že ona, resp. její syn, který pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] žalovaným prodával, žalovaným o žádném věcném břemeni zatěžujícím prodávanou nemovitost neřekl, protože o něm nevěděl.

51. Konečně žalobce své oprávnění ze služebnosti stezky a cesty k tíži pozemku žalovaných odvozuje od převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. [Anonymizováno], když toto právo bylo převedeno bez dalšího společně s převodem vlastnictví k pozemku parc. č. [Anonymizováno] na něj.

52. Ani v tomto nelze žalobci přisvědčit. Protože právo stezky a cesty k tíži pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], není zapsáno v katastru nemovitostí, a tato okolnost ani není uvedena ve smlouvě o převodu nemovitosti, tj. v darovací smlouvě ze dne [datum], pak ani v případě, že by došlo k vydržení práva stezky a cesty předchůdci žalobci (což se žalobci, jak je uvedeno výše nepodařilo prokázat), žalobce neprokázal, že jemu toto oprávnění svědčí. Jak vyplývá z ustálené judikatury, pokud se nabyvatel nemovitosti spokojí s pouhým ústním sdělením převodce, že s vlastnictvím nemovitosti je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni, přičemž tato okolnost není uvedena ve smlouvě o převodu nemovitosti a nabyvatel se o existenci tohoto práva nepřesvědčí, nemůže být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu toto právo náleží, neboť při normální opatrnosti, kterou lze po něm požadovat, by si existenci tohoto práva, případně právního titulu, který měl za následek jeho vznik, ověřil.

53. Pokud žalobce v závěrečném návrhu odkazuje na ustanovení nového občanského zákoníku o mimořádném vydržení s tím, že místní poměry jsou dlouhodobě stabilní a neměnné, není proto potřeba prokázat právní důvod, ale pouze absenci nepoctivého úmyslu, pak jde o tvrzení skutečností po koncentraci řízení a soud se jím již nezabýval. Nicméně k tomu pro úplnost uvádí, že jak vyplývá z ust. § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, přičemž se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Do vydržecí doby jak pro řádné, tak pro mimořádné vydržení se však ve prospěch vydržitele započte i doba jeho předchůdce jen pokud sám nesplnil podmínky vydržení (viz 22 Cdo 3387/2021-221). Vzhledem k tvrzení žalobce, že věcné právo bylo vydrženo již předchůdcem žalobce, nelze dané ustanovení na projednávanou věc vztáhnout.

54. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobci se nepodařilo ani přes kvalifikované poučení dle § 118a odst. 1 a 3. o.s.ř. prokázat, že žalobce jakožto vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno] je oprávněným ze služebnosti stezky a služebnosti cesty k tíži pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], když k vydržení tohoto práva došlo předchůdcem žalobce a ten jej na žalobce převedl, a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

55. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp. zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

56. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

57. Jelikož žalobce byl ve věci zcela neúspěšný, a žalovaní zcela úspěšní, přiznal soud žalovaným vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává z nákladů právního zastoupení za 2 x 11 úkonů právní služby á [právnická osoba] Kč dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § [právnická osoba] odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši [částka], 11 x režijního paušálu á [částka] dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum] a [datum], místním setření dne [datum], vyjádření k místnímu šetření ze dne [datum], vyjádření k doplnění žaloby ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum]), dále z cestovní náhrady v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 140 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,77 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 100 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,77 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 140 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,77 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 140 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,77 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 140 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,77 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši [částka], celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů částku [částka].

58. Účast na setkání s mediátorem dne [datum] soud neshledal účelným výdajem, když mediace je určena přímo účastníkům řízení.

59. Lhůtu k plnění určil soud žalobci třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

60. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaných.

Poučení