20 C 391/2022

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zrušení smlouvy a navrácení do původního stavu takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zrušení ustanovení části [Anonymizováno] článku [Anonymizováno]. Dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů a dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], se zamítá.

II. Žaloba, podle níž se určuje že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 (slovy: jedna polovina) na nemovitých věcech: - pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [Anonymizováno] m, součástí pozemku je stavba: budova s číslem popisným, [adresa], č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], - pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada o výměře [Anonymizováno] m, zemědělský půdní fond, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště [adresa], a že žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 (slovy: jedna polovina) na nemovitých věcech: - pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [Anonymizováno] m, součástí pozemku je stavba: budova s číslem popisným, [adresa], č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], - pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada o výměře 603 m, zemědělský půdní fond, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 28 556 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zrušení ustanovení části [Anonymizováno] článku [Anonymizováno]. Dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů a dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Dále se případně domáhala určení, že je ona i žalovaný vlastníkem spoluvlastnického podílu každý o velikosti id. na nemovitých věcech: - pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [Anonymizováno] m, součástí pozemku je stavba: budova s číslem popisným, [adresa], č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], - pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada o výměře [Anonymizováno] m, zemědělský půdní fond, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] (dále také jen „Nemovitost“)

2. Žalobu odůvodnila zejm. tím, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů a dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (dále také jen „Dohoda“). V části [Anonymizováno] článku [Anonymizováno]. této Dohody bylo ujednáno vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, že se žalovaný stal výlučným vlastníkem Nemovitosti, přičemž se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni za její spoluvlastnický podíl částku [částka]. Následně žalovaný nabídl prostřednictvím inzerce Nemovitosti k prodeji za částku [částka], když tato cena musela být stanovena v kooperaci s realitní kanceláří, a tudíž se nemůže výrazně lišit od ceny skutečné (dále také jen „Inzerovaná cena“). K podání inzerátu došlo prakticky obratem, a žalovaný si musel být vědom skutečné ceny nemovitosti a za tuto částku prodej inzeroval až do okamžiku výzvy žalobkyně k doplacení. Cena z odborného vyjádření, na kterou poukazoval žalovaný, není v tomto směru dostatečnou pro určení hodnoty Nemovitosti. Zastoupení žalobkyně právním zástupcem, který nemusel mít valné povědomí o hodnotách nemovitostí v daném místě a čase, neznamená, že nemohlo dojít k jejímu neúměrnému zkrácení.

3. Vzhledem k Inzerované ceně, má žalobkyně nárok na vypořádací podíl ve výši [částka], nikoli toliko [částka], které jí byly na základě Dohody vyplaceny. Předmětný dům není obyčejným rodinným domem. Jedná se o rodinný dům skládající se ze dvou bytových jednotek v atraktivní lokalitě, na atraktivním místě, po celkové rekonstrukci, jak uvádí inzerát, z roku [Anonymizováno]. Domáhala se tedy zrušení přísl. ustanovení a zpětnému převodu podílu na Nemovitostech nebo doplacení zbývající částky [částka]. Nároky pak opírala o ust. upravující institut neúměrného zkrácení dle § 1793 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Měla taktéž za to, že Dohodou byly v jedné části jednak vypořádány nároky ze SJM, v další (zcela samostatné a nezávislé) části byly řešeny nároky z podílového spoluvlastnictví.

4. Žalovaný měl za to, že žalobkyně žalobním návrhem narušuje stěžejní zásadu pacta sunt servanda. Výši vypořádacího podílu v Dohodě byla v průběhu jednání věnována mimořádná pozornost. Opakovaně docházelo k ověřování ceny Nemovitostí se zřetelem k ceně obvyklé. Zohledňovaly se i další položky, které byly předmětem vypořádání. Částka se v průběhu jednání snižovala; jednalo se o standartní vyjednávání a obě strany měly prostor pro vyslovení námitek. Zpracováním Dohody byl pověřen zástupce žalobkyně, který měl k dispozici odborné posouzení pana [Anonymizováno] ze dne [datum], v němž byla uvedena částka [částka], ze které bylo finálně vycházeno. Jediným argumentem žalobkyně je, že žalovaný si dovolil inzerovat prodej dané nemovitosti za cenu [částka]. Prodej za tuto cenu se nicméně nezdařil, naopak odhad ceny při sjednávání Dohody byl patrně správný. Pouhý argument, že se žalovaný pokusil ty nemovitosti následně prodávat za vyšší cenu, není dostačující. Dohoda byla koncipována tak, aby byla přehlednou, ale měla mezi účastníky vyřešit komplexně jejich vztahy, nerozdělovat jejich jednotlivé fragmenty. Nelze dovodit, že strany měly v úmyslu jednotlivé části fakticky oddělit. Také poukázal na to, že poté, co Nemovitosti nabyl do svého vlastnictví, provedl další úpravy. Vybudoval koupelnu, položil nové podlahy, zbudoval příčku, resp. ji upravil – nový štuk, nové omítky. Kolem domu je nové oplocení. Byť k žádnému neúměrnému zkrácení z jeho strany nedošlo, tak je v rámci výjimek z jeho aplikace třeba zohlednit jako relevantní zvláštní vztah mezi stranami, když účastníci byli manželé. Dále třeba poukázat, že tehdejší zástupce žalobkyně uváděl cenu Nemovitostí, kterou poté strany braly jako rozhodnou. Zástupce s touto cenou pracoval, a žalobkyně o této ceně věděla.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla dne [datum] uzavřena Dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů a dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V části [Anonymizováno] článku [Anonymizováno]. této Dohody bylo ujednáno vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, že se žalovaný stal výlučným vlastníkem Nemovitosti, přičemž se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni za její spoluvlastnický podíl částku [částka]. Následně žalovaný nabídl prostřednictvím inzerce Nemovitosti k prodeji za částku [částka]. Sporným zůstalo, zda žalobkyně byla tímto jednáním – Dohodou – neúměrně zkrácena.

6. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že účastníci dne [datum] uzavřeli dohodu, jejímž obsahem je jednak vypořádání společného jmění manželů po rozvodu a jednak zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Tyto dvě hlavní části v sobě mj. obsahují vymezení předmětu vypořádání SJM (vč. movitých věcí, bankovních účtů), ujednání o dluzích, které má podle Dohody převzít žalovaný, ale také specifikaci předmětu podílového vypořádání, nabývacích titulů atd. Pro projednávanou věc nejzásadnější část [Anonymizováno] článku [Anonymizováno]., na základě jíž, se měl žalovaný stát vlastníkem Nemovitostí oproti vyplacení vypořádacího podílu ve výši [částka]. Bližší výpočet této částky v Dohodě absentuje. V bodu 3 uv. článku však účastníci řešili též vznik případného přeplatku za služby spojené s užíváním Nemovitosti (elektřina, plyn, voda), který se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit (prokazuje dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů a dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví; mezi úč. nesporné).

7. Ačkoliv jsou vypořádání SJM a podílu členěny do samostatných částí, z komunikace účastníků, resp. jejich právních zástupců je patrné, že úmyslem účastníků bylo podle všeho vyřešit tyto položky ve vzájemné souvislosti – komplexně. Z předložené komunikace třeba poukázat na výslovné vyjádření žalovaného ze dne [datum], ve kterém uvádí názor, že jak vypořádání SJM, tak vypořádání podílu by mělo být řešeno současně. Tento postoj potvrdila i žalobkyně ve sdělení ze dne [datum] (komunikace zástupců účastníků na č. l. 59-65 spisu). Stanovení výše vypořádacího podílu bylo v konečném důsledku nejproblematičtější částí jednání účastníků. V rámci jeho stanovení se zohledňovaly nejen společné dluhy (653 + 86 tis.), které dle Dohody převzal žalovaný, ale i hodnoty rozdělovaného movitého majetku (50 + 30 tis.), vč. řešených vnosů žalobkyně, a zejména hodnota Nemovitostí (vyjádření ze dne [datum], [datum]). Účastníci si pro účely zjištění ceny Nemovitosti pořídili odhady jejich ceny. Žalobkyně si zajistila odborné vyjádření [Anonymizováno] ze dne [datum], jak sama uvádí ve sdělení ze dne [datum], podle něhož je obvyklá cena Nemovitosti [částka] (sdělení ze dne [datum]). Dle tržního odhadu předloženého žalovaným měla být zjištěna cena [částka] (tržní odhad nemovitosti ze dne [datum]).

8. Byť se účastníci nemohli v prvopočátku na výši vypořádacího podílu (v návaznosti na cenu Nemovitosti) dohodnout, došlo posléze ke konsenzu na výši vypořádacího podílu [částka] a uzavření Dohody (zejm. sdělení na č. l. 64 navazují na předchozí komunikaci; e-mail ze dne [datum]). Žalovaný následně Nemovitost, kterou na základě Dohody nabyl do jeho výlučného vlastnictví, nabídl prostřednictvím realitní kanceláře k prodeji za částku [částka] (inzerce nemovitosti). Žalobkyně toto vyhodnotila jako její zkrácení oproti sjednané částce, a proto žalovaného vyzvala k doplnění finančního vypořádání o zbývající [částka], tedy spolu s vypořádacím podílem odpovídající cca polovině Inzerované ceny. Žalovaný nabídku k prodeji stáhl, návrhu žalobkyně nevyhověl, a požadovanou částku nedoplatil ani nepřevedl zpět vlastnického právo k podílu žalobkyni (kvalifikovaná výzva k plnění, zrušení dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví a navrácení do původního stavu + podací lístek + sledování zásilek; mezi úč. nesporné).

9. Další (navrhované) důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených (realizovaných) důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl učinit závěr o skutkovém stavu a ve věci rozhodnout. Další dokazování považuje soud za nadbytečné a provádění dalšího dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti. Vzhledem k existenci a aplikovatelnosti výjimek opodstatňujících nedůvodnost užití institutu tzv. neúměrného zkrácení, se soud nezabýval exaktním zjištěním hodnoty Nemovitosti (viz níže). Z daného důvodu k důkazu neprováděl výslech realitní makléřky ani znalecký posudek. Ostatně v tomto směru žádné alespoň řádové částky žalobkyní nebyly v řízení tvrzeny. Soud tedy neprováděl důkazy o skutečnostech, které v konečném důsledku nemohly mít vliv na jeho rozhodnutí.

10. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Dohoda, na jejímž základě se žalovaný stal výlučným vlastníkem Nemovitosti a na vypořádací podíl uhradil částku [částka]. Tato Dohoda řešila nejen vypořádání podílového vlastnictví, ale i vypořádání SJM, vč. společných dluhů, movitého majetku, či dokonce případného přeplatku na energiích. Uv. částka byla výsledkem relativně intenzivního jednání účastníků trvajícího minimálně jeden rok. Účastníci si pro účely zjištění ceny Nemovitosti pořídili odhady jejich ceny prostřednictvím odborného vyjádření a realitní kanceláře. Následně žalovaný nabídl prostřednictvím inzerce Nemovitosti k prodeji za částku [částka]. Z důvodu této výše této nabídky žalobkyně nabyla dojmu, že byla jednáním neúměrně zkrácena. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

11. Dle § 4 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

12. Dle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

13. Dle § 1141 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu (odst. 1). Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních (odst. 2).

14. Dle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

15. Dle § 1793 o. z. zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela (odst. 1). Odstavec 1 se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či způsobem postaveným veřejné dražbě naroveň, ani pro případ sázky nebo hry, anebo při narovnání nebo novaci, pokud byly poctivě učiněny (odst. 2).

16. Dle § 1794 o. z. právo podle § 1793 nevzniká, pokud důvod nepoměru vzájemných plnění vyplývá ze zvláštního vztahu mezi stranami, zejména pokud zkrácená strana měla úmysl plnit zčásti za úplatu a zčásti bezúplatně, nebo jestliže již nelze výši zkrácení zjistit (odst. 1). Právo podle § 1793 nevzniká ani tehdy, vzdala-li se jej zkrácená strana výslovně a prohlásila-li, že plnění přijímá za mimořádnou cenu ze zvláštní obliby, anebo souhlasila-li s neúměrnou cenou, ač jí skutečná cena plnění byla nebo musela být známa (odst. 2).

17. Dle § 1795 o. z. právo podle § 1793 zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy.

18. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Veškeré výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu uvedenému. V hodnocení důkazů a poznatků, které z nich vyplynuly, neshledal z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, věrohodnosti logický rozpor, a žádný z provedených důkazů není v rozporu s ostatními.

19. Institut tzv. neúměrného zkrácení má svoje základy již v římském právu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009). Právní úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, institut neúměrného zkrácení neobsahovala. O. z. však tuto situaci změnil, ačkoliv zákonodárce obecně vychází z principu, že smluvní strany, které jsou při uzavírání smlouvy plně svobodné a nejsou z hlediska hodnoty plnění/protiplnění v omylu o právně významných skutečnostech, mohou si sjednat výši plnění, resp. protiplnění v libovolném poměru (srov. Petrov, J., Výtisk, M., beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1867). Mohou si tak sjednat i cenu, která se odchyluje od ceny obvyklé (tržní), zejména, jde-li o cenu podstatně nižší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1776/2007).

20. Podstatou neúměrného zkrácení dle § 1793 o. z. je možnost požadovat (i) zrušení smlouvy a (ii) navrácení všeho do původního stavu, pokud se – při porovnání obvyklé ceny vzájemně poskytnutých plnění – ukáže býti plnění jedné ze stran (dále také jen legislativní označení „zkrácená strana“) v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana (dále také jen legislativní označení „druhá strana“), a pokud jí druhá strana nedoplní, oč byla zkrácena. Pro aplikování neúměrného zkrácení není třeba zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo lehkomyslnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021). Literaturou i judikaturou je přijímána referenční hranice hrubého nepoměru v rozsahu jedné poloviny. Od takové hranice je sice možné se odchýlit, ovšem toliko v odůvodněných situacích. Nepoměr se posuzuje pouze na základě plnění, ke kterým se strany zavázaly a musí být zohledněny i další skutečnosti, jako například existence hypotečního úvěru zatěžující zakoupenou věc. Institut neúměrného zkrácení je možno aplikovat i v případech dohody o vypořádání spoluvlastnictví (srov. Petrov, J., Výtisk, M., beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1868). Zdůrazňuje se přitom, že použití uvedeného institutu bude namístě pouze tehdy, pokud jeho účel převáží nad zásadou závaznosti smluv (pacta sunt servanda), která požívá ústavní ochrany (srov. např. PETROV, Jan. § 1793 [Neúměrné zkrácení]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 314.; PIHERA V. Laesio enormis, in Obchodněprávní revue 11/2011; JANOUŠEK M. Návrat Laesio enormis do občanského práva, in Právní rozhledy 5/2014; ZIMA P. K pokusu o uzákonění institutu laesio enormis, in Právní rozhledy 9/2012; DRACHOVSKÝ O. Neúměrné zkrácení a jeho působení v právu obchodních korporací, in Obchodněprávní revue 4/2020). Jde primárně o porovnání poměru obvyklé ceny plnění a protiplnění, ale hrát roli mohou i další okolnosti. Pro právně kvalifikační závěr (určení), zda jde o hrubý nepoměr, je určující pouze kvantifikační hledisko poměru vzájemných plnění; subjektivní okolnosti (pohnutky), které strany k uzavření smlouvy vedly pro toto posouzení relevantní nejsou.

21. Samotná judikatura, která při neexistenci výslovné právní úpravy užití tohoto institutu (za tehdejšího stavu) dovozovala, však zdůrazňuje, že jeho užití bude namístě nikoliv ve všech případech, kdy se ukáže, že strany ujednaly vzájemná plnění v nepřiměřené výši, ale pouze v případech jejich hrubého nepoměru. Nejedná se totiž o nástroj pro zajištění rovnováhy vzájemných plnění u jakékoliv disbalance, ale jeho smyslem je postihovat pouze extrémní odchylky. Je to proto, že tento institut představuje zásah do právní (smluvní) jistoty stran, tudíž je třeba k němu přistupovat velmi zdrženlivě. Nemá-li dojít k nepřípustnému ohrožení právní jistoty stran smlouvy, mělo by být (dotyčné ustanovení) vykládáno restriktivně s důsledkem, že v pochybnostech by se měl soud přiklonit k závěru, že o neúměrné zkrácení nejde (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021).

22. V legislativní úpravě neúměrného zkrácení jsou v dalších ustanoveních upraveny výjimky (výluky) vylučující aplikaci tohoto institutu, kterých je v konečném důsledku minimálně deset (§ 1793 a § 1794), přičemž podle některých se nejedná o výčet taxativní. Při aplikaci těchto výjimek tedy neúměrné zkrácení vůbec nenastává, ev. v případě upraveném § 1795 nároky z něho plynoucí zanikají. Za určitých podmínek tedy není třeba k stanovení hrubého nepoměru ani přistupovat. Napadení smlouvy je např. vyloučeno, pokud zkrácený znal nebo musel znát hodnotu vlastního plnění nebo zkracující nevěděl, ani nemusel vědět o skutečnostech hrubý nepoměr zakládajících, přičemž pro obé postačí nevědomá nedbalost (srov. Petrov, J., Výtisk, M., beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1869).

23. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda právo plynoucí z aplikace neúměrného zkrácení již nezaniklo ve smyslu § 1795 o. z. Dohoda byla mezi účastníky uzavřena dne [datum]. Žaloba byla podána dne 8. 11. 2022. K zániku daných práv z tohoto důvodu tedy nedošlo.

24. V daném případě mezi účastníky v souladu s výše citovanými ustanoveními došlo k dohodě o vypořádání předmětu jejich podílového spoluvlastnictví a zároveň (v téže listině) i společného jmění manželů. Částku vypořádacího podílu je třeba vztáhnout jak k položkám vypořádání podílového spoluvlastnictví, tak vypořádání SJM, a nikoliv izolovaně, jak se soud snažila přesvědčit žalobkyně. Vyplývá to zejména z obsahu kontraktačních jednání, z nichž je patrno, že vztahy bývalých manželů měly být vyřešeny „jednou pro vždy.“ Přesný postup ve stanovení výše z uzavřené Dohody nevyplývá, s ohledem na její obsah a obsah komunikace účastníků jsou však (s největší pravděpodobností) zohledněny i další položky, které účastníci vypořádávali. Svědčí o tom třeba i vypořádání případného doplatku na energiích, který v celkovém kontextu bude spíše marginální položkou. Přesto na něj bylo účastníky v Dohodě pamatováno. Ačkoliv žalobkyně s touto výši vypořádacího podílu (potažmo hodnotou Nemovitosti) souhlasila, po nabídce Nemovitosti k prodeji dospěla k závěru, že ve vztahu k ní došlo k neúměrnému zkrácení, a proto by žalovaný měl dorovnat částku vypořádacího podílu tak, aby odpovídala polovině Inzerované ceny.

25. Aby takovému nároku mohlo být vyhověno je však třeba, aby (jak rozebráno výše) byly naplněny, jak pozitivní podmínky (hrubý nepoměr vzájemných plnění), tak i podmínky negativní (absence výjimek vylučujících aplikaci neúměrného zkrácení). Obě tyto podmínky musí být naplněny kumulativně. Pakliže jedna z nich asentuje, je aplikace daného institutu vyloučena. Zároveň je třeba (opětovně) poukázat na tezi, že zásah do právní jistoty stran by měl být velmi výjimečný (výklad ustanovení restriktivní) a v pochybnostech by se soud měl spíše přiklonit k závěru, že o neúměrné zkrácení nejde. Ostatně na podobných východiscích je vystavěno i posuzování platnosti/neplatnosti právních jednání, na která je třeba hledět spíše jako na platná než neplatná (§ 574 o. z.). Nejsou-li tedy obě (všechny) podmínky dostatečně naplněny, aniž by o nich nebylo možno kvalifikovaně pochybovat, nelze nároku z titulu neúměrného zkrácení vyhovět. Je tedy vhodné celou situaci posoudit s ohledem na existenci jak podmínky pozitivní, tak negativní současně. Kaskádovitý postup, kterým bude nejprve zjištěna existence pozitivní podmínky, a pak případně zjišťována existence podmínek negativních, je dle názoru soudu (v projednávané věci) nadbytečná. Nic na tom nemění ani pořadí těchto podmínek v právním předpisu.

26. V důsledku toho, ačkoliv je úprava neúměrného zkrácení např. oproti institutu o lichvě (§ 1796 o. z.) založena čistě na objektivním kritériu, jímž je hrubý nepoměr vzájemných plnění, je soud toho názoru, že jsou-li zjištěny okolnosti vylučující aplikaci tohoto institutu (výjimky obsažené v § 1793 a 1794; subjektivní kritéria), není ani na místě zabývat se zcela exaktně, zda potenciální hrubý nepoměr mezi stranami vůbec vznikl, tedy zda jsou objektivní podmínky naplněny. Postup, kterým by soud, při prokázané existenci okolností vylučujících aplikaci § 1793, nejprve složitým (a relativně nákladným) způsobem zjišťoval, zda vůbec došlo k naplnění podmínek hrubého nepoměru hodnot, považuje za nehospodárný. Jinými slovy není vhodné, aby zjišťoval, zda došlo k hrubému nepoměru vzájemného plnění, aby jej de facto obratem v důsledku existence výjimky pro jeho uplatnění negoval a vyloučil aplikaci tohoto institutu. Tento názor soud účastníkům opakovaně sdělil a v tomto směru po nich též vyžadoval doplnění skutkových tvrzení s tím, že pakliže ještě před zjišťováním a zjištěním hrubého nepoměru vzájemných plnění bude možné shledat existenci některé z výluk, bude možné ve věci rozhodnout (bez dalšího). Z toho důvodu nepřistoupil ke znaleckému zkoumání hodnoty nemovitosti, jak uvedeno výše.

27. V řízení nepochybně vyplynulo, že hodnota Nemovitosti – a tedy i její vliv na vypořádací podíl žalovaného – byla nejpodstatnější položkou vyrovnání vztahů účastníků. Z připojené komunikace účastníků je zřejmé, že o ceně bylo (poměrně podrobně) diskutováno a každá ze stran si pro svoje účely pořídila odhad ceny Nemovitostí. Žalobkyně prostřednictvím odborného vyjádření, žalobce prostřednictvím realitní kanceláře. Žádná ze stran však v takto zásadní otázce nepřistoupila k exaktnímu vyjádření hodnoty Nemovitosti prostřednictvím znaleckého posudku, přičemž je obecně (i v laickém prostředí) známo, že takové určení je hodnoceno jako nejvíce odpovídající skutečnosti; z hlediska procesního má i „vyšší důkazní hodnotu.“ Naproti tomu až při projednávání věci (před soudem) již žalobkyně považuje pořízení znaleckého posudku (dále také jen „ZP“) za nezbytné, bez něhož se soud neobejde. Otázkou mj. je, na základě čeho k takové změně postoje dospěla, když v okamžiku praktického (dlouhého, „opatrného“ a promyšleného) vyjednávání o hodnotě, patrně pořízení ZP tak zásadní a nezbytné nebylo.

28. V řízení žalobkyně rovněž uvedla, že by měly být zohledněny další cenu Nemovitosti zvyšující aspekty (jedná se o rodinný dům skládající se ze dvou bytových jednotek v atraktivní lokalitě, na atraktivním místě, po celkové rekonstrukci). Tyto skutečnosti jistě mohla a měla žalobkyně uplatňovat již při samotném jednání. Zdá se totiž velice pravděpodobné, že se např. na atraktivitu lokality rozpomněla až v okamžiku, když žalovaný počal Nemovitost nabízet k prodeji. Oba účastníci byli při jednání právně zastoupeni, a pokud se oni, či jejich zástupci spokojili s uv. odhady ceny, jedná se toliko o odpovědnost každého z nich. V tomto považuje soud za vhodné poukázat na obecnou praxi podle níž, řeší-li se hodnota nemovitosti znesvářených stran, kteří jsou navíc již právně zastoupeni, spíše výjimečně tito netrvají na vypracování ZP a spokojí se s jiným („nižším“) způsobem jejího určení.

29. Pakliže k tomu v projednávané věci nedošlo, ač se tomu tak stalo z jakýchkoliv důvodů – i kdyby žalobkyně z „dobré vůle“ při jednání ustoupila nárokům žalovaného –, dopadá na daný postup předpokládaná výluka dle § 1794 odst. 2, tedy že žalobkyně (v tomto případě ale i žalovaný) na základě vlastního uvážení souhlasila s (případnou) neúměrnou cenou, ač jí skutečná hodnota musela být známa, pokud by vyvinula dostatečné úsilí a nespokojila „jen“ s odborným vyjádřením. Nebránila jí v tom žádná překážka. Účastníci měli ke stanovení ceny Nemovitosti – tedy zásadní části vypořádání – přistoupit odpovědněji a nespoléhat, že to za ně např. učiní posléze až soud (nepřenášet na něj jejich odpovědnost).

30. Je však vhodné vyzdvihnout, že popsaný stav však tíží oba účastníky. V nastalé skutkové a procení situaci však negativní důsledky dopadly na žalobkyni. Pokud by se v průběhu času např. ukázalo, že vypořádací podíl byl naopak sjednán neúměrně vysokým, dopadly by důsledky na žalovaného, který by ovšem ze stejných důvodů s nároky z jeho neúměrného zkrácení (v obrácené situaci) též nebyl úspěšným. Okolnosti by byly odlišné v případě, že by účastníci při jednání vycházeli ze ZP (jehož existence je pro žalobkyni až v průběhu řízení nezbytná), který by se např. následně ukázal vadným. Takovou „nedbalost“ by jim již (pravděpodobně) nebylo možno klást k tíži.

31. Na základě zjištěného skutkového stavu tedy soud nedospěl k závěru, že by bylo nutné zjišťovat přesné hodnoty prostřednictvím ZP, když v předchozím průběhu to žalobkyně za nutné nepovažovala, a napravovat tak, její pochybení. I v případě, že by se ukázalo, že sjednaná vzájemná plnění jsou v hrubém nepoměru, z jednání stran je zřejmé, že pro existenci výluk, by se sledovaný cíl žalobkyně neuplatnil, a žaloba by byla i v takovém případě nedůvodnou.

32. Žalobkyně mj. svoje nároky dovozovala z (potenciální) vědomosti žalovaného o skutečné ceně Nemovitosti. To v daném případě však není podstatné. Ani případné nekalé záměry druhé strany (jak naznačovala žalobkyně) nelze řešit prostřednictvím daného institutu, pokud je nedbalost možno spatřovat také u strany zkrácené, který jeho aplikaci vylučuje.

33. Z těchto důvodů tedy soud dospěl k závěru, že žalobní návrhy žalobkyně nejsou důvodné, a proto je v celém rozsahu zamítl.

34. Nad rámec třeba poukázat, že ani tvrzení žalobkyně ohledně vzájemných plnění a jejich hrubém nepoměru nepovažoval soud za dostatečná, když žalobkyně opírala tato tvrzení pouze o porovnání ceny, na které se účastníci společně dohodli, a Inzerované ceny, kterou učinil žalovaný zcela samostatně poté, co nabyl předmět vypořádání do výlučného vlastnictví, když si tedy žalovaný mohl se svým majetkem nakládat dle vlastního uvážení. Soud proto vyzval k žalobkyni doplnění tvrzen, neboť břemena v tomto směru tíží právě žalobkyni (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021). Žalobkyně vycházela toliko z blízké časové souvislosti mezi vypořádáním a inzerovanou nabídkou, přičemž ale ani žádnou relevantní částku neoznačila. Z tohoto prakticky pramenila její jediná pochybnost o ceně Nemovitosti. Nicméně, pokud se žalobkyně dovolávala hrubého nepoměru vzájemných plnění, tak měla mít nějakou konkrétnější představu o odlišné skutečné hodnotě Nemovitosti a nespoléhat se pouze na Inzerovanou cenu nebo, že takovou cenu zjistí soud. Přesná částka by patrně mohla být zjištěna prostřednictvím ZP, nicméně provedení důkazu by i na tomto místě mělo předcházet relevantní tvrzení a nemělo by být přenášeno na soud. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7.2007, sp. zn. I. ÚS 705/07). Potenciálně by tedy bylo možno žalobu zamítnout i v důsledku nedostatečných tvrzení žalobkyně.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 28 556 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 500 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu) a odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 12 odst. 3, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 600 Kč ve výši 4 956 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který[Anonymizováno]zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

36. Soud neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela žalovanému odměna a paušální náhrada hotových výdajů (včetně DPH). Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017)

37. Opodstatněným soud neshledal přiznání náhrady za úkon účasti na mediačním jednání, vč. cestovních náhrad. Na řízení o mediaci se ani subsidiárně nevztahuje občanský soudní řád, není tedy nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně, i když byla mediace tímto soudem nařízena. Povinnost setkání s mediátorem je osobní povinností účastníka a přítomnost zástupce je toliko dobrovolná (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3658/2017). Tuto judikaturu potvrzuje např. i rozhodnutí ÚS II. ÚS 150/20, a objevuje se i v další rozhodovací praxi nalézacích soudů, které jsou příp. k dispozici např. v aplikaci ASPI.

38. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.