20 C 40/2020-358

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o částku 22 130 Kč s příslušenstvím a částku 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 130 Kč spolu s 10 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 19. 4. 2020 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 10 % p. a. úrok z prodlení z částky 17 130 Kč za dobu od 27. 2. 2020 do 18. 4. 2020 se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s 10 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 27. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu s 10 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 27. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.

V. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu s 10 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 27. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.

VI. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 71,96 % v částce 1 511,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 22 130 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody a částky 200 000 Kč s příslušenstvím jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, to vše podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Částka 22 130 Kč představuje náhradu majetkové škody v podobě vynaložených nákladů na právní zastoupení v exekuci v částce 17 130 Kč a v podobě nákladů za vyhotovení znaleckého posudku v rámci exekuce v částce 5 000 Kč, jež měla žalobkyni vzniknout z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým je rozsudek [název soudu] ze dne 22. 11. 2017, č.j. [číslo jednací]. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] částku 624 002,98 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím. Na základě uvedeného rozhodnutí byla na majetek žalobkyně vedena exekuce soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudek [název soudu] ze dne 22. 11. 2017, č.j. [číslo jednací] včetně rozsudku [název soudu] ze dne 14. 2. 2013, č.j. [číslo jednací] byl následně k dovolání žalobkyně změněn rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, č.j. [číslo jednací] tak, že žaloba proti žalobkyni byla zamítnuta. Rozhodnutí dovolacího soudu nabylo právní moci dne 7. 6. 2019 a zrušilo exekuční titul. Žalobkyně byla v tomto exekučním řízení zastoupena a dne 27. 6. 2019 uhradila právnímu zástupci právě částku 17 130 Kč za 3 úkony právní služby, každý v částce 5 410 Kč a za 3 náhrady hotových výdajů, každá v částce 300 Kč, což představuje vzniklou škodu. Dále žalobkyni vznikla škoda za vyhotovení znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 17. 5. 2018 v uvedené exekuci, za který uhradila dne 18. 5. 2018 částku 5 000 Kč, a který oceňoval hodnotu jejích nemovitostí. Znalecký posudek byl soudnímu exekutorovi předložen spolu s návrhem na částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučních příkazů nepostihujících nemovitosti žalobkyně, neboť soudní exekutor obstavil téměř veškerý majetek žalobkyně. Návrhu na částečné zastavení exekuce bylo soudním exekutorem vyhověno. Pokud by nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, nebyla by na majetek žalobkyně vedena exekuce a žalobkyně by nemusela vynakládat náklady na právní zastoupení a na vyhotovení znaleckého posudku. V exekuci žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení s tím, že oprávněný nezavinil zastavení řízení. Částka 200 000 Kč představuje finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to v částce 100 000 Kč za vydání uvedeného nezákonného rozhodnutí a v částce 100 000 Kč za další nesprávný úřední postup v řízení vedeném u [název soudu] nejprve pod sp. zn. [spisová značka] a následně pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“), které trvalo 14 let a bylo provázeno 3 exekucemi. Žalobkyně trpěla pocitem úzkosti a ponížení, frustrací z nemožnosti domoci se ochrany práv u soudu a z postižení majetku již třetí exekucí, když soudy nerespektovaly závazné právní názory dovolacího soudu, narušením rodinného života a poškozením pověsti [anonymizováno] . Žalobkyně jako vdova, vychovávající dvě děti trpěla existenciální nejistotou, když po ní byly žádány téměř 2 miliony korun. Žalobkyně dále uvedla, že nárok z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení již u soudu neuplatňuje.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že co se týká nároku žalobkyně na náhradu nákladů právního zastoupení v částce 17 130 Kč, žalobkyně nevyužila všech zákonných prostředků k obraně proti pro ni nepříznivému rozhodnutí, a proto jí náhrada nákladů nepřísluší. Žalobkyně rovněž neprokázala, jaké úkony právní služby byly poskytnuty a že došlo k jejich úhradě. Ohledně nároku žalobkyně na náhradu nákladů za vyhotovený znalecký posudek žalovaná uvedla, že se nejednalo o účelně vynaložené náklady, že si žalobkyně již dříve nechala vypracovat pro účely poskytnutí úvěru znalecký posudek na ocenění nemovitostí a že jeho vyhotovení ani platbu žalobkyně neprokazuje. Ohledně nároku žalobkyně na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí žalovaná uvedla, že již ve svém stanovisku konstatovala porušení práva žalobkyně a tuto satisfakci považuje žalovaná za dostačující, když význam řízení a zásah do osobnostní sféry žalobkyně byl již zohledněn v přiznaném zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a když dle judikatury není přípustné odškodňovat za jednu a tutéž skutečnost dvakrát. Žalobkyně rovněž ke svým obecným tvrzením nepředkládá žádné důkazy. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že nárok na náhradu nákladů právního zastoupení a na náhradu nákladů za vyhotovení znaleckého posudku uplatnila v rámci exekuce, soudní exekutor v rozhodnutí ze dne 17. 7. 2019, č.j. [číslo jednací] žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení a na náhradu nákladů za vyhotovení znaleckého posudku, odvolací soud však jeho rozhodnutí usnesením vydaným pod č.j. [číslo jednací] změnil tak, že žalobkyni tato práva nebyla přiznána. Proti rozhodnutí odvolacího soudu již není dovolání přípustné a žalobkyně již neměla žádné prostředky obrany, které by mohla využít. Dále žalobkyně zdůraznila, že veškeré úkony právní služby doložila spolu s dohodou o zápočtu vzájemných pohledávek s právním zástupcem. Ohledně nákladů na zpracování znaleckého posudku žalobkyně uvedla, že je pravdou, že si nechala v minulosti vypracovat znalecký posudek pro účely získání úvěru, ale nebyly do něj zahrnuty všechny nemovité věci žalobkyně, neobsahoval veškeré náležitosti a ceny rekreačních objektů v mezidobí výrazně vzrostly, neboť v posudku z roku 2014 byla stanovena cena na 2 190 000 Kč a v posudku z roku 2018 na cenu 4 100 000 Kč. Proto byla žalobkyně nucena nechat vypracovat nový znalecký posudek. Závěrem žalobkyně zdůraznila, že neuplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení, proto se nejedná o totožné odškodnění, které již nárokovala v předchozím řízení před soudem.

4. Žalovaná v replice k vyjádření žalobkyně dále doplnila, že nárok z nepřiměřené délky řízení žalobkyně již uplatnila u zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla žalobkyni za období od 23. 6. 2005 do 6. 10. 2017 celkem přiznána částka 194 886 Kč. Ke dni uplatnění nároku žalobkyně činila délka řízení 13 let a 11 měsíců, žalovaná proto žalobkyni vyplatila za další období částku 37 614 Kč a ve zbytku má tento nárok za nedůvodný.

5. Při jednání konaném dne 20. 1. 2021 žalobkyně ohledně nároku na úhradu nákladů exekuce odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 82/08 (správně má být 16. 9. 2009, sp. zn. II. ÚS 2085/08 dle vyjádření žalobkyně ze dne 3. 2. 2021) a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4287/2014. Dále účastníci učinili nesporným uplatnění nároku u žalované a průběh posuzovaného řízení.

6. Ve vyjádření ze dne 3. 2. 2021 žalobkyně doplnila, že [název soudu] v rozsudku č.j. [číslo jednací] nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v rozsudku č.j. [číslo jednací] , podle kterého se [anonymizováno] mělo domáhat provedení prací a nikoliv náhrady škody za provedené práce podle smlouvy o výstavbě. Soud přes uvedený názor a citovanou judikaturu věc znovu posoudil jako nárok na náhradu škody a opakovaně se v rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami žalobkyně. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy v částce 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu žalobkyně doplnila, že první rozsudek [název soudu] vydaný pod č.j. [číslo jednací] byl částečně zrušen pro nepřezkoumatelnost, ve druhém rozsudku vydaném pod č.j. [číslo jednací] a v prvních dvou rozsudcích[název soudu] č.j. [číslo jednací] a č.j. [číslo jednací] se soudy nevypořádaly s pravomocnými rozsudky ve věci sp. zn. [spisová značka] tykajícími se smlouvy o výstavbě a jejího zrušení, kde se dospělo k opačnému závěru ohledně této otázky. Až ve třetím rozsudku č.j. [číslo jednací] se [název soudu] na základě závazného pokynu dovolacího soudu zabýval touto otázkou, ačkoliv na ni od počátku žalobkyně poukazovala a dospěl k závěru, že závěry uvedené ve věci sp. zn. [spisová značka] nejsou správné. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že tatáž soudkyně vydala ve věci sp. zn. [spisová značka] zcela opačné rozsudky v rozmezí 2 týdnů, založené na zcela opačných právních a skutkových odůvodněních při zachování stejných právních a skutkových okolností. [název soudu] opakovaně v rozsudcích č.j. [číslo jednací] neplnil pokyny dovolacího soudu, když se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně. Ze spisu posuzovaného řízení se ztratila řada listinných důkazů předložených žalobkyní a řada navržených důkazů ze strany žalobkyně nebyla provedena ani odmítnuta. Soudy dále opakovaně nesprávně určili poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně při rozhodování o nákladech řízení, když nezohlednily úspěch žalobkyně v částce 1 666 267 Kč, do které byla žaloba zamítnuta prvním rozsudkem [název soudu], což mělo za následek další navyšování nákladů řízení. Z posledního rozhodnutí dovolacího soudu vydaného pod č.j.[číslo jednací] vyplývá, že soudy od počátku nesprávně posuzovaly otázku promlčení a základní kvalifikaci nároku a věcí se řádně nezabývaly. Na místo uvedeného soudy prováděly zbytečné dokazování výslechy svědků a vydávaly nesprávné rozsudky. Dále žalobkyně doplnila, že 14 let trvající řízení bylo provázeno 3 exekucemi pro částku cca 2 000 000 Kč.

7. Při jednání konaném dne 10. 3. 2021 žalobkyně vymezila nesprávný úřední postup, za který požaduje přiznat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 100 000 Kč tak, že jej spatřuje: 1) v částečném zrušení prvního rozsudku č.j. [číslo jednací] pro nepřezkoumatelnost, 2) ve skutečnosti, že ve druhém rozsudku vydaném pod č.j. [číslo jednací] a v prvních dvou rozsudcích [název soudu] č.j. [číslo jednací] se soudy nevypořádaly s pravomocnými rozsudky ve věci sp. zn. [spisová značka] tykajícími se smlouvy o výstavbě a jejího zrušení, kde se dospělo k opačnému závěru ohledně této otázky. Až ve třetím rozsudku pod č.j. [spisová značka] se [název soudu] na základě závazného pokynu dovolacího soudu zabýval touto otázkou, ačkoliv na ni od počátku žalobkyně poukazovala a dospěl k závěru, že závěry uvedené ve věci sp. zn. [spisová značka] nejsou správné, 3) v tom, že tatáž soudkyně vydala ve věci sp. zn. [spisová značka] zcela opačné rozsudky v rozmezí 2 týdnů, založené na zcela opačných právních a skutkových odůvodněních při zachování stejných právních a skutkových okolností, 4) [název soudu] opakovaně v rozsudcích č.j. [spisová značka] neplnil pokyny dovolacího soudu, když se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně, 5) v tom, že ze spisu posuzovaného řízení se ztratila řada listinných důkazů předložených žalobkyní, 6) řada navržených důkazů (specifikovaných ve vyjádření žalobkyně ze dne 3. 2. 2021) ze strany žalobkyně nebyla provedena ani odmítnuta, 7) soudy opakovaně nesprávně určili poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně při rozhodování o nákladech řízení, když nezohlednily úspěch žalobkyně v částce 1 666 267 Kč, do které byla žaloba zamítnuta prvním rozsudkem [název soudu], což mělo za následek další navyšování nákladů řízení, 8) soudy od počátku nesprávně posuzovaly otázku promlčení a základní kvalifikaci nároku a věcí se řádně nezabývaly. Pokud by soudy postupovaly správně, mohlo řízení skončit po prvním rozhodnutí.

8. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně dopisem ze dne 18. 10. 2019 podaným žalované téhož dne uplatnila nárok na náhradu škody podle zákona z titulu uvedeného nezákonného rozhodnutí v částce 17 130 Kč (náklady právního zastoupení), v částce 5 000 Kč (náklady za vyhotovení znaleckého posudku) a v částce 200 000 Kč jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu a dále finanční zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení v částce 56 658 Kč za období od 24. 12. 2017 do 3. 8. 2019. Žalovaná dne 26. 2. 2020 vydala k uplatněnému nároku stanovisko, kterým přiznala žalobkyni odškodnění v částce 37 614 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, konstatovala porušení práva žalobkyně vzniklého vydáním nezákonného rozhodnutí a nároky na náhradu nákladů právního zastoupení a nákladů znaleckého posudku prohlásila za nedůvodné.

9. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděl, že v roce 2005 byla na žalobkyni podána žaloba na náhradu škody. Žalobkyně zjistila, že celou záležitost řeší soudkyně, která řešila již předcházející proti žalobkyni [příjmení] družstvem [ulice a číslo], [obec a číslo] vedené soudní spory z roku 2001. Jedna žaloba byla na vyklizení bytové jednotky a druhá na úhradu částky 950 000 Kč. V uvedených sporech byly žaloby zamítnuty a v rozsudku soud konstatoval, že bylo odstoupeno od smlouvy o výstavbě. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně předpokládala, že pokud bylo řádně odstoupeno od smlouvy, že k této žalobě není důvod, když předmětem řízení byla náhrada škody v částce 2,7 miliónu Kč za práce podle odstoupené smlouvy. Kromě žalobkyně byli žalováni ještě 2 stavebníci, část týkající se žalobkyně byla vyloučena k samostatnému projednání. Cca v roce 2008 byla celá věc uzavřena tak, že žalobkyně byla povinna nahradit škodu žalobci. Vůči dalším dvěma žalovaným byla žaloba zamítnuta, což byl počátek frustrací žalobkyně, která nedokázala pochopit vydání rozporného rozsudku oproti původním rozsudkům za stejné důkazní situace. Žalobkyně podala odvolání, následně se ztratily veškeré žalobkyní předložené listinné důkazy, na její žádost o objasnění soud nereagoval. Žalobkyně se pokusila situaci řešit i prostřednictvím organizace Amnesty International a korupční policie, byla však odkázána na občanskoprávní řízení. Věc byla u odvolacího soudu 3x nebo 4x a při všech jednáních byly ignorovány argumenty žalobkyně. Mezi jednáními[název soudu] a rozhodnutími Nejvyššího soudu byly poměrně velké časové prodlevy, cca dvouleté a žalobkyně byla vystavena 3 exekučním řízením. Žalobkyně nejprve pracovala na [anonymizováno] a bylo jí doporučeno, aby ukončila pracovní poměr dohodou, což žalobkyně udělala a byla přesvědčena, že to má souvislost s probíhajícím exekučním řízením. Situace se více méně opakovala u dalšího jejího zaměstnavatele, což bylo [anonymizováno] , v rámci druhého a třetího exekučního řízení jí byl exekutorem obstaven v podstatě veškerý majetek - plat, účet, nemovitost, auto, apod. Po celou dobu žalobkyně byla matkou samoživitelkou a jako silně senzitivní osobu ji tato situace naprosto ničila. Žalobkyně potřebovala udržet dvě děti na vysoké škole a platit veškeré platby a nájmy, ale neměla přístup k finančním zdrojům. Exekuce byly cca v letech 2010 až 2013 a jednalo se celkem o tři exekuce. Mentální stav žalobkyně se měnil v dobách, kdy dostala odsuzující rozsudek a exekuční výměry, její duševní stavy negativně kulminovaly, a pochopitelně po rozhodnutích Nejvyššího soudu byla její situace mírně lepší. Svědek jí doporučoval, aby to řešila i prostřednictvím lékařů, což žalobkyně odmítala s odůvodněním, že si nemůže dovolit nechat děti bezprizorní a že se o ně musí starat. Žalobkyně je typ člověka, který žije dětmi, což byl rozhodující faktor jejího myšlení. Posuzované řízení skončilo tak, že Nejvyšší soud konstatoval, že [název soudu]nerespektoval jeho pokyny a sám rozhodl ve prospěch žalobkyně v plném rozsahu. Všechna exekuční řízení byla zastavena, v jejich průběhu žalobkyně usilovala o uvolnění části svých finančních prostředků. Snažila se získat finanční prostředky prodejem chalupy a zvažovala, že celou záležitost vzdá a prodejem chalupy závazek uhradí, aby nemusela v této situaci nadále žít. Za tím účelem si nechala udělat znalecký posudek, ale než mohlo dojít k realizaci této věci, tak Nejvyšší soud opět rozhodl a tudíž závazky vůči exekutorům padly. Takhle se to odehrálo asi 2x nebo 3x, žalobkyně podala také návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí [název soudu] a u posledního rozhodnutí nebo předcházejícího rozhodnutí Nevyššího soudu bylo návrhu vyhověno. Po celou dobu žalobkyně pracovala, a to jako [anonymizováno] , resp. v [anonymizováno] , na [anonymizováno] cca 2 roky a na [anonymizováno] , kde je minimálně 4,5 let. Žalobkyně pobírala cca 15 až 20 000 Kč, byla vdovou a pečovala o syna [jméno], ročník [anonymizováno] a dceru [jméno], ročník [anonymizováno] . Žalobkyně udržovala děti na střední i na vysoké škole, včetně zahraniční stáže v [anonymizováno]. O otci dětí svědek neví nic, myslí si, že zemřel při nehodě. Žalobkyně žila původně mimo [anonymizováno] a v rámci této rodinné tragédie změnila bydliště na [anonymizováno] . U žalobkyně docházelo k ambivalentnímu chování, kdy vůči dětem předstírala pohodu a že je vše v pořádku a pak probrečela noci. Svědek si myslí, že do určité míry to žalobkyni poznamenalo nadosmrti, takovéto vědomí, že ať to zkouší na všechny možné způsoby, tak se není schopna dobrat spravedlivého vyřešení věci. Co se týká exekuované částky, tak po žalobkyni byla požadována celá částka 2,7 miliónu Kč, která byla postupně snížena na částku cca 600 000 Kč, ale s ohledem na délku řízení bylo požadováno příslušenství asi v částce 2 000 000 Kč, což bylo likvidační. Exekuční řízení byla pro žalobkyni nejtěžší, protože kromě psychických stavů, musela řešit ekonomické dopady, což postupně bylo řešeno nejrůznějšími půjčkami, které sloužily na přikrytí období, kdy neměla přístup k finančním prostředkům anebo na krytí právních a soudních nákladů, a tyto částky dosáhly v řádu několika set tisíc korun.

10. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 23. 6. 2005 byla [název soudu] doručena žaloba od [anonymizováno] proti žalovaným [celé jméno žalobkyně] (nyní v postavení žalobkyně), [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 2 704 986 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o výstavbě, kterou se žalobce zavázal poskytnout stavebníkům bezúplatně půdu a sušárnu k vybudování bytových jednotek a žalovaní se s dalšími stavebníky zavázali provést pro žalobce stavební práce na své náklady. Žalovaní své povinnosti nesplnili, proto žalobce zajistil stavební práce na své náklady a nyní se domáhá úhrady těchto nákladů. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 31. 8. 2005 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 6. 9. 2005 byl vydán platební rozkaz. Dne 19. 9. 2005 byl proti platebnímu rozkazu podán odpor [celé jméno žalobkyně]. Dne 14. 10. 2005 [celé jméno žalobkyně] podala vyjádření k žalobě. Usnesením ze dne 18. 1. 2007 bylo řízení přerušeno. Dne 28. 2. 2007 žalovaní podali návrh na přerušení řízení a na odročení jednání nařízených na 14. a 15. 3. 2007. Usnesením ze dne 5. 3. 2007 bylo řízení přerušeno. Dne 11. 12. 2007 žalobce sdělil soudu, že účastníci nedospěli k mimosoudní dohodě a navrhuje pokračovat v řízení. Usnesením ze dne 3. 1. 2008 bylo v řízení pokračováno. Dne 22. 9. 2008 se konalo jednání, které bylo za účelem mimosoudního jednání účastníků odročeno na 30. 10. 2008. Dne 29. 10. 2008 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 30. 10. 2008 se konalo jednání, při němž žalovaní požádali o poskytnutí lhůty 3 měsíců k uzavření smlouvy o výstavbě se všemi vlastníky bytových jednotek. Jednání proto bylo odročeno na 5. 2. 2009. Dne 3. 2. 2009 bylo jednání z technických důvodů odročeno na 26. 2. 2009. Dne 26. 2. 2009 se konalo jednání, byla přednesena žaloba, vyjádření žalovaných a jednání bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na 16. 3. 2009. Dne 13. 3. 2009 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 16. 3. 2009 se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy a jednání bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na 16. 4. 2009. Dne 30. 3. 2009 bylo jednání z důvodu nemoci zástupkyně žalobce odročeno na 4. 5. 2009. Dne 4. 5. 2009 se konalo jednání, byla přednesena vyjádření k jednotlivým žalobním nárokům. Dne 14. 5. 2009 se konalo jednání, byly provedeny další listinné důkazy a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 15. 6. 2009. Dne 15. 6. 2009 se konalo jednání, které bylo za účelem vyčkání zprávy od žalobce odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 17. 5. 2010 bylo řízení proti [celé jméno žalobkyně] vyloučeno k samostatnému projednání. Dne 20. 7. 2010 bylo na den 15. 9. 2010 nařízeno jednání. Dne 15. 9. 2010 se konalo jednání, byl konstatován dosavadní průběh řízení a jednání bylo odročeno na 20. 9. 2010 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 20. 9. 2010 se konalo jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 901 662 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dále byla žaloba na zaplacení částky 1 803 320 Kč s příslušenstvím zamítnuta (výrok II.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dne 20. 10. 2010 soudce požádal o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku, ta byla prodloužena do 20. 12. 2010. Dne 20. 12. 2010 bylo účastníkům rozesláno vyhotovení rozsudku. Rozsudek nabyl ve výroku II. právní moci ohledně částky 1 666 267 Kč s příslušenstvím dne 15. 1. 2011. Dne 11. 1. 2011 žalovaná podala odvolání. Dne 13. 1. 2011 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Dne 13. 1. 2011 bylo soudu doručeno odvolání žalobce proti rozsudku. Dne 19. 1. 2011 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Dne 31. 1. 2011 se žalovaná vyjádřila k odvolání žalobce. Dne 28. 1. 2011 žalobce zaplatil soudní poplatek. Dne 28. 1. 2011 žalovaná podala námitku podjatosti. Dne 22. 2. 2011 žalovaná zaplatila soudní poplatek za podané odvolání. Dne 29. 3. 2011 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Odvolací soud dne 5. 5. 2011 na den 8. 6. 2011 nařídil jednání. Dne 6. 6. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k odvolání žalované. Dne 8. 6. 2011 se konalo jednání před odvolacím soudem, na němž bylo vyhlášeno usnesení, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a v zamítavém výroku o zaplacení částky 137 053 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnosti a nedostatečných důvodů pro rozhodnutí, neboť řízení před soudem prvního stupně bylo po skutkové stránce neúplné, když nebyly provedeny důkazy k objasnění okolností významných pro odstoupení od smlouvy o výstavbě a výši plnění. Spis byl vrácen [název soudu] dne 12. 7. 2011. Rozhodnutí bylo rozesláno 19. 7. 2011. Dne 25. 7. 2011 žalovaná podala námitku podjatosti. Dne 26. 7. 2011 žalovaná doplnila skutková tvrzení a návrhy na dokazování. Dne 6. 9. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 21. 9. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 13. 10. 2011 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o námitce podjatosti. Usnesení ze dne 3. 11. 2011 bylo rozhodnuto, že soudkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. Spis byl vrácen [anonymizováno] dne 8. 11. 2011. Dne 16. 11. 2011 soud na den 19. 1. 2012 nařídil jednání. Dne 16. 1. 2012 byla soudu doručena žádost o odročení jednání od žalobkyně z důvodu dovolené. Jednání proto bylo zrušeno a nové jednání bylo nařízeno na 29. 2. 2012. Dne 7. 2. 2012 žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu kolize a žalobce z důvodu nemoci zástupkyně žalobce. Jednání proto bylo odročeno na 29. 3. 2012. Dne 28. 3. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 29. 3. 2012 se konalo jednání, byla přednesena vyjádření stran, rozhodnutí odvolacího soudu, řízení bylo ohledně částky 237 850 Kč, 264 118 Kč a 87 990 Kč vyloučeno k samostatnému projednání a jednání bylo odročeno na 16. 4. 2012 za účelem pokračování v dokazování. Dne 16. 4. 2012 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu nemoci právní zástupkyně. Jednání proto bylo zrušeno a bylo nařízeno na 4. 6. 2012. Dne 15. 5. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 4. 6. 2012 se konalo jednání, které bylo za účelem vyčkání vyjádření stran odročeno na neurčito. Dne 11. 6. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 19. 6. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 25. 6. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 3. 9. 2012 bylo nařízeno jednání na 27. 9. 2012. Dne 27. 9. 2012 se konalo jednání, byla připuštěna změna žalobního petitu a jednání bylo za účelem výslechu svědků odročeno na 31. 10. 2012. Dne 31. 10. 2012 se konalo jednání, byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno za účelem doplnění listinných důkazů na 21. 11. 2012. Dne 21. 11. 2012 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem doplnění dokazování ze strany žalované na neurčito. Dne 5. 12. 2012 žalovaná doplnila důkazy. Dne 17. 12. 2012 soud na den 6. 2. 2013 nařídil jednání. Dne 6. 2. 2013 se konalo jednání, byl čten listinný důkaz a jednání bylo odročeno za účelem závěrečných návrhů na 14. 2. 2013. Dne 14. 2. 2013 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 624 002,98 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žaloba na zaplacení částky 94 590,02 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta (výrok II.) a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dne 26. 2. 2013 žalovaná podala odvolání do rozsudku. Dne 13. 3. 2013 soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Lhůta byla prodloužena do 14. 5. 2013. Dne 29. 4. 2013 bylo účastníkům rozesláno písemné vyhotovení. Dne 17. 5. 2013 bylo soudu doručeno odvolání od žalované do rozsudku. Dne 25. 7. 2013 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Odvolací soud na den 16. 10. 2013 nařídil jednání. Dne 16. 10. 2013 se konalo jednání, bylo předneseno odvolání a vyjádření a jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 23. 10. 2013. Dne 23. 10. 2013 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně zaplacení částky 624 002,98 Kč s příslušenstvím potvrzen, jinak byl změněn tak, že se žaloba ohledně příslušenství za období 27. 3. 2003 až 18. 9. 2005 zamítá. Ve výroku o náhradě nákladů řízení byl změněn jenom co do výše náhrady nákladů řízení, jinak byl potvrzen (výrok I.) a dále bylo žalované uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Spis byl vrácen [anonymizováno] dne 21. 11. 2013. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 12. 2013. Dne 27. 12. 2013 bylo soudu doručeno dovolání žalované. Dne 6. 1. 2014 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Ten byl zaplacen 9. 1. 2014. Dne 19. 2. 2014 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Dne 7. 4. 2014 žalovaná požádala o sdělení stavu řízení. Rozsudkem ze dne 9. 4. 2014 byl rozsudek [název soudu] ze dne 23. 10. 2013 vyjma odst. I. výroku v části, v níž byla žaloba ohledně příslušenství zamítnuta, zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu neúplného právního posouzení věci v otázce platnosti odstoupení od smlouvy. Spis byl vrácen [anonymizováno] dne 22. 4. 2014. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 4. 2014. Dne 13. 5. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu, který na den 18. 6. 2014 nařídil jednání. Dne 26. 5. 2014 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání proto bylo odročeno 23. 6. 2014. Dne 12. 6. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 23. 6. 2014 se konalo jednání před odvolacím soudem, byl shrnut dosavadní průběh řízení a jednání bylo odročeno za účelem vyžádání spisů na 17. 9. 2014. Dne 20. 6. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 25. 8. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 8. 9. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 17. 9. 2014 se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na 22. 9. 2014. Dne 22. 9. 2014 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně zaplacení částky 624 002,98 Kč potvrzen a dále byl změněn výrok o náhradě nákladů řízení co do výše (výrok I.) a žalované byla uložena povinnost zaplatit náklady odvolacího a dovolacího řízení (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 11. 2014. Dne 21. 11. 2014 žalovaná podala dovolání. Dne 1. 12. 2014 zaplatila soudní poplatek. Usnesením ze dne 12. 1. 2015 byl žalované vrácen zaplacený soudní poplatek. Dne 21. 1. 2015 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Dne 10. 3. 2015 a 17. 4. 2015 žalovaná požádala o sdělení stavu řízení. Dne 13. 9. 2015 žalovaná požádala o sdělení stavu řízení. Dne 14. 10. 2015 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek [název soudu] ze dne 22. 9. 2014 zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, a to z důvodu neúplných zjištění a právního posouzení nároku a zvážení, zda se nejedná o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Rozsudek nabyl právní moci 11. 11. 2015. Dne 26. 12. 2015 byl spis předložen k odvolacímu soudu. Odvolací soud na den 23. 3. 2016 nařídil jednání. Dne 6. 3. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 16. 3. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 20. 3. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 23. 3. 2016 se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 30. 3. 2016. Dne 30. 3. 2016 byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části změněn tak, že se žaloba zamítá (výrok I.), a kterým byla žalobci uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy všech stupňů. Spis byl vrácen [anonymizováno] dne 21. 4. 2016. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 4. 2016. Dne 17. 6. 2016 žalovaná podala dovolání proti výroku o nákladech řízení. Dne 27. 6. 2016 podal žalobce dovolání. Dne 29. 6. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Ten byl zaplacen 1. 7. 2016. Dne 25. 7. 2016 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Dne 26. 7. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k dovolání žalobce. Rozsudkem ze dne 14. 6. 2017 byl rozsudek [název soudu]ze dne 30. 3. 2016 zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení výkladu ukončení smlouvy a platnosti odstoupení. Spis byl vrácen [anonymizováno] dne 10. 7. 2017. Dne 11. 7. 2017 rozsudek nabyl právní moci. Dne 1. 8. 2017 byl spis zaslán odvolacímu soudu. Odvolací soud na den 15. 11. 2017 nařídil jednání. Dne 15. 10. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 15. 10. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 6. 11. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 15. 11. 2017 se konalo jednání, byl shrnut dosavadní průběh řízení a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 22. 11. 2017. Dne 22. 11. 2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně zaplacení částky 624 002,98 Kč s příslušenstvím potvrzen a dále byl změněn výrok o nákladech řízení co do jejich výše (výrok I.). Žalované byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 1. 2018. Dne 24. 1. 2018 žalovaná podala dovolání. Dne 31. 1. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k dovolání žalované. Dne 7. 2. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 16. 2. 2018 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Usnesením ze dne 10. 4. 2018 soud odložil vykonatelnost rozsudku [název soudu] ze dne 22. 11. 2017. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 4. 2018. Dne 8. 3. 2019 žalovaná požádala o sdělení stavu řízení. Rozsudkem ze dne 24. 4. 2019 byl rozsudek[název soudu]ze dne 22. 11. 2017 změněn tak, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2013 se mění ve výroku I. v části, v níž uložil žalované zaplatit částku 624 002,98 Kč s příslušenstvím tak, že se žaloba zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení (výrok I. rozsudku) a dále byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované náklady dovolacího řízení (výrok II.). Spis byl vrácen [anonymizováno] dne 4. 6. 2019. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 6. 2019. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka].

11. Ze spisu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 13. 2. 2018 byl podán exekuční návrh ve věci oprávněného [příjmení] [anonymizováno] proti povinné žalobkyni k vymožení pohledávky v částce 624 002,80 Kč s příslušenstvím na základě rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] , jímž byl potvrzen rozsudek [anonymizováno] č.j. [číslo jednací] . Dne 23. 2. 2018 soud pověřil soudního exekutora provedením exekuce. Dne 26. 2. 2018 soudní exekutor vydal vyrozumění o zahájení exekuce. Dne 27. 2. 2018 soudní exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů u [anonymizováno] . Dne 28. 2. 2018 soudní exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Dne 1. 3. 2018 soudní exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí. Dne 11. 3. 2018 soudní exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů u [anonymizováno] . Dne 3. 5. 2018 soudní exekutor vyzval povinnou k dobrovolné úhradě částky 1 787 605,88 Kč. Dne 23. 5. 2018 povinná podala návrh na odklad z důvodu, že dovolací soud přiznal exekučnímu titulu odklad vykonatelnosti, a na částečné zastavení exekuce. Dne 25. 5. 2018 soudní exekutor vyzval oprávněného k vyjádření. Dne 29. 5. 2018 oprávněný vyslovil souhlas s částečným zastavením exekuce. Dne 30. 5. 2018 soudní exekutor odložil exekuci do právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání proti exekučnímu titulu a rozhodl o částečném zastavení exekuce. Dne 27. 6. 2019 povinná podala návrh na zastavení exekuce, dne 4. 7. 2019 jej doplnila. Usnesením ze dne 17. 7. 2019, č.j. [číslo jednací] soudní exekutor exekuci zastavil (výrok I.), oprávněnému uložil povinnost zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení částku 22 130 Kč, tj. 17 130 Kč a 5 000 Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že soudnímu exekutorovi se náhrada nákladů nepřiznává (výrok III.). K odvolání oprávněného do výroku II. o náhradě nákladů řízení odvolací [název soudu] usnesením ze dne 2. 9. 2019, č.j. [číslo jednací] změnil tento výrok tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.) a dále uložil povinné povinnost zaplatit oprávněnému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 1 585 Kč (výrok II.).

12. Z exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 11. 3. 2018 pod č.j. [číslo jednací] ve věci exekuce vedené na majetek povinné (žalobkyně) podle rozsudku [název soudu] ze dne 22. 11. 2017, č.j. [číslo jednací] a podle rozsudku [anonymizováno] ze dne 14. 2. 2013, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že byl vydán příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy k uhrazení pohledávky v částce 1 929 095,74 Kč.

13. Z návrhu žalobkyně ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce navrhla odklad exekuce z důvodu, že dovolací soud odložil usnesením ze dne 10. 4. 2018, č.j.[číslo jednací] vykonatelnost exekučního titulu a zastavení exekuce v rozsahu exekučních příkazů nepostihujících její nemovitosti z důvodu, že její nemovitosti mají dostatečnou hodnotu, ze které by bylo možné uspokojit vymáhaný nárok, a ke svým tvrzením doložila znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

14. Z usnesení soudního exekutora [jméno] [příjmení] ze dne 30. 5. 2018, č.j. [spisová značka] soud zjistil, že exekuce byla částečně k návrhu povinné, se kterým oprávněný souhlasil, zastavena ohledně exekučních příkazů vydaných pod č.j. [spisová značka].

15. Z návrhu žalobkyně ze dne 27. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce navrhla zastavení exekuce z důvodu změny exekučního titulu, požádala o přiznání náhrady nákladů řízení a přiložila vyčíslení nákladů v celkové výši 17 130 Kč za tři úkony právních služeb a 3 náhrady hotových výdajů advokáta.

16. Z faktury [číslo] vystavené právním zástupcem žalobkyně dne 27. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyni byla vyfakturována odměna za zastupování v exekučním řízení vedeném JUDr. [anonymizováno] méno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] v částce 17 130 Kč, se splatností dne 27. 7. 2019, dle přiložené specifikace v příloze faktury za tři úkony právních služeb (převzetí zastoupené, návrh na odklad a zastavení exekuce, návrh na zastavení exekuce) a 3 náhrady hotových výdajů advokáta.

17. Z dohody o započtení a vypořádání náhrady nákladů řízení ze dne 27. 6. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním zástupcem soud zjistil, že v posuzovaném řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v celkové částce 386 762 Kč, která byla plně uhrazena na účet právního zástupce žalobkyně. Účastníci dohody se dohodli, že odměna za poskytnuté právní služby vyúčtovaná žalobkyni fakturou [číslo] ze dne 27. 6. 2019 ve výši 17 130 Kč je uhrazena zápočtem oproti pohledávce žalobkyně na vydání náhrady nákladů posuzovaného řízení v této částce.

18. Ze znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [jméno] ke dni 2. 1. 2014 za účelem ocenění pro potřeby úvěrového řízení soud zjistil, že znalec ocenil tržní hodnotu chalupy žalobkyně nacházející se na adrese [část obce a číslo], [obec] na částku 2 190 000 Kč.

19. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ke dni 14. 5. 2018 za účelem stanovení obvyklé ceny rodinného domu žalobkyně [anonymizováno] s příslušenstvím a pozemků [anonymizováno] [číslo] v kat. území [část obce], Obci [obec], okrese [obec] soud zjistil, že znalec stanovil obvyklou cenu na částku 4 100 000 Kč.

20. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 18. 5. 2018 vystaveného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně uhradila za vyhotovení znaleckého posudku [číslo] částku 5 000 Kč.

21. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 odst. 1 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 2 zákona, náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 17 130 Kč představující v exekuci vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] vynaložené náklady právního zastoupení a částky 5 000 Kč představující náklady za vyhotovení znaleckého posudku v rámci uvedené exekuce, dále částky 100 000 Kč, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, to vše podle zákona v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím v podobě rozsudku [název soudu] ze dne 22. 11. 2017, č.j.[číslo jednací] . Dále žalobkyně požadovala finanční zadostiučinění v částce 100 000 Kč za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v rámci posuzovaného řízení výše popsaným nesprávným úředním postupem.

23. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

24. Soud se nejprve zabýval tím, zda v posuzovaném řízení vedeném u [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu citovaného § 5 písm. a) a § 8 odst. 1 zákona. Podle § 8 odst. 1 zákona je nezákonným rozhodnutím pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo zrušeno či změněno pro nezákonnost. Protože odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí je odpovědností objektivní, není rozhodné, zda nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno z důvodů procesních vad, pro vady skutkových zjištění nebo pro nesprávné právní posouzení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyní označené nezákonné rozhodnutí v podobě pravomocného rozsudku [název soudu]ze dne 22. 11. 2017, [spisová značka], jímž byl ve vyhovujícím výroku potvrzen rozsudek [anonymizováno] ze dne 14. 2. 2013, bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, [spisová značka] pro nezákonnost změněno tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v části, v níž uložil žalované zaplatit částku 624 002,98 Kč s příslušenstvím mění tak, že se žaloba zamítá, a proto je dána podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu podle § 8 odst. 1 zákona. Rozhodnutí dovolacího soudu nabylo právní moci dne 3. 1. 2018.

25. Soud se nejprve zabýval požadavkem žalobkyně na úhradu částky 17 130 Kč představující náhradu škody za náklady právního zastoupení žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku [název soudu] ze dne 22. 11. 2017, č.j. [číslo jednací] . Výše této částky nebyla mezi účastníky sporná.

26. Žalobkyně sice nesplnila povinnost uloženou jí exekučním titulem v podobě nezákonného rozhodnutí, činila však aktivní kroky, aby exekuci zabránila a dosáhla zrušení exekučního titulu. Dne 24. 1. 2018 podala proti exekučnímu titulu dovolání spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, exekuce byla zahájena již dne 13. 2. 2018, dne 23. 2. 2018 rozhodl exekuční soud o pověření soudního exekutora k provedení exekuce. Přestože postup a úkony soudu v rámci posuzovaného řízení při podání dovolání byly z časového hlediska běžné, faktem zůstává, že s prováděním exekuce bylo započato ještě před tím, Nejvyšší soud, který postupoval rychle, rozhodl o odkladu vykonatelnosti exekučního titulu, což ovšem nelze klást k tíži žalobkyně, která se snažila rozhodování urychlit. Zároveň s ohledem na celkové okolnosti průběhu posuzovaného řízení, kdy pravomocná rozhodnutí byla opakovaně rušena dovolacím soudem a i v exekučním titulu dovolací soud shledal mimo jiné právní posouzení věci odvolacím soudem za neúplné a odvolacímu soudu bylo mimo jiné uloženo opětovně posoudit námitku promlčení. Nebylo tak nepravděpodobné, že dovolání a odkladu vykonatelnosti, nebude vyhověno. Na straně žalobkyně nelze shledat zavinění za výsledek exekuce. V této souvislosti srov. též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2085/08, ve kterém Ústavní soud shledal porušení práva stěžovatelky na ochranu vlastnictví, když byla nucena nést náklady vzniklé z nezákonných rozhodnutí, když k tomuto závěru dospěl na základě zjištěných skutečností spočívajících v tom, že soudy nezohlednily podané dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti, přičemž nebylo nepravděpodobné, že tomuto dovolání bude vyhověno, neboť na nosnou problematiku (otázka promlčení nároku) měl soud prvního stupně i odvolací soud rozdílný názor (přípustnost dovolání vyplývala z § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.), jednak měl vzít do úvahy i situaci, kdy žalobce se nacházel v úpadku a pohledávka stěžovatelky byla jedinou přiznanou pohledávkou v konkursním řízení. Soud tak shledal i existenci příčinné souvislosti mezi žalobkyni vzniklou škodou v částce 17 130 Kč a nezákonným rozhodnutím (exekučním titulem). Otázka, zda by se žalobkyně následně domohla po oprávněném poskytnutého plnění, není v této souvislosti relevantní. Soud proto uložil žalované ve výroku I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 130 Kč.

27. Soud dále žalobkyni ve výroku I. přiznal i zákonné úroky z prodlení úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s ust. § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 1612/09. V posuzované věci byl nárok na náhradu škody u žalované ze strany žalobkyně uplatněn dne 18. 10. 2019, kdy byla žalované doručena žádost o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobkyně uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne 18. 4. 2020 a ode dne 19. 4. 2020 se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne 19. 4. 2020 do zaplacení a ve výroku II. žalobu ohledně požadovaného příslušenství za uvedené období pro její nedůvodnost zamítl.

28. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 5 000 Kč jakožto náhradu škody spočívající v nákladech na vyhotovení znaleckého posudku [číslo] vypracovaného v rámci uvedené exekuce [anonymizováno] . [jméno] [příjmení] ke dni 14. 5. 2018 za účelem stanovení obvyklé ceny rodinného domu žalobkyně [anonymizováno] v kat. území [část obce], Obci [obec], okrese [obec]. Žalobkyně tvrdí, že uvedený znalecký posudek nechala vypracovat, aby doložila pro hodnotu svého nemovitého majetku a dosáhla částečného zastavení exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] na základě pravomocného rozsudku [název soudu] ze dne 22. 11. 2017, č.j. [číslo jednací] . Znalecký posudek byl žalobkyni doložen k návrhu na odklad a částečné zastavení exekuce, kterému bylo vyhověno, když soudní exekutor dne 30. 5. 2018 exekuci odložil a po souhlasu oprávněného i částečně zastavil. Z hlediska existence příčinné souvislosti mezi takto žalobkyní požadovanou náhradou škody a nezákonným rozhodnutím se nejednalo o účelně vynaložené náklady, které by vedly k odstranění nezákonného rozhodnutí a musely být žalobkyní vynaloženy, neboť k zastavení exekuce došlo z důvodu úspěšnosti dovolání a ztráty exekučního titulu, na čemž se takto žalobkyní vynaložené náklady na znalecký posudek nikterak nepodílely, neměly žádný vliv na zrušení exekučního a žalobkyní tak ani nemusely být vynaloženy. Existence příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím, jakožto jednoho z předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona, proto není vůbec dána a soud žalobu v tomto rozsahu pro její nedůvodnost ve výroku III. zamítl.

29. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 100 000 Kč, jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v příčinné souvislosti s uvedeným nezákonným rozhodnutím v posuzovaném řízení, v podobě již zmíněného rozsudku [název soudu] ze dne 22. 11. 2017, č.j. [číslo jednací] .

30. O nemajetkové újmě lze hovořit tehdy, pokud nastalá újma spočívá v porušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu měřitelnou v penězích, a proto nevede ani k žádnému snížení jeho majetku. Ze samotné podstaty nemajetkové újmy vyplývá, že spočívá v oprávněně úkorném pocitu poškozeného, do jehož práv bylo zasaženo (např. v duševních útrapách). Pokud by poškozený žádný takový pocit neprožíval, nelze o nemajetkové újmě na jeho straně hovořit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 520/2014).

31. Žalobkyně tvrdila, že trpěla pocitem úzkosti, ponížení a frustrace z nemožnosti domoci se ochrany práv u soudu a z postižení majetku třetí exekucí (vedená soudním exekutorem [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], když soudy respektovaly závazné právní názory dovolacího soudu, narušením rodinného života, poškození pověsti [anonymizováno] , vychovávala dvě děti a jelikož jí byla uložena povinnost k úhradě velké částky, trpěla existenciální nejistotou.

32. V řízení vyslechnutý svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] popsal, jak na žalobkyni posuzované řízení působilo, změnu jejího mentálního stavu, rozhodnutí žalobkyně nevyhledat v této souvislosti odbornou lékařskou pomoc, snahu získat finanční prostředky v souvislosti s vedenými exekučními řízení, pracovní zařazení žalobkyně i chování k jejím dětem. Z uvedeného je zřejmé, že nemajetková újma žalobkyni vznikla nikoli v přímé příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, ale v souvislosti s posuzovaným řízením jako celkem, které ovlivnilo její duševní pohodu, což mělo za následek výkyvy v jejím chování, strach o existenci vznikl v souvislosti s vedenými exekučními řízeními, kdy žalobkyně neměla přístup ke svým financím. Zároveň je však třeba říci, že žalobkyně, přestože u ní došlo k narušení duševní pohody a výkyvům v chování, nevyhledala odbornou lékařskou pomoc, z čehož vyplývá, že sama těmto stavům nepřikládala zvýšený význam a nebyly pro ni tak zatěžující, protože v opačném případě by lékařskou pomoc jistě vyhledala a s pomocí odborníků by jistě našla způsob, jak tyto stavy zvládnout včetně výchovy dětí. Samotné nezákonné rozhodnutí nebylo příčinou vzniku popsané nemajetkové újmy, ta byla žalobkyni způsobena posuzovaným řízením, jakož i jednotlivými proti ní vedenými exekučními řízeními, když ta byla příčinou toho, že teprve v průběhu poslední exekuce pod hrozbou následku v podobě vymáhání nezákonným rozhodnutím uložené finanční částky, začala shánět finanční prostředky, snažila se dosáhnout odkladu exekuce, jejího zastavení, jak vyplynulo z exekutorského spisu soudního exekutora [anonymizováno] . [jméno] [příjmení], ale nikoli v přímé příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, které samotné žalobkyni nemajetkovou újmu nezpůsobilo.

33. Z takto zjištěného skutkového stavu nemůže být žalobkyně s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy požadované z titulu nezákonného rozhodnutí úspěšná, neboť nebyla prokázána existence přímé příčinné souvislosti, jakožto jednoho z předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona mezi nezákonným rozhodnutím a žalobkyní tvrzenou nemajetkovou újmou. Soud proto žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč ve výroku IV. jako nedůvodnou zamítl.

34. Závěrem se soud zabýval posledním požadavkem žalobkyně na zaplacení částky 100 000 Kč, představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v příčinné souvislosti s nesprávnými úředními postupy specifikovanými v bodě 7. s tím, že pokud by byl postup soudů správný, mohlo posuzované řízení skončit po prvním rozhodnutí.

35. Nesprávným úředním postupem se (obecně) rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Za nesprávný úřední postup nutno považovat i„ jiné vady ve způsobu vedení řízení“ (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

36. Žalobkyní zmíněné postupy v bodě 7. pod čísly 1), 2), 3), 4), 7), 8) se případně negativně promítly do celkové délky posuzovaného řízení a v této souvislosti tak žalobkyni mohla vzniknout nemajetková újma, když jak již bylo uvedeno v bodě 32., ovlivnila celková délka posuzovaného řízení osobnostní sféru žalobkyně popsaným způsobem. Žalobkyně však nárok v podobě finančního zadostiučinění za část délky posuzovaného řízení již uplatnila a u zdejšího soudu toto řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka], jak uvedla žalovaná a zároveň žalobkyně již finanční zadostiučinění za délku posuzovaného řízení nepožadovala. V případě postupů uvedených pod čísly 5), 6) se nejedná o nesprávné úřední postupy, neboť tyto postupy se mohly promítnout do jednotlivých rozhodnutí soudu v posuzovaném řízení a případně tak měly souvislost s rozhodovací činností soudu. Požadavek žalobkyně na poskytnutí finančního zadostiučinění odůvodněný zmíněnými postupy soudu v posuzovaném řízení není s ohledem na uvedené závěry důvodný, a soud proto žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč ve výroku V. zamítl.

37. Výrok VI. o nákladech řízení je odůvodněn podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) podle úspěchu ve věci, kdy je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit. Žalobkyně kromě nároků na majetkovou škodu uplatnila zároveň také nároky na finanční zadostiučinění za újmu nemajetkovou. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Činí-li tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), pak tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází zásadně z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), což je v daném případě částka 22 130 Kč. Za tarifní hodnotu se tak považuje částka 122 130 Kč (50 000 Kč + 50 000 + 22 130 Kč). Úspěch žalobkyně byl pouze ohledně částky 17 130 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla žalobkyně neúspěšná. V procentuálním vyjádření měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 14,02 % (17 130: 122 130 x 100), neúspěšná byla v rozsahu 85,98 %, zatímco žalovaná měla úspěch v rozsahu 85,98 % a neúspěch v rozsahu 14,02 %. Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak žalobkyni vznikla povinnost nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 71,96 % Náklady žalované jsou představovány částkou 2 100 za 7 úkonů (vyjádření ze dne 12. 5. 2020, ze dne 10. 12. 2020 a ze dne 23. 2. 2021, účast na jednání soudu dne 20. 1. 2021, dne 10. 3. 2021, dne 26. 5. 2021 a dne 2. 6. 2021), každý v částce 300 Kč, podle § 1, 3 písm. a), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Z částky 2 100 Kč je pak 71,96 % představováno částkou 1 511,16 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.