20 C 42/2018-146

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro: náhradu škody takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 59 355 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05 % ročně z částky 51 755 Kč od 2.3.2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 55 951 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05 % ročně z částky 38 201 Kč od 2.3.2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 2.3.2018 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu náhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 115 306 Kč s příslušenstvím, a to v souvislosti s dvěma obdobími kdy nemohl řídit motorová vozidla, a to v období 25. 8. 2016 do 12. 11. 2016 a od 21. 12. 2016 do 6. 3. 2017. Požadovaná částka sestává z částek za náklady na dopravu, konkrétně částky 22 097 Kč za duplicitně konané jízdy v prvním období, kdy nemohl řídit motorová vozidla, neboť ho do místa výkonu práce vozil otec, který za tuto službu odměnu nepožadoval, pročež žalobce nárokuje pouze duplicitní jízdy. Částky 26 500 Kč jako mzda řidiče [příjmení], částky 4 253 Kč jako vynaložené zbytečně na svoji dopravu v druhém období, kdy nemohl řídit motorová vozidla. Dále pak žalobce nárokuje částku 18 638 Kč jako ušlý zisk, který mu vznikl v druhém období, neboť mu ušla zakázka v hodnotě 124 250 Kč a žalobce tedy požaduje 15% marži z této částky. Dále pak žalobce požaduje částku za právní zastoupení ve výši 18 468 Kč, kterou důvodně vynaložil v období od 22.8.2016 do 5.4.2017. V neposlední řadě pak žalobce požaduje částku 25 350 Kč, jakožto náhrady újmy za nemožnost řídit motorová vozidla až do doby jeho vrácení dne 6.3.2017, tedy za 7 měsíců a 14 dní, kdy za každý den požaduje částku 150 Kč. Za první období se jedná o částku 14 100 Kč a za druhé období částka 11 250 Kč. Žalobce svůj nárok požadoval původně z titulu nesprávného úředního postupu jednotlivých správních orgánů, který spatřuje zejména v obsahu jejich rozhodovací činnosti, tedy např. že [stát. instituce] nepřihlédl k jeho námitkám, případně hodnotil vadnost rozhodnutí tohoto orgánu. U odvolacího orgánu pak brojil, proti nerespektování závazného názoru nadřízeného orgánu. Žalobce však zároveň odkázal na dvě rozhodnutí, a to rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [číslo jednací] ze dne 16.8.2016 a rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 15.12.2016, na základě kterým pozbyl řidičské oprávnění, a která byla následně rozhodnutím Ministerstva dopravy zrušena. V podání ze dne 3.7.2018 pak žalobce specifikoval, že svůj nárok požaduje z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Žalobce tak byl nezákonně omezen ve výkonu svých práv z řidičského oprávnění, které žalobce do té doby využíval denně pro osobní účely ale také pro potřeby podnikání, kdy žalobce vlastní stavební firmu.

2. K poučení soudem dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. žalobce pak specifikoval jednotlivé složky finanční kompenzace, kterou požaduje, a sice: ohledně ušlého zisku, vypočteného pomocí marže 15% z ušlé zakázky, kdy uvedl, že se jedná pouze o jeho odhad a je na soudu zda posoudí tento odhad jako relevantní. Složité výpočty či zadání znaleckého posudku se žalobci nejeví jako hospodárné. Dále žalobce uvedl, že nelze ani přesně specifikovat rozsah této zakázky, pokud ji on sám nerealizoval. Následně odkázal na nález Ústavního soudu č.j.: I. ÚS 922/18 ze dne 30.11.2020, který předestírá návod k výpočtu ušlého zisku u živnostníka, kdy mu při dosazení zisku za roky 2016m a 2017 (192 435 Kč a 193 770 Kč), mu vyšla za 112 pracovních dní, kdy nedisponoval řidičským oprávněním částka 89 326 Kč, pročež má svůj nárok za přiměřený. Ohledně částky 4 253 Kč, jako vynaložené zbytečně na svoji dopravu v druhém období, odkázal na jízdní deník 2017 [anonymizována dvě slova]. Dále pak soudu specifikoval jednotlivé úkony právní služby.

3. Žalovaný se k návrhu žalobce vyjádřil podáním ze dne 28.5.2018, kdy uvedl, že nárok žalobce neuznává a navrhl žalobu zamítnout. Zejména brojil proti jednotlivým částkám majetkové škody, kdy zejména uvedl, že tvrzení žalobce jsou nedostatečná a stejně tak žalobce ani svá částečná tvrzení nijak nedoložil. Následně v podání ze dne 14.12.2020 vznesl žalovaný námitku promlčení ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu, vzniklou v souvislosti s nemožností řídit motorové vozidlo v prvním tvrzeném období. K tomu žalovaný uvedl, že nároky z obou nezákonných rozhodnutí je třeba považovat za samostatné nároky, které se samostatně promlčují, k tomu odkázal na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1551/2019 ze dne 23.6.2020. První rozhodnutí na jehož základě bylo žalobci odebráno řidičské oprávnění, bylo zrušeno v přezkumném řízení rozhodnutím Ministerstva dopravy, které bylo žalobci doručeno dne 12.11.2016. Promlčecí doba marně tedy uplynula dne 12.5.2017 a žalobce svůj nárok u žalovaného uplatnil dne 29.8.2017 a žaloba byla podána dne 2.3.2018.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující.

5. Z žádosti o zadostiučinění soud včetně doručenky zjistil, že žalobce dne 29.8.2017 uplatnil u žalovaného žádost o zadostiučinění za újmu ve výši 122 951 Kč.

6. Z potvrzení soud zjistil, že žalobce byl v období od 23.12.2016 do 9.3.2017 bez řidičského oprávnění.

7. Z rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] [číslo jednací], ze dne 16. 8. 2016, které nabylo právní moci dne 19. 8. 2016, a které pak bylo zrušeno v přezkumném řízení rozhodnutím Ministerstva dopravy, Odboru agend řidičů [číslo jednací], ze dne 9. 11. 2016, které nabylo právní moci dne 12. 11.2016. Od 12. 11. 2016 žalobce mohl znovu řídit motorová vozidla, soud zjistil, že žalobce nebyl oprávněn řídit motorová vozidla v období od 16.8.2016 do 12.11.2016.

8. Z rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], ze dne 15. 12. 2016, které nabylo právní moci dne 20. 12. 2016 a bylo zrušeno v přezkumném řízení rozhodnutím Ministerstva dopravy, Odboru agend řidičů [číslo jednací] [spisová značka], ze dne 3. 3. 2017, které nabylo právní moci dne 6. 3. 2017, soud zjistil, že žalobce nedisponoval řidičským oprávněním v období od 20.12.2016 do 6.3.2017.

9. Z potvrzení a evidenční karty řidiče soud zjistil, že dne 23.12.2016 žalobce odevzdal řidičský průkaz a byl mu vrácen dne 9.3.2017.

10. Z připojených správních spisu a shodných tvrzení účastníků soud zjistil průběh správního řízení, kdy dne 6. 4. 2016 vypracoval SO 1 oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce [číslo jednací], přičemž tato písemnost byla žalobci doručena fikcí dne 21. 4. 2016. Dne 25. 4. 2016 byla SO 1 doručena písemnost označená jako námitka proti záznamu bodů učiněná žalobcem. Dne 13. 6. 2016 bylo SO 1 doručeno vyjádření žalobce k podkladům pro rozhodnutí ve věci námitek proti záznamu bodů. Dne 16. 6. 2016 vypracoval SO 1 rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 16. 6. 2016 (dále jen„ Rozhodnutí“), kterým námitky žalobce zamítl jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů ke dni 22. 3. 2016 potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 8. 2016. Dne 12. 7. 2016 bylo SO 1 doručeno odvolání žalobce proti Rozhodnutí. Dne 26. 7. 2016 bylo SO 1 doručeno doplnění odvolání žalobce ze dne 26. 7. 2016. Dne 16. 8. 2016 vydal Krajský úřad [územní celek] (dále též SO 2) rozhodnutí [číslo jednací], kterým odvolání zamítá a rozhodnutí SO 1 potvrzuje. Rozhodnutí SO 2 nabylo právní moci dne 19. 8. 2016. Dne 12. 9. 2016 vypracoval žalobce podnět k přezkumnému řízení ve věci rozhodnutí SO 2 ze dne 16. 8. 2016. Dne 9. 11. 2016 vydalo Ministerstvo dopravy, Odbor agend řidičů (dále jen„ Ministerstvo dopravy“), rozhodnutí v přezkumném řízení [číslo jednací], kterým rozhodnutí SO 2 ze dne 16. 8. 2016 ruší a věc vrací tomuto k novému projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 11. 2016. Dne 11. 11. 2016 se žalobce vzdal práva na rozklad proti uvedenému rozhodnutí Ministerstva dopravy. Dne 15. 12. 2016 vydal SO 2 další rozhodnutí [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], kterým odvolání žalobce zamítá a rozhodnutí SO 1 potvrzuje. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 12. 2016. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce podnět k přezkumnému řízení dne 8. 1. 2017 ve věci rozhodnutí SO 2 ze dne 15. 12. 2016. Dne 3. 3. 2017 vydal Ministerstvo dopravy rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení [číslo jednací] [spisová značka], kterým rozhodnutí SO 2 ze dne 15. 12. 2016 ruší a věc vrací k novému projednání. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 3. 2017. Dne 21. 3. 2017 vydal SO 2 rozhodnutí [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] 2017, kterým odvoláním napadené rozhodnutí SO 1 zrušuje a věc vrací SO 1 k novému projednání. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 3. 2017. Dne 29. 3. 2017 vypravil SO 1 vyrozumění o provedené opravě počtu bodů v bodovém hodnocení řidiče [číslo jednací]. Dne 5. 4. 2017 vydal SO 1 usnesení [číslo jednací] (dále jen,,Usnesení“), kterým řízení o námitkách proti záznamu bodů u přestupků zastavuje. Toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 4. 2017.

11. Z faktury [číslo] ze dne 22.11.2016 soud zjistil, že byla vystavena žalobcem a týkala se zakázky práce na RD [obec a číslo].

12. Z nedatovaného prohlášení pana [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobce měl v období od ledna do března 2017 zrealizovat zakázku v hodnotě 175 250 Kč, které byla následně zadána jinému dodavateli.

13. Z faktur č. 2017 ze dne 26.3.2017, [číslo] ze dne 19.12.2016 a 2017 ze dne 12.5.2017 plyne, že panu [jméno] [příjmení] byly vystaveny faktury za výrobu oken, dveře a zárubně a podlahy a vestavných skříni na celkovou částku 175 250 Kč.

14. Z jízdního deníku k vozidlu Fiat soud zjistil, že byly uskutečněny tyto jízdy: -) 23.8.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km -) 19.9.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 30 km -) 20.9.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km -) 21.9.2016 a 22.9.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 30 km (celkem 60 km) -) 23.9, 26.9, 27.9, 29.9, 11.10, 12.10, 25.10, 26.10, 7.11, 8.11.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km (celkem 1040 km) -) 9.11.2016 [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] a zpět 8 km -) 10.11.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 30 km -) 14.11 a 15.11.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km (celkem 208 km) -) 16.11 a 18.11.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 30 km Celkem 60 km) Cena Kč/km byla počítána ve výši 6,2 Kč. Jako řidič je vždy uveden [celé jméno svědka].

15. Z jízdního deníku k vozidlu Volkswagen soud zjistil, že byly uskutečněny tyto jízdy: -) 24.8, 12.9, 13.9.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km (celkem 312 km) -) 14.9.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 30 km -) 3.10, 4.10.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km (celkem 208 km) -) 5.10, 6.10, 7.10.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 30 km (celkem 90 km) -) 10.10, 14.10, 18.10, 19.10, 21.10 a 24.10.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km (celkem 624 km) -) 1.11.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 32 km -) 2.11, 3.11, 4.11, 11.11 a 22.11.2016 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km (celkem 520 km) Cena Kč/km byla počítána ve výši 6,2 Kč. Jako řidič je vždy uveden [celé jméno svědka].

16. Z dohody o provedení práce ze dne 2.1.2017 bylo zjištěno, že žalobce si najmul pana [jméno] [příjmení] k provedení pracovního úkolu: doprava p. [celé jméno svědka] na pracoviště, pracovní schůzky a pro materiál potřebný na stavbě, a to v období od 1.2.2017 do 30.4.2017. Byla sjednána odměna ve výši 100 Kč/hod, která bude vyplacena hotově.

17. Z výplatní pásky ze dne 30.7.2017 [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že mu náleží odměna v podobě hrubé mzdy ve výši 26 500 Kč a čistá mzda ve výši 22 525 Kč.

18. Z jízdního deníku k vozidlu Volkswagen soud zjistil, že byly uskutečněny tyto jízdy: -) 2.1.2017 [anonymizováno] – [obec] a zpět 32 km -) 3.1.2017 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km -) 12.1, 13.1, 16.1, 17.1 a 18.1.2017 [anonymizováno] – [anonymizováno] [ulice a číslo] km (celkem 40 km) -) 19.1.2017 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km -) 20.1, 23.1 a 24.1.2017 [anonymizováno] – [anonymizováno] [ulice a číslo] km (celkem 24 km) -) 25.1.2017 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km -) 26.1.2017 [anonymizováno] – [obec] a zpět 30 km -) 30.1.2017 [anonymizováno] – [obec] a zpět 104 km -) 8.2., 10.2, 13.2, 14.2, 15.2, 16.2, 17.2, 20.2, 23.2, 24.2, 27.2, 28.2, 1.3., 2.3., 6.3., 7.3. a 8.3.2017 [anonymizováno] – [anonymizováno] [ulice a číslo] km (celkem 136 km) Cena Kč/km byla počítána ve výši 6,2 Kč. Jako řidič je vždy uveden [jméno] [příjmení], kromě jízd dne 3.1.2017, 19.1.2017, 25.1.2017, 26.1.2017, kde je uveden [celé jméno svědka].

19. Z velkých technických průkazů pak bylo zjištěno, že vlastníkem vozidla tov. zn. Fiat [registrační značka] je žalobce, který je uveden jako provozovatel vozidla tov. zn. Volkswagen [registrační značka].

20. Z výpočtu odměny advokáta bylo zjištěno, že tento si vyúčtoval částku ve výši 18 468, celkem za 12 úkonů.

21. Dne 4.4.2017 byla žalobci ze strany jeho právního zástupce vystavena faktura ve výši 29 033 Kč, a to za právní služby.

22. Z listiny, kde jsou specifikovány úkony právní služby soud mimo jiné zjistil, že dne 10.9.2016 byl učiněn úkon specifikovaný jako vyhotovení podnětu k přezkumnému řízení a dne 8.1.2017 byl učiněn totožný úkon, tedy vyhotovení podnětu k přezkumnému řízení.

23. Z výslechu žalobce soud zjistil, že dne 16.8.2016 šel odevzdat řidičský průkaz, kdy však zjistil, že ho nemá, pročež byl zaznamenán jako ztracený a zároveň zadržený. Následně v měsíci listopadu mu byl vrácen a vystaven nový. Žalobce popsal, že tato skutečnost měla velký dopad do jeho pracovního života, kdy jako OSVČ dělá různé práce na stavbách, k čemuž nutně potřebuje řidičské oprávnění. Pokud žalobce uvedl, že má spolupracovníky, v daném období jezdili z jiného místa a nebylo možné, aby ho vozili do práce. Zároveň pak byl nucen odříct zakázku, neboť to nedokázal pokrýt časově, kdy otce nemohl tak moc vytěžovat. Nastalá situace zasáhla i do jeho soukromého života, kdy nemohl vozit děti na trénink, k doktorovi, na nákup. Cítil psychický diskonfort, kdy si nebyl jist svou finanční situací a zároveň jakým způsobem na něj nahlíželi ostatní lidé, kdy dvakrát po sobě pozbyl řidičské oprávnění. K tomu dále uvedl, že má větší vůz, který nedokáže řídit každý a i v zimě, kdy se jeho otec už bál jezdit na sněhu, si najal pana [příjmení]. I vzhledem k velikosti vozidla, manželka žalobce nebyla schopna tento řídit.

24. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento je otcem žalobce. V prvním období, kdy byl žalobce bez řidičského oprávnění, mu svědek pomáhal, což pro něj bylo dost náročné v jeho věku. Svědek uvedl, že v zimním období, již nebyl schopen synovi pomáhat, pročež si musel sehnat někoho jiného, kdo ho vozil. Pokud bylo třeba, svědek vozil žalobce a jeho spolupracovníky ráno na stavbu a večer na zavolání zase zpět. Toto činil bez nároku na odměnu. Žalobce má nákladní vozidlo Volkswagen a korbu Fiat. Nejezdilo se úplně každý den. Manželka žalobce má řidičské oprávnění, ale ne na větší vozidlo, potřebu syna zajišťoval tedy především svědek. Na zimu si žalobce pak sjednal pana [příjmení].

25. Z ostatních listin správního spisu soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

26. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

27. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

28. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

29. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

30. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

31. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 a 3 zákona o odpov. za škodu náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

32. Dojde-li ke změně nebo zrušení nezákonného rozhodnutí, má poškozený právo na náhradu škody. V dané věci soud dospěl k závěru, že podmínka nezákonného rozhodnutí je splněna, neboť jednak dne 9. 11. 2016 vydalo Ministerstvo dopravy, Odbor agend řidičů, rozhodnutí v přezkumném řízení [číslo jednací], kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] [číslo jednací] 2 ze dne 16. 8. 2016 a jednak dne 3.3.2017 vydalo Ministerstva dopravy, Odboru agend řidičů rozhodnutí v přezkumném řízení [číslo jednací] [spisová značka], kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], ze dne 15. 12. 2016.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl, k části nároku námitku promlčení, zabýval se soud primárně touto.

34. Dle § 32 tohoto zákona, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle § 36 odst. 1, tohoto zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

35. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobce, na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s prvním z nezákonných rozhodnutí, soud se primárně zabýval právě touto námitkou a dospěl k závěru, že je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že rozhodnutí Ministerstvo dopravy, Odbor agend řidičů [číslo jednací] bylo žalobci doručeno dne 12.11.2016. Od tohoto dne tedy počala běžet žalobci subjektivní promlčecí lhůta, neboť nejpozději tohoto dne se žalobce dozvěděl o tom, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. V řízení bylo rovněž prokázáno, že dne 29.8.2017 uplatnil žalobce svůj nárok předběžně u žalovaného. Promlčecí doba však uplynula dne 12.5.2017, tedy ještě před tímto uplatněním. Samotná žaloba pak byla u soudu podána dne 2.3.2018. Soud tedy konstatuje k námitce žalovaného, že část žalovaného nároku ve vztahu k nemajetkovou újmu byl u soudu uplatněn pozdě a je promlčen. Soud souhlasí s právním názorem žalovaného, že se v daném případě jedná o dva odpovědnostní tituly, a tedy každý z nároků se promlčuje samostatně. Soud se jím tedy dále nebude zabývat a žalobu v tomto rozsahu tedy v částce 14 100 Kč jako promlčený zamítl.

36. Ve vztahu na zbytek nemajetkové škody, kdy žalobce požaduje částku 11 250 Kč jako újmu, která mu byla způsobena tím, že nemohl řídit po určitou dobu motorová vozidla, což zasáhlo jak do jeho soukromoprávní sféry, tak i do jeho pracovního života, kdy vykonává podnikatelskou činnost na stavbách a řízení motorového vozidla je toho každodenní součástí. Žalobce tak prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí vznikla v době od 21.12.2016 do 6.3.2017 újma, kdy po dobu 76 dnů nemohl řídit motorová vozidla. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel z pravidla, že odškodnění by mělo odpovídat obecné představě o spravedlnosti, tedy že obdobné případy by měly být odškodňovány obdobně. Soud proto vycházel u rozhodnutí zdejšího soudu, konkrétně z rozsudku ze dne 16. 10. 2013, sp.zn. 12 C 354/2012, a ze dne 31. 10. 2016, sp.zn. 18 C 1/2013, a dospěl k závěru, že adekvátní je i v tomto případě odškodnění ve výši 100 Kč za 1 den omezení, což činí celkem 7 600 Kč. Soud tedy v tomto rozsahu nároku žalobce vyhověl a ve zbytku, tedy v částce 3 650 Kč tento nárok naopak zamítl.

37. Žalobce dále požadoval částku 18 638 Kč jako ušlý zisk za zakázku, kterou musel v důsledku toho, že neměl řidičské oprávnění, odmítnout. Výši této škody pak žalobce konstruuje jako 15% marži z ceny zakázky. Na výzvu soudu v souladu s ustanovením § 118a, aby soudu způsob výpočtu specifikoval a zároveň tento nárok dostatečně doložil, žalobce sice soudu prokázal, že se jednalo o potencionální zakázku, nicméně již žádným způsobem nespecifikoval, jak dospěl právě k 15% marži, resp. danému způsobu výpočtu. Žalobce pouze uvedl, že nechává toto na spravedlivé úvaze soudu. Vzhledem k tomu, že žalobce ve vztahu na tento nárok neunesl břemeno tvrzení a důkazní, soud tento jeho požadavek vyhodnotil jako nedůvodný a v tomto rozsahu žalobu zamítl.

38. Žalobce dále nárokoval mzdu řidiče ve výši 26 500 Kč, který ho zejména vozil do zaměstnání. Tento nárok soud vyhodnotil jako důvodný, kdy bylo zcela na místě, že si žalobce s ohledem na povahu jeho podnikatelské činnosti musel zajistit jiný způsob dopravování k jeho výkonu. Kdy v prvním období žalobce vozil jeho otec, který se pak v zimním období bál s nákladním vozidlem jezdit. S tím souvisí i zbytek nárokované částky v celkové výši 26 350 Kč, která byla vypočtena jako škoda za zbytečně vykonané cesty, kdy oba řidiči, kteří žalobce vozili, na místě nezůstávali, jeli zpět a poté opět pro žalobce. Vzhledem ke specifičnosti práce žalobce, který na stavby dopravoval i stavební materiál a nářadí, nebylo možné, aby k přepravě využil veřejnou hromadnou dopravu. Soud tedy uznal tyto nároky žalobce za oprávněné, vyjma duplicitních jízd ve dnech 23.8, 24.8, 14.11, 15.11, 16.11, 18.11 a 22.11.2016, kdy tyto dny nespadaly do období, kdy žalobce nedisponoval řidičským oprávněním. Soud tedy žalobci přiznal částku 48 609 Kč a naopak tento nárok co do výše 4 241 Kč zamítl.

39. V neposlední řadě pak žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, která mu vznikla tím, že z jeho strany byly uhrazeny právní služby v celkové výši 18 468 Kč za zastupování v rámci správního řízení. Výkladem § 31 odst. 1, 2 OdpŠk se zabýval Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014, uveřejněném pod číslem 111/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), v němž dospěl k závěru, že na rozdíl od úpravy účinné do 26. 4. 2006, v níž bylo stanoveno, že se hradí náklady řízení, pokud poškozenému vznikly jak v souvislosti s řízením, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, tak v řízení, v němž bylo dosaženo jeho odstranění, novela zákona č. 82/1998ASPI://module='ASPI'&link='82/1998 Sb.% 2523 30.12.9999 Sb., provedená zákonem č. 160/2006 Sb., hovoří pouze o nákladech řízení, které poškozený účelně vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, což je logičtější v tom, že náklady spojené s dosažením kýženého (správného) rozhodnutí jsou řešeny jednotlivými procesními předpisy, zatímco újma odškodnitelná podle OdpŠk vzniká až v souvislosti s tím, že dojde k nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu, které je třeba odstranit a vynaložit přitom zvýšené náklady.

40. Z ustanovení § 31 OdpŠk v současném znění proto vyplývá, že součástí škody, za kterou stát v režimu daného zákona odpovídá, jsou účelně vynaložené náklady řízení, jež musel poškozený vynaložit k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a jejichž náhrada nebyla v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, možná. Soud tedy žalobci přiznal nárok pouze za ty úkony, které přímo vedly k odstranění nezákonných rozhodnutí, tedy podnět k přezkumnému řízení ze dne 10.9.2016 a 8.1.2017.

41. Ve vztahu na určení odměny za uznané úkony pak soud vyšel z ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, kdy za použití § 10 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 této vyhlášky, z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Soud tak žalobci přiznal částku 3 146 Kč a v rozsahu 15 322 Kč jeho nárok zamítl.

42. Ve vztahu na příslušenství požadovaného nároku, tedy zákonného úroku z prodlení, pak soud žalobnímu nároku zcela vyhověl. Žalobce uplatnil nárok u žalovaného dne 29.8.2017. Žalovaný pak měl, dle § 15 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, šest měsíců na uhrazení požadované částky, tedy do prodlení se dostal nejdříve dne 2.3.2018, s tím že žalobce požadoval úrok ode dne podání žaloby, tedy od 2.3.2018.

43. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem rozhodl soud, tak jak je uvedeno ve výrokové část tohoto rozsudku, kdy žalobci přiznal částku 59 355 Kč a žalobu co do částky 55 951 Kč zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy každý z účastníků byl v určité části sporu úspěšný a vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu byl skoro rovnocenný rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Poučení