20 C 47/2024 - 55

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobkyně : [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupen [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], advokátem [Adresa zainteresované osoby 0/1] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupena [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno], advokátem [Adresa zainteresované osoby 1/0] o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 124 418,51 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 124 418,51 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 124 418,51 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 44 941 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá touto žalobou zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], jejíž součástí byla i smluvní ujednání a téhož dne uzavřela žalobkyně se žalovanou rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z této úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě této smlouvy měla žalovaná poskytnout žalobkyni částku ve výši 21 000 Kč za poplatek ve výši 26 736 Kč, kdy výpůjční úroková sazba činila 150,89 % ročně a RPSN činilo 152,57%. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, např. smluvní pokutou ve výši 25% z celkové částky úvěru a dále smluvní pokutou ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Vzhledem k tomu, že nebylo v možnostech žalobkyně poskytnuté plnění spácet, došlo k prodlení a žalovaná tedy proti ní zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO], čj. [spisová značka] ze dne [datum], jímž byla kromě částky úvěru žalobkyni uložena povinnost uhradit žalované další poplatky a excesivní úroky a další platby. V možnostech žalobkyně nebylo uloženou částku splácet, proto žalovaná proti žalobkyni zahájila exekuční řízení na základě shora uvedeného exekučního titulu, které bylo vedeno [tituly před jménem] [jméno FO]-soudním exekutorem EÚ [adresa]-[Anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka]. Po té, co žalobkyně seznala, že exekuční řízení bylo proti ní vedeno patrně neoprávněně na základě nezpůsobilého exekučního titulu, podala dne [datum] prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. a tomuto návrhu bylo vyhověno usnesením [Anonymizováno] soudu v [právnická osoba], čj. [spisová značka] ze dne [datum] z důvodu absolutní neplatnosti úvěrových smluv a na ní navazující rozhodčí smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Po odvolání žalované bylo exekuční řízení pravomocně skončeno usnesením [Anonymizováno] soudu v [právnická osoba], čj. [spisová značka] ze dne [datum], kterým bylo prvostupňové rozhodnutí o zastavení potvrzeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná a to včetně rozhodčí doložky. Důvodem nemravnosti byla shledána zejména excesivní výše úrokové sazby. V důsledku toho neměl rozhodce pravomoc rozhodčí nález vydat a exekuční titul je tak od samého počátku nevykonatelný. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne [datum]. V průběhu exekučního řízení však soudní exekutor vymohl na žalobkyni částku celkem [částka], která byla kromě původní jistiny úvěru [částka] tvořena nemalými částkami připadajícímina excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady předchozího rozhodčího řízení. Z uvedené sumy vyplatil exekutor žalované jako oprávněné částku ve výši [částka]. Žalobkyně navíc ještě před zahájením exekučního řízení uhradila žalované částku ve výši [částka], celkem tedy žalobkyně uhradila žalované částku ve výši [částka]. Žalobkyně je navíc toho názoru, že z různých indicií též vyplývá, že rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] de facto rozhodčí spor nerozhodoval, ale rozhodovala jej [právnická osoba], která ve skutečnosti plnila úlohu zastřeného rozhodčího soudu. Žalobkyně dále odkazem na různé důkazy poukázala na to, že vlastně žalovanou nebyl nikdy rozhodci uhrazen rozhodčí poplatek, [právnická osoba] byla založena za účelem výkonu rozhodčího řízení, mezi žalovanou a [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zajištění služeb rozhodců a žalovaná byla pro tuto společnost hlavním obchodním partnerem. Rozhodčí řízení před rozhodcem [jméno FO] nikdy neproběhlo, spor rozhodovala [právnická osoba], když rozhodce sehrál jen roli bílého koně. Rozhodčí nález takto vzniklý, tak nemůže být akceptován jako způsobilý exekuční titul, neboť jej vydal subjekt, který nebyl k rozhodčímu řízení dle rozhodčí smlouvy oprávněn (v tomto se odkázal i na závěry Krajského soudu v Praze vyjádření např. v rozhodnutí čj. [spisová značka] a [spisová značka]). Z uvedených důvodů tak ani nemohla vzniknout překážka věci rozsouzené v podobě rozhodčího nálezu, neboť tento rozhodčí nález je nevykonatelným exekučním titulem. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky, která je tvořena rozdílem mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna se z vyplaceného plnění ponechat. Žalovaná vyplatila žalobkyni částku [částka], kterou je oprávněna si ponechat. Společně s tím vznikl žalované i nárok na zákonný úrok z prodlení z částky [částka], a to za dobu ode dne následujícího po dni, kdy tyto částky byly žalobkyni vyplaceny, až do právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a žalovaná je tedy oprávněna si z vyplacené částky ponechat celkem [částka] a na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky. Dále má žalobkyně za to, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a jejích součástí způsobil kromě nemravných ujednání i fakt, že žalovaná neposoudila s odborou péčí úvěruschopnost žalobkyně a odkázala se na platnou judikaturu ústavního soudu, např. I.ÚS 199/11 a III. ÚS 4084/12 a rovněž rozsudke NS ČR [spisová značka]. Pro posouzení okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení a počátku plynutí běhu promlčecí lhůty je důležité zkoumat objektivní vznik bezdůvodného obohacení a až následně zkoumat, kdy o této objektivní okolnosti získal ochuzený subjektivní povědomí, tedy kdy se ochuzený mohl a měl o vzniku bezdůvodného obohacení dozvědět, a od kdy mu tedy má být počítána subjektivní promlčecí lhůta. Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby tak nemůže dojít dříve, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Žalobkyně zdůrazňuje, že počátek běhu promlčecí lhůty je třeba ztotožnit s okamžikem právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení, neboť do té doby přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Vymáhací proces je totiž samostatným právním důvodem, pro který oprávněný získává od exekutora plnění z postihnutého majetku povinného, kdy sice povinný nemá povinnost plnit na nicotný rozhodčí nález, ale má povinnost plnit na exekuci. Právním důvodem, který odpadá, není v tomto případě rozhodčí nález, ale exekuce (odkázala se na usnesení NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], a [spisová značka]). Je tedy evidentní, že i nejvyšší soud vznik bezdůvodného obohacení vzniklého v exekuci spojuje až s právní mocí usnesení o zastavení exekuce, kterým se deklaruje, že exekuce neměla běžet, protože exekuční titul je vadný a až tímto okamžikem vzniká bezdůvodné obohacení, a to odpadnutím právního důvodu v podobě nařízené exekuce. Ohledně délky promlčecí lhůty se žalobkyně odkázala na rozsudek SDEU ve věci C-485/19 a má za to, že aplikace tříleté promlčecí lhůty ve smyslu § 629 odst. 1 obč. zák. by byla v tomto případě v rozporu s judikaturou SDEU a je třeba subsidiárně aplikovat objektivní promlčecí lhůtu 10 let, příp. dle § 638 odst. 2 obč. zák. objektivní lhůtu 15 let, jako kdyby byla subjektivní. Žalobkyně má nicméně za to, že i kdyby soud snad shledal, že nárok žalobkyně se promlčel, tak považuje námitku promlčení vznesenou žalovanou za v rozporu s dobrými mravy a nelze k ní přihlížet (viz např. sp. zn. II.ÚS 996/18, a nález sp. zn. I. ÚS 1091/19). Podle judikatury Ústavního soudu ČR nepožívá oprávněný ochranu stavení promlčecí lhůty v exekuci, kterou vědomě vede od počátku protiprávně, byť je jeho nárok jinak oprávněný, nemůže oprávněný požívat ochrany v podobě možnosti námitky promlčení, pokud vědomě vede protiprávní exekuci pro nárok vědomě neoprávněný, což je i tento případ vzhledem k tomu, že žalovaná je profesionálem ve svém oboru a musela být seznámena i v době uzavření úvěrové smlouvy s platnou judikaturou týkající se přípustných úrokových sazeb, ochranu spotřebitelů, jakož i platnosti rozhodčích nálezů a následných exekucí (viz např. rozsudek NS sp. zn. [spisová značka], sp. zn. III. ÚS 308/21), zvláště, když byla při podání rozhodčí žaloby a exekučního návrhu zastoupena advokátem (viz např. nález ÚS sp. zn. II. ÚS 996/18). S ohledem na to, že žalovaná žalobkyni peněžní prostředky tvořící její bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydala, žalobkyně se domáhala svých nároků předžalobní výzvou podle § 142a o.s.ř., ale žalovaná úhradu odmítla. Jelikož se žalovaná ocitla s plněním dluhu v prodlení, žalobkyni vznikl i nárok požadovat zákonný úrok z prodlení z žalované částky, ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalobkyní v rámci předžalobní výzvy žalované).

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že dle jejího názoru zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek žalobkyně uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy a veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Pokud byla exekuce zastavena, byl přezkoumáván exekuční titul, nikoliv dluh samotný, o něm exekuční soud ani rozhodovat nemohl. Zejména pak stále existuje rozhodčí nález rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] čj. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Tento rozhodčí nález nikdy nebyl zákonným způsobem zrušen a žalobkyně promeškala veškeré lhůty dle zákona o rozhodčím řízení, aby se toho mohla domoci. V tomto řízení tedy není možné předmětné rozhodčí nález přehlížet, to by zásadně narušilo právní jistotu a legitimní očekávání. Představuje tedy překážku věci rozhodnuté. Obdobnou situaci řešil též MS v Praze v rozhodnutí čj. [spisová značka]. S ohledem na uvedené nelze dospět k jinému závěru, než že jestliže žalovaná přijala od žalobkyně plnění na základě rozhodnutí, které nebylo zrušeno, představuje právní důvodu pro přijetí plnění, a nejedná se tedy o bezdůvodné obohacení a tento závěr potvrdil i NS v usnesení čj. [spisová značka]. Pokud by se soud s tímto neztotožnil, vznesla námitku promlčení a s odkazem na rozhodnutí sp. zn. ÚS II. ÚS 3870/19 namítla, že zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, proto i u plnění, který bylo vymoženo v průběhu exekuce platí promlčecí doba od data uskutečnění tohoto plnění. Nárok žalobkyně je proto promlčen. Dále uvedla, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena v roce [Anonymizováno], tedy za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. obč. zák. a je tedy nutno posoudit počátek a běh promlčecích lhůt podle tohoto zákona. Žalobkyně měla a mohla mít takové skutkové informace, že mohla již dříve v průběhu exekučního řízení podat žalobu na zaplacení tvrzeného vznikajícího bezdůvodného obohacení a spolu s tím i logicky návrh na zastavení exekuce a odklad exekučního řízení. Nejpozději tyto informace mohla mít v okamžiku, kdy návrh na zastavení a odklad exekuce podala. Následně mohla navrhnout přerušení nalézacího řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení do doby rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce a vyhnout se tak promlčení svého nároku (odkázal se v tomto např. na rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3870/19). Ke skutečné vědomosti dochází tehdy, kdy oprávněný zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit jeho právo žalobou u soudu. V případě bezdůvodného obohacení získaného z neplatné smlouvy je pak rozhodující subjektivní okamžik, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná (viz např. usnesení NS sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Počátek běhu lhůty se tedy řídí ust. § 619 a § 621 obč. zák. Tedy 3 letá subjektivní promlčecí lhůta započala běžet poté, co se žalobkyně dozvěděla, resp. měla a mohla dozvědět o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a že k jeho vydání je povinná žalovaná (viz usnesení NS sp. zn. [spisová značka]). Vědomostí se rozumí znalost konkrétních skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit, nikoliv obeznámenost s právní kvalifikací. Žalobkyně věděla od počátku, jaká je výše úroků, smluvních pokut atd. nejpozději ke dni podání návrhu na zastavení exekuce a mohla kdykoliv podat žalobu (rovněž se odkázal na komentářovou literaturu k § 621 obč. zák.). K promlčení nároků tedy došlo, neboť vědomost o skutkových okolnostech způsobující neplatnost smlouvy a tím i nároku na vydání bezdůvodného obohacení a kdo se měl obohatit měla žalobkyně již v průběhu exekučního řízení (odkázal se na aktuální nález ÚS sp. zn. III. ÚS 2127/21). K rozsudku NS ČR [spisová značka] pak uvedl, že NS v něm spojil dvě věci dohromady-začátek, běh, stavění promlčecí doby a dále podmínky pro to, aby povinný mohl být v žalobě o zaplacení bezdůvodného obohacení úspěšný, což jsou ovšem dvě zcela rozdílné právní otázky. Tvrzený „procesní důvod“ pro ponechání si vymožného plnění jistě není titul a není to věc rozhodnutá bránící podání žaloby. Jedná se o skutečnost, která nemá žádný vliv na to K rozporu námitky promlčení s dobrými mravy uvedla, že tato námitka je zcela lichá, neboť by žalovaná musela bránit v podání žaloby, či od ní odrazovat. K ničemu takovému ale nedošlo a je pouze na žalobkyni, že nepodala žalobu.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované se vyjádřil k jejímu argumentu, že exekuční soud není oprávněn věcně přezkoumávat exekuční titul tak, že tento argument nemá v tomto řízení místo, je to sice obecně pravda, ale až na výjimky, kdy dochází k extrémnímu porušování práv a nemravnému jednání, což je i tento případ. Odkázal se na usnesení NS ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], který se vyjadřuje i přímo k žalované. Kdyby žalovaná neporušovala zásady demokratického právního státu a nechovala se nemravně, a to od samého počátku uzavření úvěrové smlouvy a dokonce i před tím, byla by se svou obranou úspěšná. Žalovaná s danou procesní obranou nebyla úspěšná ani v exekučním řízení, proti pravomocnému rozhodnutí exekučního soudu se nebránila dovoláním a její námitky k postupu exekučního soudu jsou v tomto nalézacím řízení bezpředmětné. Zdejší soud si nicméně může předmětné otázky týkající se platnosti úvěrové smlouvy, rozhodčí doložky, nicotnosti rozhodčího nálezu může učinit sám, nicméně žalobkyně má za to, že by měl dojít ke stejným závěrům tak, jak učinily exekuční soudy. Žalovanou odkazované rozhodnutí MS v Praze čj. [spisová značka] a rozhodnutí NS [spisová značka] považuje žalobkyně ve světle veškeré ostatní judikatury za excesivní, vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné a NS ČR se od něj v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. [spisová značka] odklání. Dále se v této otázce odkázal na právě aktuální rozhodovací praxi NS, např. na usnesení NS sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]. Dále odkázal na závěry ústavního soudu vyjádřené v nálezech sp. zn. IV.ÚS 2735/11 a sp. zn. III ÚS 1624/12. Nastala tedy situace, kdy senát 33 Cdo na jednu stranu konstatoval, že rozhodčí nálezy nelze zrušit, ale pojí s nimi překážku věci rozsouzené, která musí být odstraněna zrušením rozhodčího nálezu, ale zároveň nejvyšší soud konstatně judikuje, že takové rozhodčí nálezy nemohou sloužit jako exekuční titul a nelze podle nich vést exekuci. Řešením situace je akceptování, že rozhodčí nálezy jsou nicotné a nezakládají překážku věci rozsouzené, jak je pravidelně judikováno. Na posouzení předmětného rozhodčího nálezu jako exekučního titulu a překážky věci rozsouzené lze aplikovat i např. nález ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1380/15. Stejné stanovisko zastává i NS v usnesení sp.zn. [spisová značka] s odkazem na usnesení ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 199/13 a závěrem tedy je, že rozhodčí nález vydaný k tomu nepravomocným rozhodcem, nemůže zakládat překážku věci rozsouzené. Úvahy žalované o nutnosti odklizení rozhodčího nálezu cestou dle ust. § 35 zák. o roz.ř. jsou zcela liché, neboť jak judikoval NS i ÚS, je-li exekučním titulem rozhodčí nález, lze vedle zvláštních důvodů zastavení exekuce dle shora uvedeného ustanovení, zastavit exekuci i z důvodů obecných uvedených v ust. § 268 o.s.ř., jak učinila žalobkyně a byla s tím úspěšná. Rozhodně však i v tomto případě lze aplikovat závěr NS v senátu 33 Cdo, kdy v případě, že vydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle trasparentních pravidel, reps.byl učen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, nemůže být akceptovatelný výsledek rozhodčího řízení. V dané věci se totiž rozhodčí řízení neřídilo rozhodčí smlouvou, ale Smlouvou o zajištění služeb rozhodců ze den [datum], kterou uzavřela žalovaná s [právnická osoba] a kromě jiných i rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO]. K tomu se rovněž vyjádřil v usnesení čj. [spisová značka] [Anonymizováno] soud v [Anonymizováno] a shledal v obdobném případě „podstatný deficit transparentnosti“ (rozhodčí smlouvy) a obdobně (k rozhodčí doložce) se vyjádřil v obdobné věci i[Anonymizováno][Anonymizováno] soud v [Anonymizováno] v usnesení čj. [spisová značka], kdy bylo shledáno, že se jedná „o součást systému na výrobu vyhovujících exekučních titulů“. Žalobkyně tedy má za to, že rozhodčí nálezy jsou nicotné, kdy tyto ani de facto nevydal rozhodce [jméno FO], ale zastřený rozhodčí soud. K otázce námitky promlčení se žalobkyně odkázala na aktuální rozhodovací praxi MS v Praze a zopakovala svou předchozí argumentaci, že soudem musí být neprve aplikováno ust. § 2991 obč. zák. a řádně zjištěno, kdy a jak bezdůvodné obohacení vzniklo. Pokud v tomto případě vzniká až odpadnutím právního důvodu, pro který bylo plněno, pak bylo-li plněno až v rámci exekuce, vzniká bezdůvodné obohacení ne dříve, než právní mocí usnesení o zastavení exekuce. Žalobkyně se návrhem na zastavení exekuce domáhala vydání takového rozhodnutí, které by jí umožnilo následně vymáhat po žalované bezdůvodné obohacení. Dříve nemohl odpadnou právní důvod, pro který bylo plněno. Nařízená exekuce je samostatným právním důvodem, proč získala žalovaný jako oprávněná od exekutora plnění a jelikož byla nařízena po [datum], je třeba vycházet z promlčení podle občanského zákoníku (viz usnesení NS sp.zn. [spisová značka], [spisová značka])). Dále odkázal na závěry rozsudku MS v Praze jč. [spisová značka] ze dne [datum], který se týká obdobné věci a žalovaná argumentovala obdobně, avšak městský soud dal za pravdu argumentaci strany žalující a obdobně též v rozsudku čj. [spisová značka], [spisová značka] a jč. 55 co 250/2022-172, když i odvolací soudy se odkázali na stejnou judikaturu NS, jako v tomto případě žalobkyně, např. sp. zn. [spisová značka], když je evidentní, že rozhodovací praxe Městského soudu v Praze se v tomto směru sjednocuje. Až od po odpovědi na otázku okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení se lze pouštět do úvah o subjektivním povědomí o jeho vzniku. Je zde zřejmé, že žaloba byla podána včas a její nárok se nepromlčel (ať už ve 4 leté či 3 leté lhůtě) a navíc se námitka promlčení příčí dobrým mravům, jak již bylo uvedeno žalobkyní v žalobě. Svou argumentaci žalobkyně ještě doplnila odkazem na aktuální judikaturu dopadající na obdobný případ stejné žalované a to rozhodnutí NS čj. [spisová značka] a usnesení čj. [spisová značka]. Z uvedené judikatury vyplývá, že žalobkyně se mohla o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení, dozvědět až okamžikem právní moci usnesení o zastavení exekuce.

4. Z výročních zpráv žalované za rok [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], z listiny „kontakty a přehled vzájemných smluv mezi společností a [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] mezi osobami ovládanými ovládající osobou“, dokladu s označením – Přehled vzájemných smluv mezi společností a [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] nebo mezi osobami ovládanými ovládající osobu, ze zprávy nezávislého auditora pro akcionáře společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno].Ze smlouvy o zajištění služeb rozhodců mezi žalovanou a rozhodčí společností [právnická osoba]. s přílohou č. [hodnota] s dodatkem č. [hodnota], s dodatkem č. [hodnota], z informací z webových stránek rozhodčí společnosti [adresa] ze dne [datum],z usnesení [Anonymizováno] soudu v [právnická osoba], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], ze sdělení k výzvě soudu v rámci exekučního řízení, [spisová značka], z usnesení [Anonymizováno] soudu v [právnická osoba], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], z protokolu o provedení důkazů před dožádaným soudem, spisová značka [spisová značka] ze dne [datum], z protokolu o provedení důkazů před dožádaným soudem- [Anonymizováno] soudem v [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], z předžalobní výzvy, z žádosti o vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum], z protokolu o jednání před soudem I. stupně u [Anonymizováno] soudu pro [adresa] ve věci [spisová značka] ze dne [datum], z protokolu o jednání před [Anonymizováno] soudem pro [adresa] ve věci [spisová značka] ze dne [datum], z protokolu o jednání před soudem I. stupně, a to [Anonymizováno] soudem ve [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], z notářského zápisu ze dne [datum] – [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], sepsaného před [jméno FO], notářkou v [Anonymizováno], z účetní rozvaha a přílohy k účetní závěrce rozhodčí společnosti [právnická osoba]. za rok [Anonymizováno], z výzvy k auditu exekucí ze dne [datum], ze sdělení k žádosti soudu, a to [Anonymizováno] soudu pro [adresa] vůči rozhodčí společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] v rámci řízení, spisová značka [spisová značka], z dokladu o prohlížení doménového jména rozhodce.cz, z plánu realizace odborné praxe Úřadu práce ČR, ze sdělení rozhodčí společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] k č. j. [spisová značka], z odpověi na předžalobní výzvu ze dne [datum], ze sdělení [Anonymizováno] úřadu [adresa]-město exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] právnímu zástupci žalobkyně ve věci [spisová značka] ze dne [datum], z karty klienta, a to žalobkyně k č. smlouvy [Anonymizováno], z doručenky od datové zprávy, a to výzvy k zastavení protiprávních exekucí, z notářského zápisu, sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], z usnesení [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], z doručenky k předžalobní výzvě, z výpisu z obchodního rejstříku rozhodčí společnosti [právnická osoba].,z usnesení [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] ve věci č. j. [spisová značka] ze dne [datum], z rozsudku [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], rozsudku [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], rozsudeku [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], z usnesení [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], z rozsudku [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], z podstatného obsahu spisu Exekutorského úřadu, [spisová značka], Exekutorského úřadu [tituly před jménem] [jméno FO], z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, č. [hodnota] ze dne [datum], resp. [datum] a smluvních ujednání této smlouvy a z rozhodčí smlouvy ze dne [datum] soud zjistil skutkový stav, který účastníci nesporovali a žalovaná neučinila spornou ani žalovanou částku: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru specifikovaná v žalobě a téhož dne uzavřela žalobkyně se žalovanou rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z této úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě této smlouvy měla žalovaná poskytnout žalobkyni částku ve výši [částka] za poplatek ve výši [částka], kdy výpůjční úroková sazba činila 150,89 % ročně a RPSN činilo 152,57%. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, např. smluvní pokutou ve výši 25% z celkové částky úvěru a dále smluvní pokutou ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Vzhledem k tomu, že nebylo v možnostech žalobkyně poskytnuté plnění spácet, došlo k prodlení a žalovaná tedy proti ní zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO], čj. [spisová značka] ze dne [datum], jímž byla kromě částky úvěru žalobkyni uložena povinnost uhradit žalované další poplatky a excesivní úroky a další platby. V možnostech žalobkyně nebylo uloženou částku splácet, proto žalovaná proti žalobkyni zahájila exekuční řízení na základě shora uvedeného exekučního titulu, které bylo vedeno [tituly před jménem] [jméno FO]-soudním exekutorem EÚ [adresa]-město, pod sp. zn. [spisová značka]. Po té, co žalobkyně seznala, že exekuční řízení bylo proti ní vedeno patrně neoprávněně na základě nezpůsobilého exekučního titulu, podala dne [datum] prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. a tomuto návrhu bylo vyhověno usnesením [Anonymizováno] soudu v [právnická osoba], čj. [spisová značka] ze dne [datum] z důvodu absolutní neplatnosti úvěrových smluv a na ní navazující rozhodčí smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Po odvolání žalované bylo exekuční řízení pravomocně skončeno usnesením [Anonymizováno] soudu v [právnická osoba], čj. [spisová značka] ze dne [datum], kterým bylo prvostupňové rozhodnutí o zastavení potvrzeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná a to včetně rozhodčí doložky. Důvodem nemravnosti byla shledána zejména excesivní výše úrokové sazby. V důsledku toho neměl rozhodce pravomoc rozhodčí nález vydat a exekuční titul je tak od samého počátku nevykonatelný. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne [datum]. V průběhu exekučního řízení však soudní exekutor vymohl na žalobkyni částku celkem [částka], která byla kromě původní jistiny úvěru [částka] tvořena částkami připadajícími na (dle závěrů rozhodujících soudů ) excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady předchozího rozhodčího řízení. Z uvedené sumy vyplatil exekutor žalované jako oprávněné částku ve výši [částka]. Žalobkyně před zahájením exekučního řízení uhradila žalované částku ve výši [částka], celkem tedy žalobkyně uhradila žalované částku ve výši [částka]. Žalobkyně se domáhala svých nároků předžalobní výzvou podle § 142a o.s.ř., ale žalovaná požadovanou částku neuhradila.

7. Po zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k tomuto právnímu posouzení: Soud se beze zbytku ztotožnil s právní argumentaci přednesenou žalobkyní a na ni odkazuje. Stejně tak má v tomto případě za to, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatným právním jednáním jako celek, a to včetně rozhodčí smlouvy, jak již bylo v případě žalované jako účastnice soudních řízení soudy opakovaně judikováno, přesně z důvodů, které v žalobě uvádí žalobkyně. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (§ 580 obč. zák.) je sjednaný úrok, RPSN a další sankce, které přestavují takovou nerovnováhu v postavení účastníků smlouvy v neprospěch žalobkyně jako spotřebitelky, že smlouva jako celek odporuje dobrým mravům. Vzhledem k tomu, že plnění na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy bylo nejprve přiznáno rozhodčím nálezem a následně vymoženo v exekučním řízení, vzniklo na straně obou účastníků bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Soud provedl výpočet na základě nesporné výše vzájemně poskytnutých a vyplacených pohledávek účastníků, když jejich výši vypočtenou v žalobě (na tento výpočet se soud odkazuje) žalovaný nijak nesporoval a dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku [částka], a to i po zápočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, jak učinila žalobkyně. Spornou zůstala otázka vznesené námitky promlčení. Soud nejprve musel určit, podle kterého právního předpisu bude tuto problematiku posuzovat. Shodně s žalobkyní má za to, že je pro určení počátku a délky běhu promlčecí lhůty v tomto případě třeba použít občanský zákoník účinný od [datum], neboť ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo za účinnosti tohoto právního předpisu. Podle § 619 odst. 1, 2 obč.zák. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé a to je tehdy, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech, rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nebo se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 621 obč. zák. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst.1 obč. promlčecí lhůta trvá tři roky. Soud se neztotožnil s tvrzením žalované, že bezdůvodné obohacení vzniklo již vymožením předmětné částky v exekučním řízení a tedy už od této doby je nutno počítat plynutí promlčecí doby. Bezdůvodné obohacení na straně žalované totiž vzniklo až okamžikem zastavení exekučního řízení, tedy právní mocí usnesení o zastavení řízení, tj. [datum]. Byla-li totiž na podkladě rozhodčího nálezu vedena exekuce, pak po dobu, kdy probíhala, přetrvával i důvod, pro který vymožené plnění náleželo žalované jako oprávněné. Tento důvod odpadl až po té, co byla pravomocně zastavena. Z tohoto usnesení také žalobkyně seznala, že na straně žalované vzniklo na její úkor bezdůvodné obohacení neoprávněným vymožením plnění. Tím okamžikem soudní exekutor pozbyl práva na vymožené finanční prostředky, a až tímto okamžikem započala běžet promlčecí lhůta k uplatnění požadavku žalobkyně na vrácení částky žalovanou, kterou obdržela jako vymožené plnění po té, co exekuce byla od počátku vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, jímž byl rozhodčí nález, jak konstatoval exekuční soud a s jehož názorem se i zdejší soud v nalézacím řízení ztotožňuje. V době, kdy exekuce probíhala, nemohla žalobkyně uplatnit požadavek na vrácení vymoženého plnění s tvrzením, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Tuto možnost měla až po pravomocném skončení exekučního řízení. Tříletá promlčecí lhůta tedy by uplynula dne [datum], žaloba byla podána dne [datum] a tedy před jejím uplynutím. Soud jako zcela liché soud shledal i námitky žalované týkající se skutečnosti, že zde existuje překážka věci rozsouzené v podobě rozhodčího nálezu, který nebyl platně zrušen zákonným způsobem. S touto problematikou se vypořádal soud v rámci exekučního řízení, když v souladu s platnou judikaturou shledal rozhodčí nález natolik vadný, že nemůže sloužit jako vykonatelný exekuční titul a postupoval zcela v rámci své kompetence při posuzovanání vydaných exekučních titulů. Soud má shodně s žalobkyní za to, že nevykonatelný titul nemůže být označen za rozhodnutí tvořící překážku věci rozhodnuté, neboť je v podstatě nicotné, tj. nemající žádné právní účinky. Pro stručnost se soud odkazuje také na bohatou judikaturu vydanou v této problematice namítanou stranou žalující vydanou v obdobných sporech a která je zcela aplikovatelná i na tento případ. Soud již nepřipustil další dokazování v této věci, neboť ostatní navržené, leč neprovedené důkazy považoval za nadbytečné s ohledem na to, že meritum věci spočívalo pouze na právním posouzení nesporného skutkového stavu. Soud neshledal jako důvodnou námitku žalované vztahující se k dokladu s názvem „ Smlouva o zajištění služeb rozhodců“ ze dne [datum], neboť jednak soud nemá důvod pochybovat o autenticitě uvedeného dokladu, ostatně žalovaná ve smyslu této dohody i v jiných sporech s obdobným předmětem řízení postupovala, nicméně i kdyby takové pochybnosti vznikly, nemohly by zvrátit rozhodnutí soudu v této věci, neboť se nejedná o důkaz pro rozhodnutí v této věci stěžejní. Z uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl a s ohledem na to, že se žalovaná dostala do prodlení, přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty dané žalobkyní žalované k plnění v rámci předžalobní lhůty. Podle § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. l o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a dále za právní zastoupení za 5 úkonů právní pomoci po [částka], plus 5krát režijní paušál [částka], plus DPH 21% ve výši [částka], celkem tedy [částka] podle § 8 odst. 1, § 7, 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

Poučení