20 C 5/2023-94

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 291 349 Kč s příslušenstvím a částky 2 550 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 146 495 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 26. 10. 2022 do zaplacení a dále částku 5 668 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 26. 10. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 144 854 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 26. 10. 2022 do zaplacení a částku 4 532 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 26. 10. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 291 349 Kč s příslušenstvím a dále ve výši 2 550 Kč s příslušenstvím za dobu od podání žaloby do vynesení rozsudku představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou prošetřování trestního oznámení ze dne 26. 7. 2011, které podal u [anonymizována čtyři slova] [obec] a které bylo postoupeno [stát. instituce] [obec] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [rok] [číslo]. Uvedl k tomu, že je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti [anonymizována tři slova]“, [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova], když se podobně jako i ostatní dělníci, stal obětí trestného činu obchodování s lidmi. Žalobce stručně shrnul průběh řízení s tím, že předmětná kauza byla zprvu prověřována [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizována tři slova] [číslo] [rok] [číslo], věc byla následně rozdělena na další 4 části a byla postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoli poškození důsledně poukazovali na nutnost posuzovat celé jednání podezřelých komplexně. Jednotlivé složky [stát. instituce] vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, neprováděly úkony společně, a to ani při opatřování důkazů. Práce [stát. instituce] byla vedena zjevnou snahou věc uložit ad acta či odložit a dále se jí nezabývat; aniž by jednotlivé skutečnosti byly řádně prověřovány. Poté došlo k odložení věci usnesením [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizována tři slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jež bylo potvrzeno (přes opravný prostředek žalobce) [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] (usnesením ze dne 30. 9. 2013, č.j. [číslo jednací]). S odložením věci se poškození nemohli ztotožnit a část z nich podala proti tomuto ústavní stížnost. [název soudu] svým nálezem ze dne [datum], [anonymizováno] [ústavní nález], a nálezem vyhověl ústavní stížnosti podané stěžovateli v plném rozsahu a napadaná rozhodnutí zrušil. Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V odůvodnění pak uvedl, že orgány činné v trestním řízení (dále též„ OČVTŘ“) porušily zásady trestního řízení, mj. i legality a materiálně pravdy, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu působí povrchně a nekonzistentně, postup státního zastupitelství považoval ÚS za nedostatečný, ryze formální a zaujatý, procesní postup neodpovídal rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, když byla věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých krajských ředitelství [stát. instituce], kdy tímto postupem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, a dále že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánů moci výkonné trpělo značnými průtahy, jimž posléze neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Žalobce odkazuje zejména na odstavce 25, 27, 28, 29 a 30 předmětného nálezu. Ačkoliv byly vady Ústavním soudem policii důrazně vytýkány, v postupu policie se nejdříve téměř ničeho nezměnilo. Za první dva roky po vydání nálezu bylo provedeno minimum úkonů (první vyšetřovací úkon byl učiněn v listopadu 2016). Věc se nachází stále ve fázi prověřování, dne 19. 7. 2017 byla věc opět odložena. Usnesení o odložení věci ze dne 19. 7. 2017 bylo zrušeno nadřízeným [anonymizována tři slova] ([číslo jednací]) s tím, že policie se vůbec dle názoru [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] [anonymizováno] [název soudu] a ani pokyny dozorující státní zástupkyně. K nerespektování precedenčních účinků nálezu Ústavního soudu jako jednoho z kritéria pro posouzení postupu orgánů veřejné moci se již vyjádřil [název soudu] např. v rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Dne 27. 6. 2018 bylo opět rozhodnuto o postoupení věci na [anonymizována tři slova] [obec], a to z důvodu shledání podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin obchodování s lidmi. Od té doby, tedy již téměř 2 roky, je věc vedena [anonymizována tři slova] [územní celek], [anonymizována tři slova], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] a v trestní věci se opět prakticky nic neděje. Dne 30. 8. 2019, tedy po roce od postoupení věci na [anonymizováno], byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů z důvodu změny právní kvalifikace pro podezření ze zločinu obchodování s lidmi. Dne 3. 2. 2020 pak bylo rozhodnutím dozorující státní zástupkyně [anonymizována dvě slova] [část Prahy] celý spisový materiál Č. j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ([anonymizována dvě slova]) za účelem sloučení věci s již dříve postoupenou věci z [anonymizováno] [obec] I evidované pod [číslo jednací] ([role v řízení], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]) a vedení společného řízení, neboť se jedná o totožnou společnost i osoby jednající jejím jménem, způsob provedení i časové období - jediným rozdílem je skupina potencionálních poškozených. Až o rok později - v březnu 2021 - však byla věc dle pokynu dozorující stání zástupkyně skutečně sloučena. Policejní orgán věc opět odložil dne 24. 9. 2021, toto rozhodnutí bylo [anonymizována tři slova] pro nezákonnost zrušeno dne 25. 1. 2022. Žalobce dále poukázal na to, že trestní oznámení podal před více než 11 lety, bral se dostatečně o svá práva a po celou dobu trestního řízení se snažil být ve věci aktivní, přesto však do dnešního dne nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob natož ke kompenzaci poškozeného v adhezním řízení. Veškerá činnost orgánů činných v trestním řízení byla poznamenána evidentní snahou předat řešenou záležitost jinému útvaru. V důsledku zcela laxního a odmítavého přístupu orgánů činných v trestním řízení však došlo k tomu, že se podezřelí i jejich obchodní společnosti během uplynulých 10 let zcela zbavili veškerého svého majetku tím, že finanční hotovost účetně utratili a hmotný majetek převedli na třetí osoby. Zároveň získali dostatek času, který mohl být využit na provedení kroků nutných k odstranění možných usvědčujících důkazů, ovlivnění možných svědků apod. Na popsaný nesprávný úřední postup naprosto nelze nahlížet jako na běžné průtahy v ostatních řízeních, protože má důsledky mnohem závažnější, jelikož přes samotné průtahy a množství dalších nesprávných procesních kroků vedl až k několika nezákonným odložením věci. Pokud by žalobce nebyl dostatečně důsledný, nevynakládal další úsilí a finanční prostředky na podání opravných prostředků proti úkonům orgánů činných v trestním řízení, došlo by tím k definitivnímu ukončení věci. Popsaným jednáním orgánů činných v trestním řízení proto především došlo k porušení ústavou garantovaného práva poškozeného na efektivní vyšetření trestné činnosti. Toto porušení ústavních práv poškozeného je přitom o to závažnější, že i samotná trestná činnost byla závažným zásahem do základních lidských práv poškozeného. Žalobce jako poškozený má status oběti zvlášť zranitelné dle zákona o obětech trestných činů. Tedy je třeba zohlednit, že se žalobce stal obětí zvlášť závažného trestného činu, v rámci trestního řízení je na něj nahlíženo jako na oběť zvlášť zranitelnou, kdy byla pracovně vykořisťována a nebyla jí mimo jiné uhrazena mzda ve vztahu, o kterém se domnívala, že je vztahem pracovněprávním. Vyšetřování není ukončeno ani po 6 letech od nálezu ÚS, kdy žalobce ztrácí naději, že věc bude dořešena, pachatelé budou potrestáni a obecně že bude nastolena spravedlnost. S ohledem na mimořádně závažný zásah do základních lidských práv poškozeného, a to jednak popsaným trestním jednáním podezřelých, jakož i následným několikerým závažným nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, žalobce požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním (tedy průtahy v trestním řízení), které vyčíslil v základní částce 17 000 Kč za každý rok nesprávného postupu, celkem v částce 194 083 Kč za 11 let a 5 měsíců. Tuto dále navýšil o 20% pro chování žalobce (byl adekvátně aktivní a upozorňoval na vady v postupu a podával stížnosti dle trestního řádu), dalších 10% s ohledem na význam daného řízení pro svou osobu, kdy byl osobou poškozenou pracovním vykořisťováním a tento postup vyvolává obecně pocity příkoří a jakožto oběť trestného činu obchodování s lidmi má výslovně status oběti zvlášť zranitelné, a konečně základní částku navýšil o 50% s ohledem na postup orgánů činných v trestním řízení, zatímco žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Celkem tedy ke dni podání žaloby požadoval 291 349 Kč a dále částku 2 550 Kč za každý další měsíc řízení až do vynesení rozsudku. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě citované škody dne 25. 4. 2022, žalovaná dne 15. 9. 2022 žalobci uhradila pouze částku 58 000 Kč. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z žalovaných částek od 26. 10. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že u ní žalobce dne 25. 4. 2022 uplatnil nárok za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, jenž bylo [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], přičemž tento uplatnil ve výši 331 499 Kč. Žádosti žalobce žalovaná vyhověla co do částky 58 000 Kč, kterou považuje za dostatečné odškodnění. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a nesporovala tvrzení žalobce, že celkovou délku prověřování trestního oznámení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Řízení dosud probíhá pouze před policejním orgánem a před státním zastupitelstvím, jednou ve věci rozhodoval Ústavní soud Trestní stíhání dosud nebylo zahájeno, trestní řízení je roztříštěno mezi několik policejních orgánů, jejichž postup byl nekoncentrovaný a policejní orgány se dopustily zásadních průtahů. Věc je velmi procesně složitá pro množství poškozených, z nichž většina je cizinců a řízení tak má mezinárodní prvek, i pro počet listinných důkazů. Věc je složitá i po právní stránce a probíhala na třech stupních. Význam řízení pro žalobce je limitován výši náhrady škody 2 200 eur, se kterou se žalobce do řízení přihlásil, a z výpovědí v trestním řízení se dále podává, že žádná jiná újma žalobci nevznikla (NS sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Na základě shora uvedeného žalovaná uzavřela, že poskytnuté zadostiučinění je dostatečné, a navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobce dne 4. 5. 2023 zdůraznil, že délka trestní věci je násobně delší, než by bylo možno očekávat, je extrémní, neboť fáze prověřování trvá bezmála 12 let. Žalobce dále poukázal na bohatou rozhodovací činnost v obdobných věcech tzv. [anonymizováno] [název soudu], kdy se základní částka stabilizovala na 17 000 kč za rok řízení, a Nejvyššího soudu, který se vyjádřil k limitaci zadostiučinění významem, jak navrhuje žalovaná (např. NS sp. zn. 30 Cdo 437/2022). Dále žalobce uvedl, že vedle nároku na náhradu škody za nevyplacenou mzdu pro něj jsou v sázce úroky z prodlení a náhrada nemajetkové újmy, které se může domáhat svým návrhem učiněným nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Žalobce dále zrekapituloval průběh trestního řízení a procesní pochybení policejního orgánu a zdůraznil, že věc již byla 4x odložena – naposled usnesením ze dne 24. 1. 2023, které bylo ke stížnosti poškozených zrušeno dne 24. 2. 2023. Rozhodnutí v dané věci byla opakovaně zrušena Ústavním soudem a dozorující státní zástupkyní a [anonymizována tři slova] v [obec] pro nezákonnost, co do absence provedení řádného řízení a účinného vyšetřování. Poškození v dané věci opakovaně dávají podněty k výkonu dohledu ze strany státního zastupitelstvím, naposled dne [datum].

4. Při jednání konaném dne 15. 5. 2023 účastníci učinili nesporným uplatnění nároku žalobce u žalované dne [datum] a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 58 000 kč na základě stanoviska žalované ze dne 13. 9. 2022.

5. Z obsahu trestního spisu (spis [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 11 slov] [číslo] [rok] [číslo] [anonymizována čtyři slova] [stát. instituce] [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], kopie vyšetřovacího spisu sp. zn. již uvedené, kopie policejního spisu, jež došla soudu [datum], svazky spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], [anonymizována tři slova] [stát. instituce] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok], svazky přílohového policejního spisu došlé dne [datum] a [datum]) zjištěného v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a z trestního oznámení ze dne 26. 7. 2011 soud zjistil, že trestním oznámením ze dne 26. 7. 2011 a 24. 11. 2011, podaným dne 25. 11. 2011 právními zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], v zastoupení několika poškozených se 45 poškozených (včetně žalobce) připojilo k trestnímu oznámení, které podal dne [datum] [příjmení] [jméno] [jméno], a ke všem souvisejícím trestním oznámením v dané věci. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizováno 6 slov] [země] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] Celkem byl přislíben výdělek 800-1 300 Eur měsíčně. Poškození byli dopraveni do ČR, nejprve jim byla nabídnuta pracovní smlouvy v češtině, kterou odmítli podepsat z důvodu, že jí nerozuměli. Následně jim byla nabídnuta pracovní smlouva v [anonymizováno], avšak bez uvedení výdělku a dalších náležitostí, proto poškození odmítli podepsat i tuto smlouvu. Bylo jim přislíbeno, že vše se dá do pořádku a bude vyhotovena smlouva nová. Poškození uvádí, že s nimi bylo zacházeno nehumánním způsobem, byli nuceni pracovat 11 hodin denně 7 dní v týdnu, mohli se stravovat jen 1x denně, 3 pracovníci měli nehodu a nebyla jim poskytnuta pomoc. Poškození za celou dobu práce dostali pouze příspěvek na jídlo ve výši 1 000 Kč. Když si poškození začali stěžovat, nechali je v [anonymizována tři slova] v [obec] bez zaplaceného účtu za ubytování a bez výplaty mzdy. Poškození tak byli uvedeni v omyl a byli za využití lsti a tísně využiti k pracovnímu vykořisťování. Každý z poškozených uplatnil částku 1 300 Kč jako náhradu ušlé mzdy. Ve věci vystupuje celkem [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení]. V roce 2010 až 2011 byla ve věci podávána trestní oznámení jednotlivých poškozených, byly sepisovány úřední záznamy o podání vysvětlení oznamovatelů a poškozených, potencionálních pachatelů a svědků včetně mezinárodních dožádání. Oznámení poškozených byla doplňována ještě v roce 2013. Do spisu byly založeny dohody o provedení práce poškozených, výdajové pokladní doklady. Dne 30. 10. 2012 byl vydán záznam o zahájení úkonů v trestním řízení o spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného, na sociálním zabezpečení, na zdravotním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, dále trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1 a 3 tr. zák., spáchaného formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. Úředním záznamem ze dne 29. 1. 2013 došlo k administrativnímu vyloučení věci ze společného řízení vedeného pod [anonymizováno] [číslo], k samostatnému prověřování podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 trestního zákona, kterého se mohli dopustit podezřelý [jméno] [příjmení] a podezřelý [anonymizováno] [jméno] [příjmení], formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona jako statutární zástupci společnosti [právnická osoba] a dále jako zástupci společnosti [právnická osoba] Dále dne 12. 7. 2013 policejní orgán vydal usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř., [číslo jednací], neboť se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možné vyřídit jinak, proti tomuto usnesení podali poškození stížnost, která byla [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] jako nedůvodná. V mezidobí pak od května 2013 do června 2013 byly sepisovány [stát. instituce] úřední záznamy o podání vysvětlení. Dále v tomto období byly ze strany [stát. instituce] zjišťovány listinné podklady týkající se prověřované trestné činnosti, výpisy z účtů či materiály týkající se inspekce práce. Proti shora uvedeným rozhodnutím byla podána ústavní stížnost 14 poškozených, o které dne [datum] rozhodl nálezem [název soudu] pod sp. zn. [ústavní nález], kterým byla zrušena usnesení [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [část Prahy] dne [datum]. Současně bylo Ústavním soudem konstatováno, že těmito rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatelů, tedy i žalobce na účinné vyšetřování, vyplývající ze základních práv podle článku 8 odstavec 1, článku 9 a článku 10 odst. 1, Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odstavec 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud ve svém rozhodnutí dále mimo jiné konstatoval, že nesprávný postup policejního orgánu a státního zastupitelství mohl kolidovat i s mezinárodními závazky České republiky (čl. 1 odst. 2 Ústavy) s tím, že je neúnosné, aby prověřování podezření, že ze strany skupiny podnikatelů docházelo na území České republiky po delší dobu k systematickému porušování základních práv řady zahraničních pracovníků, skončilo jen velmi paušálně odůvodněním odložení věci, aniž by se příslušné orgány byť i jen letmo zabývaly podstatou podezření. Bylo by pak v rozporu se zásadami vyhledávací a zásady materiální pravdy pokud se uvedené orgány z úřední povinnosti nesnažily blíže prověřit podezření, že došlo ke spáchání závažných trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti, ať se jednalo o zločin obchodování s lidmi nebo vydírání, útisku či nebezpečného vyhrožování. Samo odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu dle soudu působilo povrchně a nekonzistentně, shodně tak rozhodnutí státního zastupitelství. Dále Ústavní soud naznačil, že neodpovídalo rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, byla-li věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých [stát. instituce] [země]. Tímto postupem pak bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, když mohla zasáhnout desítky cizích státních občanů v oblasti jejich základních práv, navíc zde bylo dáno podezření, že probíhala dlouhodobě. Ústavní soud závěrem poznamenal, že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánu moci výkonné, trpělo značnými průtahy, jimiž neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Po zásahu Ústavního soudu byla věc nadále prověřována. Dne 1. 2. 2016 byl postoupen spisový materiál podle věcné příslušnosti příslušnému policejnímu orgánu. Dne 23. 3. 2016 byla věc předložena [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [část Prahy]. Usnesením [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] ze dne 8. 4. 2016 bylo rozhodnuto, že místně i věcně příslušný k provádění úkonů v rámci výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení je státní zástupce [název soudu]. Přípisem ze dne 27. 4. 2016 sděloval [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], že není ve věci věcně příslušný a z tohoto důvodu vrátil [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizováno] spisový materiál s tím, ať je případně postupováno tak, že bude vyvolán spor o věcnou příslušnost. Dne [datum] [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizováno] vydává zprávu o stavu prověřování podle § 159 odst. 2 trestního řádu. Dne 2. 9. 2016 vrátil státní zástupce [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] [anonymizováno] [stát. instituce] [obec] [anonymizováno] spisový materiál k dalšímu prověřování. Dne 6. 10. 2016 byl na úřední záznam vyslechnut [jméno] [příjmení], dne 24. 10. 2016 [jméno] [příjmení]. Dne 26. 10. 2016 a 27. 10. 2016 žádala [stát. instituce] přes [anonymizována tři slova] o provedení prověrky, a to na [země], [anonymizováno] [země] [anonymizována dvě slova] [země], ohledně osob poškozených. Na to bylo reagováno přípisem ze dne 15. 11. 2016 a ze dne 20. 12. 2016. Dne 20. 2. 2017 podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Usnesením [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne 19. 7. 2017 byla odložena trestní věc pro podezření ze spáchání zločinu podvodu. Proti tomuto usnesení podali poškození dne [datum] stížnost. Usnesením státní zástupkyně [anonymizována tři slova] [část Prahy] dne [datum] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], bylo napadené usnesení o odložení věci ze dne 19. 7. 2017 zrušeno jako neodůvodněné, neboť ve spise se nachází výsledky mezinárodní policejní spolupráce, které nebyly využity, a bylo konstatováno, že policejní orgán rezignoval na objasnění, neřídil se pokyny státní zástupkyně, když v odůvodnění absentují úvahy o hodnocení získatelných skutečností a proč nedošlo k naplnění jiných skutkových podstat. Dne 22. 9. 2017 byla činěna šetření k osobě [jméno] [jméno] [příjmení], dále byly vyžadovány listiny od insolvenčního správce, na což bylo reagováno přípisem ze dne 23. 2. 2018. Dne 22. 9. 2017 byla podána žádost o prověrku místa bydliště ve [země] stran osob zde uvedených, na což bylo reagováno odborem mezinárodní policejní spolupráce přípisem ze dne 6. 11. 2017. Dne 13. 10. 2017 byl vyslechnut [jméno] [příjmení] [jméno]. Usnesením policejního orgánu z 31. 10. 2017 byla trestní věc odložena. Proti tomuto usnesení podali poškození dne 4. 12. 2017 stížnost. Usnesením státní zástupkyně [anonymizována tři slova] [část Prahy] [datum], bylo napadené usnesení o odložení věci zrušeno jako neodůvodněné, neboť ve spise se nachází výsledky mezinárodní policejní spolupráce, které nebyly využity, a bylo konstatováno, že policejní orgán rezignoval na objasnění, neřídil se pokyny státní zástupkyně, když v odůvodnění absentují úvahy o hodnocení získatelných skutečností a proč nedošlo k naplnění jiných skutkových podstat. Usnesením státního zástupce [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] dne [datum] byla věc odňata [anonymizována tři slova], [stát. instituce] [obec] I, 3. [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [stát. instituce] [obec] I, jinému oddělení hospodářské kriminality [anonymizováno]. Dne [datum] podala [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [země]. Dne 12. 1. 2018 požádalo [anonymizováno] pro [část Prahy] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] o výslech svědka [jméno] [příjmení]. Tento byl vyslechnut na [země] dne 15. 2. 2018, V rámci dožádání ze dne 12. 1. 2018 k [anonymizována dvě slova] [příjmení] o výslech svědků byli následně další svědci vyslechnuti na [země] dne 1. 2. 2018 – [jméno] [jméno], 5. 2. 2018 – [jméno] [příjmení], 2. 2. 2018 – [jméno] [příjmení] a přes dožádání k [anonymizována tři slova] byl dne 18. 4. 2018 vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne 13. 10. 2017 byl vyslechnut [jméno] [příjmení] [jméno], dne 1. 3. 2018 byl vyschnut [příjmení] [jméno], dne 27. 2. 2018 [příjmení] [příjmení], dne 21. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 1. 3. 2018 [jméno] [příjmení], dne 2. 3. 2018 [jméno] [jméno], dne 27. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 27. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 8. 3. 2018 [příjmení] [příjmení], dne 21. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 27. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 2. 3. 2018 [jméno] [příjmení], dne [datum] [jméno] [příjmení], dne 8. 3. 2018 [jméno] [příjmení], a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Dne 10. 1. 2018 požádalo OSZ pro [část Prahy] právní pomoc Rumunsko, s žádostí o vyslechnutí tří svědků [anonymizována dvě slova] ([příjmení] [anonymizováno], [příjmení] [jméno], [jméno] [jméno]). Žádosti bylo vyhověno rumunským státním zastupitelstvím dne 11. 5. 2018. Dne 4. 4. 2018 k žádosti [anonymizováno] byly zaslány od právních zástupců poškozených požadované listiny. Dne 27. 6. 2018 byla věc vedená pod jednacím číslem [anonymizováno] [číslo] postoupena podle věcné příslušnosti na [stát. instituce], odbor hospodářské kriminality. Dne 28. 6. 2018 byl předán spisový materiál. Dne 3. 7. 2018 byl spisový materiál opět předán, a to z oboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy na odboru obecné kriminality. Dne 5. 11. 2018 rozhodla státní zástupkyně [anonymizována tři slova] v [obec] usnesením č.j. 1 VZN 1619/2016–79 o tom, že ve sporu o příslušnost je k dozoru v přípravném řízení a úkonům trestního řízení věcně a místně příslušným státní zástupce [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec]. Dne [datum] policejní orgán opětovně rozhodl o odložení věci, proti tomuto rozhodnutí podali poškození dne 13. 6. 2019 stížnost. Usnesením z 31. 7. 2019 bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí o odložení věci ruší. Dne 24. 7. 2019 byly policejním orgán žádány kopie smluv uzavřených [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Dne 30. 8. 2019 byl ve věci vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů ze strany [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] z důvodu změny právní kvalifikace prověřovaného jednání. Dne [datum] podal u [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dne 2. 10. 2019 [jméno] [příjmení]. Dne 2. 10. 2019 neproběhlo podání vysvětlení [jméno] [příjmení] z důvodu jeho podnapilosti. Dne 25. 11. 2019 byl sepsán úřední záznam o hovoru s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Účastníci učinili průběh řízení nesporným.

6. Z usnesení [stát. instituce] ze dne 24. 9. 2021, [číslo jednací] [rok] [číslo] soud zjistil, že byla trestní věc podezření ze spáchání zločinu obchodování s lidmi, spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], odložena. Co se týče [jméno] [příjmení], rovněž předchozí rozhodnutí, vrchní státní zastupitelství konstatovalo, že musí být především vyšetřeno, zda [jméno] [příjmení] skutečně zemřel. V tomto konkrétním rozhodnutí [stát. instituce] blíže specifikuje jednotlivé poškozené, resp. jednotlivé osoby, které byly vyslechnuty v souvislosti s podaným trestním oznámením.

7. Usnesením [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] dne 25.1.2022 bylo usnesení policejního orgánu [stát. instituce], [stát. instituce] [anonymizováno] [obec], [anonymizována čtyři slova] ze dne 24. 9. 2021, [číslo jednací], zrušeno, a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby věc znovu projednal a rozhodl. V daném případě v odůvodnění uvedeného rozhodnutí, vrchní státní zastupitelství konstatuje, že pokud jde o skutková zjištění, na podkladě provedeného dokazování v kontextu se zjištěními uvedenými v napadeném usnesení, jakož i skutkových námitek poškozených v jejich stížnostech, je zapotřebí danou věc znovu projednat. Doslova je zde citováno, že stížnostní orgán má za to, že v nyní projednávané věci nelze na základě provedeného dokazování uzavřít, že při tak rozsáhlém porušování minimálně majetkových práv poškozených, kteří byli k pokračování v práci fakticky nuceni směsí výhrůžek (zejména nevyplacením dlužných mezd), podvodů a manipulace, se v podstatě nic protiprávního nestalo a věc byla v tomto duchu odložena s tím, že prověřování po více než 10 letech skončilo, zapomeňte. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je tak předmětné usnesení nejen prozatím nedůvodné, ale ve svých důsledcích i nezákonné, co do absence provedení řádného řízení (účinného vyšetřování), a proto nezbylo, než jej ke stížnostem poškozených zrušit. Dále zde konstatuje bližší pochybení, která v daném případě vznikla.

8. Z dopisu [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že toto dne 23. 12. 2022 obdrželo podnět poškozených k výkonu dohledu nad postupem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] spočívajícím v průtazích při prověřování, tolerování průtahů [stát. instituce] a neobstarání potřebných důkazů dle předchozích pokynů. V roce 2022 policie doplňovala dokazování vyžádáním listinných důkazů od bank, insolvenčního správce, insolvenčního soudu a matričního úřadu. Reakce na návrhy zmocněnců není liknavá a navíc ani zmocněnci nedisponovali žádnými materiály, které by nebyly již dříve získány, vyjma neúplného čísla bankovního účtu a rozsudků v incidenčních sporech, takže není pravda, že by nenastal důkazní posun. Částečné důvodné jsou námitky o neopatření dokumentů z 3 navazujících incidenčních sporů vedených [název soudu] (ze dvou incidenčních řízení rozsudky opatřeny byly). Dále policejní orgán neprovedl finanční analýzu toků ve [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] v letech 2008 – 2011 relevantní z hlediska vyvozování subjektivní stránky na straně podezřelých. [příjmení] bankovního účtu údajně patřící [právnická osoba], jehož neúplné číslo sdělila [anonymizováno] [příjmení], není jasná a bez zdůvodnění tyto výpisy, které nabízela, ve spise nejsou. [anonymizováno] současně dalo poškozeným za pravdu, že založené výpisy z účtu [právnická osoba] plně dostačují k provedení analýzy finančních toků. Nebyly tak splněny 2 body z pokynu [anonymizováno] z [datum]. Podnět byl shledán částečně důvodným a [anonymizována čtyři slova] [obec] byly dány pokyny k zabezpečení řádného výkonu dozoru v probíhajícím prověřování a k doplnění dokazování.

9. Z usnesení [stát. instituce], [stát. instituce] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že bylo vyhověno stížnosti poškozených proti usnesení [stát. instituce] [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] o odložení věci a toto rozhodnutí bylo zrušeno s tím, že policejní orgán bude ve věci dál konat a znovu rozhodovat.

10. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

11. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

14. Soud posoudil předmětnou věc podle § 7 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk., když se žalobce proti žalované domáhal zaplacení zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení u [stát. instituce] [anonymizováno] [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 8 slov] [číslo] [rok] [číslo], současně vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], v přiměřené lhůtě.

15. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

16. Soud dále zkoumal, zda žalobci svědčí právo domáhat se odškodnění za posuzované řízení, ačkoliv ještě neskončilo. Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřené délky, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, jež je mu daná k dispozici, neboť by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení řízení, v němž vznikají průtahy. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení, v němž vznikají průtahy, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobci vznikla závažná újma na jeho právech letitým čekáním na jeho výsledek. Délka řízení překračující již v tuto chvíli 11 let lze označit za extrémní, a proto nelze považovat žalobu za předčasnou a žalobci se má dostat zadostiučinění již nyní.

17. V řízení bylo prokázáno, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci započalo od 26. 7. 2011, kdy žalobce podal oznámení o skutečnostech nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin. Teprve tímto okamžikem, mohla žalobci vznikat nemajetková újma v důsledku jeho nejistoty odvíjené od délky řízení. Jelikož uvedené trestní řízení nadále trvá, posuzoval jej soud k okamžiku vyhlášení rozsudku v této věci dne 15. 5. 2023. Řízení trvá celkem 11 let a 9 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Sama žalovaná ostatně i ve svém vyjádření uvedla, že celkovou délku lze hodnotit jako nepřiměřenou.

18. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení nevyvrátila, když její námitky směřovaly zejména do kritéria významu řízení pro žalobce, k čemuž se soud vyjádří níže. Soud se proto dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena na 17 000 Kč za rok. Délku řízení nelze považovat za extrémní. Soud proto uzavírá, že celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí 182 750 Kč.

20. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

21. Žalobce se připojil k trestnímu řízení jako poškozený, v důsledku čehož je po celou dobu v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, na kterou je navázán nárok na náhradu škody v podobě nevyplacené mzdy. Řízení je složité jak po skutkové, tak po procesní stránce, když v řízení probíhala podání vysvětlení vyššího počtu poškozených (řádově desítky) a poškozených je vyšší počet, jedná se o věc s mezinárodním prvkem s potřebou tlumočení a provádění dožádání do ciziny, věc byla dosud projednávána na všech stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem Vyšší množství tvrzených poškozených pak vede nepochybně k vyšší náročnosti k zajištění jejich výslechů a případné součinnosti. Nelze ani přehlédnout počet listinných důkazů orgánům činným v trestním řízení předložených a značné neurčitosti a obecnosti podání poškozených. Věc pak byla složitou i po právní stránce, když nelze přehlédnout, že k právním otázkám, které bylo nezbytné vyřešit, se vyslovoval i soud Ústavní. Řízení je však také stiženo vadným postupem orgánů veřejné moci. Žalobce, který byl stejně jako ostatní poškození právně zastoupen a činil společné úkony s dalšími poškozenými. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů, který pokračoval i po poté, co žalobce využil i ústavní stížnosti. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení a zásadně přispěl k celkové délce řízení. Dle názoru soudu se vadný postup orgánů veřejné moci nejen odrazil v závěru o nepřiměřené délce řízení, ale je nutné za něj i zvýšit zadostiučinění. Lze odkázat na výtky uvedené ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu. Policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobené jejich nečinností a dále tím, že došlo k nekoncepčnímu rozdělení věci při jejím prověřování a jednak i tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. Ani po kritice Ústavním soudem nebyla policejními orgány zjednána náprava a nepřehodnotily svůj postup, kdy je třeba zmínit, že nadále došlo k vydání rozhodnutí s nedostatečným odůvodněním (viz usnesení státní zástupkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2017, č. j. ZN 1423/2013-236). Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení je již zcela zásadní, což je nutné promítnout do zadostiučinění. Soud má dále za prokázané, že žalobce byl prostřednictvím zvoleného zástupce procesně aktivní. Podával ve věci, návrhy, podněty a stížnosti, které měly za cíl jednak urychlit provádění úkonů ve věci a jednak zabránit tomu, aby řízení bylo ukončeno předčasně odložením věci, čemuž posléze přisvědčil i Ústavní soud. Ode dne právní moci nálezu Ústavního soudu do dnešního dne však řízení dospělo toliko k dalším 2 nepravomocným usnesením o odložení věci, proti nimž byla poškozenými podána opět stížnost, a které bylo opětovně zrušeno dne 25. 1. 2022 a dne 24. 2. 2023.

22. Za uvedenou složitost řízení soud základní částku snížil o 20 % a za počet stupňů rozhodujících ve věci o dalších 10 %, za významný podíl orgánů na délce řízení a nekoncentrovaný postup, kdy věc byla opakovaně odkládána a tato rozhodnutí byla opakovaně rušena z důvodu nezjednání nápravy, což policejní orgány nevedlo k přehodnocení jejich postupu, soud základní částku zvýšil o 40 %. Jelikož se žalobce svým chováním na délce řízení pozitivně podílel, soud za chování žalobce základní částku zvýšil o 5 %.

23. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam pro žalobce, neboť se jednalo o adhezní řízení. Závěr, že význam předmětu řízení pro poškozeného lze považovat zásadně za standardní, vyslovil Nejvyšší soud taktéž ve vztahu k adheznímu řízení, jak je patrno z jeho rozsudku ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2715/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 261/20, a z judikatury, která byla v odůvodnění tohoto rozhodnutí citována. U adhezního řízení se tak sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, sp. zn. Cpjn 206/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014), ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2399/2017). Žalobce se přihlásil do trestního řízení„ pouze“ s nárokem na náhradu nevyplacené mzdy, nicméně soud k výsledné částce přiměřeného zadostiučinění, kterou s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci považuje za přiměřenou, dospěl na základě stanovení základní částky a její modifikace jednotlivými zákonnými kritérii uvedeným v § 31a odst. 3 písm. a) až e) OdpŠk. Že je takový postup správný a že není na místě přímo zohledňovat výši konkrétního nároku žalobce, dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2889/2020 (v tam posuzované věci šlo o shodné trestní řízení a uplatněný nárok ve výši 23 333 Kč). Soud si je vědom, že žalobci přisouzená částka je vyšší, s přihlédnutím k tomu, že škoda měla též pracovněprávní souvislosti a s přihlédnutím k vyhodnoceným kritériím ji však stále považuje za přiměřené zadostiučinění. Žalobce jako poškozený měl tedy právo především na to, aby trestní věc byla účinně vyšetřena, a to v přiměřené době, což konstatoval i Ústavní soud v citovaném nálezu z roku 2015. Samotná vědomost soudu o výši nároku, s kterým se žalobce do řízení přihlásil, nemůže způsobit, že by soud k této výši přihlížel a směrem k ní výslednou částku přizpůsoboval. Nemajetkovou újmu totiž soud spatřuje zejména v roky trvající nejistotě o tom, zda a kdy se oznámené podezření z páchání trestné činnosti podaří objasnit. Poukaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, proto soud nepovažoval za přiléhavý. Pokud jde argumentaci žalobce o zvýšeném významu řízení, lze k nim uvést, že žalobce svůj zájem na trestním stíhání nemůže odvozovat od zájmu na potrestání pachatele, ani z toho, že by žalobce byl zvlášť zranitelnou obětí, neboť trestní řízení je dosud ve fázi prověřování.

24. Závěrem soud uvádí, že z úřední činnosti je soudu známa praxe Městského soudu v Praze v obdobných případech poškozených nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení (sp. zn. 39 Co 301/2018, 39 Co 346/2018, 39 Co 189/2021-325, 39 Co 144/2021-347, 39 Co 297/2020-239, 39 Co 103/2021-251 a 25 Co 9/2023-185). Poškození byli odškodněni částkou 17 000 Kč za rok řízení (první dva roky částka poloviční), soudy zohlednily složitost věci, pochybení orgánů veřejné moci, pozitivní chování účastníka řízení a význam řízení. Provedeným dokazováním soud nezjistil žádné okolnosti, kterými by se případ žalobce vymykal shora uvedenému hodnocení posuzovaného řízení.

25. Soud zdůrazňuje, že účelem odškodnění nepřiměřené délky řízení je odškodnění nejistoty poškozeného ohledně výsledku tohoto řízení a nikoliv poskytnutí náhradního plnění poškozenému či sankcionování státu.

26. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě určit na výsledných 210 163 Kč. Žalobce požadoval zaplacení částky 291 349 Kč za 11 let a 5 měsíců a dále částky 2 550 Kč za každý měsíc délky trestního řízení od podání žaloby do vynesení tohoto rozsudku, tj. při celkové délce řízení 11 let a 9 měsíců za délku 4 měsíců částku 10 200 Kč (2 550 x 4). Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla před podáním žaloby finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky ve výši 58 000 Kč, soud žalobci výrokem I. přiznal částku 146 495 Kč a částku 5 668 Kč a výrokem II. ve zbylém rozsahu částky 144 854 Kč s příslušenstvím (291 349 – 146 495) a částky 4 532 Kč (105 200 – 5 668) s příslušenstvím žalobu zamítl.

27. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (6. 8. 2021). Úroky z prodlení pak soud přiznal v žalobcem požadované výši z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal za přiměřenou, za dobu prodlení od 26. 10. 2022.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalobce, který byl ve sporu částečně úspěšný, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Náklady žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna ve výši 3 100 Kč za úkon při následujících úkonech: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, replika ze dne 4. 5. 2023, účast na jednání soudu dne 15. 5. 2023, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT. Advokátovi dále náleží paušální náhrada za 4 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, vše zvýšené o 21 % DPH. Celkem náklady žalobce činí 16 456 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.