20 C 50/2021-169

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 12. 5. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 12. 5. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 51 368 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnost činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“ nebo„ OdpŠk“) vzniklou v příčinné souvislosti s trestním stíháním, které proti němu bylo vedeno v rámci trestního řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“). Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 18. 3. 2019 pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku spáchaný formou organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V době před zahájením trestního stíhání byl žalobce opakovaně předvolán policejním orgánem k podání vysvětlení ve dnech 28. 2. 2017, 30. 8. 2017 a 21. 2. 2019. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost dne 22. 3. 2019 doplněnou podáním ze dne [datum], o které pak rozhodl státní zástupce [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] ze dne [datum] tak, že stížnost zamítl. Následně dne [datum] byla podána obžaloba k [název soudu], který usnesením ze dne [datum] trestní stíhání žalobce podle § 188 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastavil, a to protože skutek popsaný orgány činnými v trestním řízení nebyl trestným činem a nebyl dán důvod pro postoupení věci. Proti tomuto usnesení podal dne 8. 8. 2019 státní zástupce stížnost a [název soudu] usnesením ze dne [datum] stížnosti vyhověl a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 21. 11. 2019 [název soudu] zprostil žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odvolání státního zástupce podané v neprospěch žalobce proti uvedenému rozsudku bylo usnesením [název soudu] ze dne [datum] podle § 256 trestního řádu zamítnuto jako nedůvodné. Tohoto dne byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby. Dne 11. 11. 2020 podal žalobce dle § 14 zákona u žalované uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a požadoval zaplacení částky 50 000 Kč. Dne 23. 3. 2021 bylo žalobci doručeno stanovisko žalované, která konstatovala nezákonnost trestního stíhání žalobce, vyslovila omluvu, ale nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích nebyl žalobci přiznán. Žalobce proto požaduje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, ohledně zásahu do morální sféry osobnosti žalobce uvedl, že zcela ztratil důvěru v Policii České republiky a státní zastupitelství, v průběhu trestního řízení cítil tlak na to, aby byl za každou cenu odsouzen, tuto jeho myšlenku potvrzoval i postup orgánů činných v trestním řízení, zejména v přípravném řízení, a toto přesvědčení nabyl zejména proto, že byl orgány činnými v trestním řízení opakovaně předvolán k podání vysvětlení, žalobce vypovídal, uvedl všechny nezbytné skutečnosti k prokázání toho, že se nedopustil ničeho nezákonného, přesto však bylo zahájeno jeho trestní stíhání. Trestní stíhání se velmi negativním způsobem podepsalo na zdravotním stavu žalobce, který v průběhu trestního stíhání trpěl velkým stresem, nespavostí, častými nenadálými změnami nálad, nechutenstvím, celkovou apatií, silnými pocity beznaděje a úzkosti, nemohl spát, nespavost řešil užíváním prášků na poruchy spánku, občas se uchyloval i k alkoholu, v současné době pravidelně užívá léky na vysoký tlak, které užívá celé 4 roky a během trestního řízení mu muselo být dávkování navýšeno. Trestní stíhání také působilo silné rodinné komplikace. Na žalobce doléhala skutečnost, že se trápí jeho blízcí a přátelé, což si dával za vinu, a vedení trestního řízení zhoršilo vztahy mezi žalobcem a ostatními rodinnými příslušníky, jakož i přáteli, které tak byly nenávratně narušeny, přestože žalobce vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby dobré vztahy udržel. Cítil, že především jeho nejbližší rodina si v jeho přítomnosti připadá jako přítomnosti lháře, zloděje a podvodníka. Zároveň se zhoršily vztahy s tchánem a tchýní, kteří mu dali jasně najevo, jak se ohledně celé situace cítí a co si o něm myslí. Rozpor zapříčinil vyhrocenou situaci mezi žalobcem a jeho manželkou, která má se svými rodiči dobrý vztah. Také se velmi zhoršily vztahy mezi žalobcem a jeho dětmi, které jeho trestním stíháním velmi trpěly. Z hlediska pracovně ekonomického došlo k okamžitému snížení důvěry žalobce ze strany jeho spolupracovníků a obchodních partnerů, k omezení, v některých případech i k odmítnutí zakázek, což žalobce po finanční stránce značně poškodilo, pociťoval existenční krizi a jeho pracovní výkon se podstatně zhoršil především díky apatii a nechuti. Ztratil i zájem o uzavírání nových obchodů či řešení těch starších. Žalobce proto požaduje zaplacení částky 50 000 Kč, což je přibližně 3 571 Kč za každý započatý měsíc vedení trestního stíhání na základě nezákonného rozhodnutí.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala, že u ní žalobce dne 11. 11. 2020 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění v částce 50 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného v rámci posuzovaného řízení. Žalovaná krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za které lze s ohledem na výsledek trestního řízení považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 3. 2019. Žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovila omluvu, což se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledala. Žalobce byl trestně stíhán za majetkovou trestnou činnost, kde trestní sazba nepodmíněného trestu odnětí svobody se pohybuje 2-8 let, délka trestního stíhání činila rok a 2 měsíce a objektivně ji nelze hodnotit jako nepřiměřenou. Tvrzení o zásazích do osobní a pracovní sféry nebyla žalobcem dostatečně doložena, ani z trestního spisu nevyplývají. Žalovaná proto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy doporučeným dopisem pokládá za dostatečné zadostiučinění za nemajetkové újmy, která žalobci trestním stíháním vznikla. Navrhla proto, aby soud žalobu zamítl.

3. Sporné tak mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a žalobcem tvrzené dopady do jeho osobnostní sféry.

4. Ve věci bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem ze dne 1. 11. 2021, usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 4. 2022 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen z důvodu, že soud I. stupně v situaci, kdy neměl za prokázané dopady do osobnostní sféry žalobce, měl o tomto žalobce poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. K dalšímu postupu odvolací soud uvedl, že je nezbytné se zabývat mírou, jakou se souběžně vedená trestní stíhání podílela na negativních zásazích do života žalobce, a provést srovnání s případy, které se v podstatných znacích shodují s věcí žalobce a v nichž bylo poskytnuto shodné zadostiučinění.

5. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce prostřednictvím právního zástupce dopisem ze dne 11. 11. 2020 adresovaným žalované požadoval zaplacení finančního zadostiučinění v částce 50 000 Kč a omluvu, to vše v souvislosti s trestním stíháním vedeným v rámci posuzovaného řízení, a to za vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná v dopise ze dne 23. 3. 2021 adresovaným žalobci vyslovila omluvu za újmu na osobnostních právech způsobenou nezákonným rozhodnutím v podobě usnesení Policie ČR ze dne 18. 3. 2019, na jehož základě bylo proti žalobci nezákonně zahájeno a vedeno trestní stíhání v rámci posuzovaného řízení. Ve stanovisku ze dne 23. 3. 2021 adresovaném právnímu zástupci žalobce žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo v rámci přípravného řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 3. 2019, za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila a uvedla, že současně s tímto stanoviskem bude žalobci k jeho rukám zaslán omluvný dopis.

6. Ze spisu [název soudu], [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno 5 slov] [datum] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [stát. instituce], [stát. instituce] [obec a číslo], [ulice a číslo], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [ulice a číslo]. [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení]. [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 8 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [celé jméno žalobce] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]: [bankovní účet], [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno]. 7. [celé jméno svědka] v čestném prohlášení ze dne 20. 8. 2021 uvedl, že s otcem ([celé jméno žalobce]) odmalička sportuje, díky němu stále aktivně hraje badminton, otce pak začali stíhat pro podvod, který ale nespáchal, což se na něm hodně podepsalo, sportovat už téměř nechodil. Býval melancholický, často i podrážděný. 8. [celé jméno svědka] v čestném prohlášení ze dne 14. 8. 2021 uvedl, že s panem [celé jméno žalobce] se zná již od roku 1992, spolupodíleli se na činnosti několika společností, například [právnická osoba] [anonymizováno] zabývající se zahraničním obchodem, převážně dovozem spotřebního zboží z Číny, zahájení trestního stíhání pana [celé jméno žalobce] poškodilo dobré jméno společnosti v očích klientů a partnerů, přičemž jisté poškození pověsti vnímá [celé jméno svědka] dodnes. Poté, co byl pan [příjmení] trestně stíhán, začal se uzavírat do sebe, řízení společnosti se nevěnoval tolik jako dříve, pro společnost i pro něj se jednalo o velmi těžké časy, bylo velmi zřetelně znát, s jakou nechutí a apatií jmenovaný přistupovat k novým akvizicím a k samotným jednáním s klienty. Pan [celé jméno žalobce] ztratil úplně důvěru v instituce, jeho hlášky typu„ stejně je to všechno jedno, když budou chtít, tak mě zavřou, ať dělám, co dělám“ převažovaly nad pozitivní motivací k rozvoji společnosti. 9. [jméno] [příjmení] v čestném prohlášení, které není datováno, uvedl, že s [celé jméno žalobce] léta hraje crossminton a také je to jeho kamarád, byl velmi aktivním sportovcem, zhruba na jaře 2019 tento elán ztratil, začal se častěji omlouvat z tréninků a pár měsíců na to sportovat už téměř nechodil. V té době se s [jméno] [příjmení] bavil prakticky jen o jeho problémech s policií a v oddíle chyběl nejen jako hráč, ale i jako přítel. 10. [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno svědkyně] v čestném prohlášení ze dne [datum] uvedli, že [celé jméno žalobce] je jejich otec, v důsledku nespravedlivého trestního stíhání velmi trpěl, ztratil chuť ke všem svým koníčkům, ztratil zájem o svůj milovaný sport, od rodičů jmenovaní ví, že měli i finanční problémy, jak kvůli nákladům za advokáta, tak kvůli tomu, že otec přicházel o zakázky, trestní stíhání v rodině způsobilo problémy, zejména ovlivnilo vztah mezi [celé jméno žalobce] a babičkou a dědečkem z matčiny strany, kteří mu situaci kladli za vinu, což [jméno] a [jméno] [celé jméno svědkyně] velmi trápilo stejně jako to, že se častěji hádal i s matkou. Věděli, že trestní řízení proti otci je nesmyslné a že nic takového by neudělal. Snažili se jej podporovat. Otec, to je [celé jméno žalobce], jednou zmínil, že lidé, se kterými obchodoval, se znají s někým z policie, velmi se bál, že proces nebude spravedlivý. 11. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v čestném prohlášení ze dne [datum] uvedli, že jejich zeť [celé jméno žalobce] utrpěl v důsledku trestního stíhání značnou újmu, právní pomoc stála jeho a dceru [jméno] a [jméno] [příjmení] velkou část rodinných financí, několikrát dceři poskytli i půjčku, [jméno] to vysvětloval jednak stresem, jednak tím, že někteří jeho obchodní partneři k němu ztratili důvěru. Několikrát došlo i ke konfliktu, neboť když rodině a hlavně dceři chtěli pomoci, [jméno] vyčítali, že rodinu do takovéto situace dostal. Nyní již vědí, že to nebyla jeho vina, na vztazích v rodině se tyto konflikty projevily a projevují i nyní. 12. [celé jméno svědkyně] v čestném prohlášení ze dne [datum] uvedla, že [celé jméno žalobce] v důsledku trestního řízení vedeného vůči jeho osobě trpěl obrovským stresem, kvůli trestnímu stíhání a jeho dopadům na naše finance byla odkládána veškerá důležitá rozhodnutí, prakticky všechny větší výdaje odkládali v obavách o jejich finanční situaci, museli zrušit dovolené, jmenovaná musela několikrát žádat rodiče o půjčku, opakovaně docházelo v rodině k hádkám, v důsledku trestního stíhání začal [jméno] brát prášky na spaní, zvýšily se mu dávky prášků na vysoký tlak a ze zoufalství a bezmoci se občasně uchyloval k alkoholu, což samozřejmě [celé jméno svědkyně] nesla s nelibostí a několikrát se kvůli tomu pohádali. Rovněž se báli výhrůžek ze strany tehdejšího poškozeného, neboť [jméno] měl prý říkat, jak má u policie známé, že ho zničí, [jméno] měl velké obavy z toho, že řízení nebude spravedlivé, že ho odsoudí, přestože nikomu nic špatného neudělal. [celé jméno svědkyně] od počátku věděla, že trestní řízení proti [jméno] je nesmyslné, podporovala ho, často ale řešili, co bude, pokud ho neprávem odsoudí. Pod vlivem frustrace se pak hodně hádali. Jediným důvodem bylo psychické vyčerpání kvůli neoprávněnému trestnímu stíhání.

13. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně], manželky žalobce, soud zjistil, že období, kdy byl žalobce neprávem vyšetřován, bylo pro rodinu těžké. Žalobce byl do té doby manželce vždy oporou, následně tato opora zmizela, žalobce nefungoval jako dříve, přestal mluvit s rodinou, manželka se 3 zletilými dětmi zůstala na vše sama a rodina se dostala také do finančních problémů. Manželka požádala o pomoc své rodiče a hádala se s otcem, který trestní stíhání žalobci zazlíval. Žalobce se cítil trestním stíháním poškozen, protože nic neprovedl, začal konzumovat alkohol a změnil své chování, kdy do té doby byl velice aktivním člověkem a následně již nechtěl sportovat, chodit do společnosti ani pracovat, o vše ztratil zájem a uzavřel se. Manželka se o celou dobu snažila žalobce podporovat, situace pro ni byla vyčerpávající. Manžel užíval léky na spaní, u psychologa či psychiatra nebyl. Po skončení trestního stíhání se manžel postupně ke sportu se synem a aktivnímu životu vrátil. Manželka neměla informace o druhém trestním stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, pouze věděla, že žalobce za něco dostal podmínku, ale sám jí řekl, že to nic není. Manželka vnímala pouze trestní stíhání týkající se zlata (pozn. - posuzované trestní stíhání, které správně zařadila i časově), o obchodních aktivitách manželka téměř nic nevěděla, znala pouze názvy [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova].

14. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], nevlastního syna žalobce, soud zjistil, že v době trestního stíhání svědek žil střídavě ve společné domácnosti s žalobcem. U žalobce došlo ke změně chování v době trestního stíhání, do té doby se svědkem aktivně sportoval, hráli badminton, kolikrát musel svědka přemlouvat ke hře a postupně se situace otočila a žalobce přestal chodit hrát úplně. Z obvinění byl žalobce v psychické nepohodě, do ničeho neměl chuť, začal víc pít. Ustaly i jeho pracovní aktivity pro [anonymizováno], žalobce do té doby objížděl klienty a sháněl obchody, následně neměl tolik schůzek a byl doma. Rodina žalobce podporovala. Po skončení trestního stíhání se žalobce k aktivnímu životu vrátil, začal opět sportovat. Svědek neměl informace o druhém trestním stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, ani o jeho výsledku. Svědek vnímal pouze trestní stíhání týkající se podvodů se zlatem (pozn. - posuzované trestní stíhání, které správně zařadil i časově), o obchodních aktivitách žalobce svědek téměř nic nevěděl.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], obchodního partnera ze [právnická osoba], soud zjistil, že svědek je obeznámen s tím, že vůči žalobci byla vedena 2 trestní stíhání, z toho se v tom prvním řešil obchodní případ a faktury a žalobce dostal podmínku a ve druhém (pozn. posuzované trestní stíhání, které svědek správně zařadil i časově) šlo o investici do zlata a tam byl žalobce osvobozen. V prvním trestním stíhání svědek vystupoval v pozici svědka a k žádnému vlivu na podnikání nedošlo, v druhém případě došlo k vlivu na podnikání z důvodu, že žalobce ztratil chuť podnikat, nejednal se zákazníky, což bylo jeho úkolem ve firmě. Žalobce byl v podmínce a obával se, že jej někdo dál odsoudí a půjde do vězení, přestal sportovat. Po skončení trestního stíhání se žalobce k životu vrátil.

16. Žalobce v rámci účastnického výslechu vylíčil průběh posuzovaného trestního stíhání. Soud z výslechu zjistil, že z počátku žalobce vyšetřování nevěřil, podané trestní oznámení pana [příjmení] bral jako blafování a nesmysl, stejně tak jeho tvrzení, že má na vyšetřovatele i státní zastupitelství. Následně měl pocit, že kauza je podporována vyšetřujícím policistou, státním zástupcem i soudem, neboť mu bylo opakovaně sdělováno, že trestní věc bude nejspíš odložena, dále však probíhaly další výslechy a došlo k podání obžaloby i přes to, že žalobce na prokázání své neviny předkládal důkazy. Žalobce býval vrcholovým sportovcem v badmintonu, považuje se za silného člověka, který byl úspěšný i ve svém podnikání, obvinění z podvodu však vnímal citlivě a průběh trestního stíhání beznadějně, když teprve na konci trestního řízení mu soud dal za pravdu. Žalobce začal konzumovat alkohol, trpěl nechutí do života a apatií, ačkoliv před trestním stíháním byl aktivním člověkem ve sportu i v rodinném a pracovním životě. V důsledku nechutě do práce došlo k útlumu podnikání a žalobce se dostal i do finančních problémů. Došlo rovněž k hádkám v rodině, neboť se nechtěl ničeho účastnit, rodina jej však podporovala. Ve firmě i ve sportovním prostředí, ve kterém se žalobce pohyboval, se o trestním stíhání mluvilo, ale nikdo žalobce nekonfrontoval přímo. K trestnímu stíhání ze spáchání zkrácení daně žalobce uvedl, že se jedná o starší záležitost s finančním úřadem, která předcházela posuzovanému trestnímu stíhání. Žalobce uvedl, že bylo jasné, že bude za zkrácení daně odsouzen, skutek provedl, obžaloba měla pravdu a žalobce věděl, že bude odsouzen, pouze čekal na druh a výši trestu. Z důvodu povahy obvinění žalobce, průběhu vyšetřování, který dostával žalobce pod tlak, a možnosti přeměny podmíněného trestu v trest nepodmíněný vnímal žalobce závažněji posuzované trestní stíhání. Vyšetřovatel například dovezl osobně žalobci usnesení o zahájení trestního stíhání namísto toho, aby jej klasicky poslal poštou či datovou schránkou. Žalobce trpěl nedůvěrou v justici, neboť prvním rozhodnutím soudu byl zproštěn, ale věc se pak znovu vrátila soudu prvního stupně k dořešení, čemuž nerozuměl. Po skončení trestního stíhání z žalobce obavy opadly a začal postupně znovu aktivně sportovat i pracovat.

17. Z výpisu evidence rejstříku trestů fyzických osob týkajícího se žalobce ke dni zpracování 23. 9. 2021 a ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 7. 1. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, kdy skutek se měl stát dne 27. 11. 2015 a 5. 1. 2016. Dne 15. 5. 2019 byla ve věci podána obžaloba. Rozsudkem ze dne 14. 8. 2019 byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody podmíněně v délce 24 měsíců se zkušební dobou v délce 36 měsíců. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. [spisová značka] bylo odvolání žalobce zamítnuto, věc pravomocně skončila ke dni 28. 11. 2019.

18. Žalobce v této souvislosti uvedl, že dne [datum] bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a trestní řízení pak běželo u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] [název soudu] dne 14. 8. 2019 rozsudkem odsoudil žalobce podle § 240 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců a tento trest byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na dobu 36 měsícům. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce 7. 10. 2019 odvolání, o kterém [název soudu] rozhodl dne 28. 11. 2019 usnesením, sp. zn. [spisová značka], tak, že jej jako nedůvodné zamítl dle § 256 trestního řádu. Mezi jednotlivými trestními řízeními neexistuje dle žalobce žádná spojitost, není žádný důvod, pro který by bylo třeba při stanovení výše zadostiučinění přihlížet k druhému trestnímu řízení. Po zahájení druhého trestního stíhání žalobce žil neustále v obavách, že v případě uložení souhrnného trestu za oba skutky by mu již mohl být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, což těžce nesl, a každý den se mu v hlavě promítaly obavy z možného nástupu do výkonu trestu, pociťoval beznaděj, že by mohl být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody za něco, čeho se ani nedopustil. Nejvyšší soud ve své judikatuře stanovil, že při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem. Dalším rozhodnutím Nejvyšší soud zaujal názor, že pokud byl obviněný stíhán ve více trestních řízení pro skutek obdobné povahy, avšak odlišný v časových souvislostech, není tím vyloučen vznik nemajetkové újmy za každé z takových řízení. Vliv trestního řízení, ve kterém byl žalobce shledán vinným, nemá na majetkovou újmu žádný vliv a nemělo by se k němu přihlížet.

19. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud blíže nehodnotil důkazy týkající se nesporných skutečností a duplicitní důkazy k provedenému trestnímu spisu.

20. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

23. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

24. V posuzovaném případě se jednalo o usnesení [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2019, [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) trestného zákoníku ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Sdělení obvinění bylo odůvodněno zmíněnými skutečnostmi, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán uvedený trestný čin a byly důvody k podezření, že jej spáchala konkrétní osoba, tj. žalobce. Nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání. Také soud nedospěl k závěru, že by se žalobce podílel na zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, nebo že by si trestní stíhání sám zavinil. Žalobce sice podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ta ovšem byla zamítnuta usnesením [anonymizováno 6 slov] [část Prahy] dne [datum], neboť nebyla shledána důvodnou. Trestní stíhání žalobce bylo zakončeno rozsudkem [název soudu] ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. [spisová značka], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestného řádu pro skutek v rozsudku popsaný, v němž byl spatřován zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku bylo usnesením odvolacího [název soudu] ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. [spisová značka], zamítnuto. Existenci odpovědnostního titulu žalovaná ani nesporovala.

25. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

27. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

28. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

29. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin úvěrového podvodu, za který mu hrozila trestní sazba v trvání 2 až 8 let. S ohledem na skutečnost, že již nebyl v době rozhodování soudu osobou bezúhonnou (žalobci byl v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] uložen podmíněný trest odnětí svobody se zkušební dobou 36 měsíců), lze uvažovat o uložení spíše trestu nepodmíněného. Žalobce tak byl trestně stíhán již pro závažnější trestný čin, což je patrné i z jeho označení„ zločin“ Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 1 rok a 2 měsíce, což je doba přiměřená. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce, listinných důkazů a taktéž svědeckých výpovědí. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

30. Žalobce tvrdil negativní dopady trestního stíhání konkrétně spočívající v tom, že ztratil důvěru v policii a státní zastupitelství. V průběhu trestního řízení cítil tlak na to, aby byl za každou cenu odsouzen. Tuto jeho myšlenku potvrzoval i postup orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení. Žalobce v průběhu trestního stíhání trpěl velkým stresem, nespavostí, častými nenadálými změnami nálad, nechutenstvím, celkovou apatií, silnými pocity beznaděje a úzkosti. Nespavost řešil užíváním prášků na poruchy spánku a během trestního stíhání mu muselo být navýšeno dávkování léků na vysoký tlak. Trestní stíhání také působilo silné rodinné komplikace žalobce, zhoršilo vztahy mezi žalobcem a ostatními rodinnými příslušníky a přáteli, vztahy byly nenávratně narušeny. Manželka i děti trestním stíháním žalobce trpěly, tchán s tchyní žalobci nevěřili. Z hlediska pracovně-ekonomického došlo ke snížení důvěry ze strany spolupracovníků žalobce a obchodních partnerů, k omezení zakázek, což žalobce poškodilo také po finanční stránce a žalobce pociťoval existenční krizi a jeho pracovní výkon se podstatně zhoršil, především díky apatii a nechuti, žalobce ztratil zájem na uzavírání nových obchodů či řešení těch starších.

31. Soud uvěřil žalobci i svědkům, že žalobce v důsledku trestního stíhání trpěl bezmocí, uzavřel se, byl apatický, ztratil chuť k práci, k volnočasovým aktivitám i společenským aktivitám, cítil se nevinen a nechápal, proč jde celá věc až k soudu a proč je trestně stíhán. Podání trestního oznámení ze strany pana [příjmení] žalobce vnímal z počátku jako blafování a nesmysl, stejně tak jeho tvrzení, že má na vyšetřovatele i státní zastupitelství vliv, následně v průběhu vyšetřování žalobce ztrácel důvěru v orgány, neboť nedošlo k odložení věci, a i přes to, že žalobce předkládal důkazy k prokázání své neviny, byla podána obžaloba. Obvinění z podvodu žalobce vnímal citlivě a průběh trestního stíhání beznadějně, když teprve na konci trestního řízení mu soud dal za pravdu. Soud nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci žalobce postupovaly účelově, důkazy opatřené v přípravném řízení odůvodňovaly postavení žalobce před soud, neboť těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem a teprve po jeho provedení mohl soud dospět k závěru, že skutek není trestným činem. Zároveň nelze klást k tíži státu chování oznamovatele trestného činu pana [příjmení]. Soud rovněž uvěřil tomu, že informace o trestním stíhání žalobce vešla v obecnou známost v pracovním prostředí, v okruhu známých žalobce a rodiny, kde způsobila jistý tlak. Konkrétní pracovní dopady tvrzeny nebyly, bylo prokázáno, že pracovní aktivita žalobce byla utlumena v důsledku chování žalobce, který se začal stranit kontaktů a namísto aktivního shánění obchodů a rozvíjení činnosti firmy trávil čas doma a začal požívat alkohol. Obecně je známo, že dlouhodobý stres působí negativně na zdraví a psychiku člověka, včetně obecného vlivu na jeho výkonnost. Zásadní dopady do rodinné sféry žalobce soud rovněž neshledal, celá rodina stála za žalobcem, podporovala jej a věřila v jeho nevinu. Sám žalobce byl v hlubších obavách o výsledek posledních 5 měsíců trestního stíhání, kdy mu v druhém trestním stíhání byl uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu. U žalobce také byly zjištěny zásahy do oblasti psychiky, kdy žalobce trpěl ztrátou nálad a apatií. Žalobce v této souvislosti nebyl nucen vyhledat lékařskou pomoc, nebere, ani v minulosti nebral žádné medikamenty na předpis. Po skončení trestního stíhání se žalobci ulevilo a postupně dopady vymizely.

32. Pro posuzovanou věc má dále význam paralelně vedené trestní stíhání, které bylo zahájeno dne 7. 1. 2019 pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, kdy skutek se měl stát dne 27. 11. 2015 a 5. 1. 2016. Rozsudkem ze dne 14. 8. 2019 byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody podmíněně v délce 24 měsíců se zkušební dobou v délce 36 měsíců. Usnesením [název soudu] ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. [spisová značka] bylo odvolání žalobce zamítnuto, věc pravomocně skončila ke dni 28. 11. 2019. Toto trestní stíhání probíhající v období od 7. 1. 2019 do 28. 11. 2019 začalo před posuzovaným trestním stíháním (pozn. 18. 3. 2019) a skončilo dříve než posuzované trestní stíhání (pozn. 13. 5. 2020). Žalobce byl ohrožen stejnou trestní sazbou trestu odnětí svobody jako v posuzovaném případě, byl bezúhonný.

33. Soud má za to, že tvrzenou újmu lze částečně přičítat rovněž tomuto trestnímu stíhání, které také mělo dopad na kvalitu života žalobce. Z výpovědí svědků a žalobce má však soud za prokázané, že posuzované trestní stíhání mělo na život žalobce větší vliv a žalobce jej vnímal závažněji, a to pro povahu obvinění a průběh trestního stíhání. V posuzovaném trestním řízení žalobce věřil ve svou nevinu, neboť skutek nespáchal, a informoval o trestním stíhání svou rodinu, která dopady tohoto trestního stíhání na žalobce vnímala. O paralelním trestním stíhání naopak rodinní příslušníci žalobce vůbec nevěděli, pouze manželka byla následně informována o tom, že žalobce dostal„ podmínku“ a že z jeho pohledu se nic nestalo. Soud uvěřil i výpovědi žalobce, který paralelně vedené trestní stíhání nevnímal úkorně z důvodu, že si byl vědom, že skutek spáchal, byl s tímto srozuměn a pouze se jednalo o stanovení druhu a výše trestu. Uvedené potvrdil také kolega žalobce z podnikání, svědek [příjmení], který jediný věděl o paralelně vedeném trestním stíhání, protože v něm vystupoval jako svědek, a který změny chování žalobce v důsledku jednotlivých trestních stíhání vnímal odlišně. Jednotlivé nemajetkové újmy tak nelze od sebe zcela izolovat, shora uvedené dopady nezákonně vedeného posuzovaného řízení do sféry žalobce však byly hlubší.

34. S ohledem na uvedené žalobce pociťoval jiné následky, než jaké by pociťoval v situaci, kdy by proti němu bylo vedeno pouze posuzované řízení. Žalobce nepociťoval hrozbu trestního postihu tak intenzivně jako osoba bezúhonná, naopak pociťoval následky způsobené paralelním trestním stíháním, v němž byl pravomocně uznán vinným, a posledních 5 měsíců následky uloženého trestu. Následky v osobnostní sféře žalobce způsobené posuzovaným trestním stíháním tak byly ovlivněny a žalobci nelze přiznat finanční odškodnění ve výši, jaká by mu byla přiznána při jediném trestním stíhání.

35. S ohledem na délku trestního stíhání, na hrozbu sazby trestu odnětí svobody v trvání 2 až 8 let a s ohledem na prokázané zásahy do osobnostních sfér žalobce, soud dospěl k závěru, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční.

36. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 37. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí.

38. Žalovaná označila ke srovnání rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 6. 2020, č.j. [číslo jednací]. V této věci nebylo poškozenému, který byl stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu a zproštěn z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal, nebylo přiznáno finanční odškodnění z důvodu neprokázání vzniku konkrétní nemajetkové újmy. Poškozený byl v době trestního stíhání stíhán také pro jiné skutky v několika dalších řízeních, byl vzat do vazby a pravomocně odsouzen. Trestní stíhání trvalo více než 7 let, poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 2 – 8 let. Dle názoru soudu není toto rozhodnutí vhodné ke srovnání, neboť v tomto řízení nebyly shledány žádné dopady do sféry poškozeného, žaloba byla zamítnuta pro neunesení důkazního břemene, proto dopady shledané v posuzovaném řízení nelze s tímto rozhodnutím poměřit.

39. Žalobce označil ke srovnání rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 11. 2018, č.j. [číslo jednací], dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013, č.j. 29 Co 232/2013-61 a rozsudek [název soudu] ze dne 21. 3. 2013, č.j. [číslo jednací].

40. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (sp. zn. Městského soudu v Praze [spisová značka]) trvalo trestní stíhání 9 měsíců, poškozený trpěl psychickými problémy, ztratil zájem o práci, utlumil své aktivity, čelil nedůvěře rodiny i italské komunity. Poškozený začal užívat alkohol a kouřit ve větší míře. Poškozený byl trestně stíhán pro spáchání přečinu podvodu, byl ohrožen trestem odnětí svobody s horní hranicí 5 let. Poškozenému bylo přiznáno odškodnění v částce 15 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu, nikoliv délkou trestního stíhání, hrozícím trestem a paralelně vedeným trestním stíháním. Z těchto důvodů soud shledal dopady v posuzovaném řízení za závažnější. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je částka cca o třetinu vyšší, čemuž částka 20 000 Kč vyhovuje.

41. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání za podvod trvalo 2 roky a 3 měsíce, což bylo shledáno za nepřiměřenou délku (tedy po dobu delší než u žalobce), s trestní sazbou 2 až 8 let (pozn. - ve věci byli stíháni 2 spoluobžalovaní, soud porovnává s případem nižšího zadostiučinění). Poskytnuté zadostiučinění 110 000 Kč bylo poskytnuto za prokázané zásahy do osobnostních sfér poškozeného, pokud jde o zásahy do pracovního života, psychické problémy, stres, obavy o budoucnost. Dle názoru soudu není toto rozhodnutí vhodné ke srovnání zejména z důvodu prokázaných pracovních dopadů, nepřiměřené délky trestního stíhání a absence paralelního trestního stíhání u tamního poškozeného. Soud dospěl k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je částka výrazně nižší.

42. Ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání za organizátorství k pojistnému podvodu trvalo 1 rok, tedy po dobu kratší než u žalobce, poškozeny byl dehonestován, okolí na něj pohlíželo s nedůvěrou, v důsledku trestního stíhání nebyla poškozenému přidělována práce, byl přeřazen k výkonu jiné práce, poškozený trpěl obavou o budoucnost rodiny. Partnerka poškozeného v době trestního stíhání byla těhotná, poškozený v té době trpěl život ohrožující vážnou nemocí. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 150 000 Kč. Dle názoru soudu není toto rozhodnutí vhodné ke srovnání zejména z důvodu absence výjimečných okolnosti na straně žalobce v podobě očekávání potomka a vážné nemoci, pro kterou byly dopady tamního poškozeného výrazně prohloubeny, z důvodu pracovních dopadů a z důvodu odlišnosti paralelního trestního stíhání. Soud dospěl k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je částka výrazně nižší.

43. Soud dále provedl srovnání s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka]), ve které trvalo trestní stíhání 2 roky a 1 měsíc, poškozený byl stíhán pro přečin úvěrového podvodu, dříve již byl 4x odsouzen pro majetkovou trestnou činnost. Poškozený trpěl stresem, byly zjištěné rodinné dopady a potíže s kariérním růstem v zaměstnání. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 1 až 5 let nebo peněžitý trest. Poškozenému bylo přiznáno nefinanční odškodnění v podobě konstatování porušení práva a vydání omluvy. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu, nikoliv délkou trestního stíhání a trestní minulostí poškozeného. Případ žalobce je závažnější i hrozícím trestem. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění finanční.

44. Soud dále provedl srovnání s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka]), kterou považuje za nejpřiléhavější. V této věci bylo vedeno trestní stíhání pro zločin podvodu, řízení trvalo 1,5 roku a skončilo zproštěním obžaloby z totožného důvodu jako v případě žalobce. Poškozenému hrozila trestní sazba trestu odnětí svobody 2 až 8 let, poškozený byl bezúhonný, trpěl nedůvěrou v orgány činné v trestním řízení a z následného podání obžaloby, trpěl psychickou nepohodou a obavami o budoucnost. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu, délkou trestního stíhání, hrozbou trestu i prokázanými dopady. Liší se však paralelně vedeným trestním stíháním žalobce, což vedlo soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění o třetinu nižší, tj. 20 000 Kč.

45. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 20 000 Kč. Žalovaná žalobci neposkytla žádné finanční zadostiučinění, proto jí soud uložil zaplatit žalobci tuto částku společně se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku (výrok I.).

46. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodný zamítl včetně nedůvodného zákonného úroku z prodlení (výrok II.).

47. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 3 za použití § 146 o. s. ř. Žalobce se žalobou domáhal nároku finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž byl co úspěšný, kdy tento nárok byl co do základu požadován soudem po právu a rozhodnutí o výši jeho plnění záviselo na úvaze soudu. Soud proto v plném rozsahu vyhověl zcela úspěšnému žalobci ohledně nároku na náhradu řízení, neboť žalobce byl v plném rozsahu úspěšný. Náhrady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, sazby mimosmluvní odměny za 12 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 7, § 11 advokátního tarifu za použití § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za přípravu a převzetí věci; podání žaloby; vyjádření ze dne 6. 9. 2021 a ze dne 18. 9. 2021 k výzvě soudu; účast na jednání dne 8. 9. 2021, 1. 11. 2021, 15. 8. 2022, 24. 10. 2022 a 25. 1. 2023, odvolání ve věci, porada dne 23. 1. 2023 před výslechem žalobce a dne 3. 9. 2021 před prvním jednáním - doloženy potvrzením o poradách, dále 12 náhrad hotových výdajů dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., každá po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 8 568 Kč Celkem činí náhrada nákladů 51 368 Kč.

48. Na závěr soud uvádí, že nevyhověl nároku žalobce na zaplacení 2 úkonů právní služby, a to porady ze dne 19. 3. 2021 za účelem přípravy žaloby a porady ze dne 20. 10. 2022 za účelem přípravy na soudní jednání, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené. Porada za účelem přípravy žaloby je již obsažena v rámci úkonu převzetí věci, kdy se právní zástupce seznámil s věcí a obdržel od klienta pokyny. O absenci účelnosti svědčí i to, že znění uplatnění nároku, jež poradě předcházelo, a žaloby je téměř shodné. Co se týká porady ze dne 20. 10. 2022, tuto soud neshledal za účelnou z důvodu, že při předchozím jednání nebyly žalobci uloženy žádné povinnosti a jednání proběhlo pouze z důvodu vyslechnutí svědků, kdy plánovaný výslech žalobce nemohl být proveden pro jeho nedostavení se a omluvu, kterou žalobce odůvodnil tím, že v období od 19. 10. 2022 do 25. 10. 2022 byl na zahraniční pracovní cestě v [anonymizováno].

49. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.