20 C 54/2023 - 272

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 343 627,90 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 343 627,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 343 627,90 Kč od 27. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 4. 4. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 343 627,90 Kč s příslušenství jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [Anonymizováno]. [spisová značka] (původně pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestního činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) v jednočinném souběhu s trestním činem legalizace výnosu z trestní činnosti podle § 252a odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) t. z. ve znění účinném do 30. 6. 2006 spáchané ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 t. z. Celková délka trestního řízení ve vztahu k žalobci činila 17 let a 1 měsíc, před obecnými soudy pak řízení trvalo 16 let a 7 měsíců. I přes skutkovou a procesní složitost věci má žalobce za to, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení bylo zahájeno usnesením Policie České republiky [Anonymizováno] z dne 3. 11. 2005. Dne 20. 9. 2006 podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze na žalobce obžalobu pod č. j. [spisová značka] pro shora uvedené trestné[Anonymizováno]činy. Dne 20. 6. 2011 rozsudkem [Anonymizováno]. [spisová značka] byl žalobce uznán vinným z trestního činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) t. z. v jednočinném souběhu s trestním činem legalizace výnosů z trestní činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. e), odst. 4 písm. c) t. z., vše ve spolupachatelství a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 7 let a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech po dobu 10 let. Proti tomu rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl [datum], č. j. [spisová značka] tak, že napadaný rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil [Anonymizováno] novému projednání a rozhodnutí. [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] rozhodl tak, že žalobce uznal vinným ze zvláště závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) t. z. ve spolupachatelství podle § 23 t. z. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém [Anonymizováno] rozhodl dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka] tak, že jej zamítl. Dne [datum] odmítl Nejvyšší soud žalobcovo dovolání. K složitosti případu žalobce uvedl, že se jednalo o případ složitý, který byl veden proti více obviněným. Okruh dokazovaných skutečností a rozsah prováděných důkazů nijak nevybočil z obvyklého rámce závažné majetkové kriminality. Navíc usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum] byla [podezřelý výraz] věc proti žalobci vyloučena k samostatnému řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Podle žalobce tak délka řízení nebyla zapříčiněna složitostí případu, ale průtahy a nesprávným postupem orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení. Řízení bylo postupně vedeno třemi senáty, což samo o sobě není zcela standartní, a i tyto skutečnosti vedly ke značným průtahům. Průtahy v řízení nastaly dle žalobce již po podání obžaloby. Navíc první rozsudek ve věci byl zrušen jen z důvodů na straně soudu prvního stupně. K nedůvodným průtahům dle žalobce došlo od říjny 2007, kdy bylo zahájeno hlavní líčení, tj. k zahájení došlo po více jak roce od podání obžaloby. V červnu 2009 došlo k přednesu závěrečných řečí, načež bylo jednání přerušeno ke zvážení dalšího postupu. K pokračování došlo až v září 2010. První rozsudek byl následně vyhlášen až [datum]. Soud pak vyhotovoval rozsudek 10 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá. V následném řízení pak docházelo k opakovanému odročování hlavního líčení ze zdravotních důvodů na straně žalobce, přičemž žalobce má za to, že mu tato odročení nemůžou být kladena k tíži. Právě ze zdravotních důvodů byla žalobcova větev vyloučena k samostatnému projednání. K řízení byl přibrán znalec, který měl posoudit zdravotní stav žalobce. Znalec došel ke dni 2. 4. 2014 k závěru, že aktuální zdravotní stav žalobci neumožňuje účastnit se soudního líčení a navrhl jeho odložení například o rok. Na to došlo k přerušení řízení, které bylo nakonec zvráceno vyhověním stížnosti státního zástupce. Následně byl přibrán znalecký ústav, který ke dni 21. 9. 2015 došel k závěru, že zdravotní stav již dovoluje žalobci účastnit se jednání. Následně došlo k odročení jednání, neboť soud neměl spis, který byl v té době u Nejvyššího soudu. Dne 1. 6. 2016 došlo ke změně senátu, kdy byl dosavadní předseda senátu [tituly před jménem] [Anonymizováno] nahrazeno předsedkyní senátu [tituly před jménem] [jméno FO]. Další průtah vidí žalobce od října 2016, kdy bylo nařízeno další pokračování v hlavním líčení do ledna 2017, kdy proběhlo další pokračování hlavního líčení. Trestní řízení se podepsalo na psychickém zdraví žalobce. Konkrétně žalobce [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] [Anonymizováno], a to [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Od 20. 5. 2017 se pak žalobce léčí u [tituly před jménem] [jméno FO], která ve své zprávě napsala, že účast žalobce na soudním líčení by mohlo zhoršit jeho stav, což vedlo k tomu, že hlavní líčení nařízené v červenci 2017 bylo odročeno. K pokračování v hlavním líčení došlo v říjnu a listopadu 2017. V lednu 2018 se [podezřelý výraz] stav žalobce zhoršil, což potvrdila i shora uvedená lékařka na dotaz soudu. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] vyplynulo, že žalobce je schopen účastnit se soudního líčení. Následovala pak další hlavní líčení, která byla přerušována z důvodů opakované [podezřelý výraz] žalobce. Koncem roku 2019 došlo k druhé výměně [podezřelý výraz] senátu, kdy na místo [tituly před jménem] [jméno FO] nastoupil [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žalobce je přesvědčen, že orgány činné v [podezřelý výraz] řízení nepostupovali konzistentně. V průběhu řízení docházelo ke značným prostojům a nečinnosti. Význam pro žalobce mělo řízení značné, už jen z toho důvodu, že byl dne [datum] vzat do vazby, ze které byl propuštěn dne [datum]. Samotné vedení [podezřelý výraz] řízení a stálá hrozba citelné sankce ovlivňovaly psychickou pohodu žalobce. V důsledku dlouhodobého stresu žalobce psychicky [podezřelý výraz] a byla mu diagnostikována panická porucha a porucha přizpůsobení na stres s následným rozvojem neurotické poruchy. V souvislosti s [podezřelý výraz] stíhám došlo také ke ztížení společenského uplatnění a k citelnému zásahu do profesionálního života žalobce, kdy tento měl problém se v zaměstnání uplatnit pro zhoršený [podezřelý výraz] stav a [podezřelý výraz] řízení.. Žalobce dále uvedl, že [podezřelý výraz] stíhání vedlo k rozpadu jeho manželství. Žalobce zdůraznil, že [podezřelý výraz] řízení trvalo extrémně dlouho a skončilo až po 20 letech od spáchání [podezřelý výraz] činu. Při stanovení výše odškodnění žalobce vycházel ze základní částky [částka] za rok řízení. Základní částku žalobce zvýšil o 10 % z důvodů presumovaného zvýšeného významu dle předmětu řízení. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum], přičemž dne [datum] žalovaná rozhodla, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí finančního odškodnění, neboť žalovaná shledala, že konstatování porušení práva se v daném případě jeví jako dostačující.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že činí nesporným uplatnění nároku žalobce dne [datum]. V posuzovaném řízení žalovaná shledala dne [datum] existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení 17 let a 1 měsíc. Žalovaná došla k názoru, že v daném případě není namístě žalobce odškodnit v penězích, neboť trestní řízen skončilo odsuzujícím rozsudkem, když byl žalobce shledán vinným ze spáchání trestního činu. Žalobce si tak trestní řízení způsobil sám svým předchozím protiprávním jednáním. Pravomocně odsouzenému pachateli trestního činu nemůže v jeho osobní sféře vzniknout žádná citelná újma v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání. Žalovaná uvedla, že je nutné vzít především do úvahy skutečnost, že byl žalobce odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým způsobil škodu velkého rozsahu a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nadto, při ukládání trestu trestní soud přihlédl k nepřiměřen délce trestního řízení. Z rozhodnutí soudu dále vyplynulo, že zavinění žalobce bylo ze všech obžalovaných nejvyšší a výše způsobené škody dosáhla sedmnáctinásobku předpokládané škody velkého rozsahu. Žalobci se tak dostalo odškodnění tzv. „jinak“, tedy zmírněním výše tresu.

3. Podáním ze dne 3. 8. 2023 se žalobce vyjádřil k podání žalované. Žalobce znovu zdůraznil, že dle jeho názoru není možné pouze v daném případ konstatovat porušení práva, když se jednalo o extrémně dlouhé soudní řízení, které mělo pro žalobce zvýšený význam. Dále žalobce opakoval svou argumentaci uvedenou v žalobě. Navíc žalobce dodal, že ač je pravda, že při ukládání trestu bylo přihlédnuto k délce řízení tak, že mu byl uložen trest v dolní hranici trestní sazby, i když za normálních okolností by mu byl uložen trest při horní hranici trestní sazby, tak vzhledem k extrémní délce řízení toto není žádnou skutečnou kompenzací porušení práva na přiměřenou délku řízení. Ke snížení trestu z důvodu nepřiměřené délky řízení pak soud přistoupil i u ostatních obžalovaných. Navíc těmto obžalovaným byl trest stanoven pod dolní hranici trestní sazby, což žalobce navrhoval i ve svém případě. K tomu však nedošlo, a navíc těmto obžalovaným nebyl uložen peněžitý trest. Od rozhodnutí o vině ostatních obžalovaných v roce 2015 trvalo řízení žalobce dalších téměř sedm let. Nelze tak dle žalobce dojít k závěru, že snížen trestu a konstatování porušení práva je dostatečnou satisfakcí za trvání trestního řízení v délce 17 let.

4. Při jednání konaném dne 16. 10. 2023 žalobce výslovně uvedl, že neuplatňuje nárok na náhradu škody na zdraví, která by vznikla v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, a že nevede žádné jiné odškodňovací řízení proti státu, domáhá se pouze náhrady újmy z titulu nepřiměřené délky.

5. Z uplatnění nároku ze dne 5. 12. 2022 u žalované a ze stanoviska ze dne 27. 3. 2023 má soud za prokázané, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum], což mezi účastníky ani nebylo sporné, a že žalovaná poskytla odškodnění formou konstatování porušení práva žalobce.

6. Z kopie znaleckého posudku ze dne [datum] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] soud zjistil, že vypracování znaleckého posudku bylo nařízeno předsedkyní senátu [tituly před jménem] [jméno FO]. Z posudku dále vyplývá, že současně s manželstvím měl žalobce ještě 3 dlouhodobé známosti, přičemž dle tvrzení žalobce bylo jeho soužití s manželkou harmonické. Znalci došli k tomu, že je žalobce v současné době schopen účastnit se soudních líčení, ale jeho stav je nestabilní, i když netrpí ani v minulosti netrpěl [podezřelý výraz] poruchou. Stav žalobce se dá zvládat při medikaci psychofarmaky a provádění psychoterapie.

7. Z kopie doplnění znaleckého posudku ze dne ze dne [datum] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] soud zjistil, že žalobce je v současné době schopen účastnit se hlavního líčení a že u něho byla shledána porucha přizpůsobení na stres v souvislosti s úmrtím rodičů a panická porucha.

8. Ze spisu vedeného [spisová značka] [spisová značka] [datum] [datum]. [datum], [podezřelý výraz].

9. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že ve znaleckém posudku ze dne [datum], kterým byl předložen v posuzovaném [podezřelý výraz] řízení, znalec dospěl k závěrům, že žalobce skutečně trpí [podezřelý výraz] problémy a že je z lékařského hlediska vhodné odložit soudní projednávání např. o 1 rok.

10. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

11. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [podezřelý výraz], a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

16. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 3. 11. 2005 (doručení usnesení o zahájení trestního stíhání) do 28. 3. 2023 (vydání posledního rozhodnutí ve věci – usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2023), tj. 17 let a 4 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu žalovaná ani nesporovala.

17. K závěru o nepřiměřené délce řízení vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Pokud jde o úkony soudů, pak k závěru o nesprávném úředním postupu soud dospívá zejména vyhodnocením toho, že z provedeného spisu i z odůvodnění rozhodnutí trestních soudů se podává, že řízení bylo zatíženo opakovanými průtahy způsobenými na straně soudů – první hlavní líčení proběhlo za více než rok od podání obžaloby, hlavní líčení odročené na září 2009 neproběhlo, pokračováno bylo až v září 2010, k vyhotovení rozsudku z června 2011 došlo až v dubnu 2012, po zrušení rozhodnutí a vrácení věci v březnu 2013 bylo hlavní líčení nařízeno až na 9. 10. 2023. Dále se na průtazích podílel žalobce, který od prosince 2013 žádal o odročování hlavních líčení ze zdravotních důvodů a zároveň trval na své osobní účasti, po podání návrhu na přerušení řízení pro zdravotní důvody byl soudem přizván znalec, který posoudil zdravotní stav žalobce a doporučil odklad (duben 2014), a věc žalobce byla vyloučena k samostatnému řízení a přerušena. Rozhodnutí o přerušení řízení bylo zrušeno pro nekriticky převzaté závěry znalce, bylo přistoupeno k novému znaleckému zkoumání znaleckým ústavem, který zdravotní překážky na straně žalobce neshledal (září 2015), věc byla následně spojena zpět s věcí ostatních spoluobviněných (vůči nimž bylo v mezidobí vydané druhé rozhodnutí ve věci zrušeno) a dokazování muselo být zopakováno znovu (první polovina roku 2016). Dále došlo ke změně předsedů senátu a konala se hlavní líčení v první polovině roku 2017, následně žalobce opakovaně žádal o odročování jednání ze zdravotních důvodů a trval na své osobní účasti, v řízení byl znovu vypracován znalecký posudek ke stanovení zdravotního stavu (březen 2018), v němž znalci dospěli k závěru, že žalobce je schopen účastnit se jednání. další nařízení hlavní líčení byla zrušena pro krátkou hospitalizaci žalobce z důvodu bolestí břicha, v září 2018 proběhla hlavní líčení, další však byla odročena k žádostem žalobce pro zdravotní důvody. Byl vypracován další doplněk znaleckého posudku k posouzení psychického stavu žalobce (prosinec 2018), v němž znalec dospěl k závěru, že žalobce je schopen účasti na jednání. V lednu až květnu 2019 proběhla hlavní líčení, následně byl žalobce v termínech dvou hlavních líčení hospitalizován k plánovanému zákroku (žaludeční a střevní potíže) a jednání musela být opět odročena. Z důvodu, že bylo před vyhlášením dalšího rozhodnutí ve věci vůči ostatním spoluobviněným, došlo k vyloučení věci žalobce a spoluobviněného [jméno FO]. Následně došlo k další změně předsedů senátu a k novému projednání věci (od ledna 2020), hlavní líčení byla odročováno z zdravotních důvodů na straně [jméno FO], k posouzení jeho zdravotního stavu byl vypracován znalecký posudek, v dubnu 2021 se líčení nekonalo pro hospitalizaci žalobce. Další prodlení soud ve věci neshledal. Soud tedy kombinací vyhodnocení kritéria významu řízení a dílčích pochybení, které shledal v postupu soudu, uzavírá, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních, neboť jakkoliv řízení bylo po skutkové stránce složité a rovněž složitějším po stránce procesní (bylo provedeno rozsáhlé dokazování vč. vypracování znaleckých posudků, jednalo se o věc s vyšším počtem spoluobviněných a sofistikovanou trestnou činnost, ve věci rozhodovaly soudy na 3 stupních soustavy i Ústavní soud, dokazování muselo být opakovaně provedeno znovu pro změnu předsedů senátu), pak toto ještě celkovou délku řízení neodůvodňuje, právní složitost se na délce řízení zásadněji neprojevila, a rovněž nelze dospět k závěru, že by délku řízení zapříčinil svým jednáním pouze žalobce. Shora popsané jednání poškozeného žalobce však významně přispělo k prodloužení řízení, neboť bylo prokázáno, že na jeho straně nebyly vždy závažné zdravotní důvody, pro které žádal o odročování hlavních líčení. Jakkoli jde o řízení s typově presumovaným vyšším významem, pak je třeba v předmětném sporu zohlednit skutečnost, že žalobce se na délce řízení podílel, že byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu a že tato byla zásadně zohledněna v rámci uloženého trestu.

18. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Za jinou náhradu nemajetkové újmy lze považovat zadostiučinění dle § 39 odst. 3 t. z., tj. jako polehčující okolnost je vzata v potaz doba od spáchání trestného činu či délka trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouho. Tato forma odškodnění má dle § 31a odst. 2 OdpŠk přednost před odškodněním v penězích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2310/2012).

19. Soud souhlasí, že v posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že újmu nelze kompenzovat pouhým konstatováním porušení práva. Ve spojení s další formou odškodnění v podobě zkrácení doby trestu se však jedná o adekvátní odškodnění. Tato forma odškodnění vyžaduje, aby zohlednění nepřiměřené délky řízení bylo v odsuzujícím rozsudku výslovné a snížení trestní sazby měřitelné (viz § 75 rozsudku ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. 3. 2006, stížnost 64890/01). Tedy v rozhodnutí musí být jasně uvedeno, o jakou část byl trest zmírněn právě v důsledku přihlédnutí k nepřiměřené délce řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2640/2010).

20. Soud má za to, že jak [Anonymizováno] se ve svých rozhodnutích ze dne 10. 6. 2021 (bod 482 a 483) a ze dne 16. 6. 2022 (bod 39 až 62), jejichž závěry potvrdil dovolací soud v usnesení ze dne 14. 12. 2022, zevrubně věnovaly délce řízení, jednotlivým průtahům i důvodům, proč dané průtahy vznikly, a na jaké straně. Za přitěžující okolnost byla brána výše způsobené škody, která více něž sedmnáctinásobně převýšila spodní hranici škody velkého rozsahu (171 mil. Kč), to, že se žalobce snažil získat majetkový prospěch a že jeho míra zavinění je nejvyšší ze všech spoluobviněných, když se aktivně účastnil celého skutku od jeho počátku až do úplného konce. Za polehčující okolnost byla brána bezúhonnost žalobce a délka trestního řízení. Pokud by bylo o trestu žalobce rozhodováno v přiměřené době od doby spáchání činu, byl by ukládán trest výrazně při horní hranici trestní sazby, s ohledem na extrémní délku řízení soud přistoupil k uložení trestu na samé spodní hranici. Rovněž v uloženém peněžitém trestu došlo ke zohlednění extrémní délky řízení, kdy tento by jinak byl uložen ve výměře značně vyšší. Trestní soudy zároveň zohlednily, že žalobce se na průtazích úmyslně podílel v období cca od roku 2014, a zachovaly proporcionalitu trestů ve vztahu k dalším spoluobviněným, kteří na délce řízení nenesli žádnou vinu, což bylo důvodem, proč nepřistoupily ke snížení trestu pod dolní hranici.

21. Nelze tak než konstatovat, že trestní soudy řádně naplnily všechny podmínky pro to, aby toto započtení mohlo být bráno za formu odškodnění nepřiměřené délky trestního řízení. Zdejší soud plně odkazuje na odůvodnění a zjištění trestních soudů, s nimiž se ztotožňuje. Žalobci již byla délka řízení kompenzována právě v uložení trestu při samé spodní hranici trestní sazby, tj. v délce pěti let, kdy v případě, že by k rozhodnutí ve věci došlo dříve, tak by žalobci byl uložen trest při horní hranici trestní sazby. Došlo tak k zásadnímu snížení trestní sazby i peněžitého trestu (s vysvětlením, z jakého důvodu nedošlo ke snížení po dolní hranici trestní sazby) a zároveň ke konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené době ze strany žalované.

22. Navíc vzhledem k poměrně vysoké míře společenské škodlivosti žalobcova činu má soud za to, že není na místě žalobci přiznat další finanční odškodnění. Naříkané trestní řízení bylo jen logickým důsledkem trestní činnosti žalobce, který svým jednáním trestní řízení způsobil. Je třeba mít na paměti, že smyslem odškodňovacího řízení je odškodnit nemajetkovou újmu, která žalobci nepřiměřenou délkou skutečně vznikla. Součástí myšlenky fungujícího právního státu je předpoklad, že pachatel úmyslného trestného činu musí být minimálně srozuměn se skutečností, že proti němu bude vedeno trestní řízení, bude vynesen odsuzující rozsudek a bude mu uložen trest. Žalobce se v tomto případě stal vědomě hybatelem děje a musel si být vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno. Oproti tomu poškozený, který se činu nedopustil, v zásadě pociťuje nejistotu vyplývající z obavy z trestu právě po dobu trestního stíhání a z důvodu vedení trestního stíhání, nikoliv z důvodu vlastního chování. Dále je nutné vnímat rozdíl spočívající v možnosti pachatele trestné činnosti přičinit se k rychlejšímu vyřízení věci, a to nikoliv pouze doznáním. Obviněný pachatel úmyslného trestného činu na sebe nejistotu uvrhuje sám, a je-li zahájeno trestní řízení, přestává být tato nejistota v pouhé potencionální sféře a stává se hmatatelnou. Pachatel úmyslného trestného činu má rovněž možnost nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího trestního postihu. Žalobce se o žádné urychlení řízení nesnažil, naopak (tak je soud popsal shora) svým jednáním významně přispěl k délce řízení, když opakovaně pro zdravotní důvody, které se následně neukázaly jako tak závažné, žádal o odročování jednání, plánoval si předem známé lékařské zákroky na den konání hlavního líčení a trval na své osobní účasti. Uvedené zároveň nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka trestního řízení působí újmu i obviněnému, který je v řízení shledán vinným. Ve vznikající újmě je však výrazná odlišnost.

23. V tomto případě pak i Nejvyšší soud spatřuje při snížení trestu jako další dostatečnou formu zadostiučinění konstatování porušení práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2012, sp. zn. 30 Cdo 2595/2010). Zdejší soud neshledal důvod odklonění se od této praxe a nárok žalobce na finanční zadostiučinění v plném rozsahu zamítl.

24. Soud pro úplnost uvádí, že žalobce neuplatnil samostatný nárok na náhradu škody na zdraví způsobené nesprávným úředním postupem, ani netvrdil, že jeho nepříznivý zdravotní stav byl způsoben nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení, soud se proto tímto blíže nezabýval. Dále, i kdyby soud vzal do úvahy tvrzení žalobce o značném dopadu trestního řízení na život žalobce, který měl tkvět především v rozpadu manželství, a o ztíženém pracovním uplatnění, nemohl by dojít k závěru, že je třeba žalobce odškodnit finančně. K tomuto soud dochází především v návaznosti na provedené dokazování, z něhož vyplývá, že žalobce měl v době manželství další vážné známosti, že došlo k úmrtí jeho rodičů a dále ze skutečnosti, že žalobce byl trestně stíhán, z čehož byl ve velkém stresu a psychickém vypětí, které se odráželo i na jeho fyzickém zdraví a výkonnosti, lze soudit, že tvrzené dopady jsou dopady vedeného trestního stíhání na osobu žalobce, které si žalobce způsobil tím, že spáchal úmyslný trestný čin, způsobu jeho rodinného života a příp. zdravotního stavu, který sice umožňoval jeho účast na úkonech soudu, ale příznivý nebyl. Ze samotných tvrzení je tak zřejmé, že hlavní a rozhodující příčinou není nepřiměřená délka řízení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal paušální náhradu za vyjádření k žalobě a účast na jednání dne 16. 10. 2023 dle § 1 odst. 3 písm. a), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., tedy celkem částku 900 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na první jednání, účast na jednání), kterou je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení