20 C 57/2024 - 102

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] trvale bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] doručovací adresou [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro zaplacení 39 500 Kč s příslušenstvím a 15 420 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně není povinna platit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (77 dní, 108 dní a 105 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle sdělení předchozího majitele) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla ([částka], [částka] a [částka]) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (3x [částka]). Dále úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (77 dní, 108 dní a 105 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle sdělení předchozího majitele) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla ([částka], [částka] a [částka]) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (3x [částka]). Soud s touto věcí usnesením č. l. 93 ze dne [datum] spojil další návrh mezi týmiž účastníky ze sp. zn. [spisová značka], kde se žalobkyně domáhala plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (75 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle sdělení předchozího majitele) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla ([částka]) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]) a současně úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (153 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle sdělení předchozího majitele) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla ([částka]) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]).

2. Soud žalobkyni vyzval k prokázání vlastnického práva k vozidlům a upozornil ji, že veškeré písemnosti (kromě některých upomínek od [právnická osoba].) adresovala na jinou adresu, než bylo trvalé bydliště žalovaného. Ta podáním ze dne [datum] (č. l. 78) uvedla, že o vozidle [Anonymizováno] se dozvěděla z kupní smlouvy ze dne [datum] od předchozího vlastníka, avšak opět neuvedla to nejpodstatnější – kdy se tak dozvěděla. A to přesto, že soud ve stovkách řízení dovozuje potenciální prekluze nároků, nemůže vydat požadovaný platební rozkaz, musí vyzývat žalobkyni k doplacení soudního poplatku a vyzývat ji k doplnění tohoto údaje. Systémová absence reflexe tohoto nedostatku advokátem je pro soud vskutku nepochopitelná. Dále podáním ze dne [datum] (č. l. 84) rekapitulovala již známé údaje a zákonnou úpravu, doplnila k nárokům 4 až 6, že údaje o vlastnictví vozidel byly původně zjištěny z registru vozidel (na příslušné výpisy odkazuje, ale nepřikládá je) a sama v dalším textu uvádí, že vlastnické právo žalovaného sdělil zapsaný vlastník a předložila chybějící kupní smlouvu (které mezitím soud získal i ve sp. zn. [spisová značka], kam je překvapivě zaslala již s návrhem). Ale ani v tomto podáním neuvedla, kdy se tak dozvěděla. V této souvislosti je třeba zmínit, že žalovaný soudu sdělil, že byl následně vyzýván žalobkyní ke sjednání smíru s tím, že může uhradit pouze polovinu ze žalované částky a tuto komunikaci soudu zaslal (č. l. 100). Zjevně tedy reagovala na upozornění soudu, že se schyluje k zamítnutí obou žalobních návrhů a pokusila se od žalovaného vylákat alespoň polovinu plnění dříve, než soud nárok zamítne pro nedůvodnost celý. Hodnocení takového jednání žalobkyně soud ponechá na tomu příslušném orgánu dozoru (Česká národní banka).

3. Soud věc poté rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení nicméně nezůstal zcela pasivní a soudu zaslal emailovou zprávu a označil svou jinou doručovací adresu (jak v záhlaví shora), současně uvedl, že již splácí 3 exekuce a dokonce zaslal i fotografie svého adresního místa (č. l. 74) na adrese trvalého bydliště. Soud jej na tu to adresu obeslal, obálka typ I (do vlastních rukou adresáta s možností náhradního doručení), za kterou soud uhradil [právnická osoba]., [částka], se však vrátila soudu s tím, že adresát nemá schránku (č. l. 82). Soudce adresní místo osobně překontroloval (č. l. 89) a ověřil, že žalovaným zaslané fotografie odpovídají skutečnému a nezměněnému stavu. S touto skutečností bude soud dále k tíži [právnická osoba]. pracovat (a ke dni vyhlášení rozsudku již zdokumentoval čtyři obdobné skutky padělání a pozměnění jiné veřejné listiny – doručenky). Doručení žalovanému proto soud opakoval, tentokráte již žalovaný písemnost obdržel do vlastních rukou, a to dne [datum]. K věci samé se písemně nevyjadřoval (pouze avizoval pokus žalobkyně o smír jak výše). Výše uvedený zvýrazněný text by měla vzít na vědomí i žalobkyně, neboť občané České republiky zjevně dostatečně trpí již nedůsledností práce [právnická osoba]., k čemuž nepochybně není třeba přidávat další zdroj bezpráví.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dle registru obyvatel (č. l. 16) má žalovaný adresu trvalého pobytu jak v záhlaví shora od [datum]. Adresu [adresa] měl v období [datum] do [datum].

5. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Ford Mondeo kombi se zdvihovým objemem motoru 1 998 cm3, neuvedeným maximálním výkonem a maximální hmotností 2 165 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době (čtyři na sebe navazující období celkem [hodnota] dní) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalovaného vyplynulo z kupní smlouvy č. l. 80 ze dne [datum], dle které žalovaný vozidlo zakoupil od [jméno FO]. Adresu měl uvedenu svého tehdejšího trvalého bydliště (č. p. 649). Dle karty žalovaného a vozidla (č. l. 20 – 22 a 14 ve spojené věci) žalobkyně eviduje stále adresu tehdejšího trvalého bydliště a naposledy ji do své databáze zadávala dne [datum]. Výzvy k těmto čtyřem částem nároku adresovala právě na takovou (a tedy tehdy již neaktuální) adresu trvalého pobytu, byly odesílány v období od dubna 2022 do března 2023. Tamtéž dále zaslala upomínky. Dále byly zasílána upomínky od inkasní agentury [právnická osoba]., kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou v drtivé většině (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku [částka], na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne [datum], [datum], [datum] a [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu, případně na adresu s č. p. 609 (k takové adrese viz dále). Ve všech případech tedy na adresu tehdy již neaktuálního, resp. nesprávného trvalého bydliště.

6. Pokud se týká druhého vozidla (Škoda Octavia) za 4 časové úseky, žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Octavia se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 81 kW a maximální hmotností 1 880 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době (čtyři na sebe navazující období celkem [hodnota] dní) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalovaného vyplynulo z kupní smlouvy č. l. 86 ze dne [datum], dle které žalovaný vozidlo zakoupil od [jméno FO]. Adresu měl uvedenu [adresa]. Dle karty žalovaného a vozidla (č. l. 23-25 a 15 ve spojené věci) žalobkyně eviduje stále adresu s číslem popisným [Anonymizováno] a naposledy ji do své databáze zadávala dne [datum], což odpovídá dataci kupní smlouvy (která je ze dne [datum]) ve svém procesním podání č. l. 84 ze dne [datum]. Je tedy zjevné, že žalobkyně adresu [adresa] získala přepisem z této kupní smlouvy, současně však u dalšího vozidla žalovaného ([Anonymizováno] [Anonymizováno] jak výše) i nadále evidovala adresu [adresa], na kterou ho obesílala ještě i v roce 2023. Výzvy k těmto čtyřem částem nároku adresovala právě na takovou adresu trvalého pobytu (č. p. [Anonymizováno]), byly odesílány v období od prosince 2022 do března 2023 (jedna výzva chybí, je však zjevné, že i ta byla zasílána na shodnou adresu a výsledek řízení by nezměnila). Tamtéž dále zaslala upomínky. Dále byly zasílána upomínky od inkasní agentury [právnická osoba]., kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou v drtivé většině (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku [částka], na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Zde však byly upomínky č. l. 48, 49 a 27 ve spojené věci překvapivě zaslány na správnou adresu tehdejšího trvalého bydliště žalovaného na č. p. [Anonymizováno]. Takové upomínky však neobsahují všechny potřebné náležitosti výzvy ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Pokud tedy správnou adresu neznala žalobkyně (a její právní zástupkyně), vymáhací agentura překvapivě ano (pravděpodobně z vymáhání nároku z jiného, např. třetího vozidla žalovaného). Dne [datum] a [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému tři předžalobní upomínky (čtvrtou soud nedohledal, na výsledek řízení to však opět nemohlo mít dopad) ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu, případně na adresu s č. p. 609 (k takové adrese viz dále). Ve všech případech tedy na adresu tehdy již neaktuálního, resp. nesprávného trvalého bydliště.

7. Soudu je z desítek předchozích řízení již známo, že žalobkyně (a agentura [právnická osoba]., i její právní zástupkyně) zjišťuje adresu u každého nároku zpravidla pouze jednou a to z registru vozidel, případně z kupní smlouvy, pojistné smlouvy či jiného zdroje, který uzná za vhodný. Překvapivě takové adresy nesjednocuje pro osobu, ale pouze pro příslušné vozidlo, což se soudu nezdá příliš praktické a logické, byť to může mít v některých situacích opodstatnění (vozidlo může mít shodného vlastníka, ale různého provozovatele apod.). To tedy platí i v případě souběžně řešených nároků, kdy je nezřídka tatáž osoba souběžně obesílána na různé adresy, pokud tímto postupem žalobkyně zjistí adresy odlišné. Tak tomu bylo i v předmětné věci. Případně (jako v tomto případě) vychází z historické lustrace, aniž by ji pro další období aktualizovala, nadto lustruje pouze registr vozidel, nikoliv podkladový registr obyvatel – do něhož měla zákonem umožněn přístup. Nedochází tedy k opakovanému zjišťování adresy, nedochází pravidelně ke sjednocování údaje o adrese a především nedochází ke zjišťování údaje o trvalém bydlišti (či doručovací adrese) z registru obyvatel. A to dokonce ani v případech, kdy je adresa zjištěna z historické kupní smlouvy (jak je tomu v některých jiných řízeních této žalobkyně).

8. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, resp. jak se ukazuje v projednávané věci, vychází zřejmě již jen ze své vlastní databáze, kterou v tomto případě od října 2021 neaktualizovala, ačkoliv § 15 odst. 7 tamtéž počítá s měsíční aktualizací údajů a ačkoliv žalovaného obesílala ještě v roce 2023. Totéž lze konstatovat i k údajům v živnostenském rejstříku a totéž soud v řízení sp. zn. [spisová značka] zjistil i ve vztahu k sídlu právnické osoby, u kterých lze shodně dovozovat jejich průpis do registru vozidel. To ostatně odpovídá zjevně mechanickému provádění agendy vymáhání těchto nároků jak u žalobkyně, tak u advokátní kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], které je třeba někdy výzvy zasílat opakovaně a apelovat, aby byly svěřeny k vyřízení osobě, schopné pochopit smysl procesní výzvy a nezaslat pouze vzorovou odpověď, opakující tvrzení formulářového návrhu. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. [spisová značka]) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města [adresa], že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Žalobkyně i tato právní zástupkyně si toho z desítek (či spíše stovek) tisíc dosavadních řízení již musí být mnoho let dobře vědomy, zjevně to však ignorují, spoléhaje na úspěch v převážné většině řízení. Soudu není známo, zda registr vozidel rozlišuje podnikatele a nepodnikatele. Právě proto však je živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík i seznam držitelů datových schránek všem veřejně přístupný, resp. žalobkyni byl donedávna dokonce zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Tato řízení v důsledku toho nepostrádají významný veřejnoprávní moment, daný i dalšími aspekty (zřízení žalobkyně dle zákona, uložení povinností zákonem, sankční složka nároku na příspěvek do Garančního fondu aj.). Žalobkyně však ani jeden přístup zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v [adresa]) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní smlouvy má toliko historickou relevanci. V aktuálně platné úpravě již o toto nikdy nevyužívané oprávnění dokonce přišla. Totéž lze nyní analogicky dovodit i pro živnostenský rejstřík (či sídlo právnické osoby). V četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu.

9. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. To však nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v řízení sp. zn. [spisová značka] ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města [adresa]). V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Občan nemůže být nucen, aby při změně adresy trvalého bydliště obcházel veškeré agendy státní správy a činil totéž. Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální. Občan má právo ohledně nároku na příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení údaje o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje, nyní již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem mohou trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků a žalobkyně se zřejmě bojí tuto praxi jakkoliv tematizovat (ostatně kdykoliv je její nárok rozsudkem zcela zamítnut, bere žaloby zpět, aby dosáhla zrušení takového rozsudku – pravděpodobně právě proto, aby nebyl veřejně publikován).

10. Žalobkyně přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). Analogicky pak lze totéž dovodit i na poměry podnikatele, kde má rovněž nepochybně docházet k průpisu sídla do dalších registrů. Výpisy žalobkyně k vozidlům však nejsou skutečným výpisem z veřejného registru (vozidel), ale toliko stavem vlastní databáze žalobkyně, která do ní zapisuje údaje z jiných zdrojů dat, dle míry chybovosti zřejmě ručně, případně je nijak neaktualizuje a v lepším případě se dotazuje u každého nároku pouze jednou, ačkoliv uplatnění a upomínání probíhá několik měsíců.

11. Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Obdobně to nepochybně platí i na poměry podnikající fyzické osoby i právnické osoby a jejich podnikatelská sídla. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí „jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu (č. 56/2001 Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí spíše s výměnou dokladů než se stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně vychází z jiného zdroje informací (historických kupních smluv), aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem registru obyvatel (či v jiných případech živnostenského či obchodního rejstříku). Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu [částka] a žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě „CEPR“, kterých je zpravidla početně více), v roce 2023 jde o 158 řízení a 1 567 celkem. Její odpovědnost za správnost jednání má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti, a to nejen z řad „neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Žalobkyně neváhá investovat do informativních spotů do celoplošných médií (zbytné finanční prostředky tedy zjevně má), sama je však ke svým povinnostem dlouhodobě lhostejná. Soud si přitom nedokáže vysvětlit, proč by někdo vědomě a z legitimního důvodu ignoroval tak nespornou výsadu, jakou je přístup do registru obyvatel (zřejmě i proto s ním již nová úprava zákona č. 30/2024 Sb. nepočítá). Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné (v této věci jde o [částka] za každý den, tedy [částka] ročně!), má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat.

12. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytuje oprávnění, nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat, jinak logicky dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Tím spíše to platí pro živnostenský a obchodní rejstřík, kam může nahlížet každý bezplatně. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci sídla žalovaného promeškaly hned několikrát.

13. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně použila pro zaslání výzvy (a lze předpokládat jako ve všech předchozích řízeních, že i všech navazujících upomínek k uplatnění nároku) nesprávnou, resp. neaktuální adresu. Žalobkyně, stejně jako soudy v občanském soudním řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn 1/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. [spisová značka]) musí respektovat základní principy doručování, byť u žalobkyně nejsou striktně stanoveny zákonem jako pro soudy. Žalobkyně však v rámci materiální interpretace povinnosti „odeslat“ ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. nepochybně může a také musí rozlišovat, zda jedná vůči fyzické osobě nepodnikající (tehdy má lustrovat registr obyvatel, případně registr datových schránek), fyzické osobě podnikající či právnické osobě a podle toho zvolit adekvátní zdroj informací. Veškeré nároky proto soud zamítnul, neboť u žádného z nich nedošlo k řádnému uplatnění nároku v roční prekluzivní lhůtě, kterou by již ani částečně nemohlo zhojit doručení upomínky, předžalobní výzvy, které neobsahují všechny zákonem stanovené náležitosti, ani žalobního návrhu soudem, k němuž došlo (zaviněním [právnická osoba].) až v lednu [datum]. K prekluzi nároku soud přihlíží z úřední povinnosti. Žalobkyně obesílala v případě jednoho vozidla starou a již neaktuální adresu trvalého pobytu, v případě druhého vozidla souběžně obesílala adresu dle kupní smlouvy. Lze připustit, že tato adresa (č. p. 609) byla mladšího data, než reálný údaj o adrese trvalého bydliště (č. p. 608). Žalobkyně však nemá oprávnění stanovovat adresu na základě vlastního odhadu pravděpodobnosti či vhodnosti. Údaj v kupní smlouvě není pro třetí strany jakkoliv závazný, může být ostatně i nesprávný záměrně (např. při koupi vozidla lze mít obavu, zda prodávající nemá v úmyslu vozidlo odcizit s použitím duplikátu klíče a znalosti adresy bydliště kupujícího), či může být jednoduše výsledkem mylného zápisu prodávajícím či kupujícím. V situaci, kdy na takové adrese nedojde k prokazatelnému doručení (kterým není ani údaj u doporučeného psaní, neboť ten zahrnuje i vhoz do schránky a především nejde o údaj na jiné veřejné listině, když důvěra soudu je neustále zkoušena i takových jiných veřejných listin – doručenek), nemůže žalobkyně považovat písemnost za doručenou do dispoziční sféry adresáta, pokud se současně nejedná o aktuální adresu trvalého pobytu či o aktuální doručovací adresu (dle registru obyvatel). Adresa, uvedená kdekoliv jinde (zejména tedy v historické kupní smlouvě), má ryze indikativní charakter a může se stát obsoletní již následujícího dne. Ostatně žalovaný se zjevně v [adresa] pohybuje velmi volně, aktuálně je k zastižení na č. p. [Anonymizováno] a soud mu na takovou adresu doručuje jen proto, že o to žalovaný sám výslovně požádal (jinak by soud doručoval na č. p. [Anonymizováno]).

14. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. měl přiznat k její k tíži právo na úhradu účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Tomu však dle obsahu spisu s řízením žádné takové náklady nevznikly, tomu odpovídá znění nákladového (II.) výroku shora. Emailová sdělení žalovaného nejsou řádnými podáními ve smyslu podání účastníka dle občanského soudního řádu, proto k nim soud v tomto ohledu nepřihlíží.

Poučení