20 C 62/2021- 391

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 77 993 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 178 490 Kč od 10. 3. 2021 do 6. 9. 2021 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 178 490 Kč od 21. 2. 2020 do 9. 3. 2021 a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 178 490 Kč od 10. 3. 2021 do 6. 9. 2021 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 301,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 3. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 65 691,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 21. 2. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 301,20 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 35,2 % ve výši 29 217,94 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 14. 4. 2021 původně domáhal celkem 3 nároků z titulu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. [spisová značka]. Žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla majetková škoda v podobě nákladů na obhajobu ve výši 204 400 Kč, v podobě ušlého výdělku, který mu ušel v souvislosti s jeho účastí na vyšetřovacích úkonech, ve výši 27 346,73 Kč a v podobě cestovného ve výši 50 646,27 Kč. Nároky žalobce u žalované předběžně uplatnil dne 9. 9. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 1. 9. 2021. Žalovaná konstatovala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a dále uvedla, že v rámci stanoviska ze dne 1. 9. 2021 byla žalobci na nákladech obhajoby přiznána částka 178 490 Kč. Co se týká nároků na cestovné a na ušlý výdělek žalovaná na tyto nároky neplnila z důvodu nedoložení nezbytných podkladů k jejich projednání. Dále žalovaná namítla nesprávné určení počátku běhu prodlení ze strany žalobce a nedůvodnost požadovaného příslušenství.

3. Podáním ze dne 1. 3. 2022 žalobce vzal žalobu zpět co do plněné částky 178 490 Kč. Usnesením ze dne 8. 3. 2022, č.j. 20 C 62/2021-234 bylo řízení v uvedeném rozsahu zastaveno.

4. Podáním ze dne 12. 10. 2022 žalobce specifikoval jednotlivé cesty, za které žádá nahradit cestovné, výpočet náhrad cestovních výdajů za projeté kilometry (amortizace) a za spotřebované palivo a výpočet ušlého výdělku. V roce 2017 žalobce vykonal 14 cest, v roce 2018 vykonal 5 cest, v roce 2019 vykonal 12 cest a v roce 2020 vykonal 3 cesty (podrobná specifikace je uvedena v rámci právního posouzení níže). V roce 2018 žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost 19 hodin v celkové výši 3 412,40 Kč, z toho ušlý výdělek činí 1 724,90 Kč za měsíc září (172,49 Kč x 10 h), za měsíc říjen činí 843,75 Kč (187,50 Kč x 4,5 h) a za měsíc prosinec činí 843,75 Kč (187,50 Kč x 4,5 h). V roce 2019 žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost 74 hodin v celkové výši 19 125,13 Kč, z toho ušlý výdělek činí 2 513,42 Kč za měsíc květen (386,68 Kč x 6,5 h), za měsíc červen činí 4 253,48 Kč (386,68 Kč x 11 h), za měsíc říjen činí 1 093,65 Kč (218,73 Kč x 5 h), za měsíc listopad činí 3 499,68 Kč (218,73 Kč x 16 h) a za měsíc prosinec činí 7 764,90 Kč (218,73 Kč x 35,5 h). V únoru roku 2020 žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost 20 hodin v celkové výši 4 809,20 Kč (240,46 Kč x 20 h).

5. Při jednání konaném dne 17. 10. 2022 žalobce vzal žalobu zpět co do zbylé částky na nároku na nákladech za obhajobu 25 910 Kč spolu s příslušenstvím z důvodu změny stanoviska. Usnesením ze dne 12. 12. 2022, č.j. 20 C 62/2021-304 bylo řízení v uvedeném rozsahu zastaveno.

6. Při jednání konaném dne 17. 10. 2022 žalobce dále doplnil, že cesty podnikal ze svého bydliště v [obec] vozidlem, které používal pouze on a splácel jej na leasing, proto byla jako majitel uvedená v technickém průkazu daná společnost. Rozdílnost účtovaných náhrad za najeté kilometry žalobce vysvětlil tím, že se vzdálenost vždy odvíjela od aktuální dopravní situace. Dne 3. 5. 2019 proběhlo jednání s [anonymizováno] [příjmení], který byl v dané věci později i jako svědek a disponoval materiály, které byly ve prospěch žalobce v rámci trestního řízení, proto dané jednání proběhlo. Dne 12. 6. 2019 proběhlo jednání s panem [příjmení], který mohl být taktéž svědkem v rámci trestního řízení. Co se týče doručení CD a nahrávky, tak dne 13. 6. 2019 žalobce doručil CD obhájci, kdy současně proběhlo jednání, a 9. 12. 2019 bylo doručeno [anonymizováno] [příjmení], tak aby bylo použitelné jako důkaz, za účelem zajištění písemného přepisu. Žalovaná poukázala na to, že žalobce nebyl vlastníkem vozidla, se kterým dané cesty vykonal, a že cesta na konzultaci za obhájcem a následně za podpisem plné moci nemůže být účelná. Žalovaná dále sporovala účelnost cest žalobce, kdy tento se mohl domluvit na schůzku s obhájcem i mimo pracovní dobu, vše záviselo pouze na jeho vůli a nikoliv na vůli orgánů činných v trestním řízení. Dále dle žalované není prokázáno, že by si žalobce na schůzky s obhájcem bral náhradní volno či dovolenou.

7. V podání ze dne 22. 12. 2022 žalobce k výzvám daným při jednání dne 17. 10. 2022 ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. uvedl, že má za to, že svá tvrzení již v řízení dostatečně prokázal a veškeré důkazy předložil. Žalobce byl povinen se účastnit úkonů trestního řízení i schůzek s obhájcem, a to v pracovní době, čímž u žalobce vznikla překážka v práci podle § 202 zákoníku práce. Zaměstnavatel žalobci nenařídil dovolenou, a kdyby tato překážka nevznikla, náležela by žalobci mzda. Vozidlo žalobce užíval na základě nájemní smlouvy se společností [právnická osoba] Dále žalobce zopakoval tvrzení již obsažená v předchozích vyjádřeních. Toto doplnění tvrzení a důkazních návrhů je však ze strany žalobce opožděné, neboť při jednání konaném dne 17. 10. 2022 mu byla dána lhůta 45 dnů od jednání.

8. Při jednání konaném dne 11. 1. 2023 žalobce doplnil, že se mu nepodařilo včas zajistit důkazní návrhy, ani zjistit, o jaké konkrétní důkazní návrhy se má jednat tak, aby byly alespoň v dané lhůtě označeny, a to z důvodu neposkytnutí součinnosti předchozím právním zástupcem a s ohledem na běh času. Skutečný nájezd kilometrů nelze nijak dokázat, žalobce jej opírá pouze o své poznámky.

9. Účastníci učinili ve věci nesporným, že k úhradě částky 178 490 Kč došlo dne 6. 9. 2021. Žalovaná dále učinila nespornou realizaci cest žalobce k úkonům označeným v podání ze dne 12. 10. 2022 s výjimkou cest ze dne 23. 3. 2017 (správně po opravě ze strany žalobce 20. 2. 2017), 24. 3. 2017 (správně po opravě ze strany žalobce 21. 2. 2017), 3. 5. 2019, 12. 6. 2019, 13. 6. 2019 a 9. 12. 2019.

10. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 77 993 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 178 490 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení.

11. Z uplatnění nároku žalobce ze dne 1. 9. 2020, z potvrzení žalované ze dne 10. 9. 2020, ze stanoviska žalované ze dne 1. 9. 2021, z vypořádání závazku a pohledávek ze dne 3. 9. 2021 a z výzvy žalované ze dne 9. 8. 2021 k doplnění žádosti soud zjistil, že žalobce své nároky předběžně u žalované uplatnil dne 9. 9. 2020, žalovaná jej 9. 8. 2021 vyzvala k doložení dokladů k náhradě cestovních výdajů a ušlého výdělku a stanoviskem ze dne 1. 9. 2021 žalobci přiznala částku 178 490 Kč na náhradě obhajného s tím, že specifikovala, za jaké úkony právních služeb poskytla náhradu, a tuto částku vyplatila dne 6. 9. 2021, ve zbylém rozsahu plnění odmítla.

12. Z výplatních pásek žalobce zaměstnaného u společnosti [právnická osoba] za období měsíce června 2019, května 2019, listopadu 2019, prosince 2018, října 2018, října 2019, února 2020, září 2018 a prosince 2019 soud zjistil, že žalobce v červnu 2019 odpracoval 160 h z fondu pracovní doby 160 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 386,68 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v květnu 2019 odpracoval 176 h z fondu pracovní doby 184 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 386,68 Kč, neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal, čerpal dovolenou v rozsahu 8 h, která mu byla proplacena. Žalobce v listopadu 2019 odpracoval 168 h z fondu pracovní doby 168 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 218,73 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v prosinci 2018 odpracoval 144 h z fondu pracovní doby 168 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 187,50 Kč, neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal, čerpal dovolenou v rozsahu 24 h, která mu byla proplacena. Žalobce v říjnu 2018 odpracoval 184 h z fondu pracovní doby 184 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 187,50 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v říjnu 2019 odpracoval 184 h z fondu pracovní doby 184 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 218,73 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v únoru 2020 odpracoval 160 h z fondu pracovní doby 160 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 240,46 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v září 2018 odpracoval 160 h z fondu pracovní doby 160 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 172,49 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v prosinci 2019 odpracoval 76 h z fondu pracovní doby 176 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 218,73 Kč, neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal, čerpal dovolenou v rozsahu 100 h, která mu byla proplacena.

13. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], že žalobce je u dané společnosti zaměstnán od [datum] jako [příjmení] [jméno] pro [územní celek]. Týdenní pracovní doba činí 40 h a sjednaná základní mzda bez výkonnostních bonusů 30 000 Kč.

14. Z technického průkazu k vozidlu [registrační značka] soud zjistil, že toto vozidlo je ve vlastnictví [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jedná se o [anonymizována dvě slova], přičemž kombinovaná spotřeba tohoto vozidla činí 7,4 litrů nafty motorové na 100 km.

15. Z mapy vyhotovené z webu [anonymizováno] pro trasu z [obec] do [obec] soud zjistil, že tato činí 96,6 km.

16. Ze spisu [název soudu] – [anonymizováno] [obec], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne [datum] žalobce podal v trestní věci vysvětlení u policejního orgánu, na základě plné moci ze dne [datum] zmocnil k zastupování obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 24. 3. 2017 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokus a ve spolupachatelství a zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadium pokusu a ve spolupachatelství. Dne [datum] byla podána obžaloba. Dne [datum] obhájce žalobce podal návrhy na doplnění dokazování a doplnil do spisu rozhovor mezi žalobcem a Mgr. [jméno] zaznamenaný na CD, přepsaný autorizovanou přepisovatelkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byl proveden listinný důkaz – přepis hovoru mezi žalobcem a [anonymizováno] [příjmení]. Rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací] ze dne 20. 2. 2020 byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moci rozhodnutí ve vztahu k žalobci nabylo dne [datum].

17. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel, a nehodnotil důkazy týkající se poskytování právních služeb právním zástupcem žalobce v rámci trestního řízení z důvodu, že nárok na náhradu škody, tvořený náklady na obhajobu, byl žalovanou odškodněn a není nadále předmětem řízení. Soud dále ve věci nehodnotil listiny, týkající se průběhu naříkaného řízení, když k důkazu byl proveden trestní spis celý, a toto hodnocení by bylo duplicitním.

18. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, pak soud uvádí, že v daném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým je ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a ustálené judikatury usnesení ze dne [datum] o zahájení trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu a ve spolupachatelství a zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadium pokusu a ve spolupachatelství. Za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 citovaného zákona je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením obžalovaného, resp. obviněného. Žalobce byl v souzeném případě obžaloby pravomocně zproštěn rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací] ze dne 20. 2. 2020 podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Ve věci je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu, což žalovaná ani nesporovala.

22. Nárok z titulu obhajného ve výši 178 490 Kč žalovaná dobrovolně odškodnila, avšak po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku, předmětem řízení tak po částečném zpětvzetí zůstal pouze požadovaný úrok z prodlení z této částky od 21. 2. 2020 do zaplacení. Důvodnost nároku má soud za prokázanou z dobrovolného plnění žalované, která v daném rozsahu nárok žalobce uznala, proto žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 178 490 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uhrazené žalovanou v průběhu řízení dne 6. 9. 2021, a to od 10. 3. 2021, neboť teprve od tohoto dne se stát s ohledem na § 15 OdpŠk ocitl v prodlení (tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 9. 9. 2020), do 6. 9. 2021. Ve zbylé části úroku z prodlení, jež žalobce požadoval za období, kdy žalovaná ještě v prodlení nebyla, a v nesprávné výši soud žalobu zamítl (výrok I., II.).

23. Žalobce dále uplatnil nárok na vlastní cestovné ve výši 50 646,27 Kč. V roce 2017 žalobce vykonal 14 cest, v roce 2018 vykonal 5 cest, v roce 2019 vykonal 12 cest a v roce 2020 vykonal 3 cesty. Žalovaná učinila nespornou realizaci cest žalobce, označených v podání ze dne 12. 10. 2022, s výjimkou cest ze dne 23. 3. 2017 (správně po opravě ze strany žalobce 20. 2. 2017), 24. 3. 2017 (správně po opravě ze strany žalobce 21. 2. 2017), 3. 5. 2019, 12. 6. 2019, 13. 6. 2019 a 9. 12. 2019.

24. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Mezi takovéto náklady bezpochyby patří náklady žalobce na vlastní cestovné k jednání soudu a k uplatňování jeho práva na obhajobu, kdy je právem každé trestně stíhané osoby účastnit se vyšetřovacích úkonů a podílet se aktivně na své obhajobě.

25. Mezi účastníky byla nesporná realizace následujících cest k úkonům, které soud po provedeném dokazování zhodnotil a právně posoudil následujícím způsobem: a) cesta [obec] – [obec] a zpět Cesty z bydliště žalobce do sídla [název soudu], do sídla obhájce žalobce a k policejnímu orgánu, který vedl spis a vyšetřování. 6. 4. 2017 porada s obhájcem – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 7. 6. 2017 porada s obhájcem a nahlédnutí do trestního spisu – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 19. 6. 2017 výslech žalobce – jednalo se o účelný úkon, kterého se žalobce účastnil na předvolání policejního orgánu 20. 7. 2017 nahlédnutí do trestního spisu – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 16. 8. 2017, 22. 8. 2017 účast při výslechu svědků – jednalo se o účelné úkony, účast na nich představuje realizaci práva na obhajobu trestně stíhaného žalobce 23. 8. 2017 porada s obhájcem po výslechu svědků – jednalo se o neúčelný úkon z důvodu, že v rámci 1 týdne se konaly dvě porady s obhájcem, dne 30. 8. 2017 následovala porada, za kterou bylo cestovné přiznáno 30. 8. 2017 porada s obhájcem – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 21. 9. 2017 účast při výslechu svědků – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 10. 10. 2017 porada s obhájcem – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 27. 11. 2017 účast při výslechu svědků – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 22. 1. 2018 účast při výslechu svědka – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne [datum], proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 29. 5. 2018 účast při výslechu svědka – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne [datum], proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 3. 9. 2018 výpověď žalobce – jednalo se o účelný úkon, kterého se žalobce účastnil na předvolání policejního orgánu 4. 9. 2018 účast na výslechu spoluobžalovaného – jednalo se o účelný úkon, účast na něm představuje realizaci práva na obhajobu trestně stíhaného žalobce 4. 10. 2018 výpověď žalobce a následující porada - jednalo se o účelný úkon, kterého se žalobce účastnil na předvolání policejního orgánu 9. 10. 2019 porada s obhájcem – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 27. 11. 2019 porada s obhájcem – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 28. 11. 2019 účast na hlavním líčení - jednalo se o účelný úkon, kterého se žalobce účastnil na předvolání soudu 30. 11. 2019 porada s obhájcem za účasti spoluobžalovaného – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 2. 12. 2019 účast na hlavním líčení - jednalo se o účelný úkon, kterého se žalobce účastnil na předvolání soudu 3. 12. 2019 porada za účasti spoluobžalovaného – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 4. 12. 2019 účast na hlavním líčení - jednalo se o účelný úkon, kterého se žalobce účastnil na předvolání soudu 5. 12. 2019 účast na hlavním líčení a následující porada - jednalo se o účelný úkon, kterého se žalobce účastnil na předvolání soudu 18. 2. 2020 porada – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 19. 2. 2020 účast na hlavním líčení - jednalo se o účelný úkon, kterého se žalobce účastnil na předvolání soudu 20. 2. 2020 účast na hlavním líčení - jednalo se o účelný úkon, kterého se žalobce účastnil na předvolání soudu Žalobce vykonal 26 cest, za které mu náleží náhrada cestovních výdajů vypočtená ze spotřeby použitého vozidla [anonymizována dvě slova], přičemž kombinovaná spotřeba tohoto vozidla činí 7,4 litrů NM/100 km v souladu s § 158 odst. 4 zákoníku práce, dle nichž se pro účely stanovení náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem EU uvedený v technickém průkazu vozidla. Délka 1 cesty činí 194 km (2x 97 km dle [anonymizováno] [webová adresa]). Žalobci náleží náhrada vypočtená jakožto násobek počtu ujetých kilometrů a kombinované spotřeby vozidla dle tehdy aktuálních vyhláškových cen PHM (vyhláška č. 440/2016 Sb., 463/2017 Sb., 333/ 2018 Sb. a 358/ 2019 Sb.) za rok 2017 za 10 cest po 410,60 Kč (cena 28,60 Kč), za rok 2018 za 5 cest po 427,80 Kč (cena 29,80 Kč), za rok 2019 za 8 cest po 482,40 Kč (cena 33,60 Kč) a za rok 2020 za 3 cesty po 456,50 Kč (cena 31,80 Kč) v celkové výši 11 473,70 Kč. b) cesta [obec] – [obec] – [obec] a zpět do [obec] Cesta z bydliště žalobce do [obec]. 29. 5. 2017 porada s obhájcem [anonymizováno] ([obec]) – jednalo se o účelný úkon, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný Za uvedenou cestu žalobci náleží náhrada cestovních výdajů vypočtená ze spotřeby použitého vozidla [anonymizována dvě slova], přičemž kombinovaná spotřeba tohoto vozidla činí 7,4 litrů NM/100 km v souladu s § 158 odst. 4 zákoníku práce, dle nichž se pro účely stanovení náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem EU uvedený v technickém průkazu vozidla. Délka 1 cesty činí 197 km (dle webu [webová adresa]). Žalobci náleží náhrada vypočtená jakožto násobek počtu ujetých kilometrů a kombinované spotřeby vozidla dle tehdy aktuálních vyhláškových cen PHM (vyhláška č. 440/2016 Sb.) ve výši 416,90 Kč (cena 28,60 Kč).

26. Mezi účastníky byla sporná realizace následujících cest k úkonům, které soud po provedeném dokazování zhodnotil a právně posoudil následujícím způsobem: a) cesta [obec] – [obec] a zpět Cesty z bydliště žalobce do sídla obhájce žalobce. 20. 2. 2017 konzultace s advokátem před podpisem plné moci – neprokázáno, že se cesta uskutečnila, a i v případě, že by toto bylo prokázáno, nejednalo by se o účelný úkon z důvodu, že následující den byla konána další totožná cesta za účelem podpisu plné moci zvoleného obhájce 21. 2. 2017 cesta za podpisem plné moci – prokázáno, že se cesta konala trestním spisem, jednalo se o účelný úkon ke zvolení si obhájce pro trestní řízení, sama žalovaná shledala tento úkon za účelný a přiznala za něj žalobci náhradu odměny právního zástupce stanoviskem ze dne 1. 9. 2021, proto není možné nyní tento úkon v případě samotného žalobce považovat za neúčelný 13. 6. 2019 doručení CD [anonymizováno] [jméno] advokátovi – neprokázáno, že se cesta uskutečnila Žalobce vykonal 1 cestu, za kterou mu náleží náhrada cestovních výdajů vypočtená ze spotřeby použitého vozidla [anonymizována dvě slova], přičemž kombinovaná spotřeba tohoto vozidla činí 7,4 litrů NM/100 km v souladu s § 158 odst. 4 zákoníku práce, dle nichž se pro účely stanovení náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem EU uvedený v technickém průkazu vozidla. Délka 1 cesty činí 194 km (dle webu [webová adresa]). Žalobci náleží náhrada vypočtená jakožto násobek počtu ujetých kilometrů a kombinované spotřeby vozidla dle tehdy aktuálních vyhláškových cen PHM (vyhláška č. 440/2016 Sb.) ve výši 410,60 Kč (cena 28,60 Kč). b) cesta [obec] – [obec] [anonymizována dvě slova] Cesty za shromážděním podkladů k obhajobě a za zajištěním svědků z bydliště žalobce. 3. 5. 2019 jednání s [anonymizováno] [příjmení] – neprokázáno, že se cesta uskutečnila 12. 6. 2019 jednání s [příjmení] – neprokázáno, že se cesta uskutečnila c) [obec] [obec] a zpět Cesta za shromážděním podkladů k obhajobě z bydliště žalobce 9. 12. 2019 doručení CD s nahrávkou k přepisu – neprokázáno, že se cesta uskutečnila (trestním spisem bylo pouze prokázáno, že daný přepis byl použit v rámci trestního řízení) Soud při jednání konaném dne 17. 10. 2022 mj. poučil žalobce podle § 118 a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neplní povinnost důkazní a je třeba doplnit návrhy k prokázání účelnosti cest, za které požaduje přiznat cestovné, a důkazní návrhy k prokázání toho, že dané cesty skutečně vykonal, ve lhůtě 45 dnů od jednání. Zároveň byl žalobce poučen o následcích nesplnění výzev. Žalobce na výzvu v dané lhůtě nereagoval, reagoval až podáním ze dne 22. 12. 2022 a při jednání dne 11. 1. 2023 s tím, že sám uvedl, že další důkazní návrhy se mu nepodařilo zajistit, v rozsahu shora uvedených 5 cest se tak žalobci nepodařilo prokázat, že dané cesty uskutečnil, proto v tomto rozsahu neunesl důkazní břemeno.

27. Soud v rámci cestovních výdajů nezohlednil žalobcem požadovanou amortizaci vozidla. Amortizace představuje synonymum pro pojem odpis, který se používá u většiny položek dlouhodobého majetku a vyjadřuje opotřebení takového majetku v důsledku používání (fyzický odpis) nebo nepoužívání – zastarávání (fyzický odpis) tohoto majetku a nelze ji podřadit pod pojem skutečné škody poškozené fyzické osoby, neboť se jedná o fiktivní částku sloužící pouze pro účely účetnictví (viz např. [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka]).

28. Soud uvěřil žalobci, že dané vozidlo měl v užívání a vlastnil jej jiný vlastník z důvodu leasingu, neboť nelze přijmout závěr, že by náhrada cestovních výdajů náležela pouze osobám, které dané cesty vykonaly vozidlem vlastním.

29. Žalobce se na tomto nároku domáhal škody ve výši 50 646,27 Kč, soud proto žalobci přiznal nárok ve výši 12 301,20 Kč a ve zbývající části 38 345,07 Kč pak soud pro výše uvedené žalobu zamítl (výrok III., IV.).

30. Soud žalobci přiznal také zákonný úrok z prodlení z částky 12 301,20 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná neplnila ani po zahájení tohoto řízení, kdy již požadované podklady k posouzení nároku žalobce měla k dispozici (první jednání bylo za účelem doprojednání nároků žalobce odročeno), proto je zřejmé, že by neplnila ani v rámci předběžného projednání před podáním žaloby. Úroky z prodlení byly přiznány od 10. 3. 2021, neboť teprve od tohoto dne se stát s ohledem na § 15 OdpŠk ocitl v prodlení (tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 9. 9. 2020), do zaplacení. Ve zbylé části úroku z prodlení, jež žalobce požadoval za období, kdy žalovaná ještě v prodlení nebyla, a v nesprávné výši soud žalobu zamítl (výrok III., IV.).

31. Žalobce dále uplatnil nárok na náhradu ušlého výdělku ve výši 27 346,73 Kč.

32. Podle zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“) v platném znění příslušní dle § 200 zaměstnanci od zaměstnavatele pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu. Náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele v těchto případech nepřísluší, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak, nebo není-li dohodnuto nebo vnitřním předpisem stanoveno jinak. Zvláštní právní předpisy upravující překážky v práci z důvodu obecného zájmu tím nejsou dotčeny. Podle § 202 o výkon občanských povinností jde zejména u svědků, tlumočníků, soudních znalců a jiných osob předvolaných k jednání u soudu, správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku, při poskytnutí první pomoci, při opatřeních proti infekčnímu onemocnění, při poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, při živelních událostech, nebo v obdobných mimořádných případech a dále v případech, kdy je fyzická osoba povinna podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout.

33. Žalobce tvrdí, že mu ušel výdělek za dobu účasti na úkonech specifikovaných v podání ze dne 12. 10. 2022 v rámci trestního řízení, přičemž v roce 2018 žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost 19 hodin v celkové výši 3 412,40 Kč, z toho ušlý výdělek činí 1 724,90 Kč za měsíc září (172,49 Kč x 10 h), za měsíc říjen činí 843,75 Kč (187,50 Kč x 4,5 h) a za měsíc prosinec činí 843,75 Kč (187,50 Kč x 4,5 h). V roce 2019 žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost 74 hodin v celkové výši 19 125,13 Kč, z toho ušlý výdělek činí 2 513,42 Kč za měsíc květen (386,68 Kč x 6,5 h), za měsíc červen činí 4 253,48 Kč (386,68 Kč x 11 h), za měsíc říjen činí 1 093,65 Kč (218,73 Kč x 5 h), za měsíc listopad činí 3 499,68 Kč (218,73 Kč x 16 h) a za měsíc prosinec činí 7 764,90 Kč (218,73 Kč x 35,5 h). V únoru roku 2020 žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost 20 hodin v celkové výši 4 809,20 Kč (240,46 Kč x 20 h).

34. Z výše uvedeného se podává, že zaměstnanci po dobu trvání překážky v práci nepřísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy/platu. Je pak finančně zajištěn jiným způsobem, který vyplývá ze zvláštních právních předpisů (náleží mu např. svědečné, znalečné), případně mu není chybějící výdělek nikterak kompenzován. V posuzovaném případě pak žalobce plnil svoji občanskou povinnost spočívající v účasti na úkonech trestního řízení týkajících se jeho samého. Žalobce nebyl povinen se účastnit, ale měl na toto samozřejmě právo - jeho účast byla bezpochyby účelnou a měl z tohoto důvodu nárok na uvolnění ze zaměstnání pro překážky na jeho straně, avšak bez nároku na jakoukoli kompenzaci (ať již od zaměstnavatele nebo soudu).

35. Soud tak uzavírá, že obecně, co do základu právní konstrukce, je důvodným nárok na náhradu škody ve formě výdělku ušlého v důsledku účasti trestně stíhaného žalobce na daných úkonech. V tomto případě však bylo prokázáno, že žalobce pracoval u zaměstnavatele [právnická osoba] a že za účelem účasti na úkonech v rámci trestního řízení čerpal v daných měsících dovolenou, která mu byla řádně proplacena. Žalobce nevyužil možnosti poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy ze strany zaměstnavatele a nedošlo tak na jeho straně ke zmenšení majetkového stavu. Jelikož žalobci ničeho neušlo, nemohlo tak na jeho straně dojít ke vzniku majetkové škody.

36. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1635/2013).

37. Protože zákon blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008).

38. U nároku na ušlý zisk musí poškozený nejprve tvrdit a prokázat, že mu požadovaný zisk v příčinné souvislosti s trestním stíháním skutečně ušel, resp. že u něho nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh událostí očekávat, následně musí prokázat skutečnou výši. Žádnou fikci ani domněnku existence ušlého zisku zákon č. 82/1998 Sb. nestanoví.

39. Žalobce tvrdil, že na jeho straně došlo k ušlému výdělku, ve vztahu k tomuto nároku však svoji povinnost tvrzení a důkazní povinnost nesplnil, a to i přes to, že byl ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván, aby popsaným způsobem doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy (jednání dne 17. 10. 2022), a že byl o následcích nesplnění výzev poučen. Konkrétně byl žalobce vyzván, aby doplnil svá skutková tvrzení a přesně uvedl, z čeho vyvozuje, že v důsledku nezákonného trestního stíhání, vedeného u [název soudu], pod sp. zn. [spisová značka] ušel žalobci výdělek v tvrzené částce, kterého by žalobce dosáhl, nebýt nezákonného trestního stíhání při pravidelném běhu věcí. Tzn., že žalobce doplní, co konkrétně mu ušlo. Dále v této souvislosti označí důkazy k tvrzení, že právě k takovému majetkovému prospěchu mělo reálně dojít a nedošlo k němu s přihlédnutím k vynaloženým nákladům na dosažení tohoto zisku. Žalobce byl rovněž vyzván, aby v podané lhůtě k doplněným skutkovým tvrzením předložil, či navrhl důkazy k jejich prokázání. Žalobce na výzvu v dané lhůtě nereagoval, reagoval až opožděným podáním ze dne 22. 12. 2022 a při jednání dne 11. 1. 2023 s tím, že zopakoval již uvedená tvrzení v žalobě a dále sám uvedl, že další důkazní návrhy se mu nepodařilo zajistit. Pokud by soud aktivně za žalobce činil konkrétní zjištění a formuloval by tvrzení, neoprávněně by tímto postupem narušil rovnost účastníků, neboť by jednal ve prospěch žalobce, který je zatížen břemenem tvrzení a důkazním břemenem.

40. Ve vztahu k nároku na ušlý výdělek tak i po výzvě soudu a poučení absentují základní tvrzení k vymezení ušlého výdělku a důkazní návrhy k jeho prokázání, když za ušlý výdělek nelze považovat čerpání dovolené, která byla žalobci zaměstnavatelem proplacena. V souvislosti s takto vymezeným nárokem by bylo možné uvažovat např. o náhradě nemajetkové újmy, která žalobci vznikla tím, že namísto trávení času s rodinou v rámci čerpání dovolené trávil čas účastí na úkonech v rámci trestního řízení, takový nárok však uplatněn žalobcem nebyl. Jelikož nebylo prokázáno, že na straně žalobce došlo ke vzniku majetkové škody, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok IV.).

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobce původně požadoval po žalované zaplacení částky 282 393 Kč. Ohledně nároku na náhradu majetkové škody v částce 178 490 Kč (žalovanou uhrazené náklady právního zastoupení po podání žaloby a poté, co co uplynula 6 měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) a ohledně náhrad cestovních výdajů ve výši 12 301,20 Kč, které byly žalobci přiznány tímto rozsudkem, byl žalobce úspěšný a v tomto rozsahu žalovaná zavinila vedení řízení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 25 910 Kč (zpětvzetí ze strany žalobce po změně stanoviska) a v částce 65 691,80 Kč (zamítnutí žaloby) byl žalobce neúspěšný a zavinil tak vedení řízení v tomto rozsahu. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce měl procesní úspěch co do tarifní hodnoty 190 791,20 Kč, a tedy ze 67,6 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 91 601,80 Kč, a tedy z 32,4 %. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 35,2 % (odečtení zavinění žalované od zavinění žalobce).

42. Náhrada nákladů řízení je představována náklady za soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT za 3 úkony právní služby, každý po 9 460 Kč (z tarifní hodnoty 282 393; převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 1. 3. 2022), za 5 úkonů právní služby, každý po 5 260 Kč (z tarifní hodnoty 103 903; účast na jednání soudu dne 15. 8. 2022 a dne 17. 10. 2022, nahlížení do spisu 15. 8. 2022, porada 10. 10. 2022, doplnění tvrzení k výzvě soudu ze dne 12. 10. 2022), za 1 úkon právní služby po 4 220 Kč (z tarifní hodnoty 77 993; účast na jednání soudu dne [datum]), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 700 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za 9 úkonů právní služby, každý po 300 Kč, celkem činí náklady právního zastoupení částku 61 600 Kč. Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu ze [obec] do [obec] dne 15. 8. 2022, 17. 10. 2022 a 11. 1. 2023 (dle [webová adresa] trasa činí 301 km a délka cesty 3 h) a zpět ve výši 3x 12x 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) a náhrada cestovných výdajů ve výši 13 8005,53 Kč (2x 4 543,89 Kč + 4 717,75 Kč) za jízdu k jednání soudu [značka automobilu], reg. zn. 7 Z14139 při průměrné spotřebě pohonných hmot ([příjmení] 95) 6,4 l /100 km, na trase [obec] – [obec] a zpět dne 15. 8. 2022, 17. 10. 2022 a 11. 1. 2023 v délce 3x 602km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 44,50 Kč litr (§ 13 odst. 1, 4 AT, § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhl. č. 328/2014 Sb.) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,7 Kč km při cestě dne 15. 8. 2022 a 17. 10. 2022 (§ 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb.) a při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 41,20 Kč litr (§ 13 odst. 1, 4 AT, § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhl. č. 328/2014 Sb.) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,2 Kč km při cestě dne 11. 1. 2023 (§ 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb.) Celkem činí náhrada 83 005,52 Kč, z toho 35,2 % činí 29 217,94 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované.

43. Soud nepřiznal náhradu cestovních výdajů žalobci z důvodu, že ji nepovažuje za účelně vynaloženou s ohledem na skutečnost, že sídlo právního zástupce žalobce ([obec]) a bydliště žalobce ([obec]) jsou od sebe ve vzdálenosti 17 km, kdy nic nebránilo žalobci a jeho právnímu zástupci cestovat společně a využít k cestě na jednání soudu 1 automobil. Soud žalobci nepřiznal ani náhradu ušlého výdělku v souvislosti s účastí na jednání dne 15. 8. 2022 a 17. 10. 2022 z důvodu, že žalobce, ačkoliv na jeho straně byla dána překážka bránící mu v práci ve smyslu § 202 zákoníku práce, díky které měl žalobce zákonný nárok na poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy, dle doložené výplatnice od [právnická osoba] s.r.o. v měsíci srpnu a říjnu 2022 dne 15. 8. 2022 a dne 17. 10. 2022 dovolenou ani pracovní volno nečerpal a ničeho mu neušlo. Na měsíc srpen připadalo 23 pracovních dnů, z toho žalobce práci vykonal 14 dnů a 9 dnů čerpal dovolenou. Na měsíc říjen připadá 21 pracovních dnů, z toho žalobce práci vykonal 17 dnů a 4 dny čerpal dovolenou. Uvedené nevyplývá ani z doloženého potvrzení zaměstnavatele, kdy tento uvedl, že žalobci dovolenou v dané dny nenařídil a ani mu neumožnil její čerpání.

44. Soud dále nepřiznal odměnu za úkony právní služby – podání ze dne 8. 6. 2021 (jednalo se o odstranění vad žaloby, nikoliv o vyjádření ve věci, žalobci nic nebránilo podat žalobu bez vad), žádost o prodloužení lhůty ze dne 30. 11. 2022 (nejedná se o úkon právní služby podle AT), doplnění tvrzení ze dne 22. 12. 2022 (jednalo se o opožděné podání podané po lhůtě dané při jednání dne 17. 10. 2022, zároveň jeho obsahem nebyla žádná nová tvrzení či důkazní návrhy), předběžné uplatnění nároku u žalované před podání žaloby (§ 31 odst. 4 OdpŠk), porada 7. 6. 2021 (neúčelný úkon před odstraněním vad žaloby, kdy ohledně předmětu sporu proběhla již porada v rámci převzetí zastoupení), porada 25. 2. 2022 (neúčelný úkon vedoucí pouze k částečnému zpětvzetí žaloby pro plnění žalované), porada dne 12. 8. 2022, 16. 8. 2022 a 13. 10. 2022 (neúčelný úkon, další porada se konala před následujícím jednáním 10. 10. 2022, tato byla proplacena z důvodu doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k výzvě soudu), porada 20. 10. 2022 (neúčelný úkon, žalobce následně neplnil procesní povinnosti, k jejichž splnění byl vyzván), porada 10. 1. 2023 (neúčelný úkon s ohledem na absenci doplňujících tvrzení a důkazních návrhů k výzvě soudu), porada 13. 1. 2023 (neúčelný úkon, který následoval po přednesu závěrečných návrhů a odročení jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku).

45. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.