20 C 7/2021 - 246

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Neuerem jako samosoudcem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0], o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z věcí, jež měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje: - zahradní pergola, která není připevněna k domu, - videokamera z roku 2006, - fotoaparát z roku 2004, - lednice z roku 2008, - sporák kombinovaný plyn/elektřina z roku 2008, - sedačka-pohovka z roku 2008, - jídelní stůl a židle z roku 2010, - jídelní set menší z roku 2015, - mikrovlnná trouba z roku 2017, - komoda, smrk, masiv 3 ks, - šicí stroj Singer, - počítačová sestava z roku 2015, - motorová zahradní sekačka z roku 2005, - nerezová varná konev, - fritovací hrnec z roku 2014, - vysavač z roku 2014, - satelitní přijímač na dvě TV pořízený v roce 2012, - průtokový ohřívač vody v pergole z roku 2017, - LG televize s DVD přehrávačem z roku 2013, - televizor Panasonic z roku 2013, - DVD přehrávač Panasonic z roku 2011.

II. Z věcí, jež měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje: - zahradní pergola, která je připevněna k domu, - zahradní bazén (sklolaminát), - písková filtrace k bazénu z roku 2018, - dřevěný altán nad krbem, - kůlna na nářadí 6x4 m dřevěná, - postele a matrace z roku 2016, smrk, masiv.

III. Řízení se ohledně věcí - motocykl Kawasaki, - motocykl Yamaha, - osobní automobil značky Škoda Felicia, zastavuje.

IV. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal vypořádání movitých věcí: - osobní automobil značky Audi, - počítačové stolky 2 ks z roku 2010, - sněžná fréza z roku 2007, - destilační zařízení v dílně domu s kotlem a přídavným zařízením a 100 litrů slivovice, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 340 504 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 1. 2021 domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále jen SJM), neboť po rozvodu (rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, s právní mocí dne 28. 12. 2019) nedošlo k vypořádání SJM dohodou.

2. Žalobce tvrdil, že hlavní majetkovou hodnotou, kterou má soud vypořádat, je vnos účastníků ze SJM do výlučného majetku žalované v podobě investic do jejího domu, ve kterém společně účastníci žili asi 26 let. Okolo roku 2000 totiž dům ve výlučném vlastnictví žalované prošel zásadní rekonstrukcí, při které bylo nově zbudováno horní patro domu, tzv. nástavba, čímž vznikla bytová jednotka 3 + 1 včetně příslušenství. Kromě toho pak žalobce uváděl výčet asi 34 movitých věcí, které by měly být přikázány do výlučného vlastnictví žalované a dále se domáhal vypořádání příslušenství domu v [adresa] v podobě dvou pergol, altánu, krbu, pojezdových vrat apod. Žalobce tvrdil, že se chtěl se žalovanou ohledně vypořádání SJM dohodnout, nicméně na dopis ze dne 30. 11. 2020 nereagovala.

3. Doplněním ze dne 7. 7. 2021 pak žalobce navrhoval ocenit hodnotu nástavby rodinného domu, a to cenou obvyklou dle uvedené specifikace s tím, že před rekonstrukcí měl dům odhadní cenu ve výši 724 440 Kč. Tato cena byla zjištěna pro kupní a darovací smlouvu ze dne 29. 6. 1997, kdy rodiče žalované převedli tuto nemovitost na žalovanou. Následná rekonstrukce, která proběhla dle projektu [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne 15. 2. 1998, měla stát částku 453 147 Kč. Žalobce tvrdí, že od léta 1998 do roku 2001 tak tuto částku rodina do domu investovala. V roce 2009 tak hodnota domu byla 3 640 000 Kč, což byl odhad pro účely pojištění domu. V roce 2009 pak došlo dle žalobce k dalším investicím v podobě samonosné pojezdové brány, kotle na tuhá paliva, bojleru, darlingu, vše v hodnotě 70 700 Kč. Tyto částky pak žalobce v žalobě valorizoval příslušnými koeficienty. V tomto podání žalobce navrhoval ocenění domu bez pozemku, a to cenou obvyklou ke dni vypracování znaleckého posudku a zároveň ke dni kolaudace prvních rekonstrukcí, tj. ke dni 22. 3. 2021. Kromě toho navrhoval ocenit movité věci se stavebními prvky zařazenými do soupisu movitých věcí cenou obvyklou s ohledem na tvrzení žalované, že se jedná o věci zanedbatelné hodnoty. Pokud jde o movité věci, které žalobce uvedl v žalobě pod body 1) až 34), pak toto jsou věci, které většinou zůstaly v domě žalované a žalobce je ocenil dle svého odhadu. Žalovaná tvrdila, že většina movitých věcí vyjmenovaných v žalobě jsou věci minimální hodnoty, pro které není ekonomické nařizovat znalecký posudek. V průběhu řízení pak žalovaná předložila znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 143 spisu), který odpovídal na zadání žalované, jaká byla cena stavebního materiálu, který byl použit pro stavbu druhého nadzemní patra domu [adresa].

4. Pokud žalobce uváděl nová skutková tvrzení po lhůtě, kterou soud účastníkům poskytl v rámci koncentrace řízení, pak k těmto novým tvrzením a návrhům na dokazování soud nemohl přihlédnout. Tato lhůta skončila dnem 25. 7. 2021.

5. Žalovaná tvrdila, že většina movitých věcí vyjmenovaných v žalobě jsou věci minimální hodnoty, pro které není ekonomické nařizovat znalecký posudek. V průběhu řízení pak žalovaná předložila znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 143 spisu), který odpovídal na zadání žalované, jaká byla cena stavebního materiálu, který byl použit pro stavbu druhého nadzemní patra domu [adresa]. Žalovaná tak souhlasila s tím, že[Anonymizováno]hlavní hodnotou, která má být v SJM vypořádána, je vnos ze SJM do výlučného vlastnictví žalované v podobě zásadní rekonstrukce, která byla provedena svépomocí v průběhu let 1999-2001. V závěrečném návrhu pak žalovaná tvrdila, že většina movitých věcí má být přikázána do výlučného vlastnictví žalobce. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že žalobce již v žalobě ocenil tyto movité věci na částky, se kterými ona nesouhlasí, a proto se domnívá, že by měly být přikázány do výlučného vlastnictví žalobce. Naopak věci, které souvisí s domem, jako je zahradní pergola, která je připojena k domu, zahradní bazén, filtrace, dřevěný altán nad krbem a kůlna na nářadí, by měly být přikázány do výlučného vlastnictví žalované, jelikož užívání těchto věcí je spojeno s užíváním domu. Žalovaná tvrdila, že se snažila se žalobcem dohodnout, ten však její návrhy překrucoval a tvrdil, že potřebuje finanční prostředky na bydlení, nicméně k dotazu soudu sdělil, že bydlí v podnájmu u své sestry. Žalovaná zároveň uvedla, že žalobce jí sdělil, že se bude soudit klidně deset let. Když mu nabízela vrchní pergolu, tuto odmítal a požadoval striktně spodní, která je napojena na dům. Movité věci, které měly připadnout do jeho vlastnictví, podhodnotil, a ty které měly připadnout do výlučného vlastnictví žalované, nadhodnotil. Některé cennější věci, které učinil předmětem vypořádání, si sám odvezl u jiných nebyl schopen prokázat, že patří do SJM.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí (LV č. [hodnota], pro katastrální území a obec [adresa]) je zřejmé, že pozemek [číslo], jehož součástí je dům [číslo] v [adresa], je ve výlučném vlastnictví žalované.

7. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba] č. položky 2903-40/22 vyplynulo, že cena použitých stavebních materiálů pro nadstavbu rodinného domu [adresa] se započteným opotřebením a s příslušnou DPH představuje částku 681 008 Kč. Tuto cenu znalec zjistil v součinnosti s přizvaným konzultantem [tituly před jménem] [jméno FO] (rozpočtář staveb) po prohlídce předmětné nemovitosti, kterou za přítomnosti žalované provedli znalec s konzultantem dne 9. 8. 2022. Zjištěné ceny materiálu odpovídají cenové úrovni měsíce února 2022 – položkový rozpočet dodaný konzultantem. Takto byla stanovena cena nadstavby rodinného domu ve výši 1 922 815,17 Kč, v tomto případě se jednalo o cenu stavebních materiálů a prací včetně DPH v cenách roku 2022. Z takto zpracovaného položkového rozpočtu byly následně odděleny částky za materiál, tento byl stanoven na částku 1 141 864 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o stavbu kolaudovanou v roce 2001, bylo nutno zjistit opotřebení použitých materiálů, toto opotřebení stavby znalec stanovil dle vyhlášky č. 424/2021 Sb. a vyčíslil na 40,36 %. Po odečtení tohoto opotřebení pak dospěl k výše uvedené částce za materiál.

8. Z výpovědi žalobce vyplývá, že manželství účastníků trvalo 27 let a od počátku začali bydlet v domě, který byl již tehdy ve výlučném vlastnictví manželky, která jej dostala darem od rodičů. V průběhu manželství veškerý svůj příjem investoval do tohoto domu s tím, že platil i jiné výdaje. Tvrdil, že kromě nástavby se prováděly i jiné investice, např. sám dělal fasádu domu, polovinu domu obložil dřevem apod. Než se začala provádět rekonstrukce, měl dům hodnotu cca 780 000 Kč, nyní odhadoval cenu na 5,5 mil. Kč. Do manželství vstupoval s půjčkou od své matky ve výši 150 000 Kč, za tuto částku měl kupovat materiál na rekonstrukci domu.

9. Z výslechu žalované vyplývá, že tvrzení žalobce nejsou úplná. Tvrzení, že v domě byla pořízena okna za 200 000 Kč, není pravdivé. V prvním patře bydleli její rodiče (a dosud tam bydlí matka žalované) a tyto okna platili oni. Ve druhém patře instaloval okna pan [Anonymizováno] z [adresa] a za jedno okno zaplatili cca 1 000 Kč. Žalobce byl buď v práci nebo chodil často do hospody. Pokud argumentoval stavebním spořením, pak si za naspořené peníze kupoval motorky a do domu neinvestoval. Na domácnost dávala žalované maximálně 4 000 Kč měsíčně, a to měli tři děti. Žalobce holdoval alkoholu, denně pil doma nebo u sousedů. Z důvodu agresivního chování a vlastnictví nelegální zbraně mu byl vysloven zákaz přiblížení k žalované, a to asi pětkrát. Rozhodoval Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí. Žalovaná připustila, že v době, kdy začala žít se současným přítelem, byl ještě ženatý a bylo to v době, kdy ona dosud nebyla rozvedená.

10. Ze svědecké výpovědi dcery účastníků [jméno FO] vyplývá, že její vztah k otci je vážně narušen, protože uvedla, že k němu nemá žádný vztah. Tvrdila, že žalobce měl problémy s alkoholem již dlouhou dobu, pod jeho vlivem se choval jako cholerik. V lednu 2019 měl otec matku zbít, měla potom modřiny po těle a krvavý šrám pod okem. Měl pořád nějaké domněnky a byl hodně žárlivý. V té době měla žalovaná již současného přítele jako kamaráda. Od té doby se musel žalobce odstěhovat, když bylo vydáno i rozhodnutí o jeho vyklizení v rámci domácího násilí. V průběhu jejich soužití žalobce investoval hodně peněz do motorek, což byl jeho hlavní koníček. V létě 2019 žalobce bez vědomí žalované všechny motorky odvezl.

11. Ze svědecké výpovědi syna účastníků [jméno FO] se podává, že otec konzumoval alkohol téměř každý den. Často žalované hrubě nadával, věděl o tom, že matka měla nějaké modřiny po těle. Většina společných věcí byla placena z peněz všech členů rodiny i prarodičů, některé si koupil i děda sám. 6alobce žalované vyhrožoval i zabitím, sestře řekl, ať si dává pozor na brzdy v autě.

12. Ze svědecké výpovědi současného přítele žalované [jméno FO] vyplývá, že byl přítomen situacím, kdy žalobce slovně útočil na žalovanou a na dceru účastníků Terezu. Rovněž svědek potvrdil, že v roce 2019 měla žalovaná po těle modřiny, a to i na prsou, a když se jí zeptal, co se jí stalo, sdělila mu, že ji napadl žalobce. Ke spodnímu stání (pergole) uvedl, že toto je zabudováno do fasády domu, a pokud by došlo k jeho demontáži, zůstaly by na domě díry od trámů a nedokončená fasáda. Dále svědek uvedl, že s ohledem na chování žalobce instalovali kvůli bezpečnosti na dům kamery, k tomuto kroku se rozhodli poté, co se žalobce do domu vloupal, vypáčil vchodové dveře, odnesl si různé věci z domu a ukradl klíče od domu. Instalaci kamer doporučila i policie a svědek musel dveře opravit a vyměnit zámky.

13. Tvrzení, že se žalobce vloupal do domu potvrdil i on sám s tím, že se tak stalo dne 6. 1. 2019, kdy napadl žalovanou a později v létě odvrtal vložku zámku domu, aby se dostal do domu pro nějaké věci. V té době byl ještě manželem žalované a měl v domě trvalé bydliště, vyměnil vložku zámku a jeden klíč nechal v zámku a dva si ponechal pro svoji potřebu.

14. Z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě čj. [spisová značka] je zřejmé, že usnesení okresního soudu bylo změněno tak, že se návrh na vydání předběžného opatření v podobě uložení povinnosti žalobci zdržet se vstupu do domu a do jeho bezprostředního okolí zamítá.

15. Z usnesení Obecního úřadu [adresa] ze dne 9. 7. 2019 je zřejmé, že řízení o přestupku proti občanskému soužití bylo zastaveno, jelikož spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo žalobci prokázáno.

16. Z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 3. 2021, čj. [spisová značka], že žalobce byl zproštěn obžaloby pro skutek, jehož se měl dopustit, jelikož nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl žalobce jako obžalovaný stíhán.

17. Z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14. 10. 2021, čj. [spisová značka], že žalobce byl zproštěn obžaloby pro skutek, jehož se měl dopustit, jelikož v žalobě označený skutek nebyl trestným činem.

18. Usnesením Krajského soudu v Ostravě čj. [spisová značka] bylo odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku zamítnuto.

19. Z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 3. 2021 je zřejmé, že v části skutku byla věc postoupena Obecnímu úřadu v [adresa], neboť soud měl za to, že žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.

20. Usnesením Krajského soudu v Ostravě čj. [spisová značka] byla stížnost státního zástupce proti tomuto usnesení zamítnuta.

21. Z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 5. 2020 vyplývá, že žalobci byla uložena povinnost zdržet se sledování, obtěžování, setkávání a navazování kontaktů se žalovanou a oběma dětmi, a to jakýmkoliv způsobem. Žalobci bylo uloženo, aby se zdržel vstupu do domu [adresa] a jeho bezprostředního okolí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci. Následně řízení o prodloužení tohoto opatření pak bylo v důsledku zpětvzetí navrhovatelů zastaveno.

22. Z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 11. 2019, čj. [spisová značka], vyplývá, že sice žalovaná neprokázala všechna tvrzení o opakovaném fyzickém napadání ze strany manžela, stejně tak žalobce neprokázal tvrzení o opakovaných nevěrách ze strany žalované. Přesto soud označil za hlavní příčinu rozvratu konfliktní chování žalobce, které vyústilo ve fyzické napadení žalované a které vedlo k absolutnímu odcizení účastníků.

23. Ze zprávy Centra poradenství pro rodinné a partnerské vztahy vyplývá, že žalovaná vyhledala minimálně od 7. 1. 2019 jejich pomoc, žalovaná si tehdy stěžovala na to, že jí žalobce vyhrožoval zabitím, oslňoval ji dálkovými světly apod. Žalovaná měla obavy z toho, že ji žalobce sleduje, parkuje jim ve dvoře, provokuje, vyhrožuje, píše rodinným příslušníkům textové zprávy s výhrůžným podtextem. Žalovaná se tehdy bála o svůj život i bezpečí celé své rodiny. Proto nikam nechodí.

24. Z fotografií založených ve spise je zřejmé, že žalovaná v předmětné době měla modřiny na prsou a šrámy v obličeji.

25. Pokud žalovaná tvrdila, že jsou dány důvody pro disparitu podílů obou účastníků ve výši 70 % žalované a 30 % žalobce, pak toto odůvodňovala tím, že žalobce se zejména v posledních letech trvání jejich manželství choval vůči ní i dalším členům rodiny agresivně, za což byl se zodpovídal i v rámci trestního řízení, které však skončilo zproštěním žalobce. Kromě toho byl žalobce vykázán z jejich společného bydliště předběžným opatřením, nicméně odvolací soud toto rozhodnutí změnil tak, že návrh žalované zamítl. Rovněž řízení o přestupcích v podobě přestupků proti občanskému soužití, kterých se měl dopustit žalobce, skončily zastavením správního řízení.

26. Soud tak z těchto důkazů dospěl k závěru, že vztahy mezi účastníky byly již v posledních letech jejich manželství vážně narušeny, a tento stav trvá do současné doby. Soud však nemá za prokázané, že vina na tomto stavu je pouze na jedné či druhé straně. Žalovaná sice doložila fotografie, na kterých má modřiny na prsou a na jiných částech těla. Sám žalobce potvrdil vloupání do jejich domu ještě v době trvání manželství, kdy však již žalovaná žila se svým současným přítelem, nicméně v trestním řízení, které bylo vedeno, žalobce odsouzen nikdy nebyl. Soud tak neshledal jednoznačný důvod pro disparitu podílů účastníků, jak tvrdila žalovaná.

27. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že považuje z větší části žalobu za nedůvodnou s tím, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] dle žalované vyplývá hodnota materiálu, který byl použit za trvání manželství v rámci rekonstrukce nástavby rodinného domu. Žalovaná pak trvala na disparitě podílů. Za důvod disparity označila násilnické a hrubé chování žalobce vůči žalované, ale i nevhodné chování žalobce vůči dalším členům rodiny žalované. Proto navrhovala disparitu v poměru 70 % pro žalovanou a 30 % pro žalobce. Pro případ, že by soud nepřistoupil k disparitě, pak žalovaná navrhla vyplatit žalobci částku 340 504 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Kromě toho žalovaná navrhovala, aby vrchní pergola byla přikázána do výlučného vlastnictví žalobce, čímž by dle tvrzení žalované došlo k rovnoměrnému rozdělení hodnot, pokud jde o obě pergoly (sám žalobce tvrdil, že mají obě stejnou hodnotu, každá cca 150 000 Kč). Sám žalobce uznal správnost znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. K dotazu soudu, proč žalobce požaduje přikázat do výlučného vlastnictví spodní pergolu, žalobce uvedl, že chtěl, aby mu ji žalovaná vypořádala v penězích, a to částkou 150 000 Kč, v takovém případě by tuto pergolu nepožadoval.

28. Žalobce dále tvrdil, že v řízení měl být zpracován znalecký posudek na hodnotu pergol, altánu, zámkové dlažby, dřevěné kůlny, bazénu, dřevěných balkonů na domě, které nespadají do přístavby, nového komínu, krbu, udírny, dlažby u krbu, betonu provedeného v garáži v roce 2018, dřevěných obkladů na domě, které dělal s otcem žalované a panem [jméno FO]. Původně chtěl zadat znalecký posudek sám, nicméně žalovaná ho odmítala vpustit do domu, a proto tento posudek nemohl sám zadat. Žalobce ještě navrhoval vypořádat samopojezdovou bránu pořízenou v roce 2010, kotel na tuhá paliva Viadrus 5, bojler na ohřev vody 200 l, darling na čerpání vody.

29. Žalovaná naopak předložila čestné prohlášení své matky, dle kterého jí dala částku 70 000 Kč, za tuto částku však žalobce koupil motorku. Kromě toho žalovaná uvedla, že pokud žalobce tvrdí, že celková hodnota movitých věcí uvedených v žalobě představuje částku 120 000 Kč, pak nechť jsou všechny movité věci přikázány do vlastnictví žalobce, a tato částka nechť je zohledněna ve vypořádání. Žalovaná dále tvrdila, že se zadáním znaleckého posudku na hodnotu věcí, které uváděl žalobce, nesouhlasí, tvrdila, že k tomuto návrhu došlo až po koncentraci řízení, souhlasila se zjišťováním hodnoty materiálu, který byl použit na spodní pergolu při započtení amortizace.

30. Žalobce uvedl, že pokud by jej žalovaná vypořádala částkou dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bez snížení o 40 % hodnoty, pak by se jednalo o částku 570 000 Kč. Kromě této částky požadoval žalobce vyplatit polovinu hodnoty venkovních věcí, které byly jako příslušenství domu zbudovány za trvání manželství a tyto věci odhadl na částku 600 000 Kč. Pokud by mu tudíž žalovaná vyplatila poloviční podíl, pak by celkově měla vyplatit žalobci částku 870 000 Kč. V takovém případě by netrval na vypořádání movitých věcí.

31. Po právní stránce bylo třeba vyhodnotit, dle jaké právní úpravy se bude vypořádání SJM posuzovat. S ohledem na rozsudek o rozvodu manželství účastníků bylo zřejmé, že je třeba postupovat dle nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb, jeho ustanovení §§ 740 a 742.

32. K vymezení investice (vnosu) ze společného jmění manželů na výlučný majetek (a z výlučného majetku na majetek společný) přistoupil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2022 pod sp. zn. 22 Cdo 1172/2022:

33. Při vypořádání zaniklého SJM platí, že nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 o. z. (vypořádání SJM zákonnou domněnkou), každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, a každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek [§ 742 odst. 1 písm. b) a c) o. z. – dále též jen „vnos“]. Již ze slov zákona („co bylo vynaloženo“, resp. „co vynaložil“) se jasně podává, že jde o nahrazení výše vnosu (hodnoty, která byla vynaložena), nikoliv o nahrazení toho, oč se v jeho důsledku zvýšila hodnota věci. Ohledně této otázky je stále použitelný právní názor, který Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 820/2003: „Má-li vnos z odděleného majetku podobu finančního plnění (např. je-li částečně použito úspor jednoho z manželů na koupi věci, která patří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů), dochází k němu již v okamžiku koupě věci a při stanovení náhrady ve smyslu § 150 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“), se vychází z výše takto vynaložené finanční částky“. Nejde tu o to odčerpat, oč se výlučný majetek obohatil, ale o náhradu toho, oč se společný majetek ochudil. To platí i pro investice ze společného majetku na majetek výlučný.

34. Nejvyšší soud dále uvedl, že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (§ 742 odst. 2 o. z.), jen pokud se tak účastníci dohodli. Jestliže by v konkrétní věci bylo nezohlednění valorizace vnosu v důsledku zvýšení hodnoty věci, na kterou byl vynaložen a ke které došlo až později, po vynaložení vnosu v rozporu s dobrými mravy anebo vedlo ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 o. z.), bylo by třeba k těmto okolnostem přihlédnout v rámci stanovení výše podílů na společném majetku (tzv. disparita podílů), aniž by bylo (zejména v případě rozsáhlejších rekonstrukcí staveb) nutné zjišťovat přesnou výši takového zhodnocení.

35. Žalobci tak nelze přisvědčit, že by měl soud při zjišťování výše vnosu vycházet ze zhodnocení nemovitosti a pro vypořádání vzít za určující současnou tržní cenu nástavby. Soud proto nemohl vycházet ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], který předložil žalobce. Naopak platí, že výše vnosu se určí tak, že se zjistí výše vynaložených prostředků, ev. cena jiného plnění v době vynaložení vnosu. Na tuto otázku lze plně využít posudek [tituly před jménem] [jméno FO], s jehož obsahem nakonec i žalobce souhlasil (nesouhlasil pouze s použitím opotřebení stavby ve výši 40,36 %).

36. Výše vnosu by v tomto případě měla být zjištěna tak, že žalobce by měl tvrdit a dokázat cenu materiálu, který byl použit na předmětnou nástavbu, nikoliv však cenu prací, jak žalobce opakovaně ve svých tvrzeních uváděl). V řízení bylo nesporné, že prostředky ze SJM byly použity na nákup materiálu. Žalobce však nebyl schopen jasně prokázat výši těchto prostředků, když z dokladů, předložených žalobcem, tuto výši nelze zjistit a žalobce se ve svých tvrzeních o sumarizaci nákladů na materiál ani nepokusil. Žalobce totiž požadoval, aby soud vypořádal veškeré finanční prostředky, které za trvání manželů byly do nemovitosti žalované investovány, a to včetně prostředků, které byly investovány v jiném časovém období, než byla žalobcem tvrzená rekonstrukce 2. patra domu, když dle žalobce byl i poté dům dále zhodnocován dílčími investicemi. Žalobce se tak pokusil provést celkový vyúčtovací spor všech zaplacených prostředků za trvání manželství a vůbec nezohlednil skutečnost, že sám bydlel také v nemovitosti žalobkyně spolu se svojí rodinou a pokud by neměl tuto možnost, musel by jinde platit nájemné, které by mohlo být ve stejné nebo i vyšší výši, než byly celkové náklady na bydlení v domě žalované (včetně investic)! V takovém případě by pak nemohl požadovat po žalované žádné vypořádání z titulu investic. Zároveň žalobce jako by opominul nutnost investovat do nemovitosti, kde bydlel, z prostého důvodu nutných oprav prováděných za účelem udržení funkčnosti domu.

37. Žalobce navíc nerozlišoval, zda jde o platby na materiál, či na práci. V případě, že by účastníci měli sjednánu smlouvu o dílo, pak by soud mohl zohlednit i investice do práce. V tomto případě však byla rekonstrukce prováděna z větší části svépomocí a pouze v menší části došlo k placení nějakého řemeslníka, což však žádný z účastníků nebyl schopen přesně vyčíslit. Proto soud nemohl zohlednit všechny žalobcem tvrzené investice.

38. Ke zjišťování a oceňování vnosů v soudním řízení se Nejvyšší soud ve výše uvedeném rozhodnutí vyjádřil takto:

39. Problematikou dokazování rozsahu a ceny vnosů ze společných prostředků na výlučný majetek jen jednoho z manželů se dovolací soud podrobně zabýval v rozsudku ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka]; v té věci šlo o vypořádání společného jmění manželů, zaniklého před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., a proto dovolací soud postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nicméně pravidla o dokazování tam uvedená jsou použitelná i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb. Z tohoto rozsudku vyplývají tato pravidla a postupy:

40. V řízení o vypořádání SJM nelze vždy trvat na podrobném a zcela exaktním vyúčtování všech dílčích investic, vynaložených v rámci základního vnosu (např. jednotlivé dílčí práce při rekonstrukci domu); proto Nejvyšší soud např. při vypořádání nákladů vynaložených na podnik ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů opakovaně uvedl, že je tu často značná obtížnost vyčíslení toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch společného jmění. Ze sporu o vypořádání společného jmění nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Je tak značně obtížné přesné vyčíslení nákladů na rekonstrukci domu ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů (resp. v jeho podílovém spoluvlastnictví), zejména pokud probíhala v době, kdy manželství bylo funkční a manželé neměli důvod uchovávat všechny doklady, a dokumentovat provedené práce a vyplacené částky a nepočítali s tím, že tyto otázky budou v budoucnosti předmětem dokazování. Z toho vychází i soudní praxe.

41. V rozsudku ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1821/2004, Nejvyšší soud konstatoval: "Nemožnost zjistit přesnou nebo aspoň přibližnou výši tzv. vnosu žalovaného do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nemůže vést k tomu, že by se mu ze strany bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nemělo dostat žádné náhrady ve smyslu věty druhé § 150 obč. zák., a že tato skutečnost bude zohledněna jen stanovením nerovných podílů účastníků na jejich bezpodílovém spoluvlastnictví. Pokud soud na základě dokladů předložených žalovaným nemohl zcela přesně zjistit, co konkrétně z oddělených prostředků z doby před manželstvím žalovaný vnesl do manželství, bylo na místě výši takové částky, jež by měla být žalovanému uhrazena ze společného, stanovit volnou úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř.“. To obdobně platí i pro nárok podle § 742 odst. 1 písm. b) o. z.

42. Dovolací soud též uvedl, že i v řízení o vypořádání SJM se uplatní § 136 o. s. ř., podle něhož je (vzhledem ke konkrétním poměrům tehdy řešené věci) volná úvaha namístě s ohledem na dobu, jež uplynula od doby těchto investic, poněvadž skutečnou výši vynaložených prostředků by bylo možno zjišťovat jen s nepoměrnými obtížemi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4019/2010).

43. Dovolací soud dále doplnil, že judikatura v zájmu spravedlivého vypořádání vztahů mezi účastníky a při vědomí obtížnosti dokázat při rekonstrukci domu jednotlivé vynaložené investice a jejich výši doklady připouští, aby v případě, že je prokázáno, že investice byly skutečně vynaloženy a je v zásadě zřejmé, na co byly vynaloženy, tam, kde je to vzhledem k individuálním okolnostem věci namístě, aby rozsah a výše investic vynaložených na rekonstrukci domu ve výlučném vlastnictví jednoho z účastníků byla za podmínek § 136 o. s. ř. stanovena úvahou soudu; tím spíše je třeba připustit její stanovení znaleckým posudkem, ve kterém znalec popíše jednotlivé druhy prací a určí celkové náklady, které bylo v rozhodné době třeba na takovou rekonstrukci vynaložit (nikoliv tedy výši zhodnocení věci či „hodnotu rekonstrukce“). S ohledem na časový odstup v takovém případě půjde spíše o určení pravděpodobných nákladů než o zjištění přesné částky.

44. Nalézací soud tak dospěl k závěru, že tento názor dovolacího soudu je zcela přiléhavý k důkazní situaci v tomto řízení. Dle názoru soudu totiž není možné přesně zjistit výši prostředků, které byly investovány na zakoupení materiálu při jednotlivých opravách či rekonstrukcích, když žádný z účastníků nedisponuje takovou evidencí, ze které by přesný výčet vyplýval. Zároveň soud od počátku poučil účastníky o tom, že zohlednit lze pouze prostředky investované do materiálu, jelikož oba účastníci se shodli na tom, že zásadní rekonstrukce 2. patra probíhala tzv. svépomocí, když na stavbě pracoval žalobce, otec žalované, různí kamarádi apod.

45. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3611/2016 se uvádí: „Nad rámec uvedeného dovolací soud podotýká, že investicí (vnosem) ze společného jmění manželů na výlučný majetek jednoho z manželů se rozumí mimo jiné finanční prostředky, o které se společné jmění manželů skutečně snížilo, je tedy správný závěr odvolacího soudu, že je třeba zjišťovat skutečnou výši vynaložených investic, a nikoliv hodnotu popsaných stavebních prací. Výše učiněných investic se přitom zjišťuje v procesu dokazování, v jehož rámci se uplatňuje zásada volného hodnocení důkazů. Soudu není tedy předepsáno, jaké důkazní prostředky má ke zjištění skutečné výše investic použít, tedy zdali vyjde ze souhlasných tvrzení účastníků řízení, z dokladů o zaplacení, z výslechů účastníků či jiných důkazů“.

46. Dovolací soud dále v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1172/2022 uvedl, že „i v tomto případě se uplatní obecné pravidlo, že povinnost tvrzení a důkazní břemeno tíží toho účastníka, který tvrdí, že takové investice byly učiněny, a to jak ohledně druhu investic, tak i ohledně jejich výše. Pro posouzení otázky, zda a nakolik účastník tyto povinnosti splnil, nelze stanovit obecná kritéria; vždy záleží na individuálním posouzení každé konkrétní věci. Nelze judikatorně stanovit hranici, kdy tvrzení účastníka je dostatečně konkrétní a kdy již není.“ 47. Po právní stránce soud vycházel z ustanovení § 742 odst. 1 písm. b) a z výše uvedené judikatury, která v tomto případě vyplňuje tzv. mezeru v zákoně.

48. Pokud žalobce od počátku řízení tvrdil, že hlavní hodnotou, kterou by soud měl vypořádat je „zhodnocení nemovitosti“, která je ve výlučném vlastnictví žalované z prostředků v SJM, pak s tímto tvrzením co do jeho základu soud po provedeném dokazování souhlasí a souhlasila s ním i žalovaná. Nicméně z judikatury je zřejmé, že pokud nedojde mezi účastníky za trvání manželství k dohodě, pak lze vypořádat pouze to, co ze SJM ubylo. Pokud se tedy žalobce domníval, že výše vypořádacího podílu se stanoví tak, že bude zjištěna aktuální tržní cena zhodnocené nemovitosti (dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] se jedná o částku cca 5,25 mil. Kč) a od té se odečte rovněž aktuální tržní cena nemovitosti, jakou by měla v případě, že by k rekonstrukci nedošlo (tzn. cca 3,2 mil. Kč), pak tato úvaha není v souladu (a ani nikdy nebyla) s ustálenou judikaturou. Znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno] tak soud nemohl pro toto řízení nikterak využít. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že žalobce předložil soudu několik výpočtů vypořádacího podílu, nicméně tyto nejsou založeny na závěrech, které jsou dlouhodobě akceptovány ustálenou judikaturou a svědčí pouze o tom, že žalobce požaduje po žalované vypořádání v částkách, které by mu umožnily zakoupení jiné nemovitosti (např. bytu). Již v žalobě uvedl, že dle rozpočtových nákladů [tituly před jménem] [jméno FO], které jsou přílohou projektu nástavby měly tyto činit částku 453 147 Kč, tudíž méně, než kolik uvedl ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Z žádného rozhodnutí dovolacího soudu navíc nevyplývá, že by investice měly být při vypořádání automaticky valorizovány, jak uvádí žalobce, stejně jako celý dům při stanovení aktuální tržní hodnoty, respektive v tomto případě ke dni zániku SJM.

49. Pokud soud v průběhu řízení zvažoval zadání posudku, pak k tomu nedošlo z toho důvodu, že žalovaná si zadala u [tituly před jménem] [jméno FO] vyhotovení posudku, který bylo možné dle právního názoru soudu pro toto řízení použít a zadání dalšího posudku by bylo neúčelné a pouze by zvyšovalo již tak vysoké náklady obou účastníků. Je třeba totiž zdůraznit, že i znalecký posudek, předložený jakoukoliv ze stran může mít stejnou důkazní hodnotu jako posudek, který je vyhotoven ustanoveným znalcem (dle ust. § 127a o.s.ř.). Jelikož v řízení bylo od počátku zřejmé, že žádný z účastníků nebude schopen vyčíslit zcela přesně všechny investice, které byly v průběhu manželství provedeny a jednotlivá tvrzení účastníků se v tomto ohledu značně rozcházela, pak soud musel přistoupit ve smyslu § 136 o.s.ř. ke stanovení výše nároků podle své úvahy.

50. Movité věci vyjmenované ve výroku I. soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, protože žalobce dle tvrzení žalované uměle navýšil v žalobě jejich hodnotu a žalovaná zároveň tyto věci nepožadovala. Tvrdila, že jejich hodnota je s ohledem na jejich stáří a kvalitu minimální, a proto navrhovala, pokud dle tvrzení žalobce mají větší hodnotu, ať jsou přikázány žalobci. Soud proto v této části žaloby vyhověl návrhu žalované a přikázal tyto věci do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že hodnota těchto věcí nebyla stanovena znaleckým posudkem, protože tento posudek žádná ze stran nepředložila ani nenavrhovala. Od počátku řízení žalobce uváděl, že hlavní hodnoty SJM spočívají ve zhodnocení domu vlivem investic ze SJM a obecného růstu cen nemovitostí.

51. Ve výroku II. tohoto rozsudku přikázal soud některé movité věci do výlučného vlastnictví žalované, buď proto, že je žalobce nepožadoval (postele a matrace), anebo proto, že jsou spojeny s pozemkem a domem, který je ve výlučném vlastnictví žalované. Na ceně těchto věcí se oba účastníci neshodli, pouze žalovaná učinila nesporným tvrzení žalobce, ohledně hodnoty obou pergol. Ty dle tvrzení žalobce mají hodnotu každá ve výši 150 000 Kč. Pokud tedy soud jednu pergolu přikázal žalobci a jednu žalované, nemusí si navzájem tyto hodnoty vypořádat. U ostatních movitých věcí soud vycházel z volné úvahy, dle které je jejich hodnota přibližně stejná a jejich ocenění, jak navrhoval žalobce, by bylo nadbytečné, což opakovaně uvedl i sám žalobce.

52. U posledního jednání pak žalobce vzal svůj návrh co do tří movitých věcí, a to motocyklu Kawasaki, motocyklu Yamaha a osobního automobilu Škoda Felicia zpět (když sám uznal, že tyto věci již on sám prodal), a soud tak řízení, se souhlasem žalované, ve výroku III. ohledně těchto věcí zastavil. Hodnotu těchto věcí (jak ji v návrhu určil žalobce svým odhadem) však soud zařadil do celkového vypořádání v rámci své volné úvahy, kdy dle výše uvedeného se oběma účastníkům z movitých věcí dostává přibližně stejných hodnot.

53. Ohledně věcí, které jsou uvedeny ve výroku IV. tohoto rozsudku pak žalobce nenabídl soudu žádné důkazy ke svým tvrzením, že by měly být tyto věci součástí nevypořádaného SJM, a soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl. Žalovaná totiž tvrdila, že sněžnou frézu zakoupili rodiče žalované, tudíž se nejednalo o SJM. Osobní automobil značky Audi je dle tvrzení žalované jejich dcery, a proto rovněž nepatří do SJM. Žalovaná ještě tvrdila, že nedisponuje destilačním zařízením ani slivovicí pod položkou 6 v návrhu žalobce. K počítačovým stolům žalovaná uvedla, že tyto jsou pouze dva (nikoliv tři) a oba jsou ve vlastnictví jejich dětí. Stejně tak žalobce v průběhu tohoto řízení netvrdil dostatečná skutková tvrzení a nenavrhoval soudu takové důkazy, které by vedly soud k nutnosti vypořádat movité věci, které jsou dle názoru soudu součástí domu, případně pozemku žalované. Tento závěr se týká kotle na tuhá paliva, bojleru, darlingu a elektrické samonosné brány. Nakonec ani sám žalobce vypořádání těchto věcí ve svém návrhu, v části svého petitu, nepožadoval.

54. V rámci volné soudcovské úvahy tak soud dospěl k závěru, že oběma účastníkům se dostává přibližně stejných hodnot, pokud se žaloba týkala movitých věcí (se započtením hodnot věcí, které žalobce již prodal) a pokud se žalobce domáhal vypořádání vnosu ze SJM do domu žalované pak v této části soud považoval za dostatečný znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který vypočítal vnos na vyšší částku, než uváděl sám žalobce ve své žalobě (dle [tituly před jménem] [jméno FO]). Navíc soud nepřistoupil k disparitě podílů obou účastníků, kterou v řízení navrhovala od počátku žalovaná. Soud totiž neměl dostatek důkazů pro závadné chování žalobce, když musel zohlednit, že ani v trestním řízení, ani ve správním řízení nebyl žalobce nakonec shledán vinným konkrétním skutkem. Odvolací soud pak změnil rozhodnutí i ve věci ochrany proti domácímu násilí tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl. Samotné fotografie a svědecké výpovědi nelze považovat za dostatečné, když ani svědci nikdy nebyli přítomni fyzickému násilí ze strany žalobce. Proto soud ve výroku V. uložil žalované povinnost vypořádat žalobce částkou 340 504 Kč, která zcela přesně odpovídá polovině částky zjištěné znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO].

55. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky postupoval soud ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Dle výsledku řízení je zřejmé, že větší úspěch v tomto řízení co do movitých věcí měla žalovaná (byť žalovaná tvrdila, že některé věci nejsou součástí SJM), pokud jde o vyčíslení hodnoty vnosu ze SJM, rovněž soud v této věci svým rozhodnutím dal za pravdu žalované a využil pro vyčíslení posudek, který žalovaná zaplatila. Pokud jde o žalobcův úspěch, ten lze spatřovat v rozhodnutí, že podíly obou účastníků budou přibližně stejné a že tak soud nepřistoupil k zásadní disparitě podílů, jak navrhovala žalovaná. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když jejich vzájemný úspěch byl přibližně stejný.

Poučení