20 C 73/2021- 86

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 346 666,68 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 243 833 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 3. 4. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované uhradit žalobkyni 102 833,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 4. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 5. 2021 domáhá částky ve výši 346 666,68 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uvedla, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti trvalo více než 18 let a bylo zatíženo průtahy. Řízení nebylo právně ani procesně složité, protistrana však v řízení využila každou možnost k prodloužení řízení a soud tomuto prodlužování nezamezil. Soudkyně [anonymizováno] [příjmení] vedla řízení laxně a následně byla zbavena své pozice soudkyně kárným senátem. Žalobkyně k délce řízení nijak nepřispěla, opakovaně se dotazovala na stav řízení a žádala o vydání rozhodnutí ve věci. Nemovité věci za dobu řízení klesly na hodnotě a staly se z nich ruiny. Z důvodu extrémní délky řízení žalobkyně požaduje přiznat odškodnění na horní hranici stanovené stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 25. 8. 2021, v němž uvedla, že neeviduje předběžné uplatnění nároku žalobkyně, které je podmínkou pro vedení odškodňovacího řízení u soudu. Dále žalovaná uvedla, že neměla k dispozici spis a že je na žalobkyni, aby tedy prokázala existenci nesprávného úředního postupu. Dle názoru žalované ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, proto žalobkyni odškodnění nenáleží a žaloba by měla být zamítnuta. Řízení sice trvalo 18 let a 4 měsíce, 2x však bylo přerušeno, bylo procesně i skutkové složité, když se jednalo o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

3. Podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s projednáním a rozhodnutím bez nařízení jednání, postupoval soud podle citovaného § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z dokladu o odeslání emailu ze dne 2. 10. 2020 a připojené žádosti o poskytnutí zadostiučinění s digitálním podpisem právní zástupkyně žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila, a to dne 2. 10. 2020. I v případě, kdy by nebylo předběžné uplatnění nároku prokázáno, by bylo možné žalobu žalobkyně projednat z důvodu, že žaloba byla žalované doručena dne 30. 7. 2021, lhůta 6 měsíců ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk již uplynula a žalovaná vyjádřením ze dne 25. 8. 2021 dala najevo, že nárok žalobkyně odškodnit nehodlá z důvodu neexistence nesprávného úředního postupu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 727/2011).

6. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 3. 4. 2002 byla soudu doručena žaloba o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání vlastnictví k nemovité věci od žalobců [příjmení] [jméno], [celé jméno žalobkyně] (dále také jen„ žalobkyně“), [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno], proti žalovanému [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 15. 4. 2002 soud vyzval žalobce [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k odstranění vad žaloby, a to k doplnění podpisu. Dne 24. 4. 2002 žalobkyně požádaly o prodloužení lhůty. Dne 26. 4. 2002 a dne 3. 5. 2002 byly soudu doručeny plné moci od zvolených právních zástupců. Dne 24. 5. 2002 soud vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby spočívající v absenci podpisu, za účelem odstranění vady je žalobkyně nebo její zástupce povinen se dostavit k soudu a vlastnoručně podepsat žalobu. Dne 6. 6. 2002 se právní zástupce žalobkyně dostavil k soudu a podepsal žalobu. Dne 20. 6. 2002 soud vyrozuměl katastrální úřad o zahájení řízení a vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soudní poplatek byl uhrazen dne 8. 7. 2002. Dne 17. 7. 2002 soud vyzval žalovaného k vyjádření. Dne 26. 7. 2002 právní zástupce žalovaného nahlížel do spisu. Dne 5. 8. 2002 žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí ve věci. Dne 16. 9. 2002 soud opakovaně vyzval žalovaného k podání vyjádření. Dne 8. 9. 2003 byl spis přidělen podle rozvrhu práce jinému soudci z důvodu, že dva žalobci mají bydliště v zahraničí. Dne 23. 9. 2003 soud na den 5. 11. 2003 nařídil jednání. Dále požádal o součinnost [stát. instituce] a [stát. instituce]. Žádosti o součinnost bylo vyhověno dne 8. 10. 2003. Dne 5. 11. 2003 se konalo jednání. Byly předneseny návrhy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zjištění, zda žalovaný je schopen před soudem samostatně jednat a zda jeho současný zdravotní stav mu umožňuje se účastnit jednání. Dne 23. 2. 2004 soud požádal o součinnost [název soudu] a [název soudu] za účelem zjištění rozhodnutí ve věci zbavení a vrácení způsobilosti k právním úkonům žalovaného a za účelem zjištění, zda u něj bylo realizováno ochranné psychiatrické léčení. Žádosti o součinnost bylo vyhověno 25. 2. 2004. Dne 27. 4. 2004 žalobkyně [jméno] [příjmení] požádala o nařízení jednání. Usnesením ze dne 5. 5. 2004 soud přerušil řízení do doby pravomocného skončení věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] o zbavení způsobilosti k právním úkonům žalovaného. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 5. 2004. Dne 2. 6. 2004 soud požádal o součinnost Městský soud v Brně. Dne 25. 6. 2004 bylo soudu sděleno, že spis byl zaslán znalci za účelem vypracování znaleckého posudku na žalovaného z oboru psychiatrie. Dne 2. 12. 2004 soud požádal o součinnost [název soudu]. Dne 26. 1. 2005 bylo soudu sděleno, že spis se stále nachází u znalce, neboť žalovaný se znalcem nespolupracuje. Dne 9. 6. 2005 soud požádal o součinnost [název soudu]. Bylo mu sděleno, že spis je stále u znalce. Dne 4. 10. 2005 soud požádal o součinnost [název soudu]. Dne 18. 10. 2005 bylo soudu sděleno, že spis je stále u znalce, neboť žalovaný se nedostavuje ke znalci a nelze ho nikde zastihnout za účelem šetření. Dne 1. 3. 2006 soud požádal o součinnost [název soudu]. Dne 14. 3. 2006 bylo soudu sděleno, že spis je stále u znalce za účelem vypracování znaleckého posudku. Dne 26. 6. 2006 soud požádal o součinnost [název soudu]. Dne 12. 7. 2006 [název soudu] sdělil, že byla nařízena nucená hospitalizace žalovaného. Dne 11. 12. 2006 soud požádal o součinnost [název soudu]. Dne 10. 1. 2007 soud požádal o součinnost [název soudu]. Dne 18. 1. 2007 bylo soudu sděleno, že je stále vypracováván znalecký posudek na žalovaného. Dne 6. 6. 2007 soud požádal o součinnost [název soudu]. Dne 20. 6. 2007 do spisu nahlížel žalovaný. Dne 11. 10. 2007 soud požádal o součinnost [stát. instituce] a [název soudu]. Dne 25. 10. 2007 bylo sděleno, že spis byl postoupen [název soudu] s odvoláním posuzovaného žalovaného. Dne 7. 11. 2007 žalobkyně [jméno] [příjmení] sdělila, že svůj podíl převedla na ostatní žalobkyně. Dne 12. 12. 2007 soud požádal o součinnost [název soudu]. Žádosti bylo vyhověno obratem. Dne 27. 2. 2008 soud na den 20. 3. 2008 nařídil jednání a usnesením rozhodl o pokračování řízení. Dne 14. 3. 2008 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného a žádost o přiznání osvobození a ustanovený zástupce. Dne 18. 3. 2008 proto bylo nařízené jednání odročeno. Dne 21. 4. 2008 soud za účelem šetření majetkových poměrů žalovaného pořádal o součinnost [anonymizováno 9 slov]. Žádostem o součinnost bylo vyhověno dne 29. 4. 2008, 30. 4. 2008 a 2. 5. 2008. Usnesením ze dne 23. 5. 2008 bylo přiznáno žalovanému osvobození od soudních poplatků a byla mu ustanovena zástupkyně. Dne 11. 6. 2008 žalovaný podal do výroku II. odvolání. Dne 3. 7. 2008 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 13. 3. 2009 odvolací soud vyzval žalovaného k odstranění vad odvolání. Usnesením ze dne 16. 4. 2009 bylo odvolání žalobce odmítnuto. Spis byl vrácen [název soudu] dne 29. 4. 2009. Dne 5. 5. 2009 byl spis vrácen odvolacímu soudu k vydání opravného usnesení. To bylo vydáno dne 6. 5. 2009. Spis byl vrácen [název soudu] dne 21. 5. 2009. Dne 19. 6. 2009 soud požádal o součinnost katastrální úřad a usnesením ze dne 23. 6. 2009 ustanovil znalce za účelem určení obvyklé ceny nemovitostí. Účastníkům byla uložena povinnost uhradit zálohu. Žádostem o součinnost bylo vyhověno 2. 7. 2000. Záloha na náklady znaleckým posudkem byla uhrazena 24. 7. 2009. Dne 4. 8. 2009 byl spis zaslán znalci. Dne 2. 10. 2009 bylo doručeno vyjádření žalovaného k osobě znalce. Dne 2. 10. 2009 byl proto spis vyžádán od znalce zpět a znalec byl vyzván k podání vyjádření k námitkám. Dne 14. 10. 2009 byl spis vrácen soudu. Dne 23. 10. 2009 bylo soudu doručeno vyjádření znalce. Usnesením ze dne 19. 11. 2009 bylo rozhodnuto, že znalec není vyloučen z vypracování znaleckého posudku. Dne 16. 12. 2009 byl spis opětovně zaslán znalci s tím, že lhůta k vypracování znaleckého posudku byla prodloužena do 15. 1. 2010. Dne 23. 2. 2010 byl soudu doručen vyhotovený znalecký posudek. Usnesením ze dne 2. 3. 2010 bylo rozhodnuto o znalečném. Usnesením ze dne 2. 3. 2010 soud ustanovil opět stejného znalce a uložil mu podání znaleckého posudku k určení obvyklé ceny ke dni vypracování znaleckého posudku a dále byl znalec vyzván, aby doručil soudu další 2 kopie vyhotoveného znaleckého posudku o ceně nemovitostí. Dne 31. 3. 2010 byl spis zaslán znalci. Dne 13. 4. 2010 žalobkyně [jméno] [příjmení] informovala soud o převodu vlastnického práva na základě darovací smlouvy. Dne 27. 4. 2010 o téže skutečnosti informoval soud právní zástupce žalobkyně. Dne 6. 8. 2010 byl soudu doručen druhý znalecký posudek ohledně obvyklé ceny. Dne 19. 8. 2010 byly znalecké posudky rozeslány a usnesením ze dne 19. 8. 2010 bylo rozhodnuto o znalečném. Dále soud požádal o součinnost katastr nemovitostí. Výzvě soudu bylo vyhověno 23. 8. 2010. Dne 16. 9. 2010 soud na den 27. 10. 2010 nařídil jednání. Dne 21. 9. 2010 žalovaný požádal o zproštění funkce jeho zástupkyně. Dne 21. 9. 2010 soud vyzval žalovaného k upřesnění, zda navrhuje zproštění zástupce, nebo znalce. Dne 29. 9. 2010 bylo nařízené jednání odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o návrhu žalovaného. Dne 29. 9. 2010 žalovaný sdělil soudu, že navrhoval zprostit zástupkyni a dále, že požádá o ustanovení zástupce [anonymizována tři slova]. Dne 18. 10. 2010 soud požádal o součinnost [anonymizována tři slova]. Dne 12. 10. 2010 žalovaný opakovaně požádal o zproštění funkce ustanovené zástupkyně a sdělil soudu, že si zvolil novou právní zástupkyni. Usnesením ze dne 20. 10. 2010 soud zprostil ustanovenou zástupkyni funkce. Usnesením ze dne 22. 10. 2010 soud rozhodl z důvodu změny aktivní legitimace na straně žalobců o úpravě označení účastníků řízení tak, že nadále bude žalobkyní pouze [celé jméno žalobkyně], která na základě darovací smlouvy nabyla podíly ostatních žalobkyň. Dne 5. 10. 2010 [advokátní komora] sdělila soudu, že žádost žalovaného o ustanovení zástupce byla zamítnuta. Dne 16. 11. 2010 právní zástupkyně žalovaného sdělila soudu, že tento je nekontaktní, a proto mu byla vypovězena plná moc. Dne 22. 11. 2010 soud vyzval žalovaného k doložení majetkových poměrů. Dne 13. 12. 2010 žalovaný opětovně požádal o ustanovení zástupce a založil do spisu prohlášení o majetkových poměrech spolu s přílohami. Dne 5. 1. 2011 soud požádal o součinnost [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova], a to za účelem šetření majetkových poměrů žalovaného a za účelem zjištění, zda žalovaný opětovně požádal [anonymizováno] o ustanovení zástupce. Dne 7. 1. 2011 Česká advokátní komora sdělila soudu, že zástupce žalovanému nebyl určen. Dne 11. 1. 2011 byla soudu doručena odpověď od městského úřadu. Dne 12. 1. 2011 byla soudu doručena odpověď o Úřadu práce. Usnesením ze dne 8. 2. 2011 soud rozhodl o odměně ustanovené zástupkyně žalovaného. Dne 8. 2. 2011 soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda si zvolil právního zástupce na plnou moc. Dne 10. 2. 2011 bylo soudu doručeno sdělení žalovaného. Dne 22. 2. 2011 podala zástupkyně žalovaného odvolání do usnesení o určení výše její odměny. Dne 1. 3. 2011 soud k usnesení ohledně výše odměny za zastupování žalovaného vydal doplňující usnesení. Dne 1. 3. 2011 soud vyzval žalobkyni ke sdělení, zda věc lze vyřešit smírně. Dne 7. 3. 2011 žalobkyně sdělila soudu, že mimosoudní řešení sporu je vyloučeno. Dne 8. 3. 2011 soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda bude v řízení zastupován. Dne 9. 3. 2011 žalovaný podal odvolání proti usnesení o určení odměny ustanovené zástupkyně. Dne 9. 3. 2011 soud vyzval žalovaného k odstranění vad odvolání. Dne 17. 3. 2011 bylo soudu doručeno podání žalovaného, které bylo dne 23. 3. 2011 rozesláno. Dne 25. 3. 2011 žalobkyně požádala o nařízení jednání. Dne 13. 4. 2011 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 1. 7. 2011 bylo usnesení soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení o určení odměny ustanovené zástupkyni potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 8. 7. 2011. Dne 24. 8. 2011 soud požádal o součinnost [anonymizováno] práce a [anonymizována tři slova] [anonymizováno] za účelem šetření majetkových poměrů žalovaného. Dne 8. 9. 2011 bylo soudu doručeno sdělení [obec] [anonymizována tři slova]. Dne 30. 9. 2011 soud vyzval k součinnosti [anonymizována dvě slova] za účelem zaslání přehledu vyplacených dávek žalovanému a dále městský úřad. Dne 12. 10. 2011 a 13. 10. 2011 byly soudu doručeny odpovědi na žádosti součinnost a dále byla soudu doručena odpověď 19. 10. 2011. Usnesením ze dne 15. 11. 2011 soud ustanovil žalovanému novou právní zástupkyní a téhož dne na 14. 12. 2011 nařídil jednání. Dne 8. 12. 2011 žalovaný požádal o ustanovení jiné právní zástupkyně a o posunutí termínu jednání a dále podal odvolání do usnesení o ustanovení právní zástupkyně. Dne 12. 12. 2011 bylo nařízené jednání odročeno za účelem rozhodnutí o odvolání. Dne 15. 12. 2011 žalobkyně urgovala vydání rozhodnutí ve věci z důvodu, že ve věci dochází k průtahům. Dne 11. 1. 2012 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 1. 2012 bylo odvolání odmítnuto. Spis byl vrácen [název soudu] dne 6. 2. 2012. Dne 14. 2. 2012 soud na den 8. 3. 2012 nařídil jednání. Dne 22. 2. 2012 byla soudu doručena omluva znalce z důvodu dovolené. Jednání proto bylo odročeno na 29. 3. 2012. Dne 22. 2. 2012 požádala o odročení jednání rovněž zástupkyně žalovaného z důvodu dovolené. Dne 21. 3. 2012 žalovaný požádal o zproštění zástupkyně a ustavení nového právního zástupce. Dne 29. 3. 2012 se z nařízeného jednání ze zdravotních důvodů omluvil žalovaný. Dne 29. 3. 2012 se konalo jednání, byla projednána žádost žalovaného o zproštění zástupkyně a ustanovení nové, byly čteny listinné důkazy, žalobkyně byla vyzvána ke specifikaci žalobního petitu, bylo přistoupeno výslechu znalce a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem posouzení žádosti žalovaného o zproštění zástupce, dále rozhodnutí o změně petitu a za účelem posouzení možnosti reálného rozdělení nemovitostí. Dne 23. 4. 2012 byl žalovaný vyzván ke specifikaci veškerých námitek vůči ustanovené zástupkyni. Dále soud vyzval znalce, aby se vyjádřil k možnosti reálného dělení nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] [číslo] v katastrální území [územní celek]. Usnesením ze dne 26. 4. 2012 byla připuštěna změna žaloby navržená na jednání dne 29. 3. 2012. Dne 17. 5. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření znalce. Opravným usnesením ze dne 13. 6. 2012 soud opravil datum narození žalobkyně v záhlaví usnesení ze dne 26. 4. 2012 a ze dne 26. 4. 2012 pod č.j. [číslo jednací] a [anonymizováno]. Usnesením ze dne 27. 7. 2012 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 2. 8. 2012 soud na den 26. 9. 2012 nařídil jednání. Dne 25. 9. 2012 žalovaný požádal o přerušení řízení z důvodu, že v dědickém řízení týkající se nemovitostí, jež mají být vypořádány, byla povolena obnova řízení. Dne 26. 9. 2012 byli účastníci vyrozuměni o tom, že nařízené jednání se nebude konat z důvodů podaného návrhu na přerušení řízení, dále soud požádal o zaslání rozhodnutí dědického řízení [název soudu]. Dne 3. 10. 2012 žalobkyně požádala o jednání a rozhodnutí ve věci z důvodu průtahů. Dne 1. 11. 2012 soud opakovaně žádal [anonymizována dvě slova] [obec] o poskytnutí součinnosti. Výzvě bylo vyhověno dne 8. 10. 2012. Dne 22. 11. 2012 soud požádal [název soudu] o zaslání konečného rozhodnutí o návrhu žalovaného týkající se obnovy řízení. Usnesením ze dne 11. 12. 2012 bylo řízení přerušeno do doby pravomocného ukončení řízení o povolení obnovy dědického řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. 93 C 2/2012. Dne 9. 1. 2013 soud požádal [název soudu] o zaslání rozhodnutí ohledně obnovy řízení. Dne 14. 1. 2013 bylo soudu sděleno, že řízení dosud nebylo skončeno. Dne 4. 3. 2013 soud opakoval dotaz na [název soudu]. Dne 15. 3. 2013 bylo soudu sděleno, že řízení dosud není skončeno. Dne 15. 4. 2013 [název soudu], dědické oddělení, požádalo o zapůjčení spisu. Spis byl zapůjčen dne 16. 4. 2013 a vrácen byl dne 6. 9. 2013. Dne 29. 7. 2013 žalobkyně odvolala plnou moc pro právního zástupce. Dne 2. 10. 2013 žalobkyně sdělila soudu, že důvod přerušení řízení již netrvá, a zvolila si novou právní zástupkyni. Dne 3. 10. 2013 soud požádal o součinnost [název soudu]. Dne 30. 10. 2013 bylo soudu sděleno, že spis nelze zapůjčit z důvodu, že žalovaný podal do rozhodnutí odvolání. Dne 26. 5. 2014 soud požádal o součinnost [název soudu]. Dne 30. 5. 2014 bylo soudu sděleno, že spis nelze zapůjčit z důvodu, že dosud neuplynula lhůta pro dovolání. Dne 10. 7. 2014 žalobkyně podala návrh na pokračování v řízení. Dne 9. 9. 2014 soud vyzval právní zástupkyni žalobkyně k založení rozhodnutí dědického řízení s doložkou právní moci. Výzvě soudu bylo vyhověno dne 15. 9. 2014. Dne 19. 9. 2014 bylo soudu sděleno od [název soudu], že žalovaný podal do rozhodnutí dovolání. Usnesením ze dne 3. 10. 2014 bylo v přerušeném řízení pokračováno. Usnesením ze dne 4. 11. 2014 soud ustanovil znalce a uložil mu vypracování doplňku znaleckého posudku, a to určení obvyklé ceny nemovitosti ke dni vypracování doplňku, a to ve lhůtě jednoho měsíce od obdržení spisu. Spis byl zaslán znalci dne 18. 11. 2014. Dne 4. 12. 2014 znalec požádal o prodloužení lhůty z důvodu naplánované dovolené. Lhůta proto byla prodloužena do 5. 2. 2015. Dne 4. 2. 2015 byly soudu doručeny doplňky ke znaleckým posudkům. Usnesením ze dne 11. 2. 2015 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 11. 2. 2015 soud rozeslal doplňky znaleckých posudků. Dne 23. 2. 2015 bylo soudu doručeno sdělení žalobkyně spolu s žádostí o nařízení jednání. Dne 21. 4. 2015 žalobkyně opakovaně požádala o nařízení jednání a založila do spisu rozhodnutí z dědického řízení o odmítnutí dovolání žalovaného. Dne 13. 5. 2015 soud na den 11. 6. 2015 nařídil jednání. Dále soud požádal o součinnost Městský úřad Letovice, žádosti bylo vyhověno dne 21. 5. 2015. Dne 5. 6. 2015 žalovaný požádal o odročení jednání ze zdravotních důvodů a dále požádal o zproštění funkce ustanovené zástupkyně. Dne 8. 6. 2015 bylo jednání odročeno na neurčito, dále soud vyzval žalovaného ke sdělení důvodů pro změnu ustanoveného obhájce. Dne 8. 6. 2015 žalobkyně trvala na konání jednání a rozhodnutí věci z důvodu průtahů a opakovaných žádostí žalovaného o odročování jednání vždy těsně před nařízeným jednáním, dochází k maření průběhu řízení. Dne 23. 6. 2015 žalovaný sdělil soudu důvody pro zproštění funkce ustanoveného zástupce. Dne 10. 7. 2015 žalobkyně požádala o nařízení jednání. Usnesením ze dne 7. 12. 2015 byla žádost žalovaného na změnu ustanoveného zástupce odmítnuta. Dne 22. 9. 2015 žalovaný podal proti rozhodnutí odvolání. Dne 30. 9. 2015 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 18. 1. 2016 žalobkyně požádala odvolací soud o vydání rozhodnutí. Usnesením ze dne 21. 1. 2016 bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že návrh žalovaného se zamítá. Spis byl vrácen [název soudu] dne 29. 1. 2016. Dne 12. 2. 2016 soud na den 9. 3. 2016 nařídil jednání. Dne 7. 3. 2016 žalovaný požádal o odročení jednání a o přerušení řízení. Dne 9. 3. 2016 se konalo jednání, byly zopakovány výsledky dosavadního jednání a s ohledem na účinnost nového občanského zákoníku byla provedena změna petitu žaloby, dále bylo přistoupeno k výslechu znalce a k přednesu závěrečných návrhů, jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 17. 3. 2016. Dne 17. 3. 2016 bylo vyhlášeno rozhodnutí, výrokem I. byla zrušena podílová spoluvlastnictví k nemovitostem, výrokem II. byly nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a výrokem III. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni vyrovnávací podíl, dále bylo vyhlášeno usnesení, jímž byla zástupkyně žalovaného zproštěna funkce. Dne 17. 3. 2016 bylo vydáno usnesení o znalečném. Dne 11. 4. 2016 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí z důvodu onemocnění zapisovatelky a lhůta byla prodloužena do 15. 5. 2016. Písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno dne 10. 5. 2016. Dne 18. 5. 2016 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného. Dne 18. 5. 2016 žalobkyně podala návrh na doplnění rozsudku. Dne 26. 5. 2016 bylo soudu doručeno doplnění odvolání žalovaného a žádost o ustanovení advokáta. Dne 30. 5. 2016 bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně do rozsudku, které bylo odůvodněno dne 1. 6. 2016. Dne 6. 6. 2016 soud vyzval žalovaného k odstranění vad odvolání do usnesení, dále byl žalovaný vyzván k doložení majetkových poměrů. Výzvě soudu bylo vyhověno dne 7. 6. 2016. Dne 14. 7. 2016 soud požádal o součinnost Úřad práce, výzvě soudu bylo vyhověno dne 21. 7. 2016. Dne 30. 8. 2016 žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí. Dne 19. 9. 2016 byla odvolání rozeslána účastníkům a na den 5. 10. 2016 bylo nařízeno vyhlášení doplňujícího rozsudku. Usnesením ze dne 27. 9. 2016 soud rozhodl o odměně ustanovené zástupkyně. Dále soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Usnesením ze dne 21. 9. 2016 soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo o nákladech řízení rozhodnuto doplňujícím rozsudkem bez nařízení jednání. Dne 29. 9. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně. Dne 5. 10. 2016 bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.) a dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice náklady řízení (výrok II.). Dne 4. 10. 2016 žalobkyně zaplatila soudní poplatek za podané odvolání. Dne 31. 10. 2016 bylo usnesení rozesláno účastníkům. Dne 16. 11. 2016 jej žalobkyně napadla odvoláním, které odůvodnila dne 22. 11. 2016. Dne 22. 12. 2016 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 11. 1. 2017 žalobkyně požádala o přednostní vyřízení věci z důvodu průtahů. Usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2017 bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že zástupkyně žalovaného se své funkce nezprošťuje. Usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2017 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu nepřezkoumatelnosti a dále z důvodu aplikace nesprávného právního předpisu. Spis byl vrácen [název soudu] dne 20. 2. 2017. Dne 20. 3. 2017 žalobkyně požádala o nařízení jednání. Dne 21. 3. 2017 bylo žalobkyni sděleno, že jednání bude nařízeno po uplynutí dovolací lhůty. Dne 4. 4. 2017 soudkyně rozhodující ve věci vznesla námitku vlastní podjatosti s tím, že je vyloučena z rozhodování věci. Dne 5. 4. 2017 byla soudkyně vedením soudu vyzvána ke specifikaci důvodů svého vyloučení. Námitka byla doplněna dne 10. 4. 2017. Dne 13. 4. 2017 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí, neboť vedení soudu neshledalo důvody k pochybnostem o nepodjatosti soudkyně. Dne 26. 4. 2017 byl spis vrácen bez věcného vyřízení, neboť podání soudkyně nemá veškeré náležitosti a není námitkou podjatosti, tudíž o ní nemůže soud rozhodnout. [název soudu] zdůraznil, že je nutné ve věci neprodleně pokračovat a že ve věci byly způsobeny zbytečné prodlevy v řízení. Dne 3. 5. 2017 soud na den 24. 5. 2017 nařídil jednání. Dne 24. 5. 2017 se konalo jednání, byl konstatován dosavadní průběh řízení, dále byly předneseny vyjádření stran a bylo přistoupeno k výslechu žalobkyně, dále byly čteny listinné důkazy a předneseny závěrečné návrhy, jednání bylo odročeno na den 1. 6. 2017 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 1. 6. 2017 byl vyhlášen rozsudek, kdy bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem výrokem I., výrokem II. byly tyto nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost vyplatit žalovanému vypořádací podíly, výrokem IV. byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, výrokem V. byla žalovanému uložena povinnost nahradit státu náklady řízení, výrokem VI. byla námitka žalovaného týkající se nadužívání nemovitosti žalobkyní zamítnuta, výrokem VII. byla ustanovená zástupkyně žalovaného zproštěna funkce. Dne 13. 6. 2017 soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku do 28. 7. 2017 z důvodu složitosti věci a čerpání dovolené. Dne 13. 6. 2017 nebylo žádosti soudkyně vyhověno a spis jí byl ihned vrácen k vydání rozhodnutí. Dne 3. 7. 2017 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Usnesením ze dne 30. 6. 2017 byl výrok VII. rozsudku o zproštění funkce opatrovníka žalovaného zrušen v rámci autoremedury. Usnesením ze dne 13. 7. 2017 bylo rozhodnuto o odměně ustanovené zástupkyně. Usnesením ze dne 13. 7. 2017 bylo v rozsudku opraveno datum jeho vyhlášení. Usnesením ze dne 24. 7. 2017 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice náklady státu. Dne 25. 7. 2017 bylo doručeno odvolání žalovaného do rozsudku. Dne 26. 7. 2017 byl žalovaný vyzván k doplnění odvolání. Dne 7. 8. 2017 byla žalobkyně vyzvána k podání vyjádření k odvolání žalovaného. Žalobkyně podala vyjádření dne 7. 8. 2017. Dne 31. 8. 2017 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 28. 6. 2018 žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí. Usnesením ze dne 10. 7. 2018 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla soudu vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost a pro nedostatek odůvodnění. Odvolací soud v rozhodnutí dále konstatoval, že v mezidobí funkce soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] v důsledku rozhodnutí kárného senátu zanikla a že tato soudkyně ve věci vystupovala podjatě vůči ustanovené zástupkyni žalovaného, které bylo neopodstatněně zakazováno pořizování zvukového záznamu z jednání, byla bez odůvodnění zprošťována funkce a následně bylo toto zprošťování rušeno. Spis byl vrácen [anonymizována dvě slova] [obec] dne 31. 7. 2018. Dne 1. 8. 2018 byla věc přidělena nové soudkyni. Usnesením ze dne 6. 8. 2018 byli účastníci vyzváni, zda s ohledem na dlouhou dobu od vyhotovení posledního znaleckého posudku a celkovou dobu řízení trvají na vyhotovení dalších doplňků znaleckého posudku. Dne 13. 8. 2018 zástupkyně žalovaného sdělila, že na vyhotovení znaleckých posudků trvají. Dne 14. 8. 2018 žalobkyně sdělila, že nepožaduje doplnění znaleckých posudků. Usnesením ze dne 24. 8. 2018 soud ustanovil znalce a uložil mu vyhotovení doplňků znaleckých posudků, a to ke stanovení obvyklé ceny nemovitostí k datu vyhotovení posudku. Znalecký posudek není žádán jako spěšný. Usnesením ze dne 27. 8. 2018 soud vyzval žalovaného, aby odstranil vady podání ze dne 13. 8. 2018, jímž uplatnil návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu, když se domáhá náhrady za nadužívání nemovitostí žalobkyní. Doplnění žalovaného bylo doručeno dne 7. 9. 2018. Dne 14. 9. 2018 byl žalovaný opakovaně vyzván k odstranění vad podání, jímž uplatnil vzájemný návrh, když z návrhu není zřejmé, jaké konkrétní částky se domáhá. Dne 14. 9. 2018 byl spis zaslán znalci. Dne 24. 9. 2018 žalovaný doplnil své vyjádření. Usnesením ze dne 26. 9. 2018 soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku. Dne 4. 10. 2018 žalovaný sdělil soudu, že mu bylo přiznáno osvobození. Usnesením ze dne 8. 10. 2018 bylo usnesení o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek zrušeno. Usnesením ze dne 8. 10. 2018 soud ustanovil znalce za účelem stanovení obecné ceny nájemného za užívání nemovitostí. Tento znalecký posudek je vyhotovován ke vzájemnému návrhu žalovaného. Dne 9. 10. 2018 byly soudu doručeny vyhotovené znalecké posudky o obvyklé ceně nemovitosti. Dne 10. 10. 2018 byli účastníci vyznáni, aby se vyjádřili k podaným znaleckým posudkům. Dne 12. 10. 2018 podal žalovaný vyjádření. Dne 24. 10. 2018 podala žalobkyně vyjádření. Dne 2. 11. 2018 byly soudu doručeny vyhotovené znalecké posudky ohledně obvyklé ceny nájemného. Dne 5. 11. 2018 byl znalec vyzván k předložení vyúčtování znalečného, dále byly posudky rozeslány účastníkům. Dne 6. 12. 2018 znalec doručil vyúčtování. Usnesení ze dne 12. 11 2018 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 14. 11. 2018 podala vyjádření žalobkyně. Usnesením ze dne 5. 1. 2019 soud vyzval žalobkyni k doplnění podání ze dne 6. 12. 2018, které je podle svého obsahu změnou žaloby. Dne 7. 1. 2019 soud požádal o součinnost soudního exekutora doktora [příjmení] a doktora [příjmení], a to za účelem sdělení aktuální výše vymáhané pohledávky na postižených nemovitostech. Dne 8. 1. 2019 byla soudu doručena odpověď od soudního exekutora. Dne 10. 1. 2019 soud požádal o součinnost katastrální úřad. Výzvě bylo vyhověno téhož dne. Dne 18. 1. 2019 žalobkyně vzala zpět návrh na vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu. Dne 29. 1. 2019 byla soudu doručena odpověď od soudního exekutora. Další odpověď byla soudu doručena dne 1. 2. 2019. Usnesením ze dne 4. 2. 2019 soud vyzval účastníky, aby uvedli, zda hodlají učinit souhlasné prohlášení o spoluvlastnictví stavby zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], a to tak, abych jejich souhlasné prohlášení bylo podkladem pro zápis jejich spoluvlastnictví k uvedené stavbě do katastru nemovitostí. Výzva byla učiněna z důvodu, že soud dotazem na katastrální úřad zjistil, že v případě účastníků nedošlo k učinění souhlasného prohlášení o tom, že by byli spoluvlastníky shora uvedené budovy, a to z důvodu, že není postaveno najisto, kdo je vlastníkem stavby a soud by se jinak musel v průběhu tohoto řízení zabývat touto skutečností jako otázkou předběžnou, čímž by došlo k prodloužení řízení. Dne 8. 2. 2019 žalovaný sdělil soudu, že vůči souhlasnému prohlášení nemá námitek. Totéž sdělila žalobkyně soudu dne 12. 2. 2019. Dne 22. 2. 2019 soud nařídil ohledání stavby na den 11. 3. 2019 na místě samém a dále na den 27. 3. 2019 nařídil jednání. Dne 5. 3. 2019 žalobkyně doručila soudu otázky na znalce. Dne 11. 3. 2019 proběhlo ohledání na místě samém. Žalovaný se k ohledání nedostavil, žalobkyně nemá klíče od dveří do stavby, proto nebylo možné provést ohledání zevnitř objektu. Dne 18. 3. 2019 soud požádal o součinnost město Letovice. Odpověď byla soudu zaslána dne 26. 3. 2019. Dne 27. 3. 2019 se konalo jednání, bylo přistoupeno k výslechu znalce, byly čteny listinné důkazy, dále byla připuštěna změna žaloby navržená žalobkyní při jednání, žalobkyně byla vyzvána k označení důkazů k prokázání tvrzení, že dům byl od července 2015 do srpna 2018 pronajat, jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den 20. 5. 2019. Dne 29. 3. 2019 žalovaný opravil vyčíslení nároku z důvodu početní chyby. Dne 3. 4. 2019 žalobkyně podala návrh na doplnění dokazování. Dne 14. 5. 2019 žalobkyně sdělila soudu, že souhlasí s částečným zpětvzetím návrhu ze strany žalovaného. Dne 20. 5. 2019 se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy, dále bylo přistoupeno k výslechu svědka a jednání bylo odročeno na den 5. 6. 2019 za účelem opatření zpráv o majetkových poměrech žalovaného. Dne 20. 5. 2019 soud vyzval žalovaného k osvědčení majetkových poměrů, dále požádal o součinnost [anonymizována dvě slova] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Dne 4. 6. 2019 byla doručena odpověď od Úřadu práce. Dne 4. 6. 2019 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu, že opětovně požádal o obnovu dědického řízení. Dne 5. 6. 2019 byly soudu doručeny další listinné důkazy od Úřadu práce. Dne 5. 6. 2019 se konalo jednání, byly čteny listinné důkazu, byly předneseny závěrečné návrhy a dále byl vyhlášen rozsudek, výrokem I. byla zrušena podílová spoluvlastnictví k nemovitým věcem, výrokem II. byly nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl, výrokem IV. bylo řízení zastaveno co do částky 13 546 Kč, k jejímuž zaplacení se žalovaný domáhal po žalobkyni, výrokem V. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 23 000 Kč, výrokem VI. byla žaloba v části, v níž se žalovaný domáhal uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému částku ve výši 37 454 Kč zamítnuta, výrokem VII. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení a výrokem VIII. bylo rozhodnuto, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo účastníkům rozesláno dne 3. 7. 2019. Dne 23. 7. 2019 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného. To bylo dne 30. 7. 2019 zasláno na vědomí žalobkyni. Dne 14. 8. 2019 žalobkyně podala vyjádření k odvolání žalovaného. Dne 23. 8. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 15. 11. 2019 žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí. Dne 29. 1. 2020 žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí. Dne 28. 4. 2020 žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí. Dne 6. 5. 2020 soud na den 23. 6. 2020 nařídil jednání. Dne 15. 6. 2020 žalovaný požádal o odročení jednání. Dne 22. 6. 2020 soud informoval právní zástupce o tom, že jednání se nebude konat z důvodu žádosti žalovaného o odročení jednání a o zproštění ustanovené zástupkyně. Usnesením ze dne 23. 6. 2020 soud zprostil ustanovenou zástupkyni žalovaného a dále rozhodl, že návrhu žalovaného na ustanovení nového zástupce se nevyhovuje. Dne 23. 6. 2020 soud na den 4. 8. 2020 nařídil jednání. Dne 31. 7. 2020 žalovaný opakovaně požádal o odročení jednání. Dne 4. 8. 2020 se konalo jednání, návrhu na odročení nebylo vyhověno, na jednání byl vyhlášen rozsudek. Výrokem I. bylo rozhodnuto, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., VI. a VII. potvrzuje, výrokem II. bylo rozhodnuto, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VIII. mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit státu náklady řízení ve výši 1 669 Kč a žalovaný ve výši 40 293,40 Kč, výrokem III. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Spis byl vrácen [název soudu] dne 31. 8. 2020. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 9. 2020.

7. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci omezení způsobilosti k právním úkonům [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil následující. První podání bylo soudu doručeno dne 14. 8. 1991, a to od matky posuzovaného. Usnesením ze dne 14. 11. 1991 bylo zahájeno řízení o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům. V průběhu řízení byly vyžádány lékařské zprávy a byl ustanoven znalec k posouzení duševních chorob posuzovaného. Rozsudkem ze dne 15. 12. 1993 bylo rozhodnuto, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se omezuje ve způsobilosti činit právní úkony. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 3. 1994. Následně byl v únoru 1996 zadán znalecký posudek k posouzení současného zdravotního stavu posuzovaného. Dne 16. 1. 1998 do řízení vstoupil státní zástupce. Rozsudkem ze dne 29. 1. 1998 byl rozsudek [název soudu] ze dne 15. 12. 1993 zrušen, a to z důvodu, že došlo ke zlepšení zdravotního stavu posuzovanému, proto byla jmenovanému způsobilost k právním úkonům vrácena. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 10. 1998. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 9. 1998. Dne 29. 9. 1999 byl podán podnět k zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům, a to matkou posuzovaného. Dne 2. 11. 1999 došlo k výslechu matky. Usnesením ze dne 20. 6. 2001 soud ustanovil znalce k posouzení aktuálního zdravotního stavu posuzovaného. Dne 3. 4. 2002 soud na den 24. 4. 2002 předvolal posuzovaného k výslechu. Dne 19. 4. 2002 se posuzovaný omluvil ze zdravotních důvodů. Dne 5. 5. 2002 soud vyzval posuzovaného k vyjádření. Dne 15. 5. 2002 posuzovaný sdělil soudu, že ustanoveného znalce nezná, nemá vůči němu námitky, vzhledem ke svému stanovisku k celému případu se nehodlá dostavit ke znalci, neboť nevykazuje žádné známky duševní choroby. Dne 29. 5. 2002 soud na den 10. 7. 2002 předvolal k výslechu posuzovaného. Dne 18. 7. 2002 soud vyzval posuzovaného, aby sdělil soudu, zda svým podáním mínil požádat o ustanovení zástupce. Dne 8. 11. 2002 soud urgoval odpověď. Dne 20. 2. 2003 soud požádat o součinnost Úřad práce. Výzvě soudu bylo vyhověno dne 7. 3. 2003. Usnesením ze dne 2. 5. 2003 soud ustanovil posuzovanému zástupce. Dne 22. 5. 2003 posuzovaný podal proti usnesení odvolání. Dne 26. 6. 2003 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 17. 7. 2003 byla věc vrácena bez věcného vyřízení, neboť nejsou splněny podmínky pro předložení věci. Odvolání nemá stanovené náležitosti. Usnesením ze dne 25. 7. 2003 soud vyzval odvolatele k odstranění vad odvolání. Dne 22. 9. 2003 byla věc znovu předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Usnesením ze dne 23. 10. 2003 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Dne 5. 1. 2004 bylo rozhodnutí rozesláno a soud vyzval zástupkyni posuzovaného ke sdělení námitek ve vztahu ke znalci. Dne 26. 4. 2004 soud urgoval odpověď u zástupkyně posuzovaného. Dne 4. 5. 2004 byla soudu doručena odpověď o tom, že posuzovaný se zástupkyní nekomunikuje. Dne 6. 5. 2004 soud požádal o součinnost evidenci obyvatel za účelem zjištění bydliště [jméno] [příjmení]. Dne 10. 6. 2004 soud obdržel žádost o sdělení stavu řízení od sp. zn. [spisová značka]. Dne 14. 6. 2004 byla soudu zaslána odpověď, že spis byl zaslán znalci. Téhož dne byl spis zaslán znalci. Dne 25. 7. 2006 byl soudu od znalce vrácen spis. Dne 23. 7. 2004 se soud dotázal znalce, kdy bude vyhotoven znalecký posudek. Dne 2. 7. 2004 znalec požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení posudku z důvodu dovolené. Dne 23. 7. 2004 byla znalci lhůta prodloužena. Dne 15. 11. 2004 znalec sdělil soudu, že si vyžádal zdravotní dokumentace posuzovaného, 2x jej předvolal k vyšetření, ten se však nedostavil, dále znalec uvedl, že se dozvěděl, že posuzovaný má nastoupit na ústavní ochrannou léčbu, které se má podrobit. Dne 13. 12. 2004 byla soudu doručena žádost od sp. zn. [spisová značka] o sdělení stavu řízení. Dne 5. 1. 2005 se soud obrátil na psychiatrickou léčebnu [obec] [obec] s žádostí o součinnost. Dne 2. 2. 2005 byla soudu doručena odpověď, že posuzovaný byl objednán k nařízené ochranné léčbě, ale nedostavil se a není u nich hospitalizován. Dne 23. 2. 2005 se soud obrátil na [název soudu] na trestní úsek s žádostí o součinnost. Dne 10. 3. 2005 byla soudu doručena odpověď, že u posuzovaného byla provedena přeměna ambulantního ochranného léčení psychiatrického na ústavní. Posuzovaný opakovaně žádal o odklad nástupu léčení, k veřejným zasedáním se nedostavil. Dne 8. 3. 2005 znalec sdělil soudu, že není v jeho silách zjistit k posuzovanému více informací, když tento se na vyšetření nedostavuje. Znalec žádá o pokyn, zda má vrátit spis. Dne 21. 7. 2005 soud požádal o součinnost psychiatrickou léčebnu. Odpověď byla soudu doručena dne 19. 8. 2005 s tím, že posuzovaný má nařízené ochranné léčení, požádal o odklad nástupu ze zdravotních důvodů. Další termín byl stanoven na dne 21. 6. 2002. Posuzovaný opět nenastoupil a není v léčebně hospitalizován. Dne 21. 7. 2005 soud požádal o součinnost trestní úsek [název soudu]. Dne 12. 10. 2005 soud urgoval odpověď [název soudu]. Dne 5. 10. 2005 byla soudu doručena odpověď o tom, že posuzovaný nevykonává ochranné léčení, neboť soudu se nepodařilo zajistit jeho účast u veřejného zasedání. Dne 18. 10. 2005 soud požádal znalce o vyjádření k vyhotovení posudku. Dne 21. 10. 2005 znalec podal zprávu. Posuzovaný nereagoval ani na jednu výzvu k dostavení se, znalec nemůže vypracovat znalecký posudek, žádal již v předchozích podáních soud o sdělení dalšího postupu. Dne 31. 10. 2005 znalec opakovaně sdělil soudu, že za daných okolností není schopen posudek vypracovat. Usnesením ze dne 9. 11. 2005 soud nařídil hospitalizaci posuzovaného v psychiatrické léčebně v [obec] za účelem vyšetření jeho zdravotního stavu na dobu 6 týdnů. Dne 10. 11. 2005 znalec požádal o sdělení stavu řízení. Dne 15. 9. 2005 znalec požádal o sdělení data, od kterého bude posuzovaný hospitalizován. Dne 1. 12. 2005 soud zaslal znalci odpověď. Dne 9. 12. 2005 bylo soudu sděleno Policií ČR, že posuzovanému se nepodařilo usnesení doručit. Dne 21. 12. 2005 [anonymizována tři slova] [územní celek] sdělil soudu, že posuzovaný je evidován na Úřadu práce a je doplácen do hranice sociální potřebnosti. Dne 21. 12. 2005 [stát. instituce] sdělila soudu, že bylo provedeno šetření k posuzovanému v evidencích policie. Dne 14. 12. 2005 soud požádal o součinnost [anonymizována tři slova] [obec], přestupkovou komisi, odpověď byla soudu doručena dne 21. 12. 2005. Dne 27. 12. 2005 byla soudu doručena sdělení od české správy sociálního zabezpečení, dále od Úřadu práce. Dne 3. 2. 2006 soud informoval znalce o stavu řízení. Dne 8. 3. 2006 soud opakovaně požádal [stát. instituce] o doručení usnesení posuzovanému. Dne 20. 4. 2006 policie sdělila soudu, že usnesení se opakovaně nepodařilo doručit posuzovanému, na výzvy nereaguje. Dne 9. 5. 2006 se soud opakovaně pokusil doručit usnesení prostřednictvím [anonymizováno]. Dne 18. 5. 2006 zástupkyně posuzovaného sdělila soudu, že posuzovaný si nikdy nevyzvedl žádný dopis ani od ní. Dne 28. 6. 2006 byl soudu doručen dotaz o sdělení stavu řízení od sp. zn. 6 C 349/2002. Dne 29. 6. 2006 zástupkyně posuzovaného podala odvolání proti usnesení ze dne 9. 11. 2005. Dne 3. 7. 2006 soud požádal o součinnost [název soudu]. Usnesením ze dne 28. 7. 2006 soud vyzval k odstranění vad dovolání proti rozhodnutí [název soudu] ze dne 9. 11. 2005. Dne 23. 8. 2006 zástupkyně posuzovaného požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad. Dne 30. 8. 2006 bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání. Dne 1. 9. 2006 bylo odvolání rozesláno. Dne 21. 9. 2006 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 20. 9. 2006 posuzovaný požádal o stanovení termínu k návštěvě psychiatrické ambulance. Usnesením [název soudu] ze dne 31. 10. 2006 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2005 o nařízení hospitalizace potvrzeno. Dne 13. 12. 2006 soud vyzval zástupkyni posuzovaného, aby se posuzovaný dostavil na vyšetření. Dne 21. 12. 2006 znalec sdělil soudu, že posuzovaný se na vyšetření dostavil. Dne 10. 1. 2007 soud odpověděl na žádost o součinnost ke sp. zn. 6 C 349/2002, že ve věci je vypracován znalecký posudek. Dne 5. 2. 2007 soud požádal znalce o sdělení, kdy bude vyhotoven znalecký posudek. Dne 7. 2. 2007 byl soudu doručen vyhotovený znalecký posudek. Usnesením ze dne 9. 2. 2007 soud rozhodl o znalečném. Dne 9. 2. 2007 soud rozeslal znalecký posudek a nařídil na den 5. 4. 2007 jednání. Dne 2. 4. 2007 posuzovaný vznesl námitku podjatosti soudce. Dne 4. 4. 2007 bylo jednání odvoláno z důvodu vznesené námitky podjatosti. Usnesením ze dne 12. 4. 2007 [název soudu] bylo rozhodnuto, že soudce rozhodující ve věci není vyloučen. Spis byl vrácen [název soudu] dne 18. 4. 2007. Dne 20. 4. 2007 bylo rozhodnutí rozesláno. Dne 4. 4. 2007 státní zástupce sdělil soudu, že vstupuje do řízení. Dne 23. 5. 2007 soud na den 17. 7. 2007 nařídil jednání, dále je ve spise úřední záznam ze dne 28. 6. 2007 o tom, že posuzovaný byl nahlížet do spisu, přitom byl dotázán, zda si vyzvedl obsílku s předvolání, posuzovaný sdělil, že mu nic nedošlo. Následně se posuzovaný velice rozčílil, tísňovým tlačítkem byla přivolána justiční stráž. Poté byly účastníkovi vydány kopie ze spisu a ten opustil kancelář. Dne 17. 7. 2007 se konalo jednání, byla vyslechnuta navrhovatelka i znalec a byl vyhlášen rozsudek. Výrokem I. byl návrh [jméno] [příjmení] o zbavení způsobilosti k právním úkonům zamítnut, výrokem II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení České republiky a výrokem III. o náhradě nákladů řízení účastníků. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 9. 2007. Dne 3. 9. 2007 posuzovaný podal proti rozhodnutí odvolání. Usnesením ze dne 5. 9. 2007 byl vyzván k odstranění vad. Dne 25. 9. 2007 posuzovaný podal vyjádření. Dne 11. 10. 2007 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Usnesením ze dne 31. 10. 2007 bylo odvolání odmítnuto pro nepřípustnost. Spis byl vrácen [název soudu] dne 8. 11. 2007. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 12. 2007.

8. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 2. 4. 2012 byla soudu doručena žaloba na obnovu dědického řízení po zemřelém otci [příjmení] [jméno] [příjmení] od [jméno] [příjmení]. Dne 16. 4. 2012 soud vyžádal připojení dědického spisu. Usnesením ze dne 13. 6. 2012 soud vyzval podatele k odstranění vad žaloby na obnovu dědického řízení. Dne 20. 7. 2012 byla do spisu založena plná moc pro zástupce, který požádal o prodloužení lhůty k doplnění žaloby. Usnesením ze dne 2. 8. 2012 byla lhůta prodloužena do 30. 10. 2012. Dne 29. 8. 2012 byla plná moc vypovězena z důvodu ztráty důvěry mezi klientem a advokátem. Dne 24. 10. 2012 bylo soudu doručeno podání od pana [příjmení]. Dne 26. 9. 2012 [název soudu], sp. zn. [spisová značka], požádal o zapůjčení spisu, ten byl zapůjčen dne 3. 10. 2012. Dne 24. 10. 2012 MUDr. [jméno] [příjmení] požádal o ustanovení zástupce. Dne 19. 11. 2012 bylo soudu doručeno další podání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] spolu s doložením majetkových poměrů a s žádostí o prodloužení lhůty k doložení důkazů. Dne 28. 11. 2012 byl spis vrácen soudu od [název soudu]. Usnesením ze dne 4. 12. 2012 soud rozhodl o ustanovení zástupce a prodloužil lhůtu k doplnění žaloby do 31. 3. 2013. Dne 17. 12. 2012 ustanovený zástupce požádal o zproštění z důvodů kolize. Usnesením ze dne 8. 1. 2013 soud rozhodl o ustanovení jiného zástupce. Dne 10. 1. 2013 byla soudu doručena žádost od sp. zn. [spisová značka] o sdělení stavu řízení. Dne 21. 2. 2013 bylo soudu doručeno podání od [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 2. 4. 2013 bylo soudu doručeno podání od zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to žaloba pro zmatečnost. Usnesením ze dne 11. 4. 2013 soud vyzval žalované, aby se vyjádřili k žalobě pro zmatečnost do pravomocného [anonymizována tři slova] [okres], č.j. [číslo jednací], ze dne 18. 4. 1991. Dne 11. 4. 2013 soud na den 24. 6. 2013 nařídil jednání. Dne 18. 6. 2013 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] požádal o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 19. 6. 2013 se omluvil předvolaný svědek. Dne 19. 6. 2013 proto jednání bylo odročeno na den 2. 9. 2013. Dne 26. 8. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaných k žalobě. Dne 28. 8. 2013 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] namítl podjatost soudce. Usnesením ze dne 27. 8. 2013 bylo rozhodnuto, že soud osvobozuje žalobce od soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost. Dne 2. 9. 2013 se konalo jednání, bylo provedeno dokazování a vyhlášeno usnesení, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I.), žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení (výrok II.), výrokem III. bylo určeno, že odměnu ustanoveného zástupce hradí stát. Dne 4. 9. 2013 žalované požádaly o opravu protokolu z jednání. Dne 4. 9. 2013 byla provedena oprava protokolu. Písemné vyhotovení usnesení bylo rozesláno dne 23. 9. 2013. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 5. 2014. Dne 24. 9. 2013 žalobce požádal o ustanovení jiného právního zástupce z důvodu ztráty důvěry. Dne 14. 10. 2013 žalobce podal odvolání, které bylo dne 29. 10. 2013 rozesláno. Dne 29. 10. 2013 soud sdělil ke sp. zn. [spisová značka], že v řízení byl podán opravný prostředek. Dne 19. 11. 2013 žalované podaly vyjádření k odvolání. Usnesením ze dne 27. 11. 2013 soud zrušil usnesení ze dne 8. 1. 2013 o ustanovení zástupce a rozhodl, že se žalobci zástupce neustanovuje. Dne 10. 1. 2014 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 30. 1. 2014 žalobce podal odvolání proti usnesení o neustanovení zástupce. Dne 26. 3. 2014 žalovaná [jméno] [celé jméno žalobkyně] požádala o přednostní projednání věci. Usnesením ze dne 24. 4. 2014 [název soudu] rozhodl, že soudkyně rozhodující věc není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci, a dále usnesení ze dne 2. 9. 2013 potvrdil. Usnesením ze dne 24. 4. 2014 bylo odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení ze dne 27. 11. 2013. Spis byl vrácen [název soudu] dne 2. 5. 2014. Dne 5. 5. 2014 byla rozhodnutí rozeslána. Dne 20. 6. 2014 žalobce podal dovolání. Dne 22. 7. 2014 žalobce dovolání doplnil. Usnesením ze dne 31. 7. 2014 soud rozhodl o odměně stanoveného zástupce. Usnesením ze dne 31. 7. 2014 soud vyzval žalované k podání vyjádření k dovolání. Usnesením ze dne 1. 8. 2014 soud vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Dne 6. 8. 2014 žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 18. 9. 2014 bylo rozhodnuto, že žalobce se od soudního poplatku osvobozuje. Dne 8. 10. 2014 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o dovolání. Usnesením ze dne 31. 3. 2015 bylo dovolání odmítnuto podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost. Spis byl vrácen [název soudu] 13. 4. 2015. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 4. 2015.

9. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

10. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ust. § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

15. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 3. 4. 2002 (podání žaloby) do 14. 9. 2020 (právní moc posledního rozhodnutí ve věci – rozsudku odvolacího soudu ze dne 4. 8. 2020), tj. 18 let a 5 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán.

16. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let.

18. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 18 – 20 lety bude odškodňováno základní částkou 20 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a částkou 20 000 Kč za každý další rok řízení, tj. částkou 1 667 Kč za každý další měsíc řízení. Za posuzovanou extrémní délku řízení 18 let a 5 měsíců tak žalobkyni náleží základní, nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění ve výši 348 333 Kč.

19. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

20. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce skutkové, právní i procesní a soud pro skutkovou a právní složitost základní částku odškodnění ponížil o 20 % a pro procesní složitost ji ponížil o dalších 50 %. Složitost věci byla dána zejména tím, že se jednalo o spor mezi rodinnými příslušníky o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání vlastnictví k nemovité věci s tím, že spoluvlastnictví nemovité věci bylo založeno jejím nabytím v dědickém řízení. Ke stanovení způsobu vypořádání, posouzení reálné možnosti jejího rozdělení a obvyklé ceny nemovité věci a obvyklého nájemného bylo třeba zadat znalecké zkoumání, které bylo nutné s ohledem na délku řízení opakovaně aktualizovat ke dni rozhodnutí soudu. Soud se rovněž musel vypořádat se změnou právní úpravy v průběhu řízení a rozhodovat o změně žalobního petitu. Dále bylo třeba objasnit, zda je žalovaný schopen před soudem samostatně jednat a zda mu jeho zdravotní stav umožňuje účastnit se jednání soudu. Z tohoto důvodu bylo řízení usnesením ze dne 5. 5. 2004 přerušeno do doby skončení řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo vedeno o zbavení a vrácení způsobilosti k právním úkonům žalovaného. Soud činil pravidelné dotazy na stav vedlejšího řízení. Pokračováno bylo na základě usnesení ze dne 27. 2. 2008. Soud musel opakovaně činit součinnostní dotazy na [stát. instituce], [stát. instituce] a [obec], soudní exekutory, [anonymizováno 7 slov] i katastrální úřady. Dotazy se zejména týkaly osoby žalovaného (jeho pobytu, zdravotního stavu a majetkových poměrů) a dotčených nemovitých věcí. Před soudem I. stupně proběhlo 10 jednání. Soud I. stupně se dále musel vypořádat s větším množstvím návrhů žalovaného, když musel rozhodovat o vzájemném návrhu žalovaného, o 3 procesních odvoláních žalovaného (odměna ustanoveného zástupce, pokračování v řízení, ustanovení zástupců), o 3 žádostech žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, o námitkách žalovaného vůči ustanovenému znalci a o návrhu žalovaného na přerušení řízení. Z důvodu rozhodnutí o uvedených návrzích žalovaného muselo být nařízené jednání 5x odročeno. Žalovaný rovněž opakovaně žádal o zproštění funkce ustanovených zástupců a fakticky svým chováním průběh řízení permanentně a účelově ztěžoval. Dále soud z důvodu nabytí podílů ostatních žalobců rozhodoval o okruhu účastníků na straně žalující, od 22. 10. 2010 tak na této straně vystupovala pouze žalobkyně. Usnesením ze dne 11. 12. 2012 bylo řízení přerušeno do doby skončení řízení o povolení obnovy dědického řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Soud činil pravidelné dotazy na stav vedlejšího řízení. Pokračováno bylo na základě usnesení ze dne 3. 10. 2014. Dále soud provedl ohledání nemovité věci na místě samém.

21. Pro počet soudních instancí soud základní částku zvýšil o 20 %, když ve věci bylo k odvolání obou účastníků rozhodováno na dvou instancích soudní soustavy, kdy rozhodnutí soudu I. stupně ve věci bylo 2x odvolacím soudem zrušeno pro nepřezkoumatelnost, aplikaci nesprávného právního předpisu, nedostatečné odůvodnění a přístup soudkyně [anonymizováno] [příjmení]. Teprve třetí rozhodnutí soudu I. stupně ve věci bylo odvolacím soudem potvrzeno. Soud má za to, že tato skutečnost přispěla k celkové délce řízení.

22. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobkyně se svým chováním na délce řízení nepodílela. Naopak se opakovaně (12x) dotazovala na stav řízení, žádala o nařízení jednání a vydání rozhodnutí a poukazovala na chování žalovaného, který se snažil řízení prodlužovat. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a osudcích, žalobkyní podán nebyl. Vadu žaloby v podobě absence podpisu právního zástupce žalobkyně po výzvě soudu bez prodlení zhojila. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

23. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku zvýšil o 20 %. Soud shledal v postupu soudů zásadnější průtahy a nekoncentrovanost. Konkrétně došlo k nečinnosti v celkové délce 30 měsíců v období od 16. 9. 2002, kdy byl žalovaný vyzván k podání vyjádření k žalobě, do 23. 9. 2003, kdy bylo nařízeno jednání na den 5. 11. 2003; dále od 31. 8. 2017, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do 10. 7. 2018, kdy odvolací soud ve věci rozhodl; a od 23. 8. 2019, kdy byla věc znovu předložena odvolacímu soudu, do 6. 5. 2020, kdy odvolací soud na den 23. 6. 2020 nařídil jednání. Dále je nutné poukázat také na jednání [anonymizováno] [příjmení], soudkyně, která věc rozhodovala do června 2017 a která např. vznesla neodůvodněnou námitku vlastní podjatosti, jež musela být posouzena nejprve vedením soudu a následně soudem nadřízeným, čímž došlo k další nedůvodné prodlevě v řízení.

24. K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení a žalobkyně ostatně ani zvýšený význam řízení netvrdila, když z tvrzení o znehodnocení pozemků a zhoršení jejich stavu v průběhu let rovněž nelze dospět k závěru o tom, že řízení by mělo pro žalobkyni typově zvýšený význam. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

25. Ohledně průběhu vedlejších řízení, pro která bylo posuzované řízení přerušeno, soud uvádí následující. Ve smyslu stanoviska Nejvyššího sodu Cpjn 2016/2010 a rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2208/2016 je nutné zkoumat průběh vedlejšího řízení v rozsahu společného průběhu s posuzovaným řízením, a to z hlediska projednání věci v přiměřené lhůtě. 26. [název soudu] bylo pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení ve věci omezení způsobilosti k právním úkonům žalovaného (dále také jen„ posuzovaný“) na základě podnětu jeho matky ze dne 29. 9. 1999. Výsledek tohoto řízení byl pro hlavní řízení významný z důvodu ochrany práv žalovaného, posouzení jeho jednání a příp. ustanovení opatrovníka k ochraně jeho zájmů. Soud v období od dubna 2002 opakovaně předvolával posuzovaného k výslechům a vyzýval ho k podání vyjádření. Posuzovaný se opakovaně omlouval nebo se nedostavoval s tím, že jeho stanoviskem k věci je, že nevykazuje žádné známky duševní choroby, a proto se nehodlá ke znalci dostavit. Soud posuzovanému ustanovil zástupce, posuzovaný s ním však nekomunikoval. Soud dále za účelem posouzení zdravotního stavu posuzovaného ustanovil znalce, z důvodu nespolupráce posuzovaného, který se opakovaně nedostavoval ke znalci, však nemohl být znalecký posudek vypracován. Soud dále zjistil, že posuzovanému byla nařízena ústavní ochranná psychiatrická léčba, ale tento ji opakovaně nenastoupil a nedostavuje se ani k veřejným zasedáním. Na základě těchto zjištění soud usnesením ze dne 9. 11. 2005 nařídil hospitalizaci posuzovaného v psychiatrické léčebně v [obec] za účelem vyšetření jeho zdravotního stavu, usnesení se však opakovaně posuzovanému nepodařilo doručit ani prostřednictvím [stát. instituce] a soud se musel obrátit na další instituce s žádostmi o součinnost a ustanovenou zástupkyni. Až v průběhu prosince 2006 se posuzovaný na vyšetření ke znalci dostavil. Rozsudkem ze dne 17. 7. 2007 byl návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům zamítnut, rozsudek nabyl právní moci dne 4. 9. 2007. V postupu soudu lze shledat určitou nekoncentrovanost, ale ne průtahy a celkovou délku řízení lze s ohledem na uvedené okolnosti případu hodnotit ještě jako přiměřenou. Délka řízení byla významně ovlivněna chováním posuzovaného, který se odmítal nechat vyšetřit znalcem, a bez vyšetření zdravotního stavu posuzovaného nemohlo být ve věci rozhodnuto. 27. [název soudu] bylo pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení ve věci žaloby žalovaného na obnovu dědického řízení, resp. žaloby pro zmatečnost. Výsledek tohoto řízení byl pro hlavní řízení významný z důvodu určení vlastníků nemovité věci, která byla předmětem žaloby o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Soud v období od prosince 2012 opakovaně rozhodoval o ustanovení zástupce žalovanému a o jeho žádostech o přiznání osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 2. 9. 2013 soud žalobu zamítl, k odvolání žalovaného bylo rozhodnutí potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 4. 2014. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 5. 2014 a žalovaný jej napadl dovoláním, které bylo pro nepřípustnost odmítnuto usnesením dovolacího soudu ze dne 31. 3. 2015. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 4. 2015. Postup soudu byl plynulý a koncentrovaný, nelze v něm shledat žádnou nečinnost a délka řízení byla přiměřená.

28. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 30 % na výsledných 243 833 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni neposkytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, soud žalobkyni přiznal nárok v této výši a ve zbývající části, tj. 102 833,68 Kč soud žalobu zamítl.

29. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (2. 10. 2020). Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal za přiměřenou.

30. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

32. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení, které jsou tvořeny odměnou za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci ze dne 14. 9. 2021) podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), 3x paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1,4 advokátního tarifu a 21 % náhrady DPH ve výši 2 142 Kč, neboť právní zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně.