20 C 75/2017 - 361

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 315 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 315 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2017 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 270 633,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 4. 2017 domáhá zaplacení 315 600 Kč s příslušenstvím představující zápůjčku, kterou syn žalobce, [Jméno žalobce], narozený [rodné přijmení] 17. 10. 1985 (dále též jen „syn žalobce“), poskytl žalované na nákup osobního automobilu Honda CRV 2.0, reg. zn. [SPZ] (dále též jen „automobil“), které bylo určeno k výkonu práce žalobce. Žalobce uvedl, že tuto pohledávku od syna jako původního věřitele nabyl postupní smlouvou ze dne 30. 11. 2016, o čemž žalovanou informoval. Finanční prostředky měl syn předat žalované tak, že místo ní uhradil část kupní ceny prodejci automobilu. Podle žalobce pan [jméno FO] jakožto jednatel žalované sepsal a podepsal uznávací prohlášení se závazkem zápůjčku vrátit nejpozději do 31. 12. 2016. Dne 13. 11. 2016 žalovaná prostřednictvím [jméno FO] sdělila, že nehodlá zaplatit dluh ve výši 315 600 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce na nákup vozidla, neboť žalobce dluží žalované přes 1 000 000 Kč. Proto syn žalobce postoupil svou pohledávku na žalobce. Žalobce vyzval dne 13. 3. 2017 a dne 28. 3. 2017 prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dluhu, žalovaná nicméně neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že žalobce v listopadu 2016 hrubě porušil své pracovní povinnosti, když se dne 14. 11. 2016 žalobce dopustil zpronevěry a odvezl z kanceláře některé dokumenty a automobil, k čemuž neměl žádný titul. Žalovaná ihned po tomto zjištění vyzvala žalobce k navrácení automobilu a celou záležitost nahlásila na [právnická osoba]. V rámci tohoto podnětu k zahájení trestního stíhání si žalobce vymyslel fiktivní zápůjčku, se kterou spojil zadržení automobilu, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Žalovaná popřela, že by jí syn žalobce zapůjčil jakoukoliv finanční částku a že by jednatel společnosti [jméno FO] podepsal uznávací prohlášení. Podle žalované podpis na této listině je sice podobný podpisu jednatele žalované, ale není jeho pravým podpisem. Žalovaná uvedla, že i kdyby [jméno FO] tuto listinu podepsal, což popírá, prokazovalo by to pouze skutečnost, že finanční prostředky si půjčil [jméno FO] jako fyzická osoba. Vlastníkem vozidla se žalovaná stala dne 6. 4. 2016, když jej převzala od autorizovaného dealera [právnická osoba]. Žalovaná dodává, že aby dostála podmínkám uzavření kupní smlouvy, musela složit první část kupní ceny, která byla složena tak, že dne 29. 3. 2016 složila v hotovosti zálohu na kupní cenu ve výši 20 000 Kč, a to přímo u prodejce, a dále na účet prodejce složila 295 600 Kč, a to v hotovosti v bance na příjmový pokladní doklad. Tuto částku měla žalovaná zaplatit v hotovosti z vlastních zdrojů, když tato částka stejného dne byla vydána pokladnou. Na zaplacení zbylé ceny vozidla uzavřela úvěrovou smlouvu. Žalovaná sdělila, že při koupi vozidla byl s jednatelem přítomen syn žalobce a paní [jméno FO], neboť se jednalo o nákup služebního vozu, který mohl užívat žalobce především pro služební účely, ale i omezeně pro účely soukromé. V daném období byl žalobce nemocen, zajímal se o vybavení vozu, ale nemohl být přítomen při jeho koupi, a tak poslal svého syna.

3. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 13. 7. 2022, č. j. 20 C 75/2017-257, zamítl žalobu o zaplacení 315 600 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení (výrok II.).

4. Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 28. 2. 2023, č. j. 35 Co 22/2023283, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že nejprve musí být jednoznačně prokázáno, zda částku 315 600 Kč pan [jméno FO] převzal. Teprve poté bude namístě zkoumat, zda tak učinil v postavení představitele žalované společnosti, či si peníze půjčil pro sebe. Z § 161 zákona č. 89/2012 SB, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), je zřejmé, že neuvedení skutečnosti, že pan [jméno FO] jednal za žalovanou, nezpůsobuje neplatnost právního jednání. Pokud bude v řízení prokázáno, že pan [jméno FO] při podpisu prohlášení jednal za žalovanou společnost a neuvedl její označení, pak toto nelze dávat k tíži žalobce. Odvolací soud tak soudu prvního stupně uložil, aby předestřel účastníkům, která jejich tvrzení považuje za prokázaná a která nikoliv. U jednotlivých, pro řízení rozhodných, tvrzení pak soudu prvního stupně uložil zvážit, zda je považuje za neprokázaná z důvodu neunesení důkazního břemene nebo zda je má důkazy za vyvrácené, přitom v prvně uvedeném případě by pak soud neměl opomenout účastníky poučit podle § 118a o. s. ř. V rozsudku by měl soud prvního stupně rovněž odůvodnit, z jakých důvodů nepřipustil konkrétní důkazní návrh, a neměl by opomenout se vypořádat ani s opačně vyznívajícími a provedenými důkazy, ke kterým se v rámci zásady volného hodnocení důkazů nakonec nepřiklonil.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to, že se žalovaná v dubnu 2016 dohodla s prodejcem automobilu, že nabyde vlastnické právo k automobilu. Dále je nesporné, že žalovaná neuhradila dosud ničeho na žalobcem tvrzenou pohledávku za žalovanou ve výši 315 600 Kč.

6. Sporná zůstala především skutková tvrzení, a to, zda pan [jméno FO] podepsal uznávací prohlášení a jestli syn žalobce žalované poskytl finanční prostředky ve výši 315 600 Kč.

7. Z nedatovaného uznávacího prohlášení soud zjistil, že pan [jméno FO] podepsal prohlášení, že „uznává jako svůj dluh částku: 315 600,- Kč jako pujčku na nákup auta Honda CR-V co do důvodu i výše vůči panu [Jméno žalobce] narozenému 17. 10. 1985 a zavazuje se zaplatit tento dluh do 31. 12. 2016 na důkaz pravosti připojuje svůj podpis“.

8. Z listiny zálohová faktura – daňový doklad č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] soud zjistil, že dne 29. 3. 2016 [právnická osoba], dodavatel automobilu, vystavil žalované jako odběratelce fakturu na zaplacení zálohy na automobil se splatností „ihned“ a formou úhrady „hotově“, přičemž u kolonky „fakturu převzal“, je podpis odlišný od podpisu na uznávacím prohlášení.

9. Z listiny objednávka – auto ze dne 29. 3. 2016 soud zjistil, že žalovaná jako kupující objednala u [právnická osoba] automobil s celkovou cenou ve výši 622 800 Kč. U žalované jako kupující je stejný podpis jako u zálohové faktury č. 273/2016.

10. Ze stvrzenek air/bank (které byly součástí důkazu č. 1) soud zjistil, že z účtu s kódem končícím na číslo [hodnota] bylo dne 5. 4. 2016 vybráno z bankomatu 200 000 Kč.

11. Z listiny pohyby na účtech soud zjistil, že žalovaná v účetnictví eviduje, že dne 1. 4. 2016 z pokladny vydala 20 000 Kč na „[Anonymizováno] – Úhrada faktury přijaté“ a dne 6. 4. 2016 z pokladny vydala 295 600Kč na „[Anonymizováno] – Úhrada faktury přijaté“.

12. Z kopie příjmového dokladu ze dne 29. 3. 2016 soud zjistil, že [právnická osoba] převzal od žalované zálohu na automobil ve výši 20 000 Kč.

13. Z pokladního dokladu ze dne 6. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaná vložila na účet č. [č. účtu] vklad ve výši 295 600 Kč.

14. Z faktury – daňového dokladu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 6. 4. 2016 soud zjistil, že žalované byla dodavatelem [právnická osoba] vystavena faktura za automobil na částku 315 600 Kč se splatností „ihned“ a formou úhrady „převodem“.

15. Z předávacího protokolu soud zjistil, že [právnická osoba] předal žalované dne 6. 4. 2016 automobil, přičemž za žalovanou protokol podepsal pan [jméno FO].

16. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 4. 2016 soud zjistil, že si žalovaná u [právnická osoba]., vzala úvěr do výše 315 600 Kč na financování automobilu. Listinná smlouva byla podepsána [právnická osoba] a panem [jméno FO].

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2016 soud zjistil, že se syn žalobce a žalobce dohodli na tom, že syn žalobce na žalobce postoupí pohledávku za žalovanou z titulu půjčky žalované ve výši 315 600 Kč se splatností dne 31. 12. 2016.

18. Z listiny adresované žalované ze dne 30. 11. 2016 soud zjistil, že syn žalobce informoval žalovanou o postoupení pohledávky.

19. Z výzvy k zaplacení ze dne 13. 3. 2017 adresované zástupcem žalobce žalované soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 316 600 Kč z titulu půjčky ze dne 6. 4. 2016 na koupi automobilu.

20. Z čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 5. 2018 soud zjistil, že prohlásila, že listina označená jako „Pohyby na účtech“ je autentická a zobrazuje skutečnost tak, jak je vedena v účetnictví žalované. [jméno FO] je účetní žalované od roku 2016 a spravuje veškeré doklady.

21. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že je sestrou pana [jméno FO] a že na účtu žalované bylo dostatečně finančních prostředků na zaplacení zálohy na automobil. K penězům z pokladny má přístup pouze pan [jméno FO], který z pokladny vybral 315 600 Kč. Nad druhou polovinu ceny vozidla si žalovaná sjednala úvěr u [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pohyby na účtech byl zaúčtovány na základě příjmových a výdajových dokladů. Nikdy do účetnictví žalované nezaúčtovávala půjčku od fyzické osoby.

22. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že o zápůjčku jeho syna požádala žalovaná prostřednictvím pana [jméno FO] z důvodu nákupu vozidla k firemnímu užívání žalobcem. Vozidlo přebíral s panem [jméno FO] syn žalobce, protože tak zněla dohoda. [adresa] vozidla byla podmíněna zápůjčkou od syna žalobce ve výši 315 000 Kč. Syn žalobce ho informoval, že bude žalované půjčovat finanční prostředky. Žalobce několikrát žalované poskytl osobní finanční prostředky. Syn žalobce měl s panem [jméno FO] spor ohledně zpětného odkupu pyrotechniky, který se urovnal.

23. Z výslechu svědka [Jméno žalobce], narozeného [datum], soud zjistil, že pan [jméno FO] požádal svědka o půjčku žalované na zakoupení firemního vozidla. Nechal mu při výběru vozidla volnou ruku. Svědek vybral vozidlo a s paní [jméno FO] jeli k prodejci „Honda“, kde složil zálohu 20 000 Kč, přičemž příjmový doklad odevzdal žalované do účetnictví. [jméno FO] u toho nebyl. Poté odjeli zpět domů. Dne 6. 4. 2016 jel svědek s panem [jméno FO] a paní [jméno FO] opět k prodejci, odkud společně s pracovníkem prodejce automobilu odjeli složit zbylou část v hotovosti do banky. V bance se pan [jméno FO] držel v pozadí, telefonoval. Svědek pracovnici banky předal 295 600 Kč, které vytáhl ze své peněženky. Pracovnice banky následně vystavila potvrzení, které již přišel podepsat pan [jméno FO]. Následně se vrátili k prodejci automobilu. U tohoto automobilu na návrh paní [jméno FO] sepsal svědek uznávací prohlášení, ve kterém pan [jméno FO] za žalovanou uznává, že syn žalobce půjčil žalované částku 315 600 Kč, a pan [jméno FO] to podepsal. Za nějaký čas vznikl mezi žalobcem a panem [jméno FO] spor o peníze, přičemž se syn žalobce dozvěděl, že mu peníze žalovaná nevrátí, protože jí žalobce dluží peníze. Svědek podepisoval fakturu na 20 000 Kč a objednávku na vozidlo.

24. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je přítelkyní syna žalobce. Dne 6. 4. 2016 jela se synem žalobce a s jednatelem žalované, panem [jméno FO], do prodejny „Honda“ ohledně předávky automobilu. Řešili formality předání vozidla a předání peněz, necelých 300 000 Kč na účet prodejce. Již předtím syn žalobce uhradil prodejci zálohu na automobil ve výši 20 000 Kč. Následně jeli do banky, kde syn žalobce vložil na účet prodejce 295 000 Kč, o čemž pracovnice banky vydala potvrzení. [jméno FO] dorazil jen k podpisu. Všichni věděli, že částka je zápůjčkou na zakoupení vozidla. U vozidla na parkovišti prodejny automobilu sepsal syn žalobce potvrzení o půjčce a předání peněz, které pan [jméno FO] podepsal. S automobilem následně svědkyně a syn žalobce odjeli. Následně bylo užíváno žalobcem jako služební vozidlo.

25. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že pracoval s žalobcem u žalované a má vztah s nevlastní dcerou jednatele žalované. V den převzetí vozidla se udělalo žalobci nevolno, a tak měl jet s panem [jméno FO] tento svědek. Nakonec jel syn žalobce s paní [jméno FO], což se panu [jméno FO] nelíbilo, měli spolu již dříve neshody. Přes den se udělalo žalobci lépe a bylo to jako kdyby nebyl nemocný, vtipkoval, že bude mít lepší vozidlo než jednatel žalované. I svědkovi žalovaná koupila firemní vozidlo a žalobce jakožto vedoucí pobočky na to měl nárok. S sebou na převzetí vozidla vždy bral tu osobu, které bylo firemní vozidlo určeno. Se synem žalobce měl pan [jméno FO] neshody ohledně financí. Žádný zaměstnanec žalované se nikdy nepodílel na spolufinancování vozidla. Žalovaná neměla finanční potíže.

26. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že měl pracovní vztah s žalobcem. [jméno FO] svědkovi říkal, že se synem žalobce měli obchod a nepohodli se. To mu říkal i syn žalobce.

27. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je účetní syna žalobce. Připravovala smlouvu na výběr finančních prostředků pro žalovanou, ale syn žalobce ji zapomněl. Dlužníkem měla být žalovaná, nikoliv pan [jméno FO]. Když jí syn žalobce volal, že smlouvu zapomněl, poradila mu, ať sepíšou alespoň uznání půjčky vůči žalované. Viděla uznání dluhu, byl to kus papíru, nic oficiálního. V období březen až duben 2016 si syn žalobce vybíral z účtu hotovost.

28. Ze znaleckého posudku ze dne 14. 8. 2024, č. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], a z výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že pan [jméno FO] podepsal uznávací prohlášení.

29. Z dalších provedených důkazů (splátkový předpis, výpisy z účtu [č. účtu], písemnost ze dne 24. 1. 2017, faktura č. [hodnota], písemnost z [Anonymizováno] ze dne 13. 7. 2015, dohoda o vyplňovacím právu směnečném a smlouva o nájmu pozemku) soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Soud pro nadbytečnost neprovedl ostatní navržené důkazy, a to výpis z účtu č. [č. účtu] (když prokázání toho, odkud vzal syn žalobce peníze na poskytnutí zápůjčky žalované, nebylo pro soud rozhodné) a čestné prohlášení pana [jméno FO] [když by v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022, nebyla naplněna zásada bezprostřednosti (přímosti) občanského soudního řízení, když by se soud namísto výpovědi pana [Anonymizováno] o tom, co viděl, slyšel nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, spokojil s písemným (čestným) prohlášením této osoby, a když pan [jméno FO] v pozici jednatele výslech podle § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) odmítl].

30. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů kromě listiny označené jako „pohyby na účtech“, když je tato listina minimálně chybná v tom, že záloha na automobil ve výši 20 000 Kč byla zaplacena dne 29. 3. 2016 (jak vyplývá např. ze zálohové faktury a svědecké výpovědi syna žalobce), zatímco v této listině je uvedeno datum 1. 4. 2016, což do značné míry znevěrohodňuje i výpověď paní [jméno FO], a to i s ohledem na její vztah s žalovanou. Ostatně na listině označené jako „pohyby na účtech“ není ani patrné, že jedná o úhrady faktur vystavených prodejcem automobilu. Stěžejní byl pro soud důkaz znaleckým posudkem ve spojitosti s výslechem znalkyně. Znalkyně na grafu upřesnila, že má za to, že pan [jméno FO] listinu podepsal. Soud znalkyni uvěřil, přestože uvedla, že to řadí k nejmenšímu stupni pravděpodobnosti (ale stále v pravé části grafu, tedy nikoliv v části, kdy nelze o pravosti podpisu rozhodnout, ani v části, ve které by se přikláněla, že uznávací prohlášení pan [jméno FO] nepodepsal), když především potvrdila, že se nejedná o padělek. [adresa] odlišnosti v podpise přitom mohly být způsobeny i tím, že se listina podepsala na parkovišti, nikoliv např. na stole v kanceláři.

31. Na základě shodných tvrzení účastníků a výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce byl zaměstnancem žalované. Žalovaná si zakoupila automobil, aby jej mohl žalobce používat. Syn žalobce se dohodl s panem [jméno FO], jednatelem žalované, že žalované přenechá 315 600 Kč na zaplacení poloviny ceny automobilu s tím, že mu je žalovaná do 31. 12. 2016 vrátí. Na zaplacení druhé poloviny ceny automobilu si žalovaná vzala úvěr. Dne 29. 3. 2016 syn žalobce za žalovanou zaplatil v hotovosti zálohu na kupní cenu automobilu ve výši 20 000 Kč, a to přímo prodejci. Syn žalobce podepisoval za žalovanou zálohovou fakturu na 20 000 Kč a objednávku na automobil. Dne 6. 4. 2016 jel syn žalobce s panem [jméno FO] a paní [jméno FO] k prodejci automobilu, odkud společně s pracovníkem prodejce automobilu odjeli složit část kupní ceny automobilu do banky. V bance, zatímco se pan [jméno FO] držel v pozadí, syn žalobce pracovnici banky předal 295 600 Kč, které měl v hotovosti. Pracovnice banky následně vystavila žalované potvrzení, které přišel podepsat pan [jméno FO]. Následně se všichni vrátili k prodejci automobilu. Na parkovišti prodejce sepsal syn žalobce uznávací prohlášení, podle něhož pan [jméno FO] uznává, že syn žalobce zapůjčil žalované 315 600 Kč na nákup automobilu a že tuto částku vrátí do 31. 12. 2016. [jméno FO] toto uznávací prohlášení na místě podepsal. Žalovaná obdrženou částku ve výši 315 600 Kč synu žalobce nevrátila. Dne 30. 11. 2016 se syn žalobce dohodl s žalobcem, že mu svou pohledávku za žalovanou postoupí.

32. Podle § 436 odst. 1 o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

33. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

34. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

35. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

36. Podle 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

37. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

38. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: 1) Uznání dluhu je samostatným utvrzovacím institutem; utvrzovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Prohlášení o uznání dluhu podle § 2053 o. z. představuje jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli; to však nebrání tomu, aby prohlášení o uznání dluhu bylo učiněno ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše (tedy uznání dluhu „co do důvodu a výše“). Způsob vymezení důvodu dluhu a jeho výše zákon nestanoví. Nemusí být tedy výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení, stačí, že písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání (podle pravidel vyplývajících z ustanovení § 555 a § 556 o. z.) důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 33 Odo 133/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011 sp. zn. 33 Cdo 2536/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4492/2008 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012 sp. zn. 33 Cdo 2019/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018). 2) Uznání dluhu plní utvrzovací funkci tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že pokud v řízení nevyšel najevo opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000 sp. zn. 29 Cdo 2854/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 633/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 29 Odo 180/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004 sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. 33 Cdo 2206/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. [spisová značka]).

40. V poměrech projednávané věci jednatel žalované podepsal uznávací prohlášení, ve kterém „uznává jako svůj dluh částku: 315 600,- Kč jako pujčku na nákup auta Honda CR-V co do důvodu i výše vůči panu [Jméno žalobce] narozenému 17. 10. 1985 a zavazuje se zaplatit tento dluh do 31. 12. 2016, na důkaz pravosti připojuje svůj podpis“. Soud se prvně musel zabývat, zda toto prohlášení podepsal pan [jméno FO] za sebe, či za žalovanou. Soud přitom dospěl k závěru, podle něhož je zřejmé, že jednal za žalovanou (tudíž se neuplatní nevyvratitelná domněnka podle § 436 o. z). Ačkoliv to žalovaná a pan [jméno FO] popírají, soud má výkladem podle § 556 odst. 1 o. z. za to, že úmyslem pana [jméno FO] muselo být uznání dluhu za žalovanou z pozice jejího jednatele (jakožto zástupce sui generis). Synu žalobce přitom bylo známo, že pan [jméno FO] má v úmyslu jednat za žalovanou, jak vyplývá z jeho svědecké výpovědi a z výpovědi paní [jméno FO]. Soud především přihlédl ke všemu, co uznání dluhu předcházelo, a to že objednávku a zálohovou fakturu za žalovanou podepsal syn žalobce, že v bance syn žalobce vložil na účet prodejce automobilu část kupní ceny, za což byl vydán pokladní doklad, přičemž na všech těchto listinách je uvedená žalovaná. Ze všeho vyplývá, že žalovaná je vlastnicí automobilu (což bylo navíc mezi účastníky nesporným). Nedává tudíž žádný smysl, proč by chtěl pan [jméno FO] uznávat svůj dluh za zápůjčku peněz na koupi automobilu, které není jeho, a za situace, kdy syn žalobce kupní cenu za automobil platil přímo za žalovanou, nikoliv za pana [jméno FO].

41. Soud má tudíž za to, že uznání dluhu žalované splňuje veškeré náležitosti a že tudíž dluh žalované v rozsahu uznání a v době uznání trval, když to nebylo vyvráceno. Podle soudu tuto vyvratitelnou domněnku nevyvrátila ani svědecká výpověď paní [jméno FO] ani důkaz listinou označenou jako „pohyby na účtech“, když z nich maximálně vyplývá, že pan [jméno FO] z pokladny vybral 315 600 Kč, přičemž podkladem pro výběr těchto částek, byly zřejmě faktury, které od prodejce dostala žalovaná po částečném zaplacení kupní ceny ze strany syna žalobce. Co pan [jméno FO] udělal s penězi vybranými z pokladny, když je nepoužil na zaplacení kupní ceny auta, nebylo v této věci podstatné a soud se tím tudíž nadále nezabýval.

42. Soud tak dospěl k závěru, podle něhož syn žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, přičemž žalovaná zápůjčku ve výši 315 600 Kč synu žalobce nevrátila. Jelikož syn platně postoupil svou pohledávku na žalobce, soud žalobě vyhověl.

43. Nezaplatila-li žalovaná svůj dluh, má žalobce rovněž právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který činní 8,05 % p. a. z částky 315 600 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 270 633,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 780 Kč za žalobu a 15 780 Kč za odvolání, ze zaplacené zálohy na zpracování znaleckého posudku ve výši 25 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem ve výši 214 073,20 Kč kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 631 200 Kč sestávající z částky 10 860 Kč za každý ze 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 31. 1. 2018, návrh na změnu petitu a účast na jednání soudu dne 17. 1. 2018 a 11. 10. 2018), a z tarifní hodnoty ve výši 315 600 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý 10 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání soudu dne 11. 7. 2019, 25. 3. 2021, 2. 3. 2022, 8. 6. 2022 a 13. 9. 2022, odvolání, jednání odvolacího soudu ze dne 28. 2. 2023, jednání soudu dne 7. 9. 2023 a dne 10. 10. 2024 a vyjádření ze dne 25. 9. 2023). Soud přiznal i paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za každý z 17 úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

45. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za ostatní vyjádření, neboť je neshledal účelně vynaloženými k uplatňování jeho práv, když tvrzení obsažená v těchto vyjádřeních mohl žalobce uvést již ve svých předchozích vyjádřeních či na mnoha jednáních soudu.

46. Soud ve výroku III. rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení, neboť v době vyhlášení rozsudku soudu nebylo známo, jakou výši budou tyto náklady činit.

Poučení