20 C 78/2020-71

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní [titul] Pavlínou Černou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách s tím, že první splátka ve výši [částka] je splatná 25. dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a každá další splátka po [částka] měsíčně je splatná 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje druhým měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to ve splátkách po [částka] měsíčně splatných vždy 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná přestala mít ke dni [datum] právní titul k užívání družstevního bytu ve vlastnictví žalobce. Vyklizení bytu jí bylo uloženo rozsudkem zdejšího soudu, který nabyl právní moci dne [datum]. Do současnosti jej však nevyklidila a žalobci nepředala. Vyklizení bytu je exekučně vymáháno. Žalovaná za užívání bytu nehradí platby, na které má žalobce jako pronajímatel nárok. Ujednané nájemné činí [částka] měsíčně. Za rok 2016 žalovaná uhradila pouze dne [datum] částku [částka]. Částka byla započtena na nájemné za leden a únor roku 2016. Za rok 2016 tak žalované na nájemném zbývá uhradit [částka] a na spotřebovaných službách dle vyúčtování [částka]. Vyúčtování bylo žalované doručeno dne [datum] a splatné se stalo dne [datum]. Za rok 2017 uhradila žalovaná celkem [částka], což bylo započteno na úhradu nájemného za leden až prosinec roku 2017 ve výši [částka] a zbývající částka [částka] na úhradu nákladů na služby. Dle vyúčtování (celkové spotřebované služby ve výši [částka]) tak žalované zbývalo na službách doplatit [částka]. Vyúčtování bylo žalované doručeno dne [datum] a splatné se stalo dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu.

2. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu v celém rozsahu s odůvodněním, že nárok na bezdůvodné obohacení v podobě neuhrazeného nájemného za období od [datum] do [datum] včetně příslušenství je promlčený. Jednotlivé splátky dlužného nájemného za užívání bytu v roce 2016 se stávaly dospělými nejpozději k datu splatnosti každé jednotlivé dlužné splátky nájemného. Splatnost by měla být podpůrně stanovena podle § 2251 odst. 1 zákona č. 59/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Následujícího dne mohly být žalobcem poprvé uplatněny u soudu. Tříletá promlčecí lhůta za splátky nájemného za užívání bytu ze strany žalované v období od ledna do prosince 2016 v celkové výši [částka] uplynula před datem podání žaloby. Vyúčtování s dodávkami služeb spojených s užíváním bytu za roky 2016 a 2017 jsou mimořádně zmatečná a není zřejmé, jak žalobce k dlužným částkám dospěl. Žalovaná proto z procesní opatrnosti sporovala i vyúčtování těchto služeb, neboť se nejedná o řádná vyúčtování. Tato vyúčtování žalovaná sporovala pouze po jejich formální stránce. Nesprávné vyúčtování nezpůsobuje splatnost závazku. Žalovaná se v minulosti dostala do životní krize, přišla o zaměstnání a nebyla schopná i z důvodu nepříznivého psychického stavu dostát svým závazkům. Tuto krizi překonala a od roku 2017 se snaží dle svých možností hradit své závazky včetně nájemného žalobci. V současnosti však jiné alternativy bydlení nemá. Žalovaná navrhla úhradu případného dluhu ve splátkách s tím, že první splátka by byla ve výši [částka] a každá další po [částka] měsíčně. Měsíční příjmy žalované činí [částka] a z tohoto příjmu jsou exekučně prováděny srážky. Žalovaná nemá přesnou představu o výši všech svých dluhů. Žalovaná má běžné výdaje na stravu a za bydlení žalobci v současnosti platí [částka]. Žalovaná nepopírá, že je její majetek předlužen. Snaží se však podle svých finančních možností plnit. Vyšší splátky, než které jsou navrhovány, není schopna plnit. Žalované je vypláceno nezabavitelné minimum ve výši cca [částka]. Nemá žádný majetek vyšší hodnoty a nemá žádnou vyživovací povinnost.

3. Žalobce k námitce promlčení uvedl, že v případě nároku na úhradu dlužného nájemného za rok 2016 se jedná o nárok dle § 2295 o. z., který žádnou splatnost nestanovuje. Zákon váže okamžik, kdy se mohlo právo uplatnit poprvé, na subjektivní prvek, a to na vědomost oprávněné osoby o okolnostech rozhodných pro začátek plynutí promlčecí lhůty. Právo může být poprvé uplatněno až tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro začátek plynutí promlčecí lhůty. Počátek běhu promlčecí lhůty nenastal splatností jednotlivých pohledávek za dlužné nájemné, ale začal pro všechny shodně běžet právě od okamžiku, kdy žalobce o pohledávce věděl a vědět měl a mohl. Není ve fyzických silách členů představenstva žalobce kontrolovat veškeré platby a další záležitosti týkající se běhu družstva zejména technického charakteru, jakým je právě přijímá plateb, sledování sald apod. Tuto faktickou správu a činnosti s ní spojené vykonává najatý správce. Tento správce pak pravidelně vyhotovuje vyúčtování za poskytovaná plnění s užívání prostoru za jednotlivá účetní období. Toto vyúčtování bylo vytištěno dne [datum] a následně doručeno žalobci v průběhu měsíce března a žalobce jej pak doručil žalované. Oprávněná osoba se tak o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dozvěděla nejdříve dne [datum]. Od tohoto okamžiku počíná běžet promlčecí lhůta. Žaloba tak byla podána řádně a včas. Žalobce rovněž nesouhlasil s možností žalované hradit dluh ve splátkách, neboť jen žalobce vede vůči žalované exekuci, v rámci níž je ke dni [datum] vymáhána částka ve výši [částka]. Žalované je ze mzdy strhávána částka ve výši [částka]. Jedná se však o částku zcela nedostatečnou, která není schopna pokrýt ani úroky z prodlení. Možnost hradit dluh ve splátkách je tak ze strany žalované nesplnitelný. Konečně předložená vyúčtování služeb za rok 2016 a 2017 obsahují veškeré zákonné náležitosti. Žalovaná dlouhodobě neumožňuje žalobci přístup do předmětného bytu k provedení odečtu spotřebovaných služeb. Žalovaná pak námitky vůči vyúčtování měla předložit nejpozději do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování. Žalovaná tak již ani nemůže jakýmkoliv způsobem napadnout vyúčtování co do jeho samotné výše, tak i do jeho technického provedení. Právo na podání námitky žalovanou tak již bylo prekludováno.

4. Z provedených listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: Žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], nacházejícího se v katastrálním území Neratovice, obec Neratovice (dále jen„ nemovitost“) a v této nemovitosti se nachází ve čtvrtém podlaží byt [číslo] (dále jen„ byt“), který v období od ledna roku 2016 do prosince roku 2017 užívala žalovaná, přestože jí bylo rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], uloženo tento byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku /viz shodná tvrzení účastníků na č. l. 57 spisu, seznam nemovitostí na LV na č. l. 10 spisu, informace o pozemku na č. l. 11 spisu a citovaný rozsudek Okresního soudu v Mělníku na č. l. 12 – 13 spisu/. Žalobce a žalovaná sjednali dne [datum] nájemní smlouvu k tomuto bytu. Jelikož žalovaná nehradila řádně nájemné a zálohy na služby, vydal žalobce dne [datum] rozhodnutí o tom, že žalovanou vylučuje z družstva. Toto rozhodnutí žalobce bylo žalované doručeno dne [datum]. Žalovaná proti němu nepodala námitky. Žalobce proto eviduje zánik členství žalované v družstvu a zánik nájmu družstevního bytu ke dni [datum] /viz shodná tvrzení účastníků na č. l. 57 spisu/. Nájemné za daný byt bylo mezi účastníky sjednáno s platností od [datum] ve výši [částka] a zálohy za služby ve výši [částka], celkem tak mělo být za byt měsíčně hrazeno [částka] /viz shodná tvrzení účastníků a evidenční list na č. l. 14 spisu/. Žalovaná uhradila za rok 2016 žalobci v souvislosti s užíváním bytu částku ve výši [částka], a to platbou učiněnou dne [datum] s uvedením druhu platby„ SL“, poznámkou„ KB12“ a obdobím platby„ 2016 12“. V měsíčním saldu s uzávěrkou k 31. 12. 2016 je pak tato platba evidována k měsíci prosinci roku 2016, jiné platby za uvedený rok evidovány nejsou, a proto je postupně za každý měsíc načítána sankce v konečné výši ke konci roku [částka] a saldem ke konci roku ve výši [částka] (11 x [částka]). Za rok 2017 je evidováno 11 plateb po [částka], tj. v celkové výši [částka]. U prvních šesti plateb je uveden druh platby„ SL“ a u zbylých pěti„ IN“. První platba je ze dne 24. 1. 2017 s poznámkou„ [anonymizována dvě slova]“, druhá platba je ze dne 21. 2. 2017 s poznámkou„ [anonymizována dvě slova]“, třetí platba je ze dne 8. 3. 2017 s poznámkou„ [anonymizována dvě slova]“, čtvrtá platba je ze dne 24. 4. 2017 s poznámkou„ [anonymizována dvě slova]“, pátá platba je ze dne 12. 5. 2017 s poznámkou„ [anonymizována dvě slova]“, šestá platba je ze dne 7. 7. 2017 s poznámkou„ [anonymizována dvě slova]“, sedmá platba je ze dne 22. 7. 2017, osmá platba je ze dne 23. 8. 2017, devátá platba je ze dne 18. 9. 2017, desátá platba je ze dne 23. 12. 2017 a jedenáctá platba je ze dne 23. 12. 2017 /viz shodná tvrzení účastníků na č. l. 57 spisu a měsíční salda a platby na č. l. 15 – 16 spisu/. Žalovaná byla upomínkou ze dne 13. 1. 2017 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši [částka] za užívání prostor k datu [datum], rovněž byla upozorněna na vyúčtovanou sankci k [datum] ve výši [částka] a dále jí byl účtován poplatek za doručení upomínky ve výši [částka], tj. celkem byla vyzvána k úhradě [částka]. Upomínka byla žalované doručena dne [datum] /viz upomínka včetně dodejky na č. l. 19 spisu/. Žalobce vyúčtoval skutečně spotřebované služby poskytované s užíváním bytu žalovanou za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Tato částka je tvořena dodávkou tepla ve výši [částka] (základní složka topení na dům v celkové výši [částka] v množství 394,11 GJ za 529,24 Kč/GJ, z toho za byt ve výši [částka] a spotřební složka topení na dům v celkové výši [částka] v množství 591,17 GJ za 529,24 Kč/GJ, z toho za byt ve výši [částka]), teplou vodou ve výši [částka] (teplo na ohřev vody za dům ve výši [částka] v množství 578,93 GJ za 509,57 Kč/GJ, z toho přepočteno na byt ve výši [částka], a množství vody spotřebované na poskytování teplé vody za dům ve výši [částka] v množství 1 137,94 m3 za 92,92 Kč/m3, z toho přepočteno na byt ve výši [částka]), studenou vodou ve výši [částka], osvětlením společných prostor ve výši [částka] a úklidem společných prostor ve výši [částka]. Toto vyúčtování ze dne [datum] bylo splatné do 4 měsíců od jeho doručení. Žalovaná jej osobně převzala dne [datum]. Opětovně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum] /viz shodná tvrzení účastníků a vyúčtování zálohových úhrad ze dne [datum] včetně kopie obálky na č. l. 17 spisu a upomínka včetně dodejky na č. l. 20 - 21 spisu /. Žalobce vyúčtoval skutečně spotřebované služby poskytované s užíváním bytu žalovanou za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Tato částka je tvořena dodávkou tepla ve výši [částka] (teplo na vytápění domu v celkové výši [částka] v množství 1 002,09 GJ za 540,96 Kč/GJ, z toho přepočteno na byt ve výši [částka]), teplou vodou ve výši [částka] (teplo na ohřev vody za dům ve výši [částka] v množství 585,76 GJ za 519,68 Kč/GJ, z toho přepočteno na byt ve výši [částka], a množství vody spotřebované na poskytování teplé vody za dům ve výši [částka] v množství 1 118,32 m3 za 92,92 Kč/m3, z toho přepočteno na byt ve výši [částka]), studenou vodou ve výši [částka], osvětlením společných prostor ve výši [částka] a úklidem společných prostor ve výši [částka]. Toto vyúčtování ze dne [datum] bylo splatné do 4 měsíců od jeho doručení. Vyúčtování bylo žalované zasláno a uloženo a připraveno k vyzvednutí dne [datum]. Tato zásilka se jako nedoručená vrátila zpět žalobci. Následně byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne [datum] /viz shodná tvrzení účastníků a vyúčtování zálohových úhrad ze dne [datum] včetně kopie obálky na č. l. 18 spisu a upomínka včetně dodejky na č. l. 22 spisu/. Žalovaná v současnosti žalobci za bydlení platí nepravidelně částku v měsíční výši [částka] /viz shodná tvrzení účastníků/. Žalovaná je v současnosti zaměstnána na základě pracovní smlouvy podepsané zaměstnavatelem a zaměstnancem dne [datum] u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] podnikající na území České republiky formou odštěpného závodu [anonymizována dvě slova] Sp. z [anonymizováno], organizační složka v České republice, [IČO], sídlem [adresa]. S účinností od [datum] činí mzda žalované [částka] měsíčně s tím, že zaměstnavatel může rozhodnout, že přizná zaměstnanci tzv. osobní ohodnocení až do výše 5 % základní mzdy. Zaměstnavatel přitom přihlíží zejména k míře plnění pracovních povinností zaměstnancem a ke kvalitě zaměstnancem dosahovaných pracovních výsledků /viz pracovní smlouva včetně mzdového výměru a popisu práce na č. l. 47 – 50 spisu a mzdový výměr na č. l. 46 spisu/. Soudní exekutor [titul]. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], evidoval ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (žalobce v postavení oprávněného a žalovaná v postavení povinné) ke dni [datum] vymáhanou povinnost v celkové výši [částka]. Ke dni [datum] zbývalo vymoci celkem [částka] /viz vyrozumění o nabytí právní moci usnesení soudního exekutora na č. l. 54 spisu a zpráva o stavu exekučního řízení na č. l. 55 – 56 spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti, v níž žalovaná užívala od ledna roku 2016 do prosince roku 2017 byt, který byla povinna dle pravomocného rozsudku vyklidit a předat žalobci do patnácti dnů od nabytí právní moci rozsudku (právní moci nabyl rozsudek dne [datum]), což však žalovaná neučinila. Žalovaná původně byt užívala na základě nájemní smlouvy sjednané dne [datum]. Žalovaná však nehradila řádně nájemné a zálohy na služby, a proto vydal žalobce dne [datum] rozhodnutí o tom, že žalovanou vylučuje z družstva, což bylo žalované doručeno dne [datum]. Žalovaná proti němu nepodala námitky. Nájemné za byt bylo mezi účastníky sjednáno s platností od [datum] ve výši [částka] a zálohy na služby ve výši [částka], celkem tak mělo být za byt měsíčně hrazeno [částka]. Žalovaná uhradila za rok 2016 žalobci v souvislosti s užíváním bytu dne [datum] částku ve výši [částka] s poznámkou„ [anonymizována dvě slova]“ a tato částka byla zaúčtována na předepsané platby za měsíc prosinec roku 2016. Žalovaná byla upomínkou ze dne [datum] vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši [částka] za užívání prostor k datu [datum], k úhradě sankce za prodlení ve výši [částka] a poplatku za doručení upomínky ve výši [částka], tj. celkem k úhradě [částka]. Za rok 2016 žalobce vyúčtoval skutečně spotřebované služby žalovanou v celkové výši [částka]. Vyúčtování žalovaná převzala dne [datum] a bylo splatné do čtyř měsíců od jeho doručení. Za rok 2017 vyúčtoval žalobce skutečně spotřebované služby žalovanou v celkové výši [částka]. Vyúčtování bylo uloženo a připraveno pro žalovanou k vyzvednutí dne [datum] a bylo splatné do čtyř měsíců od jeho doručení. Žalovaná uhradila v průběhu roku 2017 žalobci v souvislosti s užíváním bytu (postupnými jedenáct měsíčními platbami po [částka]) částku v celkové výši [částka]. V současnosti za bydlení žalobci platí nepravidelně částku v měsíční výši [částka], je zaměstnána s příjmem ve výši [částka] měsíčně. Na majetek povinné je vedena exekuce, v níž jako oprávněný vystupuje žalobce a v níž vymáhaná povinnost ke dni [datum] dosáhla částky [částka].

6. Dle § 617 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. o. k.“), o vyloučení člena z družstva rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami.

7. Dle § 618 odst. 1 z. o. k. proti rozhodnutí o vyloučení může člen podat odůvodněné námitky k členské schůzi ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí, jinak toto právo zaniká.

8. Dle § 619 z. o. k . členství vylučované osoby zaniká marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo dnem, kdy bylo vylučované osobě doručeno rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek.

9. Dle § 734 odst. 1 písm. a) z. o. k . člena bytového družstva nebo společné členy bytového družstva, s jejichž členstvím je spojen nájem družstevního bytu nebo společný nájem družstevního bytu, lze vyloučit z družstva kromě důvodů uvedených v § 614 také, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se ustanovení občanského zákoníku o výpovědi nájmu pro nájem družstevního bytu nepoužijí. Dle odstavce 3 věta prvá téhož ustanovení zaniká zánikem členství v bytovém družstvu také právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, nebo nájem družstevního bytu.

10. Dle § 741 odst. 1 z. o. k. není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu nebo nájem prostoru sloužícího podnikání, a popřípadě ujednání stanov, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona.

11. Dle § 609 věta prvá o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

12. Dle § 610 odst. 1 věta prvá o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

13. Dle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

14. Dle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky. Dle odst. 2 téhož ustanovení se majetkové právo promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

15. Dle § 1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

16. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

20. Dle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

21. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 3074 odst. 1 o. z. se nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

23. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Soud shledal nárok žalobce částečně důvodný, a to v rozsahu nároku na úhradu spotřebovaných a dosud neuhrazených služeb čerpaných žalovanou v roce 2016 ve výši [částka] a v roce 2017 ve výši [částka] včetně požadovaného příslušenství z těchto nároků. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byt v předmětném období, tj. v letech 2016 a 2017, užívala, aniž by jí k tomuto užívání svědčil právní důvod, neboť nájem k bytu jí skončil již v roce 2015. Žalobce tak má v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající skutečné výši poskytnutých a žalovanou spotřebovaných a dosud neuhrazených služeb. Bezdůvodné obohacení žalované pak spočívá v tom, že žalovaná spotřebovávala služby poskytnuté žalobcem, čímž docházelo k jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce, které je povinna vydat (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 2487/07 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2167/2018). K uvedeným nárokům soud dodává, že jelikož se jedná o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, podmínkou jejich splatnosti je pouze výzva k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Naopak podmínkou takového nároku není řádné vyúčtování za spotřebované služby ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce své nároky za žalovanou spotřebované služby za rok 2016 podrobně vyúčtoval dne [datum] s tím, že žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky ve výši [částka] do čtyř měsíců od jeho doručení. Nárok žalobce tak byl ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. splatný dne [datum], neboť dne [datum] žalovaná vyúčtování převzala. Poskytnuté čtyři měsíce k plnění pak lze považovat za dostatečnou lhůtu k plnění. V případě nároku za žalovanou spotřebované a nezaplacené služby za rok 2017 byl tento nárok žalobcem vyúčtován dne [datum] na částku [částka] se stejně uvedenou splatností jako v prvém případě. Na tyto služby již žalovaná uhradila [částka], stále jí tak zbývalo za spotřebované služby uhradit [částka]. Vyúčtování bylo žalované zasláno a uloženo a připraveno k vyzvednutí dne [datum]. Tohoto dne se tak zásilka ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. dostala do sféry dispozice žalované a žalovaná se s jejím obsahem mohla objektivně seznámit. V této souvislosti je pak bez významu, zda se žalovaná s obsahem právního jednání rovněž seznámila, neboť je dostačující, že měla objektivní možnost tak učinit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 20210, sp. zn. 23 Cdo 2926/2009). Splatnost tohoto nároku tak nastala dne [datum]. V souvislosti s požadovanou výší spotřebovaných služeb žalovaná v řízení pouze namítala, že se nejedná o řádná vyúčtování, když v řízení uvedla, že je sporuje pouze po jejich formální stránce s tím, že nedošlo-li k řádnému vyúčtování služeb, nemohla nastat ani jejich splatnost. Soud však již uvedl shora, že v případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení za skutečné spotřebované služby, není takový nárok vázán na předchozí vyúčtování. Významné v této souvislosti pouze je, že žalobce žalovanou vyzval k vydání bezdůvodného obohacení v podobě spotřebovaných služeb. Žalovaná v řízení netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná spotřebovala služby za daná období v jiném množství a tedy i v jiné výši. Namítala-li tak žalovaná pouze formální podobu jednotlivých vyúčtování, pak je taková námitka v souvislosti s nárokem na vydání bezdůvodné obohacení bez významu. Soud proto žalobci přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě v řízení prokázaných spotřebovaných a neuhrazených služeb žalovanou za roky 2016 a 2017 v celkové výši [částka]. V souvislosti s těmito nároky pak má žalobce nárok i na zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých nároků ode dne následujícího po splatnosti, resp. od data požadovaného v řízení žalobcem, bylo-li pozdější. Soud proto přiznal žalobci dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to ve výši stanovené v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. k návrhu žalované ve splátkách, a to ve výši navrhovanou v řízení žalovanou. V této souvislosti soud uvádí, že byť si je vědom zadluženosti žalované, kdy její současná majetková situace vyvolává značné pochybnosti o tom, zda jí její majetkové poměry umožní dluh plnit, byť ve splátkách, shledal, že i přesto je na místě jí tuto možnost poskytnout. Pokud by totiž dokázala žalovaná ze svých finančních prostředků, které jí po provedených srážkách v rámci vedených exekucí zbydou, jednotlivé splátky žalobci uhradit, bylo by takové plnění i v zájmu žalobce, který by se pohledávky domohl zcela jistě dříve a bez dalších navyšujících nákladů, než v rámci exekuce. Nadto splátky, které žalovaná v řízení navrhla, nejsou v nepřiměřené výši s ohledem na celou výši přiznaného nároku. Bude-li proto žalovaná dluh těmito splátkami skutečně plnit, nelze dospět k závěru, že by se žalobce svého nároku domohl v neúměrně dlouhé době. S ohledem na finanční situaci žalované totiž nelze usuzovat, že by byla schopna uhradit ihned celou dlužnou částku najednou. Konečně plnění dluhu ve splátkách bylo žalované umožněno pod ztrátou výhody splátek, tj. nebude-li žalovaná tyto splátky řádně plnit, bude mít žalobce exekuční titul opravňující ho k vymáhání celého dluhu. Žalobce se tak svého celého nároku bude případně moci v rámci exekuce domáhat, byť s případnou časovou prodlevou. Po zvážení všech těchto skutečností soud shledal, že umožnění žalované pokusit se svůj dluh uhradit ve splátkách je ve svém důsledku v zájmu obou účastníků, neboť je tím dána možnost nenavyšovat další náklady účastníků v navazujícím řízení a ve svém důsledku i šance pro žalobce domoci se svého nároku dříve, než v průběhu exekuce (výrok I. tohoto rozsudku).

25. Pokud jde však o nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu žalovanou v roce 2016 v celkové výši [částka] včetně úroku z prodlení požadovaného z tohoto nároku, shledal jej soud ke vznesené námitce žalované ve smyslu § 609 o. z. za nedůvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vyloučil žalovanou ve smyslu § 617 odst. 1, § 618 odst. 1 a § 619 z. o. k. z družstva. Lhůta k podání námitek proti tomuto rozhodnutí žalované uplynula dne [datum], čímž žalované zaniklo členství u žalobce a v souladu s § 734 odst. 3 z. o. k. také nájem družstevního bytu. Žalovaná však i přesto, že jí nájem v březnu roku 2015 skončil a v březnu 2016 jí bylo dokonce pravomocným rozsudkem uloženo byt do patnácti dnů od právní moci (tj. do [datum]) vyklidit, předmětný byt v období od ledna roku 2016 do prosince roku 2017 nadále užívala. Za užívání bytu žalovanou v roce 2016 žalobce požadoval náhradu ve výši [částka] za neuhrazenou část„ nájemného“ v únoru 2016 a dále za březen až prosinec 2016. Soud předně konstatuje, že žalobce má obecně v souladu s § 2295 o. z. nárok na náhradu za užívání bytu žalovanou ode dne skončení nájmu, neboť žalovaná v den skončení nájmu byt žalobci neodevzdala, a to až do dne, kdy žalovaná byt žalobci skutečně odevzdá, což se však v rozhodném období nestalo. Tento nárok pak vyplývá přímo ze zákona. Mezi účastníky bylo naposledy sjednané nájemné za byt ve výši [částka], tj. za celý rok 2016 by měl žalobce nárok na náhradu za užívání bytu v celkové výši [částka]. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná uhradila v roce 2016 platbou ze dne [datum] částku [částka] s poznámkou„ KB 12“. S ohledem na výši provedené platby, uvedenou poznámku, jakož i poznámky uvedené u následujících plateb v období od [datum] do [datum], je zřejmé, že účelem této platby bylo uhradit nájemné a zálohy na služby za měsíc prosinec roku 2016 v souladu s evidenčním listem platným od [datum]. Z měsíčních sald a plateb za rok 2016, jakož i z následné upomínky žalobce vystavené dne [datum], která kopíruje pohledávky, včetně vypočtených sankcí v uvedeném předpise měsíčních sald a plateb za rok 2016, je zřejmé, že rovněž žalobce tuto platbu započetl na měsíční předpis plnění za prosinec roku 2016 a tento postup shledal soud v souladu s § 1933 odst. 1 o. z., pokud jde o nárok žalobce na náhradu za užívání bytu žalovanou v prosinci roku 2016 ve výši [částka], za správný. Žalovaná je totiž oprávněna při plnění určit, na který dluh se plnění započte. Z poznámky u uvedené platby, jakož i ze samotné výše platby je zřejmé, že žalovaná touto platbou chtěla uhradit nájemné ve výši [částka] a zálohy za služby ve výši [částka] za měsíc prosinec roku 2019. Jelikož však žalovaná již nebyla nájemcem předmětného bytu, nevyplývala pro ni ani žádná povinnost hradit zálohy na služby, neboť § 2295 o. z. počítá pouze s nárokem pronajímatele na náhradu ve výši odpovídající ujednanému nájemnému. Žalovaná tak touto platbou uhradila uvedený nárok žalobce za měsíc prosinec roku 2016 ve výši [částka]. Jelikož však žalované nevyplývala povinnost hradit rovněž zálohy na služby ve výši [částka], neboť již nebyla nájemcem bytu, je třeba u této zbylé platby uplatnit zákonný režim započítání dle § 1933 odst. 1 o. z. a toto plnění započíst na nejstarší dluh, tj. v daném případě na náhradu za užívání bytu žalovanou v lednu roku 2016, čímž došlo k její částečné úhradě (stále tak na této náhradě zbývalo žalované uhradit za měsíc leden 2016 částku ve výši [částka]). Poskytnutá plnění je totiž třeba účtovat jen na ty nároky, které existují, nikoli na ty, které neexistují. Uváděl-li proto žalobce ve svých tvrzeních, že uvedenou platbu ve výši [částka] započetl na nejstarší dluh žalované, tj. na zaplacení náhrady za měsíc leden roku 2016 a část února roku 2016, pak toto tvrzení předně neodpovídá skutkovému zjištění ve věci, neboť z listin v řízení předložených žalobcem bylo prokázáno, že tvrzeným způsobem tuto platbu žalobce nezapočetl a zároveň by takový tvrzený zápočet ani neodpovídal zákonné posloupnosti plnění, jak je zakotvena v § 1933 odst. 1 o. z., neboť by neodpovídala vyjádřené vůli žalované. Žalobce tak měl nárok na náhradu za užívání bytu žalovanou v roce 2016 ve smyslu § 2295 o. z. v celkové výši [částka] za část měsíce ledna 2016 a dále za únor až listopad 2016. Proti tomuto nároku však vznesla žalovaná ve smyslu § 610 odst. 1 o. z. námitku promlčení. Tuto námitku shledal soud za důvodnou, neboť splatnost jednotlivých náhrad za měsíce leden až listopad roku 2016 nastala déle, jak tři roky před podáním žaloby. Žaloba byla ve věci podána až dne [datum], ačkoli tyto jednotlivé náhrady byly splatné, za přiměřeného použití § 2251 odst. 1 o. z., vždy již v každém jednotlivém měsíci předem. Závěr o tom, že se na splatnost náhrad dle § 2295 o. z. přiměřeně užije § 2251 odst. 1 o. z. byl již učiněn v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, a soud nemá důvodu se v dané věci od tohoto závěru Nejvyššího soud odchýlit. V řízení bylo prokázáno, že nájemné bylo sjednáno jako měsíční. Pro závěr o promlčení celého nároku je tak již bez významu, zda byla žalovaná povinna platit nájemné, resp. v daném případě náhradu za užívání bytu, nejpozději do pátého dne příslušného měsíce, popř. zda byl mezi účastníky ujednán pozdější den v měsíci. Jelikož se vždy tento nárok platí předem a splatnost takového nároku je stanovena zákonem, nemělo by upřesnění takového skutkového tvrzení pro závěr o promlčení tohoto nároku žádný vliv. Pouze pro úplnost soud dodává, že ke stejnému závěru o promlčení nároku by bylo třeba dospět i v případě, kdy by bylo uzavřeno, že splatnost nároku dle § 2295 o. z. není v zákoně výslovně upravena, jak uváděl v řízení žalobce. Soud by pak vycházel z § 1958 odst. 2 o. z. upravující čas plnění za situace, kdy není přesně ujednán nebo jinak stanoven. Judikatura je pak v takovém případě, pokud jde o počátek běhu promlčecí lhůty dlouhodobě ustálena v závěru, že promlčecí lhůta začne běžet již dnem, kdy věřitel mohl dlužníka o plnění poprvé požádat. Důvodem změny takového počátku není ani skutečnost, že věřitel dlužníka o toto plnění následně též požádal. Tento závěr je pak zcela použitelný i za současné právní úpravy. Může-li totiž věřitel vyvolat splatnost dluhu, pak může své právo i vykonat, tj. podat žalobu k soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu – velkého senátu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009 a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019). V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalobce evidoval zánik nájmu bytu žalované ke dni [datum]. Od března roku 2016 žalobci rovněž svědčil exekuční titul k vyklizení tohoto bytu žalovanou a toto právo je i dle tvrzení žalobce exekučně vymáháno. Žalobce tak v každém jednotlivém měsíci mohl a měl vědět, zda žalovaná náhradu za užívání bytu uhradila či nikoliv, a proto nelze počátek běhu promlčecí lhůty posouvat až do roku 2017, jak v řízení uváděl žalobce. Ostatně ani tvrzení žalobce o tom, že poprvé se o rozhodných okolnostech pro počátek běhu promlčecí lhůty mohl dozvědět nejdříve dne [datum], neodpovídá prokázané skutečnosti, že již dne [datum] žalobce vystavil upomínku za neuhrazené plnění za rok 2016. Konečně i ze samotného výkazu měsíčních sald a plateb s uzávěrkou k [datum] je zřejmé, že žalobce si byl jednotlivých dluhů žalované za každý měsíc vědom, když v každém nezaplaceném měsíci rovněž účtoval sankce za neuhrazení jednotlivých plateb. Soud proto shledal nárok za užívání bytu žalovanou v roce 2016 již za promlčený a proto v tomto rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Soud rovněž uvedeným výrokem zamítl nárok žalobce na úrok z prodlení z této částky, neboť dojde-li k promlčení hlavního závazkového právního vztahu, nemůže se takový právní následek uplynutí času nevztahovat i k závazku vedlejšímu, akcesorickému, tj. úroku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3477/2006).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení ve výši [částka]. Soud vycházel z celkových nákladů řízení žalobce ve výši [částka]. Z toho jednak zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za zastupování advokátem v celkové výši [částka] za tři úkony právní služby po 3 620 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání konaném dne [datum]), dále paušální částka náhrady hotových výdajů v celkové výši [částka] za 3 úkony právní služby po 300 Kč/úkon, náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. ve výši [částka], za účast při jednání konaném dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, náhrada cestovních výdajů v celkové výši [částka] (za cestu k jednání soudu dne [datum], osobním automobilem značky Škoda Fabia, [registrační značka], se spotřebou pro kombinovaný provoz 5,4 l [číslo] km, na trase [obec] – Mělník a zpět v délce celkem 26 km, při vyhláškové ceně benzinu 32 Kč a pevné sazbě základní náhrady 4,20 Kč km, tj. ve výši 154 Kč a za cestu k jednání soudu dne [datum], osobním automobilem značky Ford Fiesta, [registrační značka], se spotřebou pro kombinovaný provoz 6,5 l /100 km, na trase [obec] – Mělník a zpět v délce celkem 142 km, při vyhláškové ceně benzinu 27,8 Kč a pevné sazbě základní náhrady 4,40 Kč km, tj. ve výši 881 Kč), to vše dle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1 a 4 a § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 3, odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zde za použití vyhlášky MPSV ČR č. 358/2019 Sb. a č. 589/2020 Sb. Dále soud přiznal 21 % daň z přidané hodnoty z odměny, náhrad advokáta a cestovného ve výši 3 067 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobce registrován jako plátce daně. Soud pro úplnost uvádí, že nepřiznal náhradu za vyjádření žalobce ze dne [datum], které bylo soudu a zástupci žalované předáno krátkou cestou při jednání konaném dne [datum]. Takový postup nepovažuje soud za účelný. Bylo-li písemné vyjádření předáno při jednání, mohlo již zástupce rozhodující skutečnosti uvést při samotném jednání a nenavyšovat tím další náklady. Jelikož úspěch žalobce činil 79 % a jeho neúspěch, který odpovídá úspěchu žalované, 21 %, má žalobce při odečtení neúspěchu od úspěchu nárok na náhradu 58 % svých výše uvedených celkových nákladů. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve splátkách dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Plnění ve splátkách pak již byl soudem podrobně odůvodněn shora (viz odstavec 24 tohoto rozsudku). Náhrada byla žalované uložena platit k rukám zástupce žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pouze pro úplnost soud dodává, že neshledal žádný důvod pro moderaci výše nákladů žalobce, neboť je to žalovaná, kdo dlouhodobě neplní své závazky vůči žalobci, který je nucen se svého nároku domáhat soudní cestou. Žalovaná pak tuto žádost ani nijak blíže neodůvodnila. (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení