20 C 78/2024 - 123

Rubrum

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o určení podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 rodinného domu č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku p. č. [Anonymizováno] vše zapsáno na LV [Anonymizováno], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 19. 2. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 rodinného domu č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku p. č. [Anonymizováno], vše zapsáno na LV [Anonymizováno], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále též jen „Dům“). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 13. 9. 2003 účastníci uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2022, č. j. [spisová značka]. V následném řízení o vypořádání společného jmění účastníků vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka] žalovaný tvrdí, že Dům se nestal součástí společného jmění manželů, neboť již před vznikem manželství mohl být kvalifikován jako věc v právním smyslu, protože stupeň rozestavěnosti dosáhl již před vznikem manželství na dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Již v průběhu roku 1998 však účastníci spolu začali tvořit pár, sdílet domácnost a plánovat společnou budoucnost. Po narození první dcery začali řešit možnost stavby rodinného domu za účelem společného bydlení a společně se také následně rozhodli, že přijmou nabídku [adresa] na pronájem pozemku za účelem stavby Domu. Dne 5. 6. 2000 proto žalovaný uzavřel s [adresa] nájemní smlouvu a smlouvu o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem byl pronájem pozemku za účelem stavby Domu. Dne 24. 7. 2001 bylo vydáno stavebním úřadem stavební povolení k výstavbě Domu. Výstavba Domu byla prováděna svépomocí společně oběma účastníky. Mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda, že Dům nabydou do společného vlastnictví. Žalobkyně byla následně žalovaným opakovaně ujišťována, že ačkoliv je Dům v katastru nemovitostí veden prozatím pouze na jeho jméno, jedná se o jejich společné vlastnictví. Žalobkyně tak o této skutečnosti nikdy nepochybovala a pečovala o Dům jako o svůj majetek po dobu výstavby i po celou dobu manželství. Po dobu výstavby Domu se žalobkyně na mateřské dovolené starala o společnou domácnost, o dcery a manžela (žalovaného) a podílela se na zařizování úkolů nezbytných pro výstavbu a na výstavbě se podílela i finančně. Žalobkyně se rovněž podílela ne vyklizení stavebního pozemku za účelem zahájení výstavby Domu, koordinaci stavebních prací nebo obstarávání či přesouvání stavebního materiálu. Rovněž chodila pravidelně zalévat základovou desku, pravidelně kontrolovala stavbu, vařila všem dělníkům a soustavně asistovala zedníkům v rámci dalších pomocných prací. Základovou desku Domu prováděl pan [jméno FO] a samotnou výstavbu Domu a dodělávky prováděl pan [jméno FO]. Výstavba Domu byla financována z hypotečního úvěru poskytnutého Českou spořitelnou, a.s. na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 10. 2002 a meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření poskytnutého Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s. na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 26. 7. 2006, přičemž jednotlivé splátky byly hrazeny z prostředků náležejících do společného jmění účastníků, jakož i z dědictví žalobkyně ve výši přibližně 100 000 Kč. Dům byl po jeho výstavbě vybaven za účelem společného rodinného bydlení. V průběhu manželství došlo z finančních prostředků náležejících do společného jmění účastníků k dovybavení a rekonstrukci některých částí Domu. Žalobkyně je přesvědčena, že s ohledem na tyto skutečnosti a s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu společnou výstavbou Domu vzniklo rovno dílné podílového spoluvlastnictví obou účastníků. Žalobkyně má na určení existence spoluvlastnictví naléhavý právní zájem, což vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 2. 5. 2024 a ze dne 14. 5. 2025. Uvedl, že rozhodnutí k výstavbě Domu učinil pouze ze své vůle s tím, že pokud bude tehdy partnerský vztah se žalobkyní setrvávat, bude chtít Dům sdílet jak s dětmi žalobkyně z prvního manželství, tak i s dcerami účastníků. Organizace stavby probíhala v režimu smluvního vztahu s konkrétní profesní skupinou, žalovaný ráno a po návratu ze zaměstnání docházel na stavbu za účelem pracovních schůzek s řemeslníky a kontroly prací. Zajišťování stravy nebylo součástí obchodních podmínek, všechny pracovní skupiny si zajišťovaly stravu v restauraci. Fyzická účast žalobkyně z důvodu vysokého stupně gravidity s dcerou Terezou nebyla možná. Žalobkyně nemá vzdělání na řízení stavby, její finanční spoluúčast s ohledem na příjmy z dávek na mateřské dovolené nebyla možná a návštěvy stavby z její strany mohly být pouze krátké a informativní. Výstavba Domu byla pomocí vlastních prostředků žalovaného a hypotečního úvěru dokončena do prosince 2003 a v červnu 2004 proběhlo nastěhování. Rekonstrukce domu proběhla až po 16 letech užívání. V prvotní fázi stavby prováděl žalovaný úhradu z vlastních prostředků, po jejich vyčerpání byla stavba financována úvěrem zajištěným žalovaným od České spořitelny, a.s. Rozsah práce, dodávek materiálů a cenu žalovaný určoval po ústní dohodě s konkrétním dodavatelem. Po převzetí díla provedl úhradu buď z osobních prostředků nebo převodem částky z hypotečního úvěru. Stavba dosáhla stupně rozestavěnosti, kdy bylo patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, v září 2022, kdy byl zároveň proveden zápis do katastru nemovitostí a bylo zřízeno zástavní právo pro Českou spořitelnu, a.s.

3. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že stavbu Domu prováděl pan [jméno FO] a že základovou desku Domu prováděl pan [jméno FO].

4. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 6. 2022, č. j. [spisová značka] (na č.l. 9 – 10) soud zjistil, že manželství účastníků, uzavřené dne 13. 9. 2003, bylo rozvedeno. Soudu je známo z jeho činnosti, že předmětný rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 16. 2. 2023.

5. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 20. 2. 2006 (na č.l. 22-23) soud zjistil, že Městský úřad [adresa], stavební úřad dne 20. 2. 2006 vydal kolaudační rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] které nabylo právní moci dne 14. 3. 2006 a v němž je jako stavebník uveden žalovaný, jímž povolil užívání stavby Domu včetně garáže, přípojek vody, kanalizace, el. energie, příjezdové a přístupové komunikace v [adresa] na p. č. [hodnota], [Anonymizováno] [Anonymizováno] k. ú. [adresa] povolené stavebním povolením vydaným dne 24. 7. 2001 pod č. j.: [Anonymizováno].

6. Z kupní smlouvy ze dne 13. 2. 2006 (na č.l. 24) soud zjistil, že dne 13. 2. 2006 byla mezi [adresa] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, podle které [adresa] prodalo žalovanému stavební parcelu č.k. [Anonymizováno] a pozemkovou parcelu č.k. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] za kupní cenu 84 811 Kč.

7. Ze stavebního povolení ze dne 24. 7. 2001 (na č.l. 25-27) soud zjistil, že Městský úřad [adresa], stavební úřad dne 24. 7. 2001 na základě žádosti žalovaného jako stavebníka vydal stavební povolení č. j. [Anonymizováno] které nabylo právní moci dne 15. 8. 2002 a jímž povolil stavbu rodinného domu včetně garáže, přípojek vody, kanalizace, el. energie, příjezdové a přístupové komunikace v [adresa] na pozemcích p. č. [hodnota], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

8. Z výpisů z katastru nemovitostí (na č.l. 28-29 a na č.l. 36) soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc.č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, v kat. území [adresa] zapsaným v katastru nemovitostí je žalovaný.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí (na č.l. 35) soud zjistil, že žalovaný byl ke dni 1. 1. 2003 zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník rozestavěné stavby rodinného domu na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a že k tomuto dni byla rozestavěná stavba zatížena zástavním právem k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 1 500 000 Kč pro Českou spořitelnu, a. s. na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 29. 10. 2002 s právními účinky vkladu zástavního práva ke dni 4. 11. 2002.

10. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 10. 2002 (na č.l. 49-54) soud zjistil, že dne 29. 10. 2002 byla mezi Českou spořitelnou, a.s. a žalovaným uzavřena smlouva o hypotečním úvěru, podle které byl žalovanému poskytnut zvýhodněný úvěr v rámci Programu podpory – TOP BYDLENÍ ve výši 1 500 000 Kč s úrokovou sazbou 5,60 % ročně za účelem výstavby Domu, který se žalovaný zavázal vrátit bance do 31. 10. 2023 v měsíčních splátkách ve výši 10 472,80 Kč a že k zajištění závazků žalovaného vzniklých na základě smlouvy o úvěru bylo dohodnuto zřízení zástavního práva k rozestavěnému Domu, zástava pohledávek z pojistné smlouvy a vinkulace pojistného plnění.

11. Z nájemní smlouvy a smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 5. 6. 2000 (na č.l. 55-56) a z dodatku k nájemní smlouvě (na č.l. 57) soud zjistil, že dne 5. 6. 2000 byla mezi [adresa] jako pronajímatelem a budoucím prodávajícím a žalovaným jako nájemcem a budoucím kupujícím uzavřena nájemní smlouva a smlouva o budoucí kupní smlouvě, podle které [adresa] pronajalo žalovanému část pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 1 391 m2 (označenou dle geometrického oddělovacího plánu jako pozemek parc. č. [Anonymizováno]) na dobu pěti let od 1. 6. 2000 do 1. 6. 2005 za nájemné ve výši 1 391 Kč ročně, že se žalovaný zavázal na předmětném pozemku postavit rodinný dům a že [adresa] a žalovaný se zavázali po dokončení hrubé stavby a poté, co žalovaný předloží [adresa] ověřený geometrický plán zaměření novostavby a požádá o uzavření kupní smlouvy, nejpozději do 30 dnů po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí rodinného domu, uzavřít kupní smlouvu ohledně prodeje pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] ve znění obsaženém ve smlouvě a že dodatkem ze dne 26. 6. 2001 uzavřeným mezi [adresa] a žalovaným byl prodloužen termín pro podání žádosti o vydání stavebního povolení do 31. 7. 2001.

12. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 26. 7. 2006 (na č.l. 58-63) soud zjistil, že dne 26. 7. 2006 byla mezi Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s. jako věřitelem a žalovaným a žalobkyní jako dlužníky uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, jejímž předmětem bylo poskytnutí meziúvěru do výše 300 000 Kč, který je veden na meziúvěrovém účtu žalovaného a úvěru ze stavebního spoření do výše 186 000 Kč na základě smlouvy o stavebním spoření žalovaného ze dne 7. 11. 2002, a to za účelem údržby a změny rodinného domu, že žalovaný se zavázal uspořenou částku a peněžní prostředky z meziúvěru použít na bytové potřeby, že k datu sepsání návrhu smlouvy měl žalovaný na účtu stavebního spoření zůstatek ve výši 120 422 Kč, že úroková sazba meziúvěru byla sjednána ve výši 2,30 % ročně, úroková sazba úvěru ze stavebního spoření byla sjednána ve výši 3,70 % ročně.

13. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že s výjimkou základové desky prováděl kompletní stavbu Domu s pomocí tří nebo čtyř spolupracovníků, výstavbu Domu udělali včetně vnitřku, prováděli rovněž venkovní práce. Stavba probíhala na základě předběžného rozpočtu, který se odsouhlasil a poté se vyplácelo po etapách. Většinu materiálu svědek řešil ve stavebninách ve Varnsdorfu, zateplené tvárnice si žalovaný domlouval samostatně, případně i některý další materiál na stavbu nezajišťoval svědek, například materiál ze železa od společnosti Ferona Liberec. Provedení výstavby Domu sjednával se žalovaným, žalobkyně se následně v průběhu výstavby účastnila výběru obkladů nebo se vyjadřovala i k jiným věcem po designové stránce. Platby v hotovosti dostával od žalovaného, faktury dával žalovanému a byly vystaveny na osobu, na kterou bylo stavební povolení. V průběhu výstavby docházeli na stavbu žalobkyně i žalovaný pouze konzultovat různé věci, nejméně jednou týdně, k tomu, aby v průběhu výstavby něco dělali, nebyl důvod, když kompletní stavbu zajišťoval svědek. Žalobkyně byla v té době na mateřské. Dům měl sloužit k bydlení účastníků.

14. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně je jeho tchýně a že stavbu Domu prováděl pan [jméno FO] se svými kolegy či zaměstnanci. Poté, co stavba byla již pod střechou, svědek pomáhal s dřevěným obložením štítu, s dokončovacími pracemi a s usazením krbové konstrukce. Pomáhal rovněž s nošením a přesunem materiálu. Dům byl stavěn jako rodinný dům. Na stavbě pracoval na žádost žalovaného, když měl připravenu nějakou práci. Během stavby svědek bydlel v Praze, když byl přítomen během víkendu na stavbě, byla tam i žalobkyně se svojí dcerou [jméno FO] (manželkou svědka), které se o svědka a žalovaného starali, pomáhali s úklidem a prováděním lehčích prací. Před zahájením výstavby Domu při jedné návštěvě v bytě, kde účastníci bydleli, účastníci ukazovali jemu a jeho manželce [jméno FO], jaký si vybrali dům v katalogu stavební firmy.

15. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně je její matka, od matky ví, co je předmětem sporu, v době výstavby Domu byla na vysoké škole v Praze a jezdila domů na víkendy. Hrubou stavbu Domu prováděl pan [jméno FO] a další řemeslníci, svědkyně tam jezdila provádět pomocné práce spočívající v úklidu pozemků nebo poté, co Dům byl postaven, v provádění vnitřního úklidu Domu, osázení zahrady či nanošení materiálu. Rovněž hlídala malé sestry, aby účastníci mohli na stavbu zajet, a pomáhala se zajištěním občerstvení. V průběhu výstavby Domu byla žalobkyně těhotná, protože její sestra se narodila v roce 2003. Dům měl sloužit pro rodinu.

16. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je nevlastní sestřenicí žalobkyně, na stavbě Domu v průběhu výstavby nikdy nebyla, od žalobkyně se dozvěděla, že účastníci začali Dům stavět, v době výstavby Domu bydlela na Moravě, třikrát nebo čtyřikrát do měsíce si se žalobkyní psala nebo volala, žalobkyně jí říkala, že tam chodí pracovat, a když přijela do [adresa] s dcerou za babičkou na prázdniny, pomáhala účastníkům s hlídáním dětí. Ve [adresa] pak byla 14 dní a skoro každý den hlídala děti účastníků, které jí účastníci ráno přivezli a když si večer pro děti přijeli, byli v montérkách, špinaví.

17. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že zná oba účastníky řízení, v době výstavby Domu bydlela ve stejné ulici naproti stavbě, na stavbě se byla podívat, jak pokračuje a jak účastníci dělají zahradu. Občas účastníci přišli ke svědkyni na kávu, pokud se tak stalo, byli v pracovním.

18. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že zná oba účastníky řízení, žalobkyně je její letitá kamarádka, v průběhu výstavby Domu byla párkrát na stavbě, chodila i okolo, když šla na procházku. Pokud se šla na stavbu podívat po domluvě s žalobkyní, Dům byl již postaven, ale nebyl zcela dokončený vnitřek stavby, žalobkyně byla v montérkách, něco dělala na zahradě. Když byl Dům rozestavěný, s žalobkyní nemluvila a stavbu viděla, jen když šla okolo. V té době žalobkyni zahlédla, jak se pohybuje kolem v pracovním, z čehož usoudila, že něco dělá v Domě nebo na zahradě.

19. Soudu je z jeho činnosti známo rozhodnutí zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 11. 12. 2024, jímž zdejší soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů (účastníků) zamítl žalobu v rozsahu vypořádání společného jmění manželů, a to položky stavby Domu, a to z důvodu, že Dům nespadá do společného jmění účastníků, když v předmětném řízení nebylo prokázáno, že Dům účastníci nabyli za trvání manželství a že stavba Domu jako samostatný předmět právních vztahů (věc v právním smyslu) vznikla po uzavření manželství dosažením stavu, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci (viz bod 46. shora uvedeného rozsudku).

20. Z těchto skutkových zjištění soud učinil skutkový závěr, že dne 5. 6. 2000 uzavřel žalovaný jako nájemce a budoucí kupující s [adresa] jako pronajímatelem a budoucím prodávajícím nájemní smlouvu a smlouvu o budoucí kupní smlouvě, podle které [adresa] pronajalo žalovanému část pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 1 391 m2 (označenou dle geometrického oddělovacího plánu jako pozemek parc. č. [Anonymizováno]) na dobu pěti let od 1. 6. 2000 do 1. 6. 2005 za nájemné ve výši 1 391 Kč ročně, kterou se žalovaný zavázal na předmětném pozemku postavit rodinný dům a kterou se [adresa] a žalovaný zavázali po dokončení hrubé stavby a splnění dalších ujednaných podmínek uzavřít kupní smlouvu ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Dne 24. 7. 2001 vydal Městský úřad [adresa], stavební úřad, na základě žádosti žalovaného jako stavebníka stavební povolení č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 15. 8. 2002 a jímž povolil stavbu Domu včetně garáže, přípojek vody, kanalizace, el. energie, příjezdové a přístupové komunikace v [adresa] na pozemcích p. č. [hodnota], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Dne 29. 10. 2002 uzavřel žalovaný s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o hypotečním úvěru č. [hodnota], podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr v rámci Programu podpory – TOP BYDLENÍ ve výši 1 500 000 Kč s úrokovou sazbou 5,60 % ročně za účelem výstavby Domu, který se žalovaný zavázal vrátit bance do 31. 10. 2023 v měsíčních splátkách ve výši 10 472,80 Kč, k zajištění závazků žalovaného vzniklých na základě smlouvy o úvěru bylo dohodnuto zřízení zástavního práva k rozestavěnému Domu, zástava pohledávek z pojistné smlouvy a vinkulace pojistného plnění. Žalovaný byl ke dni 1. 1. 2003 zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník rozestavěné stavby Domu a k tomuto dni byla rozestavěná stavba Domu zatížena zástavním právem k zajištění pohledávky s příslušenstvím ve výši 1 500 000 Kč pro Českou spořitelnu, a. s. na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 29. 10. 2002 s právními účinky vkladu zástavního práva ke dni 4. 11. 2002. Základovou desku Domu prováděl pan [jméno FO]. Kompletní výstavbu Domu prováděl pan [jméno FO] s pomocí svých spolupracovníků. Provedení výstavby Domu sjednával pan [jméno FO] se žalovaným, platby v hotovosti dostával od žalovaného, faktury dával žalovanému a na žalovaného je vystavoval. Stavba Domu probíhala na základě odsouhlaseného rozpočtu a vyplácelo po etapách stavby. V průběhu výstavby Domu prováděné [jméno FO] docházeli účastníci nejméně jednou týdne na stavbu Domu pouze konzultovat různé věci. Stavební materiál na výstavbu Domu zajišťoval pan [jméno FO] většinou samostatně, s výjimkou obvodového zdiva, které zajišťoval žalovaný, a některého dalšího materiálu (např. materiálu ze železa od společnosti Ferona Liberec). Žalobkyně byla v průběhu výstavby Domu těhotná a následně byla na mateřské dovolené, Dům měl sloužit k bydlení účastníků. Žalobkyně se v průběhu výstavby účastnila výběru obkladů a vyjadřovala se i k některým dalším věcem po designové stránce. V průběhu výstavby pomáhal žalovanému na jeho žádost během víkendů s přesunem stavebního materiálu zeť žalobkyně pan [jméno FO], který žalovanému rovněž pomáhal s některými dokončovacími pracemi, s dřevěným obložením štítu a s usazením krbové konstrukce. Dcera žalobkyně [jméno FO] během víkendů v průběhu výstavby Domu pomáhala s úklidem pozemku a po výstavbě Domu pomáhala s vnitřním úklidem, s osázením zahrady či nanošením materiálu. Žalobkyně spolu se svojí dcerou zajišťovala občerstvení pro žalovaného a svého zetě, když pracovali během víkendů na stavbě (dokončení) Domu, rovněž pomáhala s úklidem, a pracovala na zahradě. Před zahájením výstavby Domu ukazovali účastníci dceři a zeťovi žalobkyně z katalogu stavební firmy, jaký dům si vybrali. Během prázdnin v průběhu 14 dnů pomáhala paní [jméno FO] účastníkům s hlídáním dětí. Dne 20. 2. 2006 vydal Městský úřad [adresa], stavební úřad kolaudační rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] které nabylo právní moci dne 14. 3. 2006 a v němž je jako stavebník uveden žalovaný, jímž povolil užívání stavby Domu. Dne 13. 2. 2006 byla mezi [adresa] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, podle které [adresa] prodalo žalovanému stavební parcelu č.k. [Anonymizováno] a pozemkovou parcelu č.k. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] za kupní cenu 84 811 Kč. Dne 26. 7. 2006 byla mezi [právnická osoba] spořitelnou, a.s. jako věřitelem a účastníky řízení jako dlužníky uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, jejímž předmětem bylo poskytnutí meziúvěru do výše 300 000 Kč, který je veden na meziúvěrovém účtu žalovaného a úvěru ze stavebního spoření do výše 186 000 Kč na základě smlouvy o stavebním spoření žalovaného ze dne 7. 11. 2002, a to za účelem údržby a změny rodinného domu. Vlastníkem pozemku parc.č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jehož součástí je Dům, zapsaným v katastru nemovitostí je žalovaný. Stavba Domu dosáhla stavu, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci, před uzavřením manželství účastníků (tj. před 13. 9. 2003).

21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

22. Pasivní legitimace žalovaného vychází z výpisu z katastru nemovitostí. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah je nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. V daném případě byl prokázán ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, protože jako vlastník pozemku parc.č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jehož součástí je Dům, je zapsán v katastru nemovitostí žalovaný, podkladem pro zápis změny v operátech katastru nemovitostí pro případ, že by žalobkyně prokázala své vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu na Domu, je rozsudek soudu. Rovněž podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015, jestliže stavba jako věc v právním smyslu vznikla před uzavřením manželství, má manžel naléhavý právní zájem na určení, že je podílovým spoluvlastníkem stavby společně s druhým manželem, který je jako výlučný vlastník této stavby zapsán v katastru nemovitostí.

23. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014) se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jelikož ke vzniku spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětnému Domu mělo dojít před 1. 1. 2014, postupoval soud při posouzení okolností rozhodných pro vznik podílového spoluvlastnictví podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).

24. Podle § 136 odst. 1 obč. zák. věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.

25. Podle § 137 odst. 1 obč. zák. není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Podle odst. 2 citovaného ustanovení není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

26. Podle ustálené judikatury stavba jako samostatný předmět právních vztahů (jako věc v právním smyslu) vzniká v okamžiku, v němž je vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 764/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007).

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001 uzavřel, že vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s projeveným úmyslem mít ji pro sebe (stavebník). Komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení, resp. obdobný akt podle stavebního zákona, není samo o sobě rozhodné. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí rovněž uvedl, že pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob (jako v případě pouhé výpomoci se stavebními pracemi), nelze vyloučit závěr, že stavebníky v občanskoprávním smyslu jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby. Tak tomu bude zejména pokud více osob bez dohody o vlastnictví ke stavbě zřídí stavbu za účelem jejího společného užívání a podílí se na jejím vzniku vlastní prací i dodáním materiálu, nevyplývá-li z okolností věci ohledně vlastnických vztahů ke stavbě něco jiného. Samotná skutečnost, že se stavebníci dohodli pouze o „společném užívání“, aniž by cokoliv sjednali o vlastnictví ke stavbě, ještě nevylučuje vznik jejich spoluvlastnictví. Při posuzování takovýchto mezních případů je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem věci.

28. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že pro posouzení, zda ke stavbě vzniklo výlučné vlastnictví či podílové spoluvlastnictví více osob, hraje důležitou roli otázka, zda byla stavba postavena svépomocně nebo zda byla postavena na základě smlouvy o dílo. Pokud byla stavba postavena svépomocně, nabývá vlastnictví k nově zhotovené stavbě ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník ve smyslu občanského práva). Jinak je tomu ovšem v případě, kdy je stavba postavena na základě smlouvy o dílo. V tomto případě je vlastníkem zhotovované stavby objednatel, a to od počátku výstavby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1341/2021).

29. Z judikatury dovolacího soudu se rovněž podává, že poté, co se stavba stala věcí v právním smyslu, nelze již uzavřít dohodu o založení podílového spoluvlastnictví ke stavbě, neboť objednatel se již stal vlastníkem rozestavěné stavby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 5071/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1992, sp. zn. 3 Cdo 111/92). Další osoba se může stát spoluvlastnicí k takovéto stavbě pouze tehdy, nabude-li spoluvlastnický podíl jiným zákonem předvídaným způsobem (například na základě převodu spoluvlastnického podílu či na základě dědění). Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1341/2021 rovněž uvedl: „Pouhé financování stavby či řízení stavby, ani vědomí matky žalované, že jí svědčí vlastnické právo k předmětnému domu jen proto, že žalobce a žalovaná jako jeho vlastníci v evidenci katastru nemovitostí figurovat nechtěli, nemůže samo o sobě představovat způsob nabytí spoluvlastnického podílu poté, kdy předmětný dům jako věc v právním smyslu vznikl a byl ve výlučném vlastnictví matky žalované.“.

30. Podle § 631 obč. zák. se smlouvou o dílo zavazuje objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.

31. Podle § 634 odst. 2 obč. zák. není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla. Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, je ten, komu bylo dílo zadáno, oprávněn požadovat již během provádění díla od objednatele přiměřené zálohy.

32. Podle § 635 odst. 1 obč. zák. byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu objednatele zvýšena.

33. Podle § 644 obč. zák. jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.

34. V souzené věci žalobkyně tvrdila, že stavba Domu byla provedena svépomocí (společně oběma účastníky řízení) a že v souvislosti s výstavbou Domu byla mezi účastníky řízení uzavřena ústní dohoda, že Dům nabudou účastníci do spoluvlastnictví. Tyto tvrzené skutečnosti však v řízení prokázány nebyly. Z provedeného dokazování vyplynulo, že základovou desku Domu prováděl pan [jméno FO] a že stavbu Domu prováděl pan [jméno FO] s pomocí svých spolupracovníků. Protože z provedeného dokazování současně vyplynulo, že stavbu Domu sjednával s panem [jméno FO] žalovaný, že výstavba Domu panem [jméno FO] probíhala za úplatu (po etapách na základě odsouhlaseného rozpočtu), že faktury dával pan [jméno FO] žalovanému, že je na žalovaného vystavoval, a že úhrady v hotovosti dostával od žalovaného, je třeba právní vztah mezi panem [jméno FO] a žalovaným posoudit jako smlouvu o dílo podle § 631 a násl. obč. zák. Tento závěr podporuje i tvrzení žalobkyně, která při jednání dne 24. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením manželství (13. 9. 2003) z její strany žádné finanční prostředky na výstavbu Domu vynaloženy nebyly a že i splátky úvěru poskytnutého Českou spořitelnou, a.s. od listopadu 2003 hradil žalovaný.

35. Protože stavba Domu byla prováděna na základě ústní smlouvy o dílo mezi panem [jméno FO] jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem, byl žalovaný od počátku výstavby vlastníkem zhotovované stavby Domu (viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1341/2021). Protože již před uzavřením manželství účastníků byla stavba Domu zapsána jako rozestavěná v katastru nemovitostí a sama žalobkyně při jednání dne 24. 10. 2025 uvedla, že v den svatby účastníků bylo již postaveno přízemí (tj. první nadzemní podlaží Domu) včetně obvodových zdí a bylo patrné, jaké místnosti se v přízemí Domu nachází (nebylo však ještě postaveno 2. nadzemní podlaží a střecha), stala se stavba Domu věcí v právním smyslu před uzavřením manželství účastníků. Žalovaný se pak již před uzavřením manželství účastníků stal jako objednatel vlastníkem rozestavěné stavby Domu v okamžiku, kdy stavba dospěla do stavu, kdy bylo patrné alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží Domu. Pokud z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyně se v průběhu výstavby účastnila výběru obkladů a vyjadřovala se i k některým dalším věcem po designové stránce, soud tím nemá za prokázáno, že by i žalobkyně sjednávala jako objednatel výstavbu Domu s panem [jméno FO], když tyto záležitosti se obvykle řeší až po dokončení hrubé stavby a sám svědek [jméno FO] k tomu vypověděl, že: „..paní tam byla potom třeba, když se vybíraly obklady nebo něco, tak si do toho designově nějak povídala něco…“ a současně uvedl, že základní věci domlouval se žalovaným. Pokud svědek [jméno FO] uvedl, že některý materiál na stavbu Domu nezajišťoval on, ale žalovaný (pokud jde o obvodové zdivo) nebo někdo z účastníků (pokud jde o některý další materiál), v řízení nebylo prokázáno, jaký materiál případně na stavbu zajišťovala žalobkyně (svědek tuto skutečnost nedokázal blíže upřesnit, když uvedl, že neví, kdo kam volal nebo psal).

36. Soud současně nemá za prokázáno, že v souvislosti s výstavbou Domu byla mezi účastníky řízení uzavřena ústní dohoda, že Dům nabydou účastníci do spoluvlastnictví. Pokud svědek [jméno FO] uvedl, že účastníci ukazovali jemu a jeho manželce [jméno FO] před zahájením výstavby Domu z katalogu stavební firmy, jaký dům si vybrali, neprokazuje to dohodu účastníků o spoluvlastnickém režimu budoucího Domu. Jestliže Dům měl sloužit k bydlení účastníků a jejich rodiny (což má soud za prokázáno), je přirozené, pokud se při výběru Domu angažovali oba, když je pochopitelné, že oba mohli mít rozumně zájem na rozhodnutí, v jakém domě budou bydlet (obdobně totéž platí ohledně výběru zařizovacích předmětů apod.), bez dalšího to však nelze považovat za důkaz existence dohody o spoluvlastnictví. Pokud svědkyně [jméno FO] uvedla, že „…byl to jejich dům, jejich vysněný domeček…“ a že „…od začátku se o tom mluvilo jako „náš vysněný domeček“…“ soud její výpovědi jednak neuvěřil (soud považuje výpověď v tomto ohledu za nepřesvědčivou a tendenční, když lze stěží uvěřit tomu, že by se tímto způsobem od začátku výstavby shodně vyjadřovali oba účastníci), jednak svědkyně současně neuvedla, kdo konkrétně se zmíněným způsobem měl vyjádřit. Podle soudu se tak jedná o subjektivní hodnocení svědkyně ovlivněné tím, že Dům měl sloužit k bydlení účastníků a že lze předpokládat, že se oběma účastníkům projekt Domu líbil a že se na bydlení v něm těšili.

37. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že stavbu Domu prováděli účastníci svépomocí a že se dohodli, že jej nabudou do spoluvlastnictví, zabýval se soud (v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001) tím, zda se účastníci i bez dohody stali podílovými spoluvlastníky Domu.

38. V předmětném rozhodnutí ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2011 Nejvyšší soud případy, kdy se stavebníci dohodli pouze o „společném užívání“, aniž by cokoliv sjednali o vlastnictví ke stavbě, označil jako mezní, kdy je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem věci. V souzené věci má soud za prokázáno, že se účastníci dohodli na společném užívání Domu, když z dokazování vyplynulo, že Dům měl sloužit k bydlení účastníků a jejich rodiny, tato skutečnost však bez dalšího nemá s ohledem na další zjištěné skutečnosti za důsledek vznik spoluvlastnictví účastníků. Stavbu Domu jednak neprovedli (nezřídili) účastníci svépomocí, když z dokazování vyplynulo, že stavbu provedl za úplatu pan [jméno FO]. Stavba Domu vznikla jako věc v právním smyslu před uzavřením manželství účastníků, když v této době dosáhla stavu, kdy bylo patrné alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží Domu (žalobkyně při jednání dne 24. 10. 2025 tuto skutečnost potvrdila a současně uvedla, že v den svatby účastníků nebylo ještě postaveno 2. nadzemní podlaží a střecha). Z dokazování tak nevyplynulo, že by se na vzniku stavby podíleli účastníci, když stavbu prováděl pan [jméno FO] se svými spolupracovníky. Pokud účastníci prováděli některé dokončovací práce po vzniku stavby (jako věci v právním smyslu), např. úklid zahrady či Domu, obložení štítu, usazení krbové konstrukce či zahradnické práce (jak vyplynulo z provedeného dokazování), jednalo se o práce, které nevedly ke vzniku stavby). Pokud jde o dodávky materiálu, v řízení sice bylo prokázáno, že některý materiál nezajišťoval pan [jméno FO], z dokazování však nevyplynulo, že by nějaký konkrétní materiál na stavbu zajišťovala žalobkyně. V řízení současně nebylo prokázáno, že by se na vzniku stavby Domu žalobkyně podílela finančně, když sama žalobkyně při jednání dne 24. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením manželství (13. 9. 2003) z její strany žádné finanční prostředky na výstavbu Domu vynaloženy nebyly a že i splátky úvěru poskytnutého Českou spořitelnou, a.s. od listopadu 2003 hradil žalovaný. Pokud splátky úvěru byly po uzavření manželství účastníků hrazeny žalovaným z prostředků náležejících do společného jmění účastníků, lze k této skutečnosti přihlédnout v rámci vypořádání jejich společného jmění, neprokazuje to však aktivní roli žalobkyně při financování stavby Domu, ze které by bylo případně možné dovodit vůli účastníků nabýt Dům do spoluvlastnictví. Tuto vůli nedokládá ani žalobkyní tvrzená úhrada částky 90 774,85 Kč (získané z dědictví po otci), která měla být použita na zámkovou dlažbu až v roce 2006 poté, co Dům byl již postaven.

39. Pokud svědkyně [jméno FO] uvedla, že žalobkyně na stavbě Domu dělala více než svědkyně a že tam jezdila denně, soud její výpovědi neuvěřil, když svědkyně nemohla vědět, jak často žalobkyně na stavbu jezdí a co tom dělá, pokud sama jezdila domů pouze o víkendech (jak v rámci výslechu uvedla). V tomto ohledu je její výpověď i v rozporu se skutečností, že žalobkyně byla v průběhu výstavby těhotná (což ji logicky muselo v práci omezovat), současně je v rozporu s výpovědí svědka [jméno FO], který uvedl, že stavbu prováděl on se svými spolupracovníky a že účastníci tam jezdili pouze konzultovat různé věci, kdy svědek nehovořil ani o tom, že by někdo z účastníků zajišťoval jemu či jeho spolupracovníkům občerstvení. Současně nelze přehlédnout, že svědkyně v rámci své výpovědi měla opakovaně snahu odůvodňovat práci prováděnou žalobkyní tím, že se jednalo o společný dům účastníků, což soud vnímá jako subjektivní tendenční hodnocení svědkyně.

40. Ani z výslechu dalších svědkyň soud nemá za prokázáno, že by se žalobkyně podílela na vzniku stavby Domu, když svědkyně [jméno FO], která během prázdnin hlídala po dobu zhruba 14 dnů účastníkům děti, nemohla vědět, jakou práci účastníci na Domě v předmětné době dělali (když s nimi při práci nebyla). Svědkyně [jméno FO] vypovídala zcela nepřesvědčivě, když na jedné straně uváděla, že ze svého domu účastníky viděla pohybovat se na stavbě denně, současně však vypověděla, že špatně vidí na dálku „…takže až tak tam zase nešlo vidět…“ a nelze tak vyloučit, že svědkyně mohla vidět jiné osoby (zejména pana [jméno FO] se svými spolupracovníky), rovněž vypověděla, že žalobkyně tam „určitě“ vozila nějaké jídlo a pití pro zedníky, žádné však neviděla (a vycházela pouze z toho, co jí měla sdělovat žalobkyně), její výpověď je rovněž v rozporu s výpovědí svědka [jméno FO]. Pokud tato svědkyně uváděla, že účastníci „stavěli spolu“, vycházela z toho, že účastníci tvořili pár, měli děti a chtěli mít společné bydlení (jedná se tak o subjektivní hodnocení svědkyně). Nevěrohodné je rovněž svědectví [jméno FO], pokud uváděla, že když chodila okolo, viděla většinou jen žalobkyni v montérkách. V průběhu výstavby by totiž musela vidět další osoby (pana [jméno FO] a ostatní řemeslníky provádějící výstavbu domu), eventuelně lze její výpověď vztáhnout až na dobu, kdy Dům byl již postaven a prováděli se pouze dokončovací práce a zahradní úpravy (během víkendů by přitom svědkyně musela zahlédnout i další osoby, žalovaného, zetě a dceru žalované), svědkyně současně byla schopna uvést pouze to, že žalobkyně něco dělala na zahradě.

41. V řízení tak nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že na výstavbu Domu vynaložila značné organizační a finanční prostředky, pokud jde o fyzické prostředky, v řízení sice bylo prokázáno, že se žalobkyně určitým způsobem podílela na dokončení Domu v rámci jeho úklidu, že prováděla práce na zahradě a zajišťovala občerstvení pro rodinu, tyto práce však nevedly ke vzniku stavby Domu. Ačkoliv z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro posouzení vzniku spoluvlastnictví není rozhodné, kdo je jako stavebník uveden ve stavebním povolení, nelze přehlédnout, že v souzené věci nejenže pouze žalovaný (jako stavebník) byl uveden ve stavebním povolení a kolaudačním rozhodnutí, ale rovněž pouze on figuroval v ostatních dokumentech (v úvěrové smlouvě uzavřené dne 29. 10. 2002 s Českou spořitelnou, a.s. ohledně financování výstavby Domu a v nájemní smlouvě, smlouvě o budoucí kupní smlouvě a v kupní smlouvě uzavřené s [adresa] ohledně pozemku, na němž byl Dům postaven). Rovněž i tato skutečnost neprokazuje vůli účastníků nabýt Dům do spoluvlastnictví. Žalobkyně figurovala (jako spoludlužník) pouze ve smlouvě o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 26. 7. 2006 uzavřené s Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s. až po kolaudaci Domu za účelem údržby a změny rodinného domu.

42. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nelze na žalovanou pohlížet jako na stavebníka Domu, tj. jako na osobu, která stavbu společně s žalovaným uskutečnila s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe.

43. Protože ze shora uvedených důvodů se žalobkyně nestala spoluvlastníkem Domu a jiné důvody ke vzniku spoluvlastnictví nebyly tvrzeny, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Žalovaný v řízení učinil pět úkonů podle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání – vyjádření k žalobě ze dne 2. 5. 2024 a ze dne 14. 5. 2025 a účast na jednání před soudem dne 6. 8. 2025, 12. 12. 2025 a 13. 3. 2026).

Poučení