20 C 86/2022- 46

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o vydání omluvy a o 25 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaslat na adresu žalobkyně písemnou omluvu následujícího znění:„ [země] [anonymizováno 6 slov] [stát. instituce] [anonymizováno 8 slov] [stát. instituce] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno]“ se zamítá.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 4. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 15. 6. 2022 domáhala uložení povinnosti žalované vydat omluvu ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a dále povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s příslušenstvím, vše představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), způsobenou žalobkyni orgány činnými v trestním řízení, které poté, co se žalobkyně dne 7. 2. 2020 obrátila telefonicky na tísňovou linku s tím, že se jí nechce věnovat personál [nemocnice], [anonymizováno], kdy v hovoru uvedla větu, která byla následně policejním orgánem vyhodnocena jako výhrůžka personálu, zahájily úkony trestního řízení. Žalobkyně byla předvolána k podání vysvětlení, byla nucena se podrobit vyšetření znalcem z důvodu pochybností o své příčetnosti a na základě výsledků znaleckého zkoumání byla věc policejním orgánem dne 11. 11. 2020 odložena, neboť u žalobkyně bylo shledáno vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností v době činu. V návaznosti na znalecký posudek podala okresní státní zástupkyně návrh na uložení ochranného léčení psychiatrického formou ambulantní s odůvodněním, že žalobkyně jako pachatelka činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědná a její pobyt na svobodě je nebezpečný. [název soudu] usnesením ze dne 23. 8. 2021, č.j. [číslo jednací] návrhu vyhověl. Ke stížnosti žalobkyně [název soudu] usnesením ze dne 27. 10. 2021, č.j. [číslo jednací] napadené usnesení zrušil a rozhodl o zamítnutí návrhu, neboť nedošlo ke spáchání činu jinak trestného a nebyly tak naplněny podmínky pro uložení ochranného léčení. Žalobkyně analogicky vychází z úpravy nezákonného trestního stíhání, protože se jí nepodařilo nalézt žádnou přiléhavou judikaturu, a proto má za to, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně je přesvědčena, že mělo dojít policejním orgánem k odložení věci, neměla být vůbec znalecky vyšetřena, okresní státní zástupkyně neměla podat návrh na uložení ochranného léčení a prvostupňový soud měl návrh na uložení ochranného léčení zamítnout tak, jak to udělal stížnostní soud. Žalobkyně byla vystavena značnému psychickému tlaku, trpěla obavou z toho, zda dojde k jejímu trestnímu stíhání a zda jí bude uloženo ochranné léčení, což trvalo 19 měsíců. Psychický tlak zhoršoval dlouhodobě nepříznivý psychický stav žalobkyně. Žalobkyně své nároky uplatnila u žalované dne 28. 4. 2022 a nesouhlasí se zamítavým stanoviskem žalované z důvodu promlčení nároků, neboť k oznámení konečného rozhodnutí došlo až dne 22. 11. 2021 a nároky tak byly uplatněny včas.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 2. 8. 2022 navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyní dne 28. 4. 2022, jakožto nároku na poskytnutí náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení uplatněných nároků s odůvodněním, že řízení pravomocně skončilo dne 27. 10. 2021 a žádost o předběžné projednání nároku byla u ní uplatněna až dne 28. 4. 2022.

3. Při jednání konaném [anonymizováno] [datum] žalobkyně k dotazu soudu výslovně uvedla, že své nároky opírá o 1 odpovědnostní titul a že je přesvědčena, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o uložení ochranného léčení, z čehož požaduje náhradu nemajetkové újmy. Žádný jiný nesprávný úřední postup, ke kterému by v posuzované věci došlo, nenamítá.

4. Soud vzal v řízení za prokázané nesporné skutečnosti mezi účastníky, a to že žalobkyně dne 28. 4. 2022 uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení a požadovala zaplacení částky 25 000 Kč Stanoviskem ze dne 23. 5. 2022 žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla.

5. Z výzvy o přehodnocení stanoviska ze dne 25. 5. 2022 vč. doručenky soud zjistil, že žalobkyně v reakci na vydané stanovisko požádala žalovanou o přehodnocení z důvodu chybného posouzení počátku běhu promlčecí doby.

6. Ze spisu [anonymizována dvě slova] [obec], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením policejního orgánu ze dne 11. 11. 2020 bylo rozhodnuto o odložení trestní věci, podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit žalobkyně tím, že z přesně nezjištěného místa dne 7. 2. 2020, v době kolem 18:06 hodin, při svém oznámení na tísňovou linku 158 ze svého telefonního čísla [číslo], ve věci, kdy se jí nechce řádně věnovat lékařský personál v [nemocnice] [anonymizováno] mimo jiné uvedla„ No, to já nevyřeším s personálem nemocnice, leda je sem půjdu vystřílet, prostě jiný řešení nemám, ale já nejsem násilník, takže mám smůlu,“ kdy o tomto byl následně vyrozuměn ze strany Policie České republiky zdravotnický personál, kdy toto v personálu nemocnice vzbudilo obavu o život a zdraví. Věc byla odložena z důvodu, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Dále bylo zjištěno, že dne 30. 6. 2020 policejní orgán přibral soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a uložil mu zpracovat znalecký posudek. V posudku je stanoveno, že v době spáchání trestného činu trpěla žalobkyně závažným duševním onemocněním schizofrenního okruhu, což vedlo u posuzované k vymizení jejich rozpoznávacích a ovládacích schopností ve vztahu k projednávanému skutku. Dále v posudku uvedeno, že schopnost plnohodnotně se účastnit trestního řízení je u posuzované v důsledku závažného duševního onemocnění omezena. Je tak zřejmé, že na posuzovanou nelze nahlížet, jako na pachatele trestného činu, neboť nebyly beze zbytku splněny zákonem stanovené podmínky, i když bylo prokázáno, že popsaného jednání se dopustila, nelze jí proto činit trestně odpovědnou za uvedené jednání. Podle § 159a odst. 1 trestního řádu proto došlo k odložení věci. Dne 19. 3. 2020 právní zástupce žalobkyně podal námitku proti opatření policejního orgánu, kterým byl přibrán znalec k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Této námitce nebylo vyhověno 14. 4. 2020. Dne 25. 3. 2021 byl [anonymizována dvě slova] [obec] doručen návrh na uložení ochranného léčení psychiatrického formou ambulantní, a to žalobkyni ze strany [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dne 24. 5. 2021 se konalo veřejné zasedání ve věci, rozhodování o návrhu na uložení ochranného léčení, kde vypovídala žalobkyně. Dále byly provedeny výslechy svědků, listinné důkazy a zasedání bylo odročeno na neurčito za účelem stanovení termínu, kterého se bude moci osobně účastnit znalec. Dne 23. 8. 2021 se konalo další veřejné zasedání, byl vyslechnut znalec, a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo žalobkyni uloženo ochranné léčení v psychiatrické ambulantní formě. Usnesení má č. j. [číslo jednací]. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně svým jednáním naplnila skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování s tím, že dané jednání je nutné zasadit do kontextu tehdejší společenské atmosféry, která byla vypjatá s ohledem na střelbu v [příjmení] [anonymizováno], k níž došlo dne 10. 12. 2019. K osobě žalobkyně bylo zjištěno, že se jedná o osobu opakovaně hospitalizovanou ve zdravotnických zařízeních, a to v desítkách či stovkách případů, což potvrdila sama žalobkyně. Stejně tak potvrdila, že se zdravotnickým personálem měla konflikty. Dle závěru soudu pronese-li pak takový člověk výhružná slova na adresu zdravotnického personálu, jejich dopad je diametrálně odlišný, než kdyby je vyřkl jiný člověk, nemající historii žalobkyně. Žalobkyně v očích zdravotníků je osobou nevyzpytatelnou a potencionálně nebezpečnou. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně trpí po dlouhou dobu schizotypní poruchou, jejíž dekompenzace činí její pobyt na svobodě potencionálně nebezpečným. Závažnost jejího chronického onemocnění prohlubují snahy žalobkyně hledat řešení v léčbě zaměřené na poruchy organického, nikoliv psychiatrického rázu. Absentuje tak u ní adekvátní psychiatrická léčba. Proti usnesení o uložení ochranného léčení byla přípustná stížnost ve lhůtě 3 dnů ode dne oznámení s tím, že stížnost má odkladný účinek. Dne [datum] žalobkyně podala stížnost. Usnesením ze dne 27. 10. 2021 č. j. [číslo jednací], rozhodoval [název soudu], a to tak, že napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl, že návrh státní zástupkyně na uložení ochranného léčení se zamítá. Soud dospěl k závěru, že po provedeném dokazování není pochybnosti o tom, že předmětný skutek se stal, že jej spáchala žalobkyně, která pro nepříčetnost není trestně odpovědná. Soud však neshledal za splněné další 2 podmínky spočívající v tom, že skutek musí být činem jinak trestným, a v tom, že pobyt žalobkyně na svobodě je nebezpečný. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně má dlouholeté zdravotní problémy, pro které vyhledává zdravotnická zařízení, přičemž sama je přesvědčena o tom, že její problémy mají původ organický a nikoli psychiatrický. V kontaktu se zdravotnickými pracovníky je s ohledem na své přesvědčení, že jí není poskytovaná lékařská péče, adekvátní jejímu zdravotnímu stavu konfrontační a chová se nátlakově. Nespokojenost řeší stížnostmi na vedení zdravotnických zařízení, domáhá se pomoci u orgánů státní či městské policie. Toto usnesení nabylo právní moci 27. 10. 2021 a právnímu zástupci žalobkyně bylo zasláno do datové schránky a bylo doručeno dne 22. 11. 2021. Dle protokolu o neveřejném zasedání nebyla žalobkyně, ani její právní zástupce přítomen vyhlášení rozhodnutí. Následně bylo rozhodnutí zasláno také na adresu žalobkyně do vlastních rukou, obálka se však vrátila jako nevyzvednutá. Tento průběh řízení účastníci učinili nesporným při jednání dne 18. 1. 2023.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud zamítl důkazní návrhy žalobkyně vztahující se k prokázání vzniklé nemajetkové újmy (účastnický výslech, výslechy navržených svědků, email z [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]), a to z důvodu, že dospěl k závěru o neexistenci odpovědnostního titulu a provedení navržených důkazů by bylo již nadbytečné.

8. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 32 odst. 3 zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve, než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

9. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně se domáhala z titulu vydání nezákonného rozhodnutí uhrazení částky 25 000 Kč s příslušenstvím a vydání omluvy jakožto náhrady nemajetkové újmy. Předpokladem pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona je kumulativní splnění následujících podmínek: nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.

10. Žalovaná vznesla v průběhu řízení námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy, proto se soud nejprve zabýval touto námitkou.

11. Soud tuto námitku soud shledává jako nedůvodnou, a to s ohledem na to, že počátek běhu promlčecí doby se odvíjí od rozhodnutí [název soudu] ze dne 27. 10. 2021, které bylo vydáno v neveřejném zasedání bez přítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, a pro počátek běhu musí být splněny obě dvě podmínky v podobě právní moci rozhodnutí a v podobě oznámení rozhodnutí podle § 137 trestního řádu (viz Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 374-400: V. Bičák). V tomto případě se jednalo o rozhodnutí, které nabylo právní moci dříve, než bylo oznámeno žalobkyni a jejímu právnímu zástupci, aniž se tato s ním mohla vůbec seznámit. Právní moci rozhodnutí nabylo 27. 10. 2021, k oznámení došlo až dne 22. 11. 2021 a od následujícího dne začala běžet promlčecí doba, neboť žalobkyně se nejpozději tímto dnem dozvěděla o vzniku nemajetkové újmy i o tom, kdo za ni odpovídá. Šestiměsíční promlčecí doba by tak uplynula dne 22. 5. 2022, žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne 28. 4. 2022, tedy včas a do skončení projednání dne 23. 5. 2022 promlčecí doba neběžela (tj. zbylých 24 dnů). Žaloba byla žalobkyní podána dne [datum], což je opět včasné.

12. Úkolem žalobkyně je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

13. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). [příjmení] bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

14. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

15. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu, přičemž v tomto ohledu uzavírá, že z důvodů uvedených níže není ve věci dán odpovědnostní titul, proto žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl.

16. Ze skutkových tvrzení žalobkyně je totiž zřejmé, že nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a ani z provedeného dokazování spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud nezjistil, že by ve věci existovalo pravomocné nebo předběžně vykonatelné rozhodnutí soudu první či druhé instance, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno (NS 31 Cdo 1954/2019). Tedy odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí není dán. Usnesení ze dne 23. 8. 2021 o uložení ochranného léčení žalobkyni nepředstavuje rozhodnutí, které by bylo pravomocné nebo které by bylo předběžně vykonatelné, žalobkyně jej napadla stížností, která měla odkladný účinek (§ 140 odst. 2 trestního řádu), a k této stížnosti bylo dané rozhodnutí zrušeno usnesením krajského soudu ze dne 27. 10. 2021. Dané rozhodnutí proto nemělo žádné právní účinky a nemohlo žalobkyni způsobit újmu, žalobkyně ostatně ani netvrdila, že by se uloženému ochrannému opatření podrobila a nastoupila jej.

17. Soud nesdílí právní názor žalobkyně, že na danou situaci je možné analogicky vztáhnout judikaturu týkající se nezákonného trestního stíhání, podle které je nezákonným rozhodnutím usnesení o zahájení trestního stíhání poškozeného v případě, kdy jeho trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením. Usnesení o zahájení trestního stíhání (příp. sdělení obvinění) není svou povahou srovnatelné s návrhem státní zástupkyně na uložení ochranného léčení či okamžikem zahájení úkonů prověřování policejním orgánem. V případě odškodnění za vydání nezákonného rozhodnutí jde o nápravu pochybení státu, které však nebylo vedeno snahou po zisku, senzaci či jinými obdobnými zájmy, ale tím, že příslušné orgány vykonávaly činnosti a funkce, které jsou jim svěřeny, a v rámci těchto bohužel došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Rovněž je na místě v této situaci připomenout, že Nejvyšším soudem přijatý závěr, že samotné usnesení o zahájení trestního stíhání je vůbec nezákonným rozhodnutím, je značně rozšiřujícím výkladem ustanovení odškodňovacího zákona, neboť toto se z tohoto zákona, co do formálních požadavků na nezákonné rozhodnutí, bezprostředně nepodává a toto bylo dovozeno až judikatorně.

18. Pokud jde o druhý z možných odpovědnostních titulů - nesprávný úřední postup, pak soud odkazuje na výše uvedené. Žalobkyně se po skutkové stránce domáhá pochybení policejního orgánu, státní zástupkyně a prvostupňového soudu, které vyústilo ve vydání usnesení o uložení ochranného léčení. Pochybení policejního orgánu spatřuje v tom, že byla nucena se podrobit znaleckému zkoumání a že věc nebyla odložena, pochybení státní zástupkyně spatřuje v podání návrhu na uložení ochranného opatření a pochybení prvostupňového soudu spatřuje v tom, že při samotné rozhodovací činnosti, tedy konkrétně vyhodnocení kritérií pro uložení ochranného opatření v posuzovaném řízení, si soud rozhodující ve věci nepočínal řádně, neboť toto opatření žalobkyni uložil i přes to, že ve věci nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho uložení.

19. Soud s odkazem na výše uvedené uvádí, že pojmově nemůže jít o nesprávný úřední postup, neboť uvedené je typicky činností, která vede k vydání rozhodnutí a v jeho obsahu se projeví. Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřujícího k vydání rozhodnutí, které nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou. Úvahy o správnosti či nesprávnosti takového postupu jsou tak zcela bezpředmětné, o nesprávný úřední postup se jednat nemůže. Vydá-li soudce usnesení o uložení ochranného léčení, aniž jsou ve věci splněny zákonné předpoklady, jedná se o vadu řízení, která se přímo odrazí v rozhodnutí a která může být důvodem jeho zrušení k podanému řádnému či mimořádnému opravnému prostředku. Nepravomocné usnesení ze dne 23. 8. 2021 ostatně bylo z tohoto důvodu ke stížnosti žalobkyně krajským soudem zrušeno. Zákon (až na excesivní případy) neodškodňuje pochybení, která se odstraní v rámci opravných prostředků. Hodnotit samotnou rozhodovací činnost soudů zdejšímu soudu nepřísluší.

20. Co se týká zbylých námitek žalobkyně, nesprávným úředním postupem podle zákona by bylo pouze svévolné jednání orgánů, provedeným dokazováním však bylo vyvráceno, že by orgány v dané věci postupovaly svévolně. V situaci, kdy bylo prokázáno, že daný skutek (telefonát na linku 158) se stal, že se jej dopustila žalobkyně a že jednání může být přečinem nebezpečného vyhrožování, orgány z úřední povinnosti přistoupily důvodně k posouzení příčetnosti žalobkyně a následně dle zjištěných závěrů k odložení věci pro absenci jedné z podmínek zakládajících případnou trestní odpovědnost žalobkyně. Soud v této souvislosti plně odkazuje na zjištění uvedená v odst. 6 tohoto rozsudku. V podání návrhu na uložení ochranného opatření ze strany státní zástupkyně soud svévolné jednání rovněž neshledal, těžiště dokazování vždy spočívá v řízení před soudem a skutečnosti zjištěné prověřováním podání návrhu odůvodňovaly. Z tohoto porovnání se tak podává, že podmínky pro rozhodnutí policejního orgánu či státní zástupkyně a podmínky pro rozhodnutí trestního soudu na konci řízení po provedeném odkazování jsou založeny na jiných předpokladech. Žalobkyně ostatně ani sama netvrdila žádné bližší okolnosti, v nichž by bylo možné spatřovat svévolný úřední postup orgánů vůči její osobě, z jejích vyjádření je zřejmé, že trpěla obavou z toho, zda dojde k jejímu trestnímu stíhání a zda jí bude uloženo ochranné léčení. K trestnímu stíhání nemohlo dojít z důvodu odložení věci policejním orgánem, ke kterému by nemohlo dojít bez vyšetření znalcem, policejní orgán není oprávněn posoudit si odbornou otázku psychického stavu žalobkyně sám, a k pravomocnému uložení ochranného opatření, jak již soud podrobně uvedl shora, v této věci rovněž nedošlo.

21. Soud tak uzavírá, že ani odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu není dán, proto se nezabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu (příčinná souvislost, vznik a výše škody).

22. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 900 Kč za tři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na první jednání, účast na jednání soudu). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.

Poučení