20 C 88/2021-147

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 6. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 6. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 33 036,50 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím a omluvy. Žalobce uváděl, že byl stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, když trestní stíhání bylo započato na základě usnesení [stát. instituce], [stát. instituce] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno 8 slov] [číslo jednací] ze dne 14. 2. 2017. Skončeno bylo až pravomocným rozhodnutím [název soudu] dne [datum]. Žalobce uváděl, že v příčinné součinnosti s vedením nezákonného trestního stíhání a vydáním nezákonného rozhodnutí proti jeho osobě došlo k zásadním zásahům do osobnostních sfér žalobce, a to konkrétně k zásahu do morální sféry, kdy žalobce ztratil důvěru v orgány činné v trestním řízení, uváděl zjevnou účelovost jeho trestního stíhání, došlo taktéž k zásahu do zdravotního stavu žalobce, který trpěl velkým stresem, nespavosti, nesoustředěností a častými změnami nálad, trvalým pocitem vyčerpanosti a silnými pocity beznaděje. Stres žalobce vyústil v závažné zhoršení zdravotního stavu žalobce, který byl léčen na selhání ledvin, trpěl hypertenzí, zhoršila se mu cukrovka a porucha krvetvorby. Dále žalobce tvrdil, že došlo také k rodinným komplikacím, trestní stíhání trápilo jeho manželku a znemožnilo rodině dělat si plány do budoucna. Žalobce se uzavřel, nebyl schopen běžné společenské komunikace, část přátel a kolegů se od něj odvrátila. V neposlední řadě žalobce uváděl pracovně ekonomické zásahy, kdy žalobce byl v době trestního stíhání starobním důchodcem, ale stále vyvíjel pracovní činnost. V důsledku trestního stíhání se špatně soustředil na práci a musel svou developerskou činnost ukončit, neboť nebyl schopen dodržovat termíny. Žalobce poukazoval na povahu trestní věci a trestní sazbu, která žalobci hrozila v trvání 5 až 10 let, a taktéž délku trestního stíhání po dobu 3 let a 4 měsíců a výši hrozící náhrady škody. Předběžně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí u žalované uplatnil 4. 12. 2020, žalovaná následně vyslovila omluvu za nezákonné rozhodnutí, finanční zadostiučinění však neposkytla.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované [datum], jakožto nároku na omluvu a přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná taktéž učinila nesporným omluvu, kterou se žalobci omluvila doporučeným dopisem dne [datum]. Nesporným taktéž učinila průběh a výsledek trestního řízení, ze kterého žalobce svůj nárok na finanční zadostiučinění odvozoval, tedy samotný odpovědnostní titul spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/98 Sb. Pokud jde o tvrzené zásahy do osobnostní sféry, žalovaná uvedla, že v rámci předběžného projednání nároku tyto nebyly dostatečně tvrzeny ani prokazovány, z tohoto důvodu k finančnímu zadostiučinění nepřistoupila a poskytnuté odškodnění považuje za dostatečné. Příčinnou souvislost mezi zdravotními problémy žalobce a trestním stíháním žalované neshledala, neboť z doložených lékařských zpráv vyplývá, že zdravotní problémy žalobce jsou dlouhodobějšího charakteru.

3. Podáním ze dne 8. 7. 2022 žalobce vzal zpět nárok na omluvu, kterou taktéž žalobou žádal, neboť žalovaná po podání žaloby omluvu žalobci poskytla. Usnesením ze dne 16. 9. 2022, č.j. 20 C 88/2021-124 bylo řízení v uvedeném rozsahu zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal nárok na finanční zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím.

4. Při jednání konaném dne 1. 8. 2022 žalobce výslovně uvedl, že neuplatňuje samostatný nárok z titulu poškození zdraví v důsledku trestního stíhání.

5. Sporné tak mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a žalobcem tvrzené dopady do jeho osobnostní sféry.

6. Mezi účastníky byl učiněn nesporným průběh trestního řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 14. 2. 2017 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutek kvalifikovaný jako úvěrový podvod podle ustanovení § 211 odst. 1 a 6 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle ustanovení 23 trestního zákoníku. Následně proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla podána stížnost, která byla odůvodněna dne [datum], státní zástupkyně [anonymizována tři slova] v [obec] dne [datum] rozhodla usnesením tak, že se stížnost, jako nedůvodná zamítá, následně podala pro předmětný skutek kvalifikovaný, jako výše uvedený trestný čin obžalobu dne [datum]. Žalobce dne [datum] podal podnět k jejímu předběžnému projednání, podnětu nebylo vyhověno a bylo nařízeno hlavní líčení. [název soudu] následně rozsudkem ze dne [datum] rozhodl tak, že se žalobce i jeho syn [jméno] [celé jméno žalobce] podle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu zprošťují obžaloby, neboť v žalobním návrhu označení skutek není trestním činem. Následně bylo podáno v neprospěch žalobce státní zástupkyní odvolání, o kterém rozhodoval [název soudu] dne 29. 7. 2019 pod sp. zn. [spisová značka] tak, že podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání s tím, že soud prvního stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, v důsledku čehož se jeho závěr o nenaplnění subjektivní stránky trestního činu úvěrového podvodu jeví, jako pouhé spekulace bez přesvědčivých podkladů. Následně proběhlo další hlavní líčení před soudem prvního stupně, kdy v mezidobí došlo ke změně složení senátu, žalobce o tom byl informován, současně byl vyzván k písemnému vyjádření se, zda souhlasí s přečtením podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení dle § 219 odst. 3 trestního řádu, a následně dne [datum] byl [název soudu] vyhlášen zprošťující rozsudek podle ustanovení § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž byli žalobce společně se svým synem stíháni. Právní moc nastala dne 13. 6. 2020.

7. Z čestných prohlášení ze dne [datum] vyhotovených [jméno] [příjmení] a ze dne [datum] vyhotovených [celé jméno svědka] soud k nemajetkové újmě žalobce zjistil, že žalobce prožíval po dobu vedení trestního stíhání obrovský stres a trpěl zdravotními problémy. Žalobce cítil bezmoc a trpěl pocity beznaděje z důvodu současného trestního stíhání jeho syna a délky trestního stíhání. Žalobce se stranil přátel, utlumil svou pracovní činnost. Po skončení trestního stíhání se žalobce začal z celé situace vzpamatovávat a zajímat se o své okolí.

8. Z lékařských zpráv ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce od roku 2000 trpí cukrovkou 2. typu, při stresu hodnoty glykémie stoupají a dále trpí mj. hypertenzí, obezitou II. stupně, chronickým onemocněním ledvin ve 4. stádiu (zpráva z [datum]) s tím, že při vyšetření dne [datum] byla funkce ledvin stabilní a při vyšetření dne [datum] bylo určeno stádium 5 s nutnou přípravou na náhradu funkce ledvin. V roce 2004 mu byla zjištěna rakovina ledviny.

9. Žalobce v rámci účastnického výslechu vylíčil podrobně průběh rodinného podnikání [anonymizována dvě slova] [obec] a průběh s ním souvisejícího trestního stíhání. Soud dále z účastnického výslechu zjistil, že žalobce vnímal zahájení trestního stíhání velmi citlivě, bral je jako účelově zahájené, cítil se nevinen, ale dostal se do vysokého stresu a trpěl úzkostí ohledně výsledku trestního stíhání a obavou z vysoké trestní sazby, která mu hrozila. Žalobce si vyčítal, že spolu s ním byl stíhán jeho syn, který z pozice jednatele v důvěře v otce podepisoval smlouvy. Trestní stíhání se na vztahu se synem podepsalo, ale po jeho skončení došlo k narovnání vztahů a všem v rodině se ulevilo. Žalobce se označuje za silnou osobnost, psychickými problémy netrpěl, odbornou pomoc nevyhledal, ale trpěl nespavostí a zhoršováním zdravotního stavu. Rodina žalobce zcela podporovala. Trestní stíhání vešlo ve známost v [obec], kde působila farma žalobce, žalobce se setkal s úšklebky, bylo těžké vysvětlovat, že je nevinný. Farmu převzala před zahájením trestního stíhání insolvenční správkyně po podání pro žalobce překvapivého konkursního návrhu ze strany banky. Žalobce dále uvedl, že již neměl sílu dále podnikat, do farmy vložil mnoho energie, proto pracovní činnost ukončil a stal se starobním důchodcem, působí jako statutární zástupce v několika„ mrtvých“ společnostech. Ke zdravotnímu stavu žalobce uvedl, že v roce 2004 mu v důsledku rakoviny byla odebrána ledvina, v důsledku stresu z trestního stíhání se jeho zdravotní stav zhoršoval a nyní žalobce dochází na dialýzu. Způsob vedení trestního stíhání žalobce považuje za korektní a vyslovenou omluvu ze strany žalované kvituje.

10. Z výslechu manželky žalobce, [jméno] [příjmení], soud zjistil, že trestní stíhání zasáhlo celou rodinu, neboť se týkalo nejen žalobce, ale i jeho syna. Svědkyně vylíčila podrobně průběh rodinného podnikání [anonymizována dvě slova] [obec] a průběh s ním souvisejícího trestního stíhání, i tato potvrzovala šokující podání konkursního návrhu na jejich farmu ze strany banky v roce 2015 a obrovské úsilí, se kterým se rodina podnikání věnovala. Svědkyně uvedla, že žalobce byl z počátku v nejistotě, chodil na výslechy, ale nechápal, oč se jedná. Následně se u něj dostavil vysoký stres a apatie, žalobce rovněž těžce nesl to, že je stíhán i jeho syn. Před trestním stíháním byl žalobce komunikativní a ochotný, v jeho průběhu se choval podrážděně. V době zahájení trestního stíhání byl žalobce hodně nemocný, trpěl cukrovkou a měl problémy s ledvinou, ale jeho stav byl stabilizovaný. Vlivem stresu a délky trestního stíhání došlo k výraznému zhoršení jeho zdravotního stavu, nyní žalobce dochází na dialýzu. K útlumu pracovní činnosti žalobce došlo okamžitě po podání insolvenčního návrhu na farmu, žalobce se již na jiné aktivity nesoustředil. Svědkyně rovněž potvrdila odvrácení známých od rodiny v [obec] v průběhu trestního stíhání. Svědkyně věřila v nevinu žalobce i svého syna. Po skončení trestního stíhání stres z celé rodiny opadl, zdravotní problémy však přetrvávají.

11. Z výslechu [celé jméno svědka], přítele žalobce, soud zjistil, že svědek zná žalobce zhruba 50 let, stýká se s ním a je mu znám i průběh trestního stíhání žalobce. Svědek uvedl, že žalobce byl z průběhu trestního stíhání naštvaný, cítil se ublížený, trpěl vysokým stresem a apatií, trestní stíhání mu vzalo jeho energii i pracovní vize. Žalobce si pouze přál, aby trestní stíhání skončilo a měl klid. Svědek zaregistroval zdravotní problémy žalobce až v průběhu jeho trestního stíhání, o dopadech na přátele či rodinu nevěděl ničeho, pouze zaznamenal, že manželka žalobce byla smutná. Svědek potvrdil, že žalobci se po skončení trestního stíhání ulevilo a vyslovená omluva od žalované jej potěšila. Na stavu žalobce se dle svědka podepsal i jeho věk.

12. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejména průběhu trestního řízení, který mezi účastníky nebyl ani sporný. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Soud blíže nehodnotil důkazy týkající se nesporných skutečností a duplicitní důkazy k provedenému trestnímu spisu.

13. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

16. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u [název soudu], kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Bylo prokázáno, že žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku po období 3 let a 4 měsíců od [datum] do [datum], kdy byl pravomocně obžaloby zproštěn. Existenci odpovědnostního titulu žalovaná ani nesporovala.

17. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i materiální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

20. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

21. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin úvěrového podvodu, za který mu hrozila trestní sazba v trvání 5 až 10 let. S ohledem na skutečnost, že byl osobou bezúhonnou, lze uvažovat o uložení spíše podmíněného trestu, nežli trestu nepodmíněného. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 3 let a 4 měsíců, což je doba nepřiměřená, účinky trestního stíhání působily na žalobce po dlouhou dobu a zasahovaly do jeho osobnostní sféry. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce, listinných důkazů a taktéž svědeckých výpovědí. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

22. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že bezúhonný žalobce byl trestně stíhán spolu se svým synem v souvislosti s činností [anonymizována dvě slova] [obec]. Žalobce tvrdil dopady do rodinné a pracovní sféry a do zdraví. Soud uvěřil žalobci i svědkům, že žalobce v důsledku trestního stíhání trpěl vysokým stresem a bezmocí, uzavřel se, byl apatický, ztratil chuť k práci, cítil se nevinen a nechápal, proč jde celá věc až k soudu a proč je trestně stíhán. Podání trestního oznámení ze strany insolvenční správkyně žalobce vnímal jako účelové, zároveň žalobce průběh trestního stíhání sám hodnotil jako korektní. Soud nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci žalobce postupovaly účelově, důkazy opatřené v přípravném řízení odůvodňovaly postavení žalobce před soud, neboť těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem a teprve po jeho provedení mohl soud dospět k závěru, že se skutek nestal. Soud rovněž uvěřil tomu, že informace o trestním stíhání žalobce vešla v obci [obec] v obecnou známost a okolí se na žalobce a jeho rodinu dívalo skrz prsty. Pracovní dopady prokázány nebyly, neboť pracovní aktivita žalobce byla utlumena již v důsledku insolvenčního řízení vedeného na majetek rodinné [anonymizována dvě slova] [obec] a převzetí správy farmy insolvenční správkyní, k čemuž došlo před zahájením trestního stíhání. Uvedené má soud za prokázané zejména výpovědí manželky korespondující s výpovědí žalobce. O jiných pracovních aktivitách žalobce nic konkrétního netvrdil. Zásadní dopady do rodinné sféry žalobce soud rovněž neshledal, celá rodina stála za žalobcem, podporovala jej a věřila v jeho nevinu, sám žalobce byl v obavách o výsledek, ale rovněž věřil v pozitivní výsledek trestního stíhání. Vztah mezi žalobcem a jeho synem byl jistě trestním stíháním dotčen, a to již jen z důvodu, že oba byli současně trestně stíháni. Soud uvěřil, že žalobce si vyčítal, že mohl zavinit trestní stíhání svého syna, významné narušení jejich vztahu prokázáno nebylo, manželka uvedla, že i syn stál za žalobcem a že po skončení trestního stíhání se jejich vztah zcela narovnal. Soud má dále za prokázané, že žalobce byl osobou s nepříznivým zdravotním stavem (kdy od roku 2000 trpí cukrovkou, obezitou, hypertenzí, o jednu ledvinu přišel v důsledku rakoviny před zahájením trestního stíhání a druhá ledvina, jež převzala veškeré funkce, trpí chronickým onemocněním), která trestní stíhání vnímala citlivěji a byla zranitelnější a na kterou měl stres z trestního stíhání větší vliv. Obecně je známo, že dlouhodobý stres působí negativně na zdraví a psychiku člověka, včetně obecného vlivu na jeho výkonnost. U žalobce tak byly zjištěny zásahy do oblasti psychiky, kdy žalobce dále trpěl ztrátou nálad a nespavostí a byl podrážděný. Žalobce v této souvislosti nebyl nucen vyhledat lékařskou pomoc, nebere, ani v minulosti nebral žádné medikamenty. Po skončení trestního stíhání se žalobci ulevilo a postupně dopady vymizely. Jiné zdravotní zásahy vyvolané v důsledku trestního stíhání soud u žalobce neshledal, když ke vzniku onemocnění žalobce došlo již před zahájením trestního stíhání (2/2017).

23. Dále soud upozorňuje, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovatelného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, č. j. 30 Cdo 2888/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2022 č. j. 30 Cdo 503/2022-183). Žalobce při jednání dne [datum] uvedl, že takový samostatný nárok neuplatňuje. Soud proto vzal v potaz pouze to, že zdravotní problémy, kterými žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání, újmu z nezákonného trestního stíhání provázely. Jinak totiž samozřejmě prožívá nezákonné trestní stíhání osoba dalšími problémy nezatížená, hůře osoba, která ve svém životě musí potýkat řešit celou řadu dalších záležitostí, kdy každá další starost danou osobu vyčerpává více.

24. Pouze pro úplnost soud doplňuje, že zprostředkovaná újma manželky žalobce či syna se v tomto řízení neodškodňuje.

25. Soud ve věci neshledal žádné další zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

26. S ohledem na délku trestního stíhání, na hrozbu sazby trestu odnětí svobody v trvání 5 až 10 let a s ohledem na prokázané zásahy do osobnostních sfér žalobce, soud dospěl k závěru, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční. K totožnému závěru ve své závěrečné řeči ostatně dospěla i žalovaná.

27. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 28. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí.

29. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [číslo jednací] byla řešena žaloba syna žalobce, který byl trestně stíhán v totožném trestním řízení jako žalobce. Poskytnuté zadostiučinění činilo 100 000 Kč. Jedná se proto o nejpřiléhavější případ, kdy trestní stíhání trvalo shodnou dobu, poškozenému hrozila totožná sazba trestu odnětí svobody i výše náhrady škody a byl trestně stíhán pro totožnou trestnou činnost. Na rozdíl od případu žalobce byly prokázány pracovní dopady v souvislosti s podnikáním v Německu. Shodně s případem žalobce bylo prokázáno, že poškozený trpěl stresem, úzkostí a nespavostí, avšak bez vyhledání odborné pomoci. Soud však u žalobce shledal vyšší intenzitu těchto dopadů s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav, věk a roli otce, který si kladl za vinu trestní stíhání syna. Shodně s případem žalobce nebyly prokázány rodinné dopady a po skončení trestního stíhání zásahy vymizely. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je částka shodná, tj. 100 000 Kč.

30. Dalším podobným případem je případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy trestní stíhání za zpronevěru probíhalo po dobu kratší než u žalobce, a to 1 rok a 7 měsíců, s trestní sazbou taktéž do 10 let. Poskytnuté zadostiučinění 75 000 Kč bylo poskytnuto za prokázané zásahy do osobnostních sfér poškozeného, pokud jde o ztrátu zaměstnání, plánování budoucnosti, nemožnost účastnit se výběrových řízení pro probíhající trestní stíhání, psychické problémy a poruchy spánku. Porovnáním s tímto případem (zejména z důvodu odlišné délky trestního stíhání) dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je částka cca o třetinu vyšší, čemuž částka 100 000 Kč vyhovuje.

31. Soud dále provedl srovnání s případy označenými žalobcem, a to s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kdy trestní stíhání za podvod trvalo 2 roky a 3 měsíce, tedy po dobu kratší než u žalobce, s nejvyšší trestní sazbou 5 až 12 let (pozn. - ve věci byli stíháni 2 spoluobžalovaní, soud porovnává s případem vyššího zadostiučinění). Poskytnuté zadostiučinění 165 000 Kč bylo poskytnuto za prokázané zásahy do osobnostních sfér poškozené, pokud jde o zásahy do pracovního života, psychické problémy, stres, obavy o budoucnost. Poškozená byla v době vedení trestního stíhání těhotná, proto byl shledán zvýšený negativní vliv na její osobu. Porovnáním s tímto případem (zejména z důvodu závažnějších dopadů do pracovní sféry a z důvodu probíhajícího těhotenství) dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je částka cca o třetinu nižší, čemuž částka 100 000 Kč vyhovuje.

32. Dále žalobce označil věc vedenou u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], kdy trestní stíhání za podvod trvalo 1 rok a 1 měsíc, tedy po dobu kratší než u žalobce. Poskytnuté zadostiučinění 150 000 Kč bylo poskytnuto za prokázané zásahy do osobnostních sfér poškozeného, pokud jde o zásahy do pracovního života, psychické problémy, stres, obavy o budoucnost a odsouzení ze strany okolí. Poškozený se v době trestního stíhání léčil z rakoviny a jeho přítelkyně byla těhotná, rovněž došlo k jeho odsouzení ve věci, proto byl shledán zvýšený negativní vliv na jeho osobu. Porovnáním s tímto případem (zejména z důvodu závažnějších dopadů do pracovní sféry a z důvodu probíhající život ohrožující nemoci a těhotenství přítelkyně) dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je částka cca o třetinu nižší, čemuž částka 100 000 Kč vyhovuje.

33. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 100 000 Kč. Žalovaná žalobci neposkytla žádné finanční zadostiučinění, proto jí soud uložil zaplatit žalobci tuto částku společně se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 6. 2021 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku ze dne 4. 12. 2020 (výrok I.).

34. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodný zamítl včetně nedůvodného zákonného úroku z prodlení (výrok II.).

35. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 3 za použití § 146 o. s. ř. Žalobce se původně žalobou domáhal nároku na omluvu a finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž byl co do obou úspěšný, neboť omluva byla žalovanou žalobci poskytnuta po podání žaloby (a po uplynutí zákonné 6 měsíční lhůty pro předběžné vyřízení nároku), tedy co do základu byl tento nárok žalobou požadován po právu, shodně pak nárok na finanční zadostiučinění, kde i tento byl soudem shledán co do základu po právu a rozhodnutí o výši jeho plnění záviselo na úvaze soudu. Soud proto v plném rozsahu vyhověl zcela úspěšnému žalobci ohledně nároku na náhradu řízení, neboť žalobce byl v plném rozsahu úspěšný. Náhrady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, sazby mimosmluvní odměny za 7,5 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 7, § 11 advokátního tarifu za použití § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za přípravu a převzetí věci; poradu s klientem ze dne [datum] a ze dne [datum], když tyto byly doloženy potvrzením o poradách; podání žaloby; repliku k vyjádření žalované ze dne [datum]; účasti na jednání soudu [datum] a [datum]; účast na vyhlášení rozsudku dne [datum] (1/2 úkonu), dále 8 náhrad hotových výdajů dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., každá po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 5 386,50 Kč Celkem činí náhrada nákladů 33 036,50 Kč.

36. Na závěr soud uvádí, že nevyhověl nároku žalobce na zaplacení 2 úkonů právní služby, a to porady ze dne [datum] za účelem přípravy žaloby a porady ze dne [datum] za účelem přípravy na soudní jednání, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené. Porada za účelem přípravy žaloby je již obsažena v rámci úkonu převzetí věci, kdy se právní zástupce seznámil s věcí a obdržel od klienta pokyny. O absenci účelnosti svědčí i to, že znění uplatnění nároku, jež poradě předcházelo, a žaloby je téměř shodné. Co se týká porady ze dne [datum] tuto soud neshledal za účelnou z důvodu, že žalobci při předchozím jednání nebyly uloženy žádné povinnosti a jednání mělo proběhnout pouze z důvodu vyslechnutí zbývajícího svědka (nikoliv žalobce, který byl vyslechnut při prvním jednání, což bylo důvodem přiznání odměny za konanou poradu v této souvislosti) a přednesu závěrečných návrhů, soud proto nesdílí názor žalobce o potřebě 1,5 h dlouhé porady s právním zástupcem.

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení