20 C 93/2023-64

Rubrum

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že žalobci jsou dědici ze závěti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce a) a žalobce b) domáhali určení, že jsou závětními dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], na základě závěti ze dne [datum], a zároveň, že žalovaná 1) a žalovaná 2) nejsou dědičky po zůstaviteli podle zákonné dědické posloupnosti, se zamítá.

II. Žalobci a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaným 1) a 2) se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a ve znění doplnění učiněného u jednání dne [datum] se žalobci a) a b) proti žalovaným 1) a 2) domáhali určení, že jsou závětními dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení] podle závěti ze dne [datum] a zároveň určení, že žalované 1) a 2) nejsou dědičky podle zákonné dědické posloupnosti. Žalobci uvedli, že zůstavitel byl k sepsáním závěti způsobilý a chtěl svůj majetek zanechat žalobcům, neboť se jednalo o rodinný majetek rodiny [příjmení], který byl na zůstavitele převeden z důvodu perzekuce [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobců, který byl politickým vězněm. Majetek, který je předmětem dědění, vlastnila původně [jméno] [příjmení] starší, která ho závětí z roku 1957 zanechala své dceři [jméno] [příjmení] mladší při opominutí [jméno] [celé jméno žalobce]. Důvodem pro takovou závěť bylo, že [jméno] [celé jméno žalobce] byl jako politický vězeň podmíněně propuštěn z výkonu trestu s podmínkou, že případně nabytý majetek po rodičích odevzdá státu. Proto, aby se rodina vyhnula zabrání majetku státem, zanechala [jméno] [příjmení] starší svůj rozsáhlý majetek své dceři [jméno] [příjmení] mladší (sestře [jméno] [celé jméno žalobce]), aby rodina o majetek nepřišla, pokud by ho nabyl [jméno] [celé jméno žalobce] a musel ho odevzdat státu, a po ní tento rodinný majetek nabyl zůstavitel, který následně sepsal předmětnou závěť. V uvedené závěti žalobci jako synové [jméno] [celé jméno žalobce] spatřovali narovnání uvedené majetkové křivdy v podobě navrácení majetku rodině [příjmení]. Po roce 1989 se [jméno] [celé jméno žalobce] po státu domáhal nápravy této majetkové křivdy v řízení před Ústavním soudem i žádostmi adresovanými vládě, ale nápravy se nedomohl. O zůstavitele, který byl omezen ve svéprávnosti, se pak celý jeho život starala rodina [příjmení] a žalované, které jsou jeho sestry, o něj nejevily zájem. Žalobci tedy mají za to, že při posuzování otázky dědického práva by soud měl přihlédnout k hlediskům spravedlnosti a také k tomu, zda vůbec závěť [jméno] [příjmení] starší, na základě které zůstavitel [jméno] [příjmení] nabyl svůj majetek, byla projevem její skutečné a vážné vůle, tj. zda vůbec bylo platné nabytí majetku, který má být předmětem dědění po zůstaviteli. O vypořádání sporných záležitostí se žalobci snažili uzavřít dohodu s žalovanými před podáním žaloby, ale k dohodě nedospěli. Žalobci se proto po odkazu k podání této žaloby ze strany soudní komisařky v řízení o pozůstalosti po zemřelém [jméno] [příjmení] domáhají určení, že jsou dědici ze závěti zůstavitele.

2. Žalovaná 1) se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], ze dne [datum] a u jednání dne [datum] a žalovaná 2) se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], ze dne [datum] a u jednání dne [datum]. Obě žalované se k podané žaloby vyjádřily shodně tak, že navrhly zamítnutí žaloby. Žalované uvedly, že závěť zůstavitele je neplatná, neboť zůstavitel trpěl duševní poruchou po celý svůj život, byl opakovaně posuzován a byl trvale neschopen samostatně právně jednat. Obě žalované také daly na zvážení, zda je vůbec závěť zůstavitele pravá, neboť měly pochybnosti o podpisu zůstavitele, avšak námitku pravosti nevznesly (resp. původně vznesly, ale později na ní netrvaly). Žalované dále uvedly, že žalobci se sice formálně domáhají určení, že jsou dědici po zůstaviteli, ale zároveň argumentují ve prospěch nějaké formy restituce a současně vůbec zpochybňují, že zůstavitel platně nabyl majetek, který je předmětem dědění, avšak tyto záležitosti v tomto řízení zkoumat nelze. Žalované potvrdili, že s žalobci probíhala jednání o vypořádání sporných záležitostí před podáním žaloby, ale k dohodě nedošlo.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne [datum] za účasti všech účastníků. Během jednání strany setrvaly na svých stanoviscích a učinily následující shodná tvrzení o skutkových okolnostech, která soud ve smyslu § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vzal za svá skutková zjištění a dále k nim neprováděl dokazování. Mezi stranami je nesporné, že zůstavitel [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], zemřelý dne [datum], byl synem [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], a Ing. [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum]; že žalovaná 1) a 2) jsou dcerami Ing. [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum], a [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], tedy jsou polorodými sestrami zůstavitele ze strany otce; a že žalobci a) a b) jsou synové [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum], a [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], a [jméno] [celé jméno žalobce] byl bratrem [jméno] [příjmení], matky zůstavitele. Dále je mezi stranami nesporné, že zůstavitel [jméno] [příjmení] byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], omezen ve způsobilosti k právním úkonům (tj. ve svéprávnosti) v oblasti majetkoprávní, manželskoprávní a pracovněprávní. V řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], které je vedeno u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. [spisová značka], byla předložena závěť datovaná dne [datum] a sepsaná rukou, podle které [jméno] [příjmení] odkazuje veškerý svůj majetek svým bratrancům [jméno] a [jméno] [příjmení] (tj. žalobcům a) a b)); žalobci a) a b) v řízení o pozůstalosti uznali závěť ze dne [datum] za pravou a platnou závěť zůstavitele a žalované 1) a 2) popřely pravost závěti i její platnost, neboť zůstavitel trpěl duševní poruchou, která mu bránila pořídit. Notářka v řízení o pozůstalosti usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], uložila žalobcům a) a b), aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podali u Okresního soudu v Přerově žalobu na určení, že jsou dědici ze závěti zůstavitele ze dne [datum] (správně 1971) a že žalované 1) a 2) nejsou dědičky podle zákonné dědické posloupnosti; žalobci a) a b) u Okresního soudu v Přerově dne [datum] podali žalobu na určení, že jsou dědici ze závěti zůstavitele ze dne [datum] a že žalované 1) a 2) nejsou dědičky podle zákonné dědické posloupnosti.

4. Mezi stranami po vyjasnění nesporných skutečností zůstala sporná skutková otázka, zda byl zůstavitel způsobilý k pořízení závěti dne [datum] (a s ohledem na to, že v průběhu jednání obě žalované upustily od své původní námitky pravosti závěti, pak již odpadla původně sporná skutková otázka, zda je závěť ze dne [datum] závětí pocházející od zůstavitele). Na tuto skutkovou otázku pak navazuje právní otázka, zda zůstavitel měl způsobilost k pořízení závěti ze dne [datum], tj. zda jde o závěť platnou, a zda jsou žalobci a) a b) dědici po zůstaviteli ze závěti ze dne [datum]. K uvedené skutkové otázce soud provedl dokazování následujícími listinnými důkazy a následně se zabýval právním hodnocením.

5. Soud k důkazu provedl jako listinný důkaz pozůstalostní spis Okresního soudu v Přerově sp. zn. [spisová značka] po zůstaviteli [jméno] [příjmení], a to konkrétně protokol o zjištění stavu a obsah listiny o právním jednání pro případ smrti ze dne [datum] a závěť (č. l. 23-24), ze kterých zjistil, že v řízení byla žalobcem a) předložena rukou psaná závěť nadepsaná„ Má poslední vůle“, jejímž obsahem bylo:„ Já podepsaný [jméno] [příjmení], [datum narození] v [obec], bytem v [obec], [ulice] [číslo] činím při plném vědomí tuto poslední vůli Veškerý můj majetek nemovitý i movitý, jak v Rakousku tak i v Československu odkazuji svým bratrancům [jméno] a [jméno] [příjmení], nyní bytem [adresa], každému jednu polovinu. Toto si přála i má matka [jméno] [příjmení]. Tuto poslední vůli jsem vlastnoručně napsal a podepsal O své vůli a bez nátlaku. V [obec] dne [datum]. [jméno] [příjmení]“ Podle protokolu o zjištění závěti k této listině žalobce a) uvedl, že byla sepsána vlastní rukou zůstavitele a jím podepsána, on nebyl přítomen při sepisu listiny; závěť byla uložena v bytě žalobce a) v ložnici v šatní skříni.

6. Soud k důkazu provedl jako listinný důkaz opatrovnický spis Okresního soudu v Přerově sp. zn. [spisová značka] (dříve [spisová značka]) ve věci posuzovaného [jméno] [příjmení]. Z tohoto spisu soud provedl k důkazu následující listiny, z nichž zjistil následující skutečnosti týkající se zůstavitele [jméno] [příjmení] (dále v této části označován jako„ posuzovaný“). Z žádosti o zbavení posuzovaného svéprávnosti ze dne [datum] (č. l. 1) bylo zjištěno, že otec [příjmení] [jméno] [příjmení] žádal o zbavení svéprávnosti posuzovaného z důvodu zaostalého duševního vývoje a obavy ze zneužití duševní méněcennosti cizími lidmi k různým transakcím. Z lékařské zprávy ze dne [datum] (č. l. 5) bylo zjištěno, že posuzovaný byl v evidenci lékaře od roku 1967 s diagnózou slaboduchost na podkladě perinatální encephalopathie, jsou u něj podmínky pro řízení o zbavení svéprávnosti, je nutný posudek. Z posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 7-9) bylo zjištěno k osobě posuzovaného, že tělesný stav: svědčí pro lehkou formu perinatální encephalopathie; duševní stav: orientován hrubě, na otázky odpovídá přiléhavě, myšlení těžkopádné, hovoří pomalu, odpovědi často po latencích, mechanické početní úkony zvládá, mechanická paměť dobrá, výrazně vázne v úsudku, nevyřeší ani nejjednodušší úsudkové početní úkony, intelektové schopnosti na rozmezí střední až těžké debility, stav se rozvíjí na bázi perinatálního postižení centrálního nervového systému; závěr: mentální defekt na úrovni střední až těžké debility, nedovoluje, aby si řádně a samostatně obstarával své záležitosti, doporučuje se omezení způsobilosti v oblasti majetkoprávní, manželskoprávní a pracovněprávní. Z protokolu ze dne [datum] (č. l. 11) bylo zjištěno, že otec posuzovaného uvedl, že posuzovaný není schopen se o sebe starat; [jméno] [celé jméno žalobce], u kterého posuzovaný bydlel, uvedl, že je nemyslitelné, aby posuzovaný samostatně o všem rozhodoval, nezná hodnotu peněz, nemá úsudek a podléhá cizím vlivům; posuzovaný nevěděl, proč je u soudu, o základních věcech byl informovaný, u složitějších otázek nevěděl. Z rozsudku ze dne [datum] (č. l. 13) bylo zjištěno, že posuzovaný byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům v oblasti majetkoprávní, manželskoprávní a pracovněprávní; důvodem bylo, že posuzovaný není schopen ve všech směrech samostatně obstarávat své záležitosti. Z protokolu ze dne [datum] (č. l. 60) bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalobce], u kterého posuzovaný bydlel, uvedl, že posuzovaný stále není schopen se o sebe postarat, je snadno ovlivnitelný cizími lidmi. Z návrhu na úplné zbavení způsobilosti ze dne [datum] (č. l. 61-62) bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalobce], u kterého posuzovaný bydlel, navrhuje úplné zbavení způsobilosti, neboť dochází ke zhoršení stavu posuzovaného, který zřejmě nerozumí pokynům a reaguje křikem a nadávkami. Z posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 69-74) bylo zjištěno, že u posuzovaného jde o vrozenou poruchu intelektu – mentální retardaci na úrovni těžké debility, nedostatečnost se projevuje již od předškolního věku, defekt je relativně stálý a neměnný, nelze předpokládat schopnost činit právní úkony, neboť schopnost vyjadřovat vůli způsobem určitým, srozumitelným a omyluprostým je trvalou duševní chorobou hluboce narušena, stav posuzovaného se od posledního znaleckého vyšetření prakticky nezměnil a brání mu vyjadřovat svou vůli určitě a srozumitelně ve všech sférách života. Z rozsudku ze dne [datum] (č. l. 78) bylo zjištěno, že posuzovaný byl zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům. Z posudku MUDr. [jméno] [příjmení] a PhDr. [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 105-116) bylo zjištěno, že posuzovaný se na dotaz na vlastní majetek vyjádřil, že„ o majetku neví, že by nějaký měl, kdyby měl, neví, co by s tím dělal“. Z posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 625-632) bylo zjištěno, že u posuzovaného jde o lehkou mentální retardaci – vrozené globální poškození intelektových funkcí a struktury jedince, je u něj narušený vývoj celé osobnosti, velká sugestibilita; jde o trvalý duševní stav, který není léčbou kompenzovatelný; posuzovaný je schopen pouze jednoduchého právního jednání, není schopen posoudit následky svých rozhodnutí, právním jednáním ve finančních záležitostech by mu hrozila závažná újma, je schopen hospodařit s kapesným, ale nemůže samostatně spravovat své jmění, má omezenou schopnost rozhodovat se, není schopen porozumět důsledkům uzavření smlouvy, není schopen pořizovat pro případ smrti v žádném rozsahu.

7. Soud k důkazu provedl jako listinný důkaz dopis [jméno] [celé jméno žalobce] pro Okresní vojenskou zprávu ze dne [datum], ze kterého bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalobce], u kterého zůstavitel bydlel, se dopisem obrátil na vojenskou odvodovou komisi ve věci odvodu zůstavitele, které popsal stav zůstavitele a jeho neschopnost studovat či se vyučit. Popsal, že zůstavitel chce být důležitý a obdivovaný, nemá schopnost rozlišit dobré a špatné, mívá dny, kdy vůbec nic nepochopí. Je fyzicky zdatný, ale musí být zaměstnán pod neustálým vedením. Neumí poznávat hodiny, snadno se nechá ovlivnit a neví, že by případně udělal něco špatného. Závěrem uvádí, že podává žádost o znesvéprávnění.

8. Soud zamítl návrh žalobců a) a b) na provedení důkazů žalobou k Okresnímu soudu v Přerově ze dne [datum] a spisem k této věci, podáním k Ústavnímu soudu ze dne [datum] a spisem k této věci, podáním k Úřadu vlády ze dne [datum] a spisem k této věci, spisem Vyššího vojenského soudu v [obec] sp. zn. Or [spisová značka], spisem Státního notářství v [obec] sp. zn. [spisová značka], spisem Státního notářství v [obec] sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutím Vyššího vojenského soudu v [obec] o rehabilitaci [jméno] [celé jméno žalobce] ze dne [datum], sp. zn. Rtv 409, neboť tyto navržené důkazy směřovaly k prokázání skutečností týkajících se perzekuce [jméno] [celé jméno žalobce] komunistickým režimem, jeho následné rehabilitace a důvodům nabývání majetku rodinnými příslušníky až k zůstaviteli, což však nejsou skutečnosti, které by mohly mít vliv na nyní vedené řízení o určení dědického práva, protože soud musí rozhodovat o tom, komu po zůstaviteli svědčí dědické právo, nikoli o tom, kdo by měl podle spravedlivého rozdělení nabýt konkrétní majetek. Zároveň se nelze zabývat způsobem a důvody, pro které zůstavitel majetek nabyl, neboť předmětem řízení je existence dědického práva, ne důvody nabytí majetku. Dále soud zamítl návrh žalobců a) a b) na provedení důkazů e-mailovou zprávou ze dne [datum] a e-mailovou zprávou ze dne [datum], neboť navržené důkazy se vztahovaly ke snahám o mimosoudní řešení, které však nemají vliv na meritorní rozhodnutí, nadto obě strany se shodly na tom, že mimosoudní jednání probíhala. Soud zamítl také návrh žalobců a) a b) na provedení důkazů znaleckými posudky z oboru psychiatrie a z oboru písmoznalectví, neboť znalecký posudek z oboru psychiatrie k prokázání zdravotního stavu zůstavitele soud považuje za nadbytečný s ohledem na hned několik posudků týkajících se stavu zůstavitele obsažených v opatrovnickém spise, přičemž lze jen těžko očekávat jiné závěry nového posudku, který by z existujících posudků nutně vycházel. Znalecký posudek z oboru písmoznalectví soud považuje za nadbytečný s ohledem na změnu stanoviska žalovaných, kteří nadále nenamítají pravost závěti. Konečně soud zamítl návrh žalobců a) a b) na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobců a) a b), neboť i takový výslech je nadbytečný. Žalobci a) a b) navrhli vlastní výslech prokázání zvyklostí při nabývání majetku v rodině, které nejsou pro rozhodnutí věci podstatné, a dále k prokázání okolností sepsání závěti, u které však sami nebyli přítomni (nadto by jim v té době bylo 11 a 16 let), tedy těžko mohou jakékoli okolnosti osvětlit, přičemž soud považuje za rozhodující především posouzení zdravotního stavu zůstavitele na základě existujících posudků.

9. Soud zamítl návrh žalované 1) na provedení důkazu výslechem žalované 1), který byl navržen k prokázání zdravotního stavu zůstavitele a vztahů v rodině. Takový důkaz soud považuje za nadbytečný, neboť zdravotní stav je dostatečně prokázán existujícími posudky. Prokázání vztahů v rodině pak nemůže přispět k rozhodnutí o tom, komu svědčí dědické právo, neboť předmětem není spor o výklad závěti, ale vůbec platnost závěti.

10. Na základě mezi účastníky nesporných skutečností a provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, že zůstavitel sepsal předmětnou závěť dne [datum], tedy dva dny po dovršení zletilosti. V den dovršení zletilosti zůstavitele bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti a svéprávnost zůstavitele byla poprvé omezena rozsudkem ze dne [datum] na základě znaleckých závěrů. Zůstavitel trpěl od dětství duševní poruchou, která mu po celý jeho život znemožňovala samostatně jednat, nebyl schopen pochopit důsledky svého jednání a hospodařit se svým majetkem, jeho stav byl trvalý a neměnný, což bylo opakovaně zjištěno znaleckými posudky v opatrovnickém řízení, ve kterém byl zůstavitel opakovaně omezen ve svéprávnosti.

11. Soud tedy z provedených důkazů nemá za prokázáno tvrzení žalobců, že zůstavitel byl v době pořízení závěti v takovém psychickém stavu, ve kterém by mohl pochopit smysl a účel pořízení závěti a samostatně se v této věci rozhodnout.

12. Pro přehlednost soud shrnuje také zjištěné skutečnosti ohledně rodinných vztahů. [jméno] [příjmení] starší byla matkou [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] mladší. [jméno] [celé jméno žalobce] byl otcem žalobců a) a b). [jméno] [příjmení] mladší byla matkou zůstavitele [jméno] [příjmení]. Otcem zůstavitele byl Ing. [jméno] [příjmení], který byl také otcem žalovaných 1) a 2). Žalobci a) a b) jsou ve vztahu k zůstaviteli [jméno] [příjmení] bratranci. Žalované 1) a 2) jsou ve vztahu k zůstaviteli [jméno] [příjmení] polorodí sourozenci ze strany otce (mají odlišné matky). O zůstavitele [jméno] [příjmení] pečoval [jméno] [celé jméno žalobce].

13. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k právnímu závěru, že závěť pořízená zůstavitelem dne [datum] je absolutně neplatná ve smyslu § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění v době pořízení závěti, neboť zůstavitel v době pořízení závěti trpěl duševní poruchou, která ho činila k takovému právnímu jednání (dříve právnímu úkonu) neschopným. S ohledem na přechodné ustanovení § 3070 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se soud zabýval také tím, zda by závěť zůstavitele, který zemřel po dni nabytí účinnosti nyní účinného občanského zákoníku, mohla být platná podle nyní účinné úpravy, odporuje-li právním předpisům účinným v době pořízení. Závěť zůstavitele pořízená za zjištěných skutkových okolností je však absolutně neplatná také podle § 581 ve spojení s § 588 o. z., neboť duševní porucha zůstavitele ho činila neschopným k takovému právnímu jednání.

14. Shora uvedené závěry jsou založeny na zjištěních vycházejících ze znaleckého zkoumání zůstavitele, které bylo v rámci opatrovnického řízení prováděno průběžně od doby zletilosti po celý zůstavitelův život i z ostatních okolností vyplývajících z opatrovnického spisu. Závěr o tom, že určitá osoba v době učinění právního jednání trpěla duševní poruchou, vyžaduje znalecké posouzení (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 850/2013), což však nevylučuje ani použití znaleckého posudku vyhotoveného v jiném řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 718/2013). V projednávaném případě je přitom z opakovaného znaleckého posouzení zůstavitele v průběhu jeho života možno vycházet, neboť poskytuje ucelený obraz duševního stavu zůstavitele a koresponduje s dalšími zjištěními učiněnými v rámci opatrovnického řízení, která jsou zaznamenána ve veřejných listinách (protokoly a rozhodnutí soudu). Proto, a i s ohledem na zásadu ekonomie a rychlosti řízení, soud nepřistoupil k pořízení nového znaleckého posudku, který by nutně vycházel z již existujících znaleckých posudků a obsahu opatrovnického spisu.

15. Rozhodujícím okamžikem pro posouzení, zda byl zůstavitel způsobilý pořídit předmětnou závěť, je právě okamžik pořízení této závěti, tedy den [datum]. Přestože se konkrétně k tomuto dni výslovně nevyjadřuje žádný znalecký posudek, bylo možno ze všech zjištěných skutečností uzavřít, že k tomuto dni zůstavitel trpěl duševní poruchou, která ho činila nezpůsobilým pořídit předmětnou závěť. Předně je nutno zdůraznit, že závěry všech znalců se shodují na tom, že zůstavitel trpěl duševní poruchou. Závěrečná diagnóza se u různých znalců v různých obdobích lišila, neboť nejprve byla diagnostikována střední až těžká debilita (MUDr. [příjmení], 1972), následně mentální retardace na úrovni těžké debility (MUDr. [příjmení], 1991) a konečně lehká mentální retardace (MUDr. [příjmení], 2017), přičemž debilita je nyní již nepoužívaný pojem pro lehkou mentální retardaci. Všichni znalci se nicméně shodli na tom, že jde o duševní poruchu, která se u zůstavitele projevovala od narození, neboť šlo o perinatální, tj. vrozenou encephalopatii (MUDr. [příjmení], 1972), o vrozenou poruchu intelektu (MUDr. [příjmení], 1991) a o vrozené globální poškození intelektových funkcí a struktury jedince (MUDr. [příjmení], 2017), přičemž se znalci shodli i na tom, že jde o trvalý a neměnný stav, který není léčbou ovlivnitelný.

16. Předmětná závěť zůstavitele byla datována dne [datum], tedy dva dny po dovršení zletilosti zůstavitele. Omezení svéprávnosti zůstavitele pak nastalo rozsudkem ze dne [datum], ale už v den nabytí zletilosti [datum] bylo návrhem zůstavitelova otce zahájeno řízení o omezení svéprávnosti s odůvodněním, že zůstavitel je zaostalý v duševním vývoji a jsou u něj obavy ze zneužití duševní méněcennosti cizími lidmi k různým transakcím. Je nutno připomenout, že řízení o omezení svéprávnosti bylo zahájeno v nejdřívější možný termín, neboť omezení svéprávnosti přichází v úvahu teprve u člověka, který je plně svéprávný, přičemž plné svéprávnosti člověk nabývá dovršením zletilosti. A právě v den nabytí plné svéprávnosti zůstavitelem bylo zahájeno řízení o omezení jeho svéprávnosti pro duševní poruchu, což koresponduje s pozdějšími znaleckými závěry, že zůstavitel byl již od narození stižen duševní poruchou. Už dne [datum], tj. ještě před dovršením zletilosti zůstavitele, pak [jméno] [celé jméno žalobce], u kterého zůstavitel bydlel, adresoval vojenské odvodní komisi dopis, ve kterém popisoval intelektuální schopnosti zůstavitele a jeho nevzdělatelnost a ovlivnitelnost, přičemž závěrem uvedl snahu o omezení svéprávnosti zůstavitele. Samotné řízení o omezení svéprávnosti trvalo čtyři měsíce a v mezidobí od zahájení do řízení do rozhodnutí byla pořízena předmětná závěť. MUDr. [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku ze dne [datum] zhodnotil duševní stav zůstavitele tak, že byl orientován hrubě, na otázky odpovídal přiléhavě, myšlení měl těžkopádné, hovořil pomalu a odpovědi byly často po latencích (tj. zpožděné), mechanické početní úkony zvládal a mechanickou paměť měl dobrou, ale výrazně vázl v úsudku, nevyřešil ani nejjednodušší úsudkové početní úkony, proto znalec zhodnotil intelektové schopnosti zůstavitele na rozmezí střední až těžké debility, přičemž jeho stav se rozvíjel na bázi perinatálního (tj. vrozeného) postižení centrálního nervového systému a závěrem byla diagnóza mentálního defektu na úrovni střední až těžké debility, která zůstaviteli nedovolovala, aby si řádně a samostatně obstarával své záležitosti, proto bylo doporučeno omezení způsobilosti v oblasti majetkoprávní, manželskoprávní a pracovněprávní. Při jednání dne [datum] opatrovnický soud vyslechl otce zůstavitele, [jméno] [celé jméno žalobce], u kterého zůstavitel bydlel, a samotného zůstavitele. Otec zůstavitele uvedl, že zůstavitel nebyl schopen se o sebe starat. [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl, že je nemyslitelné, aby zůstavitel samostatně o všem rozhodoval, nezná hodnotu peněz, nemá úsudek a podléhá cizím vlivům. Zůstavitel sám nevěděl, proč je u soudu, o základních věcech byl informovaný, ale u složitějších otázek nevěděl. Na základě těchto skutečností byl zůstavitel rozsudkem ze dne [datum] skutečně omezen ve svéprávnosti v oblasti majetkoprávní, manželskoprávní a pracovněprávní. Omezení svéprávnosti pak trvalo až do zůstavitelovy smrti s ohledem na trvalost a neměnnost jeho stavu. Na základě výše uvedeného považuje soud za s naprostou jistotou zjištěné, že zůstavitel po celý svůj život, tedy i v době pořízení předmětné závěti dne [datum], trpěl vrozenou duševní poruchou.

17. Duševní porucha, která tížila zůstavitele, byla na základě znaleckého zkoumání popsána jako střední až těžká debilita (MUDr. [příjmení], 1972), následně mentální retardace na úrovni těžké debility (MUDr. [příjmení], 1991) a konečně lehká mentální retardace (MUDr. [příjmení], 2017). Z provedených skutkových zjištění vyplývá, že tato duševní porucha způsobovala, že zůstavitel nebyl schopen sám se rozhodovat, vyjadřovat určitě a srozumitelně svou vůli, samostatně si obstarávat své záležitosti a byl snadno ovlivnitelný. V době prvního omezení svéprávnosti v roce 1972 není zřejmé, že by se opatrovnický soud nebo znalec zabývali tím, že zůstavitel má nějaký majetek a zda by případně mohl o tomto majetku sám rozhodovat, ať už mezi živými či pro případ smrti. Podle dopisu [jméno] [celé jméno žalobce] před zahájením řízení o svéprávnosti byl ale zůstavitel nevzdělatelný a snadno ovlivnitelný, byl nutný dohled. Také podle výpovědi zůstavitelova otce i [jméno] [celé jméno žalobce] v opatrovnickém řízení se zůstavitel i navenek jevil tak, že nebyl schopen obstarat si své záležitosti. Později v roce 1992 pak zůstavitel při rozhovoru se znalcem sám uvedl, že neví o tom, že by měl nějaký majetek, a pokud by ho měl, neví, co by s ním dělal. Následně v roce 2017 se znalkyně vyjadřovala obecně k právnímu jednání zůstavitele tak, že je schopen jen jednoduchého právního jednání, není schopen posoudit následky svých rozhodnutí a nemůže spravovat své jmění, přičemž se přímo vyjádřila také k možnosti zůstavitele pořídit pro případ smrti, a to tak, že není vůbec schopen pro případ smrti pořídit. Přestože se tedy v době pořízení závěti opatrovnický soud ani znalec přímo nezabývali možností nakládání s majetkem, později se k této otázce znalci vyjadřovali a jednoznačně uvedli, že zůstavitel rozhodně není schopen spravovat svůj majetek ani pořídit pro případ smrti; k tomu je důležité připomenout, že podle znaleckého zkoumání byla zůstavitelova duševní porucha vrozená, trvalá a po celý život neměnná, tedy i závěry pozdějšího znaleckého zkoumání lze vztáhnout na dobu pořízení závěti. Na základě výše uvedeného považuje soud za pravděpodobné až v míře hraničící s jistotou, že vrozená duševní porucha, a to lehká mentální retardace, kterou zůstavitel trpěl po celý život, tedy i v době pořízení předmětné závěti dne [datum], znemožňovala zůstaviteli samostatně se rozhodovat a posoudit následky svých rozhodnutí, jakož i určitě a srozumitelně projevit svou vůli, konkrétně zůstavitel nebyl schopen vůbec pořídit pro případ smrti.

18. Shora uvedeným závěrům o zůstavitelově duševní poruše a o nemožnosti zůstavitele samostatně právně jednat, neodporují ani další skutečnosti vyplývající z opatrovnického spisu, které nejsou výše rozebrány. Zůstavitel byl od mládí zaměstnán a pobíral za práci mzdu, avšak bylo opakovaně zdůrazňováno, že není schopen pracovat samostatně, ale musí dělat jednoduché manuální úkoly pod dohledem, přičemž vydělané peníze musel odevzdávat, jinak by je všechny utratil, nechal by se ovlivnit jinými osobami a nakoupil by věci pro jiné. Tento způsob pracovní činnosti zůstavitele a nutná opatření s tím související tedy nesvědčí o tom, že by byl schopen samostatně právně jednat, ale naopak podporují závěr o zůstavitelově nesamostatnosti a nemožnosti se rozhodovat. Zůstavitel pak vlastnil majetek, který byl v průběhu jeho života předmětem právních jednání, která však nečinil zůstavitel sám, ale činil je jeho opatrovník po schválení opatrovnickým soudem. Šlo přitom vždy o nakládání pouze s jednotlivými majetkovými položkami, která za zůstavitele musel činit opatrovník se souhlasem soudu, tím spíše tedy zůstavitel nemohl sám rozhodnout o nakládání s celým svým jměním v podobě pořízení závěti. Zůstavitel sám pak při znaleckém zkoumání v roce 1992 vůbec nevěděl, že by měl nějaký majetek, což jednoznačně vylučuje jakoukoliv vůli zůstavitele o svém majetku jakkoli pořídit pro případ smrti.

19. Na tomto místě soud uvádí, což také opakovaně sdělil účastníkům při jednání, že předmětem tohoto sporného řízení je otázka tvrzeného dědického práva žalobců po zůstaviteli podle předmětné závěti. V tomto řízení se proto soud zabýval výlučně tím, zda je závěť zůstavitele platná s ohledem na požadavky úpravy právních jednání obecně a dědického práva zvláště. Žalobci přitom ve své argumentaci spíše jen obecně tvrdili, že zůstavitel byl schopen pořídit závěť, ale především poukazovali na nespravedlnosti páchané zločinným komunistickým režimem mezi lety 1948 a 1989 na [jméno] [celé jméno žalobce] a na to navazující nespravedlivé rozdělení rodinného majetku. V tomto řízení však lze jen těžko napravit spáchané křivdy, neboť toto řízení nemá povahu restituční a neslouží k dosažení zadostiučinění pro oběti komunistického režimu. K tomuto účelu sloužila restituční a jiná řízení podle zvláštních zákonů. V nyní vedeném řízení byla řešena otázka dědického práva konkrétních dědiců po konkrétní zemřelé osobě a vyřešení této otázky musí být navázáno na tzv. pozitivní právo, nikoli jen na hlediska tvrzené spravedlnosti či odčinění křivd. Součástí argumentace žalobců týkajících se nespravedlnosti vůči [jméno] [celé jméno žalobce] pak také bylo, že majetek, který zůstavitel nabyl v důsledku závěti [jméno] [příjmení] starší, ze které majetek přešel na [jméno] [příjmení] mladší a následně na zůstavitele, neměl zůstavitel vůbec nabýt, neboť nešlo o skutečnou vůli [jméno] [příjmení] starší, ale jen o snahu nepřijít o majetek, který si nárokoval tehdejší režim. V tomto řízení se však soud nemohl zabývat ani touto otázkou, neboť v tomto řízení lze řešit pouze to, komu svědčí dědické právo po zůstaviteli, nikoli to, jaký majetek má být předmětem dědění. Rozhodně pak nebylo možno v tomto řízení přezkoumávat platnost právních jednání, na základě kterých zůstavitel svůj majetek nabyl. Nadto je nutno upozornit i na to, že žalobci touto svou argumentací v konečném důsledku popírají svůj uplatněný nárok, neboť sice tvrdí, že by měli být dědici po zůstaviteli podle jeho závěti, ale zároveň tvrdí, že po zůstaviteli by se vlastně neměl žádný majetek dědit, protože zůstavitel ho vůbec neměl nabýt. Přestože se tedy těmito otázkami soud nezabýval, je z argumentace žalobců zřejmé, že jejich snahou je napravit historické nespravedlnosti, v důsledku kterých se rodina [příjmení] raději rozhodla svůj majetek místo spravedlivého rozdělení mezi obě děti ([jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] mladší) převést jen na jednu rodinnou větev (rodina [příjmení] po [jméno] [příjmení] mladší), než aby majetek připadl státu. Paradoxní je, že v nastalé situaci se lze nyní majetku jen těžko domoci na základě restitučních zákonů, neboť majetek nepřipadl státu, zatímco pokud by majetek tehdy připadl státu, mohl by být [jméno] [celé jméno žalobce] ve svých snahách o získání majetku zpět úspěšný. Nic z toho však nemůže mít vliv na rozhodnutí o tom, zda žalobcům svědčí dědické právo po zůstaviteli z předmětné závěti.

20. Na základě všech uvedených skutečností tedy soud shrnuje, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že v době pořízení předmětné závěti dne [datum] trpěl zůstavitel [jméno] [příjmení] vrozenou duševní poruchou, a to lehkou mentální retardací, kterou zůstavitel trpěl po celý život, a která zůstaviteli znemožňovala samostatně se rozhodovat a posoudit následky svých rozhodnutí, jakož i určitě a srozumitelně projevit svou vůli, konkrétně zůstavitel nebyl schopen vůbec pořídit pro případ smrti. S ohledem na obecná tvrzení žalobců o tom, že zůstavitel byl v době pořízení závěti schopen právně jednat, soud žalobce vyzval k doplnění tvrzení a důkazů s poučením o nebezpečí, že jinak budou v řízení neúspěšní. Žalobci však žádné doplnění neučinili a zjištěný skutkový stav žádným dalším tvrzením nezpochybnili (např. zda u zůstavitele nastal spíše nepravděpodobný tzv. světlý okamžik), tedy soud považuje za zjištěný shora uvedený skutkový stav. Právním závěrem pak je absolutní neplatnost předmětné závěti. S ohledem na to soud výrokem I. tohoto rozsudku podanou žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl že žalobci a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení byli s ohledem na zamítnutí podané žaloby zcela neúspěšní.

22. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl tak, že žalovaným 1) a 2) se právo na náhradu nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. nepřiznává, neboť přestože byli v řízení zcela úspěšní, shledal soud okolnosti zvláštního zřetele hodné k mimořádnému nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení. Tyto mimořádné okolnosti jsou dány celkovým pozadím případu, ke kterému jinak soud nemohl přihlédnout při řešení věci samé (viz výše). Žalovaní detailně popsali, jakým způsobem došlo k převodu rodinného majetku z [jméno] [příjmení] starší na [jméno] [příjmení] mladší a na zůstavitele při opominutí [jméno] [celé jméno žalobce]. Takto je zřejmé, že [jméno] [celé jméno žalobce] byl politickým vězněm, který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu s podmínkou, že případně nabytý majetek po rodičích odevzdá státu. V důsledku toho jeho matka [jméno] [příjmení] starší zanechala svůj rozsáhlý majetek své dceři [jméno] [příjmení] mladší (sestře [jméno] [celé jméno žalobce]), aby rodina o majetek nepřišla, pokud by ho nabyl [jméno] [celé jméno žalobce] a musel ho odevzdat státu, a po ní tento rodinný majetek nabyl zůstavitel, který následně sepsal předmětnou (neplatnou) závěť. V uvedené závěti žalobci jako synové [jméno] [celé jméno žalobce] spatřovali narovnání uvedené majetkové křivdy v podobě navrácení majetku rodině [příjmení]. Po roce 1989 se [jméno] [celé jméno žalobce] po státu domáhal nápravy této majetkové křivdy, které se však těžko mohl domoci, neboť v konečném důsledku stát žádný majetek nezabral. Také snaha účastníků o mimosoudní vyřešení věci, která však ztroskotala na odlišných představách o výši vyrovnání, svědčí o tom, že všichni účastníci jsou si vědomi toho, co a proč se v minulosti s rodinným majetkem událo. Nelze pak přehlédnout ani skutečnost, že právě [jméno] [celé jméno žalobce] celý život osobně pečoval o zůstavitele a byl jeho soudem ustanoveným opatrovníkem. S ohledem na tuto pohnutou historii soud považuje za spravedlivé nepřiznat v tomto případě žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci svou žalobou zjevně (třebaže nesprávně) sledovali nápravu dřívějších křivd, ke kterým vůči rodině [příjmení] ze strany tehdejšího zločinného komunistického režimu došlo. Soud vnímá i to, že na působení těchto křivd se přímo nepodílely žalované ani jejich předci, neboť k provedenému nespravedlivému rozdělení majetku došlo z důvodu nepřijatelného působení tehdejšího režimu, přesto však by bylo možno objektivně vnímat jako nespravedlivé s ohledem na celkové pozadí případu, pokud by soud žalobcům uložil povinnost k náhradě nákladů řízení v tomto z jejich pohledu posledním možném sporu, kterým se snažili domoci nápravy uvedených nespravedlností. Soud se v průběhu řízení v souladu s filosofií tzv. problem solving justice (tj. justice zaměřená na řešení příčin problémů a nikoli jen na formální rozhodování sporů) pokoušel účastníky vést k tomu, aby si své rodinné vztahy urovnali a nadobro se vypořádali se starými křivdami, avšak účastníci k tomu neměli dostatek vůle. Je však na nich, zda do budoucna chtějí mít normální rodinné vztahy, nebo zda chtějí mít rozdělenou rodinu.

Poučení