20 C 95/2020- 360

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] [anonymizováno] [adresa žalobce] [anonymizováno]) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] [anonymizováno] [adresa žalobce] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [anonymizováno] [datum], [anonymizováno] [adresa žalobce] proti žalovaná: [země] [anonymizováno] [stát. instituce], [IČO] [anonymizováno] [adresa státního zastupitelství] [anonymizováno 9 slov] [adresa] o zaplacení 529 495 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku 529 495 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou soudu dne [datum], ve znění pozdějších doplnění, původně domáhali, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 539 795 Kč s příslušenstvím. Jedná se o částku, která na nich byla v exekuci nařízené usnesením [název soudu] pod č.j. [číslo jednací] a vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] vymožena a oprávněným poukázána neoprávněně nad rámec exekučního titulu. Nesprávný úřední postup žalobci dovozují z toho, že úrok z prodlení byl v exekuci vyčíslen a vymožen soudním exekutorem v nesprávné výši, k čemuž odkázali na závěry, vyjádřené v 10. odstavci rozhodnutí [název soudu] [anonymizováno] [číslo jednací]. Z jejich podání dále vyplývá, že za nesprávný úřední postup považují vymožení této částky proto, že nebyla zohledněna absolutní neplatnost úkonu, na jehož základě byly oprávněným přiznány v nalézacím řízení úroky z prodlení, k čemuž odkázali na závěry rozhodnutí [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], vydaného v rámci předmětné exekuce. Zároveň dovozují, že usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] byl exekuční titul v rozsahu úroků z prodlení a ve výroku o nákladech řízení zrušen, pročež na nich byla žalovaná částka neoprávněně vymožena. Oprávnění z exekuce byli opakovaně ze strany žalobců vyzváni k vrácení tohoto bezdůvodného obohacení, žalobci následně podali žalobu k [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka], kde bylo dne [datum] rozhodnuto tak, žalobcům nebylo vyhověno. Žalobci proto shodný nárok jako nárok na náhradu škody ve výši 539 795 Kč předběžně uplatnili u žalované dne [datum].

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobců dne [datum], jakožto nároku na poskytnutí náhrady majetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] ([název soudu] [anonymizováno] [spisová značka]). Žalovaná shrnula průběh exekučního řízení a uvedla, že dne [datum] sdělil soudní exekutor žalobcům, že jim vznikl přeplatek ve výši 54 654 Kč, žalobci však žádali vrátit po soudním exekutorovi částku vyšší a dne [datum] podali proti soudnímu exekutorovi žalobu na vydání bezdůvodného obohacení v částce 30 277 Kč, 106 038 Kč a 539 765 Kč ([název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]) s tím, že toto řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Dne [datum] podali žalobci proti soudnímu exekutorovi novou žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 106 038 Kč ([název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]) s tím, že řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno. Žalobci rovněž dne [datum] podali žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] proti oprávněným v exekuci ([název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]) s tím, že jejich žaloba byla rozsudkem ze dne [datum] v části 508 961 Kč zamítnuta z důvodu promlčení a v částce 7 650 Kč bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Zamítavá část rozhodnutí byla potvrzena rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum]. Žalovaná uzavřela, že soudní exekutor se v řízení nedopustil nesprávného předního postupu, vymožená plnění řádně započítával na dluh a přeplatek v exekuci žalobcům vyplatil. Dále žalovaná poukázala na to, že nárok na náhradu škody může být vůči státu uplatněn až tehdy, když nemůže žalobce dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal, a je proto povinen mu je vydat. Pokud žalobci vztahují tvrzenou škodu k bezdůvodnému obohacení oprávněných, je nutné žádat vydání bezdůvodného obohacení na nich.

3. Usnesením ze dne 7. 12. 2021, č.j. 20 C 95/2020-167 bylo řízení k částečnému zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 10 300 Kč zastaveno. Žalobci dále v podání ze dne [datum] upřesnili, že žalobou požadují zaplacení částky 529 495 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

4. Usnesením ze dne 29. 6. 2022, č.j. 20 C 95/2020-252 soud žalobu odmítl. Usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2022, č.j. 20 Co 394/2022-275 bylo rozhodnutí soudu I. stupně změněno tak, že se žaloba neodmítá. V souladu s tímto rozhodnutím odvolacího soudu soud I. stupně následně vycházel z identifikovaného předmětu žaloby.

5. Při jednání konaném dne [datum] soud nepřipustil změny žaloby obsažené v podání žalobců ze dne [datum], kterým žalobu rozšiřovali o částku 99 964 Kč představující náklady nalézacího řízení, a v podání ze dne [datum], kterým žalobci nově požadovali náhradu škody v podobě ušlého zisku v částce 1 058 454,73 Kč a dále náhradu celkové škody v částce 765 766 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení vedeném u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka], a to z důvodu, že připuštění změn žaloby by nebylo v souladu s hospodárností řízení. Jedná se o zcela nové nároky, které žalobci odvozují od jiného skutkového děje, kdy existenci odpovědnostních titulů spatřují v řízení vedeném u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka], a které nebyly ani předběžně uplatněny ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. u žalované. Soud dále poukazuje na to, že žalobci na počátku řízení téměř dva roky upřesňovali předmět řízení tak, aby byla žaloba projednatelná, a že to jsou žalobci, kteří při podání žaloby vymezují předmět řízení a nyní se změnou žaloby snaží domáhat něčeho zcela jiného. Neustálými změnami žaloby by docházelo k protahování řízení, proto lze další změny činit pouze se souhlasem soudu. Nepřipuštění změny žaloby o nové nároky nebrání žalobcům v tom, aby tyto nároky uplatnili samostatnou žalobou.

6. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobci podali proti [jméno] a [jméno] [příjmení] (oprávněným z exekučního řízení) žalobu na vydání bezdůvodného obohacení z exekučního řízení, která byla vedena u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] s tím, že jejich žalobě nebylo vyhověno z důvodu promlčení nároku.

7. Z uplatnění nároku žalobců u žalované s dodejkou ze dne [datum] a ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci uplatnili u žalované nárok na náhradu majetkové újmy z titulu nesprávného předního postupu soudního exekutora a požadovali zaplacení částky 539 795 Kč. Žalovaná v dané věci vydala zamítavé stanovisko.

8. Ze spisu [exekutorský úřad], sp. zn. [číslo] soud zjistil následující. Usnesením ze dne 4. 8. 2005, č. j. [číslo jednací] byla ve prospěch oprávněných [jméno] a [jméno] [příjmení] na majetek povinných (žalobců) nařízena exekuce k vymožení částky 9 985,54 eur spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od [datum] do zaplacení a s náklady nalézacího řízení ve výši 99 964 Kč a pro vymožení nákladů exekuce. Exekučním titulem je rozsudek [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka]. Exekučním příkazem ze dne 23. 11. 2005, č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí povinných. Dne [datum] povinní vznesli námitky vůči exekučnímu titulu, kterého oprávnění dosáhli použitím falešné listiny a svědků, kteří křivě svědčili, neboť oprávnění povinným peníze neposkytli. Dále povinní požádali, aby soudní exekutor podržel v úschově uhrazenou částku 350 864 Kč a podali návrh na odklad a na zastavení exekuce z důvodu, že podali proti exekučnímu titulu dovolání. Exekučním příkazem ze dne 21. 6. 2006, č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo k odvolání povinných potvrzeno rozhodnutí o nařízení exekuce. Exekučním příkazem ze dne 19. 6. 2007, č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Dne [datum] povinní podali návrh na zastavení exekuce z důvodu, že vymáhaná pohledávka zanikla splněním. Usnesením [název soudu] ze dne 1. 2. 2008, č. j. [číslo jednací] bylo odmítnuto dovolání proti usnesení [název soudu] ze dne [datum], kterým bylo potvrzeno usnesení o nařízení exekuce. Usnesením ze dne 8. 10. 2009, č.j. [číslo jednací] exekuční soud rozhodl, že se exekuce v části jejího vedení prodejem nemovitostí ve společném jmění povinných zastavuje (výrok I.), návrhy povinných na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného [číslo] podle § 268 odst. 1 písm. g) a a) o.s.ř. a na odklad exekuce ze dne [datum] byly zamítnuty (výrok II. – V.). Dále byla exekuce v části jejího vedení pro úroky z prodlení z částky 9 985,54 eur ve výši 0,1 % denně od [datum] do [datum] zastavena a ve zbylém rozsahu byl návrh povinných na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zamítnut (výrok VI.) a byl změněn příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum] (výrok VII.). Ohledně námitek povinných, že oprávnění nemají na vymáhané plnění dle hmotného práva nárok a že v nalézacím řízení došlo k pochybení soudu při projednání nároku, soud uvedl, že tyto námitky jsou v exekučním řízení nepřípustné, exekuční soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí nalézacího soudu. Exekuce byla částečně zastavena co do provedení prodejem nemovitostí z důvodu, že je vedena v rozsahu širším, než jaký stačí pro uspokojení oprávněných, a co do příslušenství za dobu po uhrazení jistiny 9 985,54 eur soudnímu exekutorovi. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], [anonymizováno] [ústavní nález], došlo ke zrušení výroku VII. usnesení ze dne 8. 10. 2009, č.j. [číslo jednací], tedy výroku týkajícího se příkazu k náhradě nákladů exekuce. Ve zbývající části byla ústavní stížnost povinných odmítnuta. Návrhem na zastavení exekuce ze dne [datum] povinní požadovali zastavení exekuce z důvodu, že řízení, které je podkladem exekuce, není pravomocně skončeno. K odvolání povinných do výroku VI. usnesení ze dne 8. 10. 2009, č.j. [číslo jednací] rozhodoval usnesením Krajský soud v Brně ze dne 25. 5. 2011, sp.zn. [spisová značka] tak, že zamítavou část výroku potvrdil a zbylou část týkající se úroku z prodlení změnil tak, že i v tomto rozsahu se návrh povinných na zastavení exekuce zamítá z důvodu, že exekuce skončila vymožením a žádné rozhodnutí se o tomto nevydává. Povinní opakovaně namítají, že v rámci nalézacího řízení neměly být oprávněným přiznány úroky v té výši, v jaké přiznány byly, že je takové rozhodnutí v rozporu s hmotným právem a nemůže tak být způsobilým exekučním titulem. Odvolací soud v této souvislosti zdůraznil, že veškeré výhrady zpochybňující věcnou správnost exekučního titulu jsou v exekuci nezpůsobilé k tomu, aby na jejich podkladě došlo k zastavení exekuce, a že ke dni [datum] byla uhrazena částka převyšující vymáhanou jistinu a zanikl nárok na úrok z prodlení pro následující období a exekutor mohl vymáhat tolik úrok z prodlení do okamžiku úhrady jistiny. K dovolání povinných bylo toto rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum] zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, č. j. [číslo jednací] a věc byla vrácena odvolacímu soudu z důvodu, že návrh povinných byl zamítnut, aniž by odvolací soud zkoumal, zda exekutor po provedení exekuce exekučními příkazy dále pokračoval v jejím provádění. Pokud by tomu tak bylo je namístě exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., pokud již byla exekuce provedena je namístě řízení o návrhu na zastavení exekuce pro nedostatek podmínek řízení zastavit podle § 103 a § 104 o.s.ř. Usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] odvolací soud ve výroku VI. zrušil napadené rozhodnutí soudu I. stupně, řízení o návrhu povinných na zastavení exekuce zastavil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to z důvodu, že vymožením pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekutora a oprávněných již nadále nejsou podmínky k rozhodnutí. Usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] bylo pro nedostatek podmínek řízení zastaveno řízení o návrzích povinných na zastavení exekuce ze dne [datum], [datum] a [datum] a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, dne [datum] došlo k vymožení pohledávky i nákladů exekuce a vydané exekuční příkazy byly zrušeny. Dne [datum] a [datum] soudní exekutor sdělil povinným, že došlo ke vzniku přeplatku na nákladech soudního exekutora v částce 54 654 Kč, který bude zaslán na účet povinných dne [datum], a že přeplatek na plnění pro oprávněného není evidován. Povinnými byla uhrazena jistina ve výši 308 625 Kč, úroky z prodlení ve výši 518 498 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 99 964 Kč, náklady oprávněného ve výši 30 277 Kč a náklady soudního exekutora ve výši 106 038 Kč.

9. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu exekučního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Zbylé listinné důkazy soud neprovedl, neboť se jednalo o důkazy duplicitní k exekučnímu spisu a o důkazy nerelevantní ve vztahu k předmětu řízení, které se týkaly jiných soudních řízení a v nich namítaných nesprávných úředních postupů, příp. soudních řízení, která žalobci vedli proti soudnímu exekutorovi, a o důkazy nadbytečné pro rozhodnutí (výzvy k zaplacení dluhu adresované oprávněným, příjmové pokladní doklady o úhradách v rámci exekučního řízení, tabulky vypracované žalobci, kurzovní lístky ČNB, výpisy z účtů žalobce, výdajové pokladní doklady).

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“),, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Co se týká činnosti soudního exekutora, pak ta je podle § 4 odst. 2 zákona považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ zákona), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 zákona). Odpovědnost státu za činnost soudního exekutora se v tomto rozsahu řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. bez možnosti liberace. Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb.) tak odpovídá stát, exekutor sám odpovídá za podmínek § 32 zák. č. 120/2001 Sb. za činnosti, na něž se nevztahuje § 4 odst. 1 zákona.

12. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobci se domáhali uhrazení částky 529 495 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady majetkové újmy. Předpokladem pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona je kumulativní splnění následujících podmínek: nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.

13. Úkolem žalobců je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

14. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

15. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

16. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu, přičemž v tomto ohledu uzavírá, že z důvodů uvedených níže není ve věci dán odpovědnostní titul, proto žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl.

17. Žalobci skutkově tvrdili, že v exekuci nařízené usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] a vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] byla na nich vymožena a oprávněným poukázána neoprávněně částka 529 495 Kč s tím, že nesprávný úřední postup žalobci dovozují z toho, že úrok z prodlení byl v exekuci vyčíslen a vymožen soudním exekutorem v nesprávné výši, k čemuž odkázali na závěry, vyjádřené v 10. odstavci rozhodnutí [název soudu] [anonymizováno] [číslo jednací]. Z jejich podání dále vyplývá, že za nesprávný úřední postup považují vymožení této částky proto, že nebyla zohledněna absolutní neplatnost úkonu, na jehož základě byly oprávněným přiznány v nalézacím řízení úroky z prodlení, k čemuž odkázali na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, č.j. [číslo jednací], vydaného v rámci předmětné exekuce. Zároveň dovozují nezákonné rozhodnutí, které spatřují v usnesení [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], kterým měl být exekuční titul v rozsahu úroků z prodlení a ve výroku o nákladech řízení zrušen, pročež na nich byla žalovaná částka neoprávněně vymožena.

18. Z provedeného dokazování spisem [exekutorský úřad], sp. zn. [číslo] soud zjistil, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona, a to pravomocné rozhodnutí soudu první či druhé instance, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno (NS 31 Cdo 1954/2019), a to usnesení [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], které bylo zrušeno usnesením [název soudu] ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka]. Tímto rozhodnutím však nedošlo k částečnému zrušení exekučního titulu v dané exekuční věci, kterým byl rozsudek [název soudu] ze dne 25. 6. 2004, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 12. 4. 2005, č.j. [spisová značka], jak se žalobci mylně domnívají. Rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum], které bylo dovoláním napadeno, bylo pouze rozhodováno o odvolání do výroku VI. usnesení soudu I. stupně ze dne [datum], kterým byla exekuce v části jejího vedení pro úroky z prodlení z částky 9 985,54 eur ve výši 0,1 % denně od [datum] do [datum] zastavena (období po úhradě vymáhané jistiny) a ve zbylém rozsahu byl návrh povinných na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zamítnut. Jelikož zrušující rozhodnutí dovolacího soudu nevyvolalo zrušení pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, na základě kterého byla exekuce vedena a na základě kterého byli žalobci povinni ve prospěch oprávněných splnit uložené povinnosti a následně i náklady exekuce, nemůže toto rozhodnutí dovolacího soudu vést k závěru, o neoprávněně uložené a následně vymáhané povinnosti uhradit příslušenství a náklady nalézacího řízení. Taková tvrzená škoda z tohoto nezákonného rozhodnutí vzniknout vůbec nemohla. Nové rozhodnutí [název soudu] ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. [spisová značka] již podmínky nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7, 8 zákona nesplňuje, neboť nebylo zrušeno.

19. Pokud jde o druhý z možných odpovědnostních titulů - nesprávný úřední postup, pak soud odkazuje na výše uvedené. Žalobci se po skutkové stránce domáhají pochybení, které spatřují v tom, že na nich byla v exekuci vymožena nesprávná částka, která byla vyplacena oprávněným, aniž by byla zohledněna absolutní neplatnost úkonu, na jehož základě byly oprávněným přiznány v nalézacím řízení úroky z prodlení. Zároveň žalobci odkázali na rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací], ve kterém soud dospěl k závěru o bezdůvodném obohacení oprávněných.

20. V této souvislosti soud uvádí, že žalobci opakovaně namítají, že v rámci nalézacího řízení neměly být oprávněným exekučním titulem přiznány úroky v té výši, v jaké přiznány byly, tzn., že je takové rozhodnutí v rozporu s hmotným právem. S těmito námitkami se již vypořádal exekuční soud v daném řízení, kdy opakovaně zdůraznil, že veškeré výhrady zpochybňující věcnou správnost exekučního titulu jsou v exekuci nezpůsobilé k tomu, aby na jejich podkladě došlo k zastavení exekuce. Stěžejním principem exekučního řízení je zásada, že věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být v řízení o jeho výkonu zpochybněna. Exekuční soud a soudní exekutor jsou obsahem vykonávaného rozhodnutí vázáni a jsou povinni z něj vycházet. Je tedy výrazem ustálené soudní praxe, že v exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58). Nejvyšší soud již také ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady (byť by skutečně existovaly) řízení, v němž byl exekuční titul vydán, se do exekučního řízení nepřenášejí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62). Žalobci měli možnost se proti exekučnímu titulu bránit a měli všechna svá tvrzení a námitky ohledně vzniku vymáhané pohledávky a její výše uplatnit v rámci nalézacího řízení. Nedostatek jejich procesní obrany nemůže jít k tíži oprávněných v řízení exekučním. Exekuce byla vedena na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu k vymožení uložených povinností včetně náhrady nákladů soudního exekutora a oprávněných v exekuci. K ukončení exekuce došlo až po úhradě veškerých nákladů exekučního řízení dne 8. 9. 2016.

21. Co se týká odkazu žalobců na rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací], v jehož odůvodnění měl soud dojít k závěru o vymožení úroku z prodlení ve větším rozsahu a o bezdůvodném obohacení oprávněných, toto dle provedeného dokazování nebylo vydáno v této exekuční věci a soud takovým závěrem není vázán.

22. Co se týká tvrzení žalobců o tom, že v dané věci došlo k vymožení úroku z prodlení a k jeho výplatě oprávněným ve větší míře, než jim náleželo dle exekučního titulu, pak soud zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1635/2013). Odpovědnost státu za škodu zapříčiněnou výkonem veřejné moci tak nastupuje subsidiárně až v případě, kdy poškozený nemůže úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, jenž mu je povinen plnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015 pod sp. zn. 30 Cdo 454/2013, ze dne 27. 11. 2019 pod sp. zn. 30 Cdo 139/2019, ze dne 2. 5. 2013 pod sp. zn. 30 Cdo 693/2013, ze dne 19. 2. 2014 pod sp. zn. 30 Cdo 4004/2013, ze dne 3. 6. 2014 pod sp. zn. 30 Cdo 4418/2013).

23. V této věci účastníci shodně uvedli, že žalobci podali proti oprávněným žalobu, kterou se domáhali vydání totožného bezdůvodného obohacení, k němuž mělo dojít v exekučním řízení a které nyní touto žalobou požadují jako náhradu škody po státu, tato žaloba byla vedena u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a nebylo jí vyhověno. Od okamžiku, kdy mělo dojít na straně oprávněných k tvrzenému bezdůvodnému obohacení, žalobcům začala plynout lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči oprávněným. Žalobci svou pohledávku u soudu uplatnili po uplynutí promlčecí lhůty a nyní se již nemůžou dovolávat aktuálního stavu, kdy je pohledávka promlčena a je nevymahatelná, když nemožnost vymožení pohledávky po primárním dlužníkovi zavinili žalobci svou pasivitou sami. Takto vzniklý stav nelze přičítat státu, tedy soud uzavírá, že žalobcům, pro jejich nekonání, nemohla vzniknout škoda vymahatelná po státu a taková žaloba nemůže být úspěšná. Příčinou nevymahatelnosti pohledávky (vzniku škody) totiž nebylo nezákonné soudní rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, ale uplynutí promlčecí lhůty, ke kterému došlo v důsledku nečinnosti žalobců, kteří porušili povinnost zakročit proti hrozící újmě, a musí si proto nést vzniklou majetkovou újmu ze svého.

24. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 900 Kč za tři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na první jednání, účast na jednání soudu). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.

Poučení