20 C 96/2022 - 63
Citované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 124 § 132 § 142 odst. 3
- o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), 82/1998 Sb. — § 1 odst. 1 § 1 odst. 3 § 13 odst. 1 § 13 odst. 2 § 14 odst. 3
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 6 odst. 1 § 6 odst. 2
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:
Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tento nárok žalobci vznikl z titulu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce byl účastníkem správního řízení vedeného u [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] a před žalovanou pod sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Na toto správní řízení navazoval soudní přezkum správního rozhodnutí u [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení trvalo dle tvrzení žalobce od [datum] (byl vydán ve správním řízení příkaz) do [datum] (doručení rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] žalobci), což je zjevně nepřiměřeně dlouho. Žalobce uplatnil dne [datum] písemně u žalovaného nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka], avšak žalobce ke dni podání žaloby neobdržel žádné stanovisko.
2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. je třeba splnění tří podmínek a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody či nemajetkové újmy, existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Uvedla, že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne [datum]. Stručně rekapituloval průběh správního řízení a dale uvedl, že s ohledem na charakter sporu má za to, že na uvedený případ se aplikuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a lze ho tedy posuzovat z titulu nepříměřené délky řízení. Co se týká ohraničení posuzovaného období, pak měl za to, že do ní nelze zahrnovat výkon kontroly, který dle zák. č. 255/2012 Sb. není správním řízením (k tomu viz např. i judikatura-rozsudek Vrchního soudu v Praze čj. 7A 98/99-37). Období do [datum], kdy byl žalobci doručen příkaz [Anonymizováno] čj. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tak nelze do celkové doby zahrnovat. Za konec lhůty pak označil den [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Celková délka řízení tak činila [Anonymizováno] let a 10 dnů. Žalovaná tvrdila, že žalobci žádná újma, kterou by bylo třeba odškodnit, nevznikla, a není tak co odškodňovat. Za zcela zásadní pak označila skutečnost, že žalobce byl v řízení pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku a po celou dobu řízení si s ohledem na charakter svého jednání musel být vědom, že přestupek, který je mu kladen za vinu, spáchal a uložení sankce je tedy po právu, neboť žalobce nesplnil ani základní podmínku provozování taxislužby, a to označení vozidla a vybavení vozidla měřící soustavou taxametrem. Obrana žalobce v přestupkovém řízení byla od počátku zjevně bezúspěšná, neboť ten si byl nepochybně vědom, že přestupek spáchal a nemohl tak být v nejistotě ohledně výsledku řízení. Obrana žalobce v přestupkovém řízení tak byla pouze účelová. Odkázal se na platnou judikaturu a to rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka] a obdobně i rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka] a rovněž i rozsudek NS sp. zn. [spisová značka], případně sp. zn. [spisová značka]. Obrana žalobce v přestupkovém a v navazujícím soudním řízení byla co do otázky viny předem zjevně neúspěšná a nemohla u žalobce přivodit očekávání pro něj pozitivního výsledku řízení. Žalobce je tak dle názoru žalované v postavení pravomocně odsouzeného pachatele, což je okolnost, která vyvrací vznik nemajetkové újmy. Co se týká charakteru služeb poskytovaných na základě aplikace [Anonymizováno], odkázal se na právní názory vyjádření např. Soudním dvorem EU, který jednoznačně jeho činnost v rozhodnutí ze dne 20.12.2017, sp. zn. C-434/15 označil za “službu v oblasti dopravy”. Z podrobného stanoviska generálního advocate Macieje Szpunara ze dne 11.5.2017 se pak uvádí “relevantní ohledně společnosti [Anonymizováno] je, že zcela jistě nemůže být považována za platformu spolujízdy, avšak se jedná o klasickou přepravní službu”. Vnitrostátní judikatura se v těchto otázkách rovněž vyvíjela a lze se na ni pouze odkázat, a to např. NSS ČR čj. 9 As 291/2016-136 a nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4072/17 a z uvedeného muselo být žalobci jako držiteli živnostenského oprávnění jasné, co je podstatou jím poskytované služby a tedy nemohl legitimně dospět k závěru, že se nejedná o taxislužbu. Vzhledem k tomu muselo být žalobci zastoupenému advokátem zřejmé, že se dopustil protiprávního jednání a jeho obrana nemůže mít naději na úspěch, v čemž musel být následnou judikaturou vydávanou v uvedené oblasti pouze utvrzován. Žalobce se tak nepochybně po nepřiměřeně dlouhou dobu v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení nacházet nemohl a nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení mu v souvislosti s délkou řízení nemohla vznikal. V této argumentaci se dále žalovaný odkázal na rozsudek [Anonymizováno] v [Anonymizováno] jč. [spisová značka] a jč. [spisová značka]. Nebylo zasaženo ani do majetkové sféry žalobce, když uloženou pokutu za něj uhradila jiná osoba a to společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., neboť byla hrazena z účtu právního zástupce žlaobce [tituly před jménem] [jméno FO] vedeného u [Anonymizováno], stejně jako v dalších případech přestupců využívajícíh aplikace [Anonymizováno] na účet [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] vedeného u [právnická osoba]., když jak vyplynulo z tvrzení právního zástupce žalobce v jiné obdobné kauze, se jedná o účet advokátní úschovy, na kterém se v jednu dobu mohou nacházet prostředky pouze jednoho klienta, přičemž pokuty vícero dopravců z něj byly hrazeny v jeden den. Nemohlo se tedy jednat o prostředky těchto vice dopravců. Z přehledu plateb, který žalovaný předkladá vyplývá, že platba pokuty byla za žalobce učiněna z prostředků f. [Anonymizováno], které se nacházely na účtu advokátní úschovy právního zástupce žalobce, jako i v jiných obdobných případech (s ohledem na to, že žalovaná nemůže dokazovat tzv. negativní skutečnost, tj. že prostředky na úhradu pokuty nebyly prostředky žalobce, pak důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalobce pokutu uhradil ze svých prostředků, přechází na žalobce). Dále je třeba poukázat na fakt, že žalobce neposkytl informace ohledně svých majetkových poměrů. Správní orgány tedy vycházely z toho, že dle judikatury pokuty v takové výši obecně pro podnikající fyzické osoby likvidační nejsou (k tomu viz např. usnesení NSS jč. 1 As 9/2008-133). To dle žalovaného take svědčí o sníženém významu řízení pro žalobce. Žalovaný poukázal na to, že právní zástupce žalobce zastupuje řadu dopravců využívajících platformu [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. Právní zástupce žalobce v přestupkovém řízení k obraně žalobce využíval pouze šablonovitá podání jako v desítkách jiných případů, ve kterých zastupoval jiné přestupce. Žalobce se o vývoj celého řízení nezajímal, nezjišťoval, proč dosud nebylo ve věci rozhodnuto, sám se řízení aktivně neúčastnil, neuváděl žádné individuální podrobnosti ke skutkovému stavu svého případu. Dále se odkázal např. na rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka] a na argumentaci uvedenou v rozsudcích MS v Praze čj. [spisová značka] a [spisová značka]. Provozovatelé taxislužby i řidiči si své podpory ze strany [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. byli vědomi, neboť i po zjištění porušení povinností při provozování taxislužby pokračovali ve své činnosti bez nápravy závadného stavu. Tento stav dosáhl masivních rozměrů, kdy v období roku [Anonymizováno] až [Anonymizováno] zaznamenalo [Anonymizováno] [Anonymizováno] nárůst počtu odvolacích řízení a následných žalob na rozhodnutí odvolacího orgánu. Aktuálně jsou [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] a Nejvyšším správním soudem řešeny žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno], odboru veřejné dopravy, o vině provozovatelů taxislužby poskytujících přepravy přes aplikaci [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., kteří jsou zastoupeni totožným právním zástupcem v mnoha případech. Celkový počet vedených přestupkových řízeních se stejným právním zastoupením činí [Anonymizováno]. Žalobce patřil do skupiny osob, která systematicky neplnila povinnosti plynoucí ze zákona o silniční dopravě. Žalovaná proto dospěla k závěru, že uplatněním práva na náhradu újmy v penězích nedochází k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití. Výkon práv, který je v rozporu s veřejným pořádkem, nemůže požívat právní ochrany. Soud má při rozhodování o výši zadostiučinění dle žalované přihlížet k okolnostem případu a okolnost, že zde docházelo k masivnímu porušování zákonů ze strany dopravců společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. je podstatná okolnost, ke které by měl soud při rozhodování přihlédnout. Délka řízení byla dle žalované žalobci ku prospěchu, když díky ní zanikla trestnost jednoho z přestupků z důvodu prekluze. Uvedené tedy vyvrací možnost vzniku jakékoliv nemajetkové újmy, která by měla být odškodněna v penězích na straně žalobce v souvislosti s délkou řízení. Samostné konstatování porušení práva ve spojení s omluvou, které žalovaná žlaobci v rámci předběžného projednání nároku již poskytla, je účinným a dostatečným prostředkem odškodnění újmy, která mohla žalobci vzniknout v souvislosti s délkou řízení, neboť ta nemohla ve sféře žalobce vyvolat natolik citelnou újmu, aby bylo důvodné přisotupit k poskytnutí zadostiučinění v penězích. Pokud má soud za to, že v souvislosti s délkou řízení snad žalobci nějaká minimální nemajetková újma vznikla, byla již dostatečně kompenzována zastavením přestupkového řízení uplynutím promlčecí doby (viz např. závěry MS v Praze v rozsudku čj. 23 Co 366/2021.
3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že je nesprávné právní hodnocení žalované, že kontrolní řízení není součástí délky správního řízení pro účely posuzování nepřiměřené délky řízení a odkázal se na rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 3118/2020, s tím, že není podstatný rozdíl mezi kontrolním ířzení a řízením o daňové kontrole, a je tedy nedílnou součástí procesu dokazování v rámci správního řízení, obě řízení byla vedena pod stejnou spisovou značkou. Není take pravdou, že by výsledek řízení, tedy odsouzení žalobce za správní delict, byl podstatný z hlediska nároku na náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. viz např. rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 1496/2012 a 30 Cdo 4739/2009 či 25 Cdo 4439/2008. Rovněž popřel závěry žalované ohledně jeho údajné zjevně bezúspěšné obrany, která nemohla přivodit pozitivní výsledek, neboť jak je známo z praxe, docházelo při rozhodování přestupkových orgánů k excesům při ukládání pokut za spáchané přestupky a judikaturní praxe nebyla od počástku ejdnotá v pohledu na povahu přepravy pomocí aplikace [Anonymizováno]. Žalobce měl spáchat přestupky dne [datum] a v té době nebylo o právním hodnocení přepravy prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] definitivně nic známo (viz např. rozsudek MS v Praze čj. 1 A 96/2015-38. Případné pozdější zrušení takových rozhodnutí nemůže jít žalobci k tíži při posuzování jeho obrany jako obviněného ve smyslu trestního obvinění podle čl. 6 Úmluvy.Stejně tak např. rozhodnutí a to usnesení [Anonymizováno] v [Anonymizováno] jč. [spisová značka], nebo [spisová značka] byla korigována až v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Zcela nepřípadné jsou pak odkazy žalovaného na rozhodnutí NS sp. zn. 30 4387/2015, 30 Cdo 3509/2018 a 30 Cdo 3514/2017. Mylná jsou i tvrzení žalovaného, že se žalobce o řízení nezajímal, neboť byl v řízení zastoupen advokátem, z čehož lze dovodit, že měl o řízení výrazný zájem, neboť uplatnil své parvo na obhajobu. Právní zástupce byl po celou dobu řízení aktivní a nelze tedy dovozovat, že by se žalobce o vývoj řízení nezajímal a nepřípadný je i odkaz na rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 559/2017. Mylná je fabulace žalovaného, že žalobce nemohl být v nejistotě ani ohledně uložené sankce. Žalobce byl ohrožen sankcí až do výše 500 000 Kč a v rámci úspěšné obhajoby byla žalobci pokuta původně mu uložená správním orgánem 1. stupně podstatně snížena. To take dokládá rozkolísanost a nezákonnost správní praxe při ukládání pokut za jednání týkající se přeprav pomocí aplikace [Anonymizováno]. Ani ze skutečnosti, že platba pokuty byla učiněna z prostředků uložených na účtu právního zástupce žalobce, nelze dovodit nulový význam řízení pro žalobce.Soud navíc spolu s bankou při zjišťování původu finance na účtu advokátní úschovy obešel advokátní tajemství, čímž bylo porušeno ust. § 124 o.s.ř. Všechny návrhy na provedení dokazování v tomto směru je tedy třeba odmítnout (viz např. závěry MS v Praze v rozsudku čj. 19 Co 385/2022-207). Nerozhodné jsou i závěry žalovaného o “široké skupině dopravců a řidičů, který systematicky neplnili povinosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb.”, když tyto závěry jsou zjevně nepodložené. Pokud žalovaný označil uplatnění práva žalobcem na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení za zneužití práva, pak tyto závěry jsou zcela mylné I ve světle judikatury (viz např. nález ÚS sp. z. I. ÚS 210/04, IV. ÚS 36/04). Mylný je také odkaz žalovaného na jednání žalobce v rozporu s veřejným pořádkem, neboť jsou směšovány instituty a pojmy práva veřejného a civilního. Není podstatou tohoto řízení opětovně posuzovat odpovědnost žalobce za přestupek, která již byla vyřešena ve správním řízení, ale toto odsouzení ho nezbavuje práva na spravedlivý proces zaručeným mu právem národním i nadnárodním.
4. Žalovaný v reakci na repliku ještě doplnil svou argumentaci tak, že převažující rozhodovací praxe Městského soudu v Praze v obdobných věcech, kdy některé z nich byly již posouzeny Nejvyšším soudem ČR dospěla k závěrům, že poskytnutí finančního odškodnění v kompenzačních řízeních není na místě. Např. v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], následně rozhodovaného [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] dospěly soudy k závěru, že domněna vzniku újmy onoho žalobce byla vyvrácena zcela. Následně rozhodoval v dovolacím řízení [Anonymizováno] usnesením čj. [spisová značka], kde dovodil, že se odškodňuje újma způsobená nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje. Dále se odkázal na argumentaci Městského soudu v Praze v řízeních vedených pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Dále poukázal na to, že žádost o kompenzaci od žalobce obdržel žalovaný dne [datum] a vyjádření k ní bylo dodáno do dispoziční sféry žalobce včas, když dne [datum] bylo dodáno do datové schránky jeho právního zástupce, který dne [datum] podal žalobu a o den později, tj. [datum], se přihlásil do své datové schránky (viz § 570 odst. 1 obč.zák.) a šestiměsíční lhůta tedy byla ze strany žalovaného dodržena (nejedná se o správní řízení). Co se týká argumentu, kdo skutečně hradil ze svých prostředků uloženou pokutu, pak v tomto směru žalobce vůbec netvrdí, že by pokutu ze svých prostředků hradil, resp. že by se [Anonymizováno] po něm následně domáhal platby pokuty, kterou za něj uhradil a tyto skutečnosti žalobce ani tedy neprokazuje.
5. Žalobce k tomu uvedl, že žalovaný věc generalizuje a naprosto ignoruje individuálnost věci (viz rozsudek NS ČR čj. 30 Cdo 2070/2023-246 a upozornil na rozhodovací praxis Městského soudu v Praze v obdobných kauzách a to např. rozsudky sp. zn. 19 Co 223/2023, [spisová značka] a [spisová značka].
6. Ze správního spisu [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno] sp.zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], spisu [Anonymizováno] [Anonymizováno], odbor [Anonymizováno] [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze spisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] a spisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: Dne [datum] byla provedena kontrola žalobce, v rámci které bylo zjištěno, že vozidlo, kterým byla přeprava uskutečněna, nebylo zařazeno v evidenci vozidel taxislužby, nebylo označeno jako vozidlo taxislužby a nebylo vybaveno taxametrem. Řidič vozidla pan [jméno FO] nebyl držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Faktura za přepravu byla vystavena jménem žalobce. Dne [datum] zaslal magistrát výzvu k poskytnutí součinnosti vlastníku vozidla, jímž byla kontrolní přeprava provedena, a to společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], která dne [datum] magistrátu sdělila, že vozidlo má dlouhodobě zapůjčen žalobce, jak doložila nájemní smlouvou. Dne [datum] byla žalobci zaslána výzva k součinnosti a doložení listinných podkladů, která m u byla doručena dne [datum], avšak žalobce na ni nereagoval. Dne [datum] byla žalobci doručena písemnost čj. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] označená jako “seznámení s protokolem o kontrole taxislužby č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Dne [datum] vydal magistrát příkaz čj. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle § 36 odst. 1 písm. g) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění, spáchaného tím, že nezajistil, aby byl ve vozidle doklad o oprávnění k podnikání. Dále byl uznán vinným z přestku dle § 35 odst. 2 písm. w) citovaného zákona, kterého se měl dopustit provozováním vozidla, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Současně mu byla uložena pokuta ve výši [částka] a povinnost uhradit náklady správního řízení. Tato písemnost byla žalobci doručena dne [datum]. Dne [datum] byl magistrátu doručen odpor žalobce s připojenou plnou mocí pro [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. Dne [datum] vypracoval magistrát písemnost “oznámení o ukončení dokazování-seznámení s podklady rozhodnutí, která byla zástupci žalobce doručena téhož dne. Dne [datum] obdržel magistrát vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí. Dne [datum] vydal magistrát rozhodnutí čj. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle § 35 odst. 1 písm.g) a odst. 2 písm. w) zák. č. 111/1994 Sb. a současně mu byla uložena pokuta ve výši [částka] a povinnost uhradit náklady správního řízení, které bylo zástupci žalobce doručeno dne [datum] a ještě téhož dne žalobce prostřednictvím zástupce podal odvolání. Dne [datum] bylo odvolání žalobce společně se spisovou dokumentací doručeno [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to písemností jč. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum]. Dne [datum] vydalo [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozhodnutí č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]3, kterým bylo rozhodnutí magistrátu ze dne [datum] změněno tak, že zrušilo výrok o vině z přestupku podle § 35 odst. 1 písm.g) zák. č. 111/1994 Sb. a řízení ohledně tohoto přestupku zastavilo, neboť v mezidobí došlo k prekluzi tohoto přestupku a současně byla snížena původně uložená pokuta ve výši [částka] na částku [částka]. Proti tomuto rozhodnutí podal dne [datum] žalobce správní žalobu k [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který dne [datum] vydal rozsudek čj. [spisová značka], kterým žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o níž rozhodl [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]rozhodnutím jč. [spisová značka], kterým rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení z důvodu absence ústního jednání ve věci. Dne [datum] rozhodl [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozsudkem čj. [spisová značka], kterým žalobu proti rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] jč. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] zamítl jako nedůvodnou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Z předběžného uplatnění nároku ze dne [datum] a z doručenky soud zjistil, že žalobce před podáním této žaloby uplatnil uvedeného dne u žalované nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši [částka]. Z předběžného uplatnění nároku ze dne [datum] a z doručenky soud zjistil, že žalobce před podáním této žaloby uplatnil uvedeného dne u žalovaného nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši [částka].
7. Z vyjádření žalovaného k žádosti ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uznal celkovou délku řízení trvajícího [Anonymizováno] let a 10 dnů za nepřiměřenou, avšak dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti řízení, vědomí žalobce o tom, že spáchal přestupek, postoj žalobce k průběhu řízení (nebrojil proti nečinnosti, byl nečinný) a k faktu, že délka řízení byla žalobci ku prospěchu, neboť v jeho průběhu došlo k prekluzi přestupku, nemohlo dojít k tak citelné újmě žalobce, aby ji bylo nutno kompenzovat finančně a proto zcela postačuje konstatování nepřiměřenosti délky řízení a omluva ze strany žalovaného.
8. V období od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] došlo v souvislosti se vstupem společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. do České republiky ke zvýšení množství provedených kontrol s tím, že kontrol zaměřených na dopravce a řidiče spolupracující se společností [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. bylo v uvedeném období provedeno [Anonymizováno] a bylo při nich zjištěno [Anonymizováno] porušení zákona č. 111/1994 Sb. a 101 porušení zákona č. 526/1990 Sb. V uvedeném období bylo zahájeno [Anonymizováno] řízení o přestupku a bylo vydáno [Anonymizováno] rozhodnutí. K nárůstu došlo rovněž i v počtu rozhodnutí vydaných [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v pozici odvolacího orgánu proti rozhodnutím jednotlivých městských částí v řízení s řidiči taxislužby, v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] bylo těchto řízení do [Anonymizováno] ročně a v roce [Anonymizováno] došlo k nárůstu až na [Anonymizováno] vydaných rozhodnutí, z toho [Anonymizováno] proti řidičům [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Nápad nových případů odvolání k [Anonymizováno] [Anonymizováno] vzrostl v jednotlivých letech z [Anonymizováno] v roce [Anonymizováno] až na [Anonymizováno] v roce [Anonymizováno] (zjištěno ze sdělení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Údaje k nárůstu agendy ze zprávy [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ze dne [datum] a ze [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] správních orgánů v souvislosti s činností společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum]).
9. Dále soud zjistil z bankovních výpisů z účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], že žalobce uhradil dne [datum] uloženou pokutu ve výši [částka] z účtu advokátní úschovy svého právního zástupce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].
10. Soudu je známo z úřední činnosti, že žalobci v typově stejných sporech, tzn. v řízeních o odškodnění nemajetkové újmy způsobené jim nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného o přestupku, který spáchali při provozování dopravy v souvislosti s působením společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., jsou zpravidla zastoupeni stejným právním zástupcem, [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. Žaloby v těchto sporech jsou konstruovány obdobně, domáhají se odškodnění tzv. presumované újmy, žalobci se řízení osobně neúčastní (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další).
11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, a proto se jimi v odůvodnění tohoto rozhodnutí ani podrobněji nezabývá. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti nevznikly pochybnosti. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Sporným bodem zůstalo pouze právní hodnocení zjištěného skutkového stavu.
12. Po právní stránce hodnotil soud věc následovně:
13. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.
14. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.
16. Podle ust. § 31a odst. 1 - 3 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
17. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.
18. Soud konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.
19. Soud po provedeném dokazování a právním posouzení dle výše citovaných ustanovení zákona a Úmluvy, v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010, a s přihlédnutím k judikatuře soudů v obdobných věcech dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
20. Úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, podmínky vzniku majetkové či nemajetkové újmy a podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobce.
21. Soud má za to, že se na posuzovaný případ aplikuje čl. 6 Úmluvy, když judikatura dovodila, že pojem „trestní obvinění“ ve smyslu čl. 6 Úmluvy je nutno vztáhnout rovněž na řízení o přestupku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Uplatní se proto i vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10) - je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřenou délkou řízení dochází ke vzniku nemajetkové újmy. Lze přitakat žalobci, že nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, nemajetkovou újmu však poškozený musí tvrdit.
22. Žalobce v řízení požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a soudní řízení správní u [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. V řízení bylo prokázáno, že správní řízení probíhalo od [datum] do [datum], tj. [Anonymizováno] let a 10 dnů (od zahájení doručením příkazu žalobci magistrátem do pravomocného rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] o správní žalobě žalobce proti žalovaného). Řízení u správního orgánu prvního stupně trvalo do [datum], kdy byl žalobci doručeno rozhodnutí, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku a následné odvolací řízení u žalovaného trvalo od [datum] do [datum], řízení o správní žalobě trvalo od [datum], kdy žalobce podal správní žalobu až do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Soud má za to, že délka řízení, zejména před odvolacím orgánem - [Anonymizováno] [Anonymizováno], byla nepřiměřeně dlouhá, neboť trvala [Anonymizováno] roky a [Anonymizováno] měsíců a 14 dní. Ze spisu nelze zjistit, že by odvolací orgán činil ve věci kroky směřující k rozhodnutí o odvolání od [datum], kdy mu bylo [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] doručeno, do [datum], kdy byla pověřena oprávněná úřední osoba. Řízení tak bylo stiženo nedůvodným průtahem a celková délka správního řízení (posuzovaná včetně řízení o správní žalobě) je nepřiměřená, a to přesto, že souběžně probíhal zvýšený počet řízení s řidiči [Anonymizováno] a dalšími dopravci. S ohledem na tento závěr soudu se tak presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma.
23. Soud dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce byl nízký. Pokud soud hodnotil konkrétní okolnosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o složitý případ, ač řízení probíhalo v několika stupních správních orgánů. Žalobce byl v řízení pasivní již ve fázi kontrolní, tím, že nereagoval na výzvu magistrátu k součinnosti a doložení listinných podkladů, když tato výzva mu byla doručena dne [datum], ani nebrojil proti údajům v protokolu o kontrole taxislužby, který mu byl doručen [datum], když byl poučen, že proti těmto kontrolním zjištění, z nichž již vyplývaly závěry kontrolního orgánu o porušení zákona žalobcem a tím i o možném spáchání přestupku, může ve lhůtě 15 ti dnů podat námitky. Žalobce se svými opravnými prostředky bránil pouze proti výši uložené sankce, nikoliv proti výroku, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku, čímž vyjádřil, že si je spáchání přestupku vědom a toto rozhodnutí nabylo právní moci. Žalobce se po celou dobu řízení osobně neúčastnil (pouze prostřednictvím právního zástupce), nevyužil jakýchkoliv prostředků k odstranění průtahů. Tento nezájem žalobce o průběh řízení soud sám o sobě s ohledem na celkovou délku řízení nepovažuje za projev nezájmu o řízení či sníženého významu řízení pro žalobce (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3694/2014). Soud však při hodnocení musí každý případ řešit individuálně s ohledem na jeho specifika a zde při posuzování významu řízení pro žalobce přihlédl zejména k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a byl mu uložen trest a tedy pokud žalobce pociťoval nejistotu ohledně výsledku řízení, tato mohla být jen velice malá. Předmětné řízení bylo totiž logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil a musel být přinejmenším srozuměn s tím, že proti němu bude vedeno, bude odsouzen a bude mu uložen zákonný trest. Nejistota žalobce se tak zúžila pouze na výši uložené sankce. Žalobce však soudu neprokázal, že by mu nejistota ohledně výše uložené pokuty způsobovala újmu, resp. že by jeho stav nejistoty pramenil z obavy o možný výrazný zásah sankce do jeho majetkových poměrů. Žalobce totiž soudu netvrdil ani neargumentoval, že by mu uložením pokuty byla způsobena jakákoliv újma a že by tedy v řízení o její výši byl osobně zainteresován. Nezmínil se o svých majetkových, osobních a finančních poměrech, ze kterých by soud mohl dovodit to, jakou měru bude v této sféře poškozen jejím zaplacením, žalobce však ani netvrdil, natož prokazoval, že by udělená sankce byla hrazena z jeho finančních prostředků a že se tedy jeho osobní majetek u tuto částku zmenšil. Soud si je vědom argumentace žalovaného o tom, že uložená sankce (nejen v tomto, ale i ostatních řízení vedených na základě žalob žalobců poskytujících přepravní služby na základě aplikace [Anonymizováno]) byla hrazena z finančních prostředků f. [Anonymizováno] uložených v advokátní úschově právního zástupce žalobce. Žalobce však proti této argumentaci fakticky nijak nebrojil, pouze namítal nezákonnost získávání důkazů k těmto tvrzením ze strany žalovaného. Soud má za to, že žalobce v tomto směru neunesl důkazní břemeno, tj. nedoložil, že tvrzení žalovaného nejsou pravdivá, resp. že žalobce byl sankcí osobně postižen a proto setrvával po dobu správního řízení v nejistotě, čímž mu vznikala újma. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Soud má za to, že přestupkové řízení nemůže mít pro pachatele typově takový význam, jako řízení trestní. Soud na tomto místě připomíná, že náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uveden a v níž byl udržován. S ohledem na to, že žalobce soudu neprokázal, že by mu průtahy ve správním řízení byla způsobena jakákoliv újma, čímž nebyla naplněna jedna z podmínek pro poskytnutí finanční kompenzace ze strany odpovědného subjektu, přičemž má za to, že žalovaným poskytnutá omluva je zcela postačující, žalobu v celém rozsahu zamítl.
24. Nad rámec uvedeného soud ještě podotýká, vědom si poznatků ze své úřední činnosti (viz bod 10. odůvodnění), že je zde namístě se zamyslet nad postojem podnikatelského subjektu fungujícího na platformě [Anonymizováno], když její model podnikání je založen na skutečnosti, že je využíván dlouhodobě osobami přepravců, kteří jsou v podstatě srozuměni s tím, že páchají přestupky obdobným způsobem jako v projednávané věci a jsou smířeni i s tím, že budou účastníky přestupkového řízení jako pachatelé a v podstatě se z důvodů, nad kterým lze jen spekulovat, neobávají uložených sankcí. Pokud by totiž tomu tak bylo, pak by svůj model podnikání přizpůsobili platnému právnímu řádu v oblasti silniční dopravy. Pravděpodobně se taková forma podnikání uvedenému subjektu nadále ekonomicky vyplácí. Finanční prostředky získané v tzv. odškodňovacím soudním řízení vedeném dopravci proti ČR MD pak kompenzují prostředky vynakládané na zaplacené pokuty a jiné náklady spojené se soudním a správním řízením. V této souvislosti je možné zauvažovat i o použití korektivu spočívajícího v tom, že nikdo by neměl těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu či protiprávního stavu, který sám vyvolal ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 obč. zák. představující ve svém důsledku rovněž zátěž pro správní orgány činné na úseku dopravy stejně tak jako pro soudní soustavu ČR.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, neboť byl v řízení úspěšný. Výše nákladů řízení činí částku za šest úkonů ve výši paušální částky [částka] za jeden úkon podle vyhlášiky č. 254/2015 Sb., celkem [částka].
Poučení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.