20 CO 102/2022 - 289

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Dlouhé a soudkyň JUDr. Ivany Muchové a JUDr. Pavly Havlíkové ve věci zástavního věřitele: [osobní údaje zástavního věřitele] trvale bytem [adresa], [obec] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], [obec a číslo] proti zástavním dlužníkům: 1) [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození] trvale bytem [adresa], [obec] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], [obec] 2) [příjmení] [příjmení], [datum narození] trvale bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], [obec] o soudní prodej zástavy, o odvolání zástavních dlužníků proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 10. 2021 č. j. 10 C 50/2020-205, takto:

Výrok

Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. 10. 2021 č. j. 10 C 50/2020-205 k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 1 066 212,94 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,2% denně z částky 1 479 494,94 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1 066 212,94 Kč od [datum] do zaplacení, nařídil prodej zástavy – pozemku st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rod.dům., pozemku parc. [číslo] – zahrada, pozemku parc. [číslo] – zahrada, zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] pro k.ú. a [územní celek].

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že zástavní věřitel splnil zákonné podmínky pro nařízení prodeje zástavy. Doložil, že je zástavním věřitelem, svědčí mu specifikovaná pohledávka, sestávající z dlužné jistiny a příslušenství, (doložená včetně výše jistiny i příslušenství) a vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené se zástavní dlužnicí čl. doložil rovněž, že pohledávka, je zajištěná zástavním právem k předmětným nemovitostem, a ohledně zastavených nemovitostí zástavní věřitel prokázal spoluvlastnictví jednak zástavní dlužnicí [číslo] jednak zástavním dlužníkem [číslo]. Podmínky předpokládané zákonným ustavením § 358 odst. 1 z. ř. s. byly proto splněny a soud tak návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověl; k ostatním provedeným důkazům, které předložili zástavní dlužníci, nepřihlédl.

3. Proti uvedenému rozhodnutí podali včasná odvolání oba zástavní dlužníci. Zástavní dlužnice 1) v podaném odvolání uvedla, že si je vědoma podmínek stanovených v § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ z.ř.s.“), má však za to, že taxativní vymezení zkoumaných okruhů neopravňuje soud rezignovat na svou povinnost postupovat v řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob ve smyslu § 1 o.s.ř. Soud je povinen zkoumat předložené listiny s tím, že zástavní dlužnice má za to, že předložené listiny nesvědčí o tvrzených skutečnostech. Zástavní dlužnice v řízení namítala, že smlouva o úvěru je neplatná, stejně jako smlouva zástavní, smlouva o vyplňovacím právu směnečném i notářský zápis. Zástavní dlužník 2) nebyl předepsaným způsobem vyrozuměn o postoupení pohledávky, a vzhledem k tomu, že smlouvy jsou absolutně neplatné, nemohla být pohledávka ani platně postoupena. Dále zástavní dlužnice poukázala na to, že zástavnímu věřiteli (jeho předchůdci) uhradila 9 splátek po 6 404,74 Kč a dále jednorázově částku 413 282 Kč, celkem 470 924,66 Kč. Soud měl vztahy mezi účastníky zkoumat z hlediska bezdůvodného obohacení. Zástavní dlužnice 1) je toho názoru, že posouzení věci soudem prvního stupně vykazuje znaky přepjatě formalistického výkladu zákona. Přepjatý formalismus v rozhodovací praxi soudů je pak dlouhodobě kritizován v rámci rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR, a to např. v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1336/18, a tam citovaných rozhodnutích. Zástavní dlužnice 1) v rámci svých vyjádření poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, dle kterého, i pro případ, že by se soud ztotožnil, že Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] je charakteru podnikatelského, je třeba i na tyto vztahy aplikovat korektiv dobrých mravů. Navrhla proto, aby odvolací soud zrušil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 10. 2021, č. j. 10 C 50/2020 – 205, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplnění odvolání pak zástavní dlužnice uvedla, jaké byly okolnosti uzavření smlouvy a jednání se zástavním věřitelem.

4. Zástavní dlužník 2) v podaném odvolání namítal, že se soud nezabýval řádně tím, zda nárok zástavního věřitele je v základu oprávněn a zda úvěrová smlouva je vůbec platným právním jednáním. Nezabýval se zejména tím, zda nárokovaná zajištěná pohledávka zástavního věřitele byla zástavním dlužníkem 1) již splněna v režimu bezdůvodného obohacení pro neplatnost úvěrové smlouvy. Soud se dále nezabýval tím, zda notářský zápis č. N 1158/2016, NZ [číslo] je v souladu s hmotným právem, v tomto směru jde o zásadní okolnosti v dané věci, když pokud notářský zápis deklaruje plnění, které je v rozporu s hmotným právem, není na základě takového notářského zápisu možné ani nařídit exekuci a vést exekuční řízení. Notářský zápis přitom zástavní věřitel jako zásadní listinu předložil a soud by tento měl přezkoumat nejen z formálního hlediska, ale z hlediska souladu notářského zápisu s občanským právem hmotným. Zástavní dlužník 2 dále namítá, že soud vůbec nezkoumal to, zda a za jakých okolností byl zástavní věřitel oprávněn úvěr zesplatnit, tzn. odstoupit od úvěrové smlouvy a požadovat úhradu celého dluhu, případně prodej zástavy. Zástavní dlužník 2) namítl absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že jistina úvěru byla před podáním návrhu zástavním věřitelem zcela uhrazena a zástavní dlužník 2) tak namítá, že v současné době nemá zástavní věřitel žádnou zajištěnou pohledávku vůči zástavním dlužníkům a není možné tak, aby bylo kladně rozhodnuto ve prospěch zástavního věřitele o nařízení soudního prodeje zástavy, tyto okolnosti soud blíže nezkoumal, zatížil tím řízení vadou, pro kterou je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ačkoliv zástavní věřitel ke svému návrhu doložil předmětnou úvěrovou smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, smlouvu o zřízení zástavního práva a notářský zápis, zástavní dlužník 2) má za to, že k nařízení soudního prodeje zástavy sami o sobě tyto listiny nepostačují. Je třeba totiž prokázat, že zástavní věřitel má k datu podání návrhu vůči zástavním dlužníkům splatnou pohledávku, což se zástavnímu věřiteli dosud nepodařilo prokázat. Soud se tak měl zabývat námitkami zástavních dlužníků stran existence a splatnosti pohledávky, kterou zástavní věřitel toliko tvrdí. Vzhledem k tomu, že se soud těmito námitkami nezabýval, jeho rozhodnutí nemůže obstát. Zástavní dlužník 2 rovněž zpochybňuje i rekapitulaci samotné dlužné částky, jak jej zástavní věřitel vyčísli, když zástavní věřitel dosud nepředložil celou srozumitelnou platební historii úvěrové smlouvy od jejího počátku a není tak vůbec zřejmé, jak zástavní věřitel dospěl k celkové dlužné částce ve výši 1 066 202,94 Kč se smluvním denním úrokem z prodlení ve výši 0,2 denně. Zástavní dlužník 2) namítá, že soud v dané věci řádně nezjistil skutkový stav, má za to, že dosud nebylo prokázáno, že zástavní věřitel splnil zákonné podmínky pro nařízení prodeje zástavy. Zástavní dlužník 2) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

5. Zástavní věřitel k odvolání zástavních dlužníků uvedl, že soud I. stupně rozhodl správně, když nařídil soudní prodej zástavy. Řízení před soudem I. stupně není postiženo žádnou vadou. Soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci a provedl potřebné důkazy k prokázání rozhodných skutečností, přičemž na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Právní posouzení věci soudem I. stupně je správné. Soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem a dostupnou judikaturou vztahující se k problematice soudního prodeje zástavy. Zástavní dlužníci opomíjí, že řízení o soudním prodeji zástavy není klasickým nalézacím řízením, ve kterém by se bezezbytku zkoumaly veškeré hmotněprávní vztahy účastníků související se zástavou zajištěnou pohledávkou zástavního věřitele. V řízení o soudním prodeji zástavy je zástavní věřitel povinen doložit zajištěnou pohledávku, zástavní právo (smlouvou a vkladem do katastru nemovitostí) a zástavního dlužníka osvědčením toho, kdo je vlastníkem zástavy. Veškeré podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy byly zástavním věřitelem splněny. Zástavní věřitel doložil existenci skutečností rozhodných pro nařízení soudního prodeje zástavy. Další skutkové okolnosti při nařízení soudního prodeje zástavy soud nezkoumá. Ostatní okolnosti mohou zástavní dlužníci případně uplatňovat až v souvislosti s řízením o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to formou návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Dále poukázal na dřívější řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy – rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 11. 2018, 8 C 18/2018 – 151, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č. j. 20 Co 70/2019-258, 20 usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2020, č. j. 21 Cdo 934/2020-309 a rozhodnutím Ústavního soudu ze dne [datum] pod sp. zn. IV. ÚS 2860/20. V tomto řízení, stejně jako v řízení u [anonymizováno] arbitra bylo zjištěno, že zástavní dlužnice 1) uzavřela smlouvu o úvěru jako podnikatelka. Tvrzení zástavních dlužníků jsou nedůvodná, účelově vedená snahou vyhnout se plnění pohledávky a zpeněžení zástavy. Smlouva o úvěru i zástavní smlouva obsahují veškeré náležitosti a byly uzavřeny platně. Zástavní právo je zapsáno v katastru nemovitostí, stejně tak v katastru nemovitostí je zapsána změna zástavního věřitele. Pohledávka byla postoupena platně a o postoupení pohledávky byli zástavní dlužníci řádně informováni. [příjmení] notářského zápisu sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], pod sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], dne [datum], byla uzavřena mezi původním věřitelem jako osobou oprávněnou a zástavní dlužnicí 1) jako osobou povinnou dohoda o splácení dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti dle § 71b notářského řádu. Notářský zápis obsahuje všechny nezbytné náležitosti. Zástavní dlužnice 1) uznala svůj dluh ze smlouvy o úvěru co do důvodu i výše. Zástavní dlužnice 1) se zavázala řádně a včas splatit dlužnou částku 1.537.137,60 Kč ve formě 240 stejných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 6.404,74 Kč, splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná nejpozději dne [datum]. Současně bylo dohodnuto, že pro případ prodlení se splacením kterékoliv shora uvedené splátky se v den následující po dni její splatnosti stává okamžitě splatnou celá zbývající do té doby neuhrazená část dluhu i s úroky bez toho aniž by o tuto skutečnost musela osoba oprávněná výslovně žádat. Za den splatnosti se pak považuje prvý den prodlení se zaplacením příslušné splátky nebo její části. Pro případ, že se v případě prodlení se zaplacením kterékoliv splátky stane okamžitě splatnou celá zbývající do té doby neuhrazená část dluhu, zavázala se zástavní dlužnice 1) zaplatit ve prospěch oprávněné osoby úroky z prodlení za dobu od prvního dne prodlení až do zaplacení ve výši 0,2 % za každý den prodlení. Vzhledem k tomu, že zástavní dlužnice 1) smlouvy neuzavírala jako spotřebitelka, nevztahují se na daný případ povinnosti při poskytování spotřebitelských úvěrů, které věřitelům ukládá zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ani ustanovení občanského zákoníku týkající se spotřebitelů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] původní věřitel postoupil pohledávku proti zástavní dlužnici s příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými zástavním věřiteli. O postoupení pohledávky byli zástavní dlužníci vyrozuměni původním věřitelem, vedle toho bylo postoupení pohledávky zástavním dlužníkům prokázáno zástavním věřitelem. Také zástavní dlužník 2) byl účasten jednáním, která se uskutečnila po postoupení pohledávky, a je mu ve skutečnosti dobře známo, že došlo k postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem k zástavě. Na základě souhlasného prohlášení o změně zástavního věřitele postoupením pohledávky došlo v řízení vedeném katastrálním úřadem pod sp. zn. V [číslo] k zápisu změny zástavního věřitele do katastru nemovitostí. Zástavní dlužnice 1) zaplatila 9 splátek po 6.404,74 Kč v celkové výši 57.642,66 Kč. Desátou splátku splatnou dne [datum] ve výši 6.404,74 Kč neuhradila. Z důvodu prodlení zástavní dlužnice 1) s úhradou splátek se stala ke dni [datum] splatnou celá do té doby neuhrazená zbývající část dluhu i s příslušenstvím, tedy částka 1.479.494,94 Kč. Ztráta práva plnit dlužnou částku s úroky ve splátkách, to, že se stal úvěr i s úroky předčasně splatným, je důsledkem porušení smlouvy zástavní dlužnicí 1), prodlením s úhradou sjednaných splátek. Následně zástavní dlužnice 1) uhradila zástavnímu věřiteli částku 413.282 Kč (formou dílčích plateb 200.000 Kč dne [datum], 200.000 Kč dne [datum] a 13.282 Kč dne [datum]), kterou zástavní věřitel odečetl od do té doby nesplacené částky 1.479.494,94 Kč. Zástavní věřitel tak má vůči zástavní dlužnici 1) splatnou pohledávku ve výši 1.066.212,94 Kč s příslušenstvím. Zástavní věřitel navrhl, aby usnesení soudu I. stupně potvrdil jako věcně správné.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu /dále jen o.s.ř.), po zjištění, že odvolání jsou přípustná, podaná k tomu oprávněnými osobami, včas a obsahují zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v souladu s ust. § 212, § 212a o.s.ř. napadené usnesení, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle ust. § 358 zákona zák. č. 293/2013 Sb. (z.ř.s.), soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci (odst. 1). Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě (odst. 2). Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy (odst. 3).

8. Podle citovaného § 358 odst. 1 zák. č. 293/2013 Sb. je pro nařízení prodeje zástavy nezbytné, aby zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Všechny tři tyto skutečnosti musí být splněny. Další skutkové okolnosti pak soud při rozhodování o nařízení prodeje zástavy nezkoumá. Není proto ani rozhodné, zda dříve vzniklá pohledávka zástavního věřitele existuje i v okamžiku rozhodování o nařízení prodeje zástavy, příp. zda existuje ve výši, v jaké původně vznikla. Těmito dalšími otázkami se soud v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy nezabývá a své uplatnění mohou mít jen ve fázi druhé, nařídí-li soud na návrh zástavního věřitele výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Pro rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy přitom nemusí být rozhodné skutečnosti (zajištěná pohledávka, zástavní právo k zástavě, a kdo je zástavním dlužníkem) prokázány (postaveny najisto), ale postačuje, budou-li takové skutečnosti listinami nebo jinými důkazy osvědčeny. Cílem první fáze soudního prodeje zástavy totiž není zjišťování skutečného stavu věci, nýbrž toliko zjištění, zda rozhodné skutečnosti jsou osvědčeny. (srov. např. rozh. Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [číslo]). Postačuje tedy, aby zástavní věřitel předložil takové listiny, které jsou způsobilé rozhodné skutečnosti osvědčit, tj. jeví-li se z předložených listin nebo z jiných důkazů rozhodné skutečnosti alespoň jako pravděpodobné, resp. vedou-li takové listiny a důkazy k jejich posouzení jako pravděpodobných. Zástavní dlužník může v tomto řízení důvodně zpochybňovat proto pouze to, zda tyto skutečnosti byly zástavním věřitelem opravdu doloženy. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 384/2016).

9. V rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 277/2017 Nejvyšší soud uvedl:„ Dovolací soud nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že za situace, kdy zástavní věřitelka komunikovala pouze s dlužníky, ačkoliv ti již„ nemohli žádné úkony týkající se zajištěného úvěru konat“, nelze mít za to, že – vzhledem k tomu, že podle názoru odvolacího soudu nemohla nastat splatnost úvěru dne [datum] a„ nevznikla“ tedy zajištěná pohledávka - byly splněny podmínky pro nařízení prodeje zástavy. Odvolací soud přehlíží, že okolnostmi zpochybňujícími vznik (splatné) pohledávky zástavní věřitelky vůči zástavním dlužníkům, jejíž existence byla doložena v řízení o soudním prodeji zástavy, je možné se zabývat (v závislosti na podmínkách splatnosti úvěru vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]) až – jak vyplývá z výše uvedeného - ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavní věřitelkou podán).“ 10. Námitka neprovedení dokazování soudem prvního stupně, byla pak zcela nepřípadná, neboť v tomto řízení se dokazování ke sporným skutečnostem neprovádí. V tomto směru lze poukázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, který například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3834/2019 vyjádřil jednoznačný názor, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fázi soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s ., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s ., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Názor, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků vyjádřil Nejvyšší soud rovněž v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 504/2020, v němž uvedl, že řízení o soudním prodeji zástavy je charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků s tím, že nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s ., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s .

11. V rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 4421/2015 Nejvyšší soud uvedl: Prostor pro zpochybnění listin osvědčujících převzetí předmětu půjčky dlužnicí i pro uplatnění neplatnosti smlouvy o půjčce pro omyl dlužnice se zástavní dlužnici vytvoří až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy (za předpokladu, že zástavním věřitelem bude podán návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce).

12. Za relevantní odvolací soud považoval zejména dále uvedená skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi firmou [právnická osoba], jako věřitelkou a [jméno] [příjmení], nyní [anonymizována dvě slova], jako dlužnicí, bylo zjištěno, že věřitelka (zástavní věřitelka) se zavázala dlužnici poskytnout podnikatelský úvěr ve výši 415 000 Kč na dobu do [datum] s úrokem 18% ročně, který se dlužnice zavázala splácet ve 240 pravidelných měsíčních splátkách po 6 404,74 Kč, splatných vždy k 21. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, první splátka byla splatná dne [datum] a poslední dne [datum]. Účastníci se dohodli, že při nesplnění jakékoliv splátky v plné výši se stane celý úvěr včetně úroků splatný najednou, bez toho aniž by o tuto skutečnost musel úvěrující výslovně žádat. Za den splatnosti se považuje první den prodlení se zaplacením příslušné splátky nebo její části. Celková částka jistiny s příslušenstvím byla stanovena částkou 1 537 137,60 Kč.

13. Ze zástavní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi firmou [právnická osoba], jako zástavní věřitelkou a [jméno] [příjmení], nyní [anonymizována dvě slova], a [jméno] [příjmení] jako zástavci (vlastníky) bylo zjištěno, že k zajištění pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy – jistiny 415 000 Kč, příslušenství (úrok, úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky), a dále vzniklé smluvní pokuty, popř. nároky z bezdůvodného obohacení až do výše 1 537 137 Kč, bylo zřízeno zástavní právo k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], k pozemkům parc. [číslo].

14. Z notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem v [obec], ze dne 21. 9. 2016 sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], bylo zjištěno, že byla mezi společností [právnická osoba] a zástavní dlužnicí [číslo]) uzavřena dohoda o splácení dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti dle § 71 b notářského řádu. Celková výše dlužné částky činí 1 537 137,60 Kč, zástavní dlužnice [číslo]) se zavázala dluh řádně a včas splácet ve formě 240 stejných po sobě jdoucích měsíčních splátkách splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce. Výše každé jednotlivé splátky činila částku 6 404,74 Kč. První splátka měla být splatná nejpozději dne [datum] a poslední splátka měla být splatná nejpozději dne [datum]. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že pro případ prodlení se splácením kteréhokoli shora uvedené splátky, se v den následující po dni její splatnosti stává okamžitě splatnou celá zbývající neuhrazená část dluhu i s příslušenstvím.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [číslo] uzavřené mezi firmou [právnická osoba] jako postupitelem a [jméno] [příjmení] jako postupníkem, bylo zjištěno, že postupitel postoupil postupníkovi pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel s dlužníkem [jméno] [příjmení], a to jistinu 415 000 Kč, nesplacené úroky 18% z úvěru, ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky dlužník uhradil 9 splátek, celkem 57 642,66 Kč, desátou splátku ze dne [datum] ani žádnou další nezaplatil, tím se stala splatnou celá pohledávka ve zbývající výši 1 479 494,94 Kč. Postupníkovi byla postoupena pohledávka ve výši 1 479 494,94 Kč, která je zajištěna zástavním právem, které je ve smlouvě řádně specifikováno.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce] vyplývá, že na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec], jsou jako vlastníci pozemků st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], parc. [číslo] parc. [číslo] zapsáni každý jednou ideální polovinou zástavní dlužníci. Na listu vlastnictví je zapsáno zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele, a to pro pohledávku 415 000 Kč s příslušenstvím, a pro budoucí pohledávky do výše 1 537 137,60 Kč.

17. Na podkladě výše uvedených skutkových zjištění, odvolací soud posuzoval předpoklady pro nařízení prodeje zástavy v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle které se v řízení o soudním prodeji zástavy, jakožto první fázi soudního prodeje zástavy, z hlediska skutkového stavu soud zabývá jen tím, zda zástavní věřitel osvědčil (doložil) pohledávku, resp. její příslušenství, zajištěné zástavním právem k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jak bylo výše uvedeno, rozhodné skutečnosti se v první fázi řízení neprokazují, tj. nemusejí být postaveny najisto, ale pro nařízení soudního prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se alespoň jako pravděpodobné. Pro nařízení prodeje zástavy postačuje tedy jen osvědčení rozhodných skutečností, které může být zpochybněno (vyvráceno) až v druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem zástavy, zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) nebo vylučovací (excindační) žaloby podle ust. § 267 o.s.ř.

18. Úvěrovou smlouvou a notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti zástavní věřitelka osvědčila existenci splatné úvěrové pohledávky, pro kterou požaduje nařízení prodeje zástavy spolu se zákonným úrokem z prodlení. Z pohledu prokázání uvedených nároků odvolací soud věc neposuzoval, neboť jak bylo výše uvedeno, v tomto řízení postačuje jen jejich osvědčení na podkladě listin předložených zástavní věřitelkou a dokazování se zde neprovádí. Zajištění zástavním právem bylo osvědčeno zástavní smlouvou uzavřenou mezi zástavní věřitelkou a zástavními dlužníky jako zástavci, na jejímž podkladě byl proveden zápis zástavního práva v katastru nemovitostí, a osoby zástavního dlužníka byly osvědčeny výpisem z katastru nemovitostí, podle kterého jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí.

19. Jak bylo výše uvedeno, v dané věci bylo relevantní toliko osvědčení, nikoli prokázání, zákonných předpokladů pro nařízení soudního prodeje zástavy s tím, že svoji případnou„ obranu“ mohou zástavní dlužníci uplatnit až v další fázi řízení, tedy v rámci výkonu rozhodnutí, resp. exekuce prodejem zástavy (bude-li k návrhu zástavního věřitele zahájena), návrhem na zastavení, resp. částečné zastavení exekuce. V něm mohou uplatnit, a v řízení o zastavení prokázat, všechny případné námitky vztahující se k existenci a výši pohledávky (jistiny) a nárokům ze smlouvy o úvěru, z pohledu jejich samotné existence (vzniku), výše i možné neplatnosti, resp. částečné neplatnosti smluv, potažmo i dalších relevantních skutečností, které by mohly vést k zastavení nebo částečnému zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), které nemohli účinně uplatnit (a prokázat) v této první fázi soudního prodeje zástavy. Odvolací soud dospěl k závěru, že bodem 7.

6. úvěrové smlouvy bylo osvědčeno i právo zástavní věřitelky požadovat úroky z prodlení ze smluvených úroků. Odvolací soud se rovněž nezabýval otázkou splatnosti pohledávky zajištěné zástavním právem, neboť splatnost pohledávky bude předmětem řízení ve druhé fázi řízení – exekuci.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – vycházel z toho, že listinami předloženými zástavním věřitelem byly doloženy (osvědčeny) všechny zákonné předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy a rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. O nákladech první fáze řízení o nařízení soudního prodeje zástavy bude rozhodnuto ve druhé fázi řízení.

Poučení